18. prosince  2012 v 17:45  rubrika: Názory a argumenty

Petr Příhoda: Vláda prý nemá „vizi“. Ale ostatní také ne

Premiér Petr Nečas diskutuje s ministrem financí Miroslavem Kalouskem na schůzi sněmovny - Foto:  ČTK

Premiér Petr Nečas diskutuje s ministrem financí Miroslavem Kalouskem na schůzi sněmovnyFoto:  ČTK

Nečasova vláda je pod soustavnou palbou kritiky. Nevím, zda mě nešálí paměť, ale mám dojem, že je na tom po této stránce hůř než vlády předchozí. A že ta kritika je zčásti nezasloužená. Zčásti je ovšem zasloužená. Ale i v tom případě mám za to, že situace této vlády a situace opozice, ba i celé společnosti jsou spojitými nádobami.

Chceme-li tedy lepší vládu, měli bychom chtít i lepší opozici a být lepší společností. To je ale zbožné přání a je asi pošetilé vůbec je vyslovit. 

Mezi výtkami na adresu vlády jsem zaznamenal jednu, která zaznívá méně často. Tato vláda prý „nemá vizi“. Rozumím tomu tak, že nemá představu jakési cílové hodnoty, která by inspirovala i veřejnost, nebo aspoň její větší část, a k níž by směřovalo její vládnutí. Představu hodnoty, která přesahuje obzor každodennosti, v níž se vláda, politika a celá naše společnost potácí. Je to tedy hodnota tak trochu nadčasová. A není jen ekonomická. Boj s rozpočtovým zadlužováním a s korupcí, i kdyby se mu dařilo, takovým cílem není. V lepším případě by byl jen prostředkem. Co by tedy mělo být onou postrádanou vizí? To už kritikové Nečasovy vlády neříkají. 

V dobách rozkvětu všelijakých masových ideologií nebyla o vize nouze. Bývaly to vize imperiální i emancipační. Svou vizi měli socialisté, komunisté, fašisté i nacisté. Některé vize nám mohou připadat jako sympatické. Naši předkové (aspoň někteří) měli po 1. světové válce vizi budování československého státu. Ta, jak víme, po 20 letech ztroskotala. Jiní naši předkové pojali po 2. světové válce vizi budování socialismu. Dopadla neslavně. Jinou poválečnou vizí, docela sympatickou, byla vize integrované demokratické Evropy. Zcela vážně ji brala generace otců-zakladatelů. Pozdější generace s ní mají těžkosti. 

Existují i vize takříkajíc exotické. Pan Putin (a s ním i mnozí Rusové) si pěstují vizi obnovené slávy a moci ruského impéria. Muslimové sní o islamizaci světa. Také různá menšinová ideologická hnutí mají své vize, např. radikální feministky. 

Vymýšlet vize je dnes nesnadné, a to nejen v Česku, ale v celém západním světě. Ten sice v druhé půli 20. století propadl vizi blahobytu, a my se k němu po listopadovém převratu přidali. Ale všechny nás tíží nepřiznaný, ale důvodný pocit, že ten dosavadní západní komfortní způsob života je dlouhodobě neudržitelný. Snad právě odtud se bere lidový sklon k vizím katastrofickým (např. k představě konce světa o letošním zimním slunovratu). – Vlády, nejen ta naše, proto fungují bez vizí. Usilují nanejvýš o to, aby vše zůstalo pokud možno při starém (např. nezadlužovat se). Občané vlastně také. Někteří mají svou privátní vizi: být „za vodou“, „v balíku“. 

Asi se budeme muset obejít bez celospolečensky inspirativní vize. Snad by nám to nemělo tolik vadit. Postačilo by, kdybychom žili v rozumně spravovaném a spravedlivém státě. – Ona ta vize s nadčasovým přesahem je vlastně náboženský fenomén. Nenechme se oklamat tím množstvím vizí v podstatě utopických, ba dokonce zrůdných. I ony vyvěraly z ideologií, které byly vlastně náhražkami vyhaslé náboženské víry. Všimněme si, že věřící křesťané, kteří jsou u nás už jen menšinou, svou vizi mají. Označují ji slovem „advent“. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Petr Příhoda

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace