26. listopadu  2012 v 17:00  rubrika: Názory a argumenty

Petr Příhoda: Fenomén „Karel Janeček“

Karel Janeček - Foto: Marián Vojtek

Karel JanečekFoto: Marián Vojtek

Stav naší společnosti je, jak známo, neutěšený. Dá se proti tomu něco dělat? Jednou možností je působení na sebe sama a na své nejbližší okolí. Tzv. drobná práce. Masaryk říkával „práce drobná“ a velmi si jí vážil. Tak začínalo naše národní obrození, zejména ten jeho proud, který nás postupně přetvořil v moderní kulturní národ. Trvalo to tři čtyři generace. Chce to zaujetí pro věc a vytrvalost. A nespoléhat příliš na úspěch. Ano, je to na dlouho.

Jinou možností se zdá být vstup do politiky. Jenže jak? Vstupovat do existujících struktur se moc nedaří. Jejich zavedené způsoby se brání změně. Někteří lidé to zkoušejí „od nuly“: vytvoří nový politický subjekt. Dosavadní výsledky jsou všelijaké. Znám pár odstrašujících příkladů. Na ten jednoznačně povzbudivý si asi počkám. 

Člověk, který se rozhodl pro „práci drobnou“, může narážet na netečnost. Člověk politický také, ale navíc se setkává s aktivním odporem. A to už na té nejnižší úrovni, komunální. A co teprve na úrovni špičkové! Tam je problém se na ni vůbec dostat. Tam nemůže obstát sólista. Musíte mít kolem sebe hodně spřízněných a ochotných duší, srozumitelný a přesvědčivý záměr – a hlavně se musí o vás vědět. Musí si vás všímat média. To vše je nákladné. Potřebujete peníze, hodně peněz. Někdo je musí poskytnout. Jejich zdroj nesmí vyvolávat pochybnosti. A navíc: nesmíte udělat chybu. Zkrátka, „mission impossible“, neboli nemožné poslání. 

Jsou lidé, kteří si na to troufají a splňují podmínku nutnou, nikoli dostatečnou, tj. mají peníze. Moc jich není, vím o třech. Jedním je Zdeněk Bakala. Na veřejnosti se moc neobjevuje. Působí z pozadí. Podniká kdesi na severní Moravě, ale o tom nic nevím. Vytkl si skromný, ale uskutečnitelný cíl. Financuje vydavatelský dům „Economia“. Díky němu máme Hospodářské noviny. Jediný deník, který doporučuji bez uzardění svým dětem, přátelům, studentům, protože je seriózní. Také týdeník Respekt. Je liberální, na můj vkus někdy až moc, ale taky seriózní. 

Dalším mužem je Andrej Babiš. Tím se zabývat nebudu, protože nevěřím v jeho úspěch. Připouštím, že je upřímně naštvaný. Předtím však nápadně zbohatl. Nevím jak, ale tudy může být zranitelný. Ale hlavně: má smůlu, nemá vhodné vystupování. 

Tím třetím je Karel Janeček. Prý geniální matematik a miliardář k tomu. Zbohatl jinde a způsobem, jemuž u nás moc nerozumíme. Jistá advokátní kancelář, potrefená husa, se ho snažila právě tudy diskreditovat, ale neuspěla. Po této stránce je tedy pan Janeček snad imunní. 

Zvolil frontální útok v podobě tvrdé moralizující kritiky naší společnosti. Protože její krize je ve své nejhlubší podstatě krizí morální, je to cíl věcně správný, ale obtížně dosažitelný. Taková kritika vyvolává odpor i těch, kdo se na stávající mizérii aktivně nepodílejí, protože jsou zaskočeni. Pan Janeček totiž radikálně odlišuje dobro a zlo. A na to nejsme zvyklí. Umíme se sice rozezlít na všechny ty grázly, gaunery, kmotry a šibaly, ale pokud jde o nás samotné, jsme morálními relativisty. 

Pan Janeček založil Nadaci pro boj s korupcí, ale také jezdí po republice a promlouvá k davům. Stal se buditelem. Jeho publikum ho přijímá. Myslím, že není špatné, když někdo probouzí v lidech vědomí onoho rozdílu a nabádá k usilování o dobro, neboli k „pozitivní evoluci“, jak on říká. Něco takového tady totiž chybí. – Pan Janeček tím chce nastartovat občanské hnutí, které posléze prosadí změnu volebního zákona. Je pravda, že stávající volební zákon konzervuje stávající poměry. Toto je (možná) slabé místo Janečkova působení, protože nikdy není předem jisto, jak určitá právní norma zapůsobí v praxi. Kdyby se ale podařilo nápad prosadit a nový volební zákon zafungoval tak, jak pan Janeček doufá, tj. kdybychom měli možnost zvolit si legitimní politickou reprezentaci a kontrolovat ji, nebylo by to vůbec špatné. 

Pan Janeček už má odpůrce. Má je mezi politickými komentátory a politology. Ti pochybují o fungování jím navrhovaného způsobu sněmovních voleb a i jinak mu přisuzují naivitu. Jsou prostě skeptiky. Jinou cestu k nápravě neutěšených poměrů však nenabízejí. Už proto k nim nechci patřit. Nevědí (nebo se o tom nezmiňují), že nezbytným předpokladem oné nápravy je morální regenerace, čili probuzení svědomí, a inspirování zklamané pasivní veřejnosti. Zdá se, že pan Janeček toto ví, aspoň o tom mluví. Může uklouznout i havarovat, může nenajít dosti pomocníků, zejména bude-li příliš spoléhat sám na sebe. Ale zatím sleduji jeho počínání se zdrženlivými sympatiemi a přeji mu, aby nevyznělo do ztracena. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Příhoda

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace