11. prosince  2012 v 16:45  rubrika: Názory a argumenty

Milan Slezák: Egypt v bouřlivých vodách

Opozice vyzývá Mursího k odchodu - Foto:  ČTK/AP, Maya Alleruzzo

Opozice vyzývá Mursího k odchoduFoto:  ČTK/AP, Maya Alleruzzo

Dvě velké demonstrace, jedna pro- a druhá protivládní, které do Káhiry svolaly znepřátelené egyptské tábory, jsou dosavadním vyvrcholením bouřlivého vývoje v nejdůležitější arabské zemi. Bodem zvratu může být referendum o nové ústavě naplánované na tuto sobotu.

O budoucnosti státu hodně napoví účast na této akci, atmosféra, v níž by se referendum konalo, a přirozeně též jeho výsledky. Ale teď je ten nejlepší čas na připomenutí nejvýznamnějších hráčů na egyptské politické scéně. Kdo kam patří? 

Provládní tábor sestává hlavně z islamistů. Dělí se na dvě části. Ta první, které na Západě dáváme přívlastek umírněně islamistická, se hlásí k Muslimskému bratrstvu a k jeho volební straně, Straně svobody a spravedlnosti. Muslimští bratři proklamují, že chtějí návrat k islámským hodnotám, ale zároveň svobodnou politickou soutěž. Přejí si zlepšit život chudých a snížit vysokou nezaměstnanost mládeže. 

V parlamentních volbách dosáhli umírnění islamisté obdivuhodného výsledku, hlasovalo pro ně jen o málo méně než polovina voličů. Následné prezidentské volby ukázaly, že podpora pro Muslimské bratrstvo poklesla, ale prezidentem se i tak stal člen bratrstva, v Americe školený inženýr Muhammad Mursí. 

Než se k němu dostaneme – a tomu se nevyhneme, protože Mursí to byl, který koncem listopadu prudce rozbouřil egyptské politické vody – řekněme si pár slov o islamistech radikálnějších, kteří šli do voleb pod praporem strany Núr a získali bezmála čtvrtinu křesel v dolní komoře parlamentu. Ti by chtěli islámu ve společnosti mnohem více. Hlásí se k salafismu, přísnému směru islámu ideově blízkému wahábismu, ideologii, kterou v její nejstriktnější formě praktikoval v Afghánistánu Taliban. 

Islamisté ovládli ústavodárný výbor. Právě z jejich pera vzešel návrh nové ústavy. Jejich odpůrci – levice, liberálové i zástupci náboženských menšin – se jim zkoušeli stavět na odpor, jednání výboru bojkotovali, ale islamisté si v návrhu nové ústavy prosadili svou. A je možné, že v sobotu ji většina Egypťanů schválí. 

Ti, kteří se loni za protestů proti tehdejšímu prezidentovi Mubárakovi domnívali, že Egypt směřuje k sekulární, liberální zemi západního střihu, kde jsou náboženství a politika odděleny, by si aspoň se zpožděním měli uvědomit, že Egypt je islámská země – a že dokonce i v ústavě platné za prezidenta Mubáraka bylo zakotveno, že zdrojem egyptského práva je islámské právo šaría. 

A už jsme u toho, jenž ústavní referendum vyhlásil, u prezidenta Mursího. Zprvu podceňovaný muž, který měl před svržením Mubáraka jen zanedbatelné zkušenosti s vysokou politikou – jedno volební období fungoval jako poslanec – dokázal přelstít mnohé ze svých protihráčů. Připravil o moc maršály, kteří Egyptu vládli po Mubárakově svržení, a vykázal armádě místo v kasárnách. Pustil se do boje s justicí, která je namnoze spojena se starým, mubárakovským režimem a chtěla uhájit svou samostatnost, a dlouho jí dokázal úspěšně čelit. 

Když mu ústavní soud rozpustil dolní sněmovnu, v níž dominovali islamisté a s níž by se mu dobře vládlo, přiřkl zákonodárnou pravomoc sobě samému. Když hrozilo, že mu soudci už podruhé rozpustí ústavodárný výbor ještě před dokončením návrhu ústavy, postaral se Mursí o to, že členové výboru stihli návrh ústavy dopsat přes noc – a Mursí tak o něm mohl rychle vyhlásit referendum. 

Mursí uspěl i na zahraničně politické scéně. A to v nelehké situaci. Po Egyptu se chtělo, aby dokázal zprostředkovat příměří mezi Izraelem a Hamásem. Pro Mursího nemožná situace: Hamás je odnoží Muslimského bratrstva. Jenže Izrael je zase pro Egypt dlouholetým spojencem, jakkoli nemilovaným. Mursí opět obstál. Poskytl Hamásu podporu, nikoli však bezvýhradnou. 

Snad opit všemi svými vnitropolitickými úspěchy a vavříny ze zahraniční politiky, udělal Mursí 22. listopadu přece jen osudný chybný krok. Vydal prezidentský dekret, jímž si přidělil polodiktátorské výsady a jímž se postavil nad justici. To vyvolalo bouřlivý odpor a značně to oslabilo prezidentovu pozici – už jen tím, že musel znovu do hry vtáhnout armádu a svěřit jí široké pravomoci. 

Armáda, kterou Mursí požádal o dohled nad bezpečností a dal jí právo zatýkat civilisty (egyptská policie se totiž nedokázala vymanit z rozkladu, do něhož ji uvrhl pád mubárakovského režimu), si svou chvilku slávy viditelně užívá. Snadno by se znovu mohla vžít do role arbitra nadřazeného politikům. Už se opřela jak do protivládních demonstrantů, tak do prezidentova tábora. Prohlásila, že „nestrpí“ zhoršování politické krize, a vyzvala obě strany k dialogu. 

A nakonec, protivládní tábor. Opozice má proti dobře organizovaným Muslimským bratrům velký hendikep: nedokáže se sjednotit a mluvit společným jazykem. Takže pokud islamisté neudělají velké chyby, budou to zřejmě i nadále oni, kdo bude Egyptu vládnout. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Milan Slezák  (msl)

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace