21. srpna  2006  rubrika: Studio STOP

Srpen 1968

Liberec si připomíná 21. srpen 1968 - Foto: Ivana Bernáthová

Liberec si připomíná 21. srpen 1968Foto: Ivana Bernáthová

Před třicetiosmi lety jedenadvacátého srpna 1968 vtáhly do tehdejšího Československa armády pěti zemí Varšavské smlouvy, aby tak zastavily nadějně se vyvíjející demokratizační proces v naší zemi.

Kreml tehdy dal na varování tehdejšího sovětského velvyslance v Praze Červoněnka a dvacátého srpna spustil vojenskou akci, která byla za celé třičtvrtě stoleté trvání sovětské říše nevídaná. Půlmilionový kontingent sovětských, východoněmeckých, bulharských, maďarských a polských vojáků v nočních hodinách vtáhl do další spojenecké země a uvěznil prakticky celé její politické vedení. Československá armáda zůstala v kasárnách, čímž sice zabránila možným těžkým ztrátám na životech, ale zároveň národu připomněla rok 1938, kdy se za jiných geopolitických okolností stalo zhruba totéž, jen s tím rozdílem, že na jaře roku 1939 zbytek okleštěného Československa obsadil obávaný, předem vytipovaný nepřítel, kdežto o třicet let později hlavní spojenec. Dnešní Studio STOP proto budeme věnovat především vojenským aspektům konce Pražského jara z roku 1968. Mými hosty jsou pan generál Karel Pezl. Dobrý večer, pane generále. 

Karel PEZL, generál -------------------- Dobrý večer všem. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- A politik a diplomat Luboš Dobrovský. I vám dobrý večer, pane Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Pánové, když jsme si vybrali takovéto téma, jedna otázka osobní dřív, než se pustíme do samotných problémů, jak jste vy dva každý zvlášť strávili jednadvacátý srpen 1968, pokud si to vybavujete? Generál Karel Pezl, prosím. 

Karel PEZL, generál -------------------- Už uteklo pár let, ale snad nějaké ty vzpomínky z těchto tragických dnů v člověku vždycky musí zůstat. Já jsem byl tenkrát plukovníkem a byl jsem náčelníkem operační přípravy na generálním štábu armády. Vrátil jsem se zrovna z takzvaného zakončeného a neukončeného cvičení Šumava, kde jsem byl v operačním štábu řízení tohoto cvičení. Byl jsem po dovolené a dva dny před tím jednadvacátým srpnem jsem se vrátil na pracoviště v různé náladě, která vyplývala ještě z celého toho doznívání toho prapodivného cvičení, které snad v historii vojenství ve světě nemá obdoby. No, a tak toho dvacátého jsem byl večer doma a za chviličku v pozdních hodinách nočních jsem najednou slyšel nebývalý letecký ruch, poněvadž já bydlím na Ruzyni. A jedno letadlo za druhém se snášelo a za chviličku mi volali z generálního štábu, abych se dostavil na pracoviště. Tak jsem se urychleně sebral, jel na pracoviště a pak už jen sledoval ty hořký konce, který jednadvacátý srpen přinesl. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský stejná otázka. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Já jsem byl v té době dopisovatelem Československého rozhlasu v Sovětském svazu, byl jsem v Moskvě a dvacátého srpna přiletěla do Moskvy po skončené dovolené moje žena s dvěma dětma a se svou maminkou a zároveň jsem na tom letišti ale zahlédl speciál československé armády. Z něj vystoupila skupina generálů. Ve mně to samozřejmě vyvolalo celou řadu otázek, takže místo toho, abych se věnoval své rodině, věnoval jsem se spojení s Prahou, upozorňoval jsem na tuto skutečnost, hledal jsem teda i v Moskvě nějakou možnost kontaktu s těmi generály. Nedostalo se mi žádných informací ani z Prahy, ani z moskevských oficiálních míst, takže mé podezření, že se přeci jenom připravuje nějaká vojenská akce, o které se už dávno hovořilo jako o možném zásahu proti takzvanému Pražskému jaru, že je na spadnutí. Netušil jsem, že k tomu dojde tak brzo, že budu někdy po půlnoci moskevského času ... Ne, bylo to asi ve dvě hodiny. Asi ve dvě hodiny k ránu mně zvonil telefon. Já jsem stále ještě nespal a volal mi můj kamarád, který byl tenkrát vedoucím redaktorem u Reuteru v Moskvě. A informoval mě o tom, že jeho zprávy jsou takové, že už jsme byli napadeni. Vy jste, Libore, řekl, že ta vojska vtáhla to Českoslo ..., nevtáhla, vtrhla, vtrhla. Byl to opravdu velmi dobře připravený útok, který dokonce v jisté své, řekl bych, přípravné části počítal i s možnou obranou některých dílčích částí československé armády. K tomu nedošlo. Ještě se dostaneme jistě v našem rozhovoru k tomu, proč a jaké to mělo důsledky. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Dobře, pánové. Takže přejděme k tomu, co je podstatou našeho dnešního dumání o roce 1968. Kdy podle vašich představ a informací došlo k rozhodnutí skoncovat s československým jarem vojensky a proč? Já jsem už jmenoval úlohu velvyslance Červoněnka. To je taková historicky známá pravda, ale to by bývalo asi nestačilo. Generál Pezl. 

Karel PEZL, generál -------------------- No, tak já se na to podívám trošku z té politicko-vojenské stránky. Já chtěl bych tady ukázat na tu politickou eskalaci, na ten tah, který byl od samého počátku šedesátého osmého roku na Československo vyvíjen. A možná, že to velmi jednoduše může charakterizovat několik těch schůzek, které za sebou byly a co říkaly, co říkaly. Samozřejmě hluboký rozbor, ale začalo to v Sofii začátkem března 68, kdy se sešlo politické ... poradní výbor Varšavské smlouvy a takové to heslo, které vytyčilo pro československé komunisty, bylo čelit proti socialistickým silám, čelit proti socialistickým silám. V březnu následovaly hned Drážďany. Tam už bylo znepokojení nad negativními tendencemi, které se v Československu objevují. A teď to šlo ráz na ráz. Čtrnáctého sedmý 68 Varšava a heslo: Obavy o osud Československé republiky. A následovalo devětadvacátého sedmý Černá nad Tisou. Československo má zodpovědnost a musí prvkům kontrarevolučního napětí čelit vlastními silami. Poprvé kontrarevoluční napětí. No, a třetího osmý Bratislava. Obrana socialistických vymožeností je společnou internacionální povinností všech socialistických zemí. Vidíte to stupňování, ta gradace, řekl bych, z obecného jako ještě vnímáme vaši politickou situaci, vaše ... 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Ano, ale také se tam poprvé objevuje ten vojenský slovník, že jo, ta obrana. 

Karel PEZL, generál -------------------- A to je všechno první začátek roku. A abych se ... A když se zeptáte, kdy to začalo, kdy bylo rozhodnuto vojensky, podle mého názoru je to spojený už se sofijským zasedáním březnovém, protože tenkrát bylo rozhodnuto, že se v Československu provede mimořádné operačně-strategické velitelsko-štábní cvičení s částečně vyvedenými vojsky známé pod tím, tou zkratkou Šumava, které bude řídit štáb Varšavské smlouvy. A konečně generální štáb sovětských ozbrojených sil ucítil tu možnost dlouho let, dlouhá léta připravovanou, že Československo, které bylo jedinou zemí ve Varšavské smlouvě, kde zatím sovětská vojsky nebyly a kde první strategický slet nebyl na jejich vojskách postaven, ale na československé armádě, o které se domnívali, že v současné době není dostatečně spolehlivou, aby mohla plnit základní proletářské úkoly na evropském válčišti, tak připravil toto velké cvičení, jehož štáb už byl posazen do Milovic. Strategické místo a celé to cvičení, zažil jsem těch velkých cvičení strategických na evropském válčišti dost, ale toto se vymykalo všemu. Nějaký ten strategický syžet tohoto cvičení, ten byl zcela potlačen a zcela byl jednoznačně věnován strategické rekognoskaci pro vojenský přepad Československa. A tomu směřovalo všecko včetně těch mobilizačních akcí, které byly provedeny v Prikarpatském vojenském okruhu, kde byla rozvinuta strategická infrastruktura, která měla zabezpečovat silná vojska, a to všech skupin. Skupiny vojsk v NDR, sovětské skupiny vojsk v Polsku, v Maďarsku za předpokladu, že by došlo k tomu, že československá armáda jakýmkoli způsobem vyvinula proti těmto silám rozhodný odpor. Takže březen byl už jednoznačným rozhodnutím. To, co následovalo, ty další akce všecky, ta Varšava a ta Čierná a ta Bratislava, koneckonců byla jenom diplomatická zástěrka pokrytí tohoto cíle. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Takže myslím, že Karel Pezl to vyložil velice přesně. Celá ta situace a celé to, řekl bych, eskalování toho nátlaku politického i vojenského nátlaku na Československo bylo zpracováno v celé řadě historiografických prací. Já bych chtěl říct, že muselo k tomu rozhodnutí jako k možnosti využít staré vojenské síly a napadnout Československo vojensky, obsadit Československo vojensky a vytvořit tak určitě, určitou velmi zásadně novou strategickou situaci v Evropě. Muselo být rozhodnuto na samém počátku. Připravit takovou složitou operaci, jakou bylo napadení Československa, jeho okupace v srpnové noci jednadvacátého srpna 1968, vyžaduje obrovskou přípravu a je třeba zároveň říci, že celá ta akce byla provedena bezvadně z hlediska toho útočníka, i po logistické stránce z hlediska teda velení. Bylo to snadné. Vlastně také proto, a možná, že zejména proto, tam nemáme dost informací, do jaké míry určitá část velení spolupracovala dlouhodobě na přípravě tohoto vojenského napadení Československa a vytvoření té nové strategické situace. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ano, generál Pezl, prosím. 

Karel PEZL, generál -------------------- Jestli mohu říct ještě jednu takovou připomínku trošku z širšího kontextu, víte, ono pro sovětské politické vedení a Generální štáb sovětských ozbrojených sil, to byla mimořádně vhodná mezinárodní situace. Uvědomme si, co v té době bylo. Šedesát šest - Spojené státy ve Vietnamu. A to se gradovalo. Šedesát sedm, šedesát osm válka trvala a USA byly velmi zainteresovaný na tomto prostoru. Ztratily zájem, řekl bych, o tu euroatlantickou vazbu, protože byly angažovány tam, kde to bylo jejich hlavní, hlavní úsilí. Šedesát sedm - Izrael. Zase velký zájem Francie, Velké Británie na tomto prostoru, izraelsko-egyptská válka. Čili to všecko oslabovalo zájem a možnosti tedy jakékoli podpory Západu, jakýmkoli obranným aktivitám na politické i vojenské scéně, které by mohly eventuelně následovat. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Bývá to málokdy, kdy já nemohu tak úplně souhlasit s Karlem Pezlem, aby tady nevznikl takový dojem, snad jenom lehký, že teda jistou míru odpovědnosti za to, co se stalo v noci z dvacátého na jednadvacátého srpna šedesátého osmého roku v Československu, nesou spoluodpovědnost také Spojené státy a celý takzvaný svobodný Západ. Rozhodující odpovědnost je na určité části československého vedení, ale zejména teda na politickém a vojenském vedení Sovětského svazu. Je třeba říci, že celá ta situace z hlediska západních politiků nebyla dostatečně ozřejměna, ale lze předpokládat, jsou pro to dostatečné argumenty, že něco tak drastického a něco tak zásadně měnícího strategický poměr vojenských sil na evropském kontinentě sotva mohl Západ předpokládat. Byl postaven před hotovou věc a vzhledem k tomu, že nemohl počítat s přímým odporem československého politického vedení a zejména československého vojenského velení, k tomu se jistě ještě dostaneme, bylo jistě velmi obtížné říci těm Rusům dostatečně včas, že jejich vojenské pokusy o okupaci Československa budou nějakým způsobem teda sankcionovány podobným vojenským aktem. Takže abychom, abychom nerozptylovali tu odpovědnost, je zásadně na sovětském vedení, politickém i vojenském, a je zásadně na určité váhavosti, nejasnosti toho, té progresivní části československého vedení. Nezapomeňme, že to byli všechno komunisté, kteří si sami se svou představou budoucnosti nevěděli rady a určitá část toho vedení byla zrádcovská. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Generál Pezl se hlásí. 

Karel PEZL, generál -------------------- Nepolemizuju samozřejmě. Já jsem říkal, je třeba si všimnou těch mezinárodních zvláštních okolností a ty nelze zanedbat. Ty tady existovaly a ty do určité míry odváděly pozornost od toho, co se v Československu dálo. Vždyť to Československo v té době pro Západ nebylo nějakým vzorem, za který by bojovali. Vždyť Československo mělo tu komunistickou budoucnost, vždyť pořád jsme říkali: "Oni nám jenom v té Moskvě špatně rozumí. Vždyť my chceme dělat ten socialismus s lidskou tváří." 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Ne, ne, ne, ne, pardon, já, já musím do tohoto zasáhnout. Z tohoto hlediska jistě ano, ale proto já zdůrazňuji tu vojenskost, strategickou povahu celého toho aktu, té okupace Československa. Najednou se v prostoru, který byl vojensko-strategicky nějakým způsobem definován svou určitou silou a vzdáleností rozhodujících vojenských sil Sovětského svazu nebo Varšavské smlouvy od, dejme tomu, hranic vojenských sil Severoatlantické aliance, se něco zásadně změnilo. A na území, které bylo z tohoto hlediska víceméně neutrální, se objevuje půl milionu nepřátelských vojáků plně vyzbrojených a v jakémsi, jakémsi laufu. Běží prostě a jsou plni napětí, přičemž propaganda, která provázela alespoň vnitřně to, ten vpád sovětských vojsk na území Československa, hovořila o nebezpečí, že vojska Severoatlantické aliance přepadnou Československo. Takže to byl útok jakoby propagandistický nejenom proti československému antisocialismu, jak se tomu tenkrát říkalo na té sovětské straně, ale mohl to být a byl to teda také útok na stabilitu, vojensko-politickou stabilitu evropského prostoru. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ano, generál Pezl, prosím. 

Karel PEZL, generál -------------------- Já nic proti tomu, to jsou správný, správný řeči, který tady Luboš vede. Podívejte se, moh někdo očekávat, že ministr zahraničí David v té době udělá jakýkoli krok, aby se obrátil na jakoukoli instituci, jestli OSN, NATO nebo kohokoli a navázal určité styky, aby byla provedena sondáž, jaké jsou možnosti vůbec Československa, eventuelně vzdorovat takové variantě. Vždyť my jsme byli tak naivní, že to dál nejde. A co se ... První krok, co udělal Hájek, že po okupaci ministr Hájek nový v dubnové vládě, že vystoupil v OSN, no, a tím to, tím to skončilo. To byly jediné zahraničněpolitické kroky, které Československo pro svoji, řekl bych, obranu hodnot, které chtělo takzvaně tou revolucí vyjádřit, aby, aby se něco mohlo v těch mezinárodních vztazích pozměnit. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Pánové, já vám do toho vstoupím. Když jsme se dostali na ten politicko-strategický terén a připomněl bych, co říkal před chvilkou pan generál Pezl, že tady byl vlastně ..., a co doplnil před chviličkou Luboš Dobrovský, že tady byl vlastně prostor jediné spojenecké země, kde ty základny sovětské nebyly. Tady nebyli sovětští vojáci. Čím si to vysvětlujete? A pan generál Pezl velmi dobře říkal, že Sověti tehdy hledali jakoukoli příležitost, aby sem ty vojáky dostali. Jak se podle vašeho názoru stalo, že do té doby tady ta sovětská vojska nebyla? Generál Pezl. 

Karel PEZL, generál -------------------- Já už jsem říkal, že základní zájem na tom, aby se Československo stalo stejným státem stejného charakteru, jako byly ostatní, to je, na jejich území bylo sovětské vojsko, měl Generální štáb sovětských ozbrojených sil dlouhodobě a dlouhodobě se mu to nedařilo. Zaprvé ta politika československá byla komfortní s Varšavskou smlouvou a se vším, co kolem toho běhalo. A snažily se proto například v rámci operačního plánování a přípravy teda té agrese, naplnění toho evropského válčiště těmi finálními strategickými cíli, donutit československé ozbrojené síly, aby neúměrně, neúměrně investovaly do jejich rozsahu síly, mobilizační pohotovosti a materielního vybavení a zásob. Domnívaly se, že svým způsobem to povede k tomu, že českoslovenští politici budou přijatelní takovým řešením, aby určitá část sovětských vojsk nahradila to množství takzvané strategické potřeby na tomto operačním směru a byla umístěna. To se jim svým způsobem nedařilo a Československo krvácelo na vyzbrojování a přípravě, přípravě války. No, a teďka byla najednou k tomu příležitost. Oni ji stoprocentně využili, poněvadž ta militární klika v té době měla výrazný vliv v sovětském politickém vedení. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Otázka zní takto: Proč tady nebyli? To si, myslím, byla určitá zásluha primárně Benešova, který vyjádřil určitou vděčnost Josephu Vissarionovichi Stalinovi svého času. Zaprvé, že ho sovětská vláda uznala jako pokračovatele tedy legitimní československé vlády v zahraničí. Bylo to velmi složité. A v té Benešově určité politice zase ze zcela jiných důvodů pokračovali Klement Gottwald, který cítil, že by, dejme tomu, přítomnost sovětských vojsk v Československu po puči v únoru osmačtyřicátém roce snížila prestiž komunistické strany. A on si byl jist, že vládu udrží vlastními prostředky. A ta situace byla dlouhodobě tedy takto vyjadřitelná a zdálo se, že věrnost všech postupně se měnících československých politických vedení vůči Moskvě je trvalá až právě do toho ledna osmašedesátého roku a nebylo tedy potřeba sem vtlačovat nějaké vojenské síly, které by garantovaly věrnost. Je to také dáno tím, že z těch středoevropských zemí Československo nebojovalo proti Sovětskému svazu, nemělo žádné, řekl bych, staré účty se Sovětským svazem na rozdíl od Polska, ale na rozdíl od Maďarska a tak dále. Takže je tady celá řada důvodů, pro které bylo možné trpět tu skutečnost, že to byla jenom Moskvě věrná československá armáda s věrným politickým vedením, které garantovaly tu vojenskou hranici severo ... teda tu vojenskou hranici mezi dvěma světy, mezi teda tím světem totality na východě a tím světem demokracie na západě. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Podívejme se, pánové, na další aspekt, přímo na ten zásah. Když se nad tím zamyslíte a vzpomenete si na ty dny i na ty dny předtím koneckonců a týdny a měsíce, jaký byl podle vašeho soudu důvod k tomu, aby zásah nakonec provedli se sovětskými vojáky taky ti Maďaři, Bulhaři, Poláci a východní Němci, kterých tady, pravda, nebylo moc. Jejich účast, to, co jsem viděl, a na co si vzpomínám, byla víceméně symbolická. To jest, jo, pane generále, nejdřív vy. Mělo to skutečně význam jenom symbolický, nebo by si s tím samozřejmě Sověti bývali poradili sami? 

Karel PEZL, generál -------------------- Samozřejmě to byl symbolický význam. Ty, jak jsme už říkali, účastněnecké armády byly skutečně jenom pro oči pár vojáků. Bulharské armády, jeden tankový prapor s tanky T-34, který železniční transportence převážel na Slovensko. No, takovou trošku větší účast mělo Polsko, ale to už je dáno, řekl bych, tou skutečností, že za ním stála skupina sovětských vojsk v Polsku. Chtěl bych říct, uvědomme si tu skutečnost, že v NDR byla nejsilnější skupina sovětských vojsk, která byla v zahraničí. Dvacet dva divizí, z toho přes polovinu tankových. Všecky divize gardové s nejnovější výzbrojí, trvale udržované ve vysoké pohotovosti. A tu jsme měli na celém severním křídle prakticky od Aše až po Náchod. A dál byla zase skupina sovětských vojsk už v Polsku. Čili ta situace byla velmi složitá z hlediska vojenského. Celý Prikarpatský vojenský okruh byl zmobilizován a doplněn a přeskupen k západním hranicím na /nesrozumitelné/. Byly aktivovány železniční přepravní směry, hlavní automobilní vojenské silnice. To všecko znamenalo, já jsem si, když jsem slyšel ty letadla jednadvacátého v noci, říkal "to přece není možné, aby to bylo jenom okupace Československa, to je něco víc". Čím dál víc nás to utvrzovalo v tom, když jsme dostávali dílčí zprávy o síle těch vojsk, které nakonec dosáhly půlmilionového objemu všestranně připravených vojsk. Takže ta situace v tomto směru byla příliš složitá, než aby bylo jednoduché jejich vojenské militární likvidace nebo zastavení v té izarcionisticky postavené Československé republice. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- No, říkáme, že ta účast těch dalších členských zemí Varšavské smlouvy byla pouze symbolická. Já si myslím, že byla jenom symbolická. Ono to mělo jakousi, řekl bych, mafiánskou povahu. Takové ty nejdůležitější mafie získávají věrnost svých jednotlivých činitelů zejména tím, že je učiní spolupachateli nějakého společného zločinu. To je podle mého názoru jeden z velmi důležitých momentů. Ono taky všimněme si, že před cvičením Šumava a před okupací Československa vojenskou silou Sovětského svazu především byly určité složité problémy právě uvnitř Varšavské smlouvy. Bylo to už v době, kdy Rumunsko tedy dalo najevo svou neochotu vojensky participovat na Varšavské smlouvě. A Varšavská smlouva, zdála se být jaksi ne zcela schopna efektivní vojenské operace. Toto byla velká příležitost prokázat, že Varšavská smlouva je živý militantní organismus, který je schopen společné operace a společné odpovědnosti za tuto operaci. V tomto smyslu tedy to bylo nejenom jaksi formálně symbolické, ale i velmi praktické. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ano, prosím, generál Pezl. 

Karel PEZL, generál -------------------- Jestli mohu jenom ... 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Prosím, samozřejmě. 

Karel PEZL, generál -------------------- Jenom jedna malá poznámka k doplnění o tom, o těch některých nesrovnalostech ve Varšavské smlouvě. Od roku 66 zhruba se velmi intenzivně jednalo o tom, že je třeba štáb Varšavské smlouvy výrazně změnit, že má pořád stále jenom charakter sovětského štábu, který je postaven o jeden stupínek níž, než je generální štáb sovětské armády. Leccos se v tom i organizačně udělalo, i když zcela jenom formálně. Zástupci jednotlivých států získali více míst ve štábu spojených ozbrojených sil v Moskvě, ale skutečně jenom formálně. Ten vliv generálního štábu sovětských ozbrojených sil na velitelství, na velení Varšavské smlouvy byl nezměrný. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Pane generále, další otázka opět bude směřovat nejdřív na vás. Vy jste tady už naznačil před pár minutami, že generální štáb a velení československé armády mělo dosti obstojnou představu o tom, jaká síla do této země přichází. Byla tedy československá armáda tehdejší v takovém stavu, aby tomu půlmilionovému kontingentu byla schopna nějak účinně vzdorovat a jaké by asi byly následky takovéhoto rozhodnutí podle vašeho soudu? 

Karel PEZL, generál -------------------- Je to velmi citlivá otázka, řekl bych možná velmi individuelně pojatá, jestliže budu říkat jakýkoli svůj, svůj názor. Předně si myslím, že určité předpoklady pro účinný odpor zde mohly být za jiného politického předpokladu, že prakticky samotný začátek roku 68, kdy se ukazovalo, co může Československo čekat, kdyby byly přijaty jakákoli politická rozhodnutí, která by zvýšila připravenost státu na tuto eventuální možnost, i když tomu vedení politickému, které tenkrát bylo, nemůžeme vůbec se domnívat, že by bylo schopno takovéto akce formulovat, některé základní úkoly pro ozbrojený síly. Víte, ono se někdy srovnává rok 38 a 68. Ale rok 38, to znamenalo od třiatřicátého roku, od nástupu Hitlera celé Československo, celá společnost žila atmosférou toto je náš úhlavní nepřítel, který chce o našem osudu historicky rozhodnout. Kdežto šedesátý osmý rok od samého počátku, od šedesátého šestého roku, od třináctého sjezdu Komunistické strany Československa, kdy se objevil první náznak usnesení, že existují určité protisocialistické síly, kterým je třeba čelit, to bylo poprvé, kdy nějaký sjezd KSČ dovolil si tuto skutečnost definovat, se neudálo ani ň. Naopak my se domluvíme a my se domluvíme ještě v Černé a my se domluvíme možná ještě v Bratislavě. To je potom velmi obtížné cokoli dělat. Ale kdyby to bylo připraveno, kdyby bylo připraveno určité mezinárodní ovzduší pro široký souhlas s takovou činností, pak možná ano. Dovedu si zcela představit, že kdyby byl dán rozkaz, že výsadek operační výsadkové divize, která přistávala na Ruzyni, byl by dán rozkaz zničit tento výsadek na přeletu československých hranic, takže československé letectvo bylo schopno leccos udělat a protivzdušná obrana Prahy, která byla nejsilnější PVO ve Varšavské smlouvě na první strategické linii, by rozhodně asi ten výsledek zdecimovala. Ale to jsou, řekl bych úvahy. Chybělo jakékoli rozhodnutí. Já jsem byl u toho. Má armáda rozhodovat o tom, co se bude ve státě dít, nebo má rozhodovat politické vedení, aby určilo armádám, co má dělat? No, a jsme u toho tedy. Zodpovědnosti občanů za své politické vedení. Važme si toho. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Já si myslím, že to Karel Pezl řekl teďka naprosto přesně. Já bych k tomu dodal jenom tolik, že československá armáda nebyla ve velení vlastním vojskům samostatná. U každého vyššího velitelství byli sovětští poradci. Navíc československá armáda, její velení bylo součástí velitelských systémů Varšavské smlouvy. Armáda se účastnila právě onoho cvičení, které bylo ve skutečnosti přípravou toho útoku na Československo. Takže po technické stránce, nejenom po té stránce politické, ale po technické stránce armáda nebyla připravena čelit takovému ozbrojenému útoku. Aby mohla čelit, muselo by politické vedení v okamžiku, kdy se začalo připravovat cvičení Šumava, z kterého každý jenom trochu znalý vojenský velitel vyšší třídy musel poznat, že tam jsou ještě nějaké skryté možnosti, které budou později třeba využity. Muselo být ... československé politické vedení dát armádě rozkaz, aby vystoupila teda z toho systému Varšavské smlouvy, aby začala budovat nějaký typ obrany a aby se připravovala a aby byla v nějaké pohotovosti proti případnému napadení. To se nestalo právě nejenom proto, že to politické vedení teda nebylo, nebylo schopno dát takový rozkaz, ale ono nebylo schopno dát takový rozkaz, protože, já jsem pevně přesvědčen, je to nenapadlo, že existuje taková možnost. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ano. Generál Pezl, prosím. 

Karel PEZL, generál -------------------- Jenom jednu podrobnost. To je taková perlička zase z toho cvičení Šumava. V průběhu toho cvičení Šumava v Mladé se konalo velké shromáždění všech představitelů vojenských kontrarozvědek států Varšavské smlouvy. To bylo v době, kdy už to cvičení utichávalo, když už na území Československa byly některé konkrétní jednotky, takzvané značkovací jednotky, které už se rozmisťovaly na místech strategicky výhodných. Já nevím, Náchod, Olomouc a podobně. A tohoto shromáždění se zúčastnily přirozeně naše orgány vojenské kontrarozvědky. Čili nelze říct, že by toto shromáždění vojenských kontrarozvědek bylo nějakým formálním, ale že to bylo, řekl bych, finišující shromáždění, které upřesňovalo poslední a konkrétní úlohy. A domnívám se, že jich upřesnilo i ty úlohy, které byly spojeny s vytvořením podmínek na letišti Ruzyně pro přistání sovětského výsadku. Čili Československo v určitých orgánech, v určitých kruzích, na určité úrovni o těchto pozicích sovětských bylo informováno a mělo možnost přijmout některá rozhodnutí, která nepřijalo. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský chce něco říci ještě? 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Ministr obrany tehdy byl generál Dzúr a některé nepřímé důkazy, ale i některé přímé informace, které byly později získány, svědčí o tom, že generál Dzúr byl jedním z těch, kdo připravovali právě přistání těch sovětských výsadkových jednotek v Ruzyni, že byl připraven k tomu, aby zabránil jakémukoli pokusu zaútočit na tyto okupační jednotky. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Času nám, pánové, jak vidím, mnoho nezbývá, až mě to zaráží, ale to při takovýchto zajímavých tématech bývá pravidlem. Budu se tedy ptát na to, co považuji v tom závěru za nejdůležitější. My jsme mluvili o tom, že Československo bylo zemí, která po dlouhá léta po válce bylo bez sovětské vojenské přítomnosti. Co podle vaší zkušenosti ta takto vzniklá vojenská přítomnost dvacetiletá znamenala pro psychologii tohohle národa a myslíte si, že pokořila Čechy a Slováky ještě víc, anebo by to vlastně bylo stejné, kdyby se, dejme tomu, za pomoci nějaké kolaborantské vlády podařilo celý ten problém zvládnout politicky či policejně? Neumím si představit přesně. Generál Pezl. 

Karel PEZL, generál -------------------- No, tak já se nedomnívám, že to byl historický zvrat ve formování českého národa, jeho myšlení. No, a podívejte se, vždyť co vzniklo. První slova internacionální pomoc. Jak už to deformuje, deformuje celej význam toho slova. Jak vznikly takové výrazy, jako, jako byla například celý ten proces, který následoval poté, když Husák se dostal k politické moci. Celá ta normalizace. Co to je normalizace? Jakou jsme si to vytvořili a představili normu společenského chování? To, to přece vzniklo srpnem, normalizací se to rozvinulo a pokřivovalo to charaktery, že děti něco slyšely jiného doma, něco jiného musely říkat ve škole. Jak se ten národ vychovával? To je bolest, bolák na duši národa, který se hned tak nezahojí. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský. 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Ta otázka, máte rád taky ten aspekt, řekl bych, úzký, jak přítomnost sovětských vojsk na území Československa přispěla k demoralizaci obyvatelstva? No, jak u koho. Někteří se přizpůsobili té situaci tak, že jezdili do Milovic nakupovat, protože tam v těch sovětských obchodech bylo některé zboží lacinější než v jiných obchodech. Někteří se cítili být hluboce uraženi ve své, řekl bych, národní cti, ale nebylo jim to moc platné. A některým politikům, kterým občas šlehla hlavou myšlenka, že snad by bylo možné už nějakým způsobem ukončit tu takzvanou normalizaci, která byla ve skutečnosti demoralizací, přispěla přítomnost sovětských vojsk na československém území k tomu, aby tu myšlenku rychle z hlavy vyhnali, s tím, že ježiš marja, co by se stalo, kdybychom náhodou začali dělat něco, co by se těm Sovětům nelíbilo. Oni by znovu uvedli ty vojska do nějaké pohotovosti. Takže ano, demoralizační princip je s přítomností sovětských vojsk také spojen, a ukázalo se to dokonce i v té chvíli, kdy sovětská vojska odcházela z Československa, tak v okamžiku, kdy odešla, místo toho, abychom se obrátili na ty, kteří ne snad je pozvali, ale kteří jim umožnili, aby tady vůbec existovali takoví lidé jako Dzúr a celá řada dalších generálů a politiků. Tak abychom je povolali k soudu a abychom je soudili za vlastizradu, tak jsme vystřelovali rachejtle, že už to máme jako za sebou všecchno. A ne, neměli jsme to za sebou a nemáme to bohužel za sebou ani dnes. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Pánové, poslední otázka a vaše poslední odpovědi. Bude to snad jediné, mírně veselejší téma celého dnešního třičtvrtěhodinového povídání. Gorbačův umírající Sovětský svaz po pádu komunistických režimů v bývalých satelitních zemích stáhl své vojáky poměrně rychle. Já se musím přiznat, že jsem byl tehdy překvapen. Proč se to stalo? A prosím o stručnější odpovědi. Generál Karel Pezl. 

Karel PEZL, generál -------------------- Já se domnívám, že Gorbačov pochopil, že ten historický směr konce dvacátého století, že Sovětskému svazu nedává možnost vyřešit ten velkorysý plán na ovládnutí zbytku Evropy, že byl uzbrojen. Bipolární svět ho uzbrojil, Sovětský svaz ztratil onu schopnost, o které se dříve domníval, že má na evropském válčišti. A zkomplikovaná situace ekonomicko-hospodářská a politická v Sovětském svazu ho nutila k tomu, aby snažil se alespoň uchovat Rusko jako základ něčeho pro budoucnost v tomto globalizovaném světě. A proto se rozhodl, že už mi nic jiného nezbývá, než je stáhnout a pokud možno tedy rychle. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Luboš Dobrovský? 

Luboš DOBROVSKÝ, politik, diplomat -------------------- Tahle otázka, proč Gorbačov tak rychle stáhl svá vojska z Evropy, to je otázka velmi zásadní, tu si klade ve své autobiografii, kterou vydal ještě před svou volbou, před svou první volbou prezidentem, prezident Ruské federace Vladimir Vladimirovič Putin. A on si taky klade tuto otázku a odpovídá na ni, že to byla chyba, že to Gorbačov nikdy učinit neměl, že tím ve skutečnosti jakoby se vzdal těch výsledků druhé světové války, jak se tomu říkalo. No, já jsem se, já jsem měl příležitost zeptat se prezidenta Gorbačova, proč to učinil. A on řekl, že to učinil proto, že pochopil, že je konec toho soupeření v oblasti vojenské a že teď půjde o to, abychom nalezli nějakou možnost spolupráce a snad i pozdějšího soupeření v oblasti ekonomické. 

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Těmito slovy Luboše Dobrovského dnešní Studio STOP, které jsme věnovali vojenským aspektům krize v roce 1968, končí. Za oba své hosty, generála Karla Pezla a Luboše Dobrovského se loučí a příjemný poslech všech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je MEDIASEARCH. Texty neprocházejí korekturou 

Autor:  Libor Dvořák

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas