Vyslovení důvěry Topolánkově vládě
V. Tlustý, I. Langer, P. Nečas a M. TopolánekFoto: ČTK
Čtvrt roku trvalo, než se po volbách podařilo jmenovat novou vládu. Na tuzemské poměry nezvykle dlouhá doba. V konfrontaci s některými jinými demokratickými státy nic neobvyklého, přesto se najde české specifikum.
Topolánkův tým totiž nastoupil do Strakovy akademie s všeobecným očekáváním, že zase hodně rychle odejde. Důvod je prostý. Menšinový kabinet nemá ve sněmovně předjednánu podporu a pokud se nic mimořádného nestane, nezíská na začátku října důvěru. Tím pádem by musel podat demisi a začal by fungovat jako kabinet dočasný do doby, než by byla jmenována nová vláda. Nakolik je takovýto vývoj pravděpodobný? Kdy se čeká politická scéna definitivně vypořádá s výsledkem červnových voleb? Odpověď nejenom na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe a Bohumila Doležala. Takže dobrý večer.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Dobrý večer.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Dobrý večer.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když budeme hovořit o tom, že máme novou vládu, tak jak vy jako politologové se díváte na ten vývoj těch tří měsíců, kdy se dlouhodobě vyjednávalo o vládě, kdy se hovořilo o tom, že je potřeba předjednat takovou podporu, aby ta vláda, která bude jmenována, nakonec měla šanci získat důvěru a nakonec se dospělo stejně k tomu, že předstoupil před prezidenta republiky menšinový kabinet jedné strany, navíc ještě doplněný některými nestraníky bez předjednané podpory. Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, já ten vývoj vidím jako poměrně nešťastný. Hned podle volebních výsledků bylo zjevné, že bude nesmírně těžké udělat vládu, která by měla většinu, protože dvě největší strany jaksi šly velmi tvrdě proti sobě. Mně se zdálo, že velkou chybu udělala ODS, že opustila ten projekt trojkoalice, i když neměl velkou šanci na schválení, to je první věc, a že se vydala na vratkou cestu velké koalice, která podle mého názoru nikam nevede, což se vzápětí taky, taky ukázalo, respektive kam by mohla vést velká koalice. To je první věc. Druhá věc je, že možná v té situaci, jak se vytvořila, by bylo od ODS bývalo taktičtější, a možná, že bychom si ušetřili lecjakou peripetii, kdyby, vzhledem k tomu, že bylo od začátku jasné, že ani menšinová vláda ODS ani ta trojkoaliční vláda nemá velkou šanci, kdyby prostě první šanci byl dostal pan Paroubek. Ten se na to cítil, byl velmi sebevědomý a pak by se ukázalo, buď by uspěl, což já osobně bych si tedy sice velmi nepřál, ale je to demokratická procedura, nebo by s ním byla daleko lepší řeč.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já jsem k tomu povolebnímu vývoji také kritický, ale mám trošku jiný názor. Myslím si totiž, že k tomu pokusu sestavit velkou koalici vůbec nedošlo. To, co se dělo mezi ODS a sociální demokracií po tom neúspěšném pokusu sestavit trojkoalici, nebylo vyjednávání o velké koalici, o jakési opoziční smlouvě, tedy, řekněme, o skryté velké koalici, která ovšem se snažila tvářit tak, že vlastně sociální demokracie bude tolerovat ODS bez nějakých větších podmínek. Pak se samozřejmě ukázalo, že ty dvě strany v zákulisí vyjednávaly především o nebo se snažily vyjednávat o rozdělení různých postů a podobně. Já myslím, že velká koalice je něco, něco jiného. Velká koalice je aranžmá, ve kterém ty dvě velké strany mají obě odpovědnost za vládu, sdílejí ji, mají ve vládě zhruba stejný počet ministrů, musí tedy před voliče předstupovat obě s nějakým programem, který vytvoří, a to v tomhle případě nebylo. Tady se snažila vytvořit program ODS a sociální demokracie řekla, že tento program bude nějakým způsobem kontrolovat a omezovat výměnou za to, že dostane nějaké posty. Takže já jsem kritický především k tomu, že na základě výsledků voleb, které bohužel dopadly tak, jak dopadly, to znamená, že jediná možná většinová vláda je vláda velké koalice, pokud nebudeme brát v úvahu komunisty, budeme nadále izolovat komunisty, tak jediná většinová vláda je velká koalice. Takže ty dvě strany prostě nenašly odvahu o tom ani mluvit. Chápu, že v těch dvou stranách není k tomu nálada, že možná vůle těch členských základen pro to není, ale tam vidím já určité selhání těch dvou lídrů, že nebyli schopni to ani otevřeně svým stranám nabídnout a dát to k diskusi.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Já jenom ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- ... bych k tomu poznamenal. Jako formálně velká koalice to nebyla, ale bylo to rozvržení sil, které by ve velké koalici bylo stejné. Mimochodem velká koalice vždycky taky bude znamenat rozdělení postů, že jo, taky, jo. No, a ukázalo se, že jakmile se ODS zbaví svých koaličních partnerů malých, zelených a lidovců, tak ČSSD, která má komunisty vždycky jisté v záloze, může s ODS vládnout a zároveň ji vydírat a snažit se získat na svou stranu někoho z těch malých koaličních partnerů opuštěných, což se stalo v tomto případě, že jo. Podařilo se to s lidovcema, sice to bylo v té straně zvráceno, ale, ale nikdy není, nikde není řečeno, že příště to zkusí, to s tou nebo s druhou stranou nevyjde.
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já bych k tomu dodal, že právě proto si myslím, že v té, v té transparentní velké koalici, ve které obě strany jsou ve vládě, mají společný program a existuje mezi nima nějaká koaliční smlouva, tak i toto se dá ošetřit. Prostě pokud by například sociální demokracie se snažila prohlasovat některé zákony proti ODS třeba s pomocí komunistů nebo těch ostatních stran, tak samozřejmě ta druhá strana má právo takovou koalici vypovědět. Ale to se, k tomuhle typu aranžmá se tyhle ty dvě strany zatím vůbec nechtějí stavět nebo se k němu nedostaly a já si myslím, že ten problém tady trochu je v tom, že ty velké strany, ale vlastně všechny ty strany od těch voleb mluví o svých voličích. Oni jakoby se už připravují na další volby. Nemluví prostě o občanech, mluví o zájmech státu. My přeci všichni víme, jaké jsou zhruba ty základní priority, kterých se musí tak jako tak ty dvě strany společně zhostit, penzijní reforma, státní finance, prostě bez dohody těch dvou velkých stran to stejně nepůjde, ať už vládne kdokoliv. A to, že nejsou schopni se k tomu postavit čelem a říci: "Tak, dobře, půjdeme do toho společně a uděláme tyto reformy," to vidím jako velké selhání politiků, i když jaksi chápu, že se také musí ohlížet na své vlastní voliče, kteří zřejmě si představovali, že bude vládnout buď ODS, nebo sociální demokracie.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. A v této souvislosti, proč tedy přišel Jiří Paroubek s tím návrhem, že by vytvořil menšinovou vládu s KDU-ČSL, kterou by tolerovali komunisté? Bylo to v době, kdy vlastně ODS a ČSSD spolu jednaly, kdy tedy mohla třeba vzniknout nějaká skrytá koalice nebo opoziční smlouva, ale mohlo to třeba vyústit i postupně v tu velkou koalici a najednou přišel ten šok. Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, já jenom bych k tomu chtěl říct, že tím právě Paroubek dokázal, že je naprosto nedůvěryhodný. Jak mu má nějaká strana věřit, když prostě, jako mně to připadalo, jako ten neuvěřitelný, když prostě vyjednávači dostanou na seriózním jednání dostanou zprávu na mobil, zvednou se a odejdou. To přece se, kdo má, kdo, kdo má takové straně věřit? To je jedna věc. Druhá věc je, velká koalice samozřejmě bude svázaná nějakými pravidly, aby v té velké koalici nedocházelo k tomu, k čemu docházelo v té koalici předvolební, co jsme tu měli, to znamená, že Paroubek spoustu věcí prohlasovával s komunisty, ale nikde se nedá ošetřit, že tu velkou koalici nevypoví a neudělá pro něj výhodnější skrytou koalici s komunistama, ke kterým mimochodem má ta strana blíž než k ODS programově, a nevezme si k tomu nějakého jednoho, dva, tři přeběhlíky. Já nevím, jestli ta velká koalice je to šťastné řešení z jednoho prostého důvodu. Tady byly dlouho u moci sociální demokrati a ty strany programově se od sebe dost liší. Já si myslím, že by bylo dobré, kdyby buď dostali sociální demokrati znovu plnej mandát k vládnutí, anebo, kdyby byli vystřídáni, což jako bych z demokratickýho hlediska považoval v tuto chvíli za takový šťastnější. Z toho důvodu já na rozdíl od pana kolegy Peheho jsem spíš stoupenec tedy předčasných voleb.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře, ale ještě k tomu překvapivému zvratu v Paroubkově postoji v průběhu jednání s ODS.
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já si myslím, že to částečně bylo zapříčiněno právě tím, že to jednání bylo, řekněme, jako rovné s rovným, že tady byla snaha vytvořit vládu, menšinovou vládu ODS, která by dala k dispozici svůj program veřejnosti. Naplňovala by sice nějakým způsobem osekaný program nebo program, který by kontroloval sociální demokracii výměnou za nějaké mocenské posty, ale ve skutečnosti ta druhá strana, která de facto ve volbách skončila jako, jako rovnocenný soupeř, tak by byla v té pozici té, té strany, která jenom toleruje tuto vládu ODS. Čili bylo jasné, že, pokud Paroubek dostane nějakou šanci k tomu, aby on mohl sám vládnout, tak to udělá. Já jsem ovšem přesvědčen o tom, že, a tady souhlasím s prezidentem, že to prostě v tom, v tom jednání byl úkrok nebo úhybný manévr, že politici toto dělají v těchto jednáních a že, kdyby se třeba panu Topolánkovi přihodilo, že jeden sociální demokrat nebo jeden komunista přeběhnul třeba k zeleným, tak okamžitě přeruší jednání s panem Paroubkem a vytvoří tu trojkoalici znova. Takže to ...
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Ten problém je, že tohle se nestalo, ale, stalo se to naopak, jo.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Ano jistě, ale já dávám tady příklad, takže, pokud jde o tu věrohodnost politiků v tom, v tom jednání, tak bych zase nezatracoval za to, že se snaží pro sebe maximalizovat volební zisky a pokud pro Paroubka to byl tento typ vlády spíše než jakási tolerance menšinové vlády ODS, tak se mu nelze divit.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, já to tedy musím říct, že tohle považuji za neslušné stejně, jako bych považoval samozřejmě od Topolánka neslušné, za neslušné, kdyby udělal totéž. Jenže on to neudělal, udělal to Paroubek, jo.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Když právě hovoříme o tom, co se stalo, tak samozřejmě nemůžeme pominout takový veletoč lidovců. Samozřejmě Miroslav Kalousek, když do toho šel, tak to zdůvodňoval různým způsobem. Jeden byl ten, že se bál velké koalice nebo dohody velkých stran, že třeba změní volební systém, který by mohl vytlačit ty menší strany, dalo by se říci, na periferii politického spektra nebo mimo tu první ligu. V této souvislosti ale to nezní moc důvěryhodně už z toho důvodu, že sociální demokracii i ODS vyhovuje jiný typ volebního systému, takže ta dohoda by byla velmi složitá a velmi nepravděpodobná. Proč tedy podle vašeho názoru se vrhl do tohoto dobrodružství Miroslav Kalousek?
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, já si ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- ... myslím, že jako tohle to je ta obava z toho, že by nějakou úpravou toho volebního systému byly ty malé strany vyšachovány, přičemž lidovcům stačí v tuto chvíli strašně málo, aby byli vyšachováni, že jo, jejich preference jsou slabé, nebyla prostě, nebylo od věci, protože stačí trošku upravit počet volebních obvodů, tedy zvýšit, a už budou mít lidovci co dělat, aby se do parlamentu dostali. Nicméně to by mně nepřipadalo špatný, mně připadalo špatný ta cena, za kterou to pan Kalousek udělal, to znamená, že prostě jaksi zvrátil všechno, co prostě hlasitě před volbama vyhlašoval, a to se ukázalo být, podle mýho názoru, jednak je to nemravný a jednak je to strašně nešikovný, a to se ukázalo během, jako do čtyřiadvaceti hodin poté, co to udělal, že se mu ta strana vzbouřila, jo.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak, já si myslím, že ty skutečné motivy pana Kalouska zatím tak úplně neznáme, že se možná jednou dozvíme, proč to tak všechno bylo. A já nechci o tom spekulovat, protože samozřejmě to mohlo být ledacos v české politice, a také třeba ve světle, ve světle, řekněme, politické minulosti pana Kalouska. Ale zároveň bych řekl, že tam se mi zdálo jako, i ten celý problém se mi zdál jako zástupný, pokud jde o tu následnou revoltu členské základny nebo těch okresních a krajských tajemníků, kteří prostě, si myslím, té situace pouze využili k tomu, aby se zbavili Kalouska a těch lidí okolo něho, protože zaprvé ho bylo stejně tak jako tak nutné potrestat za ty neúspěšné volby a za druhé, pokud vím, tak možná, že se to ještě potvrdí, nebo nepotvrdí, ale internetový deník Aktuálně.cz informoval, že tím skutečným důvodem k té revoltě byla Kalouskova snaha spojit KDU-ČSL s ODS do jakési jedné strany nebo volební koalice, takže by vlastně KDU-ČSL byla dlouhodobě pohlcena ODS.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Bohumil Doležal?
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Tohle mi tak jako úplně nesedí, protože se nestalo to jako, kvůli čemu údajně ta revolta byla podle vás, ale pravej opak, že, že Kalousek na poslední chvíli se snažil přeskočit k sociálním demokratům, hned se s nima spojit samozřejmě a udělat s nimi, s nimi koalici. Já s váma souhlasím v tom, že všechny motivy neznáme a věřím, že jeden z motivů mohl být to, co Kalousek uvádí, to znamená, obava před volebním, volebním zákonem. Nicméně se mi zdá být naprosto zjevný, že základní důvod a legitimní důvod toho, proč Kalouska sundali, bylo to, že udělal prostě naprosto neslýchanej politickej přemet, a to je, to je, to je prostě, že tam v tom byly prostě jaksi ohledy taky jaksi, že šlo o místa, a tak dále, a opozice ve straně, to je vždycky, jo, ale tenhle ten základní legitimní důvod, že tam byl, to já bych nepopíral a bylo to dobře, si myslím.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Vývoj nakonec dospěl k tomu, že v pondělí byla po měsících jednání jmenována nová vláda. Bezprostředně po volbách se očekávalo, jak bylo řečeno, že to bude kabinet, který bude mít předjednánu takovou podporu ve sněmovně, která by mu umožnila získat důvěru. Nakonec se ukázalo, že tomuto tak není. Co o takovéto výměně vlád řekl bezprostředně po jmenování Topolánkova kabinetu prezident republiky Václav Klaus?
Václav KLAUS, prezident České republiky /ukázka/ -------------------- Odcházející vláda v posledních třech měsících bez patřičného mandátu nemohla fungovat na plný výkon. Naše země nicméně takovou plně fungující vládu potřebuje a já bych si velmi přál, aby to byla vláda tato.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik prezident republiky Václav Klaus. Na okruhu Český rozhlas 6 posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Tentokrát je zaměřen na to, že Česká republika má novou vládu. Hosty ve studiu jsou politologové Jiří Pehe a Bohumil Doležal. Kdybych navázal na slova hlavy státu, tak on hovořil o tom, že do té doby, než byla jmenována nová vláda, tak zde byla vláda v demisi, která neměla mandát, přesto činila určité kroky a prezident republiky řekl, že země potřebuje plně funkční vládu a že by to ta nová vláda měla být. Jak se na to díváte z toho pohledu, že to je vláda, která zatím nezískala důvěru ve sněmovně a u které se očekává, že třeba tu důvěru nezíská, že tudíž bude u moci velmi krátce. Přesto už nejenom premiér, ale jednotliví ministři tvrdí, že za tu krátkou dobu chtějí stihnout různé věci. Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Já nepředpokládám, že tahle vláda by vůbec mohla něco rozumnýho udělat a vláda tam prostě bude dva, dva a půl, dva a půl měsíce a jako pak bude tedy někým vystřídána a neudělá prakticky nic. Mě taky trošku zarazilo to, co řekl pan prezident, že by si přál, aby to byla právě tato vláda. Já myslím, že jako to měl vyjádřit nějak, nějak jinak, než aby to vypadalo prostě, že zrovna téhle vládě fandí. To by prezident neměl.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, mě na tom zajímá spíše to ústavně-právní hledisko. Zaprvé si myslím, že je omyl říkat o té vládě, která je v demisi nebo o té vládě, která ještě nedostala důvěru parlamentu, že to je jakási poloviční vláda, vláda bez mandátu. Pokud jde o to exekutivní rovinu, tak ústava tam nedělá absolutně žádný rozdíl mezi takovou vládou a vládou, která ten jakoby mandát z voleb ještě má. Ale samozřejmě jsou tam určitá omezení, řekněme, charakteru dobrovolného politického nebo měla by být ve slušné společnosti, ta vláda by měla rozumět tomu, třeba ta vláda, která je v demisi, že by neměla se pustit do nějaké obrovské privatizace nebo se snažit prosadit nějaké zásadní věci, ale stejně tak by tak neměla činit vláda, která ještě nedostala důvěru parlamentu, protože například vláda, která je teď nebo teď byla jmenována, pokud by udělala určité nezvratné kroky a pak nedostala důvěru, tak vždycky to bude poznamenáno tím, že ten krok udělala vláda, která ještě neměla tu důvěru parlamentu. Takže ústavně není, není prostě, řekl bych, obhajitelné z toho hlediska, ústavně obhajitelné, že by ta vláda neměla plný mandát. Ona ho má na té exekutivní úrovni, ale z hlediska dobrých politických mravů samozřejmě by se měla ta vláda, jak ta vláda v demisi, tak ta vláda, která ještě nedostala důvěru parlamentu, omezovat.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Ona fakticky ten, jako, jako formálně ten mandát nemá omezený, prakticky ten mandát omezený má, taky její spolupráce s parlamentem je prostě daleko prostě slabší a komplikovanější v okamžiku, kdy ještě nemá důvěru nebo kdy už dostala, kdy už tedy jako tu důvěru nedostala. Ta situace, jako je jasné, že prostě, že prostě jak Topolánkova vláda, jak Paroubkova vláda prostě v posledních tedy po volbách, tak tahle ta vláda nemůže prostě plnohodnotně vykonávat svou funkci a že taková situace je představitelná tři, čtyři měsíce a není představitelná rok třeba.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. V souvislosti s nástupem Topolánkovy vlády zaznělo z úst nového premiéra také to, že je to vláda, která má mandát vzešlý z voleb. Patrně to myslel tak, že to je tedy vláda politická, není to vláda nějaká úřednická nebo jak jinak se to dá chápat, že má mandát z voleb, protože je to menšinová vláda.
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, tak, ta vláda samozřejmě ustanovila na základě nových voleb, na základě nových volebních výsledků, v tomto smyslu, řekněme, je to vláda vzešlá z voleb, ale každopádně v systému poměrného zastoupení, v systému více stran ta vláda dostává svůj skutečně plnohodnotný mandát teprve v okamžiku, kdy jí schválí parlament v důvěře, teda v hlasování o důvěře, protože ta ústavní konstrukce v České republice je taková, že vlastně vládu může prezident jmenovat jakoukoliv. Pokud se prezident rozhodne nebo pokud by se prezident rozhodl, že jmenuje předsedou vlády pana Jakla a do zbytku vlády jmenuje svoje hradní úředníky, tak mu v tom nikdo nemůže zabránit a těžko bychom také mohli tvrdit, že ta vláda není plnohodnotná, protože z ústavního hlediska je, prezident má tu pravomoc, ale samozřejmě v té parlamentní demokracii nakonec tu vládu musí schválit parlament, teprve pak tedy získává ta, řekněme, tu širokou škálu pravomocí, které potřebuje k tomu, aby mohla vystupovat sebevědomě vůči parlamentu, aby mohla dělat různé věci. Takže tam bych rozlišoval prostě tu, tu politickou, tu ústavní stránku věci a myslím si, že prezident to možná trochu přehnal, když mluvil o téhle vládě jako vzešlé z voleb. To se ukáže teprve v tom hlasování v parlamentu, jestli je to skutečně vláda vzešlá z voleb.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, ten problém, ten problém je v tom, že jaksi ty, fakticky ty volby nevyhrál nikdo. Ty volby skončily patem těch, ODS i s těmi svými koaličními partnery neměla většinu. Jediné, co na tom, co na tom tedy ODS jaksi zvýhodňuje, ale ta výhoda je velmi relativní, je to, že se stala, že je největší parlamentní stranou. Z toho hlediska bylo logické, že jí prezident, že prezident pověřil jejího předsedu jako prvního k sestavení vlády, ale to je taky všechno. Ta vláda asi důvěru nedostane a pak se dostane ke slovu pan Paroubek jako předseda druhé nejsilnější strany nebo měl by se dostat, jinak já bych tomu nerozuměl, kdyby se nedostal, jo. A já bych si velmi přál, aby tu důvěru taky, taky nedostal. Doufám, že ji nedostane. A pak, myslím, bude možné rozumně jednat o tom, jak řešit tuhle spletitou situaci.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych jenom k tomu doplnil ještě to, že skutečně v systému, který, ve kterém je více politických stran, to znamená, že nemáme pouze dvě velké politické strany, z nichž jedna vládne, třeba ve Velké Británii, kde teda je jasné okamžitě po volbách, že ta vláda má plný mandát, protože prostě vládnout bude ta strana, která má i většinu v parlamentu, tak v tom našem systému je to tak, že ta vláda plnohodnotná politicky vzniká teprve v tom okamžiku, kdy skutečně dostane na svou, pro sebe získá většinu, parlamentní většinu ke své podpoře, a to se zatím této vládě nepodařilo a musíme si počkat, zdali se jí to podaří.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tak uvidíme. Mělo by k tomu dojít na začátku října. Právě tehdy se má vláda Mirka Topolánka pokusit přesvědčit poslance o tom, aby jí dali důvěru. Jakou šanci má u zelených podle šéfa této strany Martina Bursíka?
Martin BURSÍK, předseda Strany zelených /ukázka/ -------------------- Ta menšinová vláda ODS zatím nemá ještě ani jeden řádek programu a, jak známo, zelení jsou politickou stranou, které, které záleží na obsahu. Kvůli tomu jsme do politiky šli. Ale nás trochu mrzí, že se Topolánek nerozhodl sestavovat poloúřednickou vládu typu Tošovského vlády, kde by nabídl to vládnutí dalším politickým stranám, kteří by tam poslali odborníky, protože máme za to, že to by byla nejelegantnější cesta k předčasným volbám, ale respektujeme to, že se rozhodli k menšinové vládě ODS a premiérem je Mirek Topolánek. On má před sebou pokus, který podle všeho nebude úspěšný, ale hodnota toho pokusu prvního bude minimálně ta, že se vyčerpá a že to bude cesta k předčasným volbám. A pakliže dojde na ten druhý pokus, tak že by prezident se rozhodl a dal to pověření předsedovi Paroubkovi, tak samozřejmě bude záležet na tom, s čím Paroubek přijde. Jestli přijde s tím svým konceptem, který prosazuje od té doby, co teď na politické scéně působí, to znamená společné vládnutí spolu s komunisty, no, tak, my nemůžeme takový model podpořit a nebude tam žádný prostor k jednání. Ale on se může stejně tak jako teď Topolánek pokoušet o menšinovou vládu ČSSD a hledat podporu mezi demokratickými stranami vyjma komunistů, to znamená zase, jaksi negativ toho, o co se pokouší Topolánek, se může pokoušet Paroubek.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik předseda Strany zelených Martin Bursík. Z jeho slov by se dalo zaprvé vyčíst mimo jiné to, že, pokud programové prohlášení vlády bude nějaké rozumné a bude vyhovovat zeleným, že by mohli buďto přímo podpořit, nebo alespoň nějakým způsobem tolerovat při hlasování o důvěře Topolánkovu vládu. Samozřejmě samo o sobě to nestačí. Má tedy podle vás alespoň malou šanci Topolánek, že získá na svoji stranu, dejme tomu, ještě lidovce a pak nějakého poslance nebo část sociálních demokratů? Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, podle mého názoru, pokud jde o sociální demokraty, to považuju za vyloučený, že by někoho získal. Ta situace je tak vyhraněná teďka, že ten, kdo by si tohle to troufnul, tak by musel chodit kanálama nebo by se musel odstěhovat odsaď a poslancovat, já nevím, z Madagaskaru nebo odkaď, jo, tak čili to nejde. Pokud jde o ty dvě malé strany, tak ty dostal bohužel pan Topolánek do velmi špatné situace tím, že se na ně v určitém okamžiku prostě vykašlal a začal prostě vyjednávat sám, sám s Paroubkem, který ho prostě potom určitým způsobem podrazil za odměnu. Takže ty malé strany, já tím chci říct jenom to, že ty malé strany jsou ve velmi složité situaci, jakým způsobem se k téhle vládě, ze které byly napřed vlastně vytěsněny fakticky a teď by jí měly dát důvěru, mají postavit a musím říct, že jim to nezávidím.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já myslím, že o těchto věcech, jako je důvěra vládě, se hlasuje tak, že ty strany se nejprve na něčem usnesou, takže já tam nevidím, pokud by se komunisté například neusnesli na tom, že podpoří Topolánkovu vládu, jakožto vládu přechodnou, která povede zemi k předčasným volbám a že to je jediný důvod, proč ji, proč ji podpoří, tak nevidím vůbec žádnou možnost, že by ta vláda dostala důvěru, protože, kdyby se našel jeden poslanec z komunistické strany nebo ze sociální demokracie, tak ten člověk končí v té straně, ho okamžitě vyloučej. Prostě v takovýchto, v takovýchto kritických momentech se, se netrpí ve stranách jaksi nedisciplína.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře, ale ten člověk může přestoupit do jiné strany a tam už může nabídnout určitou politickou perspektivu. Stalo se to třeba s poslancem Teplíkem, který měl zaručena dvě volební období ve sněmovně.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Ano, tak, to samozřejmě možné, možné v české politice, jak už víme, je. Já bych si teda nemyslel, že by to bylo možné v případě nějakého komunisty, ten by musel teda jakoby obejít ještě sociální demokracii, tam by bylo logické, aby takový člověk přestoupil spíše do sociální demokracii a asi by také těžko nacházel nějaké přijetí v těch, těch stranách napravo od středu. Pokud jde o nějakého sociálního demokrata, tak se to samozřejmě může stát, zrovna tak, jako se to může stát v tom opačném gardu třeba při tom druhém případném Paroubkově pokusu, že ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Že by někdo z ODS ...
Jiří PEHE, politolog -------------------- ... někdo z ODS nebo z těch malých stran přestoupí do sociální demokracie.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, ovšem psychologicky je ta situace taková, že to bude strašlivě těžké pro toho člověka, protože jako každej si o něm bude myslet svý, že jo.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Ano, já bych na to navázal tím, že myslím, že pan Topolánek to řekl velmi elegantně a vlastně tak, jak to přesně je, protože on řekl, že kdokoliv, kdo by toto udělal v té současné situaci po těch všech aférách, co jsme tady měli, Kořistka, a tak dále, tak by byl okamžitě podezříván z toho, že byl koupen, a to znamená, že by se na něho vrhla celá novinářská obec s tím, že by mu tedy propátrali veškeré rodinné poměry, finance, milenky, známé, a tak dále, a ten člověk by, ten člověk by prostě neměl, neměl soukromí v příštích dvou letech, takže to, si myslím, nikdo nedovolí.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Je tady jediná věc, která tady trošku relativizuje, a to je tady ten poslední pokus, protože v tom posledním pokusu budou všichni, značná část poslanců rozhodovat o tom křesle, na kterém právě sedí, jo, a tam, pokud by k tomu třetímu pokusu došlo, tam už bych jako překvapení úplně, úplně nevylučoval, i když si myslím, že taky není moc pravděpodobný, ale nevyloučil bych to.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Zatím jsme u prvního pokusu. Kdybychom to tedy měli shrnout, tak jediná šance je, dohodnout se, když to hodně zjednoduším s komunisty. Ostatně třeba místopředseda KSČM Dolejš už se nechal na veřejnosti slyšet v tom slova smyslu, o kterém hovořil Jiří Pehe, že, pokud by skutečně ta vláda měla být přechodná, měla by přivést zemi k předčasným volbám, tak že za určitých podmínek jsou komunisté ochotni jednat. Na druhou stranu zas Mirek Topolánek vydává své stanovisko třeba prostřednictvím médií a tam opakovaně tvrdí, že prostě s komunisty jednat nechce a že naopak udělá všechno pro to, aby zabránil tomu, aby komunisté nějakým způsobem se podíleli nebo ovlivňovali moc v České republice. Takže tím pádem, dá se říci, že jsou dveře zavřeny nebo skutečně existuje tady ta teoretická možnost, že by komunisté nějakým způsobem umožnili vznik Topolánkova kabinetu právě s tím horizontem dovést zemi k předčasným volbám?
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Já to považuju za velmi nepravděpodobné, protože pro komunisty je daleko výhodnější, nesrovnatelně výhodnější ta situace, když bude vládnout menšinová sociálnědemokratická vláda a oni prostě ji budou určitým způsobem podporovat a samozřejmě nebude to, nebude to ve všem všudy zadarmo, ale neponesou hlavně za to vládnutí žádnou odpovědnost, čili já si myslím, že komunisté budou ochotni podpořit předčasné volby teprve tenkrát, až se ukáže, že ta cesta prostě menšinové vlády Paroubkovy s komunistickou podporou plus ještě někoho, to by nestačilo, že jo, že ta cesta je úplně neschůdná.
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já s tím vcelku souhlasím. Myslím si, že komunisté si můžou počkat, ale na druhou stranu samozřejmě oni tady jsou poměrně, v poměrně výhodné pozici v současnosti. Zaprvé proto, že, kdyby oni podpořili Topolánkovu vládu, tak i kdyby to jakoby ODS trpně přijala a tak dále, tak v podstatě tím částečně komunisté narušují nebo rozbíjejí ten mýtus o tom, že prostě s jejich hlasy se, se nepočítá v české politice. Za druhé oni jsou momentálně, myslím, ve velmi dobré pozici v tom, že o té, o těch vládách nebo o vládě vyjednávaly neúspěšně demokratické strany nebo nekomunistické strany zatím, které se dosti znemožnily v očích veřejnosti a jediná strana, která se tady tváří jako klidná síla celou tu dobu, která nedělá žádná velká překvapení, překvapivé, překvapivá prohlášení a není v tom zapojena i komunistická strana, takže oni, oni jsou v poměrně dobré pozici a samozřejmě oni by si v podstatě mohli předčasnými volbami vzhledem k tomu dosti otřesnému výsledku, které, který, kterého dosáhli v těch minulých volbách, oni by si mohli polepšit. Takže tam bych viděl určitou motivaci komunistů k tomu, aby podpořili předčasné volby, ale souhlasím s kolegou Doležalem, že samozřejmě oni si mohou klidně počkat zaprvé na ten Paroubkův pokus, pak uvidí a pak třeba v tom třetím pokusu mohou, mohou jít na ten scénář, o kterém jsem tady mluvil.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře, ale když jsme u těch komunistů, tam je zajímavé také to, že je tam cítit určité vnitřní pnutí, že místopředseda Dolejš hovoří o tom, že by bylo možná dobré svolat mimořádný sjezd, aby se hovořilo o tom, jaká byla teda komunistická minulost, aby se ta strana změnila, aby ukázala vlídnější tvář, aby byla přijatelnější pro politická vyjednávání, protože on tvrdí, že to takhle dál nejde, aby komunisté byli neustále v ústranní a byli považováni za partnera, s kterým není slušné jednat. Nemůže to nějak ovlivnit to povolební vyjednávání? Bohumil Doležal.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- No, já jsem hrozně skeptický ke všem pokusům o reformu, o reformování komunistické strany. Všichni, kdo se o to jaksi pokusili, zatím dopadli špatně, protože si tu reformu nepřeje voličská základna, to je jedna věc, té strany, a jednak ono se jim to po dnešní, ono se jim to postavení, jaké mají, vlastně svým způsobem rentuje, protože už se o ně, už se i oni dostávají čím dál víc do popředí toho politického života. Teď už se o ně uchází Paroubek a možná, že se o ně bude ucházet i ta druhá strana v případě, když bude chtít vyvolat předčasné, předčasné, předčasné volby. Komunisti tady v tom jsou trošku vázaný taky svou členskou základnou a nějaká velká dohoda tady v tom s ODS by se dělala špatně. Zřejmě by na to přistoupili, jak říkal pan kolega Pehe, až po tom druhým pokusu, když by sociální demokracie se prokázala být neschopnou taky a oni by mohli si zpátky ze sociální demokracie přitáhnout si ty hlasy, který jim prostě byli nuceni postoupit v těchhle těch volbách.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Jenom ještě bych dodal, že Jiří Dolejš o tomhle tom mluvil vlastně v souvislosti s těmi předčasnými volbami. On řekl: "Pokud budou předčasné volby, tak bychom měli asi mít nebo navrhoval tady ten, ten, ten předčasný sjezd," a určitou logiku to má. Já také nevěřím tomu, že by se komunisté moli nějak vnitřně reformovat, ale pravdou je, že oni jsou momentálně ve svízelné situaci, protože v podstatě jejich předseda se schovává, poté, co se v tisku objevily zprávy o tom, že spolupracoval s bývalou tajnou policií. Na veřejnost vycházejí zprávy o velmi podivných poslancích KSČM, kteří byli bachaři, kteří bili bývalé disidenty, a to samozřejmě, myslím si, ne, nějakým způsobem nezmenší to voličské jádro, to tvrdé voličské jádro KSČM, ale může to odradit některé, některé lidi třeba tu část mladé generace, která, která je začala volit z různých důvodů, a to si Dolejš asi dobře uvědomuje. Takže nemyslím si, že se mu to může podařit, ale to, co říkám, má určitou, určitou logiku.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Jo, ale ono pak panu Dolejšovi v tý straně zbyli jenom ty mladý, a to tvrdý voličský jádro, který tvoří osmdesát procent tý strany, o to by nejspíš přišel, jinak já si nemyslím, že jeho akce by byla naměřená přímo, namířená přímo proti panu předsedovi Filipovi, že spíš směřuje na toho poslance Vondrušku, tuším, se jmenuje, což je teda strašidelnej případ, že jo.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Kdybych ještě zůstal u toho prvního pokusu, tak zdá se pravděpodobné, že Topolánek nemá šanci získat důvěru ve sněmovně. Samozřejmě ústava mu nařizuje, aby do třiceti dnů předstoupil před sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry, ale už se objevují hlasy, že to jednání sněmovny by se mohlo protahovat a že by se mohlo protáhnout minimálně za senátní a obecní volby. Dá se tomu rozumět tak, že se hraje o čas z toho důvodu, že po volbách už se třeba by hovořilo o vytvoření velké koalice lépe nebo je to třeba sázka na to, že jedna strana výrazně uspěje, druhá výrazně propadne, že by tam mohlo být nějaké pnutí uvnitř té neúspěšné strany a podobně.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Já předpokládám, že obě strany, Paroubek se v tom smyslu taky nechal slyšet, pokud se nemýlím, kalkulují s tím, že by je prostě výsledky těch voleb mohly eventuelně v dalším jednáním podpořit. Paroubek říkal, že on předstoupí se svým návrhem až po volbách taky, takže ta situace bude taková, i když by požádal už toho 4. října Topolánek o důvěru, tak ta vláda zůstane jako vláda v demisi a prezident asi, já, já bych to nepovažoval za nějaký brutální znásilnění prostě, ani zvyklostí, ani, ústavy už vůbec ne, kdyby prezident tu další vládu jmenoval až začátkem listopadu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A v této souvislosti je tedy pravděpodobné, že druhý pokus by dostal Jiří Paroubek? On s tím počítá, ale samozřejmě ústava nic takového prezidentovi republiky nenařizuje.
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, tak, já bych se ještě vrátil krátce k tomu možnému prodlužování těch, těch lhůt. Já osobně bych to viděl jako určité nebezpečí, ne velké, ale myslím si, že to nepřispívá k dobrým ústavním zvyklostem. Prostě to, že se už tady začínají objevovat takoví ti ústavní kutilové jako Marek Benda nebo někteří další, kteří nám říkají, ono by se to dalo zařídit tak nebo tak, že by třeba sněmovna jakoby neprojednala tu důvěru vládě, tím by se to celé protáhlo, nebo že by pan prezident nemusel nikoho jmenovat třeba několik týdnů, popřípadě měsíců a umožnil by Topolánkově vládě vládnout. To nevidím jako velmi dobré. Já si myslím, že by se mělo postupovat prostě na základě, na základě ústavy nebo toho ducha ústavy, to znamená, ta vláda nedostane důvěru, vládne v demisi a prezident by se poměrně v krátké době měl rozhodnout, koho pověří. Pokud jde o to, koho pověří, tak si myslím, že tam by, tam je to zcela v jeho, v jeho jaksi moci, nemyslím si, že z hlediska ústavního mu lze cokoliv vytýkat. On si může zvolit opět, koho chce a ten kdokoliv pak musí jít tedy do parlamentu žádat o důvěru. Z hlediska dobrých politických mravů by asi bylo slušné, aby buď požádal někoho jiného z ODS, kdo bude mít lepší šanci tu vládu sestavit, anebo tedy pana Paroubka. Pokud ovšem Paroubka nepověří, tak to může vytvořit velmi zajímavou situaci, která, anebo já bych to řekl ještě takto. Prezident je ve velmi nevýhodné situaci, protože, pokud on pana Paroubka pověří, tak si udělá celou řadu nepřátel v ODS. Tam už se ozvaly hlasy třeba ze strany Mirka Topolánka, že Paroubek už de facto vyčerpal ten svůj pokus tím, že jednal s lidovci a je tam evidentně nevůle k tomu. Když ho prezident nepověří, tak si vytvoří velmi nepříjemnou, tak si vytvoří politicky velmi nepříjemnou situaci sám pro sebe, protože bude viděn jako někdo, kdo, Paroubkovi se podařilo přesvědčit veřejnost de facto, že mu to prezident slíbil na nějakém neoficiálním nebo oficiálním jednání. A prezident to nikdy nevyvrátil, čili prezident bude viděn jako někdo, kdo mění velmi pružně názory, a to pro něho nebude dobré a navíc, myslím si, že tím výrazně může v těch předčasných volbách, které by pak už byly velmi pravděpodobné, protože sociální demokracii by vlastně nezbývalo nic jiného, než tlačit na ty předčasné volby, by mohl vlastně pomoci de facto sociální demokracií, protože česká veřejnost velmi dobře slyší na takový ten mučednický princip. Václav Klaus vstal z popela jako Fénix po Sarajevu, protože dokázal vykreslit tu situaci, jakožto útok na sebe, jakožto podraz bývalého prezidenta a jeho politických nepřátel, tedy Klausových politických nepřátel ve straně. A pokud by Paroubek tohoto využil a řekl by: "Podívejte se, já jsem nedostal ani šanci a vlastně jsem byl, byl jsem podražen prezidentem a jeho lidmi, prezidentem, který je čestným předsedou této strany," tak samozřejmě mu to může v těch volbách, volbách prospět. Takže to je, to je ze strany prezidenta velmi ošemetná situace, jak toto bude řešit a řekl bych, že každá rada dobrá.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych to ještě doplnil, že by mohlo dojít také k tomu, že v případě druhého pokusu a na pověření Paroubka by pak při třetím pokusu předseda sněmovny Vlček hovořil o tom, že se nedodržují dohody a klidně by navrhl prezidentovi republiky právě Jiřího Paroubka jako premiéra a on by ho musel jmenovat a tím pádem by přeci jenom ten pokus dostal.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tam by samozřejmě, já, ještě bych navázal na to, co jsem řekl o tom slibu. To, že prezident zatím nevyvrátil jasně a rezolutně, že Jiřímu Paroubkovi cosi slíbil, tedy to, že ho bude jmenovat, pověří v tom druhém pokusu, tak samozřejmě sociální demokracie by mohla také udělat to, že řekne: "Tak, pro nás neplatí ten slib pana Vlčka, tím pádem my se necítíme tím vázáni a pan Vlček zůstane předsedou sněmovny a on bude jmenovat v tom třetím pokusu Jiřího Paroubka."
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Já jsem k tomu jenom chtěl říct dvě malý poznámky. Já nevidím velký nebezpečí v tom, kdyby se ty, kdyby se jmenování vlády odložilo, dejme tomu, do 2. listopadu. Samozřejmě, kdyby to mělo trvat tři měsíce, tak je to něco jinýho, jo. Já o tom nechci, já jenom říkám, že v tom nevidím žádný nebezpečí. Pokud jde o tu druhou příležitost, já si myslím, že, pokud se chce ODS a ta pravice nějakým způsobem nebo ta ne, ta nesocialistická koalice, nějakým způsobem prosadit, tak že to musí udělat tím, že dokáže, že Paroubek nemá na vytvoření vlády. To může dokázat jenom tím, že Paroubek tu příležitost dostane. Já, já velmi nerad ho vidím v tom křesle, ale nevidím jedinej logickej důvod nebo formální důvod, proč by tu příležitost neměl dostat. Mně to připadá jako uhejbáctví, prostě snaha prostě nejít do rizika, který je nezbytný.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Možná, že některé politiky ovlivňuje Paroubkovo vystupování, on se tváří velmi sebejistě a neustále prohlašuje, že, jakmile dostane příležitost většinovou vládu sestavit nebo menšinovou vládu s většinovou podporou, aby to bylo přesné. Dokonce v novinách se vyjadřuje v tom slova smyslu, že chystá další velké překvapení, že všichni budou překvapeni. V této souvislosti mluví v různých náznacích, takže se těžko z toho dá něco vyvodit, ale třeba i v této souvislosti mluví znovu o velké koalici, a tak dále. Takže je to hráč pokeru nebo podle vašeho názoru skutečně může mít nějaký silný trumf v ruce.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak, jestli má nějaký silný trumf, o tom bychom zase mohli jenom spekulovat, to prostě nevíme, ale já si spíš myslím, že on velmi dobře blufuje, on velmi dobře hraje ten poker, poker politický, protože on v podstatě, pro něho obě ty situace mohou být do určité míry vítězstvím, protože, pokud on bude pověřen, tak samozřejmě může se znemožnit, jak říkal kolega Doležal, ale také skutečně si může, bude v situaci, kdy může se snažit vyjednávat o velké koalici, nabízet nějaká řešení, ale zároveň, pokud, pokud on tu šanci nedostane a tvrdil celou tu dobu, že by tu vládu sestavil, tak vlastně to bude, tady nebude důkaz té jeho porážky. On vlastně půjde do těch předčasných voleb jako člověk, kterému bylo ublíženo, který na to měl a prezident ho nenechal tu vládu sestavit, a to samozřejmě mu bude hrát do karet, čili on vlastně hraje, myslím si, poměrně chytrou hru tím, že se, tím, že se tváří tak sebevědomě, že by mohl tu vládu sestavit a souhlasím s tím, že by mu měla dát, měla by, měl by dostat šanci, protože jinak skutečně si pravice, politická pravice, prezident zadělávají na velký problém v těch předčasných volbách.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A jednak se nedozvíme, zda blufuje nebo má pravdu.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- On pan Paroubek je takovej Casius Clay, tedy Mohamed Ali české politiky. To, po verbální stránce mu to jde zatím velmi dobře, politicky je třeba říct, že to není prostě technicky nešikovnej člověk, ale to hlavní by tedy musel ještě dokázat. Jinak ovšem já to vidím tak, že v tom případě, když on nedostane druhou příležitost, tak ta, tak ten člověk z ODS nebo odkud bude, to je jedno, taky jaksi nejspíš neprojde a pokud všechno půjde na základě slibů, které byly tedy učiněny, tak zas, tak jsme zase na začátku úplně. To není tak, že pak by byly předčasné volby. Pak je zase to, kde, pak se dostaneme zpátky do té situace, kde jsme byli na začátku srpna.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Kdybychom to tedy měli shrnout, jaké podle vašeho názoru může být řešení toho volebního patu? Protože podle všeho řešením nebude menšinová vláda Mirka Topolánka.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak, řešení jsou v podstatě dvě. Buď předčasné volby, ke kterým se dojde s pomocí těch tří neúspěšných pokusů. Já si nemyslím, že realistická, realistický je ten scénář, který navrhoval pan Topolánek, že by vláda, která vlastně nemá důvěru nebo ji nedostala, že by spojila s nějakým zákonem důvěru. To by bylo ústavně velmi nečisté, takže si myslím, že tam, k těm předčasným volbám dojde buď těmi třemi neúspěšnými pokusy. Anebo ta druhá možnost je, že se politici těch dvou velkých stran na něčem dohodnou, že v tom druhém pokusu si řeknou: "Možná pro nás ty předčasné volby nejsou přece jenom výhodné," a udělají nějakou formou velké koalice. Pak je tady ta třetí možnost malá, kterou jsem, o které tady mluvíme, ale která je velmi nepravděpodobná, a to je tedy, že pan Paroubek skutečně má v rukávu nějaké eso, o kterém nevíme a může se, může se s ním pochlubit, pokud mu bude dána příležitost v tom druhém pokusu. A pak je tady ještě jedna úplně malá možnost, o které jsme mluvili úplně na začátku, že totiž se skutečně najde třeba nějaký přeběhlík, který v panice z toho, že je ohrožená jeho existence v parlamentu, do kterého byl čerstvě zvolen. Není to člověk, který má, který má prostě zajištěno zvolení v dalším volebním období, takže ten člověk z hlediska nebo z důvodu kariéry politické prostě, aby si uchránil alespoň ty čtyři roky příští, přeběhne třeba k ODS nebo, nebo může to být nějaká jiná strana.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Nějakou další variantu má Bohumil Doležal? Jenom stručně.
Bohumil DOLEŽAL, politolog -------------------- Já bych jenom, jenom bych k tomu chtěl říct, že podle mého názoru k tomu třetímu pokusu už nedojde. Pokud neuspěje Paroubek v druhém pokusu, tak nebude problém se dohodnout na předčasných volbách. Pokud uspěje, tak pánbůh s námi a zlý pryč.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dobře. Takže uvidíme, jak to dopadne. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli politologové Jiří Pehe a Bohumil Doležal. Děkuji za účast. Opět někdy na slyšenou.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je MEDIASEARCH. Texty neprocházejí korekturou..