8. dubna  2004  rubrika: Studio STOP

Postavení Zelených v Evropě

ekologie

ekologie

Dnes je Zelený čtvrtek a hostem v našem studiu je Milan Horáček, jeden ze zakladatelů Strany zelených v sousedním Německu, známý ovšem velice dobře také v České republice, a sice jako vedoucí německé politické nadace Heinricha Bölla v Praze. V současné době kandiduje za Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko na 12.místě kandidátky německých Zelených do Evropského parlamentu. Dobrý večer.

Host (Milan Horáček): Dobrý večer. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Nejprve zkusíme probrat váš životopis, protože je podle mého soudu velmi zajímavý, avšak českým posluchačům běžně nedostupný. Například v publikaci Kdo je kdo heslo Milan Horáček není. Vy jste tam nechtěl být nebo jak to je? 

Host (Milan Horáček): Já o tom nevím. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Já jenom poznamenám, že jste v dobré společnosti. Jiří Pelikán, rovněž exulant a navíc evropský poslanec tam například není také. Takže já nejdřív zrekapituluju, co jsem o vás nashromáždila z internetových vyhledavačů a vy mě doplníte, popřípadě opravíte. Milan Horáček se narodil v roce 1946 ve Velkých Losinách a vyučil se elektromontérem. Jako politicky nespolehlivý skončil v letech 65 až 67 u černých baronů, tedy u PTP. 

Host (Milan Horáček): Tenkrát to byl 32. silniční prapor. 

Moderátor (Lída Rakušanová): A z toho dokonce dva měsíce na samotce. Kvůli čemu? 

Host (Milan Horáček): No protože jsme odmítli jít jednoho krásnýho dne do práce, protože jsme dostávali už celý týden luštěniny, fazole, hrách a čočku. Protože zrovna přišla dodávka a jednoho krásnýho dne jsme toho měli dost. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Pak přišel... 

Host (Milan Horáček): To byla jako vzpoura. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ano. Pak nastal příchod vojsk Varšavského paktu, čili okupace v srpnu 68 a ta byla důvodem vašeho odchodu do exilu v Německu. Tam jste se nejdřív živil jako dělník mimo jiné u firmy Höchst a začal jste tam ale působit také v odborářském časopisu IG Metall a zároveň jste se dálkově kvalifikoval pro studium na vysoké škole. Jak jste se tenkrát vlastně cítil mezi těmi německými dělníky. V čem byl rozdíl, kdybyste to měl srovnat s tehdejším prostředím komunistického Československa. 

Host (Milan Horáček): No tak já jsem jednak pracoval na několika místech. Začal jsem úplně v takové malé fabričce na čalouněný nábytek, až potom jsem přešel vlastně do takový velký chemičky a ty rozdíly byly v tom, že s těma dělníkama v Německu se přesto, že většina z nich četla Bild Zeitung a tak dále, přesto dalo mluvit o různých věcech na různých úrovních. To bylo širší, že to bylo prostě proti tomu, kde jsem se vyučil anebo když jsem byl na válcovně trub ve Vítkovických železárnách, tak to byl přece jenom rozdíl. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Na univerzitě ve Frankfurtu jste v letech 76 až 81 studoval politologii a předtím jste spoluzakládal nebo průběžně jste spoluzakládal německou Stranu zelených. Co vás k tomu vedlo? 

Host (Milan Horáček): No to bylo trošku složitější. Já jsem se samozřejmě hned zapojil napřed do exilové práce. Byl jsem jednatelem ve Frankfurtu takového spolku Cesty 68, pak jsem začal spolupracovat na německém vydání Listů Pelikánových a tím pádem jsem se samozřejmě dostával daleko těsněji do diskusí s tehdejší německou demokratickou a i extrémní levicí a z toho důvodu jsem se samozřejmě na druhé straně seznámil s řadou lidí, který mají i tady nějaký jméno, jako třeba Heinrich Böll a Rudi Dutschke. Ve Frankfurtu potom s Daniel con Benditem a Joschkou Fischerem a z tý situace, která nastala vnitropoliticky, že po odchodu Williho Brandta z kancléřství a příchodu vlastně Helmutha Schmidta pro nás už vlastně nebylo prakticky možný jako volit sociální demokracii v té betonové a atomové formě, tak jsme začali přemýšlet o něčem jakoby vlastním. Ale protože v tehdejší době zase Německo zaplaveno na týdle v tomhle segmentu řadou extrémistických, maloristických, trockistických, jiných malých levicových organizací, tak jsme delší dobu hledali spíš jinou cestu alternativní a ta vedla k tomu prostě, že vznikly zelení. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ale na té alternativní cestě byly některé záležitosti, které z dnešního pohledu přece jenom jsou problematické. Řeknu to rovnou, taky jste při demonstracích ve Frankfurt házel na policii kameny jako váš kolega a nynější ministr zahraničí Joschka Fischer? 

Host (Milan Horáček): Ne, já na rozdíl řady možná těchhle revolucionářů v uvozovkách jsem se takových věcí nezúčastňoval už z jiné pozice. Protože my jsme tenkrát s Vláďou Horským, s jinýma lidma diskutovali právě ten 68 rok jako taky určitý povstání. Bez násilí. Nebudu to popisovat, ale počínaje od obrácení prakticky nápisů anebo odstraňování nápisů ulic až po odmítání té okupace různým jiným způsobem prostě, ale ne násilným, bylo logický. A my jsme z toho vyvodili pro nás, pro střední Evropu, že dosahovat určitých politických cílů je možný jenom nenásilnou cestou. Přesvědčením a politickou cestou. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Vy jste se z toho počátečního prostředí velice brzy vydal na příslovečnou dlouhou cestu institucemi. Stal jste se členem místní rady na jedné z frankfurtských radnic a v roce 83 už jste seděl v německém parlamentě jako poslanec v zahraničním výboru za Stranu zelených. Snažil jste se tam něco dělat pro Československo? 

Host (Milan Horáček): No tak pro Československo jsme už dělali vlastně hned, jak jsme odešli do exilu. Ale na různých úrovních to už bylo možný prakticky i v tom Frankfurtu. Jak v nějaké té městské čtvrti, kde jsem byl jako ortspérát, tak v tom městským parlamentě, ale o to víc potom v Bonnu, tam jsem začal v 81, ve Frankfurtu, v Bonnu potom v 83. Že jsme samozřejmě problematizovali všechno, co souviselo s pošlapáváním lidských práv, nejen v Československu, ale v celé východní Evropě a v komunistickým světě. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Kdybyste měl srovnat to prostředí politiky, ať už komunální nebo té vyšší, té vysoké politiky tenkrát v Německu a dneska tady. V čem vidíte ten hlavní rozdíl? 

Host (Milan Horáček): No, ten hlavní rozdíl je v politické kultuře. Protože samozřejmě se vyvíjela desítky let dál, já už jsem přišel vlastně dolů na skutečně dost demokratické vyvinuté země, i když právě měsíce a nějaký rok předtím byly i v Německu a v jiných západních zemích, ve Francii i v Americe, ty osmašedesátý bouře, kdy se mladá generace ptala svých rodičů, prarodičů, co jste dělali za Hitlera a tak dál a z toho vznikaly různé diference a šarvátky. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Vám komunistický režim odňal občanství, protože prý jste hanobil Československo? Bylo vám to líto? 

Host (Milan Horáček): No tak to bylo taky trošku složitější.V podstatě mi napsali nějak prostě z těch vládních míst, že mě zbavujou občanství za různý prohřešky. Já když jsem tenkrát jsem se znal dobře se sekretářem Willyho Brandta, to jemu taky řekl, tak mi postoupil jako zbavení občanství Willyho Brandta nacisty a tam byly asi ve třech bodech vlastně stejné obvinění. Na to jsem napsal zpátky jenom to, že si nemyslím, že vším tím, co dělám, nějak škodím československému lidu, ba naopak. Na to mi přesně po roce napsal znovu ministr vnitra, tentokrát, že znovu přešetřili všechno to, co dělám, to znamená spoluzaložení exilového knihkupectví Dialog, vydávání a členství v redakční radě Listů, a tak dál, a tak dál, prostě organizování různých demonstrací a shromáždění, kde jako Československou socialistickou republiku a jeho spojence jako napadám a tak dál. No a to vedlo všechno k tomu, že prostě mi potvrdili, že mě zbavujou občanství, na to jsem tady tohle zveřejnil, i to, jak byl zbaven Willy Brandt, a to otiskly velké noviny prakticky i v tomhle srovnání. Bylo to samozřejmě pro tehdejší Československou republiku velice špatné. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ano bylo to vlastně kontraproduktivní celá ta záležitost. Fakt je, že vy jste měl na starosti až potom do roku 90 jako referent v německém parlamentu lidská práva ve východní Evropě mimo jiné, a spolu s dalšími prominentními politiky Strany zelených jste pořádali protesty, z nichž některé se konaly přímo na půdě východní Evropy. Vy jste taky někdy byl třeba s Petrou Kelly přímo v Moskvě nebo jak to bylo? 

Host (Milan Horáček): Jo, jo, to bylo hned v 83. Tehdá tehdejší vedení, bylo to ale už po smrti Brežněva, mělo zájem na tom, na nějaký diskusi v podstatě jako pro ně s lidma z mírovýho hnutí, který byli proti rozmisťování raket středního doletu těch Pershingů a mysleli si, že nějakým způsobem prakticky tady tohle vyzdvihnout a potlačit to, co jsme ale říkali vždycky jedním dechem, že jsme samozřejmě taky proti rozmisťování raket středního doletu SS 20. A to znamená těch sovětských. A protože, abychom tomu unikli, tak jsme říkali, dobře, když chcete nějakou delegaci zelených v Moskvě, tak musí být členem té delegace Milan Horáček. Proti tomu se obrovsky bránili, protože prostě byl jsem zbaven občanství a tak dále a tak dále. Pak ale měli přece jenom větší zájem na tom, abychom přijeli, dobře, tak s tím souhlasili. My jsme samozřejmě si ale namalovali ještě v Německu na, jak se to řekne, sajdn... 

Moderátor (Lída Rakušanová): Na hedvábí.. 

Host (Milan Horáček): Na hedvábí, na hedvábný pás velký transparent, zabudajtě prava čelavěka a potom zešrotujte svoje rakety. A s tím jsme krátce zademonstrovali na Rudém náměstí, což přece jenom tisk, který nás doprovázel a tak dál, musel zaznamenat, ale co víc byla moje šarvátka vlastně v Kateřinským sále v Kremlu tehdá s Ponomarijovem a s tím vedením, maršály a tak dál. My jsme tam seděli na jedný straně, oni nám vykládali, jak všecko dělají pro mír, jak stáhli 20 tisíc vojáků a tisíc tanků z tehdejšího východního Německa v 79 a já jsem mezi to prostě řekl, ale ty se objevily na vánoce v Kábulu, ne? A pak byly zase další nějaké řeči a že prostě mír a tak dále a já jsem říkal, já jsem zažil okupaci Československa z 20. na 21. srpna 68 na vlastní kůži. A to už mu praskly nervy, Ponomarijovi, začal prostě ne křičet, ale už byl velice takový jako, že mě znají, že vědí, že neustále prostě jako kritizuju, ten Sovětský svaz a jeho spojence a tak dál, a že vědí o mé práci a lidem v Československu se vede dobře, všichni pijou dobrý plzeňský pivo. A já jsem mezi to vykřikl, a ti kteří sedí ve vězení ani to pivo nedostanou. A v tom okamžiku samozřejmě to jednání skončilo. Nedalo se dál. My jsme to ale všechno vysypali při tiskové konferenci a ještě roky potom v Americe, v Kanadě a tak dál, jsem byl na to oslovovaný, protože tam na tiskové konferenci bylo 60 různých žurnalistů, kamery a tak dál a ty to skutečně roznesly do celýho světa. Že byla první delegace, která se takovýmhle způsobem postavila. Protože ty delegace jiných stran z Německa nebo takhle, když měla třeba, měli i problémy jako že diskutovali otázky lidských práv, nebo lidí, kteří tam byli ve vězení, ale to se dělá delegace a pak jeden byl vyčleněný a ten si sedl s jedním z té protější strany a říká, nemůžete tam něco udělat v téhle věci toho zavřenýho. A tak dál. To jsme se potom dovídali. 

Moderátor (Lída Rakušanová): To znamená zákulisně vlastně se to dělalo. Vy jste to rozbalili rovnou. Neměl jste strach? 

Host (Milan Horáček): Z čeho? 

Moderátor (Lída Rakušanová): No z toho, že vás tam zavřou v tom Sovětském svazu. 

Host (Milan Horáček): Proč by mě, jsem byl poslanec Bundestagu, ale i tak to prostě, já myslím, že v určitým okamžiku je třeba, já jsem potom taky rok na to šel ještě s dalšíma lidma jako první poslanec do Afghánistánu, uprostřed války a natáčel jsem tam právě ty plošný bombardování, údolí, vesnice a tak dál Sovětama tehdá Babra Karma mě v podstatě prohlásil na špiona a zločince a tak dál, ale já jsem to všecko samozřejmě v Bonnu potom předvedl. Jako vědělo se to. Byly z toho různý zprávy žurnalistů a tak dál. Ale po mě potom tam šlo i několik dalších lidí i právě poslanců západních zemí a skutečně všecko to bylo si myslím určitá kapka do toho, která nakonec vede tu sklenici k pře... 

Moderátor (Lída Rakušanová): Aby přetekla. 

Host (Milan Horáček): Aby přetekla. 

Moderátor (Lída Rakušanová): A je pravda, že teda tohle vaše angažmá vašich kolegů ze Strany zelených bylo takovou dost zajímavou součástí té tak zvané východní politiky Německa, která byla příznačná pro 70., 80. léta, vlastně už to předznamenávalo její konec. 

Host (Milan Horáček): No, my jsme to měli skutečně v téhle věci jako ne rituál, ale jako pevný bod. Že třeba oni už v té době chtěli i Maďaři i Poláci, abychom tam přijeli s delegací. Tak jsme řekli, dobře, ale zase podmínka, členem delegace bude Horáček a jako ve volném čase si děláme, co my si určíme. To znamenalo vždycky a bylo jasný pro tu protistranu, že se setkáme, já nevím třeba v Maďarsku s Harasčim a s George Konradem a tak dál a nebo v Polsku ve Varšavě v Klubu katolické inteligence Gerenkem, Mazowietskim a doma s Adamem Michnikem anebo s Kuroněm a s těmadle lidma. 

Moderátor (Lída Rakušanová): To znamená, že Horáček, jméno Horáček to byl takový lakmusový papírek pro ty režimy. 

Host (Milan Horáček): Mě potom už vlastně někdy v polovině 89, ještě předtím než padly vlastně všechny zdi a dráty, maďarský rada velvyslanecký řekl, že oni se od začátku, jak jsme se dostali do parlamentu v Bonnu začali scházet několik těch východoevropských zástupců ambasád a říkali, co máme teďka s těma zelenýma dělat. Co máme s tím Horáčkem dělat. A pak se dohodli na tom teda různým způsobem, že se nám budou snažit jakoby pacifikovat tím, že na nás budou do určité míry hodní a jim to asi nevyšlo. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Pak přišel rok 89, sametová revoluce, vy jste se stal členem sboru konzultantů prezidenta Václava Havla a než se budeme teď věnovat současnosti, já ještě nemohu pominout jednu věc. V roce 1998 se chvíli zdálo, že se stanete německým velvyslancem v Praze a popřípadě českým velvyslancem v Berlíně. Jak to tehdy bylo a proč z té diplomatické kariéry sešlo? 

Host (Milan Horáček): Tak když se zabýváme takhle už celkem zevrubně mým životopisem, dovedete se, paní redaktorko, představit mě jako úředníka, jako vykonavatele nějaké státní moci na určité úrovni, ať z německé či z české strany? 

Moderátor (Lída Rakušanová): Dovedu, protože když se mohl stát Joschka Fischer, váš souputník, ministrem zahraničí a docela úspěšně teď se pohybuje po světové scéně, tak proč by to nešlo? 

Host (Milan Horáček): No jo, ale to vidím jenom, že jeho neznáte a mě znáte jenom trošku. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Myslíte, že vás přeceňuju nebo podceňuju? 

Host (Milan Horáček): Ne, to ne, ale já jsem natolik svobodomyslný, že v prvním okamžiku, kdy by se mi něco příčilo, tak bych musel složit funkci a to by byla do určité míry nejen jakoby malá ostuda. Nakonec podívejte se, jak dopadl český komisař nebo jiné kandidatury a tak dál. To prostě je lepší takovéhle lidi nepouštět k něčemu. A já jsem si to uvědomoval sám v sobě a tak jsem si říkal ne, tohle ne. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Nicméně od roku 91 jste byl puštěn do vedení Nadace Heinricha Bölla v Praze. Děláte to tady docela úspěšně, podle toho, co se o tom ví. Podílíte se na různých česko-německých projektech a v současné době kandidujete do Evropského parlamentu za německé zelené na 12. místě kandidátky. Máte šanci se dostat tedy do toho Parlamentu za zelené? 

Host (Milan Horáček): Teď mi právě esemeskovali před dvěma dny, že vývoj je velice dobrý. Ale to je myslím trošku jiná věc. Protože záleží na tom, jak se vyvine celková situace, procentuelně vypadáme dobře. Má bych spíš řekl, že důležitá je, ještě jedna malá poznámka teda k tomu 89, ten přechod tady toho jako ze situace, kdy jsem byl v Německu v určité politické funkci, ale přesto více méně velice svobodný do práce potom a my jsme byli jako první Nadace, který jsme symbolicky otevřeli 21.srpna 90 tehdejšího prvního nekomunistického starosty tady primátora Kořána naší nadaci, tak to byla zase pro mě určitá výzva, protože sem můžu a vnáším prací naší nadace jinou politickou kulturu. To nejsou jenom otázky třeba česko-německých vztahů nebo ekologie, to je třeba, když jsme začínali s otázkami ekologického zemědělství, tak se tady skoro s tím nikdo nezabýval. Teď když se podíváte, co všechno na tomhle poli už je, tak cítím určité zadostiučinění. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ve studiu je Milan Horáček, člen německé ale i české Strany zelených. V této české Straně zelených existuje rozpor, který se ventiluje v tisku a projevil se v diskusi o programu strany a při jednání s potenciálními kandidáty pro Evropský parlament. Je to spor mezi většinou předsednictva kolem Jana Beránka a Jakuba Patočky a tak zvanou otevřenou platformou kolem Ivana Dejmala a Petra Uhla. Nakonec byl leaderem kandidátky do Evropského parlamentu zvolen Jakub Patočka. Republiková rada Strany zelených odsunula vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba a další lidi, takže na této listině kandidaturu odmítla například známá protitemelínská aktivistka z Jihočeských matek Dana Kuchtová, také bývalý ministr životního prostředí Dejmal a novinář Petr Uhl. V tisku pak proběhlo, že podle vašeho prohlášení, pane Horáčku, nebude německá Nadace Heinricha Bölla podporovat současné vedení Strany zelených kolem předsedy Jana Beránka, ani právě kandidátku Strany zelených do Evropského parlamentu v čele s Jakubem Patočkou. A ten se před několika týdny v tomto pořadu k podpoře zahraničních zelených k jeho straně vyjádřil následovně. 

Host (Jakub Patočka): Jsem byl před měsícem v Bruselu, mluvil jsem se spolupředsedou frakce Evropských zelených s Danielem con Benditem, který mě ujistil plnou podporou kandidátky český Strany zelených ve volbách do Evropského parlamentu. Řada poslanců Evropského parlamentu se tady v průběhu volební kampaně vystřídá, přijede sem třeba Reinhold Meisner nás podpořit, čili to všechno jsou argumenty, které fakticky prostě vyvracejí, to co Pavel Pečínka říká. No a pokud jde o Milana Horáčka, já si myslím, že to je spíše než reprezentant západoevropských zelených, tak je to nešťastný případ opravdu muže, který měl nějakou velmi konkrétní představu o tom, jak ti zelení tady budou vypadat. V okamžiku, kdy se mu tato představa rozpadla, tak není schopen se s ní jakýmkoli způsobem sžít a jakýmkoli způsobem vyjednávat, tak jak je to v demokracii běžné. Že lidé mají různé názory a pak se na nich snaží shodnout. Nejsme to my, kdo by odmítali návrhy k jednáním nebo k tomu, abychom společně nějak hovořili. Kromě toho, teze že Nadace Heinricha Bölla nebude podporovat českou Stranu zelených je úplně absurdní, protože ona to ze zákona a ze svého statutu nesmí. To je prostě německá nadace, která je financovaná německým rozpočtem, ona nemůže tady. A pokud by se do toho vměšovala, jakože některé její dnešní kroky jsou na hraně toho, zda se nevměšuje do poměrů uvnitř Strany zelených, tak by porušovala svůj vlastní statut a Milan Horáček by se tím osobně vystavoval velmi nepříznivé situaci. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Tak to byl Jakub Patočka, který podle toho, co mezitím se objevilo v tisku už ví, že con Bendit ho nepodporuje, ale považuje to za nedorozumění. Pane Horáčku, chcete k tomu něco říct? 

Host (Milan Horáček): Já myslím, že vývoj ukáže, že zralost některých politiků nebo rádoby politiků se ukáže vždycky až po určitém odstupu. A moje zkušenost říká, že lidi, který si myslí, že prostě politikaření nevede k prohloubení politické kultury. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Já se často stýkám tady s návštěvníky z Německa a ty většinou překvapí, že v České republice právě Strana zelených nehraje žádnou velkou roli. Překvapí je to tím spíš, že i zdejší protesty v roce 89 měly zprvu výrazně ekologický podtext, protože sametová revoluce vlastně začala už před pražským 17. listopadem například v Teplicích na stadioně, kde lidé skandovali, chceme kyslík, protože byla inverze způsobená exhalacemi. Vy jste byl od počátku u toho, proč jste místo, abyste třeba působil ve sboru konzultantů prezidenta Havla, radši neradil zdejším ochráncům přírody, jak se mají pustit do té politické práce. 

Host (Milan Horáček): No, paní redaktorko, zase já to vidím trošku šířeji. I v Maďarsku třeba v souvislosti s vývojem kolem Gabčíkova-Nagymaros, Dunak, byly velice hybnou silou obnovy demokracie. Už před 89. Nakonec i v bývalým východním Německu. Jinde byly určité skupiny Ungelt bibliotek, a tak dále, který se zabývaly velice silně problémy nejen ekologie jako takové ale vůbec problémy životního prostředí an sich. Se vším všudy. A přesto jako neuspívají. Když se podíváte teďka na situaci vlastně maďarských zelených, který tam taky nějaký existujou nebo takhle, je to úplně mizivá. To má co dělat skutečně s daleko širším fenoménem toho, proč jak se vyvíjí teďka postkomunistická společnost se všemi negativy, s některými pozitivy. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ale tady ta ekologická problematika je vlastně ale součástí programu celé řady politických stran. Nakonec některé z nich delegují lidi do čela Ministerstva ochrany přírody právě a jsou to lidé tedy výrazně ekologicky orientovaní. Například i současný ministr je z KDU-ČSL a má vlastně ty rysy takového toho ekologického aktivisty. Není to spíš tím, že vlastně tady není ta doba vlastně už také proto, aby si tu ekologickou problematiku přisvojila jedna strana, napsala si jí na svůj prapor a s ní šla potom voleb? 

Host (Milan Horáček): Ale to je právě pro politiku málo. Nemůžu si zvednout jenom prapor a říkat já jsem zelenej. A tím, že jsem zelenej mám pravdu. To je složitější vývoj, který zasahuje všechny části vývoje společnosti a problémů. Proto v podstatě z toho vývoje těch československých i českých zelených vidíte a vaše otázka byla, jak dalece a proč jsem se neangažoval víc. Já jsem se angažoval, ale v určitém rámci a snažil jsem se hlavně zprostředkovávat a pomáhat tím, že jsem dejme tomu ideově takovou klasickou osvětou, ale právě na těch polích, které tady nebyly tak rozvinutý. Já už jsem vzpomínal to ekologické zemědělství. My máme u nás na tom solárním ekopavilóně už deset let teď stálou výstavu k úspoře energie a pitné vody. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Jenom jedno upozornění. Ten ekopavilón stojí na Barrandově v Praze. 

Host (Milan Horáček): Ano, je na bývalým zahradnictví Teras Barrandov. Tenkrát jsme to vlastně ještě domlouvali s paní Olgou a Dášou Havlovou. A to znamená, že všechno to, co se týká třeba té alternativní energie, která samozřejmě tenkrát to bylo tak, že byla v tehdejším Československu spotřeba zhruba dvojitá ve srovnání se spotřebou v Německu, kde byla ale vyšší životní úroveň. To znamená, že první krok je samozřejmě všude, kde se dá a jakým způsobem se dá šetřit a na druhé straně přecházet právě k alternativám. Stejně tak jako pitná voda, jedna z nejdůležitějších, ne třeba zrovna u nás, teď ve střední Evropě, kde přece jenom sice někdy nás stihnou povodně a někdy sucho, ale přece jenom nějakou vodu máme, ale v celosvětovým měřítku vidíme, že je to a bude to velký problém. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Evropští zelení měli nedávno kongres v Římě, na kterém se ustavili jako evropská strana. Taková seskupení už existují, například lidových stran a podobně. Jak to vlastně ve vašem případě bylo? Doháněli jste zpoždění, protože jste ještě neměli tu evropskou stranu ustanovenou anebo usilujete o užší aliance těch zelených stran v rámci Evropy, než o užší spolupráci, než mají ty ostatní strany? 

Host (Milan Horáček): My už jsme měli taky takové sdružení, Evropskou federaci. Ale ten přechod tady v tu jakoby jednotnější jako stranu byl právě v tom, že se do určité míry srovnávají tam, kde to jde vlastně programatické i prvky jako já nevím rozeznatelnost, aby bylo jasný, jako by když pojedu, já nevím, od Maďarska přes Rakousko a Německo až do Belgie, že když uvidím nějaký plakát nebo takhle, tak to je zelený. Ne že by byly všude stejný loga, ale aby prostě byla určitá charakteristika, kde by bylo jasný, že to jsou buď já nevím maďarští a tohle jsou belgičtí a tohle jsou dejme tomu němečtí zelení. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Čím myslíte, že by zelení mohli dnes na zdejší politické scéně zaujmout a proč se jim to nedaří? 

Host (Milan Horáček): Já si myslím, že jako politická strana musí samozřejmě se vyrovnat teď s tím vlastně skoro už rozštěpením, ve kterém jsou, protože nedokázali překonat určité, určitou situaci, kterou jsme pozorovali ve vývoji i jiných stran. To zde nebylo, i u sociální demokracie nebo KDU-ČSL anebo když vidíme, jakým způsobem se rozpadla čtyřkoalice a tak dál. Ale já myslím, že ten proud je mezidobě už nezastupitelný, protože když se podíváme na takový ty hlavní evropský proudy, tak byl tady z minulosti konzervativní, byl tady ten sociálně-demokraticky levicovej, byl někde ten liberální impuls a teď v nejnovějších posledních 20, 25 letech nastupuje, protože já jsem poprvé vlastně kandidoval ještě tenkrát v Politische Eindigung jako zelení při první evropské kandidatuře do Evropského parlamentu před 25 lety, v 79. To znamená, že zhruba ještě o několik let dřív se začala formovat tady tenhle proud, který se napájel jak zčásti těch sociálních hnutí, která byla ekologická, protiatomová, nejen protiatomová jako mírové využití ale i vojenské využití atomu a potom ženské hnutí. Mírové hnutí v tý podstatě ne na jednom... 

Moderátor (Lída Rakušanová): Na jedno být slepý. 

Host (Milan Horáček): Na jedno oko být slepý, co se týká buď Moskvy nebo Pekingu nebo takhle, ale prostě, který stojí tady v Evropě a říká, my máme určitý problémy, který musíme řešit a v neposlední řadě, když se budeme bavit o problémech klima nebo jiných, tak vidíme, že to souvisí s globalizací, že to má daleko širší dimenze, takže tady tenhle zelený proud není jenom jako zase určitý výstřelek a luxus, ale že je to zákonitý teď politický proud, který musí dosáhnout určitých úspěchů, ale samozřejmě záleží na tom taky jaký lidi to dělaj. 

Moderátor (Lída Rakušanová): To samozřejmě a také možná v jaké době se to dělá, protože momentálně v době, kdy třeba hospodářské stagnace v Německu a problémů právě s celou tou východní částí země, s těmi novými zeměmi spolkovými, se zase uvažuje o tom, že z těch už vydobytých standardů ekologických se bude muset slevit kvůli hospodářství. Jak se na tohle díváte? 

Host (Milan Horáček): To je neustálý souboj. Ten bude myslím si tak jak v každý společnosti se bude snažit část lidí o to vytěžit, co nejvíc. Je otázka, jak zase té pověstné politické kultury, jak se někde ta společnost natolik civilizuje a nezlajdačí, aby v podstatě měli úctu k člověku a k přírodě a bude část lidí, lidí, která přesto, že říkají, máme ty a ty krásné cíle, tak vidíte, jakým podvodným způsobem, korupcí a tak dál, dosahují vlastně jenom pro sebe a malá domů, a to se děje všude na světě a samozřejmě v Evropě taky, ale máme na druhé straně zase bohudík lidi od Amnesty International až po Transparenci International, který se snaží těm nejhrubším výstřelkům takovýho toho dravýho kapitalismu zabraňovat, A jsou skoro svatí lidi, který právě na úseku lidských práv, demokracie a právního státu velice bojují. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ve vašem volebním materiálu je také kladen důraz na problém turistiky za prostitucí, na boj s dětskou prostitucí v česko-německém pohraničí. Proč zrovna toto téma? 

Host (Milan Horáček): My jsme už v podstatě jako Nadace Heinricha Bölla před určitě osmi, skoro desíti lety udělali velkou konferenci tady, kde byli účastnice i účastníci asi z osmi zemí, kde se jednalo o problémech teďka prostituce, prodeje žen a zneužívání. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Obchod se ženami. 

Host (Milan Horáček): Obchod se ženami. A sice napřed z toho rozpoznání, že v těch západoevropských zemích nastával přesun v těch bordelech a v těch, v týhle části, že se nahrazovaly prostitutky z Asie nebo z Afriky, z Jižní Ameriky, v uvozovkách bílým masem z východní Evropy. Protože to bylo lacinější, bylo to jednodušší a bylo to dokonce výnosnější. A pak jsme najednou začali taky pozorovat, že se to stáří těchhle žen a dívek neustále snižuje, a takže jsme tady tuhle problematiku vždycky se snažili nějakým způsobem sledovat. Na to vznikly tady, ale i za pomoci zase dalších různých organizací, různé organizace, který se tím přímo zabývají a jenom tím a to vedlo samozřejmě k tomu, že na tý hranici, kde se ta problematika té prostituce zhušťovala, tím že jsme transitní zemí a kde vlastně projíždí kamiony a turisté ze severu na jih a naopak, tak není úplně pravda, že by se to týkalo samozřejmě větší části těch frajerů a těch prakticky... 

Moderátor (Lída Rakušanová): Těch zákazníků. 

Host (Milan Horáček): Těch zákazníků, pochází samozřejmě z toho Německa, ale jak jsme zjišťovali, nacházejí se tam jak Švédové, tak Italové. A tam taky docházelo k neustále dalšímu snižování toho věku v tom smyslu, že když potom tam začali najíždět ty pedofilové, tak se ptali té normální prostitutky, nemáš nějakou sestru mladší nebo bratra? Bohužel, to je tak drastický, je to tak a nedá se to nějak jako zatlačovat a že to není takový problém. Je. Je to velký problém. Zabývá se tím bohudík teďka už stále víc a i na odborné úrovni stále víc institucí i státních složek na obou stranách. Takže doufejme, že tady v tomhle trochu pokročíme, ale samozřejmě to má co dělat zase s tím, když je poptávka, a proč je poptávka, tak jaká je nabídka a proč ta nabídka je. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Vy jste ve své volební výzvě napsal ještě jednu zajímavou větu. Musíme zabránit povýchodoevropštění politiky, při které se stará a nová nomenklatura spojí do neblahé aliance. Opravdu se obáváte, že by se Evropská unie mohla po rozšíření na východ povýchodoevropštit? 

Host (Milan Horáček): No, když se podíváme na některé výjevy, a to nejen jako na nejkřiklavější, není jenom Itálie, s tím, co tam vyvádí a provádí Berlusconi, to můžete pozorovat i v tom Německu i v Belgii, když jsme právě teď mluvili o té problematice vlastně zneužívání dětí a tak dál, vždyť tam byla a je doposavad otřesná vlastně kausa toho nejen zneužívání dětí ale vraždění a tak dál. A ta belgická justice v podstatě, ačkoliv nebudem jako pochybovat o tom, že se určitě snažila a že je to svým způsobem parlamentní demokracie, tak ale měla obrovský problémy, roky trvale než vlastně stojí tydle lidi jako před soudem. Takže vidím že takový ten základní souboj o to, jak se vyvíjí právní stát, jak se vyvíjí demokracie, jak jsou tam zaručeny lidský práva, a tím způsobem zase jsou nejen skupiny vlivný, ale jak to ve společnosti prostě se traduje. Korupce, na nižší, na vyšší úrovni, s tím se setkáváme teďka až zase i v Evropským parlamentu je tam problém s tím, jakým způsobem si poslanci vlastně přivlastňují nějaký ty Tagy gelde, jako ty denní diety a tak dál. Vidíme, teďka máme v Německu obrovský jako skandál s prezidentem té německé vlastně banky, který si nechal v podstatě kolem Silvestra s celou rodinou zaplatit od Dresdner Bank, kterou on vlastně jako kontroluje jako nejvyšší vlastně bankovní úředník, luxusní dovolenou v hotelu pětihvězdičkovém Arlon a tak dále. Prostě toho se nezbaví a neuteče tomu žádná a nejdemokratičtější společnost, právě proto, že víme taky svým způsobem zranitelná, ale my se musíme snažit o to, abychom jak už jsem říkal předtím nezlajdačili, abychom se snažili skutečně určitý momenty a proti nim bojovat. 

Moderátor (Lída Rakušanová): Ano, říkal jste, je to neustálý boj. To byl Milan Horáček, kandidát německých zelených do Evropského parlamentu a člen české Strany zelených. Od mikrofonu se s vámi loučí Lída Rakušanová. Poslouchali jste pořad Studio Stop. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas