8. listopadu  2012 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

Radek Palata: Cesta Číny do čela zeměkoule

Čína se připravuje na 18. sjezd komunistické strany - Foto:  ČTK/AP

Čína se připravuje na 18. sjezd komunistické stranyFoto:  ČTK/AP

Čína zahájila proces změny svého vedení, jak k němu dochází každých deset let. 8. listopadu zahájený 18. sjezd Komunistické strany Číny volí stranické vedení, jehož kompletní obsazení zveřejní následné plenární zasedání.

Nové obsazení vedení státních úřadů však bude známo až po jarním zasedání parlamentu. 

Pro dvě vrcholné funkce prezidenta a premiéra se však předem určení kandidáti připravují dlouhá léta. To dá rozum. Řídit agendu byrokracií vedené miliardové země není hračka. 

Tak už se dlouho předpokládá, že v příštím desetiletí Čínu povede dosavadní viceprezident Si Ťin-pching a dosavadní vicepremiér Li Ke-čchiang. 

Každého jistě zajímá, zda prudký hospodářský rozvoj Číny povede k ještě hlubším tržním reformám a zda je logicky, jak míní třeba tibetský dalajlama, budou následovat také reformy politické. A také, jak se sílící sebevědomí Číny projeví v jejím okolí. 

Otázka mocenského monopolu komunistické strany, jak se zatím zdá, na pořádku dne sjezdu čínských komunistů rozhodně není. Diskusi se spíše otevírá politika hospodářská, zahraniční a vojenská. 

Politická strategie se v komunistických systémech nestává předmětem veřejných diskusí, a tak se lze o jejím směřování dohadovat spíše z jejích vedlejších projevů. 

K tomu může posloužit například program činnosti nastupujícího prezidenta a premiéra v posledních dvou letech. 

Od jara 2010 se dosavadní prezident Si mimo jiné podílel na vstupu Číňanů do švédské automobilky Volvo, na připoutání Kambodži na orbit čínských satelitů prostřednictvím štědrých grantů a půjček a na uzavření vojenského partnerství s Barmou. 

Podobně strategický charakter měla loni v červnu podpora rozvoji důležitého přístavu v Bengálském zálivu, kterou viceprezident Si v Bangladéši poskytl. 

To vše naznačuje směry mocenské expanze Číny v zahraničí vzhledem k vojenské roli budoucího prezidenta, které dokresluje ze spíše hospodářského hlediska také dosavadní program nastupujícího premiéra. 

Vicepremiér Li v poslední době při cestách po Evropě například nabídl saturaci státního dluhu Španělsku a navazoval také kontakty v Británii a Německu. To může značit čínský zájem o Latinskou Ameriku, evropské spotřební trhy a technologie. 

Podobně jako viceprezident Si, tak i vicepremiér Li zase v Rusku naléhali na rozšíření hospodářské spolupráce. Velkou otázkou přitom pro blízkou budoucnost představuje fyzická přítomnost Číňanů na ruském Dálném východě. 

Vztahy se Spojenými státy, jejichž průběh bude pro Čínu v příštím desetiletí klíčový, bývají tradičně doménou prezidentů. 

Odcházející prezident Chu Ťin-tchao je udržoval dosti frekventované, ať už prostřednictvím osobních setkání nebo telefonátů s americkým protějškem Barackem Obamou. 

Nejinak činil také viceprezident Si, když letos v únoru Američany ujišťoval podporou domácí čínské spotřeby a investic v USA v zájmu stabilního růstu. 

Co se týče vnitřních problémů s Tibetem a Hong Kongem, oba nastupující vrcholní představitelé k nim dosud zaujímali v jádru konzervativní postoje. Tedy potírat veškeré snahy o destabilizaci Tibetu a odmítat hongkongské politické volnomyšlenkářství. 

Zjevně mimořádnou skepsi nad novou generací vedení v Pekingu projevují Tibeťané pokračováním v protestech proti čínské nadvládě sebeupalováním, kterým se obětovaly už desítky lidských pochodní, zejména mnichů, a nad nímž se pozastavuje dokonce už i tibetská exilová vláda. 

Vnitřní demokratizace Číny, ve kterou mnozí doufají, včetně tibetského dalajlamy, však v příštím desetiletí asi z iniciativy komunistů mnoho nepokročí. Mnohé se totiž bude podřizovat zoufalé snaze udržet vysoký hospodářský růst. 

Ovšem pokud hrozí pokles dosavadní míry růstu o polovinu na pět procent i méně, jak některé projekce předpovídají, pak může vzejít impuls k reformám i z jiné strany. Bez šíření blahobytu se totiž vytrácí oprávnění komunistů na mocenský monopol. 

Ať tak či onak lze předpokládat, že pokud hodlá Čína pokročit v příštím desetiletí na první příčku v produkci světových ekonomik, stane se obecně agilnější. 

Bude aktivnější za svými hranicemi, bude hledat odbyt, zajišťovat strategické komunikace a suroviny, bude se snažit získávat pokročilé technologie. Otázkou je, co z toho všeho zbyde na nás ostatní. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Radek Palata

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace