30. června  2005  rubrika: Studio STOP

Odbory a reformy

Milan Štěch - Foto:  ČMKOS

Milan ŠtěchFoto:  ČMKOS

Pozvání ke čtvrteční diskusi přijal předseda Českomoravské komory odborových svazů senátor Milan Štěch.

Host (Milan Štěch): Dobrý večer. 

Moderátor (Petr Holub): Odbory se i dnes hlásí ke svému poslání, kterým je především ochrana zaměstnanců. Pane předsedo, mzdy v České republice jsou nejvyšší v dějinách, i v nejbohatších zemích světa jsou vzhledem ke kupní síle platy maximálně dvakrát vyšší. Jste tedy spokojen s poměry? 

Host (Milan Štěch): Tak spokojen úplně nejsem, ale je pravda, že v posledním období se daří docela slušný růst reálné mzdy. Ale musím přiznat a brát v potaz, že je to velice diferencovaný růst podle regionů, profesí a najde se jistě hodně občanů, kteří spokojeni nejsou. Ti, kteří jsou spokojeni, ti to asi nahlas moc říkat nebudou. 

Moderátor (Jana Šmídová): Odborová komora dnes varuje, že situace může být ovšem horší, pokud příští volby vyhraje ODS. Píše se to v oficiální analýze, kde vaši experti kritizují program ODS, známý pod jménem Modrá šance. Můžete shrnout, co podle vás přinese očekávané vítězství ODS ve volbách pro pracující i pro celou zemi? 

Host (Milan Štěch): Předně chci říci, že ODS nám koncem roku loňského zaslala Modrou knihu a my jsme 11 z těch šancí analyzovali, protože vždycky před volbami se zajímáme o to, co nám nabízí politické strany a také to říkáme našim členům, aby se mohli s určitými informacemi poté rozhodnout. Bohužel, potvrdilo se, co jsme po prvém čtení už zjistili, potvrdilo se to z analýzy, že pokud by ODS realizovala skutečně ty své záměry, tak by to byly dá se říci velmi výrazné až revoluční změny, které by velice nerovnoměrně postihly občany, a to podle jejich sociálního statusu, podle jejich příjmové situace. A vedlo by to k tomu, že ti, co jsou dneska příjmově nejsilnější, by byli ještě silnější, a ti, co jsou příjmové slabí anebo kolem toho průměru, průměrných výdělků, tak by jejich životní úroveň nejenom stagnovala, ale ona by se bohužel i začala propadat. 

Moderátor (Jana Šmídová): Ovšem říkáte, že ODS vám onen program poslala, znamená to, že o tu analýzu, o ten vás názor stála? 

Host (Milan Štěch): Já si myslím, že stojí, nebo že aspoň to myslí upřímně. Přál bych si to, aby občané se do té diskuse zapojili, aby jim řekli svůj názor, ale musím hned na stranu ODS říci jednu výtku. My jsme po tom podrobném seznámení se s materiálem a provedené analýze, kterou prováděli skutečně uznávaní experti, došli k tomu, že jejich program je výrazně neprovázaný. Oni něco slibují na výdajové straně, co je potřeba řešit přes veřejné rozpočty, ale přitom na té příjmové straně navrhují takové škrty zejména v daňové oblasti, které by způsobily to, že by to na té výdajové straně nemohli absolutně zajistit. Takže ta provázanost jejich programů je jedna z nejslabších stránek. Samozřejmě, je tam řada dalších věcí, které my musíme zásadně odmítnout. 

Moderátor (Petr Holub): ODS naopak odmítla vaši analýzu a prohlásila, že je zcela neodborná a že je účelová, protože chcete pomoci Sociální demokracii ve volbách. 

Host (Milan Štěch): Kdybysme to chtěli politizovat, kdybysme to chtěli, aby to byl jakýsi předvolební tah, tak bysme s tím vyšli tak tři, čtyři měsíce, dva měsíce před volbami. Teďko je více než rok a nám právě jde o to, aby i například lidé z ODS, ale další občané se nad tím zamysleli, protože pokud by byli realizovaný kroky ODS zejména v tom snižování daní, tak jedni z prvních, který to negativně pocítí, budou i obecní zastupitelstva, městská zastupitelstva a tam ODS má také svoji zodpovědnost a pokud chtějí realizovat sliby, který v komunálních volbách dali občanům, tak potřebují i veřejné zdroje. Tady by došlo k velkým výpadkům i v oblasti veřejnýho rozpočtu. 

Moderátor (Petr Holub): Myslíte si, že je do budoucna možná diskuse s ODS nebo skončíte na tom, že se takhle za těmi barikádami schováte? 

Host (Milan Štěch): Pane redaktore, my jsme se nikdy nebránili diskusi s kýmkoliv. Jsme součástí občanské společnosti, a to je naprosto jasný jako odbory. A chceme diskutovat s každým, kdo má zájem na tom, aby naše společnost byla prosperující. Bohužel v těch návrzích ODS spatřujeme v některých těch statích výrazně spíše jako osobní zájem, skupinový zájem a vzhledem k tomu, že my zastupujeme odboráře, ale také zaměstnance, jak je tomu všude ve světě, a to je více než 4 miliony občanů, tak náš zájem je skutečně velice široký a víme, že naši členové a i lidé, kteří jsou živí ze mzdy, jsou přívrženci nebo potenciální, aby skuteční voliči všech politických stran, takže nám nejde o hru s politickou kartou, ale nám jde o to, aby tato země se vyvíjela bych řekl konsensuálněji, aby to byl homogennější útvar, abysme nebyli tak polarizovaný, protože tam, kde se zvládá to nebezpečí tý polarizace společnosti, tak je i dobrý předpoklad po stabilitu a další hospodářské a sociální růsty. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vy jste řekl, že za tím cítíte osobní eventuelně skupinové zájmy. Můžete je nějak specifikovat? 

Host (Milan Štěch): Ano, třebas ta, která se týká zdravotnictví, ta je silně podle našeho názoru našich expertů poznamenána snahou získat ty prostředky, které jsou ve veřejných financích, to znamená zdravotním pojištění, vidíme tam z toho snahu o privatizaci veřejných služeb. Prostě ztržnění této oblasti a my se domníváme, že to je v rozporu s duchem filozofií naší ústavy a že nějaká překotná privatizace a vůbec privatizace v této oblasti tak zvaných veřejných služeb by vedla k tomu, že by pro řadu občanů, pro řadu regionů, obcí se tyto veřejné služby, školství, zdravotnictví a další, staly hůře dostupné a byli by velmi odvislé od kupní síly obyvatelstva. A tento vývoj my si nepřejeme. 

Moderátor (Jana Šmídová): Já ještě chvíli zůstanu u těch expertů. ODS vám vyčítá, že ta analýza odborová je neodborná. Že jde jenom o jakési slogany. Jací jsou ti experti? Jsou relevantní? 

Host (Milan Štěch): To musím zásadně odmítnout, nejsou tam slogany. V našich materiálech je daleko víc propočtů a nejsou tam jaksi ideologický fráze a hesla a je to všechno odvislý od propočtů. To právě v tom návrhu ODS silně chybí a my jsme také na tiskové konferenci řekli, že pokud tam nebyly konkrétní údaje, tak jsme je museli hledat z dalších oficiálních materiálů ODS, abysme si mohli dosadit a udělat ty propočty. Takže já musím toto odmítnout. A jaká je skladba těch expertů. Jsou to lidé, kteří na ČMKS dlouho pracují, někteří od zhruba roku 92, 93 a již jejich publikovaná díla sklidily určité uznání. Dále jsou to lidé, kteří k nám přišli v posledních třech letech a někteří z nich učili ještě nedávno na vysoké škole ekonomické. A jsou to i konzultanti mimo naši budovu, to znamená, že jsme některé statě, který přece jen nejsou naší profesionální doménou, konzultovali s experty, s odborníky, jakousi řekl bych malou oponenturu, abysme skutečně dávali informaci pravdivou, objektivní a seriozní. 

Moderátor (Petr Holub): Šéf toho vašeho týmu Martin Fasman byl poradcem Vladimíra Špidly. Znamená to, že převládají experti právě z okruhu bývalého premiéra? 

Host (Milan Štěch): No tak za tu koordinaci zodpovídá místopředseda. Inženýr Martin Fasman je vedoucí makroekonomického týmu. Podílely se i další skupiny sociálně-ekonomické, právní oddělení. Je všeobecně známo, že ČMKS má asi nejucelenější, nejkvalitnější kádr právníků, naše legislativní rada, kterou tvoří i právníci z ostatních odborových svazů na pracovní právo a sociální legislativu, má 30 členů, 30 právníků, takže prosím vás, to není nahodilá skupina, to nejsou lidé, kteří by k těmto věcem přistupovali nějak povrchně. To jsou prostě profesionálové, kteří si svojí práci umí obhájit i v řadě připomínkových řízení. 

Moderátor (Petr Holub): A ze Špidlova okolí teda ... 

Host (Milan Štěch): Ne, prakticky dneska nikdo není z našich lidí v nějakém týmu poradců a vy musíte i připustit, že pan Špidla sice měl některé naše lidi jako spolupracovníky od nás, ale byli jsme to my, kteří velmi výrazně vystoupili proti některým návrhům první etapy reformy veřejných rozpočtů a nakonec to vyvrcholilo až velkou demonstrací. Takže my děláme svoji práci, samozřejmě se snažíme i určitým způsobem lobovat, ovlivnit tvorbu těch návrhů a tím se třeba předejme i těm konfliktům, ale když se to nepodaří, saháme ke všem prostředkům demokratickým, který odbory ve svém v uvozovkách arzenálu mají k dispozici. 

Moderátor (Jana Šmídová): ODS vám také vyčítá, že chcete pomoc v blížícím se předvolebním boji ČSSD. Chcete tedy Sociální demokracii pomoct? 

Host (Milan Štěch): Paní redaktorko, my jsme Modrou knihu, Modré šance nenapsali. To je reakce na to, co si tam napsali, to tam prostě mají a není náhodou, že dneska z toho do určité míry couvají. Si myslím, že čím více se s tím budou seznamovat a budou počítat skutečně počítat a počítat dohromady, aby to bylo provázaný, tak musí z té Modré šance hodně, hodně vycouvat, protože jinak by ani nemohli nějakým způsobem uvažovat o převzetí vládní zodpovědnosti, ale asi by také nenašli nikoho, kdo by s nima tu vládu chtěl dělat. Kdo by chtěl seriózně tuto zemi spravovat. To skutečně v některých fázích by bylo daleko horší, než některé chybné kroky, které se udály v období kupónové privatizace a podobně, ale dneska už by měli být poučený. A jestli poučený nejsou, tak potom je velice na zváženou, jestli by se měli ucházet o mandát, spravovat tuto zemi. 

Moderátor (Petr Holub): Největší prostor v té analýze věnujete kritice rovné daně. Tvrdíte, že pomůže jenom bohatým. S tím ovšem polemizoval na vlnách Českého rozhlasu 6 autor projektu, předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. 

Host (Vlastimil Tlustý): To není pravda, my vysokou odpočitatelnou položkou ze všeho nejvíce zvýhodňujeme lidi s nízkými příjmy, protože když někomu necháme z jeho příjmů odečíst to, když vezmu ten svůj příklad, vezmeme rodinu s dvouma dětma, odpočitatelná položka na dospělého 6 tisíc na jedno dítě 2, na dvě děti 4, jinými slovy, ať si každý posluchač teďko doma vypočte, že ze svého příjmu, má-li 2 děti, si odečte 10 tisíc měsíčně, a ty jsou nezdaněné. Jinými slovy, vydělá-li si 15, tak 10 je nezdaněno vůbec, zaplatí daň 15 procentní jenom z těch zbylých 5 tisíc, což je 750 korun. Takže největší zvýhodnění v systému rovné daně je opravdu u lidí s nízkými příjmy. Ano, je tam zvýhodnění i pro všechny ostatní v podobě té stejné 15 procentní sazby. Jinými slovy, díky tomu, že rovná daň znamená, že každá koruna příjmu nad těch 10 tisíc korun je zatěžována 15 haléři. To je výhoda samozřejmě pro všechny, nejenom pro ty nízkopříjmové skupiny. 

Moderátor (Jana Šmídová): Takže Vlastimil Tlustý tady některá čísla, některé výpočty uvedl. Co o tom soudí náš host Milan Štěch? 

Host (Milan Štěch): Kdybych to měl zbagatelizovat a velice zkrátit a řeknu, že pan Tlustý umí zázraky. Ale vraťme se na zem. Jenom obecně. Jestli pan Tlustý slibuje, že těm příjmově nejslabším daně sníží, středněpříjmovým daně sníží, vysoce příjmovým, to je tady silně zapsáno, kdo vydělává nad 50, 100 tisíc a nejsou to dneska v Česku malé skupiny, tak ty budou mít měsíční úspory ve výškách deseti tisíc korun, tak se zákonitě každý musí zeptat, a jaký bude výpadek v celkové sumě v příjmu veřejných rozpočtů. My jsme to spočítali a vyšlo nám to 137 miliard korun. A teďko k tomu snížení těm příjmově slabším. Po změnám, které byly udělány s účinností od letošního roku, daňový bonus a další, společné zdanění manželů, plus teďko návrhy, které jsou v Poslanecké sněmovně, to, co připravuje a připravila Sociální demokracie, respektive současná vláda co navrhuje ODS pro ty příjmové slabý se rovná prakticky zhruba stejně, stejně. Ale vzhledem k tomu, že dojde k velkému výpadku v příjmech veřejných rozpočtů a z toho je financovaná doprava, školství, kultura, zdravotnictví a další a další věci, tak pochopitelně se to odrazí následně v požadavků na navýšení přímých plateb, spotřebních daní, případně dalších položek, zejména ty přímé platby. A kdo to pocítí? Pocítí to zejména ty středně a níže příjmové skupiny, protože pro ně to bude znamenat poměrně velké, velké přímé platby. Tady se nemluví seriózně. Musí pan Tlustý ukázat tabulky, kolik teda vydělají oproti současnýmu stavu ty příjmově slabší, to když bude hodně, tak to budou desetikoruny měsíčně a kolik vydělají ty příjmově nejsilnější, tam jsou to desítky tisíc korun a kolik potom bude chybě v těch veřejných rozpočtech a jak to nahradí. A takové ty tvrzení, že nastane automaticky vyšší hospodářský růst. Víte sám, když už to překračuje pět procent a okolo ty ekonomiky obdobný růst nemaj, tak existuje nebezpečí přehřátí ekonomiky a velké jaksi propady. A za druhé, ten hospodářský růst vůbec nastartován být nemusí, naopak je velké nebezpečí, že dojde k propadu, protože zkušenost z roku 96, 97, kdy některé nesoulady mezi hospodářskou politikou vlády a centrální bankou vedly k tomu, že došlo k určitému zdražení peněz a tím podvázání ekonomiky a pokud nejsou peníze v ekonomice, nejsou peníze i pro investice veřejné, tak je velké nebezpečí, že ta ekonomika naopak může zbrzdit. Tato řekl bych radikální reforma, kterou ODS připravuje, může mít nejenom přímé dopady na občany, ty mít bude, pokud bude realizovaná, ale může mít i negativní dopady na hospodářský vývoj. Těch já se obávám zrovna tak. 

Moderátor (Petr Holub): Připouštíte tu tezi pana Tlustého, že pokud se určitým způsobem nastaví parametry, pokud jde pouze o daň z příjmu, tak mohou na reformách ODS lidé vydělat minimálně stejně jako teď na reformě Sociální demokracie, vadí vám ovšem ty průvodní jevy... 

Host (Milan Štěch): Nemůžou vydělat stejně, pane redaktore, někteří můžou vydělat stejně, ale někteří vydělají enormně více. A ty Sociální demokracie neřeší. Sociální demokracie ty, kteří mají více než 30 tisíc korun měsíčně, neřeší, protože za vlády Miloše Zemana došlo k zrušení pátýho daňovýho pásma, a tato skupina občanů má po Novém Zélandu a ještě asi dvě země ve světě, v Česku nejnižší tu horní hranici zdaňování svých příjmů. I k těmto lidem je Česká republika vcelku vstřícná. Otázka je, jsme přece jenom ještě v dozvucích tý divoký privatizace, jestli to úplně bylo na místě, takhle prudké snížení příjmově nejsilnějších skupin v daňové oblasti. Takže Sociální demokracie je neřeší, ona nechává 32 procent to poslední, čtvrté pásmo, nechce žádné výhody jim dát. ODS podle mého názoru se k těmto lidem do určité míry podbízí, myslí si, že tam asi najde silnou voličskou základnu a nabízí jim velké snížení daní. Ale neříká to b). Jak vykompenzuje t ztráty. Ona říká. Ona to vlastně říká v tom, že zruší například nemocenské pojištění. Vážení, nemocenské pojištění, za to bojovali naši předci, a to je velká vymoženost. Samozřejmě, dokud je člověk mladý, tak o tom, že bude třeba nemocný, neuvažuje, ale když najednou zestárne a bylo by to na bázi dobrovolnosti a nebude pojištěn. Co bude? Buď bude mít velké problémy anebo se bude obracet na stát. To by byl i danajský dar, kdyby se to uskutečnilo budoucím politickým reprezentacím. Naopak ve Spojených státech se snaží politická reprezentace například zdravotní pojištění zavést a dá jim to velice, velice práce a moc se jim to nedaří a u nás bysme nemocenské pojištění, které určitě má svůj efekt, musí být samozřejmě dobře spravováno a dobře organizováno a myslím si, že u nás to není zase tak nejhorší, a připravují se nebo jsou teďko určité změny v Parlamentu a paní Páralové ve své Modré šanci navrhuje to zrušit. No to jsou skutečně naprosto revoluční, nedomyšlený a řekl bych i nebezpečný, nebezpečný návrhy. 

Moderátor (Petr Holub): Abych to vzal trochu zjednodušeně. Vy se vlastně bráníte tomu, aby byly daně nějak příliš snižovány de facto nabízíte takovou cestu k prosperitě, jakou má například Skandinávie, kde ty vysoké daně nebrání hospodářskému růstu. Ovšem proč odmítáte cestu ODS, ona není samozřejmě ještě úplně domyšlená, míří řekněme britským směrem, kde právě nízké zdanění a nižší daňová progrese umožňuje stejný hospodářský růst. Je to také legitimní. 

Host (Milan Štěch): Pane redaktore, Česká republika má mírně podprůměrnou daňovou kvótu. Sdruženou daňovou kvótu. 

Moderátor (Petr Holub): Ale jedno z nejvyšších zdanění práce. Host (Milan Štěch): No jo, ale k tomu se můžeme dostat, má mimo třech zemí baltských zase nejnižší jednotkový náklady práce, protože ty zaměstnavatelé to platí v pojištění a neplatí to v daních a neplatí to v přímých platbách zaměstnancům přes sociální fondy a podobně. Takže jednotkový náklady práce a to je ekonomicky nejdůležitější kategorie, protože ta ukazuje tu konkurenceschopnost, to je vztah nákladů k HDP, takže si myslím, že tady Česká republika je velice konkurenceschopná a já jako odborář v tom velkou rezervu pro růst mezd. Ale vraťme se k té vaší otázce Skandinávie, Británie. Jde o to samozřejmě, nízké daně my jsme proto a také jsme bojovali, jsem rád, že se nám to podařilo, aby se snížila daňová zátěž. Ale my chcem, aby se snižovala daňovou zátěž i těch velkých množství skupin občanů, kteří jsou v těch podprůměrných a průměrných pásmech. A ono v minulosti to tak nebylo. Tam naopak se vlivem studené progrese, i když ta inflace v posledních letech byla nízká, tak se mírně zvyšovalo daňové zatížení těchto skupin občanů. A proto ty kroky, které vláda připravila, jsme tolik podporovali. Takže pokud to jde, ekonomika na to má, nezpůsobí to nějaké sekundární negativní dopady, tak my jsme pro snižování daní. Ale nejsme pro snižování skokový a ještě jenom úzké skupině,která si myslíme, že dneska má poměrně vysokou životní úroveň v naší zemi. Ano, přejeme si, aby dokázal být český stát organizován podobně, včetně veřejných služeb, jako jsou skandinávské země. Jsou to země s velkou stabilitou, s vysokou životní úrovní, je to společnost, kde platí principy dobrých mravů, bodejť by se nám to podařilo touto cestou jít. 

Moderátor (Jana Šmídová): Dobré mravy ovšem žádným zákonem jaksi nenastolíme. 

Host (Milan Štěch): To musíme vytvořit tím, že budeme k sobě také ohleduplnější a když si nebude každý hrabat jenom pod sebe, když to mám říct... 

Moderátor (Jana Šmídová): Já ještě na chvíli zůstanu u těch daní. Daňovou reformu nyní, někteří říkají, že jde také o předvolební trhák, předkládá ČSSD. Vy jste už o ní částečně hovořil. Analyzovali a ta vám tak nevadí? 

Host (Milan Štěch): Daňovou reformu, kterou předložila Sociální demokracie, jsme opakovaně projednávali dokonce v tripartitě a mohu říci, že se tam podařilo řadu našich návrhů, včetně systému daňovýho bonusu prosadit. Ale vadí nám tam některé věci. Vadí nám například zvýšení paušálních odpočtů osob samostatně výdělečně činných z 25 procent na 50 procent. My jsme proto, aby se tento paušál zvýšil těm podnikatelským skupinám, které skutečně ověřením praxe takových nákladů dosahují. Jsou to ty řemeslníci a podobně, nebo zemědělci, ty mají ty náklady ještě vyšší. Ale jsou také činnosti, například advokáti a podobně, který mají firmu v uvozovkách v jednom šuplíku, náklady mají minimální a obraty mají enormní, a proč tito lidé by měli mít možnost si 50 procent paušálně odpočítat? Vždyť to je i motivace k švarcsystému. Takže tyto věci by měly být přehodnoceny a tímto směrem vytvářely i tlak v tripartitě a věřím, že ještě v Poslanecké sněmovně bude tento návrh změněn například směrem toho diferencovaného paušálu. A některé další požadavky například z našeho podnětu bylo do návrhu daňových zákonů, který je teďko ve Sněmovně, zapracováno, že zaměstnavatelé budou si moci nákladem dovážení pracovní síly z regionů s velkou nezaměstnaností a na přechodné ubytování zaměstnanců napočítat do nákladů. Byly to odbory, který to zvedly, který to prosadily. Bohužel, zaměstnavatelé ty se věnovali musím říct kriticky úplně jiným věcem. Takže já si myslím, že nás nikdo nemůže obviňovat z nějakého úzkého sektářství nebo nahrávání někomu, na těchto věcech můžeme prokázat, že nám jde o to, aby to byly věci, které si myslím že můžou být přínosné pro naší zemi a pro občany. 

Moderátor (Petr Holub): Ale obávat se vás tedy mohou i někteří živnostníci, protože ten odpočet, který by měl být podle pana Sobotky 50 procent, podle vicepremiéra Jahna až 70 procent, tak u některých tak vysoký nechcete. 

Host (Milan Štěch): Nechceme, my chceme tam, u kterých v praxi skutečně prokázán není. Například německý systém je, že je velice diferencovaný podle praktických jaksi poznatků, kolik zhruba ty náklady mohou dělat. My nechceme, aby někdo nespravedlivě dostával od státu, od společnosti výhody, ty pak dostává na úkor jiných. Já se ptám, proč by teda nemohl mít možnost určitých odpočtů mít i řadoví zaměstnanec. Vždyť ten taky má náklady, musí se do tý práce dopravit, musí se taky nějak vybavit, má taky různé náklady a ten nemá nic. My jsme žádali, aby pro zaměstnance taky byla nějaká částka, aspoň třeba 10, 15 procent, kterou by si mohl odpočítat. To jsou ale velikánské výpadky. Samozřejmě 4,5 milionů zaměstnanců to má dopady do rozpočtu. Tady to jsou menší skupiny, ale ty přínosy pro ně by potom byly neoprávněné. Takže nejde nám o to, že bysme někomu záviděli. My chceme, aby to bylo odůvodněné, aby to bylo skutečně aspoň v uvozovkách spravedlivé. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vedle rovných daní ODS navrhuje i rovné důchody, které by měly dosahovat částky kolem životního minima. Každý ale dostane možnost spořit na penzi u soukromých fondů. Stát bude takové spoření podporovat. Objevila se námitka, že Češi spořit nebudou a stále více se jich ve stáří propadne do dhudoby. Tuto námitku ovšem za ODS Vlastimil Tlustý odmítá. 

Host (Vlastimil Tlustý): Teď, pánové, předpokládáte, že Češi jsou hlupáci a jestli já na něco sázím a čím jsem si jistý, tak to tím, že nejsou hlupáci. Když každému dáte do peněženky tisíc korun měsíčně nebo dokonce více, nemyslete si, že si nebude lámat hlavu, k čemu je má. Možná je chvíli bude spotřebovávat, naprostá většina lidí myslím tu výzvu, tak jak ji ODS připravuje, přijme. A já se vrátím k tomu, co říkal pan redaktor. On tady dokonale simuluje sociální demokraty, protože také používá nepravdivé argumenty. Já řeknu jedno číslo. Podívejte dnes 3 miliony lidí je dobrovolně důchodově připojištěno. 3 miliony lidí ze 6 milionů pracujících to přeci není zanedbatelná část. Udělali to jenom proto, že k tomu byli za prvé vedeni zdravým rozumem, to znamená úvahou o tom, jak jim bude, až budou v penzi, mimochodem v tom stávajícím systému, natož pak, když všechny politické strany jasně řeknou, že ten budoucí systém bude v každém případě méně vstřícný vůči těm budoucím penzistům, než je ten dnešní a udělali to také pro to, že před 10 lety jsme my, jak vy říkáte asociálové z ODS zavedli daňovou podporu pro dobrovolné důchodové připojištění. My tuhle daňovou podporu chceme dokonce zvýšit, my chceme, aby těch lidí si dobrovolně spořilo víc, aby si spořili větší částky, než je to dneska. Jinými slovy, my opravdu sázíme na zdravý rozum a my sázíme na to, že ve společnosti, ve které budou platit jednoduché a srozumitelné systémy, jako je naše rovná daň a rovný důchod, mimochodem tyhle srozumitelné systémy říkají velmi srozumitelnou větu. A ta zní, pracovat je výhodnější, než natáhnout ruku k sociálnímu systému státu. A to je základní problém dnešní nejenom České republiky, ale celé Evropy, že tohle neplatí, že je to obráceně a to musí být změněno, protože jinak Česká republika, ale jak jsem říkal i Evropa, těžko obstojí ve velmi tvrdé konkurenci nejenom Asie, Číny, ale i Spojených států amerických, takže ten normální stav musí být obnoven a ty naše reformy k tomu směřují a my opravdu sázíme na to, že Češi jsou inteligentní a že ty naše reformy pochopí, a že těch, kteří se na to vykašlou, budou dokonce mnohem méně v tom našem prostředí, než je za současného stavu. 

Moderátor (Jana Šmídová): Říká předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. 

Moderátor (Petr Holub): Pane senátore, uklidnil vás svým výkladem o rovném důchodu pan předseda Tlustý? Už jste spokojen? 

Host (Milan Štěch): Jak jste viděl, tak v mé tváři se objevil úsměv. On pan Tlustý rád používá silná slova, samozřejmě si nikdo nemyslí z nás, že občané jsou hlupáci a snad z činnosti a politiky, nebo přístupů, které máme k věcem, jasně dáváme najevo, že opak je naše myšlení pravda. Ale já si myslím, že to, co ODS navrhuje, je zkrátka jakýsi lidový kapitalismus. Že bude v Česku existovat, to pravda samozřejmě není. Víte, rovný důchod já jako odborář bych mohl souhlasit s rovným důchodem, abych ho podporoval, kdy by bylo garantováno, nejenom zákonem, ale ústavně, že ten princip rovnýho důchodu tady bude zachován a ten rovný důchod bude alespoň reálně v budoucnu na průměrné úrovni současných důchodů. Nebo se jí velice přibližovat. 

Moderátor (Petr Holub): To znamená nějakých 55, 60 procent hrubé nebo čisté mzdy. 

Host (Milan Štěch): Nebo alespoň 40 procent hrubé mzdy, když budu velice skromný. Tak bych moh. Ale jestliže to má být méně než životní minimum, tak prostě to životní minimum ukazuje už ne úplně přesně, ale jakousi hranici chudoby. Tak takový systém hromadné chudoby podporovat nemůžu. A teďko k tomu, že se teda lidé budou připojišťovat. Já jsem proto, aby se riziko zajištění peněz snižovalo a aby bylo i ty peníze rozloženo do vícero pilířů. Ale musím si klást tu otázku, že člověk ve stáří, a to máme na mysli, prostě už nemá tolik možností se o sebe postarat jako mladý člověk. Takže u nás hlavním přístupem k důchodové reformě je minimalizace rizik. Protože ono je hezký říkat, dáme to soukromo-kapitálovým fondům, ty s tím budou hospodařit, oni nám peníze vydělají a potom bude dodře. Ale co když nevydělají? Tomu starému občanovi nemůžeme jenom říct, měl jsi smůlu, zrovna kapitálový trh dobře nefungoval nebo měl jsi smůlu na bankéře, který s tím dobře nepracovali. Prostě my musíme jako společnost garantovat, že ti lidé tam najdou ty peníze. Takže pro nás je důležitý, aby byl nadále funkční ten první pilíř mezigenerační solidarity, ten se tady sto, více než sto let v Evropě osvědčil. Dokáže lépe vstřebávat ekonomický výkyvy, samozřejmě velice citlivý na demografický vývoj. A řeknu to jednoduše. Nejlepší reforma je dobrá aktivní prorodinná politika. Pokud budeme ve společnosti vytvářet lepší podmínky pro to, aby rodiny byly úplné, aby se rodilo více dětí, aby to prostě bylo lépe zvládnutelné, tak nám to řeší mnoho problémů. Řeknu to, já jsem kdysi zahrádkařil, chceš-li sklízet jablka, zasaď strom. A myslím si, že o tom je potřeba se bavit jako pomoci rodinám a mladým rodinám, a tím vytvářím další předpoklady pro důchodovou reformu, protože důchodová reforma se týká období za 20, 30 let od dnešní doby. Dvacet let máme důchodový systém vcelku stabilizovaný, na to prostředku jsou. Ale je potřeba se postarat o tu budoucnost, a to můžeme taky ovlivnit tou lepší rodinnou politikou. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vy tedy odmítáte reformu peníze podle ODS. A jak hodnotíte návrh Modré šance na reformu zdravotnictví? 

Host (Milan Štěch): No to už jsem tady naznačil. To je naprosto jasná, krok, to je obdoba kupónové privatizace. To je krok k tomu, aby se tam zaved systém daleko větších podílů přímých plateb a naprosto jasné směrování k tomu, že nebude rozhodovat občan, jak se tam sice někde úvodem slibuje. Budou rozhodovat pojišťovny. To bude naprosto tržní mechanismus, kdyby to bylo realizováno. A určité příklady jsou dneska ze Slovenska, byť na Slovensku, oproti tomu, co navrhuje pan Julínek, byly měkčí ještě. Ale na Slovensku, ať se občané informují, jaké jsou tam problémy. Dneska celý zdravotní systém včetně pojišťoven, bohužel i až lékáren a zdravotních zařízení, začíná vlastně jedna finanční skupina. Tak chtělo se, aby od státu se do dostalo k jedné finanční skupině, která ovšem to bude mít za účelem tvorby zisku. A mě se nelíbí, aby v těchto veřejných službách, které velice výrazně ovlivňují životní úroveň fungoval naplno trh, myslím si, že trh má své velké výhody, ale má také nevýhody, protože je do určité míry bezohledný a myslím si, že to do těchto oblastí prostě trh v takovém to rozsahu nepatří. On tam může být doplňkový, on tam může být pro nadstandardní výkony, on tam může být pro prostě věci, který si lidé chtějí zaplatit jako nějaký nadstandard, ale nemůže tam být jako základní služba. To se mi prostě nelíbí. 

Moderátor (Petr Holub): A jste si jist, že tato vaše námitka není pouze ideologická? 

Host (Milan Štěch): No tak, když jste si přečet naší část analýze Modré šance, tak tam vychází naprosto jaksi, jsou to odpovědi na jaksi, které jsme vyčetli z toho materiálu ODS ke zdravotnictví. Takže ať se s náma teda polemizuje, zejména s našimi autory, kteří to dělali, o tom, co tam použili nesprávně. Ale já jsem za týden od toho zveřejnění ještě takovou argumentaci neslyšel. Já jsem slyšel právě napadání, že jako je to motivovaný nějak politicky. Ale vždyť tam je naprosto zřejmý to směrování, o kterém jsem tady hovořil. 

Moderátor (Petr Holub): Právě pokud znám reformy zdravotnictví v Evropě, tak oni přece jen míří tímto směrem a právě chtějí částečně použít tržní síly. Samozřejmě tam bude nadále silná regulace. Mohu jmenovat návrh CDU pro Německo, to o co se teď pokouší holandská vláda, myslíte si tedy, že ten trh by tam opravdu neměl co dělat? 

Host (Milan Štěch): Ne, já neodmítám úplně trh, i u nás už do určité míry trh ve zdravotnictví je, ale pracovalo se v minulosti za vlády Václava Klause s tím daleko opatrněji, protože přece jenom lidské zdraví nemůže být jaksi předmětem běžných obchodních tržních stavů. To je kategorie nejcennější. A tam je potřeba, aby stát, společnost měla velmi cílený regulační mechanismy. A také právě je to regulováno systémem pojištění, který je veřejnoprávní a tady ale je naprosto nastavená cesta odchodu od veřejnoprávního systému pojišťoven k soukromým pojišťovnám, a to už potom stát do toho bude těžko zasahovat. Jen se podívejte, stát teda předal některé pravomoce na kraje a najednou jsou tady nález ústavního soudu, že do toho stát mluvit nemůže, že to je záležitost krajů. Až to kraje předají na soukromý subjekty, tak nebudou moci kraje diktovat, to bude záležitost soukromého vlastnictví. Takže my včas varujeme před tím, abysme se vydávali nějakou nedomyšlenou, překotnou cestou a my za tou Evropu musíme drobet v tomto opatrněji, protože za prvé už to bude jenom princip dobrých mravů a za druhý my jsme přece jenom společnost, která nemá takovou ekonomickou výkonnost a máme tu velice velké množství lidí, který jsou nad hranicí chudoby. My sice máme nejméně chudých a nedávno přišlo, že i OECD docela obdivuje náš sociální systém, jak je velice výkonný, teda sociální systém, sociální ochrany, a na druhou stranou jak už jsem řekl máme velké množství lidí těsně nad hranicí životního minima a pokud by tyto lidé nejenom měly začít tyto základní služby ve věštím rozsahu platit cash, tak samozřejmě to pro ně bude mít negativní dopady. 

Moderátor (Jana Šmídová): Ovšem obě reformy, tedy ta penzijní i zdravotnická, jsou podle expertů a i mezinárodních institucí, nutné, protože populace stárne, vy už jste to zmínil, ale stárne i v celoevropském měřítku. Líbí se vám, pane senátore, jiná z navrhovaných reforem penzí či zdravotnictví nebo jaký je váš recept, co by bylo optimální? 

Host (Milan Štěch): Já si myslím, že to bude muset být mix, že to bude mix. Teďko z té Bezděkovo skupiny, která prováděla ty analýzy návrhů politických stran, také se ten mix podle mého názoru rýsuje, a bude to podle mého názoru kombinace třípilířového systému, který ovšem bude silně pořád vycházet z toho prvního průběžného systému a musíme se poučit i z reforem v Maďarsku, v Polsku a na Slovensku, kde teda nabídli lidem nějaké ty systémy, možnosti spoření, ale je zřejmý, třeba Slováci, že budou mít velké výpadky v tom základním systému, které budou muset z nějakých prostředků nahradit a tím tedy je to bude stát ještě, ještě více a budou muset provádět korekce v těch reformách. A víte, možná, že někdy používáme příliš silná slova, reformy, zásadní reformy, život, svět se mění, dokonce se mění takové hodnoty, jako je doba dožití, což je fajn a musíme na to reagovat, ale zase bysme neměli se strašit úplně nějakýma reformama a dát pozor, aby to někdo nezneužil k tomu, že si vytvoří jako více zdrojů pro sebe a pro zájmy vlastních skupin. To jsou společné hodnoty, zdraví, zajištění lidí ve stáří, o který se musíme my jako společnost postarat a musíme dobře počítat. Dvakrát, třikrát počítat, než uděláme jednou nějaký krok, protože kdyby ty peníze třeba měly být znehodnoceny, tak za prvé to bude muset společnost kompenzovat a za druhý to neštěstí, ty obavy, ten strach lidí, který mají strach o své zdraví, většinou ve stáří věští ještě mít o to, že nebudu mít zajištěný finanční zdroje, to prostě není přijatelný a to je hlavní motor reformy. 

Moderátor (Petr Holub): U penzí očekáváte, že přijde nějaký zajímavý výstup z Bezděkovy skupiny, pokud jde o zdravotnictví, tam existuje návrh ministryně Milady Emmerové, jak dále postupovat ve zdravotnictví. Ten se vám líbí? 

Host (Milan Štěch): Tak za prvé, z Bezděkovo skupiny nepřijde žádný revoluční návrh nebo něco. Skupina dá podklady a budem se muset rozhodnout, politické reprezentace, a já bych byl proto, aby to byla široká občanská diskuse. A co se týká zdravotnictví, zase myslím si, že tam musí být vývoje evoluční, žádné revoluce nejsou dobré. Ve zdravotnictví obzvlášť. Ty stabilizační opatření, který paní Emmerová předkládá, myslím si, že většina je jich dobrým směrem. Jsou tam některé věci, které se nám zdají nedostatečné, například ta dohoda, kterou sjednala s poskytovali nedávno, je to asi měsíc, se nám zdá, že byla příliš brzy. Protože dokud nebude skutečně stabilizace, tak by se nemělo slibovat nějaké nové zdroje. Ale stabilizace můžeme dosáhnout až poté, co se provede optimalizace, co se provedou určité korekce v lékové politice a musím ale říci, že věda, výzkum v oblasti zdravotnictví, jde tak překotným tempem, což je dobře, že množství peněz, které zdravotnictví by spotřebovalo, je neomezený. A pochopitelně je potřeba hledat i společenskou dohodu, co je upřednostňováno a co je drobet jaksi to méně důležitý a na to ty prostředky soustředit. Takže já se domnívám, že zdravotnictví české je dobré, že je kvalitní a že bude mít vždycky dostatek peněz a že je potřeba neustále ty mechanismy vylepšovat, aby pochopitelně ty peníze šly tím směrem, kde jsou nejvíce potřeba. 

Moderátor (Jana Šmídová): Studio STOP a jeho hostem je předseda Českomoravské komory odborových svazů senátor Milan Štěch. 

Moderátor (Petr Holub): Pane senátore, věříte, že odbory budou úspěšně spolupracovat se současnou vládou premiéra Jiřího Paroubka? Už jsme říkali, že v případě premiéra Špidly to tak úplně nebylo. 

Host (Milan Štěch): Ano, je to tak, nebylo a teďkon s vládou Jiřího Paroubka se zatím spolupracuje bych řek slušně, dobře. Myslím si, že jsme konzultovaný, že se do tripartity dávají věci, které se týkají zaměstnavatelů a zaměstnanců a pokud to tak bude pokračovat, tak by se moh sociální smír na této úrovni udržet. 

Moderátor (Petr Holub): Vláda slíbila, že v srpnu předloží dva důležité zákony o deregulaci nájmů a zákoník práce. Jste s nimi spokojen v jejich současné podobě? 

Host (Milan Štěch): Tak úplně spokojen nejsem. Ten první zákon potřebuje ještě určité vylepšení ve směru k občanskýmu zákoníku, který určuje tu stávající úroveň, to znamená určitou ochranu těch nájemních vztahů tak, aby občan nemusel mít strach, že bude bez náhrady z bytu vystěhován. Jinak to tempo deregulace nejásáme, ale je tam potřeba určitý pokrok udělat nebo změnu udělat, a to tempo je nějaký kompromis. A co se týká zákoníku práce, zákoník práce, musím tomu říci, že české pracovní právo je harmonizováno s právem evropského společenství a má jednu velkou kolizi, a to je to, že není v souladu s českou ústavou. Od roku 94 se na tom pracuje, teďkon se ty práce dostaly nejdále, to znamená, aby tam platil princip, co není zakázáno je dovoleno. Což by vytvářelo už větší prostor, tímto zapracováním pro smluvní volnost, a my jsme pro smluvní volnost. Ale pro smluvní volnost, ne pro volnost. To znamená, kde bude oboustranná dohoda na úrovni kolektivních smluv, to upřednostňujeme a nebo teda individuální smlouvu. Ale zaměstnavatelé si to představiteli tak, že ten stávající, ten stávající stav ochrany, psané ochrany v zákoně, se výrazně poníží a pak že oni budou moci formou vnitřních mzdových předpisů, nebo vnitřních předpisů v podnicích, jaksi nařizovat nebo sdělovat zaměstnancům, co poskytnout nebo neposkytnou. Toto není liberalizace, to by byl pokus o jednostranný diktát, a to je ten základní rozpor mezi námi a zaměstnavateli. 

Moderátor (Jana Šmídová): Zákony jsou to důležité, pane senátore, věříte, že se je podaří prosadit do voleb? 

Host (Milan Štěch): Budeme dělat všechno proto, aby se prosadili, protože zákoník práce je slibován 12 let a z druhé strany problematika kolem nájemného je takovým horkým bramborem a bylo by dobře, kdyby ho politici vyřešili. 

Moderátor (Petr Holub): Sociální demokraté dnes stále častěji spolupracují ve Sněmovně s komunisty. Myslíte si, že tato kooperace je prospěšná, ať už pro společnost nebo pro zaměstnance? 

Host (Milan Štěch): Já si myslím, že se musí spolupracovat se všemi. Víte, já když slyším takové někdy ty poznámky, že Sociální demokrati se nechají podporovat při některých zákonech hlasy komunistů, tak si vzpomínám na volbu prezidenta. Já jsem u toho byl jako senátor a viděl jsem jak pan prezident stávající, tehdy ještě poslanec Klaus, stál moc o hlasy komunistů a nebýt těchto hlasů, tak všichni víme, že tam by na Hradě nebyl. Tak není seriozní ze strany ODS, často když zaznívají výhrůžky a strašení komunistama a sociálníma demokrata, protože jejich čestný předseda je díky jejich hlasům prezidentem této země. Jsme 15 let po politických změnách, komunisti by měli určitou pokoru samozřejmě neustále mít a dávat jí najevo, ale měli by mít právo být rovnocennými účastníky všech politických jednání a pokud získají důvěru občanů, tak ji nemůžeme nějakým způsobem snižovat a pokud podporují a navrhují kroky, které jsou prospěšné pro občany třeba z mého pohledu, tak jsem velice rád, že tomu tak je a myslím si, že levice by do budoucna samozřejmě měla více do určité míry spolupracovat. Na druhou stranu i pravicové strany by měly být schopny se domluvit a vůbec, mělo by se to politické spektrum být schopno domluvit na záležitostech, jako jsou například přístup k evropské ústavě, jako je potřeba změny naší ústavy, jako jsou věci týkající se zahraniční politiky a bohužel tam mi vadí, že pořád hrajou na opozici nebo nesmiřitelnou opozici, to poškozuje Českou republiku a je to škoda. 

Moderátor (Jana Šmídová): Pragmatický premiér už nyní prohlašuje, že by se nebránil budoucí spolupráci s KSČM, ovšem v případě, že se strana změní. Byla by taková kooperace možná a věříte, že se čeští nereformovaní komunisté mohou změnit v moderní levicovou stranu? Na druhé straně ovšem je část levicového potenciálu dosud nevyužita, komunisty ovšem podporuje zhruba pětina voličů, některé průzkumy veřejného mínění toto číslo ještě navyšují. 

Host (Milan Štěch): Víte, podle mého každý se mění aniž si to připouštíme, protože se vzájemně ovlivňujeme, i když možná děláme hrdiny navenek, ale jistě ve skrytu míry duše nebo svýho svědomí přemýšlíme o řadě věcí a myslím si, že to je tak u všech. Pokud je zášť, pokud je nějaký svár, pokud je nějaká nostalgie, která je jaksi nesmiřitelná, tak to je ke škodě těch, který se tím živí. Já si myslím, že optimismus a i drobet úsměvu na tvářích je lepší životní filozofie a pokud komunisti samozřejmě by dávali najevo, že nevnímají ty změny, které ve světě jsou a nemusí se jim samozřejmě líbit, ale my nejsme pupek světa, tak se budou sami u bych řek inteligentně myslících lidí vyřazovat. A já si myslím, že tam mají i řadu lidí, kteří už uvažujou moderně. Je to vidět na některých i těch mladších poslancích a je to jejich vnitřní problém. Zrovna tak je to u dalších politických stran, zrovna tak je to u odborů, takže já se domnívám, že je potřeba k tomu přistupovat bez nějakých předsudků a samozřejmě je potřeba hledat spíše ty věci, které nás spojují než které nás rozdělují, a to si myslím, že platí pro celé veřejné, politické i občanské spektrum. 

Moderátor (Jana Šmídová): Takže komunisté by se vlastně nemuseli moc měnit, stačilo by, kdyby měli .... 

Host (Milan Štěch): To neříkám, paní redaktorko, to neříkám, já si myslím, že pokud by navrhovali recepty, které v tomto světě, který má prostě dopady globalizace, kdy jsou nerealizovatelné, tak se s nima prostě nemůže nikdo jaksi spojovat, nemůže s nima hledat podporu. Pokud budou třeba i s velkou sociální dimenzí hledat recepty na to, jak řešit ty problémy současné světa a současné problémy České republiky, tak určitě s nima jednat, spolupracovat a jejich třeba podporu, takže prosím, abyste mi nedávala do úst to, co jsem neřekl. Já si myslím, že jim škodí takové ty projevy, jaké provádí někdy pan Grebeníček, například když byla teďka nedůvěra vládě vyslovovaná, nebo některé ty jejich akce, protože z těch zaznívá určitá jakoby nostalgie a nesmíření se s tím vývojem, který je a myslím si, že změny v roce 89 byly změny spontánně podpořený lidma, samozřejmě je taky určité zklamání, ale to není kvůli tomu, že by se všechno od roku 89 dělalo dobře. Takže já si myslím, že je potřeba sebereflexe, a to je třeba u každýho, jak u komunistů, tak u mě, tak u ostatních, a někdy se nám to daří víc a někdy méně. A buďme takoví i k těm komunistům, jsou to jenom lidé. 

Moderátor (Jana Šmídová): Říká předseda Českomoravské komory odborových svazů senátor Milan Štěch, který byl hostem dnešního Studia STOP. Pane senátore, děkujeme za vaše informace a také za váš čas. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas