14. července  2011  rubrika: Názory a argumenty

Petr Žantovský: Vyhrožování jako politický styl

Miloš Zeman - Foto: Jan Sklenář

Miloš ZemanFoto: Jan Sklenář

Miloš Zeman opět ukázal smysl pro situaci, když okurkovou sezonu, prošpikovanou zatuchlým odérem permanentní vládní krize, prošpikoval těžkým kalibrem. Vyslal do médií úvahu o tom, že muslimská část světa je pro Evropu a její křesťansko-židovsko-helénskou kulturu hrozbou. Zpochybnil existenci tzv. mírumilovných muslimů a všechny přívržence islámu hodil do jednoho pytle s názvem islamisté.

Proč to Zeman učinil, se dá snadno odvodit. Jednak tím upozornil na sebe a svoji stranu SPOZ, která v minulých volbách lehce škrtala zespodu o pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu a mnohé zpochybňovače smyslu malých stran značně zaskočila. Zeman jistě udělá vše proto, aby ty tři desetinky procenta příště nechyběly. A protože SPOZ nemá výraznější tvář, než je ta Zemanova, musí to být právě on, kdo bude stranu veřejnosti připomínat. Jako politický píárista se Zeman předvedl v nejlepším světle. Přesně vystihl téma, které visí ve vzduchu, aniž by ho někdo jiný masivněji uchopil. A také přesně uhodl, na co bude veřejnost pozitivně reagovat. Zeman si je vědom toho, že obecná nálada vůči muslimům není v Evropě příliš vstřícná, a naši zemi z toho nevyjímaje. Muslimové v posledních letech podnikli v různých zemích Evropy řadu akcí, které jim značně poškozují renomé. 

Ať už je to příprava atentátu v Anglii, vražda podle práva šarka v Německu, pouliční bouře ve Francii, ale také zavraždění holandského režiséra Theo van Gogha – a to už vůbec nemluvíme o genocidě v Madridu. Když se k této inventuře přičtou aktuální zprávy ze severní Afriky, kde padají sekulární režimy, třeba ten egyptský, jako na drátku, obava z radikálnějšího nástupu islámských fundamentalistů je vcelku na místě. A přestože naše média bůhvíproč, snad i záměrně, tuto fazetu severoafrických převratů ignorují a na všudypřítomnost islámského prvku neupozorňují, veřejnost je v jádru chytřejší než média a umí si dát jedna a jedna dohromady. Miloš Zeman to dobře ví a přesně tímto směrem také cílí. Stejně jako ví, že protiislámské nálady jsou velmi účinným politikem například ve Francii či Nizozemí, kde se na příslušné rétorice dokonce vyhrávají volby. Potud je úvaha Miloše Zemana o islámské hrozbě pochopitelná, zřejmá a ničím nepřekvapující. 

Samozřejmě, že se Zeman stal terčem kritiky těch, které zasáhl. Častý mluvčí českých muslimů Lukáš Lhoťan k tomu také připojil svůj hlas a na svém blogu vyjádřil velké pohoršení nad Zemanovým i výroky. Jal se – jako již tradičně – přesvědčovat veřejnost, že muslimové jsou různí a jsou mezi nimi i mírumilovní, které nelze vinit z terorismu. To je jistě pravda, a ani Zeman netvrdil opak, neřekl explicitně, že co muslim, to zločinec. Jenomže Lukáš Lhoťan ve své horlivosti střelil tak trochu rétorickou vlastní branku. Napsal: „Miloš Zeman se snaží využít strachu a předsudků v české společnosti. Bohužel jeho strategie „války“ s islámem a muslimy je největší hrozbou pro bezpečnost Česka a Evropy, odmítne-li naše společnosti existenci umírněných muslimů a po vzoru Zemana a spol. přijme vizi, že všichni muslimové jsou nepřátelé, vydáme se tak na cestu k občanské válce.Tlačíme tím skutečné umírněné muslimy k spojení s radikály, protože jim nedáváme žádnou jinou možnost.“ Co tím autor mínil? Jde z toho až strach. 

Velice podobně zahovořil Konrád Henlein a další mluvčí sudetoněmeckých požadavků v druhé půlce 30. let. Podle nich to byla česká politika, vláda a veřejnost, kdo nutil sudetské Němce ke spojení s Hitlerem – nedali jim jinou možnost. Vyhrožování jako politický styl, to je myslím ta skutečná a pravá hrozba pro evropskou civilizaci. Věta, jejíž obsah zní: dej mi, co chci, nebo si to vezmu násilím, protože nemám jinou možnost, to je věta, na které stála druhá světová válka a také genocida Židů. Mimochodem, kdo že je to v islámském světě považován za hlavního nepřítele? Že by historická náhoda? 

Lukáš Lhoťan podřízl sobě a svým zájmům argumentační větev, a nepřímo tak podpořil Miloše Zemana, což jistě nezamýšlel, leč – stalo se. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas