16. ledna  2013 v 17:15  rubrika: Názory a argumenty

Lída Rakušanová: Palachův odkaz

Jan Palach - Foto:  ČTK

Jan PalachFoto:  ČTK

„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,“ odpověděl Jan Palach před svou smrtí na otázku, proč ze sebe 16. ledna 1969 na Václavském náměstí udělal živou pochodeň. Obětoval se na protest proti začínající neostalinistické normalizaci.

V naději, že jeho smrt vyburcuje lidi ze skepse a lhostejnosti, z ochoty smířit se s poměry, které tady nastolila okupace sovětskými vojsky. 20. ledna následoval jeho příkladu Josef Hlavatý. 25. února Jan Zajíc. 4. dubna Evžen Plocek. 

A na protest proti okupaci Československa zvolil 20. ledna 1969 smrt sebeupálením před budovou národního muzea v Budapešti i maďarský student Sándor Bauer. 

Už čtyři měsíce před Palachem se na protest proti okupaci Československa ovšem upálil na varšavském stadionu za přítomnosti desetitisíců lidí včetně stranického vedení otec pěti dětí Ryszard Siwiec. Než to udělal, rozhodil kolem sebe letáky, kritizující polský podíl na invazi do sousední země. Siwieckého oběť se ale polskému režimu podařilo tehdy ututlat: I polská redakce RSE považovala tuto zprávu za podvrh a uvěřila jí teprve, když stejným způsobem zahynul Jan Palach. 

Byl jediný, komu se jeho záměr, vyburcovat společnost svým činem, zdařil: na Palachův pohřeb přišly zástupy lidí, z jeho hrobu se stalo kultovní místo. A i když se režim všemožně snažil potlačit jeho památku, předznamenalo násilí, jehož se přitom dopouštěl, o dvě desetiletí později jeho vlastní pád. 

Dnes, po 44 letech, je Palachův apel boje proti zlu, na které člověk právě stačí, stejně naléhavý jako tenkrát. Poměry se ovšem změnily, a to diametrálně. Což neznamená, že by snad neexistovalo zlo, a že by se tu nešířila skepse a lhostejnost. Jen proti tomu nemusí dneska nikdo demonstrovat tak tragickým způsobem, jaký zvolil Jan Palach. Stačí použít facebook a hned jsou na barikádách masy stoupenců. 

Přesto se ohnivý symbol čas od času objeví i v demokratickém světě. 

Včetně Česka: 6. března to bude deset let, co se na Václavském náměstí, na úpatí schodiště Národního muzea upálil devatenáctiletý středoškolák Zdeněk Adamec z Humpolce, aby protestoval proti konzumnímu způsobu života a ničení životního prostředí. Politici a psychiatři se pak chvíli dohadovali, zda šlo o psychicky narušenou osobnost. A i když tomu leccos napovídalo, většinou se shodovali na tom, že i kdyby tomu tak bylo, vypovídá takový čin o špatném stavu celé společnosti. S čímž ovšem jiní vehementně nesouhlasili. 

44. výročí Palachovy oběti si shodou okolností připomínáme v době, kdy prezident Václav Klaus uštědřil na rozloučenou se svým úřadem svou novoroční amnestií spravedlnosti v této zemi ránu, nevídanou nejen v těchto zeměpisných šířkách. Do „boje proti zlu, na které právě stačí“, se ovšem tentokrát pustili lidé v celé zemi. Politici podávají petice k Ústavnímu soudu, občanští aktivisté organizují protesty, z úřadoven radnic a ze školních tříd mizí Klausovy obrazy ze zdí. To všechno jsou projevy svobodné občanské společnosti. 

A i kdyby to nakonec nevedlo k nápravě, i kdyby Ústavní soud nemohl poslat tuneláře zpátky za mříže a obnovit tak právo jejich obětí na odškodnění, je to, čeho jsme svědky, přesto důkazem, že tady lidé už se sebou nenechají orat. 

Jan Palach neumřel zbytečně. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas