1. března  2013  rubrika: Názory a argumenty

Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

Itálie, Milán. Muž sleduje burzovní údaje den po italských volbách, které přinesly u řady evropských politiků veliké znepokojení. - Foto: Antonio Calanni, AP

Itálie, Milán. Muž sleduje burzovní údaje den po italských volbách, které přinesly u řady evropských politiků veliké znepokojení.Foto: Antonio Calanni, AP

V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost eurozóny nebo celé Evropské unie, a tedy zpětně jejich vlastní budoucnost.

Nebylo tomu tak ani v posledních italských volbách. Loni, na červnovém summitu Evropské unie byl Ital Mario Monti, jedním z protagonistů. Byl aktérem, nebo aspoň jazýčkem na váze, při dojednávání celého souboru tolik potřebných pojistek proti destabilizaci eura a proti spekulaci globálních finančních trhů na bankrot jednou té, podruhé oné zadlužené země eurozóny. Monti získal na evropské scéně úctu. Díky němu stoupla dokonce důvěra v uzdravení choré italské ekonomiky. Ale volby se ani v Montiho vlasti nevyhrávají evropskými úspěchy. Mario Monti v těch italských propadl. 

Další vývoj eurozóny směrem k větší kompaktnosti, tedy také k větší jistotě stability eura na finančních trzích, je těžko myslitelný bez Itálie. Tu ale teď bude primárně zajímat, zda z protichůdných politických směrů vzejde vůbec nějaká vláda. A čím větší budou potíže s jejím sestavováním, tím nepatrnější roli při tom bude hrát ohled na zájem Evropy jako celku, či aspoň zájem jejího jádra, eurozóny. Tuto větu už nevztahuji jen na Itálii. Myslím, že vystihuje schéma, které platí v EU obecně. 

Bylo by ovšem osudové pro Evropu, tedy i pro nás, kdyby takové schéma platilo i v případě nadcházejících německých voleb. V Německu, jako snad v první evropské zemi už ale naštěstí nemohou hlavní aktéři domácí politické scény ve svých předvolebních kampaních zájem Evropy ignorovat. Zájem Německa je se zájmem Evropy spjat už příliš zřetelně. 

Německá výjimka ale jako všechny potvrzuje pravidlo: cesta Evropské unie k jakémukoli zásadnímu rozhodnutí je zpomalována tím, že ji hustý kalendář národních voleb mění v překážkovou dráhu. A orchestr volebních kyvadel se spolehlivě stará o to, aby Unie jako celek neměla jednotnou politickou tvář. Je tedy nutné vymanit Evropskou unii či aspoň eurozónu z vlivu národních voleb? Zbavit ji téhle brzdy vytvořením centrální moci? Nemyslím, že je to jediné řešení. Jiné a demokratičtější je snažit se změnit chování voličů v národních volbách. Je to možná na dlouhá desetiletí a je to úloha pro všechny, od pedagogů, přes novináře až po politiky. Vznikne-li ve veřejnosti povědomí závislosti sociálních jistot každého jednotlivce na úspěchu evropských cílů, budeme své kandidáty do zastupitelských sborů a do čela státu volit i podle tohoto kritéria. Národní volby se pak stanou urychlovačem evropského vývoje, a ne jeho brzdou. 

Autor:  Zdeněk Velíšek
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:33; repríza 23:05; sobota-neděle 18:10; repríza 06:33  |  Délka pořadu: pondělí-pátek 26 minut; sobota-neděle 50 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace