8. února  2013 v 17:20  rubrika: Názory a argumenty

Petr Hartman: Nečas a evropský rozpočet

Premiér Petr Nečas při příchodu na bruselský summit lídrů EU - Foto:  ČTK/AP

Premiér Petr Nečas při příchodu na bruselský summit lídrů EUFoto:  ČTK/AP

Česká republika by měla z rozpočtu Evropské unie získat méně peněz, než na kolik byla zvyklá. Vzhledem k tomu, že zmiňovaný rozpočet má být úsporný, dal se úbytek přílivu evropských financí očekávat.

Premiér Petr Nečas to nepopírá, zároveň byl ale přesvědčen o tom, že návrh byl vůči České republice nespravedlivý. Konkrétně v množství peněz, které by měly vyvážit nižší dotace na podporu chudších regionů. Kvůli tomu před jednáním pohrozil vetem. Přitom Brusel přislíbil v této souvislosti stovky milionů eur navíc. Dospěl k tomu na základě výpočtu podle předem daného vzorce. S ním není český premiér úplně spokojen. Poškozuje podle něj Českou republiku. Svým způsobem má Petr Nečas pravdu. I když ne v souvislosti s výpočtem a ve srovnání s ostatními státy. Nějaké obecné podmínky musely být nastaveny a jen těžko se mohlo přihlížet ke specifickým přáním jednotlivých zemí. Kdyby tomu tak bylo, nikdy by se k výpočtu nedospělo. 

Pomineme-li tyto záležitosti, omezení přílivu peněz z Evropské unie může skutečně zkomplikovat České republice život. Zhruba čtyřicet procent veřejných výdajů je totiž kryto právě evropskými penězi. Takže pokud by o jejich část Česká republika přišla, jen těžko by je nahradila z vlastních zdrojů. I při přílivu financí z Bruselu jsou veřejné rozpočty celkově v deficitu a dluh neustále narůstá o desítky miliard korun ročně. A protože kabinet hodlá například držet schodek státního rozpočtu kolem tříprocentní hranice vůči hrubému domácímu produktu, bojuje premiér, s nadsázkou řečeno, o každé euro. 

Evropský rozpočet tak má pro Českou republiku paradoxně z ekonomického hlediska poměrně velký význam. Naopak pro státy typu Německa spíše symbolický a tvrdá jednání o jeho podobě bývají motivována především politicky. A při nich je důležité moci se opírat o podporu jiných členských zemí. Na konkrétním příkladu si tak čeští politici mohou ověřit, že je potřeba si spojence systematicky budovat. V jejich případě jsme však většinou byli svědky pravého opaku. 

Stačí připomenout tzv. fiskální kompakt. K němu se nechtějí připojit pouze dva státy. Vedle Velké Británie je to právě Česká republika. Ta zároveň napínala ostatní členské země Evropské unie v době, kdy vrcholila ratifikace lisabonské smlouvy. Tu protahoval a pod nejrůznějšími záminkami blokoval prezident Václav Klaus. Svůj podpis nakonec připojil úplně poslední a unii tím udržoval řadu měsíců v napjatém očekávání. Pochopitelně podobné kroky přispívají k budování pozice v rámci sedmadvacítky. 

Zmiňované záležitosti posouvají Českou republiku mimo hlavní proud, ve kterém lze získat nejvíce spojenců. Právě ty země potřebuje v momentu, kdy chce prosadit své požadavky. Vyjednávací pozici pro získání většího balíku peněz zároveň zhoršuje ve srovnání s ostatními evropskými státy relativně dobrá kondice české ekonomiky. Například zadlužení veřejných financí se pohybuje kolem čtyřiceti procent hrubého domácího produktu, což řadí zemi do první třetiny pomyslného pelotonu, na jehož konci jsou státy výrazně převyšující stoprocentní hranici. Když se měřila míra chudoby, byla v České republice dokonce nejnižší. 

Prosazovat v této souvislosti více peněz pro chudší regiony v úsporném evropském rozpočtu není zrovna jednoduché. V souvislosti s těmito financemi je rovněž pozoruhodné, jakým způsobem jsou čerpány. Právě Česká republika se stala opakovaně terčem kritiky z Bruselu. Představitelé ministerstva financí dokonce museli v Evropském parlamentu v listopadu loňského roku vysvětlovat, proč kontrola nedokázala odhalit korupci a chyby, které čerpání evropských peněz doprovázejí. Po určité období bylo kvůli tomu dokonce vyplácení takovýchto financí pozastaveno. Jakoby někteří lidé, kteří rozhodovali o jejich čerpání, podlehli dojmu, že Evropská unie bohorovně rozdává peníze a příliš ji nezajímá jejich osud.
V souvislosti s tím se jeví snaha získat co nejvíce financí z evropského rozpočtu a hrozit kvůli tomu vetem absurdně. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace