Svatopluk Stojan: Informační technologie a státní správa

Informační technologieFoto: David Koubek

Zmatek blížící se kolapsu, který postihl úřady práce při zavádění nového způsobu vyplácení dávek, mne přiměl k osobní vzpomínce na některé přechody na nové informační technologie, které jsem sám zažil. I díky tomu vím, že každá taková změna potřebuje řadu předchozích kroků, které zřejmě nyní nebyly naplněny.

Také je nutno si uvědomit, že u zrodu myšlenky na nový software většinou stojí lidé technokratického zaměření, kteří odmítají veškeré technologie svých předchůdců. Vždyť zavedením nových věcí si celkem dobře postaví takový malý pomníček, kterým se mohou chlubit a který je aspoň chvíli přečká. 

Na Ministerstvu práce a sociálních věcí můžeme za takového člověka považovat prvního náměstka ministra Vladimíra Šišku, který projekt měl a má na starosti a má pověst technokrata. Alespoň to o něm říká profesor Michal Mejstřík, který s ním sedí v Mezinárodní obchodní komoře. 

Při zavádění nových informačních technologií je obvykle několik úskalí, jimž mnohdy není lehké se vyhnout. V první řadě jsou to lidé, kteří s nimi pracují a nejsou ochotni na něco nového přecházet. Proč také, když dosud vše fungovalo tak, jak mělo a má-li se zadávat o něco více údajů, tak se očekává i zvýšení mzdy. A vzniká též nebezpečí, že po zavedení již nebude zapotřebí tolik zaměstnanců a co kdyby propuštění postihlo právě je. Vždy je proto nutné provádět dlouhodobou osvětu mezi uživateli a nezastírat předpokládaný výsledek včetně možných nepříjemných dopadů, mezi nimiž skutečně může být snížení stavu pracovníků. Pokud je dobře osvětlen problém, kvůli němuž se mění systém, může mít i pozitivní dopad. Méně schopní se totiž sami ze soutěže eliminují a zůstane ta schopnější část osazenstva. Chybou je myslet si, že větší množství méně kvalifikovaných zvládne potřebné penzum práce. Zaručí-li zadavatel, že mzdový objem zůstane zachován i pro menší kolektiv, bude vyhráno. 

Další problém často vytvářejí i vlastní programátoři, zejména tehdy, když nahrazovaný program byl jejich tvůrčím dílem. Tady je nebezpečí daleko větší, protože mohou z podniku odejít dříve než se nový systém zavede a migraci stávajících databází pěkně zkomplikovat nebo zdražit prodejem převodního můstku. V případě, že v podniku zůstanou, zase mohou bojkotovat veškeré přenosy dat nebo to ani nemusí umět, jedná-li se o sofistikovanější program či změny v programování při vyhledávání dat pro výsledné reporty. 

V neposlední řadě bývá na vině i neschopnost přesně definovat cíle zaváděné informační technologie. Z toho pak vyplyne neúplné nebo nejasné zadaní při vyhlašování výběrového řízení, které má hlavně státní správa povinné. Zde by měla být provedena prvotní analýza současného stavu, množství a rozsahu zpracovávaných dat, zapracování legislativy dnešní s možností budoucích změn, rozsah nutných výpočtů a evidenčních souborů a řady dalších, pro výsledek nutných údajů. Hlavní součástí výběrového řízení je jednoznačné určení výsledného stavu, případně kompatibilita s dalšími používanými systémy. Nesmí chybět ani rozbor hardwarového vybavení, aby na něm následně systém nezkolaboval. 

Největší chybou poslední doby však je stanovení ceny jako hlavního kriteria pro výběr. Nikdo nebo jen málokdo se ptá po referencích, nechat si doložit od soutěžící firmy schopnost realizace zadání je jen utopií. Úřady práce a software na nich použitý není prvním případem, kdy zakázku dostala firma, která ji začala stavět na zelené louce nebo na některém z předchozích, daleko menších řešeních. Je pravdou, že řešení od renomovaných firem je dražší, ale je většinou pojištěné proti různým budoucím nesnázím týmem schopných programátorů, kteří v případě problémů je řeší okamžitě a na místě. 

V případě úřadů práce zřejmě došlo ke kumulaci všech popsaných úskalí. Zaměstnanci změnu převážně nepřijali za svou, vlastní programátoři nebyli dostatečně zapojeni do prováděných změn a dodavatelská firma si vzala větší sousto než jsou její kapacity. Toto do jisté míry zpackané zavádění by mělo být poučením pro budoucí změny. Určitě by měla příště být větší účast a informovanost koncových uživatelů a využití známého úsloví: „Nikdy nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci.“ 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.