Petr Příhoda: Lidovci a reforma zdravotnictví

Pavel BělobrádekFoto:  ČTK, Luboš Pavlíček

Lidovci se snaží chytit druhý dech. Jejich předseda Pavel Bělobrádek uveřejnil v prosincovém čísle „Nového hlasu“, jejich stranického zpravodaje, výzvu: „V příštím roce skočíme do sedel!“ – Je tím míněn rok 2012 a já bych jim přál, aby se jim to povedlo. Proč?

Protože si myslím, že když ze Sněmovny vypadne strana s křesťanským programem, není to dobré. Stejně tak je nedobré, musí-li Sněmovnu opustit strana se „zeleným“ programem. Obě, tedy lidovci i zelení, se totiž inspirují idejemi, které směřují nad horizontální úroveň stranického pragmatismu, a přitom mají – na rozdíl od všelijakých extremismů – univerzální hodnotový obsah. Sociální spravedlnost na bázi křesťanské lásky k bližnímu i ochrana životního prostředí se týkají všech lidí bez rozdílu. – Přitom samozřejmě nemohu nevidět, že volební neúspěch jedněch i druhých byl způsobem i jejich vnitřní slabostí. 

Nuže dobrá. Lidovci se chtějí profilovat postojem k závažnému tématu, jímž je zdravotnická reforma. Ing. Ludvík Hovorka, jejich expert, psal v tomtéž čísle Nového hlasu o „dopadech zákonů takzvané zdravotnické reformy na každého z nás“. 

Některá jeho varování beru vážně. Nejvíc asi zřízení tzv. Národního zdravotnického informačního systému. Při stávajícím šlendriánu v práci poslanců i státních orgánů včetně ministerstev se obávám snadného zneužití důvěrných osobních údajů, které byly dosud chráněny povinnou mlčenlivostí. Její spolehlivost sice nebyla absolutní: nebylo možno účinně bránit upovídanosti zdravotní sestry, ba i lékaře, ale to byly ojedinělé případy. Obávám se, že Národní informační systém umožní indiskreci takříkajíc systémově. Že tam, kde bude snaha dopídit se důležité informace, tam se to také podaří. Vždyť se daří proniknout do databází třeba i Pentagonu. 

Ing. Hovorka dále píše, že: „Ministerstvo zdravotnictví se zbavuje odpovědnosti za rozvoj zdravotnictví a vlivu na tvorbu sítě zdravotnických zařízení. Nebude moci ovlivňovat, zda se někde postaví či nepostaví nová nemocnice, nebo jestli se některá zruší.“ – Upřímně řečeno, nevím, zda ministerstvo je tím jediným správným garantem popsaných kroků. Víc by mě zajímalo, kdo bude ten odpovědný. Pokud to budou kraje, zajímá mě, kdo bude v pozadí. – Hovorkovu obavu opět sdílím. Vede mě k tomu fakt, že (lidově řečeno) zdravotnictvím protékají obrovské peníze. A to je příležitost k ovládnutí jejich toků. Některé silné podnikatelské subjekty se už o to snaží. Na Slovensku je to Penta, na severní Moravě Agel. Který motiv převáží? Respekt k potřebám pacientů, anebo snaha zvyšovat zisk? To by měl někdo odpovědně posoudit a stanovit (jak říkáme) mantinely. Kdo jiný než ministerstvo – a jím navržený a parlamentem schválený zákon? Ptám se: děje se tak? Odpověď neznám. 

Ing. Hovorka nezmínil problém standardů a nadstandardů péče a neuvedl proč. Možná si uvědomil, že toto téma nastolila sama realita a že se s tím nedá mnoho dělat. – Zato se dovolává ústavně zakotveného práva občanů na bezplatnou lékařskou péči. Ústavu ctím, ale nemohu nevidět, že je to text, jehož legitimita spočívá pouze v tom, že byl schválen ústavní většinou. Co když je realita jiná, než předpokládá ústava? A realita je taková, že z vybraného pojistného nelze uhradit optimální lékařskou péči. Takovou, jaká odpovídá současným vymoženostem lékařských věd. – Tento problém by měla řešit reforma zdravotnictví. Řekl bych, že je to problém číslo jedna. 

O jeho řešení se pokouší vláda. Její záměr má nedostatky, a je dobře, že na ně ing. Hovorka upozorňuje, a spolu s ním i opozice. Jde tu bohužel o dvě různé věci. Jedni se o reformu pokoušejí a druzí jejich pokusy kritizují, často právem. Obě strany se přitom neslyší. Proto asi výsledek nebude stát za mnoho. 

Opakuji: z vybraného pojistného nelze uhradit optimální lékařskou péči. Pokud to má vyřešit reforma, a pokud tomu rozumím, musí být její snahou vtěsnat rozsah péče do mezí její reálné ufinancovatelnosti (za to slovo se omlouvám). Výsledkem bude tak či onak újma, tedy nutnost smířit se s tím, že dostupná péče nebude optimální. 

Slýchám, že kdyby se v resortu vymýtila korupce a plýtvání, byla by i optimální péče dostupná. Teoreticky snad. Jenže peníze, které mizí skrze korupci a plýtvání jako voda v pouštním písku, jsou pro financování zdravotnictví nepoužitelné. Protože jsou zatím nedostupné. Dostat se k nim, to by vyžadovalo zásadní proměnu nejen politiky, ale i způsobu života společnosti vůbec, zejména všudypřítomného klientelismu. Dnes a denně vidíme, jak mocný odpor je této proměně kladen. Proto očekávám, že reforma zdravotnictví, prosazená touto vládou, možná vyřeší jen některé problémy. Jiných se sotva dotkne. A vytvoří nové, o nichž máme jen mlhavou představu. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.