18. listopadu  2011  rubrika: Názory a argumenty

Petr Holub: 17. listopad připomněl, že práce nekončí

Pietní vzpomínka na 17. listopad 1989, podchod na Národní třídě - Foto: Filip Jandourek

Pietní vzpomínka na 17. listopad 1989, podchod na Národní tříděFoto: Filip Jandourek

Už se potvrdilo definitivně, že Češi neumějí slavit. Dvaadvacáté výročí sedmnáctého listopadu využili či z povinnosti absolvovali mnozí, ale nakonec se ukázalo, že všechny akce mají jednoho společného jmenovatele, totiž snahu výročí sedmnáctého listopadu 1989 nějak shodit.

Nejnápadnější byl proslov Václava Klause, který upozorňoval, že větší obdiv zasluhují studenti, kteří protestovali 17. listopadu 1939 proti nacistickému režimu. Ten byl tehdy na vzestupu a postavit se proti němu vyžadovalo víc odvahy a přineslo horší následky než demonstrace 17. listopadu 1989, kdy stačilo jen málo a zpuchřelý komunistický režim se položil. 

Z představitelů exekutivy se na památné místo na Národní třídě dostavili ještě zástupci Věcí veřejných. Jejich předseda Radek John na sametové revoluci roku 1989 ocenil, že nevedla k násilí na představitelích minulého režimu. 

Listopad 1989 byl tedy z pohledu představitelů české výkonné moci celkem nevýznamnou epizodou, která měla hlavní výhodu v tom, že proběhla v klidu, a která příliš nezměnila stávající poměry. Možná to mysleli jinak, ale jejich mediální vystoupení mířila přesně tímto směrem. 

Kromě Klause a Johna se z politiků na pražská náměstí dostavili ještě sociální demokraté v čele s předsedou Bohuslavem Sobotkou a komunisté pod vedením Vojtěcha Filipa. Ostatní dali jako většina národa přednost prodlouženému víkendu na chalupách, a potvrdili tak stanovisko prezidenta Klause: opravdu se proti období před listopadem 1989 tolik nezměnilo, protože Češi i dnes dávají před jakýmikoli veřejnými aktivitami přednost budování azylu na venkově. 

Sobotka a Filip navštívili jednu z protestních demonstrací na Staroměstském náměstí. Její organizátoři využili výročí k tomu, aby mohli kritizovat politiku současné vlády, zvláště úsporné reformy. Jenže je čeká ještě dlouhá cesta k tomu, aby vzbudili větší pozornost širokých vrstev obyvatelstva. Na všechny pražské protivládní demonstrace se dostavilo maximálně pět tisíc lidí, v dalších městech dohromady polovina z toho počtu. 

Ostudným závěrem sedmnáctého listopadu byl pochod radikálně pravicové Dělnické strany po Národní třídě. Radikální pravice je dnes hlavním nebezpečím evropské demokracie, a přesto úředníci magistrátu povolili její pochod po Národní třídě, která měla být místem demokratických oslav. Dělnická strana se pod ochranou policejních jednotek přirozeně prohlásila za pravého dědice 17. listopadu. 

Dvaadvacáté výročí listopadové revoluce ještě využilo sdružení Post Bellum k tomu, aby už podruhé ocenilo čtyři osobnosti za to, že se účastnili protikomunistického odboje. Sama myšlenka třetího odboje je ovšem sporná. Zkompromitována byla už dobách komunismu, kdy se rozdělovaly důchody za druhý, protifašistický odboj a rozdělovaly se podle známostí či členství v komunistické straně. Dostalo se tak i na mnohé spolupracovníky nacistického režimu, kteří dokázali včas převléknout kabát. 

Hovořit o třetím odboji a přidělovat jeho účastníkům důchody tedy vypadá jako snaha vládnoucí elity uklidnit vlastní svědomí, protože její starší představitelé vesměs navštěvovali vysoké školy komunistického režimu a mohli by být označeni za součást předlistopadového establishmentu. Přidělování důchodů za protikomunistický odboj ovšem snižuje vážnost těch, kdo proti komunismu skutečně bojovali. Kvůli důchodu to určitě nedělali. Předávání cen je naštěstí mnohem důstojnější. 

Po sedmnáctém listopadu 2011 tak zůstává otázka, jestli vůbec je, co slavit. Smysl sedmnáctého listopadu paradoxně připomněl Václav Klaus svým srovnáním listopadu 1939 a 1989. Zmíněné termíny vymezují období, kdy bylo Československo v područí cizích, navíc totalitních režimů. Během té doby museli Češi jenom poslouchat a nemohli sami organizovat svůj společenský, politický ani ekonomický život. Prostě jenom přežívali a nějak reagovali na podněty zvenku. 

Až po sedmnáctém listopadu 1989 se mohli sami rozhodnout, co vlastně udělat sami se sebou. Platilo na úrovni českého státu, ale také na úrovni jednotlivců, kteří dostali šanci změnit svůj život k lepšímu. Současné generace tak mají proti svým rodičům a prarodičům značnou výhodu svobodného rozhodnutí. Právě tuto změnu k lepšímu symbolizuje 17. listopad a studentská revolta. 

Samozřejmě jsou Češi nespokojeni se stavem své společnosti. Ukazuje se, že v rámci liberálního světového názoru, který ovládl veřejný život, nejdou uspokojivě řešit vážné politické, ekonomické ani sociální problémy. Obdivovat tuzemskou elitu také dost dobře nejde. 

Ovšem liberální cestu si sami Češi zvolili, a to opakovaně v mnoha polistopadových volbách. Důsledky jejich rozhodnutí se jim sice nelíbí, aspoň tak ale poznali své vlastní slabosti. A nikdo jim nebrání, aby se rozhodli jinak a zvolili jinou cestu. 

Možná právě proto skoro nikdo nepřišel na oslavy výročí 17. listopadu 1989. Připomíná totiž jednoznačně, že tehdy nešlo o nějaké konečné vítězství zlatého věku a že práce na tuzemské demokracii nekončí. Kdo by šel slavit, že ho čeká další práce. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Holub

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas