11. července  2002  rubrika: Názory a argumenty

Předseda sněmovny zvolen napodruhé

Lubomír Zaorálek - Foto: Michal Kamaryt

Lubomír ZaorálekFoto: Michal Kamaryt

Mnohem víc než vlastní výsledek volby předsedy poslanecké sněmovny překvapilo to, co tomu předcházelo. Při sérii jednání mezi sociálními demokraty a Koalicí o sestavení nové vlády se hovořilo i o možných kandidátech na post předsedy poslanecké sněmovny. Jmen padlo několik, vzpomeňme například Petru Buzkovou, která se nakonec stala ministryní školství nebo Hanu Marvanovou, která na protest opustila jednání i svou funkci předsedkyně strany. Po počátečním tápání začínalo být čím dál tím více jasné, že sociální demokraté si za svého kandidáta vyberou Lubomíra Zaorálka.

Ještě ve středu se zdálo, že Zaorálek bude kandidátem jediným. Což by nebylo nic divného. I předchozí volby předsedy poslanecké sněmovny byly většinou už dopředu jasné. Tentokrát se však do hry nečekaně zapojil předseda ODS a dosavadní předseda poslanecké sněmovny Václav Klaus. Na naléhání poslaneckého klubu této strany tak změnil své dřívější rozhodnutí, že se o nejvyšší funkci ve sněmovně nebude ucházet / zřejmě pod vlivem volební porážky od ČSSD/. Poslanecký klub však Klause přesvědčil, že kandidovat má a Klaus, ač kdysi prohlásil, že nemá ve zvyku chodit do předem prohraných bojů, souhlasil. ODS tímto gestem chtěla dát najevo - byť v tomto případě spíše symbolicky než s reálnou šancí na úspěch - že skousla volební neúspěch a je připravena být vládnímu seskupení účinnou opozicí, s níž se bude muset počítat. Vše nakonec dopadlo podle očekávání, předsedou sněmovny je Zaorálek. Zvítězil nejtěsnější většinou sto jednoho hlasu ze dvou set zúčastněných poslanců. Průběh volby však také leccos ukázal. 

Jednak to, že se poprvé v reálné situaci ukázalo, jak asi budou probíhat projednávání těch řekněme méně problematických zákonů. Skóre sto jedna hlasů, /pokud se ovšem sejdou všichni poslanci/ se na výsledkové tabuli bude zřejmě opakovat častěji než jiná čísla. Další zajímavostí však je, že Zaorálek byl zvolen až ve druhém kole. V tom prvním dostal jen devadesát devět hlasů, což ke zvolení pochopitelně nestačilo a v prvním kole nebyl zvolen nikdo. Poslanci tedy v rozmezí zhruba dvou hodin hlasovali dvakrát a pokaždé rozdílně. Jakoby si někteří z nich chtěli na vlastní kůži ozřejmit, jaké kousky jim tak křehká parlamentní většina umožní. Přesto, že hlasování o předsedovi bylo tajné, lze se domnívat, že ve druhém kole dali Zaorálkovi jakožto kandidátu vítězného uskupení své hlasy všichni sociální demokraté i všichni zástupci Koalice. Klaus dostal ve druhém kole 74 hlasů, tedy opět zřejmě pro něj hlasovali všichni poslanci ODS a někteří komunisté. Je to pochopitelně teoretická úvaha, protože do nikoho, ani do poslanců nenahlédneš, ale vše tomu nasvědčuje. V kole prvním tedy někdo, či spíš dva z poslanců ČSSD či Koalice KDU-ČSL a Unie svobody-DEU Zaorálka nevolili. Však také špičky těchto stran v prvních reakcích na první kolo volby působili před parlamentními žurnalisty značně rozpačitě. Karel Kuhnl přispěchal okamžitě s ujištěním, že svým krkem ručí za to, že všichni koaliční poslanci za Zaorálka hlasovali a onen "zrádce" tedy musel být v sociálnědemokratických řadách. Rovou jim doporučil, aby si udělali mezi sebou pořádek. 

Komunisté už před volbou na jednání svého poslaneckého klubu neskrývali, že někteří z nich mají vůči Zaorálkovi své výhrady. Prý pro jeho antikomunisticky laděné novinové články a vyjádření. Podle ČTK tak byli sociální demokraté nuceni u komunistů za Zaorálka lobovat, což ODS za Klause neučinila. Komunisté právě tento krok sociálních demokratů - pokud k němu skutečně došlo, považují za body pro sebe do budoucna. A aby ze situace vytěžili maximum, ihned také zpochybnili schopnost ČSSD a Koalice vydržet ve společné vládě po celé čtyřleté období. 

Těžko posoudit motiv oněch dvou poslanců, kteří zřejmě pro svého kandidáta Zaorálka v prvním kole nehlasovali. Možná se domnívali, že to za ně obstarají komunisté a teprve při druhé volbě jim došla vlastní zodpovědnost. 

A nebo že by si položili regulérní /i když spíš teoretickou/ otázku, zda když mají ve svých rukou vládu, nemohl by být předseda dolní komory parlamentu příslušníkem opozice? Za to by je ovšem Špidla ani Svoboda neměl rád a lze očekávat, že po oslavě nového předsedy sněmovny se vbrzku dostane poslaneckým klubům vládních stran patřičného školení o loajalitě... 

rse@rozhlas.cz 

Autor:  Vladim Pavrovský
Pořad: Události a názory  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad již nevysíláme  
 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas