17. prosince  2012 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

Lukáš Jelínek: Karolína Peake to dotáhne daleko

Ministryně obrany Karolína Peake - Foto:  ČTK, Kateřina Šulová

Ministryně obrany Karolína PeakeFoto:  ČTK, Kateřina Šulová

Politickou hvězdou končícího roku se nepochybně stala Karolina Peake. Její zásluhou skončily Věci veřejné ve vládě, ale ta přesto přežila, neboť se nám vylíhla nová ministrana LIDEM. Za odměnu jí a její předsedkyni čerstvě připadlo i silové ministerstvo obrany.

Karolíně Peake sice schází kvalifikace na tuto horkou funkci, v níž se spálila i politická matadorka Vlasta Parkanová, neschází jí však odhodlání, razance a sebevědomí. Díky tomu ustála politický rozchod s Vítem Bártou a před časem i nepříjemné chvíle s anonymními výhrůžkami násilí vůči jejím rodinným příslušníkům. 

Asi si umíme představit, co se paní Peake honilo hlavou, když vyslechla poněkud zesměšňující slova z úst prezidenta Václava Klause, který ji nedávno označil za křehkou dívenku. Krátce poté zareagovala po svém: čistkou na klíčových postech na ministerstvu. Postihla též prvního náměstka Vladimíra Picka, jenž druhdy sloužil i na Hradě, tedy muže blízkého prezidentovi. Václav Klaus se následně veřejnosti svěřil, že byl premiérem Petrem Nečasem ujištěn, že kontinuita a stabilita resortu bude při střídání ministrů zajištěna právě prvním náměstkem Pickem. Dokonce se proslýchá, že snad měl premiér prezidentovi bez konzultace s ministryní naznačit, že Picek bude obranu ve skutečnosti řídit. Nyní Karolína Peake všechny převezla, Petr Nečas zuří a Václav Klaus říká, že nevěří svým vlastním uším a že byla nahlodána jeho důvěra v klíčové vládní politiky. Jako jediná přispěchala, aby se Karolíny Peake zastala, její trestně stíhaná předchůdkyně Parkanová, což není zrovna dobré znamení. 

Odmysleme teď odbornou rovinu problému i spor, kdo koho oklamal, a věnujme se míře kulturnosti či etičnosti chování vrcholných ústavních činitelů. Ale také jejich upřímnosti a věrohodnosti. 

Karolína Peake poskytla 6. prosince, tedy ještě před svým jmenováním, rozhovor deníku Právo. V něm například řekla, že v případě nástupu na obranu „by byla připravena se obklopit takovými experty“, kteří by jí „pomohli řešit odbornější otázky“, na které by připravena nebyla. A dodala: „Nechtěla bych pozice obsazovat stranickými kádry“. Redaktor poté nadhodil: „Prvním náměstkem na obraně je exnáčelník generálního štábu Picek. Toto je odborník.“ A paní Peake zareagovala takto: „Určitě. Nejsem politik, který si myslí, že k ovládnutí resortu musí proběhnout obrovské personální zemětřesení a musí se vyměnit všichni od vrátného přes uklízečku po náměstky.“ 

Uplynulo pár dní od tohoto interesantního rozhovoru, paní Peake se skutečně ministryní obrany stala a začala se chovat v přímém rozporu se svými slovy. Vyčistila vedení resortu, odvolala Vladimíra Picka, prohlásila, že funkce prvního náměstka je záležitostí politické nominace a obklopila se lidmi, se kterými dlouho spolupracuje, ale mezi nimiž žádný expert na vnější bezpečnost není. 

Už samotný názor, že první náměstek ministra by měl být politik či člověk dosazený s politickými záměry, je nebezpečný a vysvětluje, proč u nás dodnes nebyl uveden v život služební zákon. O profesionální byrokracii Nečasova vláda nestojí. Víc než funkčnost ministerstev, kterou by mohli zajistit ve stěžejních funkcích pevně usazení a prakticky neodvolatelní špičkoví úředníci a odborníci, ji zajímají resorty coby kořist, kterou si dělí koaliční partneři, vnitrostranické frakce a lobbistické skupiny navázané na konkrétní politiky. V této logice skutečně není pro profesionála, jako je Vladimír Picek, místo. 

Někdo by se ale měl paní ministryně také zeptat, proč ráno mluví jinak než večer. Kdyby hrála férovou hru s veřejností, ale i s premiérem a prezidentem, řekla by ještě před nástupem do úřadu, že bude trvat na jeho civilním charakteru, že vymění prvního náměstka a přivede si s sebou partu amatérů. Třeba by to jejímu jmenování nezabránilo. Vždyť na hrstce hlasů strany LIDEM je koaliční vláda životně závislá. Tím ale, že se paní Peake chová takto nekonzistentně, vložila další sklíčko do mozaiky nedůvěry občanů v politiky a politiků mezi sebou samotnými. Václav Klaus měl pravdu, když v nedělním televizním rozhovoru pronesl, že „česká politika neumí vytvářet dohody o tom, co je ve společném zájmu.“ 

Přitom liberální strana, za kterou se LIDEM vydávají, by jako první měla usilovat o dodržování psaných i nepsaných pravidel, o transparentnost politiky a její elementární vypočitatelnost. Místo vypočitatelnosti tu však máme vypočítavost, která se podílí na tom, že kolem nás panuje právní a politická džungle. 

Zatímco strana LIDEM rychle zazářila a brzy, nejpozději po příštích sněmovních volbách, pohasne, Karolíně Peake lze věštit dlouhou politickou budoucnost - ODS a TOP 09 se o ní klidně mohou jednoho dne poprat. Má ostré lokty, jde si za svým hlava nehlava a řady skolených protivníků i znechucených voličů nepočítá. Asi proto mi je z této ledové královny smutno. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Lukáš Jelínek

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace