15. září  2012 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

Rudolf Kučera: Otazníky nad arabským jarem

Americká ambasáda v Benghází po útoku islamistů - Foto:  ČTK/AP,  Ibrahim Alaguri

Americká ambasáda v Benghází po útoku islamistůFoto:  ČTK/AP, Ibrahim Alaguri

Ve dnech, kdy jsme si připomínali zločinný útok islamistů pod vedením Usámy bin Ládina na New York a další místa ve Spojených státech a považovali jsme jejich hlavní organizaci Al Kajdu za téměř vyřazenou z fronty boje mezi islamisty a Západem, dokázali tito zločinci spáchat ještě jeden útok. Přes v den výročí útoku na Spojené státy, 11. září, zavraždili islamisté v Libyi amerického velvyslance a několik jeho spolupracovníků.

Byl to přesně naplánovaný čin, skrytý za masovými protesty muslimů proti filmu Nevinnost muslimů, jenž byl natočen ve Spojených státech v Kalifornii. A nedávno se dostal v překladu do arabštiny i na internet, takže ho mohli shlédnout miliony lidí, což byl zjevně záměr. 

Nejdříve si řekněme něco o samotném filmu. Je to amatérsky natočený protimuslimský film, jenž hrubě uráží city a identitu věřících. Zjevně se záměrem vyvolat masové protesty v arabských zemích. Ukazuje osobu proroka Mohameda na základě sexuálních úchylek a zvrhlostí, a tím chce vzbudit hněv a zlost v masách muslimů. Pro názor, že to byl úmyslně natočený film s tímto záměrem svědčí i to, že za producenta filmu byl hned označen jakýsi Sam Bacile, údajně Žid, jenž prý na film dostal peníze od židovských sponzorů.  

Brzy se ukázalo, že žádná taková osoba neexistuje, ale že na filmu spolupracoval jistý Egypťan Nakoula, jenž skutečně žije v Los Angeles a byl odsouzen pro finanční podvody do vězení a musel platit značné finanční odškodnění a náhrady. Ze soudních spisů se zjistilo, že používal jména jako Jusef Basseley a Nicola Bacily. Je proto možné, že mu Al Kajda poskytla prostředky, aby zaplatil svoje dluhy a postaral se o natočení filmu. 

11. září odpoledne probíhaly v libyjském Benghází v okolí amerického konzulátu protesty proti filmu. Na tom by nebylo nic divného, jenže večer přijely ozbrojené džípy, někteří demonstranti do nich přisedli a v deset hodin večer začali útočit na hlavní budovu konzulátu, v níž se v tu chvíli nacházel americký velvyslanec Chris Stevens. Měli útočné pušky, rakety a v budově brzy vzniknul požár.  

Je pravděpodobné, že již při tomto neočekáváném prvním útoku byl velvyslanec těžce zraněn a jeho blízký spolupracovník, s nímž jednal, zahynul. Pak propukla bitva mezi islamistickými ozbrojenci a americkými strážci, kteří byli podporováni libyskými ozbrojenými jednotkami střežicími budovu. Americký konzulát má několik budov a boj probíhal v několika z nich. Skončil až v půl třetí ráno, což svědčí o jeho urputnosti.  

Velvyslanec se uprostřed toho všeho patrně pokoušel dostat do bezpečí, našli ho libyjští vojáci, kteří ho prý nepoznali, dopravili do nemocnice v Benghází, kde zemřel. Nakonec byli všichni američtí mrtví, zranění a veškerý personál dopraveni na americkou základnu Ramstein v Německu a odtud do Spojených států. 

Z toho všeho vyplývají i pro laika dvě věci. Útok na americký konzulát v Benghází v Libyi byl profesionálně připraven a rozhodně nebyl výrazem oprávněného hněvu muslimů nad hnusným provokativním filmem. Útok nese rukopis Al Kajdy nebo jiné podobné islamistické teroristické organizace. Zřejmě počítal s tím, že americký velvyslanec nebude v budově velvyslanectví v Tripolisu a jeho bezpečnostní ochrana bude hrubě nedostatečná, ačkoli šlo o muslimskou zemi, byť v přátelských vztazích se Spojenými státy. 

Americké bezpečnostní síly nejsou ani tolik let po teroristickém útoku 11. září na New York v nejlepší kondici. Americký vyslanec zemřel jako každý jiný v libyjské nemocnici a dodnes se neví, jaké byly vlastně poslední hodiny jeho života. Nepochybně to byl hrdina, jenž patrně větší bezpečnostní izolaci odmítal. Pomáhal v roce 2011 osvobodit Benghází, ne vojensky, ale osobní podporou povstalců proti diktátorovi. Zabýval se dlouhá léta Blízkým východem, mluvil plynně arabsky, všestranně podporoval arabské jaro. Dělal čest své zemi, a jak řekla americká ministryně zahraničí Clintonová, svět potřebuje víc takových osobností, jako byl Chris Stevens.  

V tom měla nepochybně pravdu, jenže problém je mnohem širší. Arabské jaro neotevřelo víc možností jen pro mírumilovné a po svobodě toužící obyvatelstvo, ale také pro islamisty a teroristy. Ti se snaží znovu rozdmýchat nenávist muslimů vůči Západu, vůči Spojeným státům, Izraeli a dalším zemím. V případě provokativního filmu a vraždy amerického velvyslance ukázali, že je možné znovu vstoupit na scénu Blízkého východu a ovlivňovat dění.  

Libyjská vláda a její bezpečnostní síly se jednoznačně postavily na stranu Spojených států, ale současně ukázaly, jak jsou stále ještě slabé vůči islamistům, především tzv. salafistům. Ti totiž podnítili útoky na americká velvyslanectví v Jemenu, Egyptě a daří se jim podněcovat antiamerikanismus na mnoha místech Blízkého východu. Tím vzniká velký problém pro americkou zahraniční politiku v tomto regionu. Doposud podporovala všechny demokratizační snahy, jenže ty vynesly také na povrch síly vůči Západu silně nepřátelské.  

A co mají nyní Spojené státy dělat? V situaci, kdy si stále více obyvatel Blízkého východu myslí, že americká supervelmoc je na sestupu a její moc slábne. 

Klasický politický filozof Thomas Hobbes znal odpověď. Tvrdil totiž, že stát, jenž chce být respektován, musí budit trochu strachu, že smlouvy a dohody mohou platit jen tehdy, když budou jištěny silou. V islámských arabských zemích, a nejen v nich, je třeba identifikovat nové a nebezpečné nepřátele a začít proti nim ve spolupráci s místními spřátelenými vládami něco podnikat. Na postupný demokratický vývoj se nelze spoléhat, protože jinak salafisté a další islamisté příští demokratické volby vyhrají a pak nastane mnohem větší problém, než si zatím umíme představit. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Rudolf Kučera

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas