10. prosince  2012 v 16:45  rubrika: Názory a argumenty

Petr Holub: Premiér finančníků

Premiér a předseda ODS Petr Nečas - Foto:  ČTK

Premiér a předseda ODS Petr NečasFoto:  ČTK

Před proslulým zeleným krbem ve vládní Kramářově vile se minulý čtvrtek shromáždila zvláštní společnost. Bylo v ní vidět premiéra Petra Nečase a několik bankéřů, kapitánů finančního průmyslu. Pozvali si veřejnoprávní televizi a občanům sdělili, jak je dobré investovat do druhého pilíře penzijního spoření, které začnou právě přítomní finančníci nabízet už v lednu.

Nečas doslova řekl: „Chceme společně s penzijními fondy zajistit občanům objektivní informace. Chceme přijít s objektivními čísly, na základě kterých se lidé budou moci rozhodnout. Nebudeme nikoho přesvědčovat, lámat.“ 

Z Nečasova pohledu by se lidé zřejmě měli rozhodnout pro vstup do druhého pilíře. To vyplývá z toho, že se chce čelem postavit proti dosud převládajícímu negativnímu názoru na tento druhý pilíř. „Lidé byli totiž znejistěni neuvěřitelně negativní publicitou, která se na druhý pilíř nespravedlivě vrhla. Je třeba to překonat a dát na stůl objektivní skutečnosti,“ řekl premiér. 

Nečas tedy nechce nikoho přesvědčovat, přesto chce placenou reklamou informovat, že penzijní fondy a jejich druhý pilíř nejsou tak špatné, jak se říká. 

Nutně by se tedy měli zastydět novináři, kteří dosud informovali o druhém penzijním pilíři neobjektivně. Premiér teď bude muset vzít peníze daňových poplatníků a zaplatit reklamu, aby daňovým poplatníkům vysvětlil, jak je to ve skutečnosti. Kritici ovšem budou říkat, že premiér za peníze občanů pomáhá tuzemským penzijním fondům v náboru klientů. Nechce nikoho přesvědčovat, chce ale zlepšit špatnou pověst jednoho jejich produktu. 

Za pozornost stojí i sestava bankéřů, kteří s premiérem Nečasem v Kramářově vile jednali. Svůj penzijní fond hájily tři největší české banky, tedy Česká spořitelna, Komerční banka a Československá obchodní banka. Sice mají rakouského, respektive francouzského a belgického vlastníka, tradičně však patří do domácího prostředí. 

Další dva fondy patří italské Generali, která před časem koupila největší zdejší pojišťovací společnost, Českou pojišťovnu, a zájem mají ještě rakouské firmy Raiffeisen a Allianz. 

Zájem naopak nemají další významné fondy, tedy holandské Aegon a ING, respektive francouzská Axa. Mezi zájemci o zakládání druhých pilířů chybí Němci, Britové, Švédi, prostě zástupci bohatších evropských zemí. 

S Nečasem zkrátka jednaly tradiční tuzemské bankovní domy, doplněné investory z Rakouska. Je tedy jisté, že evropští finančníci nečekají od tuzemské penzijní reformy velký přísun kapitálu, snaží se jenom ti menší, Češi a Rakušané. 

Není důvod zmíněných šest finančních společností kritizovat. Třeba jim nejde v první řadě o zisk, ale o pomoc Nečasově vládě. Velcí hráči typu Axy nebo Aegonu se stahují, protože pro jejich zahraniční majitele zůstává zisk na prvním místě a ve druhém českém pilíři očekávají spíše ztrátu. Spekulativně si lze představit, že stejně uvažovali také vedoucí ostatních penzijních fondů. Do nabídky spoření ve druhém pilíři by se vůbec nepouštěli, kdyby je neobcházeli Nečasovi emisaři a nepřemlouvali je, ať to s českou reformou přece jen zkusí. Možná se do druhého pilíře přihlásí jen menší část populace, možná vyhraje příští volby sociální demokracie, která nepopulární druhý pilíř opravdu zruší. 

Nic z toho nejde vyloučit. Kdyby se však stáhly všechny penzijní společnosti, plynuly by z toho velmi nepříjemné důsledky pro českou pravici. Po kritice reformy na úřadech práce, po neúspěšných pokusech o finanční sanaci zdravotnictví by veřejnost dostala jasný důkaz, že pravice je ekonomicky nekompetentní. Možná by někdo řekl, že pravicová vláda prostě převzala koncept druhého penzijního pilíře od zástupců soukromých penzijních společností shromážděných v druhé Bězděkově komisi, postupovala ovšem tak nešťastně, že samy soukromé společnosti ztratily o druhý pilíř zájem. S poukazem na to, že samy reformu inspirovaly, proto byly penzijní fondy a banky přesvědčeny, aby převzaly část politického rizika Nečasovy vlády a do reformy se pustily. Finančníci souhlasili, logicky však požádali premiéra, aby veřejně podpořil jejich nabídku. Nemůže přece jít o nic špatného, když za tím stojí premiér. 

Proto se tedy odehraje poslední dějství reformy. Jak známo, klíčovou roli při zavádění druhého pilíře hraje reklama. „Lidé vždycky pijí kořalku, na kterou právě běží v televizi reklama,“ ví každý zkušený hospodský. Veřejnost tedy čeká mohutná reklamní kampaň na druhý penzijní pilíř, která má jako každá jiná reklamní kampaň přesvědčit spotřebitele jinými, než racionálními argumenty. Důsledkem může být, že se do druhého pilíře přihlásí i lidé, u kterých bude předem jisté, že se jim to nevyplatí. 

Této rozhodující kampaně se tedy zúčastní i vláda. Nečas slibuje, že nepoužije jiné než objektivní, tedy zřejmě racionální argumenty. Jistě však nebudou nikoho od vstupu do druhého pilíře odrazovat. Tím vláda vytvoří záštitu emotivní, možná i agresivní kampani penzijních fondů. 

Tak úzká spolupráce vládního a soukromého sektoru je jistě událostí, nad kterou by se měl občan zamyslet. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Petr Holub

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas