7. dubna  2008  rubrika: Názory a argumenty

O radaru

Alexandr Vondra - Foto: Marián Vojtek

Alexandr VondraFoto: Marián Vojtek

Diskusi o radaru je možné nahlížet jako test o stavu naší politiky a při bedlivějším sledování je možné z ní vyčíst některé tendence, které nás ohrožují. Občanská demokratická strana v čele s Mirkem Topolánkem má k radaru od samého počátku vstřícný vztah, ale podceňuje či neumí komunikovat s veřejností. Hlavně nedokázala s dostatečným předstihem přísunem řady věcných informací zabránit hypertrofované emocionaolizaci problému.

Sociální demokracie, která, jak říká Alexander Vondra, vedla pravidelná konzultační jednání o radaru od roku 2002 do roku 2006, svůj postoj najednou příkře otočila, protože zjistila, že většina občanů je proti a může na svém postoji získávat body u voličů. Dokonce to byl právě pan Paroubek, který přiměl po volbách v roce 2006 Američany, aby radar a rakety byly od sebe oddělené, protože samotný radar se mu zdál stravitelnější. Jiří Paroubek podle místopředsedy vlády Vondry až do 13. prosince 2006 v podstatě radar hájil. Jakmile ale zjistil, že velká koalice nemá šance a on nebude součástí vlády, svůj postoj změnil a stal se zarytým bojovníkem proti radaru. 

Zelení si kladli podmínku, že radar musí být součástí obranného systému NATO, tedy ne jenom americkým zařízením. To se podařilo sice prosadit, ale levé křídlo této strany je stále hlasitě proti. KDU-ČSL si vybrala na své vymezení vůči koalici jiná témata a s radarem zřejmě zatím nemá velké problémy. 

V NATO byly původně státy rozděleny přibližně půl na půl: Pro radar byly Spojené státy, Dánsko, Británie, Česko a Polsko a proti Německo, Francie, Norsko, Rumunsko a Turecko. Když se ale díky začlenění obranného systému do NATO i tyto státy shodly na podpoře, v poslední chvíli se proti dosti tvrdě postavilo Slovensko, za něž hovořil hlavně premiér Fico, který dokonce přirovnal přítomnost radaru v Brdech k sovětské okupaci ČSSR. Je to jistě nehoráznost, ale Fico s ní u některých svých sympatizantů doma i u nás zřejmě zabodoval. Jenže, a v tom je ten rozdíl od našich sociálních demokratů, na summit do Bukurešti poslal prezidenta Gašparoviče a ten jednání nezhatil. 

Problém je, že jeho český protějšek Paroubek takovouto únikovou cestu nemá připravenou a ani se o ni nepokusil a naopak se snaží prosadit, aby schválení radaru v parlamentu bylo spojeno s hlasováním o důvěře Topolánkova kabinetu, čímž by chtěl zabránit tomu, aby někteří sociálnědemokratičtí poslanci hlasovali pro radar. 

Shrnuto a podtrženo: Evropská unie i NATO se na své bezpečnosti byly schopné domluvit a dokonce zřejmě budou ochotní i k ústupkům vůči Rusku. Dokud bude Rusko spojencem, bude moci základny kontrolovat. 

Takové racionality ale není naše politická scéna schopná, protože upřednostňuje partikulární stranické zájmy nad zájmy státu. V České republice neexistuje základní shoda všech demokratických stran na směřování země v zahraniční a obranné politice, tedy nejmenší společný jmenovatel, který nikdy není předmětem sporu a na němž se nezískávají body u voličů, a to je naše největší slabina. 

Zodpovědnost ale za to nesou obě největší strany, nikoliv zelení, o kterých jsme měli předem vědět, že ještě nějakou dobu budou nevypočítatelní, jako tomu bylo třeba v Německu, kde kultivace jejich strany trvala bezmála deset let. 

ODS se musí naučit vést dialog s občany a ne se spoléhat pouze na sílu a přetahování hlasů a sociální demokracie nesmí volit jen nejsnažší cestu k moci. Závazně žitý život, byť stranický, musí počítat s rizikem jako jeho nedílnou součástí. Cesta, na níž není riziko, vede vždy do otroctví. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas