10. listopadu  2011  rubrika: Názory a argumenty

Petr Holub: Obchody s ďáblem ani s hernami se nevyplácejí

Nonstop herna - Foto: Tomáš Adamec

Nonstop hernaFoto: Tomáš Adamec

V Goethově klasickém díle dostane Markétka od Fausta finanční dar. Hrdina to myslí dobře, Markétčina matka však ihned pochopí, že rodina nemůže peníze přijmout, protože pocházejí od ďábla, se kterým se Faust spolčil. Proto nařídí Markétce, ať se jde vyzpovídat a peníze rovnou nechá faráři.

Farář pochválí zbožné děvče a peníze si bez řečí nechá, protože je může použít k bohulibým účelům, například pro chudé anebo na opravu kostela. 

Skoro se zdá, že podle stejného, staletími prověřeného postupu postupuje zdejší veřejná sféra. Společnost široce toleruje hazardní hry od sportovních sázek přes kasina až k obyčejným hracím terminálům. Ročně se ve zmíněném byznysu otočí desítky miliard korun a část z nich pak využijí obce a neziskové společnosti k bohulibým účelům, třeba pro mládež, na sport, sociální případy či opravu veřejných budov. 

Na první pohled se tedy všechno zdá v pořádku, přesto je třeba jednu okolnost současného stavu vysvětlit. Firmy provozující hazard neplatí daně, odvádějí jen příspěvky obcím a neziskovým společnostem. Tato zvláštnost musí mít svůj důvod a nutno upozornit, že jím není korupce. 

Zvyk nevybírat daně od sázkových společností platí ve většině evropských zemí, které si uvědomují, že stát nemá vydělávat na aktivitách, které mají za jediný cíl obrat pokud možno mechanicky lidi o peníze a ještě je uvést do závislosti. Závislost na hracích automatech je nejrychlejší způsob, jak připravit do té doby slušné a fungující rodiny o všechny peníze. Výnos z tohoto zisku stát dosud odmítal. 

Teď se připravuje novela loterijního zákona, která daně pro hazardní firmy zavádí. Budou platit nejen daň z příjmu ale také daň z hazardu, na které stát vydělá několik miliard ročně. Jakoby se i stát hlásil k pravidlu, které popsal Goethe ve svém Faustovi a kterému se hlásí také některé obce a neziskové společnosti. 

Nutno dodat, že hazardní společnosti proti daním ani v nejmenším neprotestují, a tak se zdá, že všichni budou spokojeni, samozřejmě kromě otců rodin, kteří přijdou vinou hazardu o veškeré peníze. Ale mohou si za to sami, protože je přece nikdo nenutil do herny chodit.
Tak zhruba vypadá morálka soudobé společnosti. Každý je odpovědný sám za sebe, každý může provozovat byznys, jaký chce, a stát nepotřebuje nikoho regulovat, stačí, když může zdanit. 

Takové úvaze ovšem unikají některé rozměry problému s hazardem. Na jeden z nich upozornil sociolog Ivo Možný v Hospodářských novinách. Upozornil, jak zvráceně může celý systém fungovat. Mladý muž například přijde o všechny peníze sázením na automatech. Majitel herny z toho má zisk, část peněz kromě toho odvede podle zákona neziskové společnosti. Ta z nich může financovat program na podporu sociálně vyloučených, mezi které se nešťastný hráč mezitím dostal. Dotyčného mladého muže tak nakonec zachraňují jeho vlastní peníze, ze kterých si ovšem odebral majitel herny značnou část na svůj zisk a nezisková organizace z nich zaplatila svůj provoz. 

Další varovný signál dává citovaný Goethův Faust. Nejde totiž automaticky srovnávat tuzemské instituce typu obcí, neziskových organizací a dokonce ani českého státu s římskokatolickou církví. Ta už funguje přes dva tisíce let a peníze od ďábla může v klidu přijmout, protože nečistá ďáblova síla nemůže ovlivnit stoletími prověřený provoz historické instituce. Kněz se nemůže stát účastníkem ďáblova díla jen z toho důvodu, že použije nečisté peníze ve prospěch své farní obce. Ovšem když přijme peníze od ďábla, tedy z hazardu politik, či občanský aktivista, okamžitě se od nich ušpiní. Řečeno soudobou terminologií, okamžitě se na jejich přísunu stává závislým a je ochoten hájit jejich zdroj, tedy hazardní hry. Zkrátka obec ani nezisková společnost nejsou církev a neměly by si osobovat její kompetence. Totéž platí pro stát, který navíc nefunguje ani sto let. 

Zmíněné dvě připomínky se poněkud vymykají běžným ekonomickým termínům. Slova „zvrácený“ nebo „nečistý“ upozorňují na mravní rozměr otázky hazardu. 

Je prostě nemorální obírat o peníze lidi, kteří se nedokážou hazardu dost dobře bránit. Stejně je nemorální, když stát, obce či neziskové společnosti na této nemravné činnosti profitují. Samozřejmě, pro vyznavače hesla „neznám špinavé peníze“ jsou tyto argumenty slabé. 

Při debatě o hazardním zákonu tedy společnost rozhoduje sama o sobě. Buď dá přednost bohorovnosti a moci peněz, anebo se pokusí vrátit ke svým morálním základům a rozhodne tak, aby byl její verdikt pokud možno správný také z jiného než ekonomického hlediska. 

Není nutno připomínat, jak by mělo takové rozhodnutí vypadat v praxi. Pokud možno hazard nezdaňovat, ale pokud možno zrušit naprostou většinu hracích automatů, videoterminálů či kasín. Zároveň je nutné upravit jejich vnitřní provoz, naprosto nutným předpokladem by měl být zákaz prodeje alkoholických nápojů. 

Dá se předem odhadnout, že debata o hazardu opět skončí nějakým nepříliš sympatickým kompromisem. Prostě ďábla není radno podceňovat a není tedy možné čekat, že se vzdá všech výhod, které získal v minulých letech. 

Nepochybným přínosem by v každém případě byla zákonná úprava, která by umožnila starostům zrušit všechny herny na území města. Příští měsíce by tak mohly mít své hrdiny, tedy starosty, kteří dokážou zbavit své město heren. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Petr Holub

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas