28. srpna  2012 v 17:30  rubrika: Názory a argumenty

Petr Hartman: Knetig zatím osvobozen

Hlavní líčení v případu Martina Knetiga (vpravo) - Foto:  ČTK

Hlavní líčení v případu Martina Knetiga (vpravo)Foto:  ČTK

Až na třetí pokus se ocitl před soudem bývalý poradce ministra životního prostředí Martin Knetig. Toho státní zastupitelství opakovaně obžalovalo z nepřímého úplatkářství. Příslušný soud vždy stíhání bez hlavního líčení zastavil. Odvolací soud naopak takovéto rozhodnutí hned dvakrát zrušil. Tento neobvyklý ping-pong nakonec vyústil v řádné líčení. I když slovo řádné by mělo být spíše v uvozovkách, nebo nahrazeno výrazem formální.

Poměrně spletitý případ byl totiž rozhodnut během pár hodin. Stačilo k tomu přečtení obžaloby, výslech několika svědků a výrok Knetiga, že obvinění odmítá. Jako by soud pouze vyhověl vyšší instanci a jednání nařídil, byť už dopředu byl rozhodnutý o tom, jaký vynese verdikt. 

Podle něj se nepodařilo prokázat, že Knetig nabídl členovi představenstva Komerční banky, aby sponzoroval ODS. Výměnou za to měl Knetig zařídit, aby si Státní fond životního prostředí uložil peníze u této finanční instituce. Zmiňovaný bankovní úředník před soudem připustil, že nepovažoval za obvyklé vést jednání nejprve v kavárně a potom v místnosti připomínající sklep. Další člověk se pro jistotu odvolával na špatnou paměť. Vzhledem k tomu, do jakých problémů se v poslední době dostávají lidé svědčící v korupčních případech majících přesah do politiky, se tomu ani nelze divit. Kauza kolem Martina Knetiga a Státního fondu životního prostředí se přitom této sféry týká. Může sloužit jako model, jakým způsobem mohou být také skrytě financovány politické strany či kariéry některých politiků. 

Tehdejší šéf fondu Libor Michálek totiž zvukově zdokumentoval, čeho se Knetigovy aktivity týkaly. Konkrétně snahy o manipulaci při zadávání některých veřejných zakázek, nebo při výběru lidí do určitých funkcí. Hlavní jejich kvalifikací měly být vazby na některé politiky, případně strany. Dosazení takovýchto úředníků mohlo usnadňovat tok peněz do nejrůznějších černých fondů, ze kterých mohl být financován provoz partají, nejrůznější kampaně, nebo politická kariéra některých jedinců. Podivné praktiky se měly týkat například zakázky na poradenství, která ze třiceti milionů měla být navýšena na osmdesát a podmínky soutěže měly být ušity na míru předem dané firmě. Zároveň mělo dojít k pokusu vyvést několik set milionů korun z předražené zakázky na vybudování čističky odpadních vod v Praze a podobně. 

Alespoň takovýto dojem může člověk nabýt, poslechne-li si tajně pořízenou zvukovou nahrávku Libora Michálka. Ten takovéto zadání nedostal podle očekávání od tehdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila, ale právě od jeho poradce Martina Knetiga. 

Ten podle dostupných informací představoval člověka na černou práci. Bral tím zároveň na sebe veškeré riziko směrem k trestně právní odpovědnosti za své chování. Byť si lze dobře představit, že nejednal tak říkajíc na vlastní triko, ale v zájmu vysoce postaveného politika. Naznačuje to i pasáž ze zmiňované zvukové nahrávky, kde mimo jiné Knetig říká: „Začínám se dostávat do situace, že nebudu schopen Pavlovi vytvářet finanční zázemí, který ho víceméně bude držet.“ 

Na Drobila se tak mohla vztahovat nejenom politická, ale i trestní odpovědnost. K té druhé jmenované se dalo dobrat jen obtížně, protože vyšetřování doprovázely spekulace o zákulisním vlivu a nakonec bylo ukončeno. Politická odpovědnost Pavla Drobila potom byla uplatněna v poněkud zvláštním pojetí. Kvůli aféře sice na post ministra rezignoval, zůstal však i nadále místopředsedou ODS. V současné době je dokonce zodpovědný za předvolební kampaň. Tedy za aktivity, na které by mohly být použity peníze získané v případě, kdyby Michálek Knetigovy pokyny nenahrával, ale vykonával. 

Michálek se naopak rozhodl případ předat policii. Ta se nakonec dobrala ve spolupráci se státním zastupitelstvím k obžalobě Knetiga, byť v poněkud zúžené podobě. Jak ukázal výrok soudu, ani ji nepodložila dostatečně pádnými důkazy. Vzhledem k tomu, že osvobozující verdikt není pravomocný, protože se státní zástupce proti němu odvolal, může mít soud vyšší instance jiný názor na důkazy, které dokumentují Knetigovy pochybné aktivity.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas