17. ledna  2013 v 17:30  rubrika: Názory a argumenty

Petr Hartman: Amnestie a nedůvěra vládě

Poslanecká sněmovna - Foto: Filip Jandourek

Poslanecká sněmovnaFoto: Filip Jandourek

Většina členů Nečasova kabinetu se stala aktéry absurdní hry. Ministři jsou totiž zodpovědní za něco, o čem neměli ani tušení. Řeč je o amnestii, kterou na začátku roku vyhlásil prezident republiky.

O tomto kroku se většinou dozvěděli až při sledování jeho novoročního projevu. Hlava státu nemohla toto gesto učinit bez podpisu premiéra. A jak se píše v příslušné pasáži ústavy, vláda odpovídá za každé rozhodnutí prezidenta, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády. Proč Petr Nečas podpis připojil a s většinou ostatních členů kabinetu o tom nejednal a dokonce je dopředu o svém rozhodnutí ani neinformoval, to premiér dostatečně nevysvětlil. Zároveň zatím nečelil tlaku ministrů, aby to učinil. Byť se v ústavě píše rovněž o tom, že vláda rozhoduje ve sboru. V tomto konkrétním případu tomu tak nebylo. 

Rovněž není pravda, že Petr Nečas neměl na vybranou a podpis pod amnestii musel připojit. Kdyby tomu tak bylo, potom by požadavek jeho spolupodpisu byl zbytečný. Když se to dá do souvislosti především s druhým článkem amnestie, který umožňuje zastavit trestní stíhání u hospodářských trestných činů s mnoha milionovými či dokonce miliardovými škodami, je logické, že musí vláda kvůli rozsahu amnestie čelit kritice. Je pochopitelné, že opozice zvolila formu mimořádné schůze svolané kvůli hlasování o nedůvěře. 

Nejde o žádnou hysterickou vlnu, jak se snaží rozruch kolem amnestie hodnotit prezident. Ostatně on sám mohl pohnutky, které ho ke kontroverznímu rozhodnutí vedly, osobně vysvětlit poslancům. Vláda o jeho vystoupení ve sněmovně stála, hlava státu to nepovažovala za rozumné. Což mimo jiné znamená, že vláda musí čelit kritice sama. Ostatně to odpovídá ústavnímu mechanismu, který přenáší odpovědnost za kroky prezidenta právě na kabinet. Požadavek spolupodpisu potom dává vládě do rukou nástroj, jak některá rozhodnutí hlavy státu ovlivňovat. 

Kontroverzní amnestie tak jednak vyvolala už páté hlasování o nedůvěře, jednak dodala předvolební kampani nový rozměr. Každý z kandidátů musel před prvním kolem čelit dotazům, které se týkaly tohoto tématu. Zároveň vstoupilo i do kampaně před kolem druhým. Byť se Karel Schwarzenberg snaží co nejvíce upozadit skutečnost, že je místopředsedou vlády a předsedou TOP 09, tak se spoluzodpovědnosti za rozhodování kabinetu zbavit nemůže. Byť o rozsahu amnestie neměl dopředu ani tušení, v průběhu mimořádné sněmovní schůze ji označil za neštěstí a premiérův postup v této věci za mylný. 

Z pohledu druhého adepta o prezidentskou funkci Miloše Zemana se rovněž jeví Klausův krok jako nešťastný. Konkrétně v tom slova smyslu, že mu Václav Klaus vyjadřuje podporu. Byť se zatím neodvážil jasně vyslovit Zemanovo jméno, z jeho výroků jednoznačně vyplývá, kdo je jeho favorit. Záleží potom vyloženě na přístupu voličů, jakým způsobem si vyhodnotí spojení amnestie, Klaus a Zeman. 

Zároveň není příliš pravděpodobné, že by právě toto téma mělo rozhodnout o novém prezidentovi republiky. Tomu však jeho předchůdce značně zúžil manévrovací prostor. Očekávalo se totiž, že nová hlava státu by mohla vyhlásit amnestii. Po novoročním rozhodnutí Václava Klause je to prakticky vyloučené. Stejně nepravděpodobné je, že by z ústavy bylo z článku 63 vypuštěno písmeno k. Za ním následují slova, která prezidentovi republiky přiznávají právo udělovat amnestii. 

Verdikt Ústavního soudu, který by měl v následujících týdnech v souvislosti s Klausem vyhlášenou amnestií padnout, potom ukáže, zda existuje možnost korigovat kontroverzní rozhodnutí hlavy státu i jiným způsobem než prostřednictvím spolupodpisu premiéra. Zajímavé to bude spíše z pohledu některých kontroverzních kauz, které na základě amnestie mohou být zastaveny. Zároveň není pravděpodobné, že by v budoucnu k podobně pojaté amnestii došlo. Jen těžko by se už hledala vláda, která by se z dopadů tohoto kroku nepoučila a hlavu státu v této oblasti neusměrnila. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace