2. dubna  2012  rubrika: Studio STOP

Politici na odstřel aneb Skandály hýbou i světovou politikou

Poslanecká sněmovna, návrh na vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase. - Foto: Filip Jandourek

Poslanecká sněmovna, návrh na vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase.Foto: Filip Jandourek

Nejnovější korupčně politický skandál v České republice vyjádřený na počátku srostlicí jmen Bém - Janoušek obrůstá dalšími podrobnostmi a jak se zdá i dalšími tušenými i netušenými odhaleními.

Už do této chvíle však předvedl jasné prorůstání podnikatelských zájmů některých vlivných, hlavně pražských skupin do pražské politiky. Jak se ale zdá, tím se nebezpečný mix politika - podnikání nezastavuje. Na druhé straně nejde o první případ tohoto typu a je jen otázka, jaká bude míra odhalených vin, ale především, jaké po nich případně budou následovat tresty. Až potud je téma dnešní STOPky po výtce domácí. Ale to je jen zdání. V příštích 50 minutách bychom se rádi vrátili k několika zvučným případům konfliktu politika se zákonem ve světě. A především k tomu, co po nich následovalo. Budeme tedy telefonovat po Evropě i za Atlantik a možná porovnávat neporovnatelné. Jedna odpověď ale zřejmě vyplyne zcela automaticky. V takzvaně normálních zemích platí, že po vině následuje trest. A to i tehdy, když je delikventem vysoce postavený politický činitel nebo reprezentant významné politické instituce. 

Mým jediným hostem ve studiu je dnes politický analytik a vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet pan Erik Best. Dobrý večer, Eriku. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Takže než začneme telefonovat. Kdybyste měl tento nejnovější český skandál nějak zařadit z hlediska toho, co známe jak od nás, tak ze světa. Jak závažný podle vašeho soudu je? 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Já si myslím, že příliš závažné to není z jednoho hlediska. A to sice, že ty hlavní aktéři nejsou aktivní politici. Anebo nejsou politici na vysokých místech, až na pana Bendla, který je taky zmíněn v těch odposleších. Ale jinak pan Bém, pan Janoušek nejsou tak významné už, významní. Ale z jiného hlediska je to dost významná věc, protože myslím si, že pan Klaus v něčem měl pravdu, když napsal o tom v sobotu v Mladé frontě, že je to útok svým způsobem na politický systém. Ale ne tak, jak si to představuje pan, pan prezident. Já si myslím, že je to útok na to, jak ten systém se vytvářel. A pan prezident to vidí trošku opak. Že ten systém se normálním způsobem vytvářel. A teď někdo chce převracet, nebo chce, říká, že různé zájmové skupiny se snaží, aby sociální neklid přerostl v chaos. Já si myslím, že ten útok je právě od někoho, kdo chce pozměnit ten systém. A využít toho systému ve vlastní prospěch, aby víc pro sebe rozděloval moc a peněz. A myslím si, že si vybrali poměrně slabé figury, protože nebude to dost, nebude to příliš závažné, když někdo půjde do vězení, nebo když se něco stane. Přece z toho, co jsme zatím slyšeli nikdo do vězení ani nemůže jít. Možná kvůli tomu, že se opil, ale ne kvůli tomu, co říká do telefonu. Ale ten útok, co se týče moci a peněz, je poměrně silný. A to znamená, že ti, kteří měli dříve vliv, už takový vliv nemají a takový případy se používají proto, aby ty lidi byli odstraněni. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Mluvil jste o tom, kdo by na tom mohl mít zájem. V těch uplynulých dnech se mihly nejrůznější spekulace. Například i ta s černou Audinou, která vozívala pana ex premiéra Paroubka. Jak vážný je dle vašeho soudu, Eriku, tenhle signál? 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Já si myslím, že dneska napsal Týden ještě zajímavější případ, že tam byl, bylo jiné auto a že někdo zavolal panu Janouškovi s tím, že jeho řidič už tam nebyl a měl honem, honem přijít na nějakou schůzku a čekali na něj už někdo, kamery, a tak dále. Z tohoto hlediska je to možné, že je to trošku past. Ale já si myslím, že když to porovnáváme s tím, co se děje ve světě, je to spíš něco v tom smyslu jako WikiLeaks. Protože WikiLeaks taky nebyl příliš ty, ta odhalení nebyla příliš závažná. Ty depeše víceméně. Tam skoro nebylo nic. Ale ten útok na ten systém, že někdo je ochoten o tom vyjít s tím a pustit taková odhalení, to je závažná věc. A v tom případě my můžeme se nad tím, na to dívat jako útok na systém, ale že nakonec konkrétně v tomhle případě asi se moc neděje. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Poslechneme Erika Besta a vzhůru do světa. Konkrétně do Erikovy vlasti Spojených států amerických. Krátce po zvolení Baracka Obamy prezidentem Spojených států byl 9. prosince 2008 zatčen pro podezření z korupce pan Blagojevič. Vyšetřovatelé zveřejnili část odposlechů, podle kterých se guvernér mimo jiné pokoušel prodat křeslo senátora, které se uvolnilo Obamovým vítězstvím v prezidentských volbách nejvyšší nabídce. Nového senátora totiž v takovém případě jmenuje guvernér, a tím Blagojevič byl. Výsledek známe. Blagojevič byl nucen svůj post opustit, stanout před vyšetřovateli a před soudem a 7. prosince 2011 byl odsouzen ke 14 letům odnětí svobody. A my v tuhle chvíli, ač je tam brzy ráno, do Louisiany na dovolenou voláme Vítka Pohanku. Takže tobě dobré jitro, Vítku. 

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Děkuji a přeju posluchačům hezký večer naopak. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jak byl tenhle ten trest, který jsem tady ve stručnosti popsal, ve Spojených státech před pár měsíci přijat? 

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Já myslím, že snad jako hlavně tečka za případem, který byl na jednu stranu naprosto ostudný, a na druhou stranu vlastně jen potvrdil obecné vnímání státu Ilinois a hlavně jeho největšího města Chicaga jako jednoho z míst, kde má ve Spojených státech politická korupce nejhlubší a opravdu historické kořeny. Z různých důvodů. Ilinois v tomhle ohledu asi konkuruje jedině, nebo nejvíc New Jersey na východním pobřeží. Čas od času, pravda, vyjde najevo případ korupce na radnici některého z velkých měst jinde ve Spojených státech, nebo v případě jednání jednotlivých zákonodárců ve Washingtonu. Ale ten případ Roda Blagojeviče byl přece jenom, nebo ještě je, do očí bijící. Soud uznal jeho vinu celkem v 18 bodech žaloby, ale samozřejmě nejvíc pobouření tedy vzbudila právě ta zmíněná skutečnost, že chtěl za, hlavně za osobní výhody doslova prodat senátní křeslo po Baracku Obamovi. Proto je to jeho potrestání chápané, troufnu si říct, většinou Američanů jako správné, i když možná část z nich považuje ten trest přece jenom za hodně přísný. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To je moje další otázka, Vítku. Je takhle vysoký trest v USA pro politika obvyklý? 

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Není obvyklý. Ve státě Ilinois patří k nejdelším, pokud není nejdelším tedy trestem pro politika i na federální úrovni, tak určitě patří k těm nejdelším. Já jsem zmínil už tu korupci politiků v Ilinois. A asi stojí za to zmínit, že od roku 1973 je Rod Blagojevič už čtvrtým guvernérem tohoto státu, který se ocitl ve vězení. Odpykává si trest dokonce ve stejné době jako jeho republikánský předchůdce George Ryan. Ten ale dostal přece jenom trest 6,5 roku vězení. A bylo to za podíl na takovém rozsáhlém případu korupce, která se týkala prodávání státních povolení, kontraktů, pronájmů a podobně. A v tom skandálu byly odsouzené desítky dalších zaměstnanců státu. Takže on za to hlavně tedy nesl zodpovědnost. A dostal ani ne poloviční trest jako Rod Blagojevič. No, a to ukazuje, že právě Rod Blagojevič dokázal v takové konkurenci opravdu, obrazně řečeno, zazářit. Odpovídá také tomu ten trest, který, pokud není úplně bezprecedentní, tak je opravdu výjimečný. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Poslední otázka pro Vítka Pohanku do Spojených států. Jak na ten rozsudek reagoval sám Blagojevič? A ještě jedna věc. Může očekávat bývalý ilinoiský guvernér prominutí alespoň části toho trestu? 

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Já možná začnu od konce. Může, může tedy doufat v to, že po 11,5 letech poté, co si odpyká 85 procent délky trestu, tak by mohl být propuštěný za dobré chování. Ale to samozřejmě je věcí budoucnosti. Jeho reakce byla taková, že u soudu, teď u toho posledního soudu už se kál, což mu sice soudce přičetl k dobru, ale upozornil, že šlo o pozdní lítost a přiznání viny po tom, co po celou tu dobu předchozí Rod Blagojevič vlastně zapíral a stavěl se do role jaksi oběti, oběti vyšetřovatelů a podobně. Já bych měl možná ještě jenom aspoň stručně zmínit, že za ty poslední 3 léta Rod Blagojevič se choval velmi, snad teatrálně, nebo přinejmenším viditelně vystupoval v početných televizních pořadech. Chtěl být dokonce v jedné reality šou, která se točila na Kostarice. Což mu soud nedovolil. Respektive neuvolnil omezení na jeho cesty do zahraničí. Blagojevič si tím vystupováním možná získal celonárodní slávu, stal se, stala se z něj svým způsobem celebrita, ale u soudu mu to v každém případě nepomohlo a ta lítost, kterou nakonec projevil, jak řekl soudce, tak ta už byla víceméně neúčinná. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká ze Spojených států Vítek Pohanka. Děkujeme a na slyšenou, Vítku. 

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Na slyšenou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A my budeme rovnou pokračovat otázkami pro Erika Besta. Eriku, je Rod Blagojevič svým neurvalým stylem v americké politice spíš výjimkou, nebo se takových lidí najde víc? Vítek už připomněl, že v Ilinois je to čtvrtý podobný případ. Ale pan Blagojevič byl vůbec prvním guvernérem tohoto státu, který byl vystaven /nesrozumitelné/. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Pan Blagojevič určitě není jediným, který byl usvědčen z něčeho, ale jak se zmínil Vít z Ameriky, určitě měl zvláštní styl a byl to člověk, který se stal svým způsobem hvězdou. Takže v tom smyslu samozřejmě byl výjimečný. Ale jsou další případy, třeba Sarah Palinová měla potíže kvůli tomu, že kampaň McCain koupil pro ni různé šaty, oblečení za příliš moc peněz a taky John Edburgs další kandidát před 4 roky na potíže, protože zaplatil 400 dolarů z kampaně na, u kadeřnice a pak taky používal také peníze z kampaně pro uživování své milence. Jsou takové případy, ale jsou závažnější taky, kdy nějaký guvernér nebo senátor má v lednici třeba 90 tisíc dolarů a na to přijdou policie. Anebo že nějaký soudce je usvědčen z toho, že bral úplatek, nebo někomu, někoho protěžoval. Samozřejmě jsou i závažnější případy. Třeba Water Gate, to je samozřejmě významná věc. A jak jsem se zmínil WikiLeaks, tam bych se zmínil spíš o tom, jak nedávno byl e-mail, který mluvil o tom, že Usáma bin Ládin vůbec nebyl pohřben v moři, že místo toho byl převezen do Ameriky. A takové věci jsou spíš pro mě zajímavější. Protože to je opravdu útok, abych použil slovo pana prezidenta, útok na ten systém. Protože jestli Usáma bin Ládin nebyl pohřben v moři, což my samozřejmě nevíme úplně pro jistotu, ale to znamená, že celý ten příběh nemusí být pravdivý. Jakmile nějaký politik nebo vláda nám lže, tak my nevíme, do jaké míry lže i v dalších věcech. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Vy se už podruhé dnes během těch 15 minut necelých zastavujete u osobnosti českého prezidenta Václava Klause. Protože v Blagojevičově případě také došlo ke zveřejnění telefonických, tedy odposlechů telefonických rozhovorů. Já se musím přiznat, Eriku, že jako novinář s tím mám problém. Na druhé straně si člověk plně uvědomuje, že někdy pro tu zoufalou policii je to jediná cesta, jak věcí pohnout kupředu. Jak se na to zveřejňování těchto odposlechů díváte vy, když notabene ani v tuto chvíli v případě těch českých nevíme, zda byly povolené, nebo ne. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Já si myslím, že v případě Blagojeviče to byla snaha ze strany státního zástupce, aby změnil názor na toho člověka. Protože byl to populární politik a když všichni uslyšeli, jaký používal jazyk, tak všichni najednou měli o něm jiný názor. Nakonec to se tolik nepovedlo, protože on má takovou, takový způsob, že nakonec i mně je sympatický. Takže je to způsob, jak změnit tok toho vyšetřování. Ale ta situace v České republice je jiná, protože tady to, pokud víme, nebyl, to nebylo ze strany státního zástupce. Spíš někdo jiný s tím přišel a chtěl něčeho dosáhnout. Chápu, jak to myslí prezident, že není to pozitivní pro ten systém. Ale myslím si, že pokud víme, odkud pochází, a tady to nevíme, pokud víme, odkud pocházejí a novináři vysvětlejí, jak si to obdrželi, tak je to jiná věc. Bohužel v tomhle případě Mladá fronta říká, že je to výsledek své dlouhodobé práce. Samozřejmě tušíme, že to není pravda, že někdo to prostě předal. A v tom případě je to vyvolává takovou nejistotu a myslím si, že díky tomu Klaus byl schopen argumentovat tím, že je to horší než vlastní obsah těch odposlechů.  

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se s Erikem Bestem ještě jednou do Spojených států. Eriku, jak těžké je ve Spojených státech politika s podobnými hříchy odstavit? Zejména pokud byste to srovnával s těmi českými poměry, které také velmi dobře znáte. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Obecně řečeno, státní zástupce v Americe nepůjde k soudu, pokud není si skoro jistý, že vyhraje. A opravdu, já nevím, jaký je přesně procento, ale odhaduji, že z 90 procent vyhraje. Tak to znamená, že když my o tom něco uslyšíme, to znamená, že státní zástupce už počítá s tím, že má dost závažné důkazy, a ten politik bude usvědčen a většinou je to opravdu tak. Málokdy je někdo obviněn z něčeho takového a pak, pak osvobozen. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ve Spojených státech amerických začínal i další případ, jímž se dnes budeme zabývat. Případ bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu a ještě loni horkého francouzského prezidentského kandidáta Dominique Strauss-Kahna. Tam byl obviněn ze znásilnění pokojské afrického původu. A i když tato žaloba byla nakonec stažena, pro DSK to znamenalo konec politické kariéry. Tím spíš, že v současné době čelí dalším nepříjemnostem, po obou stranách oceánu. My jsme se v tuto chvíli spojili s naším stálým spolupracovníkem zahraničně politickým komentátorem Hospodářských novin Adamem Černým. Adame, dobrý večer. 

Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jak závažná jsou podle tebe ta nejnovější obvinění pana Strauss-Kahna s napomáháním kuplířství? 

Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Tak, ona jsou velmi silná a velice nepříjemná. Už se netýkají, takříkajíc, jeho politické kariéry, protože ta už je po těch loňských případech a aférách definitivně uzavřena. Ale týká se jeho osobně, co se týče možných důsledků. Protože pokud by byl obviněn a posléze i odsouzen kvůli tomu ne, že si najímal nějaké dámy na sexuální služby, ale že se vědomě účastnil, byl účastníkem sítě, která tato setkání organizovala, tak to je potom to obvinění z kuplířství. A ještě v organizované skupině, což by určitě znamenalo mnohem vyšší sazbu trestu. Jinak bych si dovolil připomenout, že americká justice, o které jste mluvili předtím, velmi bedlivě tuto aféru sleduje. Ne kvůli tomu případu té pokojské Nafissat Diallové, ale kvůli tomu, že některé ty schůzky s těmi eskort girls, nebo jak je nazvat, že se odehrávaly i v Americe. To znamená, že by tam přicházela, přicházelo v úvahu i obvinění Strausse-Kahna z kuplířství i na americké půdě. Což by samozřejmě celé věci dodávalo další rozměr. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Ty jsi pojmenoval už tu americkou dimenzi. Nejnovější fáze vyšetřování. Ale vraťme se zpět do Francie. Jak na veřejnost podle tvého soudu působí Strauss-Kahnovo tvrzení, že nevěděl, že ženy, s nimiž se stýkal, jsou prostitutky? To by u tak zkušeného nemravy skoro nepřipadalo v úvahu. 

Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Tak, já myslím, že to od polohy skandální se posunuje spíše až do polohy trapné. Protože tvrzení, že vzhledem k tomu, že při těch večírcích divokých, že lidi nebyli oblečený a nikdo to nemá na sobě napsáno, jestli je takový nebo makový, tak to myslím, že působí hodně za vlasy přitaženě. Navíc právě třeba některá ta svědectví, která existují kolem těch večírků, které byly pořádány v Americe, tak se tam popisuje, že ty dámy, které přijížděly, pravda, tedy z oficiálního titulu sekretářek nebo asistentek nebo něčeho podobného, tak svým zjevem a chováním zavdávaly dobrý důvod domyslet si, že jejich povolání je naprosto jiné. Čili ten, jak říkám, posunuje se to od skandálního k trapnému, což je samozřejmě lidsky mnohem horší, protože člověk ztrácí úctu v očích ostatních, tak to je pro něj, takříkajíc, definitivní konec. A je to důležité říct, že tento pocit roste i ve Francii, která původně měla, abych tak řekl, jisté pochopení, že se má oddělovat privátní život od toho veřejného, zvláště, když byl Strauss-Kahn předváděn v té uličce hanby po zatčení v případu Diallová, tak francouzská média spíše stála na jeho straně a kritizovala americkou justici. Zatímco teď po tom, co se odhalily ty záležitosti spojené s těmi večírky, kde navíc se na to dávaly, takříkajíc, peníze, které se potom vyúčtovávaly do nákladů nějaké firmy. To znamená, že vlastně se okrádal stát tím prostřednictvím nepřímo. Tak to samozřejmě už ten přístup francouzských médií značně odlišný. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Toho, o čem jsi právě mluvil, Adame, se bude týkat i moje poslední otázka. Ty jsi sám říkal, že francouzská média původně stála na Strauss-Kahnově straně. Dlouho se soudilo, že v případě příznivého výsledku u amerického tribunálu to ještě dokonce nemusí znamenat konec jeho politické kariéry. Ty jsi říkal, že teď je vše samozřejmě ztraceno. Ale my všichni máme pocit, že se to stalo už někdy loni, kdy byl Strauss-Kahn odepsán. Kdy to podle tvého soudu bylo a proč přesně? 

Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Já myslím, že se tady zlomila někdy po, po letních prázdninách loňský rok,kdy se objevovaly spekulace ve francouzském tisku, že Strauss-Kahn, kdyby se neobjevila další obvinění a kdyby vystoupil v nějakém dobře připraveném rozhovoru televizním, kde by se, takříkajíc, kál a posypal si hlavu a tak byl trochu vstřícnější, tak že možná by měl ještě nějakou naději. Ale on v těch veřejných vystoupeních, která mu byly, byla dopřána, tak vlastně žádný ústupek tímto směrem nenaznačil. A myslím si, že pak právě ta další odhalení týkající se, týkající se té aféry Carlton, což je podle hotelu v Lille, což bylo jedno z míst, kde se ty večírky odehrávaly, takže myslím definitivně jakékoliv úvahy o jeho případné politické zmrtvýchvstání, že definitivně zarazila. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká Adam Černý. Děkujeme a na slyšenou. 

Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Na slyšenou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A další otázka, respektive dvě otázky pro Erika Besta. Eriku, proč podle vašeho názoru americký soud pana Strauss-Kahna nakonec z ničeho neobvinil a řekl, že důkazy jsou příliš chabé, že výpovědi paní Diallové jsou zmatečné a tak dál? 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Já si myslím, že právě to je hlavní důvod. Že svědkyně nebyla důvěryhodná, že nakonec to vypadalo tak, že lhala, že měla věci v minulosti, které neodpovídaly tomu, co říkala policii. A byly další věci. Ale myslím si, že tam taky byl náznak toho, že možná to má něco společného z francouzské politiky. A že není to jenom kriminální případ. Další věc je, že měli, neměli, pokud vím, odposlechy, ale měli výpisy z telefonu a měli také informace o tom, jak se pohybovala ta pokojská po hotelu. A opravdu byly momenty, které nebyly úplně jasné. Proč se vrátila do toho pokoje, proč byla v dalším pokoji hned vedle. A s kým ona sama mluvila, proč čekala než to nahlásila. Takové věci. Takže celý ten případ byl nedůvěryhodný v tom smyslu, že asi nemohli přesvědčit soudce, anebo soud, že opravdu spáchal trestný čin. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jiná věc. Celá ta francouzská, takříkajíc, část našeho pořadu má takový pikantní přídech. Adam poměrně jasně vysvětlil, jak to v té Francii chodí, že se rádo dělává to, že profesionální činnost se přísně odděluje od toho soukromí. Byť by to soukromí bylo jakékoli. A já nechci připomínat Mitterandovy a jiné kauzy a tak dále a tak podobně. Nicméně, jak se na podobné delikty, tedy, řekl bych, delikty mravnostní, dívají Američané zejména týkají-li se politiků a těch příkladů bychom si mohli za posledních 15, 20 let připomenout také řadu. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Jsou různé stupně. Když je to závažný trestný čin, například znásilnění, tak samozřejmě Američané to berou velice vážně. Když je to prostituce,tak záleží na tom, jestli je to soukromá akce, anebo třeba jestli je to mezistátní. Jeden guvernér doplatil na to, že vlastně platil prostitutce, aby překročila hranici státu. A to je vlastně federální trestný čin a nakonec musel odejít. Ale jeho kariéra nakonec tolik nebyla poškozena, protože se mohl vrátit a už se stal televizní hvězdou. Ale obecně, Američané dbají na reputaci a nedávný případ byl natočen velice dobrý film v Americe o Kennedyových. A rodina nechtěla, aby ta, ten film byl odvysílán na hlavním, v hlavní televizi. Takže nějak se domluvili, že bude spolupracovat s tou televizí, něco zveřejní z jiných zdrojů, aby ta televize nakonec ten film neodvysílala. Ale jiná televize nakonec, menší televize to nakonec využila. Ale je to zajímavé, že docela otevřeně se o tom mluvilo, že Kennedyovi víceméně uplatili tu televizi, aby to nezveřejnili. Protože Josef, otec a syn John byli sukničkáři. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A vzhůru do Velké Británie. List The Sunday Times zveřejnil minulou neděli nahrávku pořízenou skrytou kamerou, na níž pokladník Peter Crudas nabízel až za 250 tisíc liber, tedy asi 7,5 milionu korun, přístup k premiéru Cameronovi. A možnost vlivu na vládní politiku. Pokladník už ze své funkce odstoupil. Ale premiérův úřad ještě v pondělí tvrdil, že jména sponzorů, které Cameron hostil, nezveřejní. Jen pár hodin poté ale pod rostoucím tlakem na nezávislé vyšetření celé věci změnil postoj a oznámil jména 10 sponzorů, s nimiž skutečně večeřel. My jsme se teď do Londýna spojili s Ivanem Kytkou. Dobrý večer, Ivane. 

Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Cameron tedy ještě před týdnem tvrdil, že Crudasův odchod stačí a že jména sponzorů neoznámí. Co ho nakonec přimělo změnit tento názor? 

Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, myslím, že to byl jednak velice důsledný tlak labouristické opozice, která na tom trvala. A Ed Milliband opakovaně jaksi vystoupil s prohlášeními, že pokud tak David Cameron neudělá, tak se vlastně přihlásí k té staré politice Torryů, která pro ně byla tak neúspěšná a která odrazovala vlastně po 13 let voliče, aby je zvolili znovu do úřadu. No, a třeba dodat, že ten tlak vycházel také z britských médií. Ta tradičně nemají rády podobné tajnůstkářství politických stran, ale také od, řekněme, informované části veřejnosti, která trvala na tom, že ti velcí dárci politických stran musí být skutečně známí. A že politické strany v tomto ohledu nemají právo cokoliv skrývat. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ivane, jak se zdá, kamenem úrazu v této kauze je mimo jiné i způsob financování britských politických stran. Jak byste ho stručně popsal a co vyvolává největší rozpory? 

Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, řekl bych, že vůči těm politickým stranám samotným je ve srovnání s kontinentem poměrně tvrdý. Skutečně musejí spoléhat pouze na to, co vyberou jak od svých členů, sympatizantů, jejich rodinných příslušníků, tak také potom od těch velkých dárců. A připomeňme, v Británii to velké dárcovství, financování politických stran je omezeno na britské rezidenty a britské státní příslušníky. To znamená ani jedna z těch velkých stran, nebo aspoň žádná z těch stran nesmí přijímat peníze od zahraničních dárců. Tak jak tomu bylo v minulosti. Vedlo to k velkým kontroverzím. Pochopitelně to, že ty britské strany nedostávají žádné peníze ze státního rozpočtu a ty finance jsou velice oddělené, vedou k tomu, že se snaží získat finanční prostředky jaksi všemi možnými způsoby. Pochopitelně pro pokladníky těch stran je nejsnazší situací, kdy přijde velký významný podnikatel, je ochoten poskytnout konzervativcům nebo labouristům částky, o kterých hovoříme, tedy 250 tisíc liber a více, na druhou stranu je jasné, že ty peníze nedarují ti dárci zadarmo, že skutečně za to chtějí různá privilegia. Konzervativní strana na to má ustavený jaksi takový premiérový klub dárců, kteří skutečně mají přístup na večeře, mají přístup k osobním setkáním s premiérem. A jak se ukázalo, tak to může vést k podobným kontroverzím. Konzervativní strana teď prohlásila, že veškeré podobné dárce a podobné podniky bude zveřejňovat jaksi předem, tak, aby nemohlo docházet k podobným situacím jako předminulý týden. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ivane, podle toho, co jste právě řekl, tedy to znamená, že pan Peter Crudas zkrátka prozradil něco, co je v té britské politice celkem běžné? 

Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
V podstatě ano. A je to zejména na straně konzervativní strany jaksi taková chronická nemoc, která se vlastně táhne s nimi posledních 20, 30 let, že mezi jejich velkými dárci se tu a tam objeví skutečně někdo, kdo ty peníze nezískal právě nejčestnějším způsobem. Například tím, že je vypral nebo přivedl zpátky do Británie z některého z daňových rájů, kde s oblibou velcí britští podnikatelé jaksi mají uloženy své peníze, mají svá konta. A jejich prostřednictvím se pak snaží získat vliv na politiku. Dlužno dodat, že labouristé to mají o něco jednodušší v tom, že vlastně z velké části ještě stále financují britské odbory. Mají sice tím jistý jaksi stálý přísun poměrně význačných částek, na druhou stranu je to kompromituje v části jaksi voličské veřejnosti, té střední třídy, která v tom vidí jaksi stejné nebezpečí, tedy v tom, že přijímají labouristé peníze od odborů, jako v tom, že, řekněme, ty dary pro konzervativní stranu jsou někdy netransparentní a zavánějí jaksi nečistými penězi, nečistými praktikami. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Poslední otázka do Londýna pro kolegu Ivana Kytku. Premiér Cameron slíbil vnitrostranické vyšetřování, jeho političtí odpůrci přirozeně požadují šetření nezávislé. Ivane, jak to podle vašeho názoru dopadne? 

Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Já si myslím, že ty informace, které byl ochoten zveřejnit David Cameron minulý týden, v podstatě dříve než přehlušil ten skandál některé další vnitropolitické události, jaksi byly postačující. Tam skutečně britští novináři, řekl bych, odvedli dobrou práci v tom smyslu, že se dostali nejen k jednotlivým jménům, kdy se s kým kdo setkal. Ale myslím, že to šlo i do takového detailu, jako jaký byl jídelníček během těch večerů a témata, o kterých se hovořilo. A zdá se, že i labouristická opozice v tuto chvíli je spokojena s tím, jak donutila konzervativce k tomu, aby byli otevření pokud jde o jejich dárce. A ten případ jaksi může být považován za uzavřený. Samozřejmě do té doby, než se objeví nějaký další podobný skandál, nějaké velké jméno dárce, který třeba ty peníze nezískal úplně čistou cestou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká z Londýna Ivan Kytka. Děkujeme a na slyšenou. 

Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Hezký večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A ptejme se dál Erika Besta. Eriku, mě mimo jiné napadla taky takováhle věc. Britští Torryové jsou mimo jiné viněni z toho, že je to strana hájící zájmy bohatých. Ono se to víceméně mihlo i v tom, co říkal Ivan. Je tu například nedávné snížení daně pro bohaté v rozpočtu. Ale v tomhle není Británie sama. Je to, řekl bych, takový kámen úrazu leckde po světě. A na to se chci ptát. Není to vlastně problém té špičkové politiky v současném světě, a to v celém světě? Zejména v atmosféře současné hospodářské krize a protestních hnutí s ní spojených. Já bych připomněl například hnutí Occupy Wall Street, také jsme o něm před časem mluvili. Ale hlavně bych připomněl jeho heslo, nás je 99 procent a vás je jedno procento. Vlastně je to jedno z nejdůležitějších globálních ekonomických témat bohatí versus chudí, ti, kteří o tom nerozhodují. Co o tom soudíte vy, Eriku? 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Já si pamatuji, myslím si, že to byl prezident Roosevelt, který říkal, že politik, který by nebral úplatek, je ochoten akceptovat peníze na volební kampani, aby podporoval něčí obchodní zájmy. A samozřejmě on to přirovnal, že vlastně v každým případě jsou to úplatky. A ten politický systém aspoň v Americe a do určitý míry taky v Británii to podporuje v tom smyslu, že před 2 roky například v Americe ústavní soud změnil zákon tak, aby korporace, bohatí lidi mohli sponzorovat politické strany, nebo politický kandidáty libovolně. Můžou dát, jestli chtějí, 50 milionů korun, jsou pravidla, že musí to oddělit od toho kandidáta přímo. Ale je to systém, který svým způsobem už nefunguje. Protože už nezastupuje ten politický systém. Nezastupuje zájmy těch, té populace. A možná jediný rozdíl je, že teď ten základ je silnější, větší problém, ty základy jsou už problematické. Ale taky lidé jsou ochotní o tom víc mluvit. Není to, není to odposlech, není to ani něco tajného, ale článek před 2 týdny přibližně jednoho bývalého zaměstnance Goldmann Sachs právě na to poukázal, že je ta, je ta víceméně atmosféra toho, že banky, politici jsou tam od toho, aby obrali své zákazníky. Nebo své voliče. Své lidi, který mají zastupovat, pomáhat. Místo toho dělají úplně opak. A to, co bylo pro mě šokující je, že třeba Bloomberg, guvernér, starosta New Yorku podporoval Goldmann Sachs. A říkal, ale moment, tak to nefunguje. Tak to není. A elita není ochotna akceptovat, že opravdu je nějaký problém a ta elita chce pořád podporovat ten systém nefungující. A ta je přesně takový pocit, který jsem měl z tohoto článku v Mladé frontě pana Klause. Že nechce akceptovat to, že ten základ je nějak rozrušen, nefunguje a musíme akceptovat, že pravidla už neplatí, že bychom měli napravit to, co už nefunguje. A musíme nejdřív přiznat, co nefunguje. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
No, a poslední dnešní zastávkou na téma politici versus korupce, nezákonné obohacování, skandály a podobně, bude Moskva. Tam odhalili v těchto dnech, konkrétně 28. března, významné západní listy The Financial Times a The Wall Street Journal velmi zajímavý skandál. Dosavadní ruský vicepremiér Igor Šuvalov a jeho rodina údajně přišli k pohádkovým ziskům ve výši 80 až 100 milionů dolarů. A to na podezřelých obchodech s akciemi polostátního těžařského gigantu Gazprom. Začalo to před necelými 10 lety a ty peníze si vydělali během 3 či 4 let. My jsme se v tuto chvíli spojili s ještě jedním kolegou z Hospodářských novin a důvěrným znalcem Ruska Ondřejem Soukupem. Ondřeji, dobrý večer. 

Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jaký byl mechanismus tohoto zázračného zbohatnutí Šuvalovovy rodiny? 

Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin
--------------------
Tak, těch schémat bylo několik. Jak ty jsi zmiňoval, ten obchod s akciemi Gazpromu, Šuvalov prostě nakoupil balík akcií, které byly původně vázány pouze na vnitřní ruský trh. Těsně před tím, než vláda rozhodla o tom, že se ten statut těch akcií změní na volně obchodovatelný. A tudíž jejich hodnota vyrostla asi čtyřikrát. Stejně tak se Šuvalovovi, respektive jeho manželce vyčítá, že jiný ruský oligarcha Alisher Usmanov si od ní jakoby půjčil 50 milionů dolarů přes nějakou kyperskou společnost. A o 2 roky jí vrátil 119 milionů dolarů. Ona sama tvrdí, že to je prostě normální, standardní komerční půjčka. Ale obávám se, že Alisher Usmanov se za těchto podmínek nepůjčuje těch peněz příliš mnoho. Takže je to několik záležitostí. Ty poslední vlastně kauzy jsou dokonce z roku asi 2007 nebo 2008, takže není to nějaká jednorázová věc. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Mluví se o tom, že zejména v té současné atmosféře silného protestního hnutí bude muset být i Šuvalov odklizen do nějaké trafiky. Mohla by to být například korporace pro rozvoj Sibiře a Dálného východu. Jak pravděpodobný je podle tvého soudu tento vývoj? Protože, jak víme, doposud věrní Putinovi se nikdy s podobnými problémy utkat nemuseli. A já jsem minulý týden psal na tohle téma komentář a dočetl jsem se z několika zdrojů, že právě Igor Šuvalov sám sebe označoval za věrného vojáka. 

Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin
--------------------
Tak, samozřejmě on je velice loajální, o jeho jaksi kvalitách v tomto ohledu nelze pochybovat. Upřímně řečeno, pokud bych se měl já vsázet, tak si myslím, že se nic nestane. Protože ono ta, ty sumy těch peněz samozřejmě můžou pro nás obyčejné smrtelníky vypadat fascinujícím způsobem. Ale v rámci té ruské elity prostě pár desítek milionů dolarů, pro člověka, který je první vicepremiér, to není považováno, že by šlo o nějakou vyslovenou rozkrádačku. Že to je prostě, prostě takhle v Rusku chodí. Jiná věc je, že ten skandál samozřejmě se nafukuje, nebo respektive se o něm ještě o to více mluví, protože teďka se jedná o složení nové vlády, která zasedne tedy pod předsednictvím Dmitrije Medveděva někdy v květnu. A probíhá velký zápas mezi těmi takzvanými siloviky a těmi takzvanými liberály. A Igor Šuvalov je jednoznačně vlastně lídrem toho liberálního tábora. Takže je možné, že v rámci nějakejch těch /výpadek signálu/ pod kobercem to bude proti němu použito. Ale nemyslím si, že by samotný fakt takhle podezřelých transakcí by mohl sám o sobě nějakým způsobem ohrozit jeho pozici. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Na závěr ještě jedna věc a ještě jeden významný fenomén ruské politiky posledních 10 let. A tam se ten gard obrací. Je to člověk, který sedí, ač by dle mínění mnohých neměl, a jmenuje se samozřejmě Michail Chodorkovskij. Jak jsou přesvědčeni jeho příznivci, a těch v poslední době přibývá, zejména v atmosféře těch protestních nálad, byl v roce 2003 uvězněn proto, aby byl z politické scény své země odklizen a plně eliminován. Dá se podle tvého soudu očekávat, že v atmosféře řada jasných delikventů, byť to pro tebe pan Šuvalov není, sedět nejde, protože je věrná moci, by se on přeci jen mohl dostat na svobodu, anebo si bude muset nakonec počkat, až Vladimir Putin nebude u moci? 

Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin
--------------------
To samozřejmě lze těžko odhadovat. Michail Chodorkovskij, jeho příznivci třeba velice očekávali minulou neděli, kdy prezident Medveděv měl šanci podepsat vlastně milost pro Michaila Chodorkovského, protože on řekl, že prostě do konce března se rozhodne o tom, co tedy s Chodorkovským bude nebo nebude. Nestalo se vůbec nic. Já si myslím, že ten, ta animozita vůči Chodorkovskému, především ze strany Vladimira Putina až na nějaké prostě osobní rovině. A dost obtížně si dovedu představit, proč by moc teďka propustila Chodorkovského, pod jakým tlakem, co by vlastně tím mohla získat. Já se obávám, že on si ještě za těmi mřížemi nějakou chvíli pobude. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká Ondřej Soukup z Hospodářských novin. Děkujeme a na slyšenou. 

Ondřej SOUKUP, redaktor Hospodářských novin
--------------------
Na slyšenou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A zbývá tady závěrečných asi 5,5 nebo 6 minut pro komentáře Erika Besta. Já bych jenom připomněl, možná ne všichni naši posluchači to vědí. Erik je specialista na ledacos, ale také na Rusko. Takže, Eriku, co vám na té dnešní ruské politické scéně připadá nestandardní z hlediska průniku velkého, v tomhle případě dokonce státního byznysu do politiky? A navázal bych na to, co před chviličkou říkal Ondřej. Proboha svatýho, pár desítek milionů dolarů, pro nás to vypadá epochálně, ale tam to neznamená vůbec nic. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
Já si myslím, že víceméně chápeme, jak to funguje v Rusku. Spíš, co mě zajímá a překvapuje je, že teď se o tom tolik mluví. A mluví o tom jinak. Myslím si, že už skoro všem je jasné, že, že ze všech západních nebo polozápadních států ta situace v Rusku je nejhorší. A je to nejvíc vidět, že ta korupce ničí tu společnost. Je to tak závažná situace, že už doslova nejenom mluví o emigraci, ale mladí lidi odcházejí, emigrují z Ruska. Média jsou pod tlakem. Nedávno jsme to viděli, zvlášť co se týče rady Echa. A že už to taky má vliv na mezinárodní vztahy. Konkrétně s případem americkým velvyslancem McFaulem, který nedávno, minulý týden víceméně obvinil státní bezpečnost Ruska z toho, že hackuje do jeho e-mailů a že jeho rozvrh je pak předán televizi NTV. A taky je to zajímavé, že právě se taky mluví o Chodorkovský, protože nedávno byl dokumentární film v BBC a tam zdůraznili ne to, že chtěl se plést do politiky. Ale že veřejně, nebo na schůzce s Putinem veřejně do televize obvinil lidi spojený s Putinem z korupce. Takže ten případ s tím Šuvalovem velice tomu podobá. A pak nedávno taky jsme slyšeli u soudu v Londýně, jak Berezovský a Bramov se potýkali a mluvili otevřeně o tom, jak se uplácejí v Rusku. Takže najednou nejenom se o tom mluví, ale teď máme důkaz, a dva, jsem nedávno četl dva romány v angličtině o Rusku. A jeden z těch autorů, jedna kniha se jmenuje Tajný oligarcha. A druhý je Červený a černý. A pokud vím, nejsou zatím přeložený do češtiny. Ale donedávna se říkalo, že nemůžete mluvit o Rusku, aniž byste to napsal jako fikci. Že nemůžete opravdu mluvit o tom, co se tam děje. Protože vás zabijou. Ale teď to vypadá tak, že už se dá mluvit i otevřeně o těch závažných, závažnějších případech. A myslím si, že to je náznak toho, že ta situace je opravdu závažná. A trošku tomu podobá, co vidíme v České republice. Že teď vidíme, nejenom slyšíme to, co jsme zatím jenom předpokládali. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Když o tom takhle mluvíte, Eriku, tedy mluvíte o tom, že se zatím o podobných věcech dalo mluvit jen v podobenstvích, notabene, teď mě letmo napadl osud Paula Klebnikova, amerického novináře ruského původu, který když psal o kmotru Berezovském, tak prostě zemřel. Ale je podle vašeho soudu po té narážce, kterou jste teď učinil, tento stav trvale, nebo dlouho alespoň udržitelný? Myslím v Rusku, ale tady koneckonců taky. 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
No, já si myslím, že všichni odkazují na Ameriku. A říkají, že taky jsme měli v Americe tu, to období, kdy všichni kradli a vybudovali ten stát a vybudovali majetek. A přece nemůžete nás kritizovat z toho,my to jenom děláme se zpožděním. Ale tam jeden rozdíl je, že ty oligarchové a kmotři, aby se stali mecenáši, musí přestat nejdřív krást. A myslím si, že zatím to se nestalo. Že všichni chtějí najednou být dobrými občany, ale zapomněli na to, že musejí přestat dělat to, co dělali dříve. A zatím to nevidíme tady a určitě ne v Rusku. Že by přestal, že by změnili to chování. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Vidíte nějakou cestu, a to bude má poslední otázka, jak toho dosáhnout? 

Erik BEST, politický analytik, vydavatel internetového věstníku The Fleet Sheet
--------------------
No, já trošku z legrace říkám, že až přijdou Číňané, tak zavedou pořádek. Ale vážně, Číňané samozřejmě tu situaci využívají. Protože já mám trošku teorii, že korupce vždycky je špatná. Ale korupce, když nějaký stát roste a je na vzestupu, tak neškodí to tolik. Ale když ten stát je v poklesu a jde dolů, tak ta korupce opravdu ničí ten stát. A Čína je na vzestupu a my jsme samozřejmě v poklesu. A v Rusku je to nejvíc vidět, takže opravdu Číňané tu situaci využijí a možná budou překvapený Rusové, když Číňané tam budou mít větší slovo než mají dneska. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Těmito slovy Erika Besta zároveň trošku futurologickou vizí dnešní Studio STOP končí. Za všech 5 svých dnešních hostí se loučí a příjemný poslech všech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Autor:  Libor Dvořák

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace