Současná povolební situace v ČR
vláda Mirka Topolánka s prezidentem Václavem KlausemFoto: ČTK
Přesně před týdnem nezískala Topolánkova vláda důvěru poslanecké sněmovny. Zítra by měla podat demisi. A ve čtvrtek by měl prezident republiky zahájit další kolo vyjednávání, na jehož konci by měl být vznik nového kabinetu.
Zatím není úplně jasné, zda druhý pokus povede k vytvoření přechodné vlády, která by zemi dovedla k předčasným volbám, nebo zda vznikne kabinet, který bude mít ambici spravovat stát po celé volební období. Na konečný výsledek by mohl mít zásadní vliv prezident republiky. Na něm totiž záleží, koho vyjednáváním o sestavení vlády pověří. Ústava mu nepředepisuje, kdo by to měl být. Hlavě státu by v rozhodování měl pomoci postoj jednotlivých stran. Ten se zatím liší. Zdaleka ne všichni jsou totiž nakloněni k předčasným volbám. Asi nejhlasitěji to dávají najevo sociální demokraté. Jejich předseda Jiří Paroubek opakovaně požaduje, aby dostal šanci sestavit vládu. Zároveň dodává, že se mu pro ni podaří získat ve sněmovně důvěru. Jak se mohou politická jednání o novém kabinetu vyvíjet a k čemu mohou dospět, právě o tom uslyšíte v dnešním Studiu Stop. Ve Studiu vítám politology Jiřího Pehe a Tomáše Lebedu ze Sociologického ústavu Akademie věd a z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Takže dobrý večer.
Jiří PEHE, politolog, Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Dobrý večer.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Když budeme hovořit o tom, co se děje na české politické scéně, tak bychom naše povídání mohli začít konstatováním, že Topolánkova vláda nezískala ve sněmovně důvěru a že ze zákona musí podat demisi. K tomuto kroku si však neodhodlala bezprostředně po neúspěchu ve sněmovně. Ale hodlá tento krok učinit až zítra, tedy zhruba týden po hlasování. Zde je názor premiéra Mirka Topolánka.
Mirek TOPOLÁNEK, předseda ODS, premiér -------------------- To, že máme jednat neprodleně, že máme jednat relativně rychle, s tím souhlasím i já. Nicméně, že by v tomto smyslu byla ohrožena stabilita České republiky, o tom silně pochybuji. My budeme předkládat rozpočet, my normálně pracujeme, tady je vláda podle všech ústavních principů, ještě není v demisi a nedostala důvěru, nicméně je to plnohodnotná vláda.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Souhlasí Jiří Pehe s tím, že Topolánkova vláda je plnohodnotná a že s tím, kdy podá demisi není potřeba se až tak zabývat? Není to tak důležité, zda podá demisi bezprostředně po hlasování, nebo až týden po něm?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak to jsou dvě otázky. Pokud jde o tu plnohodnotnost vlády, tak samozřejmě z ústavních hledisek je to plnohodnotná vláda, protože ta vzniká v okamžiku, kdy jí jmenuje prezident, ale připočteme-li k tomu hlediska politická, politické kultury, tak samozřejmě v parlamentní demokracii vláda skutečně může začít plně využívat svého mandátu teprve v okamžiku, kdy dostane důvěru toho nejdůležitějšího orgánu v parlamentní demokracii a to je Parlament, tedy poslanecká sněmovna v našem případě, takže si myslím, že vláda, která nedostala důvěru, která se opírá pouze o to, že byla jmenována prezidentem a momentálně tedy vládne bez toho mandátu poslanecké sněmovny, tak politicky zcela plnohodnotná není a s tím je třeba počítat. Pokud jde o to vyslovení, pokud jde teda o to podání demise, tak ústava neříká, do kdy taková demise má být podána, ale vyplývá z ní zcela jasně, že ta demise, v případě, že vláda nedostane důvěru, má být vyslovena nebo má být podána okamžitě. Myslím si, že o tom není žádného sporu. Dokonce článek sedmdesát pět ústavy říká, že pokud vláda tak neučiní, tedy vláda, která měla podat demisi, nepodá demisi, tak prezident ji má odvolat. Takže myslím si, že říkat, že klidně můžeme počkat týden, nebo mohl bych nyní připomenout výrok Mirka Topolánka, kdy řekl, že jednoho dne se probudí, a pak se rozhodne, že podá demisi, tak to je skutečně, dle mého soudu, velká neúcta k ústavě a tady se bohužel do českého politického systému ústavního zanášejí prvky, které budou i v budoucnosti fungovat jako precedenty a bude to, myslím, velmi špatné.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Souhlasí Tomáš Lebeda s tím, že není dobré otálet týden nebo zhruba týden, protože je to vlastně týden a jeden den, s podáním demise?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Prakticky můžu podepsat všechno, co tady kolega řekl. Skutečně tím vznikají nepříjemné ústavní precedentem. My se nacházíme stále ještě v období, kdy se naše ústavní zvyklosti formují, přestože nemáme žádné precedentní právo, tak ústava je natolik obecný dokument a má být obecný dokument, že její naplňování se samozřejmě řídí určitými zvyklostmi, které se postupně vytvářejí. A to jak si je postupně budeme zavádět, tak to samozřejmě vytváří vzorce pro další jednání a tohle to si myslím, že jsou zrovna momenty, které nedávají jaksi příliš dobrý návod na to, jak se v takových situacích chovat do budoucna. Já osobně si nemyslím, že kvůli jednomu týdnu otálení se stane něco závažného, vůbec ne, ale je to další ta kapka k tomu, řekněme, rozmělňování těch ústavních pravidel tak, jak by měli ve standartním parlamentním režimu fungovat.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych možná ještě dodal k té plnohodnotnosti té vlády to, že občanští demokraté před volbami, ale vlastně po volbách, když Paroubkova vláda podala demisi, nebo byla v tom procesu podávání demise, tak často opakovali, že ta vláda by neměla už přijímat žádné nezvratná opatření činit, nebo důležité kroky. Myslím, že když tyto situace srovnáme, tak v podstatě ta Topolánkova vláda má menší mandát z politického hlediska než ta Paroubkova, protože ta Paroubkova, to byla vláda, která získala důvěru poslanecké sněmovny a i když tedy po volbách odcházela, tak to byla vláda, která po určitou dobu vládla s tím, že měla ten mandát poslanecké sněmovny. Tady máme vládu, která byla pouze jmenována prezidentem, ale sněmovna jí nevyslovila důvěru, čili ta vláda by měla být velmi opatrná v tom, co dělá. A já osobně jsem byl docela nepříjemně překvapen tím obrovským úsilím různých ministrů vyčistit na ministerstvech co nejvíce lidí a dělat rozhodnutí, ke kterým, já kdybych v té funkci byl, tak bych si rozhodně nechal ten měsíc do hlasování o důvěře, než bych takové kroky činil.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Takže to byl Jiří Pehe. Reakce Tomáše Lebedy?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Já rozhodně souhlasím s tím, že vlastně to, co tady zavedla už Paroubkova vláda po volbách, to, že činila poměrně závažná politická rozhodnutí i personální změny tak, že to také nebylo úplně v pořádku. Stejně jako to pak činila Topolánkova vláda bez důvěry, ale možná bych nesouhlasil s tím, že ta Paroubkova vláda na to měla větší právo, že k tomu měla více legitimity, protože ona sice před tím důvěru získala, ale v demokracii platí, že moc, jedním z takových těch základních principů je, že moc je na omezenou dobu a ta doba je u nás omezena volebním obdobím. To znamená, ve chvíli, kdy volební období skončí, tak se domnívám, že ta vláda stejným způsobem postrádá legitimitu jak ta vláda, která ji po tom nezískala, takže v tomto smyslu já bych viděl drobný rozdíl, ale to jsou pak už jenom opravdu drobné záležitosti, v čem se lišíme.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Dobře. Když jsme u těch různých precedentů, ke kterým by mohlo docházet, nebo z čeho by se mohlo vycházet, tak jsme zažili také jev, který zatím nebyl obvyklý, nebo ke kterému nikdy nedošlo, a to je fakt, že vláda nezískala ve sněmovně důvěru, přitom zde bylo téměř čtvrt roku nebo zhruba čtvrt roku vyjednávání o tom, jak by ta vláda měla vypadat. Je to podle vašeho názoru nebezpečné, že třeba zde se ztratilo tolik času a výsledek byl nulový a že zde může být ta zvyklost, že nezáleží na tom vyjednávání předtím, než bude jmenována nějaká vláda, že je důležité nějakou vládu jmenovat, a pak se uvidí? Jiří Pehe.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že sám o sobě ten fakt, že vláda nezíská důvěru není nic, co by mělo být důvodem k obavám, nebo k nějaké panice, protože od toho tady ta možnost je. Co mě více zaráží je, že tato vláda šla do poslanecké sněmovny s tím, že vůbec neměla předjednanou tu důvěru, ona tam v podstatě šla pro to, aby jí byla vyslovena nedůvěra, i když samozřejmě ti ministři a předseda vlády, všichni sebevědomě tvrdili do posledního okamžiku, že doufají, nebo si myslí, že tu důvěru dostanou, ale věděli dobře, že ty hlasy nemají, a to si myslím, že je neodpovědné. Spojovali to s tím, že oni už vlastně od začátku říkali, že jediným řešením jsou předčasné volby, a tudíž oni tam jdou jenom pro to, aby se nechali, oblastně řečeno, popravit tou poslaneckou sněmovnou, abychom tedy otevřeli prostor tomu druhému pokusu, který by též měl dopadnout neúspěšně, a pak případně ten třetí pokus, tak to se mi zdá skutečně jako pohrdání voliči, protože v demokracii se prostě volby nekonají opakovaně tak dlouho, dokud to nebude nějak politicky silně vyhovovat. Skutečně bychom měli pracovat s těmi volebními výsledky a ne čtyři měsíce po volbách chodit do poslanecké sněmovny s tím, že si jdeme pro vyslovení nedůvěry, protože chceme předčasné volby.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Co si myslí, Tomáš Lebeda, o tom, že dlouhé týdny se vyjednávalo a nakonec se nepodařilo předjednat takovou situaci nebo takovou výchozí pozici té vládě, aby mohla jít do sněmovny a mohla reálně uvažovat o tom, že získá důvěru?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Tak ona ale kdyby nebyla o té konkrétní situaci, tak si dokonce myslím, že je dobře, že už máme za sebou poprvé tu situaci, kdy vláda nezískala důvěru, protože to jsou takové ty prubířské kameny, kdy vlastně se zkouší veškeré ty možné ústavní situace, zda je prostě ta země ustojí a tak dále a v pořádku to proběhlo. Na druhou stranu bych skutečně souhlasil s tím, že jít do sněmovny s vlastně nepředjednanou situací, je poměrně nezodpovědné, ale máme tady patový výsledek, zjednodušeně řečeno sto na sto a skutečně tento patový výsledek za tuto situaci, řekněme, zodpovídá z nějakých devadesáti procent. Zkrátka a dobře, bylo velmi těžké předjednat něco jiného, samozřejmě pokud by nemělo dojít k nějakým jiným scénářů, které ODS nepreferovala. Já osobně bych spíše tedy dával přednost tomu, aby se u nás zavedlo pravidlo, že prezident pověří sestavením vlády toho člověka, který skutečně tu většinu má, který přijde s tím konceptem, jako to je v zahraničí poměrně běžné, anebo tedy, když už se pouští do té cesty prostřednictvím toho formatéra jako je třeba v Belgii nebo Holandsku, tj. člověka, který tedy předjednává tak, pak ale zase musí už ten člověk přijít s nějakým konceptem, který se opírá o většinu a nikoli, aby zda nejdřív dlouhé týdny a měsíce se hledala vláda bez toho, aniž by byl někdo jmenován premiérem. Poté, aby tedy někdo byl jmenován premiérem a opět docházelo k nějakému dlouhému hlednání a poté, aby té vládě nebyla vyslovena nedůvěra. To je prostě hazardování s důvěrou voličů a s důvěrou občanů v politiku, v politické instituce. Prostě situace, abychom čtyři měsíce po volbách neměli vládu a po celé to období vlastně docházelo k velmi, pro voliče, nepochopitelným a neprůhledným vyjednáváním, tak to si myslím, že skutečně je hazard.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Jiří Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych jenom to doplnit ještě o to, že si myslím, že to sousloví patový výsledek, je tak trochu uměle je to vytvořeno, nikoli reálnou situací, ale prostě politiky a do určité míry také médii a já myslím, že kdyby takhle postupovali v Německu nebo v Rakousku, tak se tam také musí konat předčasné volby a ti politici měli dostatek, řekl bych, odpovědnosti k tomu, aby řekli, dobře, tak pokud nechceme, třeba v Rakousku, znovu vytvořit koalici s extrémisty, tak musíme jednat odpovědně, žádný jiný většinový výsledek se nám tady nenabízí a to je myslím to, co se v české politické kultuře nevyskytuje, to, co tady chybí, totiž ta schopnost vést ostrou volební kampaň, říkat si nepříjemné věci a snažit se získat co nejvíce z voličů, ale být připraven na to, že po volbách bude možná, třeba za určitých okolností, si sednout společně ke stolu a vyjednat vládu, která bude například složena na tom principu velké koalice.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tomáš Lebeda?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Já bych souhlasil s tím druhým, že skutečně u nás trošku chybí ta schopnost z té přísné konkurence před volbami, přejít do té druhé polohy kooperace po volbách. A na druhou stranu skutečně to je nesrovnatelný se situací v Německu. Prostě v Německu nedošlo k situaci, že by zde byli dva, řekněme, poměrně jasně definovatelné tábory, které spolu nehodlají spolupracovat, alespoň to tedy deklarují a měly přesně stejný počet mandátů. V Německu došlo k tomu, že tam nebylo možné sestavit jenom dvoučlennou koalici než byla velká koalice. Ani v celé té poválečné historii oni nikdy neměli trojčlennou koalici. Prostě oni byli zvyklí na to, že vláda je složena ze dvou stran, z jedné velké, z jedné malé, anebo tedy s výjimkou té velké koalice z druhé poloviny šedesátých let, takže se jednalo o koalici velkou, ale k tomu to nedošlo u nás. U nás skutečně došlo k tomu, že došlo k jakémusi patu, ono není dobré říkat pravice, levice, protože zelení rozhodně nepatří do pravice, ale na druhou stranu se jasně distancovali od jakékoli spolupráce s komunisty, takže v tomto smyslu je ta situace skutečně zablokovaná a myslím si, že se ta dohoda hledá podstatně hůř. Ale tady je ještě jeden aspekt a ten je velmi důležitý. Já myslím, že prostě obě ty velké strany, v tom vyjednávání, v tom odblokování, tak skutečně vyčkávají, až bude po senátních volbách, protože ony mají také nějaké zájmy ohledně třeba změny volebního systému, případně nějakých změn v ústavě a ty by mohly velmi snadno zrealizovat za těch okolností, pokud by v nadcházejících senátních volbách získalo v senátu tří pětinovou většinu. Dovedu si představit, že pokud by uzavřely nějakou velkou koalici před volbami, před senátními volbami, tak je za to mohou voliči potrestat, protože toto není zrovna preferovaný model vlády a zvláště opozice, která by tedy zůstala mimo tu vládní strukturu, tak by na tomto velmi pravděpodobně postavila tu senátní kampaň. A to si myslím, že by to bylo pro obě ty velké strany nevýhodné, proto se domnívám, že oni teď hrají takovou trochu hru s námi, to je, že se stále tváří přísně konkurenčně, možná až příliš přísně konkurenčně, ale mám pocit a to skutečně nedokážu zaručit, je to pouze pocit, že po senátních volbách se to změní, že k té spolupráci dost pravděpodobně by mohlo dojít.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Zdá se, že podobný pocit může mít i prezident republiky Václav Klaus, který nehodlá do senátních a komunálních voleb učinit zásadní kroky, které by zemi posunuli ke vzniku nové vlády. Proč se to nelíbí Jiřímu Paroubkovi?
Jiří PAROUBEK, předseda ČSSD -------------------- Já si myslím, že není pravdou, když někdo říká, že nechce ovlivňovat komunální volby tím, že se bude něco řešit, pouze tím, že se nebude řešit, tak se taky ovlivňují volby. Takže já si myslím, že tahle země potřebuje stabilní vládu. Stabilní vládu s většinovou podporou v poslanecké sněmovně.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tolik předseda sociální demokracie, Jiří Paroubek. Na okruhu Český rozhlas 6 posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio Stop, tentokrát je zaměřen na současnou politickou situaci v České republice. Hosty ve studiu jsou politologové Jiří Pehe a Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu Akademie věd a z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Kdybych měl navázat na to, co zde zaznělo. Souhlasí Jiří Pehe s tím, že senátní a komunální volby by mohly zásadním způsobem ovlivnit nebo posunout to vyjednávání o nové vládě, ani ne tak kvůli jejich výsledku, ale kvůli tomu, že skutečně bude po volbách a jak říkal už Tomáš Lebeda, ty dvě velké strany se mohou začít chovat jinak?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Určitě mohou. Ten druhý pokus také navíc bude mít takovou svojí vlastní dynamiku, vstoupí do toho ještě další faktory, ale každopádně je pravděpodobné, že pokud by ty dvě strany získaly ústavní většinu i v senátu, tak to bude určitý impuls k tomu, aby spolu popřípadě spolupracovali, protože pak budou vidět, že mohou prosadit nejenom nějaký společný program v oblasti, řekněme, reforem, ale také v případě, pokud jde o změny ústavní nebo volebního zákona. Takže určitě to vliv mít bude. Pokud jde o to prohlášení Jiřího Paroubka, tak myslím, že musím rozlišovat mezi tím, co by mělo být z těch ústavních hledisek a co říkají politici. Pokud jde o ústavu, tak já bych argumentoval, že ano, že skutečně to neustálé odkládání různých řešení, nejprve ty tři měsíce do nominování první vlády, není tedy žádný spěch, pokud jde o ten druhý pokus, že to skutečně je proti duchu ústavy a tam bych s Paroubkem souhlasil, pokud by to tak skutečně myslel. A já se obávám, že to skutečně využívá spíše k politickým účelům, momentálně tuto situaci. Já si pamatuji, že asi před třemi týdny v jedné televizní diskusi se vůbec nebránil té myšlence, že by ten druhý pokus měl být až po komunálních a senátních volbách, dokonce to sám navrhoval. Nyní, když tedy prezident říká, že to udělá, tak se sociální demokracie vůči tomu vymezuje. Je to pochopitelné, protože, myslím si, že on dobře ví, že obyvatelé nebo voliči vnímají, že prezident je z té samé strany jako premiér a vytvoří takový určitý pocit ukřivděnosti nebo toho, že tedy prezident hraje ve stejném dresu jako občanská demokratická strana. To samozřejmě nemůže sociálním demokratům pomoci, ale bohužel se z toho vytrácejí ty skutečně důležitá ústavní hlediska. To, na co upozorňují ústavní odborníci a experti, že tady se s ústavou zachází jako s trhacím kalendářem, v této zemi a ohýbá se, přicházejí nejrůznější takzvaní odborníci z vnitra těch stran, kteří nám předkládají neustálé návrhy na to, jak tu ústavu ještě více ohnout, obejít a podobně a to si myslím, že je ten hlavní problém.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- V této souvislosti může prezident republiky argumentovat tím, že nechce zopakovat tu chybu z prvního kola, kdy až tolik do té hry nevstupoval, kdy to nechal na politických stranách a může tvrdit, že ten čas potřebuje k tomu, aby skutečně mluvil, diskutoval s jednotlivými stranami. Možná třeba že zvolí i model, že si pozve několik stran později najednou. Zatím tedy chce mluvit s každou zvlášť, chce začít u těch menších stran. Může i toto hrát roli v tom, že nechce okamžitě někoho pověřit ať už vyjednávání, nebo přímo jmenovat novým premiérem, Tomáši Lebedo?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Tak samozřejmě odůvodnit to tak lze, ale já se nedomnívám, že by tyto věci byly v rozporu. Zkrátka a dobře, pokud se předem deklaruje, že druhý pokus, druhý premiér bude pověřen nejdříve po volbách, tak je zcela jasné tady, kde je ta příčina. Navíc já se nedivím trošku bývalému premiérovi Paroubkovi, že se mu toto nelíbí, protože on samozřejmě tuší jak na tom sociální demokracie v těchto volbách velmi pravděpodobně bude, a to nikoli pro to, že bych jí chtěl prognózovat nějaký špatný výsledek vzhledem k těm posledním událostem, ale zejména pro to, že tradičně sociální demokracie má ve volbách druhého řádu, ať už tedy ve volbách regionálních, obecných, anebo senátních podstatně horší volební výsledky. Tím, že je tam nižší volební účast, tak to máme z našich výzkumů potvrzené, se snižující se volební účastí dochází ke snižování výsledků sociální demokracie. Navíc ten volební systém většinového typu není pro sociální demokracii úplně optimální, to znamená, on tuší, že ta pozice sociální demokracie a jeho samého uvnitř strany bude po těch senátních a komunálních volbách slabší, a to je samozřejmě dosti nevýhodné pro další vyjednávání, pro to se nedivím, že se snaží toto urychlit, ale naprosto bych tady souhlasil s kolegou, že skutečně ten rozměr, který bychom měli posuzovat a na který bychom měli klást důraz je ten, že tady dochází opět k zavádění velmi nestandartních ústavních zvyklostí, vlastně lze prostě tyto procedury prodlužovat, že vlastně se nejedná bezodkladně, okamžitě a že svým způsobem se u moci nechává vláda, která důvěru nezískala a není ani příliš zřejmé, že by se snažili naši ústavní činitelé s tímto něco aktivně dělat.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Když právě ještě zůstaneme u těch senátních a komunálních voleb, tak tam samozřejmě jsou ještě zajímavé nejrůznější okolnosti, možná bychom nejdřív mohli navázat na to, co zde zaznělo, že se počítá s tím, že sociální demokraté by v komunálních a senátních volbách neměli uspět nějak výrazně, naopak v této souvislosti může někdo spekulovat o tom, že pozice Jiřího Paroubka bude slabší. Na druhou stranu, zas sociální demokraté tvrdí, že by to až tak pozici jejich šéfa ovlivnit nemělo, protože oni už ví dopředu, i když to na veřejnosti nepřiznávají, počítají s tím, nebo mají s tím zkušenosti s tím, že právě na tomto poli spíše získávají prohry než výhry. Takže mohlo by se sázet na to, že třeba Jiří Paroubek by mohl zmizet, když to takhle řeknu, z čela sociální demokracie?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že to jeho pozici výrazně neoslabí, protože přeci jenom všichni vědí, že skutečně v tomto typu voleb ta osoba předsedy na celonárodní úrovni toho příliš mnoho neovlivní. Tam, v těch komunálních volbách jde skutečně spíše o dobrou místní organizaci, o to, jak ta strana je schopná řešit praktické problémy, nepromítají se do toho tolik takové ty ideologické pohledy. Pokud jde o senátní volby, tak tam jde samozřejmě o to, zda-li ta strana má nějaký rezervoár osobností. Ten není možné vytvořit za rok, ani za ten rok, během kterého je Paroubek víceméně v čele sociální demokracie, takže nemyslím si, že by mu to někdo vyčítal. Navíc, já si nejsem tak úplně jist, že ta sociální demokracie úplně zkrachuje v těchto volbách, protože ona, tam je to relativní, protože ona totiž bude mnohem menší zisky obhajovat, takže pro ní, zatímco pro občansko-demokratickou stranu, pokud mě neklame paměť, tak cokoli, co bude méně než patnáct senátorů obhájených, bude prohra, tak pro sociální demokracii je tam, myslím, že jenom jeden senátní obor, ve kterém musí obhájit, takže pokud oni získají třeba tři senátorská křesla, tak to bude pro ně bude víceméně nečekaný úspěch, takže ono to relativní, záleží taky hodně na tom, jak se ten úspěch měří, jestli se měří v těch absolutních číslech, nebo v tom relativním měřítku.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tomáši Lebedo?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- No, tady je právě zajímavé, že ty volby 2002, které vlastně jsou těmi volbami v těch volebních oborech, kdy se konají volby do senátu nyní, tak bude zajímavé tím, že tam obě strany dohromady získali rekordní nízký volební zisk a ony obě dohromady obhajují pouze devět senátorských křesel. Takže tady je vidět, že mnohem menší podíl z nich má sociální demokracie, nicméně tady je vidět právě ta zajímavá situace, že oni mají vůbec tu nejlepší pozici k získání té ústavní většiny, protože pokud obhajují pouze devět křesel a v současné době, jestli se nepletu, jim k ústavní většině senátů chybí pět, tak pokud ODS a ČSSD dohromady získají nějakých čtrnáct, patnáct křesel, tak už onu ústavní většinu mají. A to je zhruba polovina, z těch volebních obvodů, které jsou dnes v sázce a to si troufám říci, že ODS a ČSSD stoprocentně získá. Samozřejmě lze předpokládat, na základě zkušenosti z minulosti, že mnohem více mandátů v tomto získá ODS než ČSSD, protože tak to vždycky bylo a zatím nejsou žádné indicie, že by to v letošních volbách mohlo být jinak.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tím jsme ještě u dalšího zajímavého momentu a to je fakt, že ty malé strany nějak příliš zakládají tu svoji kampaň nebo agitaci právě na tomto konstatování, že by zde mohlo dojít k získání ústavní většiny. Dá se říci, že rezignovali, nebo že ve víru času na to nějak zapomněli, nebo proč nehrají tuto stranu? Vzpomeňme si na památný koláč Josefa Luxe, který velmi zamíchal pak druhým kolem senátních voleb.
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Já samozřejmě nevím, proč tu hru nehrají a můžu jenom spekulovat. Já se domnívám, že právě ta přísně konkurenční pozice ODS a ČSSD v tuto chvíli jakoby činila tyto argumenty nemístnými. To znamená to, že se Paroubek a Topolánek a obě strany v tuto chvíli chovají tak přísně konkurenčně a téměř vylučují jakoukoli spolupráci, tak bere vítr z plachet těm, kteří by na tomto chtěli kampaň vystavit. A já opět opakuji to, že se tak chovají nyní, nemusí znamenat, že se tak budou chovat po volbách a to si myslím, že může být docela promyšlená strategie ze strany obou velkých stran, ale nechci tady být nějakým prorokem, ale viděl bych to, že by to tak skutečně mohlo být.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Názor Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já s tím absolutně souhlasím a myslím si také, že samozřejmě ty malé strany jsou v poměrně nevýhodné pozici, protože na rozdíl od těch předchozích voleb jsou poméně roztříštěné, tedy mnohem více než v tom roce 2002 a zcela jistě více než v roce 2000, kdy ještě existovala čtyřkoalice. A to myslím si, že je dost velký problém, protože tady vlastně ty malé strany nemají nějakou společnou patformu, nebyly schopny se na ničem dohodnout a každá tak trochu jaksi táhne za svůj vlastní provaz a to v souboji s těmi velkými stranami asi nebude moc platit.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Navíc, podíváme-li se na současnou situaci těch malých stran, tak ony se nacházejí do určité krize, pokud se podíváme do KDU-ČSL, ta má určité vnitřní problémy, které se snaží řešit. Pokud se podíváme na tu stranu té liberální pravice, tak je v totálním rozkladu, ta má velmi malou šanci, že teď uspěje. A dokonce i ti komunisté, kteří v těch senátních volbách nikdy neuspěli, tak se také nacházejí v jakési krizi. Takže vlastně ta situace v tuto chvíli pro obě velké strany ODS a ČSSD je snad tou nejvýhodnější, jakou si do těch senátních voleb vůbec mohou přát? Když právě hovoříme o těch malých stranách, tak bychom se měli zmínit právě o lidovcích, kteří vzbudili pozornost veřejnosti, a to nejprve tím, že tedy Miroslav Kalousek přišel s variantou, že by mohl vytvořit určitou vládu sociální demokracie se sociální demokracií tolerovanou nebo podporovanou komunisty. Na to následovala blesková reakce, dalo by se říci, členské základny, která s tím nesouhlasila. A pak jsme byli svědky hlasování o důvěře Topolánkově vládě, kde lidovci vystupovali nejednotně. Okamžitě se objevily spekulace, že by právě z jejich řad mohl pro svůj projekt získat podporu Jiří Paroubek. Na to zase byla blesková reakce, podepsání slibu, jak poslanci budou dodržovat usnesení KDU-ČSL, tedy že neumožní nikdo z nich žádné vládě, která by se musela opírat o komunisty. Zde je názor úřadujícího předsedy vlády KDU-ČSL ,Jana Kasala.
Jan KASAL, 1. místopředseda KDU-ČSL -------------------- Vedení KDU-ČSL trvá na tomto usnesení celostátní konference, je přesvědčeno, že tento zásadní postoj vyjadřuje mínění jak členů KDU-ČSL, tak také našich voličů, a proto vyzvalo ty poslance, kteří odmítnout potvrdit podpisem schválení usnesení celostátní konference, aby se vzdali svého poslaneckého mandátu.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tolik úřadující předseda KDU-ČSL, Jan Kasal. Kdybych měl navázat na jeho slova. Dá se hovořit o tom, že lidovci by mohli být potencionálně nejslabším článkem toho řetězu stovkového, když zůstaneme u toho blokového vidění sto ku stu a že by skutečně Jiří Paroubek odtamtud skutečně mohl čerpat hlasy případně pro svoji variantu menšinové vlády, která by byla nějak tolerována nebo podporována komunisty? Že by se třeba podařilo i změnit stanovisko celé KDU-ČSL, Jiří Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Stanovisko celé strany se asi nezmění, to bych vylučoval, ale myslím si, že tam existují slabá místa, v KDU-ČSL. Je to strana, která vlastně prochází takovou vnitřní velkou změnou právě v tu nejméně vhodnou dobu. To znamená, že tam jsou určitá slabá místa, samozřejmě budou fungovat politická hlediska, a také osobní hlediska. Je tam hned několik poslanců, kteří byli dříve ve významných místech, v té straně a nyní zřejmě budou řadovými členy, nebudou hrát významnější roli ve vedení strany, pokud bude ta situace pokračovat, nebo ten vývoj pokračovat tak, jak zatím. A to je samozřejmě vždycky situace, kdy se jeden nebo dva politici, poslanci mohou z osobních důvodů rozhodnout prostě, že pro ně v těch vnitřních strukturách strany v budoucnosti není místo, a tudíž že se budou rozhodovat pouze sami za sebe a popřípadě už můžou před sebou vidět jakýsi konec politické kariéry, takže je to slabé místo KDU-ČSL. Já bych řekl, že obecně Jiří Paroubek je v určité výhodě i pro to, že tady se budou uplatňovat určité psychologické faktory, které se týkají ostatních stran, a to sice s tím, jak by se popřípadě skutečně přibližovala ta vidina předčasných voleb, tak mnoho nově zvolených poslanců, ve všech těch stranách té takzvané trojkoalice bude zvažovat, zdali se znovu dostanou na kandidátky v těch předčasných volbách, zdali znovu mohou být zvoleni. Speciálně ti noví budou docela riskovat, čili tam mohou být slabá místa i ...
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Dobře, ale riskovali by svoji politickou kariéru, protože v případě, že by se zachovali jinak, pokud by tedy neměli domluveno, že přeběhnou rovnou do druhé strany, která jim zajistí nějakou politickou budoucnost, tak by měli jistotu, že pokud by vydrželi ten silný tlak od svých stranických kolegů, tak by to bylo maximálně na ty čtyři roky.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Určitě ano, ale víme, že v česku zatím ten politický turismus nebyl ničím neobvyklým. Těch případů bylo hned několik.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Dobře, ale kdybychom třeba zmínili poslance Teplíka, tak ten měl jistotu jednak, že dokončil volební období v řadách tenkrát ODS, když přeběhl ze sociální demokracie, a pak měl zaručeno, že na volitelném místě se dostal i na kandidátku pro další volební období a tam také fungoval.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Samozřejmě. Ale nikde není napsáno, že nějakému poslanci třeba z KDU-ČSL nemůže být zaručeno volitelné místo na kandidátce ČSSD, pokud by podpořil tuto vládu.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Na kolik podle Tomáše Lebedy, by další politické vyjednávání mohla ovlivnit ta krize vevnitř KDU-ČSL?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Tak samozřejmě mohla. Já bych se možná teďka zaměřil na tu situaci uvnitř KDU-ČSL, protože pokud by k něčemu takovému došlo, tak to znamená, že KDU-ČSL by ztratila ještě více z toho kreditu, který třeba u svých voličů měla a mě to přijde, že v posledních vlastně měsících, už od toho předvolebního období, tam systematicky pracuje na rozložení sil elektorátoru, protože ten příkon k pravici a k těm, řekněme, liberálním ekonomickým reformám, které Kalousek udělal před volbami, tak byl podle mne necitlivý, vzhledem k tomu, jakou strukturu elektorátu KDU-ČSL má. Já bych to zjednodušeně přirovnal, že sociálně se ten elektorát velmi blíží k elektrorátu ČSSD, s tím rozdílem, že jsou ty věřící lidé, kteří věří Jiřímu Paroubkovi, ale zřejmě to jsou věřící lidé, ovšem sociálně poměrně slabší a ti samozřejmě podobné věci příliš neakcentují, takže to byl první, podle mě, moment, který oslabil tu pozici u vlastních voličů. A nyní vlastně se jedná o situaci, kdy jednotliví představitelé KDU-ČSL více nebo méně naznačují, že by za určitých okolností snad mohli podpořit vládu, která by také podpořena KSČM, a to si myslím, že opět pro lidovecké voliče velmi těžko přijatelné, protože to jsou lidé, kteří často prostě na venkově ztratili v padesátých letech svoje majetky a mají ke komunistům obecně velmi negativní postoj, to znamená, to si myslím, že to je prostě hazardování s budoucností této strany.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Navíc tam je potřeba ještě dodat, že při současném rozložení sil, by nestačilo, aby komunisté se hlasování nezúčastnili, ale minimálně jeden komunista by musel hlasovat, takže by to nešlo ani obejít ze strany vedení KDU-ČSL, případně tím, že by vlastně komunisté nezvedli ruku pro vládu pouze se hlasování nezúčastnili. Takže to je další komplikace. A když se podíváme na jiné varianty řešení, tak v souvislosti se současnou politickou situací se hodně hovoří o předčasných volbách a proč by se měli konat podle tajemníka prezidenta republiky, Ladislava Jakla?
Ladislav JAKL, poradce prezidenta republiky -------------------- Ty poslední čtyři měsíce ukazují, že prostě tudy cesta nevede, politici nejsou schopni se dohodnout na žádné fungující většině, a proto si myslím, že by bylo časné si říct, že naši republiku budou čekat předčasné volby a je třeba dojít k nějaké dohodě, jak tyto předčasné volby vzniknou, jak budou ustaveny a co se bude dít do nich, jaké uspořádání zvolíme.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tolik tajemník prezidenta republiky, Ladislav Jakl. Na okruhu Český rozhlas 6 posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio Stop. Hosty jsou tentokrát politologové Jiří Pehe a Tomáš Lebeda ze Sociologické ústavu Akademie věd a z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Když hovoříme o tom, že jednou z variant mohou být předčasné volby, tak samozřejmě je otázka, jak se k nim dostat? Asi přirozené by bylo vyčerpat podle ústavy všechny tři pokusy, bylo by dobré je vyčerpat tak, aby to nebyli pokusy jenom pro formu, ale aby se skutečně politici pokusili nalézt nějaké řešení, protože ty další cesty nejsou příliš schůdné, ať už je to třeba spojení důvěry vlády s nějakým zákonem, o kterém by se sněmovna neusnesla. To by asi šlo dost těžko udělat, i když sněmovna je usnášení schopná v případě třetiny poslanců, což je zhruba šedesát sedm zákonodárců a ČSSD má čtyřiasedmdesát, takže asi by se pokaždý sněmovna na něčem usnesla. A pak je zde změna ústavy, ale to také není příliš reálné, takže myslíte si, že skutečně tuto zemi mohou čekat předčasné volby a že se k nim dá dojít nějak jinak než těmi třemi neúspěšnými pokusy, Tomáši Lebedo?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- Tak skutečně si dokážu představit, že by se konaly předčasné volby, dokonce si myslím, že je to, řekněme, neméně špatné řešení ze všech řešení, které se teď nabízejí. Nicméně na druhou stranu není úplně pravda, že by ta jednání veškerá naprosto zkrachovala a že není možné tu většinu najít, tedy celou dobu předtím jsem se bavili o tom, že skutečně nějaká ta levicová varianta by většinu získat mohla a domnívám se, že to, že třeba prezidentská kancelář jaksi má ten postoj, že už veškerá jednání zkrachovala je dáno tím, že už ani nechtějí umožnit komunistům, třeba nějakým způsobem a participovat na exekutově případně podporovat exekutivu složenou ze sociální demokracie a tak dále. A otázka je, jestli by to bylo řešení stabilní, jestli by to bylo řešení přijatelné pro českou společnost, pro část ano, pro část by to bylo velmi problematické, ale tady je skutečně ta otázka, jak k těm předčasným volbám dojít. Samozřejmě, že ty tři pokusy, jak jsou stanovené v naší ústavě nejsou úplně šťastným řešením. Já se domnívám, že tady by možná bylo vhodné ústavu pozměnit, ale nikoli asi teď, protože taková ta ústavní změna, dělaná za takových to okolností, by nebyla asi příliš šťastná. Na druhou stranu schválit speciální ústavní zákon, jako tomu bylo v roce 98 je podle mě ještě méně vhodný, protože zákony mají mít obecnou povahu a tím spíše ústavní zákony. Jestliže se zákon týká pouze jedné z cela konkrétní situace, tak je to prostě špatný zákon a vůbec by takové to zákony neměly být přijímány. Znamená to pak naprosto té ústavy navážíme a že je zbytečná, protože dosud skutečně předčasné volby byly pouze jednou a byly vypsány jinými prostředky, než jaké říká ústava a to je také špatně.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Myslí si, Jiří Pehe, že by se země mohla dobrat k předčasným volbám tak jako o tom hovořil třeba Ladislav Jakl?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak já jsem mnohem skeptičtější pokud jde o to, že budou předčasné volby než mnozí moji kolegové. Opravdu si myslím, že jediná cesta, jak k předčasným volbám dospět, je vyčerpání těch třech pokusů. Nemyslím si, že se podaří udělat předčasné volby pomocí toho jednoho z těch tří ústavních mechanismů, které dovolují rozpuštění poslanecké sněmovny. To všechno může být zablokováno sociální demokracií, takže tam nevidím cestu. A ačkoliv sociální demokracie nemůže zablokovat ústavní většinu, pokud by se proti ní spojili všechny ostatní strany, tak si myslím, že ten jednorázový ústavní dodatek by byl natolik kontroverzní, že v podstatě nevidí, že by se vytvořil jakýsi blok komunistů a těch tří dalších stran v tom, že by přehlasovali sociální demokracii, pokud jde o jednorázový ústavní dodatek. Takže myslím si, že jediná cesta k předčasným volbám, by byly ty tři pokusy. To se samozřejmě stát může. Mě na celé té situaci pouze vadí to, že se o této věci hovoří programově už vlastně od doby před tím prvním pokusem. Pokud by to byl výsledek jakéhosi samospádu, kdy se tedy skutečně nedaří v pracných jednání nalézt tu potřebnou většinu, vytvořit tu většinovou vládu, tak bych tomu rozuměl, ale to, že někdo dva týdny nebo tři týdny po volbách, začne mluvit o tom, že budou předčasné volby, to mě připadne jako totální pohrdání voličem, vlastně jako nedemokratické jednání, protože přeci jenom to, co nám tady politici říkají je, nám se nechce dohodnout, my se nemůžeme dohodnout, tak vyměníme v podstatě voliče. My uděláme nové volby a tentokrát to snad tedy dopadne o jedno nebo dvě procenta jinak, a tím pádem budeme moci sestavit vládu. To se mi na tom nelíbí jako principiální záležitost. Ale pokud jde o tu šanci těch předčasných voleb, tak já stále znovu opakuji, že ty dva pokusy, protože se jim podle mě nedá skutečně dojít jinak než vyčerpáním těch pokusů. Ty další dva pokusy, každý z nich bude mít svojí vlastní dynamiku, bude tam do toho vstupovat celá řada faktorů. My jsme tady mluvili o senátních volbách a komunálních volbách. Skutečně se může stát, že ty dvě strany najednou k sobě najdou cestu, může do toho vstoupit například výměna v čele v jedné z těch dvou stran, nebo dokonce obou, nebo třeba změna v osobách těch lidí, kteří to budou vyjednávat. Takže já si dokážu představit celou řadu scénářů, kdy se ty dvě strany ještě dokážou dohodnout na velké koalici, anebo může dojít také k tomu, o čem jsme tady mluvili, takže se Jiřímu Paroubkovi třeba podaří sestavit křehkou většinovou vládu nebo menšinovou vládu teda s určitou podporou většinou v Parlamentu.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Když hovoříme o předčasných volbách, tak samozřejmě do hry vstoupili také svým způsobem komunisté, kteří za určitých podmínek by byli ochotni tolerovat nebo podpořit nějakou přechodnou vládu, která by mohla dovést zemi k předčasným volbám. Samozřejmě když se podíváme na rozložení sil, tak by to asi nebylo tak jednoduché, jak tímto způsobem dojít k předčasným volbám, pokud by to mělo pouze záviset na komunistech a občanských demokratech. V této souvislosti se objevuje taková trochu divoká spekulace, že by tedy byl vyčerpán druhý pokus, který by prezident republiky svěřil někomu jinému než Jiřímu Paroubkovi a ten by neuspěl, programově by neuspěl, pak by došlo k převolení vedení sněmovny, na což by ODS a KSČM mělo dost hlasů a předseda, nově zvolený předseda sněmovny by jmenoval tu nějakou přechodnou vládu, která by opět nezískala důvěru ve sněmovně, tím pádem by vypadl třetí pokus, museli by se konat předčasné volby a do té doby by vládla tato, dalo by se říci přechodná vláda. Jak moc by to byl divoký scénář podle Tomáše Lebedy?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- To jsou skutečně divoké spekulace a já se do nich pouštět nechci, protože si myslím, že je činíme v době, kdy možná třeba jsou zajímavé, ale skutečně po senátních volbách bude vše jinak. A podle mne se skutečně strany zejména ty dvě velké strany po senátních volbách začnou chovat jinak, budou mít jiné preference, dost možná dojde i k určitým personálním obměnám, ale zejména tedy, až bude vyjasněná ta situace s ustavením většinového senátu a svým způsobem by to pro obě strany byla historická šance, jak některé změny prosadit a já se domnívám, že je to pro ně skutečně velký motiv ke spolupráci. Takže já bych skutečně nepodceňoval tento úhel pohledu a počkal bych si až na senátní volby a teprve pak bych začal rozvíjet nějaké scénáře. Já myslím, že toto je velmi předčasné a je to skutečně až příliš divoké.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Co bych k tomu ještě dodal je také to, že od samého počátku toho velmi konfrontačního boje těch dvou stran už vlastně z období před volbami, ale hlavně tedy po tom, když nebyly schopny se domluvit po volbách je jasné, že jsou tady i určité programové priority, které pro tuto zemi, se v podstatě nedají prosadit, pokud se nedohodnout ty dvě velké strany. To znamená, že i kdyby zde byla nějaká vláda pod vedením ODS, tak ta vláda nemůže seriózně svojí křehkou většinu, nebo v podstatě menšinovým statusem vytvářet, prosazovat reformy penzijního systému, fiskální reformy. Takhle to jsou věci, na kterých se stejně přes politický střed budou muset dohodnout ty dvě velké strany, a proto ona by ta velká koalice do určité míry dávala třeba jenom přechodné řešení na dva roky dávala smysl i v tomto ohledu.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Dobře. K tomu se ještě dostaneme. Já bych ještě jenom kratičce chvíli zůstal u těch komunistů, protože oni samozřejmě hovořili o tom, že by určitou vládu tolerovali, ale za určitých podmínek. Jaké to jsou, to nám prozradí předseda KSČM Vojtěch Filip.
Vojtěch FILIP, předseda KSČM -------------------- Podržení a rozvoj sociální situace občanů České republiky, druhou podmínkou je nesnižování suverenit, to znamená odmítnutí cizích vojenských základen na našem území a třetí podmínkou je neprivatizovat státní podíl v podnicích pro to, aby byl stahován státní rozpočet.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tolik předseda KSČM, Vojtěch Filip. Kdybych měl navázat na jeho slova a na ty jeho podmínky nebo podmínky KSČM. Dá se říci, že jsou splnitelné, že třeba už dopředu není jasné, že to je určité gesto, že komunisté nasadili laťku tak, aby ODS třeba nemohla ty podmínky splnit?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak splnitelné teoreticky samozřejmě jsou, ale pokud by je ODS popřípadě ty další strany, které byly součástí té, řekněme, původní trojkoalice chtěli nějakým způsobem splnit, tak si sami na sebe chystají obrovskou past, která by za nimi tedy sklapla, protože samozřejmě už by nikdo, řečeno lidově, neodpáral to, že nakonec se nechali podpořit komunistickou stranou, ačkoli vedli předvolební kampaň, která byla založena čistě na antikomunismu. Samozřejmě by se dalo argumentovat, že to je jenom jednorázové účelové řešení, aby se dospělo k předčasným volbám. Nicméně, myslím si, že by to bylo velmi těžko obhajitelné a zejména u těch dvou menších stran, které se tak velmi ostře vymezovali proti komunistům. Takže já to nevidím jako řešení, které by bylo proveditelné. Možná, že v ODS existují někteří lidé,kteří by na to přistoupili. Koneckonců už v tom vyjednávání po volbách zazněly hlasy třeba západočeského hejtmana Zimmermana, že by se mohli spolehnout v určitých směrech na podporu komunistické strany, ale obecně si myslím, že to je prostě věc, která je pro ODS smrtelná, nepřijatelné.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Dobře. A není pro ODS rovněž smrtelná varianta velké koalice, protože třeba její voliči dávali najevo i postojem ve volbách, když se objevili o spolupráci nebo když fungovalo opoziční smlouva, že zrovna tímto směrem si chování občanských demokratů nepřejí?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak samozřejmě, že by to nebyla situace ideální pro ODS, ale na druhou stranu za situace, jak jsou tam zase rozdány karty, tak by to možná bylo řešení racionální. A pokud by se ODS a ČSSD podařilo společně prosadit nějaké závažné reformy, třeba důchodovou reformu, reformu zdravotnictví a byly ty reformy skutečně racionální tím, že by byli společně ve vládě by odpadli nějaké, řekněme, nutné přestřelky mezi vládou a opozicí, které často takové to reformy znemožňují, tak by to nakonec vůbec nemuselo být špatné řešení. Otázka je ovšem, jestli by tyto dvě strany skutečně využily tu velkou koalici právě k těmto reformám a jestli by ji spíše nevyužily k tomu, aby právě změnily volební zákon, případně nějaké časti ústavy a ty reformy, zda by skutečně byly realizovány. Takže ono to lze použít dvěma způsoby. Jinak ještě k těm komunistům taková drobnost. My stále tady počítáme s tím, že levice má těch sto jedna hlasů poměrně jednotných. Jiří Paroubek teď s tím operuje. Samozřejmě zatím se tak zdá, na druhou stranu komunisté samozřejmě mají svého největšího rivala nikoli ODS ale samozřejmě sociální demokracie, protože to je strana, která jim potenciálně může ubírat voliče. A samozřejmě ta jejich trpělivost bude trvat do té doby, dokud se Jiří Paroubek nepustí do nějakého otevřeného vyjednávání, například přímo s ODS a v tu chvíli už s jejich hlasy počítat nemůže a to může také, řekněme, tu situaci také ovlivnit a oni mohou začít více dělat autonomní politiku.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Takže by to spíše mohlo situaci ovlivnit směrem k předčasným volbám?
Tomáš LEBEDA, politolog -------------------- To je těžké říct. Já si za této situace netroufám, dělat nějaké prognózy,protože si myslím, že do hry vstupuje tolik proměnných, že to ani není možné, dát odpověď.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Dobře. Myslí si Jiří Pehe, že by skutečně politici a ODS a sociální demokracie byli natolik vyspělí, že by tu velkou koalici využili právě k těm reformám a ne k upevněné své moci, změnou volebního zákona,možná ještě dalších změn?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že by se asi snažili o obojí. Samozřejmě ta velká koalice se liší od opoziční smlouvy, ke které je bohužel často přirovnávána. Ta opoziční smlouva byla trošku něco jiného. Ve velké koalici obě strany jsou ve vládě a mají odpovědnost. Každá konkrétní ministerstva a za společný program. Musí předložit společný program, takže to je trochu něco jiného. A navíc ty strany tím, že předloží ten společný program vládní, tak musí také se snažit ten společný program nějakým způsobem plnit, což je určitý závazek vůči voličům, takže určitá naděje tady je, že by mohly určité reformy prosadit, ale samozřejmě jsem v České republice a v české politické kultuře by nepochybně převládly i ty snahy účelově měnit ústavu, účelově měnit volební zákon a hlavně si dělit moc nejrůznějších dozorčích radách a v dalších institucích,kde to je možné.
Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tak uvidíme, jak politici zvládnou druhý pokus. První se jim zvládnout nepodařilo, k čemu tedy dospějí. O tom možná, kde se dozvíme více už od čtvrtka, kdy mají oficiálně začít jednání hlavy státu s představiteli jednotlivých politických stran. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio Stop, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli politologové Jiří Pehe a Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu Akademie věd a z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za účast. A někdy Na slyšenou.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je MEDIASEARCH. Texty neprocházejí korekturou.
