19. prosince  2000 v :  rubrika: Studio STOP

Co napadá člověka při zaslechnutí slova "demokratůra"

Vznáší se mi to slovo před vnitřním zrakem už pěkných pár týdnů, ale nějak jsem to nechtěl brát na vědomí, natož se s tím ještě někomu svěřovat. Jenže jak tak pročítám noviny, poslouchám rozhlas a koukám do televize, to slovo mě neopouští - naopak se nějak zaseklo a začínám mě strašit. Takže - s ním musím ven, vypustit ho a čekat, jestli nějakou náhodou nezmizí mezi milióny jiných slov a dá konečně pokoj. Nebo možná také ne.

Neumím už určit, kde jsem to slovo zaslechl poprvé a kdo je jeho autorem - neb jde o novotvar - ale první a hlavní vzpomínka na jeho použití patří - dej mu Pánbůh nebe - Karlu Krylovi, neposednému duchu několika dějinných období této země, a svým způsobem, z titulu básníka, prorockého vizionáře. Někdy počátkem devadesátých se Karel Kryl hrozně rozhněval na způsoby, které mu bylo ve zdejším politickém i společenském konání zažívat. Zprvu se hněval mnohoslovně, později se vytasil s výrazem, kterým odsudečně opisoval cokoli, co mu na zdejší špičkové (či výkonné) politice připadlo špatné, pokřivené a zlé. Ten výraz zněl: "demokratůra".  

Uznávám, že tehdy - na počátku let devadesátých - mi tato složenina z výrazů "demokracie" a "diktatura" připadala až příliš příkrá a přísná, a spíše pomlouvající, než popisující realitu. Myslím si to ostatně dodnes - to, co Karel Kryl svého času takto označoval, byly - podle mého - fatální sice, ale přesto "jen" jakési dětské chyby společnosti i jejích politických představitelů, provázející přestup ze světa pseudokomunistických přeludů do reality západní civilizace.  

Dnes už se nad tehdejším Krylovým zarputilým rebelstvím proti nešvarům, které okamžitě po úvodní euforii začaly nahlodávat tzv. "sametovou" revoluci, jen smutně usměju. Jako mnohokrát ve svém životě i ve svých textech dokázal Karel Kryl už na začátku devadesátých let z malých náznaků a letmých úšklebků vyhmátnou střed problému - a nabídnul svému lidu, svým posluchačům přesnou charakteristiku určité formy pomalu se rozlézajícího Zla, která hrozila (a stále více hrozí) poničit, co dobrého se ještě na duši a na životě národa poničit dalo (a dá).  

Použijeme-li politologického výraziva, dobereme se možná přesnějšího obrazu, který v mysli, při použití slova "demokratůra" naskočí. Pojem "demokracie" je věru nejednoznačný, zpravidla je však chápán jako forma politického zřízení, spočívajícího na podřízení se menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů. Moderní formu demokracie pak charakterizují tři všeobecné principy: 1. Tradiční občanská práva - přirozené právo na rozvoj osobnosti, na svobodu, na vlastnictví, svobodu projevu a shromažďování, vyznání, rovnost před zákonem); 2. Princip národní suverenity - uznání, že státní moc vychází z lidu, ustanovuje a kontroluje vládní moc, ukládá jí odpovědnost vůči všem občanům. Demokratickou moc charakterizují také principy právního státu: ústavnost vlády, zákonodárství a zákonnost správy a nezávislé soudnictví. 3. Parlamentní princip, podle něhož je vůle uskutečňována všeobecnými, přímými atajnýmivolbami, které vedou k lidovému zastoupení.  

Naproti tomu diktatura je charakterizována vládou jedince či malé skupiny osob (nebo vedení politických stran), kteří soustředí do svých rukou podstatnou část moci. Ve starém Římě, kde pojem "diktatura" vznikl, byla tato forma vládnutí hodnocena pozitivně v případě, kdy bylo nutné zajistit chod státu, rozvráceného korupcí, vnitřními půtkami a chaosem. V současné době je tento pojem, jak známo, vnímám negativně, jako pravý opak "demokracie". Z politologického hlediska se za prostředí, ve kterém se diktatuře může zadařit, považuje nerozvinutý demokratický politický systém, nízká politická kultura, nepřítomnost zpětné vazby pro vládnoucí skupinu, nefungující samoregulující mechanismy vlády. Potud výlet do světa politologických popisů.  

Vraťme se nyní k onomu novotvaru, kterým - svého času možná trochu zbrkle a nespravedlivě - Karel Kryl, jako už tolikrát za jeho života, zadrnkal na strunu, kterou mnozí z nás ještě nestačili zaslechnout. Nikdy jsem s ním nestačil probrat všechny jemnosti pojmu "demokratůra", ale domnívám se, že se jednalo tehdy a jedná i nyní o popis takovéhoto stavu: Vzdávám tímto hold jasnozřivosti básníka Karla Kryla a doufám, že se jeho černé vize nesplní do puntíku.  

Pořad: Události a názory  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad již nevysíláme  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas