Milan Slezák: USA chtějí uspíšit konec afghánské války

Američtí vojáci v AfghánistánuFoto:  ČTK/AP, Allauddin Khan

Z Afghánistánu spolu, co nejdříve, co nejbezpečněji. Tak by se dala shrnout diskuse o hlavním bodu dvoudenního jednání ministrů obrany Severoatlantické aliance, které dnes skončilo v Bruselu. Tón předem udal šéf Pentagonu Leon Panetta.

Na palubě letadla, které směřovalo do Bruselu, ministr Panetta novinářům řekl, že Spojené státy by chtěly bojové operace v Afghánistánu ukončit už příští rok. Není známo, kolik spojenců tím zaskočil, ale jednoho určitě – Británii, zemi, která má po Spojených státech v Afghánistánu nejvíce vojáků, devět a půl tisíce mužů a žen ve zbrani. Londýn stál po boku Spojených států v Iráku i v Afghánistánu, ať byl premiérem labourista či konzervativec, ať seděl v Bílém domě republikán či demokrat. Ale stejně jako další členové Severoatlantické aliance, žila i Británie do čtvrtka v obecném přesvědčení, že NATO se z Afghánistánu vojensky stáhne do konce roku 2014 – a že všechny podrobnosti tohoto odchodu se ještě kolektivně proberou. 

Alespoň s Londýnem Spojené státy mohly a měly Panettovy výroky – které obnášely i převratnou informaci, že Washington chce příští rok na jaře stáhnout z Afghánistánu „podstatnou část svých vojáků“ – dopředu prokonzultovat. Podle zdrojů z britské vlády se tak nestalo. 

Proč? Co tím Spojené státy – protože je jasné, že nejde o Panettovo uřeknutí, nýbrž o novou linii celé americké vlády – vlastně sledují? A co to bude znamenat vojensky? 

Začněme s odpovědí na druhou otázku. Panetta říkal, že jeho země by napřesrok chtěla v Afghánistánu ukončit bojové operace a soustředit se na výcvik afghánských rekrutů a jejich bojovou podporu. Jinak řečeno: do bojů se zapojí minimum západních pěšáků, ti se ostatně začnou vracet domů. Tíhu bojů v terénu mají nést afghánští vojáci, Západ jim bude asistovat, poskytne podporu ze vzduchu (stíhačky, bombardéry, špionážní letouny, bojové vrtulníky) a sám se bude více spoléhat na své speciální jednotky. Přičemž samozřejmě nechce zanedbat ochranu svých základen. Bojové pozemní operace obnoví jen tehdy, bude-li k tomu donucen. 

Ale tento plán stojí a padá s uskutečněním jednoho důležitého předpokladu, že už příští rok bude afghánská armáda dostatečně početná, vyzbrojená a vycvičená, aby mohla plně nahradit západní pěšáky. Názory na to, zda už její výcvik a vyzbrojování dostatečně pokročily, se liší. Zkušenosti z oblastí, které má afghánská armáda plně pod kontrolou, příliš mnoho optimismu nevyvolávají. Není ani jasné, nakolik se podaří naplnit představu o tom, jak mají být afghánské ozbrojené síly početné, aby mohly Tálibánu úspěšně čelit. Kdysi se říkalo, že ideální by byla šestisettisícová armáda (a policie). Dnes v NATO zaslechnete, že i těch nakonec dohodnutých 350 tisíc afghánských vojáků je příliš. Proč? Protože Západ má ekonomickou krizi – a je to on, nikoli afghánští daňoví poplatníci, kdo nese výdaje na udržování afghánské armády. 

Tím spíš: není jednostranně ohlášená změna americké vojenské strategie v Afghánistánu riskantní? Co si od toho manévru Spojené státy slibují, proč nepočkaly, až se dohodne celá aliance? Není pro to jeden, ale celá řada důvodů. 

Za prvé, Američané volí v listopadu prezidenta a Baracku Obamovi by se hodilo, kdyby teď mohl říci: „Po válce v Iráku končím s druhým letitým válečným konfliktem.“ Za druhé, válka v Afghánistánu je drahá, ročně stojí americké daňové poplatníky přes sto miliard dolarů. 

Za třetí, smysl války – která na podzim vstoupila už do svého jedenáctého roku – se západním daňovým poplatníkům stále hůře vysvětluje. 

Za čtvrté, některé západní země se z Afghánistánu už jednostranně vojensky stáhly, a šlo o dosavadní spolehlivé spojence Ameriky jako Kanadu či Nizozemsko a další, jako Francie, o takové možnosti otevřeně hovoří. (Protože prezident Sarkozy má také před volbami. A také on musel rychle zareagovat na nedávný incident, při kterém čtyři neozbrojené francouzské vojáky zastřelil jejich afghánský kolega.) 

Za páté, selhává spolupráce s Pákistánem, bez jehož asistence je válka v Afghánistánu nevyhratelná. Jenže Pákistán sleduje své vlastní cíle. Američané ho dlouho obviňují, že spolupracuje s Tálibánem. Nově tohle podezření potvrzuje tajná zpráva NATO, která rekapituluje výslechy více než čtyř tisíc zajatých příslušníků Tálibánu a Al Kajdy. Podle nich Pákistán s Tálibánem nespolupracuje. On ho totiž přímo řídí. 

Za šesté, Američané začali s Tálibánem jednat. Naplánování výrazné redukce počtu amerických vojáků v Afghánistánu už na příští rok a ohlášení konce bojových operací se dá vnímat i jako americké gesto vůči Tálibánu, gesto, které má zlepšit vyhlídky těchto jednání. 

A za sedmé. Afghánská válka je nejdelší (a nejnákladnější) válkou, jakou kdy Spojené státy vedly. Navzdory tomu se nedá říci, že by v ní jasně vítězily. A že se to nedá jasně říci ani o Tálibánu? To amerického voliče a daňového poplatníka zas tak zajímat nemusí. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.