14. dubna  2004  rubrika: Studio STOP

Národní jazyky a tlumočení v Evropské unii

Evropská unie

Evropská unie

Za pár dnů se společně s dalšími devíti státy, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovinskem a Slovenskem, staneme součástí Evropské unie. Tak výrazné rozšíření Evropské unie předpokládá i velké množství národních jazyků, které se začnou linout ze zasedacích sálů evropských institucí. Snad z tohoto důvodu byl rozšířen počet úředních jazyků ze stávající angličtiny, francouzštiny a němčiny, na dvacet. Dánština, estonština, finština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, nizozemština, polština, portugalština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština, švédština a přibyla i čeština.

Prvního května nabude užití všech zmíněných jazyků platnosti a jejich používání na definitivní aktuálnosti. Teprve až praxe ukáže, zda bylo moudré rozhodnutí užívat tolik úředních jazyků a až za několik let bude vidět, zda se národní jazyka v unii ztratí či nikoliv. V tuto chvíli lze bezpečně říci snad jen to, že o to, jakými jazyky se bude úředně hovořit, spory nebyly. V dnešním Studiu Stop se budeme zabývat tím, v jakém stavu je jazyk český těsně před vstupem do unie. Řeč bude i o tom, jaké to je simultánně překládat pro evropské instituce. Neopomeneme i pohled nezávislého překladatele, který pro unii sice nepracuje, ale má ze svého úhlu pohledu hodně co k tématu říci. Nevynecháme ani názor z vládních kruhů na to, jak velké zatížení je a bude pro daňové poplatníky množství překladatelů, pracujících v Čechách pro Brusel. Následně se zaměříme na problematiku zjednodušování jazykových forem, nejen v češtině, ale uslyšíte, jak tomu bylo například v případě německé jazykové reformy. Zajímavý poslech vám přeje Terezie Jirásková. Zpravodaje Hospodářských novin v Bruselu, Milana Fridricha, jsem se na úvod ptala, podle jakého klíče se ustanovilo dvacet jazyků jako úřední jazyky Evropské unie? 

Host (Milan Fridrich): Ustanovily se podle toho, jaké jsou úřední jazyky ve členských státech Evropské unie, a to samozřejmě je klíč, který je naprosto jasný. Není možné, aby v Evropské unii existoval stát s určitými státními jazyky a ty poté nebyly zastoupeny na úrovni Evropské unie. V Evropské unii se všechny jazyky používají při prezentaci dokumentů v národních státech nebo třeba internetové stránky Evropské unie jsou ve všech oficiálních jazycích. Na druhé straně ale pracovním jazykem v institucích Evropské unie je především angličtina a francouzština. Občas němčina, ta se začíná stále více prosazovat. Není to tak, že by všechny jazyky byly neustále k dispozici, že by se s nimi komunikovalo prostřednictvím tlumočníků na všech, i neformálních jednáních. Děje se to pouze na jednáních Evropského parlamentu nebo při jednáních pracovních skupin, kde každý stát má právo použít oficiální jazyk EU. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Jaký průběh ta jednání měla, ve kterých se řešilo, jak to bude přesně s úředními jazyky Evropské unie? Jaké hlasy byly pro tolik jazyků a naopak jaké byly oponentury? 

Host (Milan Fridrich): Už dopředu se vědělo, a to docela dlouho, které oficiální jazyky budou. Větším problémem, než definice dvaceti jazyků Evropské unie bylo, zda se podaří vytvořit ihned od 1. května dostatečná místa pro tlumočníky a zda bude fungovat ten systém, protože když se jedná ve dvaceti jazycích, tak vzniká spousta neřešitelných problémů, protože když někdo mluví holandsky a má se to tlumočit například do litevštiny, tak to znamená, že se to většinou překládá přes několik jazyků, protože tlumočníci většinou umí tři až pět jazyků, ale neumí všech dvacet a nemůžete mít v kabinách tlumočníků všechny možné kombinace, protože těch jsou v tomto případě stovky. Takže spíš se hledal systém, jak dosáhnout efektivity, aby při překladech do jazyků, které nebyly zcela úplně běžné v současné chvíli v Evropské unii, aby nedošlo k posunování smyslů a aby prostě se všechno technicky zvládlo. Zatím se zdá, že by se to mělo podařit, ale není všem dnům konec a hlavně ta největší zátěž po 1. květnu teprv přijde. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Kolik tlumočníků překládá v současné době na zasedáních orgánů Evropské unie? Jak se tento počet zvýší po vstupu dalších zemí a na čem se tady konkrétně strany dohodly, jak se bude postupovat při těch komplikovanějších překladech? 

Host (Milan Fridrich): Je to velice různé. Během jednání, během tiskových konferencí a jednání se stává, že třeba se dohodnou účastníci, že se bude překládat pouze do čtyřech jazyků. Není bezpodmínečně nutné, aby tam vždy seděli všichni tlumočníci, protože když stále jsou lidé, kteří rozumějí anglicky a francouzsky, znamená to, že se mohou spolu dohodnout. Další věcí je, že co jsem tak viděl na vlastní oči, tak v sálech bývá přibližně 15-20 tlumočníků, kteří dokáží zvládnout spoustu různých kombinací. Pokud jsou tam účastníci, kteří například umějí jenom svůj národní jazyk a ten není v tomto případě němčina, francouzština nebo angličtina, což většina expertů ovládá, tyto dva až tři jazyky. Takže to by se mělo zvládnout při této zátěži i teď. Nepočítá se s tím, že by se nějak masivně v sálech zvyšoval počet tlumočníků, mluví se o tom, že by jich tam mohlo být o pět více například, protože spousta z nich se začala učit nové jazyky a to nejenom dejme tomu Češi, Slováci, Maďaři, kteří nastoupí jako tlumočníci a už nastoupili do evropských institucí, ale také lidé, kteří už v těch institucích pracují a třeba přibrali si češtinu jako svůj pátý nebo šestý jazyk. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Domníváte se, že bylo důvodem pro zavedení dvaceti úředních jazyků v Evropské unii i to, že občané postkomunistických zemí jsou většinou jazykově nevybavení vzhledem k tomu, že za dob komunismu se cizí jazyky tolik nevyučovaly, že to byl jakýsi i vstřícný krok vůči občanům těchto zemí? 

Host (Milan Fridrich): Určitě ne, protože spíš se to bere jako rovnoprávnost. Každá země členská Evropské unie má právo na to, aby její občané dostávali dokumenty v jazyce, který je národním jazykem nebo jazykem, který je obecně srozumitelný. Například v Belgii jsou to tři jazyky. Oficiální dokumenty Evropské unie se na internetových stránkách objevují v němčině, nizozemštině a francouzštině. To jsou tři oficiální jazyky. V Česku to tedy bude čeština. Je to zcela běžné, protože Evropská unie je složena ze suverénních států, které mají svoji kulturu i svoji jazykovou kulturu a předpokládá se, že nebudou se muset jejich občané učit cizí jazyky, aby se dověděli věci ze společenství, jehož je Česká republika členem. Je to výraz jistého respektu vůči suverénnímu stát. 

Moderátor (Terezie Jirásková): A pokud bychom tedy ještě zůstali u té rovnoprávnosti, jak k tomu přijdou například Katalánci, jejichž jazykem hovoří asi 9 milionů lidí, tedy téměř stejně, jako češtinou? Nebouří se? 

Host (Milan Fridrich): To je paradox, samozřejmě. Jde o to, že katalánština samozřejmě je jazykem, který je uznávám a v rámci Španělska je to jazyk, který se objevuje, vycházejí katalánské noviny, jsou nápisy, které jsou v katalánštině, ale není to státní jazyk v tom smyslu, že by byl úředním jazykem po celém Španělsku. A to je právě ta věc. Katalánců je sice téměř stejně jako občanů České republiky, ale jejich jazyk se nestal oficiálním státním jazykem, který by byl uznáván i v zahraničí jako svébytný jazyk. Pokud se to Kataláncům podaří, tak by něco takového mělo existovat, protože se to podařilo Welšanům a welština je oficiálním jazykem Evropské unie. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Domníváte se, že národní jazyky se ztratí v Evropské unii nebo nikoliv? 

Host (Milan Fridrich): Neztratí, ale na druhou stranu, jak lidé cestují a jak samozřejmě probíhá pohyb pracovní síly a tak podobně, tak spíš dochází k posilování jazykových znalostí u lidí, u těch hlavních jazyků, kterým je v této chvíli samozřejmě hlavně angličtina a po celé Evropské unii už se člověk velmi často domluví na nejrůznějších místech anglicky a je to velice důležité, protože skutečně už jenom v té přehršli dvaceti jazyků těžko někdo může předpokládat, že by někdo měl čas a vůbec chuť se tolik jazyků učit. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Říká zpravodaj Hospodářských novin v Bruselu, Milan Fridrich. A nyní už vítám ve studiu hosty Studia Stop, magistra Petra Kaderku z Ústavu pro jazyk český, který se zabývá především sociolingvistikou, a překladatele z italského jazyka, pana Petra Kauckého z Jednoty tlumočníků a překladatelů. Dobrý večer, pánové. 

Host (Petr Kaderka): Dobrý večer. 

Host (Petr Kaucký): Dobrý večer. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Nejrozšířenějším jazykem v Evropě je angličtina. 47 procent obyvatel uvádí, že umí mluvit anglicky, 31 procent z nich jako cizím jazykem. 16 procent občanů hovoří anglicky, francouzsky nebo italsky jako mateřským jazykem. Němčina je mateřštinou 24 procent Evropanů. Pánové, není podle vás zbytečná komplikace používat tolik jazyků v Evropské unii? Petr Kaucký. 

Host (Petr Kaucký): Já si myslím, že určitě ne, protože už od založení Evropských společenství v Římských smlouvách byl zakotven ten princip zmíněné rovnoprávnosti multilingvismu, a tam bylo řečeno, že všechny členské státy mohou používat svůj oficielní jazyk. Čili myslím si, že pokud unie nemá být organismus, který ty menšinové utlačuje, ale naopak jim dává možnost rovnoprávného postavení, tak je zcela správné, aby všecky ty jazyky tam měly své místo. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Názor Petra Kaderky? 

Host (Petr Kaderka): Já souhlasím s tím, že je dobré postupovat teda na základě toho principu rovnoprávnosti, to je myslím jasné, to je demokratické. Samozřejmě je rozdíl, domnívám se, mezi tím, co je jaksi na té deklarativní rovině, a že teda každý jazyk je rovnoprávný, i ten malý jazyk, a potom je ta otázka té faktické roviny, jaká je ta skutečnost. To potom v tom jazykovém trhu, protože i ty jazyky vlastně podléhají nějakým tržním principům. Se ukazuje, vlastně které jazyky se nakonec dostanou ke slovu. Je to především angličtina, už jsme slyšeli francouzština, stále více také němčina. 

Moderátor (Terezie Jirásková): O tom, co se s národními jazyky bude dít, samozřejmě s akcentem na češtinu, budeme hovořit za chvíli, ale v tuto chvíli možná by bylo dobré, jak je to s pořizováním překladů pro evropské instituce dnes a co se změní po 1. květnu. A to říká magistr Dušan Uher, ředitel Odboru kompatibility Úřadu vlády. 

Host (Dušan Uher): Při přípravě českého znění právních předpisů evropských společenství a Evropské unie základem je vytvoření překladu, který je potom následně revidován a je provedena korektura z hlediska českého jazyka, schválení jednotlivými resorty, které jsou věcně příslušné k dané problematice a zveřejnění na internetu. To je část, která se provádí v České republice. U orgánů, institucí Evropské unie, u Rady Evropské unie a Evropské komise potom probíhá takzvaná finalizace dokumentu, to znamená příprava dokumentu pro to, aby mohl být uveřejněn v české verzi úředního věstníku Evropské unie. Poté, až budou dokončeny překlady právních předpisů evropských společenství, ty jsou požadovány po České republiky, také zajištění překladů, rozhodnutí soudního dvora evropských společenství a soudu prvého stupně. Tyto překlady budou pochopitelně následovat až poté, co bude zajištěn překlad všech právních předpisů evropských společenství a Evropské unie, které jsou po nás požadovány. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Jak tomu bude po 1. květnu? Změní se něco? 

Host (Dušan Uher): Po 1. květnu se změní hodně, neboť ta česká část zcela odpadne, dokumenty už budou připravovány výhradně institucemi evropskými, to znamená již nebude potřebné dokumenty v České republice překládat, revidovat ani dále zpracovávat z hlediska jazykového. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Kdo překladatele, pracující v Čechách, platí dnes a jak budou placeni a kým po našem vstupu? 

Host (Dušan Uher): V současné době jsou překlady, a to jak překlady, které jsou tedy zadávány překladatelské agentuře, tak i teda následné revize, jsou placeny ze státního rozpočtu. Po vstupu do Evropské unie potom pochopitelně státní rozpočet s těmito prostředky nemusí v případu přepisů počítat. 

Moderátor (Terezie Jirásková): To znamená budou tito překladatelé placeni Bruselem? 

Host (Dušan Uher): Vzhledem k tomu, že předpisy budou připravovány pouze v evropských institucích, tak budou placeny z příslušného rozpočtu, ne už z rozpočtu České republiky. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Pokud tomu dobře rozumím, tak peněženka daňového poplatníka bude zatížena pouze do 1. května, po 1. květnu tato daňová zátěž odpadá. 

Host (Dušan Uher): Bude zakončena do doby, než budou přeloženy a připraveny ke zveřejnění předpisy, které byly v Evropské unii uveřejněny v úředním věstníku do 1. května. Což samozřejmě u předpisů, které jsou uveřejněny v průběhu dubna, bude přesahovat i ten 1. květen. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Máte konkrétní číselnou představu, kolik zaplatí daňový poplatník ze své kapsy za takovéto služby? 

Host (Dušan Uher): Tento proces byl započat už v roce 98, když vzniklo na Úřadu vlády koordinační revizní centrum, které se zabývá revizemi překladů, tak by se musely sečíst náklady za všechny minulé roky a to bohužel teďko nejsem schopen sdělit tyto informace. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Budete dohlížet na správnost přeložených textů, které budou přicházet z Bruselu? 

Host (Dušan Uher): Jistě, těch možností, jak zasáhnout do znění, je několik, například prostřednictvím různých pracovních skupin rady, které se vyjadřují k odborné stránce toho překladu, věcné stránce nebo odborné stránce toho předpisu, tak i v rámci pracovní skupiny, která je specielně zřízena v Radě Evropské unie a to je takzvaná skupina právníků lingvistů, kde se dá zasahovat do znění českých verzí evropských předpisů tak, aby byla zajištěna nějaká návaznost na český právní řád, na právní předpisy evropského společenství již uveřejněné. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Obáváte se, že těmito zásahy a překlady může nějak utrpět český jazyk do budoucna? 

Host (Dušan Uher): Jazyk evropský je jazyk, který je svým způsobem specifický a taková ta disproporce mezi národním jazykem a tím specifickým evropským jazykem se zřejmě projeví u všech členských států Evropské unie. Jestliže se podíváme třeba na angličtinu, tak taková ta europespeak je od klasické angličtiny také poněkud odlišná, takže dá se říci, že určité nebezpečí změny českého jazyka nebo používání eurotermínů v českém jazyce je určitě reálná. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Tolik magistr Dušan Uher, ředitel Odboru kompatibility Úřadu vlády v úvodních sestřizích jste slyšeli jisté obavy z ústa pana Uhera v tom smyslu, že čeština překladatelskými zásahy pravděpodobně utrpí. Bude překlady docházet i k informačním ztrátám i podle vašeho názoru? Petr Kaucký. 

Host (Petr Kaucký): Já si myslím, že určitě ne, protože ten systém překladů, následné kontroly, je opravdu kvalitně propracován a ti lidé, kteří, dneska už kolegové, sedí v Bruselu nebo v Lucemburku a překládají, tak to jsou odborníci na slovo vzatí a rozhodně jsou to nositelé velice dobré češtiny. Já si myslím, že není větší nebezpečí, že čeština utrpí eurospeakem tak, jako teď trpí vlivem z médií, z televize, z filmů, anglismy a jinými novými ismy, ale časem určitě se některé termíny zavedou a časem určitě vyjde taky slovník. Ve Finsku už vyšel slovník finsko-evropskofinský, takže určitě slovník čeština-euročeština časem vyjde, ale nevidím to jako nějaké tragické nebezpečí. Já myslím, mezi sebou se bude mluvit, bavit stále normálně. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Nebudou vznikat tedy nové jazyky? 

Host (Petr Kaucký): Myslím si, že to bude vždycky na úrovni žargonu odborného, nikoliv jazyků. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Co si myslí pan Petr Kaderka? Stejná otázka i pro vás. 

Host (Petr Kaderka): Určitě se zde jedná o nějaký eurožargon, jak řekl pan Kaucký. Je to opravdu jazyk, vypracovaný pro určitý speciální účel, tak že je samozřejmě pro tu komunikaci vnitroinstitucionální, to znamená pro ty politiky a úředníky v evropských institucích, je důležité, aby měli nějaký ten instrument, nějaký jazyk, kterému budou dobře rozumět, který bude dobře definovaný. Samozřejmě pak dochází k tomu problémy, aby tedy existovaly ekvivalenty v češtině, v němčině, v angličtině, aby to byly jaksi paralelní jazyky. Stejné. Já určitě souhlasím s tím, že v tom právním, v té právní oblasti, to znamená v oblasti těch právních předpisů a zákonů je možná snadné dosáhnout nějaké zpětné kontroly, ale snažit se dosáhnout nějakého dobrého překladu, přestože, jak jsme už slyšeli v těch úvodních příspěvcích, dochází ne k přímému překladu z jazyka do jazyka, ale postupuje se přes nějaký střední jazyk, nějaký ten převodní jazyk, tak myslím, že třeba v oblasti jiných žánrů, jako je třeba krásná literatura, by zcela určitě došlo k nějakým informačním ztrátám. A myslím, by pan Kaucký souhlasil, že kdybychom překládali teda, řekněme, Shakespeara přes němčinu do češtiny, tak bychom asi dostali jiný výsledek, než kdybychom překládali přímo z angličtiny. Teoreticky existuje to nebezpečí, že dojde k informačním ztrátám. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Samozřejmě, ale je otázka, že tento druh literatury, vy jste to samozřejmě zvolil jako zástupný element, toho Shakespeara, ale tady je předpoklad spíš takový, že se budou překládat velmi úřední dokumenty. Petr Kaucký. 

Host (Petr Kaucký): Já si myslím, že tam je nutný rozlišit. Todle nebezpečí není vůbec v překladech, protože překlady se zásadně budou dělat vždycky z oficielních dokumentů, který vyjde v angličtině nebo němčině, do všech těch jazyků přímo. Tenhleten přechod přes jiný jazyk je pomůckou při tlumočení, jak bylo zmíněno, ale i ta věc je jednak vyřešena tím, že už dnes existují tři vybavené sály s dvaceti jazyky, čili na plenární zasedání je možno přímo přes, bez tohohle přechodu, takzvané pilotáže nebo returu, a i když by se to dělalo přes ten třetí jazyk, ne několik jazyků, jak bylo řečeno, vždycky jenom jeden, třeba z litevštiny do angličtiny, z angličtiny do češtiny, tak zase tam jsou profíci, kteří léta jsou zvyklí tuto práci dělat, že se jede přes třetí jazyk a všecko stíhaj a nic se neztratí. Tam jsou opravdu kvalitní lidi. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Dobrá. Ale tady z úst odborníka na jazyk český, alespoň pokud tomu dobře rozumím, jasně vyplývá, že určité obavy o tu kvalitu českého jazyka jsou. Možná byste, pane magistře, mohl ještě specifikovat přesněji, čeho se obáváte, co by se tedy s českým jazykem mohlo postupem času stát, z vašeho pohledu? 

Host (Petr Kaderka): Já myslím, že je souvislost trochu jinak. Mě, co mě leží na srdci, je otázka té moci těch překladatelů nebo tlumočníků, protože vlastně nakonec jsou to ti tlumočníci a překladatelé, kteří vlastně mají tu kontrolu, kontrolují vlastně ten překlad a to, jak to bude vlastně se distribuovat do těch ostatních členských zemí. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Jakou jinou kontrolu byste si představoval ještě? Tedy která by byla nad těmi překladateli? Teď jsem vás zaskočila. Byl byste pro takové řešení ještě zaštiťující, které by bylo kontrolním orgánem ještě těch překládaných dokumentů? 

Host (Petr Kaderka): Mě to zaskočilo také z toho důvodu, že my samozřejmě víme, přestože to tady ještě, vlastně to zaznělo to v tom předcházejícím příspěvku, že je to otázka peněz, finanční. Takže já když bych měl zvažovat další nějaké kontrolní orgány, tak musím zároveň zvažovat teda taky finanční otázky. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Ano, k finančním otázkám se ještě dostaneme. V tuto chvíli zazní další názor, politolog a odborník na otázky globální politiky, docent Bořivoj Hnízdo z Fakulty sociálních věd University Karlovy říká, jak vnímá postavení češtiny mezi ostatními světovými jazyky a zda bude český jazyk po našem vstupu do unie ohrožen, podle něj, samozřejmě. 

Host (Bořivoj Hnízdo): Čeština ohrožena nebude z hlediska Evropské unie. Postavení češtiny bude stejné, jako postavení všech ostatních jazyků, bude mít statut úředního jazyka Evropské unie. Samozřejmě z toho praktického hlediska ta otázka je trošičku jiná, protože samozřejmě angličtina, francouzština a částečně němčina jsou v jiném postavení, takzvaných jednacích jazyků. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Ani ostatní národní jazyky nemohou postupem let, zaniknout třeba je příliš silné slovo, ale být utlačeny do pozadí? 

Host (Bořivoj Hnízdo): Podívejte se, čeština žila dlouhá léta, staletí, v kontextu, můžeme říci určitého soupeření například s němčinou a když si vemete nejen českou politiku, ale třeba českou literaturu, tak naopak to období třebas od poloviny 19. století do poloviny 20. století, právě to setkávání s němčinou, kdy se mnozí domnívali, že je tou němčinou ohrožena, vlastně znamenalo zlatý věk třeba české literatury. I politiky. To setkávání s jinými jazyky může být ku prospěchu věci. K té problematice malých jazyků ovšem nesmíme zapomínat, že to postavení se mění. Když se třeba podíváme, jaká situace je dneska v Holandsku nebo ve skandinávských zemích, tak si musíme uvědomit, že třeba ta nejvzdělanější část národa si zvyká na tu angličtinu, že se objevují názory, že se může stát, že v některých oblastí lidské činnosti ty národní jazyky, hlavně ty malé, mohou býti těmi velkými jazyky, především angličtinou, vytlačeny. Statistiky říkají, že 20 procent všech knížek například, které jsou čteny ve Skandinávii, a netýká se to jenom odborné literatury, ale i beletrie, jsou čteny přímo v angličtině. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Vidíte tady vůbec nějaké riziko pro národní jazyky, plynoucí z působení v Evropské unii? 

Host (Bořivoj Hnízdo): V působení v Evropské unii ani ne, ale samozřejmě otázka globalizace, postavení těch nadnárodních jazyků, tak samozřejmě jsou tady aspekty, které mohou ovlivňovat to spolužití jazyků. Ostatně to se vždycky vyvíjelo a vyvíjet bude. Vždycky bude tendence nějaký dorozumívací jazyk a Evropa rozhodně tento problém musí řešit. Evropa nemůže mít jenom dvě desítky úředních jazyků, musí z praktického hlediska hledat hlavní dorozumívací jazyky a samozřejmě to bude i významné politikum. Z globálního světového hlediska dneska je pouze angličtina, ale musím k tomu říct, že před 50 lety angličtina ještě v tomto postavení nebyla a je otázka, jestli v tomto postavení budou za 50 let. Samozřejmě z pohledu Evropy angličtina je jednoznačně první jazyk, dokonce dalo by se říct, že je takové pravidlo, čím více jazyků v Evropské unii, tím více i také angličtiny jako ten hlavní dorozumívací jazyk. Ale samozřejmě tento fakt, který je možná skutečností, se možná nelíbí některým politikům, některým zemím s jinými velkými jazyky. Především myslím na Francii. My nesmíme zapomenout, že francouzština hrála významnou, stále hraje významnou roli, ale hrála roli prvního jazyka v Evropské unii. Rozšíření v roce 95 jaksi posunulo francouzštinu, řekněme, na druhou pozici za angličtinu. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Domníváte se, že by ta francouzština mohla opět angličtinu nahradit v budoucnu? 

Host (Bořivoj Hnízdo): Z celosvětového hlediska nesmíme zapomenout, že stále více důležité budou mimoevropské jazyka, jako čínština nebo arabština. Z toho evropského hlediska nezdá se mi, že by angličtina byla ohrožena, ale samozřejmě bude zájem jiných velkých evropských národů, aby se nezapomínalo na jejich jazyky, jako na francouzštinu nebo popřípadě němčinu, ale třeba z toho světového hlediska například španělština je velmi významný evropský jazyk. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Tolik docent Bořivoj Hnízdo z Fakulty sociálních věd. v tuto chvíli moje otázka patří panu překladateli, panu Kauckému. Specifikujte, prosím, blíže pro posluchače, jakými typy překladů se zabýváte, převážně? 

Host (Petr Kaucký): Vzhledem k tomu, že italština, byť je to velká, významná země, tak je to malý jazyk na jazykovém trhu, tak není možno se uživit tím, že by se člověk v italštině specializoval na jeden obor, takže zhruba tak na polovinu tlumočím, překládám a dá se říct tak trochu ze všeho. Překlady jsou hlavně obchodní, technické texty, nějaké překlady filmů také, a tlumočení je politika, ekonomika, obchod, technika. Ne, že bych chtěl říkat, že všemu rozumím, to někteří kolegové trpí známou tlumočnickou nemocí, syndromem získané geniality, tak já neštěstí netrpím, ale je nutno se na každou akci připravit. Čili je možno, i když nejsem zběhlý v medicíně, tak když dostanu předem materiály, několik dní předem, tak to úzké téma nastudovat. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Pokud mám dobré informace, tak pro evropské instituce nepracujete v tuto chvíli. Uvažujete o tom do budoucna? 

Host (Petr Kaucký): Uvažovat o tom nemůžu, protože mám jenom tu italštinu. Předpokladem logickým je, kdo jde dělat přímo do evropských institucí, aby měl znalost aspoň dvou těch oficielních jazyků plus své mateřštiny, a pak myslím, že je to jako velice dobrá perspektiva pro mladší. Už jsem trošku líný a jsem taky doma s rodinou. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Ale samozřejmě určitě můžete říci, jak si stojí italština při jednáních v Evropském parlamentu? 

Host (Petr Kaucký): To je to, co jsme zmiňovali na začátku. Naprosto rovnoprávná. Můžeme mluvit italština teď a čeština od 1. května. Rozhodně na zasedání pléna Evropského parlamentu bude všech dvacet jazyků, na zasedání Rady Evropské unie je počítáno s tím integrálním sezením, kde jsou taky všecky jazyky, pouze když se účastníci dohodnou, že omezí ty jazyky, tak je možno, ale není pravdou, že tedy ty jazyky nejsou k dispozici. Ty jsou k dispozici z principu vždy a záleží na účastnících, když se dohodnou, že ušetří a nějaké jazyky tady nevemou. A k tomu tlumočení dneska mám tady čerstvé údaje z generálního ředitelství pro tlumočení v Evropské unii, tak v současné době je těch 11 jazyků, na to je potřeba při zasedání 33 tlumočníků od 1. května to bude 20 jazyků, čili na každou akci 60 tlumočníků. Počítá se s nimi, je to zařízeno, a je tu i takový apel, který se mi dostal i od kolegů, kteří pracují už v Evropském parlamentu. Evropský parlament vyzývá všechny účastníky, tedy politiky, poslance, aby mluvili svou mateřštinou, aby mluvili česky. Není dobré, když čeští nebo slovenští nebo polští účastníci hovoří svou angličtinou, protože málokdy je dokonalá a ti tlumočníci, kteří léta pracují v Evropském parlamentu, jsou už zvyklí na italskou angličtinu, francouzskou, španělskou, ale nerozumí té české a slovenské. Čili je to tam připraveno, aby každý mluvil svým jazykem. A ještě promiňte, ta globalizace, jak bylo řečeno, že to je nebezpečí pro češtinu, tam vidím nebezpečí, že se vnáší mnoho prvků nečeských do jazyka, ale Evropská unie je právě opak. Ta podporuje zachování těch jednotlivých jazyků a podporu těch malých jazyků. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Pokud by se třeba používala pouze ta angličtina, tak by to bylo jistě velké finanční ušetření. Co byste na to říkal vy, pane magistře? Zamlouval by se vám takový model nebo připadal by vám třeba přínosnější možná i vzhledem k tomu, že by ten národní jazyk se používal pouze na té národní půdě a jaksi nebyly do něj implantovány možná tolik anglismy a ta již zmiňovaná eurospeak? 

Host (Petr Kaderka): Ne, určitě by se mi to nezamlouvalo. Já myslím, že je důležitá ta vícejazyčnost, protože to je zároveň multikulturalita. To znamená ten jazyk je nositelem těch kulturních hodnot a Evropská unie se hlásí tady k této mnohosti kultur, takže to je nesmírně důležité. Já bych ještě podtrhnul tady ten apel pana Kauckého na naše politiky, že by měli mluvit česky v těch evropských strukturách, protože jazyk má také svou symbolickou platnost. A jak říká jeden náš významný český sociolingvista, docent Jiří Nekvapil z Karlovy University, o co menší je komunikační využití malých jazyků, o to důležitější může být jejich funkce symbolizační. Takže my se asi neprosadíme jako pracovní jazyk, čeština, ale můžeme právě jaksi demonstrovat svou kulturní svébytnost tím, že na těch oficiálních shromážděních budeme používat češtinu. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Co říká překladatelka z angličtiny a francouzštiny, Jindra Dvořáková, o své práci pro Evropskou komisi? 

Host (Jindra Dvořáková): Působím jako tlumočnice a překladatelka jak na českém trhu, tak jsem také akreditována jako externí spolupracovnice, tlumočnice pro orgány Evropské unie. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Pro jaké instituce Evropské unie konkrétně pracujete a jak ta práce vypadá? 

Host (Jindra Dvořáková): Já jsem dosud měla zkušenost s prací pro Evropskou komisi. S Evropským parlamentem zkušenosti nemám, ani se soudním dvorem, nicméně dá se říci, že za posledních pět let, co tuto akreditaci mám, tak jsem měla příležitost tlumočit jak ta technická odborná jednání, také jednání ve větším fóru přímo v Bruselu. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Kolik je simultánních tlumočníků při jednotlivých jednáních? Poté, co 1. května bude součástí Evropské unie zase o něco více států a ty úřední jazyky se dostanou více do té roviny praktičtějšího používání, jestli ten prostor tam nebude zahlcen, podle vašeho názoru? 

Host (Jindra Dvořáková): Myslím, že nikoliv. Ono je velice důležité, aby každý měl možnost hovořit svojí mateřštinou a také ve své mateřštině poslouchat, alespoň při těch oficiálních jednáních. A proto tam skutečně tlumočení je do všech jazyků členských států nebo zatím do jazyků států, které měly statut pozorovatele při těchto jednáních, ale domnívám se, že samozřejmě budou probíhat také užší, velice odborně zaměřená pracovní setkání a tam už se jednotlivé strany dohodnou například na jednom nebo dvou pracovních jazycích. 

Moderátor (Terezie Jirásková): To znamená, nemyslíte si, že poté, co se bude užívat všech těch 20 jazyků, budou ta jednání o mnoho déle zdržována těmi následnými překlady? 

Host (Jindra Dvořáková): Tam by ke zdržení nemělo dojít vůbec, protože se tlumočí zásadně simultánně při těchto velkých jednáních a jak se hovoří o problému jazykových kombinací, tak se orgány Evropské unie rozhodly řešit takzvanou pilotáží, kdy se z jednotlivých malých jazyků tlumočí přes jeden velký jazyk, například přes angličtinu nebo francouzštinu, do všech ostatních jazyků. Čili už tam nebude ten systém, který v orgánech Evropské unie používali dříve, kdy všichni tlumočníci tlumočili pouze do mateřštiny a to znamená, že bylo někdy velice obtížné shánět tlumočníky s někdy obskurními jazykovými kombinacemi. Právě pilotáž těchto malých jazyků, to se netýká jenom češtiny, ale například jazyků skandinávských nebo některých jazyků jihoevroských, tak tam zajistí to, aby jednak těch tlumočníků nebylo příliš mnoho a aby bylo snadné je sehnat. A zdržení by mělo být skutečně minimální, protože při klasickém simultánním tlumočení řečník hovoří a souběžně s ním tlumočí tlumočník do cílového jazyka. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Říká překladatelka Jindra Dvořáková. Pojďme se nyní chvíli věnovat češtině. V jakém stavu je český jazyk před naším vstupem do Evropské unie? Máte dojem, že úroveň užívání českého jazyka u nás spíše upadá či vzkvétá? Pan magistr Kaderka. 

Host (Petr Kaderka): Já musím říct, že český jazyk se samozřejmě vyvíjí, protože každý jazyk, každý přirozený jazyk, jazyk je dynamický útvar a jestli vzkvétá nebo upadá, to už je subjektivní názor každého uživatele. Většinou je takovou módou, že se říká, že tedy český jazyk upadá, ale možná by bylo stejně smysluplné říkat, že vzkvétá? 

Moderátor (Terezie Jirásková): Co soudíte například o novele mediálního zákona, který byl schválen Dolní sněmovnou Parlamentu České republiky v poměru 127 poslanců ze 184 přítomných, jež byli pro přijetí zákona, a obsahuje paragraf, který nakazuje redaktorům, moderátorům a hlasatelům zpráv a publicistiky v celoplošných komerčních stanicích mluvit spisovně. Autorkou zákona byla poslankyně Ivana Levá z KSČM. Pokud novelu zákona schválí Senát a podepíše ho prezident, přesto bude pouze proklamativní, neboť monitoring toho, zda licencovaná média užívají spisovou češtinu, je prakticky nemožný. Ptám se vám, zda vám připadá takové opatření přínosné nebo naopak zavádějící? Pokud by byl zákon schválen, přispělo by to k dobru věci, podle vašeho názoru? 

Host (Petr Kaderka): V nějakých zábavných pořadech se samozřejmě bude mluvit všemi možnými variantami češtiny. Jestli to je přínosná věc nebo není, to je opravdu otázka. Já myslím, že, a zaznělo to už z několika úst povolaných velmi, takže řekl bych, jenom bych to takhle shrnul, že ten požadavek kultivovanosti v tom zákoně je v pořádku. Problematický je ten požadavek spisovnosti. To jsou totiž dva různé pojmy. My z každodenní zkušenosti víme, že spisovný projev nemusí být vždy kultivovaný. Vezměme si nějaké projevy extrémistických politiků, ty mohou být prosloveny velmi spisovně, ale mohou být až urážlivé. Na druhou stranu nespisovný projev může být samozřejmě velmi kultivovaný zase. Často jako příklad uvádí ty obecně české projevy Jana Wericha. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Pokud bychom se ještě dívali na češtinu z hlediska té Evropské unie, tak například na oficiálním evropském portálu Evropa jsou informace o unii i v devíti jazycích deseti přistupujících států, úředním jazykem Kypru je řečtina, proto devět, nikoliv deset, a už v tuto chvíli jsou problémy s českou diakritikou. V rubrice eurožargon, ve které se autoři snaží vysvětlit výrazy z evropského slangu, najdete například takovou definici eurospektika. Tento pojem je casto pouzivan jako oznaceni cloveka, a tak dále, nejsou tam používána diakritická znaménka. Nebylo by výhodné třeba odstranit z češtiny tato diakritická znaménka po vstupu do Evropské unie? 

Host (Petr Kaderka): Určitě ne, to je věc technologická, nikoliv věc jazykové kultury. Musíme zkrátka apelovat na techniky a na počítačové experty, aby s tím něco udělali, no. 

Moderátor (Terezie Jirásková): A domníváte se, že by postupem let tato diakritická znaménka mohla vadit ve smyslu překladů, ve smyslu funkčnosti našeho národního jazyka v Evropské unii? 

Host (Petr Kaderka): Já myslím, že vůbec ne, ta technika je opravdu už dnes velmi dokonalá, takže jestli se někdy z nějakých důvodů ještě nepoužívá ta diakritika vždy, tak například když si píší dva čeští uživatelé internetu e-mailem, tak tu diakritiku používají, protože si to mohou nastavit, ten prohlížeč internetový. Samozřejmě pokud si dopisují s někým z Jižní Ameriky, tak už je to třeba větší problém, ale je to věc technická, nikoliv kulturní. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Jaký vývoj očekáváte u reformy českého pravopisu? 

Host (Petr Kaucký): Tak samozřejmě čím jednodušší pravopis, tím asi je to lepší pro uživatele, to bych řekl tak úplně obecně. Já bych se ale bránil tomu, že by jazykověda měla být, já musím říct opět teda, posunuta do té role nějakého kodifikátora pravopisu, protože jazykověda má velmi široký okruh působnosti, ale většinou se tedy lidé vždy ptají nakonec na ten pravopis. 

Moderátor (Terezie Jirásková): I v Německu byla například v roce 86 vypracována a následně uvedena do praxe reforma pravopisu, která je dodnes předmětem sporu a diskusí. Proč bylo vlastně nutné přijmout reformu německého pravopisu, jsem se ptala kolegyně Šárky Daňkové, která v současné době působí ve veřejnoprávním Deustschlad Rádiu v Německu. 

Host (Šárka Daňková): Proto, že německý pravopis nebyl oficiálně reformován několik desetiletí. Veškeré změny a úpravy byly od konce 19. století v podstatě přenechány redakci, která vydávala slovník Duden. Trend pokračoval i po druhé světové válce. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Před rokem 1986 se tedy v Německu neozývaly hlasy, volající po reformě pravopisu? 

Host (Šárka Daňková): Odborná debata v poválečném západním Německu probíhala, a to především v souvislosti s takzvaným studentským hnutím roku 1968. Normy, určující německý pravopis, byly tehdy mnohými považovány za příliš represivní a měly být zjednodušeny. Diskutovalo se také o zrušení psaní velkých písmen na začátku všech podstatných jmen, jak je to v němčině obvyklé, a o tom, že by se napříště velká písmena psala pouze u vlastních jmen. Podobnou reformu zavedli po druhé světové válce některé skandinávské země. Výzkumy ale prokázaly, že psaní velkých písmen na začátku podstatných jmen Němcům umožňuje číst rychleji a vše tedy zůstalo při starém. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Kdy tedy v Německu padlo rozhodnutí, aby byl pravopis reformován? 

Host (Šárka Daňková): V roce 1980 byla vytvořena mezinárodní komise pro reformu pravopisu, v níž zasedli germanisté ze Spolkové republiky, Rakouska a Švýcarska. V následujících letech ale práce tohoto grémia nepřinesla žádný hmatatelný výsledek. Po pádu komunistického režimu v Německé demokratické republice v roce 1989 potom bylo možné začít pracovat na jednotné reformě pro celou německy mluvící oblast, a o 6 let později ministři kultury jednotlivých spolkových zemí konečně rozhodli o tom, aby byla nová reforma pravopisu zavedena k 1. srpnu roku 1998 s přechodnou lhůtou do 31. července roku 2005. A to se také stalo. Pro nakladatelství tak začaly doslova žně, protože slovníky němčiny podle nových pravidel pravopisu se v německy mluvící oblasti na několik let staly doslova bestsellery. A zároveň začala velká celospolečenská diskuse. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Můžeš ve stručnosti popsat hlavní změna, která zmíněná reforma do německého jazyka zavedla? 

Host (Šárka Daňková): Reforma do velké míry nahrazuje ostré s dvěma jednoduchými s. Ostré s sice z němčiny zcela nevymizelo, nadále má však být užíváno už jen velmi omezeně. Dále se například v některých slovních složeninách vedle sebe objeví hned ztrojené souhlásky, například ve slově schippart. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Zmínila jsi, že reforma vyvolala mezi odborníky i na veřejnosti velkou debatu. V čem spočívala? 

Host (Šárka Daňková): Už v roce 1996 podepsali na Frankfurtském knižním veletrhu stovky spisovatelů a vědců petici proti zavedení reforem. Odpůrci reformy kritizovali skutečnost, že nová pravidla podle nich násilně a nedemokraticky zasahují do přirozeného vývoje německého jazyka. Reforma pravopisu navíc podle nich narušuje kulturní kontinuitu němčiny. Všechna klasická díla německé literatury se tak podle těchto hlasů budou zdát ještě starší a méně srozumitelná. Přes všechnu kritiku a rozporuplná soudní rozhodnutí však německý Ústavní soud v červenci roku 1998 prohlásil, že zavedení reformy pravopisu je v souladu s ústavou. 

Moderátor (Terezie Jirásková): A jak vypadá ta situace nyní? Byla reforma všeobecně akceptována? 

Host (Šárka Daňková): Více než 300 novin a časopisů se nadále drží starých pravidel pravopisu. Za všechny jmenuje alespoň redakci deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Několik málo redakcí reformu zcela akceptovalo a velká většina listů se novými pravidly řídí do větší či menší míry. To je například případ týdeníku Der Spiegel, Die Zeit nebo Der Stern, stejně jako tiskových agentur. Stejně tak je 80 procent nových knih vydáváno podle nových pravidel pravopisu. Do jaké míry reformy přijal průměrný Němec, Rakušan nebo Švýcar, lze jen spekulovat. Je však velmi pravděpodobné, že se řada lidí omezila pouze na to, že místo ostrého s píše dvě jednoduchá ss. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Hovořila Šárka Daňková. A vlastně závěrečná informace s otázkou. Mě se zdá, že se o osud češtiny odborníci z žádných stran de facto neobávají a překladatel Petr Kaucký má ještě jeden zajímavý názor a poznatek přímo z Evropské unie, který dokazuje to, že si čeština stojí velmi dobře. Můžete ho prosím předat? 

Host (Petr Kaucký): No, to je velice zajímavý fakt, nejenom, že tady u nás již po několik let organizují kurzy pro naše lidi, kteří chtějí tlumočit v Evropě jak v Ústavu translatologie, tak v Jednotě tlumočníků a překladatelů, ale hlavně v západní Evropě na patnácti universitách běží už několik let kurzy spolufinancované Evropskou unií, tlumočení pro Evropu, takzvaný Euromasters, kde se učí ostřílení kozáci, profesionálové, tlumočníci evropští, češtinu, slovenštinu, polštinu, maďarštinu, pobaltské jazyky. Čili to je vidět, že se počítá velice vážně s tím, že se tam bude mluvit česky a tito lidé se učí ty jazyky, aby je mohli tlumočit. Čili to je zelená pro češtinu. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Možná ještě poslední otázka pro magistra Kaderku. Máte vy nějaké obavy o češtinu? Pokud ano, tak odkud jaksi přicházejí? 

Host (Petr Kaderka): Já vůbec nemám obavy o češtinu, myslím si, že to je dobrý jazyk, který se nemusí o svou budoucnost obávat a myslím, že je velmi důležité to, co řekl na závěr pan Kaucký, že se tedy vyučuje čeština na evropských universitách a že se tu češtinu učí cizinci. My Češi si totiž musíme zvyknout na to, že česky nemluvíme jenom my, ale také cizinci, že se učí česky, že to zatím není ten, úplně běžná představa našich lidí. 

Moderátor (Terezie Jirásková): Tím končí dnešní vydání Studia Stop. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace