27. února  2013 v 16:15  rubrika: Názory a argumenty

Tomáš Kybal: Odmítne Evropský parlament rozpočet na léta 2014 - 2020?

Evropský parlament (ilustrační foto) - Foto:  ČTK

Evropský parlament (ilustrační foto)Foto:  ČTK

Chce-li Evropa obnovit svůj růst, měl by Evropský parlament odmítnout rozpočet Evropské unie na sedmiletku 2014 – 2020, tvrdí rozhodně někteří. A posloucháme-li reakce nynější francouzské vlády na chaos vzešlý z italských voleb, skoro to vypadá, jako by se z něj radovala. Nebo v něm alespoň vidí další argument na podporu své žádosti o rozpočtovou shovívavost

Jiní ale oproti tomu stejně kategoricky tvrdí, že pro Evropu neexistuje žádná alternativa, jak vyjít z dluhové krize, než rozpočtová přísnost. 

V Evropě narůstá populismus. Tento trend naposledy důrazně potvrdili italští voliči. Více než každý druhý z nich se nechal okouzlit Silviem Berlusconim, který „bojuje proti evropskému diktátu Angely Merkelové“, a velká většina těch zbylých zase komikem Beppe Grillem, který založil stranu „Pět hvězdiček“ a pranýřuje „proevropské elity“. Tento italský vývoj musí dělat většině evropských vlád vrásky na čele. 

Podle nových pravidel vycházejících z Lisabonské smlouvy může Evropský parlament novou těžce dosaženou rozpočtovou smlouvu odmítnout, aniž tím nutně vyvolá krizi. V případě odmítnutí pak bude platit předchozí, méně přísný rozpočet. Předseda Evropského parlamentu, socialista Martin Schulz, již vyjádřil úmysl odmítnout tento text v příštím červencovém hlasování . Je to poprvé v dějinách, co zareagoval Evropský parlament takto přímo otevřeně proti dohodě dosažené s velkými obtížemi v Evropské radě. A mnozí tuto jeho snahu podporují. Například podle komentáře v Le Mondu by měli europoslanci dostat příležitost ukázat, že dokáží prosazovat obecné evropské zájmy, a ne že jen hájí své národní zájmy. A při tomto hlasování by pak měli využít příležitosti a žádat o přijetí evropského rozpočtu s vlastními zdroji, s daněmi, díky němuž by pak mohli přijmout velkorysou hospodářskou strategii, například vydávat eurobondy. 

Evropský rozpočet, tak zvaný Víceletý finanční rámec, přijatý 7. února, počítá s celkovou částkou 960 miliard euro, je tedy nižší o přibližně 4,5% oproti předchozímu období. Snižují se výdaje na výzkum, na inovace, i do investic do sektorů infrastruktur a dopravy, energie i rozvoje informačních technologií, což ukazuje na to, že Unie nevěří ve svou strategii růstu do roku 2020. A investiční potřeby do evropských infrastruktur jsou přitom strategicky velmi významné. Bílá kniha z roku 2011 o dopravní politice do roku 2050 například počítá s vytvořením transevropské dopravní sítě, integrované a různorodé, a má stěžejní význam pro zabezpečení dopravních sítí, rozvoj vnitřního obchodu a povzbuzení evropského růstu. 

Schytala to také solidarita – významný prvek evropské soudržnosti: fondy na přizpůsobení se globalizaci byly sníženy na třetinu, a fondy pomoci nejchudším na třetinu, stejně jako Fond solidarity Evropské unie. Politika sociálního vyrovnávání prostě přijde zkrátka. 

Výsledek zasedání Evropské rady byl většinou prezentován jako osobní vítězství Davida Camerona, ale je to vítězství většiny konzervativních členských států. Nejsilnější přispěvatelské země ostatně vyžadovaly zmrazení evropského rozpočtu už koncem roku 2010. Tehdejší Francie Nicolase Sarkozyho se přidala k Německu, Anglii, Nizozemsku a Finsku. Velká Británie našla v Německu chápavého spojence, a k nim se pak přidaly Nizozemsko, Švédsko a Finsko. 

Je ovšem bez diskuse, že nynější osekání evropského rozpočtu je krok zpět pro společnou evropskou politiku. Evropa potřebuje silné politické zastoupení. Kompromis vzešlý z posledního zasedání Evropské rady je špatný signál pro důvěru v hospodářskou budoucnost Evropy, leda že se Evropskému parlamentu podaří ještě ho zvrátit a znovu oživit politickou unii. Chce-li Evropa obnovit svůj růst, měl by to učinit. 

Jestliže bude Europarlament v červenci hlasovat proti tomuto rozpočtu, bude mít historickou příležitost. Byl by to mezník v dějinách rodící se evropské politické unie. Největší obavy tedy samozřejmě vzbuzují ohledy na postoj Velké Británie, bez níž se Evropa těžko obejde. Ale také Velká Británie se těžko obejde bez Evropy. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Tomáš Kybal

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace