6. října  2012 v 17:00  rubrika: Názory a argumenty

Luboš Palata: Dokud pražské letiště ponese jméno Václava Havla, bude nám dobře

Letiště Václava Havla Praha - Foto:  ČTK

Letiště Václava Havla PrahaFoto:  ČTK

Pokud bych měl říci, co mám na své práci nejraději, tak je to kromě samotného psaní a mluvení do rádia možnost cestovat. Už to není, co dřív, ale pořád je to mnohem více, než kolik se nacestuje průměrný Čech. A kdybych si měl vybrat, který způsob dopravy mám nejraději, chvíli bych musel přemýšlet, protože každý má něco do sebe. Ale nakonec by to vyhrálo letadlo a letecká doprava vůbec.

Jedním z důvodů, proč jsem si letadla a létání tak oblíbil, je skutečnost, že jedna z věcí na kterou my Češi můžeme být opravdu hrdí, jsou naše České aerolinie a naše letiště Praha. Obojí se totiž mnohem rychleji než jiné věci v této zemi dostalo na evropskou, ne-li světovou špičku a létat s ČSA byl pro mě vždy požitek a takový trochu luxus. 

Bez mučení přiznám, že když jsem pro cestu kamkoli a odkudkoli mohl zvolit mezi aerolinkami ty naše ČSA, tak jsem si je zvolil. Měli jsme nejen nejhezčí letušky, ale také z mého českého pohledu i nejlepší jídlo, nejlepší pivo a také novoučká, čisťoučká letadla, v té bílo-červeno-modré kombinaci navíc i velmi krásná. S ČSA se mi také nikdy neztratilo žádné zavazadlo, nikdy mi nezrušili let a nikdy jsem nepřistál někde jinde, než jsem měl. Já vím, možná někdo z vás má jiné zkušenosti, ale já jsem to prostě tak měl, a proto subjektivně prostě ČSA nadržuji. 

ČSA nebyly nikdy levnými aerolinkami, ale byly doby, kdy byly noviny tak bohaté, že se na nějakou korunu nekoukalo. Pak ale přišla jiná doba, noviny zchudly a do vzdušného moře nastoupili v uvozovkách piráti v podobě levných aerolinek, které stlačily ceny na úroveň autobusů. A tak s ČSA už létám méně, než bych chtěl. A méně, než mi je milé slýchávám tu krásnou melodii Vltavy, kterou mě v letadlech ČSA vítá půda rodné země, což mě nikdy nepřestalo dojímat. 

Od pátku mě bude dojímat při přistání ještě jedna věc, a to, že se z reproduktorů ozve „Přistáváte na Letišti Václava Havla Praha“. Doufám, že to lidem na palubě letadel nikdy nezevšední a že si alespoň na pár vteřin vybaví toho zcela výjimečného člověka, podivuhodnou postavu českých a československých dějin. Prezidenta, kterého nám záviděl doslova celý svět, protože bylo co závidět, byť jsme si to tady v té žabomyší kotlině často neuvědomovali. 

Pojmenovat po Václavu Havlovi pražské letiště je zcela na místě. To letiště není jen shlukem nějakých budov, je to místo víc než symbolické, je to, jak se říká trochu archaicky, „vzdušný přístav“. Pro vnitrozemskou zemi, jako je ta naše, je to vedle pár metrů čtverečních v Hamburku a dalších pár metrech ve Štětíně hlavní přímá spojnice s okolním světem. Navíc je to místo krásné a důstojné, což mohu říci, protože mám srovnání s desítkami dalších letišť v mnoha koutech světa. Je to skutečně jedna z našich výkladních skříní, něco, čím se můžeme jako Češi bez uzardění chlubit. 

A do této krásy pražské letiště vyrostlo především v době, kdy byl Václav Havel prezidentem této země. Samozřejmě, že jako hlava státu na tom žádný zásadní podíl neměl, ale zcela určitě měl podíl na tom, že Česko bylo v jeho době vůči Evropě a světu otevřenou, svobodnou a inspirativní zemí. Státem, který byl hrdý, ale ne namyšlený, zemí, jež byla na špici nových států Evropské unie, ale nepovyšoval se nad ně, s prezidentem, který k sobě poutal pozornost hloubkou svých myšlenek, a ne množstvím svých provokací. 

Spolu s prezidentovými nedožitými narozeninami si člověk vybaví ty poslední dožité, které už slavil na konci své cesty, hořící jako dohasínající svíčka už jen malým plamenem. A také se zamyslí nad rokem, který za pár týdnů uplyne od jeho skonu. Rokem, v němž Václav Havel už této zemi chyběl a chyběl strašně moc. Naštěstí tu po sobě zanechal statisíce svých pokračovatelů. Statisíce lidí, kterým jméno Václav Havel už nikdo nikdy nedostane ze srdcí, duší a myslí – tak jako ani nacisté a komunisté nedokázali dostat ze srdcí a myslí jeho současníků dostat jméno Tomáše Garrigua Masaryka. 

Tito lidé, z nichž několik je i v české vládě, dokázali, že se v pátek Letiště Praha pojmenovalo jménem Václava Havla. Stalo se tak rychle a stalo se tak právě v čas, protože doby, které nám bude dáno žít, možná přinesou více temna, než si dokážeme nyní představit. Jeho předzvěstí budiž to, že si současný prezident a současný premiér nenašli čas, aby při slavnostním aktu přejmenování letiště byli. Je to prostě hanba, víc k tomu netřeba dodávat a je třeba si to jen dobře zapamatovat. 

Pro nás, kteří z názvu Letiště Václava Havla Praha máme radost, jen jedna věta na závěr. Dokud se pražské letiště bude takto jmenovat, bude v této zemi ještě dobře. S přáním, aby tomu tak bylo navždy, vám krásný víkend přeje Luboš Palata. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Luboš Palata

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas