15. ledna  2013 v 17:00  rubrika: Názory a argumenty

Petr Hartman: Amnestie zamířila k Ústavnímu soudu

Ústavní soud - Foto:  ČTK

Ústavní soudFoto:  ČTK

„Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.“ Tolik citace druhého článku amnestie, kterou vyhlásil prezident republiky na začátku letošního roku. Tato pasáž umožňuje zastavit stíhání u kontroverzních kauz týkajících se hospodářských deliktů. U nich přitom vznikla škoda v řádu stovek milionů korun. Což mimo jiné znamená, že tato část amnestie rovněž dopadá na lidi, kteří byli v těchto případech poškozeni.

Konkrétně tím, že jejich šance dobrat se odškodnění se výrazně snížila. Budou se muset totiž obracet na soudy s civilní žalobou a musí nést důkazní břímě i nemalé náklady. Přitom šance na úspěch je malá. 

Právě druhý článek vyhlášené amnestie vyvolal velmi negativní reakci. Byť lidé z okolí prezidenta se snaží obracet pozornost k té části, která se týkala propuštění pachatelů méně závažných trestných činů. Byť i v této oblasti je sporné, zda měli například další šanci dostat recidivisté, jen těžko by někdo mohl zpochybnit právo hlavy státu takovouto amnestii vyhlásit. Snad by se pozastavil pouze nad tím, proč amnestie nebyla lépe připravena a proč na ní více nepracovala vláda. 

To jsou však svým způsobem detaily právě v konfrontaci s možností zastavit trestní stíhání u závažných trestných činů. Protože sazba deseti let není případně vyměřována za bagatelní přestupky. Pochopitelně vlekoucí se trestní řízení neodpovídá tomu, že spravedlivý trest by měl následovat pokud možno bezprostředně po dopadení a usvědčení viníka. Dlouholeté průtahy nejsou správné. Zároveň však neexistuje žádné rozhodnutí štrasburského soudu, které by nějak striktně stanovilo lhůtu, jejíž překročení by bylo obecně důvodem k zastavení stíhání. Takže lidé z okolí prezidenta mlžili, když znění druhého článku ústavy zdůvodňovali právě soudními průtahy. 

Zkrátka důvodů, proč mít výhrady vůči amnestii vyhlášené prezidentem Václave Klausem, je celá řada. Což ještě samo o sobě automaticky neznamená, že existuje reálná šance na to, aby byla nějakým způsobem pozměněna. Skupina senátorů se o to pokouší stížností podanou k Ústavnímu soudu. Je založena na návrhu škrtnout zmiňovaný článek dvě, který jsem v úvodu citoval. Senátoři argumentují tím, že určité skupině občanů bylo upřeno právo na spravedlivý proces a odškodnění. Tím měla být porušena lidská práva, což by mělo být v rozporu s ústavním pořádkem této země. Zároveň mělo dojít k narušení dělby moci, protože amnestie popřela úlohu soudů. 

Pochopitelně dokazování musí být důkladně propracované. Zda je tomu tak ve skutečnosti, o tom rozhodnou ženy a muži v talárech. Plénum ústavního soudu rovněž zváží, zda jde o naléhavou záležitost a zda ji projedná přednostně. Vzhledem k tomu, že podle druhého článku amnestie, který je navrhnut na zrušení, dochází k zastavování konkrétních kauz, by o naléhavý případ jít mělo. V této souvislosti je rovněž zajímavé, že k Ústavnímu soudu míří další stížnost týkající se amnestie. Konkrétně v souvislosti s případem Františka Chvalovského a Komerční banky. Jde o stíhání kvůli stomilionovým podvodům. Senát Městského soudu v Praze trestní řízení přerušil a předložil kauzu k posouzení Ústavnímu soudu. Důvodem je rovněž podezření, že článek dvě je v rozporu s ústavním pořádkem.
V obou případech bude zajímavé sledovat, zda ústavní soudci přiznají amnestii charakter právního předpisu. Pokud by k ní přistoupili jako k jedné z pravomocí prezidenta, potom by její konkrétní znění nemohli nijak změnit. Maximálně by mohli požadovat změnu ústavy týkající se práv prezidenta. Byl by to tudíž verdikt, který by směřoval do budoucnosti. Na konkrétním rozsahu amnestie vyhlášené Václavem Klausem by se stejně nic nezměnilo. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace