16. prosince  2011  rubrika: Názory a argumenty

Robert Schuster: Volby švýcarské vlády – velký třesk se nekonal

Volby ve Švýcarsku - Foto:  ČTK

Volby ve ŠvýcarskuFoto:  ČTK

Volba členů švýcarské vlády oběma komorami parlamentu měla být vrcholnou událostí švýcarského politického života za poslední čtyři roky. Mnozí pozorovatelé jí přisuzovali dokonce větší význam než říjnovým parlamentním volbám. Celé týdny plnily sdělovací prostředky v zemi úvahy o tom, s jakými strategiemi se jednotlivé strany pokusí obsadit místa v exekutivě.

Zejména se očekávalo, že konzervativní a populisticky se chovající lidová strana, která je už několik let stabilně nejsilnější formací v zemi, se pokusí své zastoupení v sedmičlenné vládě rozšířit, a tím získat výraznější vliv na směřování země na další čtyři roky. 

Psalo se dokonce o riziku, že po mnoha desítkách let skončí konsensuální styl švýcarské politiky, jehož nejvýraznějším projevem stále je, že nejdůležitější strany v zemi mají pevně dané zastoupení ve vládě, a to podle předem dohodnutého klíče. 

Nic z toho se ovšem minulou středu nestalo. Volby všech sedmi členů švýcarské celostátní vlády proběhly dokonce tak hladce, že hodinu po poledni už bylo o všem rozhodnuto. Po očekávaných dlouhých tahanicích až do večerních hodin nebylo ani stopy, stejně tak ani po obvyklém triumfalismu švýcarských lidovců.  

Konzervativci totiž utrpěli jednu z nejtěžších porážek za poslední dobu. Proti semknuté hlasovací koalici levicových a středových stran se jim nepodařilo prosadit ani jeden z předem deklarovaných cílů. Prvním bylo zabránit znovuzvolení populární ministryně financí Eveline Widmerové-Schlumpfové, jež byla kdysi jejich členkou. Do vlády byla zvolena před čtyřmi lety proti vůli oficiálního stranického vedení. Dalo by se říci, že tím tenkrát z vlády vystrnadila šedou eminenci strany, podnikatele a kontroverzního politika Christopha Blochera. Když na ní tehdy lidovečtí lídři tlačili, aby se místa ve vládě vzdala, odmítla to, ze strany odešla a později založila vlastní středopravicové uskupení. Jako ministryně financí nicméně získala značnou reputaci, což rozhodlo, že ji jasná většina v úřadu potvrdila.  

Druhým cílem lidovců bylo dosáhnout zvolení druhého člena do sedmičlenného vládního kolegia. Ačkoli za tímto účelem nominovali kandidáty, kteří měli pověst umírněných politiků v očekávání, že budou přijatelní i pro ostatní strany, žádný z nich se nedostal ani trochu do blízkosti většiny potřebné pro zvolení.  

Je celkem pochopitelné, že konzervativní lidovci cítí velké zklamání, že budou ve vládě zastoupeni opět pouze jedním členem. Především sociálním a křesťanským demokratům proto nyní vyčítají, že porušili po mnoho let platnou zásadu rovnoměrného zastoupení všech hlavních politických sil ve vládě. Argumentace z druhé strany ovšem připomíná, že to byli právě švýcarští lidovci, kteří před několika lety přenesli agresivní politický styl do vlády, čímž přestala být veřejností vnímána jako jeden celek, jehož členové respektují a navenek podporují rozhodnutí většiny, ale stala se grémiem rozděleným na různé tábory. Je například otevřeným tajemstvím, že už v minulosti se při důležitých hlasováních ocitl lidovecký ministr obrany Ueli Maurer sám proti zbytku kabinetu.  

Všichni teď čekají, jak se lidovci zachovají. Vzdají se místa ve vládě a odejdou do úplné opozice? To by neznamenalo nic menšího, než že se poprvé po téměř šedesáti letech ocitne formálně nejsilnější strana v zemi mimo vládu, což je hodně radikální scénář, který se k stabilnímu Švýcarsku příliš nehodí.  

Jako daleko pravděpodobnější se proto jeví jiný postup, který si lidová strana v minulosti už několikrát vyzkoušela: bude ve vládě a zároveň v opozici; bude odmítat Evropskou unii, ale zároveň tlačit na uzavření dvoustranných dohod s Bruselem, jež zaručí maximální výhody při minimu povinností. Ideální nástroj, jak uvést zmíněnou dvoukolejnost do praxe, představují ve Švýcarsku hojně rozšířené metody přímé demokracie.  

Shodou okolností v těchto dnech proběhla švýcarskými médii zpráva, že významný deník Basler Zeitung změnil majitele a nově ho budou vydávat lidé politicky blízcí lidovcům. Jakkoli asi nelze očekávat přímé intervence či úkolovaní redakce, aby psala v prospěch nebo neprospěch kohokoli, přesto ale nelze možnost nepřímého vlivu lidové strany na tento list zcela vyloučit – například prostřednictvím zadávání politické inzerce.  

Právě ve Švýcarsku s jeho referendovou demokracií jsou totiž komerční inzeráty v novinách stále ještě nejběžnějším způsobem, jakým mohou různé zájmové skupiny, včetně politických stran, oslovovat veřejnost a výraznou mírou tak přispět k utváření jejích nálad.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas

Autor:  Robert Schuster

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas