18. ledna  2013 v 17:45  rubrika: Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Amnestie přece jen není vládní

Poslanecká sněmovna - Foto: Filip Jandourek

Poslanecká sněmovnaFoto: Filip Jandourek

Naposled počátkem listopadu hlasovala sněmovna o otázce důvěry vládě, tehdy šlo o konsolidační balíček s výší DPH a předcházela tomu komplikovaná situace uvnitř ODS, když nakonec tři ze skupinky rebelujících poslanců raději složili mandáty, za což, jak se očekávalo a také se ukazuje, se jim dostalo jiných zajímavých postů.

Tentokrát, tedy ve čtvrtek, schytával ministerský kabinet kritiku za premiéra, který kontrasignoval prezidentovu novoroční amnestii s široce diskutovaným článkem II., díky němuž se zastavuje řada vleklých a rozsáhlých ekonomických kauz, obecně považovaných za čiré tunelářství. Petr Nečas, zdá se leckomu, se přitom nechal vlákat do pasti, což jej ovšem neospravedlňuje. Nicméně má pravdu: jde o amnestii prezidenta, nikoli vlády a otázka její důvěry s věcí tudíž přímo nesouvisí. 

Rozprava ve sněmovně byla dlouhá, emotivní a padaly při ní ze strany opozice ostré výroky. Nebylo se co divit, příležitost namočit kabinet do veřejností citlivě vnímaného problému musela lákat. Proč ji tedy nevyužít? ČSSD přitom dopředu věděla, že skon vlády nehrozí a půjde tedy jenom o debatu bez konkrétních důsledků. A že navíc s oním II. článkem amnestie řada koaličních zákonodárců také nesouhlasí a nejspíš si to nenechá pro sebe. Nejdál v tomto směru zašel finalista prezidentské volby Karel Schwarzenberg, jehož podle vlastních slov rozsah amnestie děsí. Ministr zahraničí a vicepremiér jednání sněmovny dokonce opustil a o nedůvěře tedy nehlasoval. Řekl k ní ovšem své: kvůli údajným obavám, že se zvěst o amnestii rozšíří předem a nastane neklid ve věznicích, premiér sbor ministrů neinformoval, čímž jim vlastně sám vyjádřil nedůvěru.  

Podle všeho není ani Nečas z omilostněných tunelářů šťasten, ale nezbývá mu, než stále opakovat, že amnestii vlastně musel spolupodepsat dle ústavních zvyklostí. Stále víc si ale možná připadá Klausovou kanceláří lidově řečeno podfouknut. Mimo jiné právě oním utajováním. A i on by zřejmě rád věděl, kdo se vlastně na koncepci amnestie podílel – i to totiž Hrad zatím úspěšně tají. A chtěj nechtěj tak dává prostor úvahám, zda do ní nějakým způsobem nemohli zasahovat advokáti některých omilostněných. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se k autorství amnestie rovněž nehlásí a šéfa vlády hájil podobně jako Nečas sám: kontrasignace je podle něho oním zmíněným právním aktem; podepsat amnestii předseda vlády tedy prý musí, i když k ní má politické výhrady. K tomu ovšem stojí za připomínku, co říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: „Jeví se poněkud nepřiměřené, aby vysocí ústavní činitelé vydávali ústavní akt a doprovázeli ho slovy: my nevíme, jaké budou jeho důsledky, rozsah, pochopte, že když to je tajné, nemohli jsme to zjišťovat.“ Na to se zřejmě špatně odpovídá.  

A tak se Blažek mohl aspoň snažit dát najevo osobní postoj třeba ke kauze soudce Berky: ministr podle svých slov vydal pokyny, aby Berka nedostal odškodnění ve výši pěti miliónů korun a Berka, považovaný za hlavu takřečené „konkursní mafie“ se o ně údajně bude muset případně soudit. 

Ačkoliv je popularita vlády u veřejnosti chabá, zrovna Klausovu amnestii by asi lidé nepovažovali za důvod k pádu kabinetu nebo aspoň jeho šéfa. I když si mohou myslet, že Nečas věc přinejmenším podcenil. Ale mezi rozhodujícími koly prezidentské volby občany sněmovní hádka příliš nevzrušovala a i média ji ponechala takřka bez komentářů. Ačkoli se na Klausův pardon jinak dále a také pochopitelně soustřeďují. A hned tak to evidentně nepomine. Poslední velké prezidentovo gesto je také nepominutelné. A může mít i vliv při rozhodování voličů během příštího víkendu. Pokud by se tak stalo, půjde o vedlejší efekt, s nímž Václav Klaus těžko mohl počítat.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace