17. července  2007  rubrika: Studio STOP

Volba prezidenta republiky

Jiří Dienstbier ve studiu ČRo Rádia Česko - Foto: Marián Vojtek

Jiří Dienstbier ve studiu ČRo Rádia ČeskoFoto: Marián Vojtek

Senátorský Klub otevřeně zvažuje, že do prezidentské volby vyšle Jiřího Dienstbiera. Tento krok je vak podmíněn tím, že s tím budou souhlasit všichni členové klubu. Zda tomu tak skutečně bude, o tom se rozhodne na podzim, přesto se Dienstbier v poslední době dostal do pozornosti médií a svým způsobem tak zahájil předvolební kampaň.

Například tím, že kritizuje počínání Václava Klause v prezidentské funkci a hovoří o tom, co by podle něj měla dělat správná hlava státu. Vzhledem k tomu, že k volbě dojde až zhruba za třičtvrtě roku, může se jevit takováto aktivita jako předčasná. Vzhledem ke zkušenostem z minulé prezidentské volby je naopak nejvyšší čas zahájit diskusi o tom, kdo by měl na Hradě být v dalším funkčním období, hlavně by politici měli začít vyjednávat o tom, koho budou podporovat, aby se z volby nestala náhodná loterie, kdy se jednotliví kandidáti vybírají pomalu stejně jako čísla při losování z osudí. Co lze očekávat od prezidentské volby? Podaří se proti Václavu Klausovi postavit i jediného kandidáta, který by se mu mohl stát důstojným soupeřem? Odpověď nejenom na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe a Lukáše Jelínka, takže dobrý den. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Dobrý den. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Dobrý den. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když budeme hovořit o prezidentské volbě, tak uprostřed léta roku 2007 se to může zdát jako svým způsobem nesmyslné, protože do té volby je skutečně zdánlivě ještě velmi daleko. Má se konat někdy na začátku příštího roku, není ještě přesně stanoveno, kdy to bude, takže z tohoto úhlu pohledu by se mohlo zdát, že je zbytečné hovořit o tom, kdo by mohl se utkat o prezidentskou funkci, ale ty zkušenosti z minulé volby naopak ukazují, že asi je nejvyšší čas. Souhlasíte s tím, Jiří Pehe? 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Koneckonců jednoho kandidáta už známe, Václav Klaus oznámil už před několika měsíci, že bude znovu kandidovat, takže pokud to dělá stávající prezident, tak nevidím důvodu, proč by neměl být hledán jeho protikandidát už teď. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Lukáše Jelínka? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- To, že prezidenta u nás volí parlament, to by ještě nemělo svádět k tomu, že ta volba se bude připravovat jenom několik týdnů před ní tak jako běžné hlasování na půdě sněmovny nebo Senátu. Za druhé myslím si, že i odpůrci Václava Klause uznávají, že je to v současnosti nejvýraznější česká politická osobnost a v okamžiku, kdy se má postavit proti Václavu Klausovi protikandidát, tak je potřeba, aby měl dostatek času na to, aby profiloval jednak sám sebe a jednak aby získal politickou podporu. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Už před volbami se hovořilo o prezidentské volbě, ať už před těmi do Poslanecké sněmovny, tak také před těmi senátními, kdy si jednotlivé strany mohly vybudovat určité pozice. V této souvislosti by možná někoho mohlo překvapit, že když vznikla koaliční vláda, že součástí té dohody nebylo ujednání o prezidentském kandidátovi, je to dáno tím, že ta vláda se rodila tak těžko, že má jenom křehkou většinu a že na to nebyl svým způsobem čas. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Já si myslím, že ten důvod je prostý, ty tři strany se dokázaly shodnout na tak těžkých tématech nebo kompromisech, jako je třeba postup k Evropské unii, ačkoliv jedna z těch stran je euroskeptická a ty dvě ostatní jsou proevropské, ale nedokázaly se shodnout nebo nedokázaly by se shodnout na osobě prezidenta, protože zelení zejména si Václava Klause jako prezidenta nepřejí, takže to bylo nepřekročitelné a ten důvod spočívá v tom ..., a myslím si, že udělali rozumnou věc, když tu dohodu na osobě prezidenta nechali stranou. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Občanští demokraté se už nechali slyšet, že budou podporovat Václava Klause, alespoň vedení tak hovořilo o tom, jak to nakonec bude. To se ukáže až v průběhu té volby, tím pádem zbytek koalice byl postaven před hotovou věc. Buďto se přiklonit k ODS a podporovat Václava Klause, anebo naopak se postavit proti koaličnímu partnerovi a začít hledat jiného kandidáta. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Před hotovou věc byla i svým způsobem postavena i ODS, protože Václav Klaus zveřejnil svoji kandidaturu ještě dříve, než vlastně se k té kandidatuře přihlásila výkonná rada občanských demokratů. Jinak já mám dojem, že ta situace je velmi podobná té situaci před minulou prezidentskou volbou, kdy Špidlova koalice také nebyla schopna nebo ochotna při svém sestavování včlenit do koaliční smlouvy otázku prezidenta republiky, což se potom, mám dojem, zejména Vladimíru Špidlovi, ale svým způsobem i Cyrilu Svobodovi mstila. Ale jinak byla docela zajímavá věc, že právě to, že prezident je volen parlamentem, tak to svádí nebo dává prostor k určitému obchodování, k určitému handlování s tím prezidentským postem a já mám skoro dojem, že jsou politici, kteří mají dojem, že není potřeba všechno vyobchodovávat při vyjednání koaliční smlouvy, že je tam prostě potřeba nechat si otevřený prostor i pro ten zbytek volebního období. Pro srovnání uvedu, že v případě přímé volby prezidenta by tedy tato možnost odpadala, naopak mnohem jednoznačněji by se tam profilovali proti sobě kandidáti různých politických proudů. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych ještě chvíli zůstal u těch kandidátů. Kdo se příliš o prezidentské volby nezajímá, tak by mohl mít dojem, že se může přihlásit kdokoli, ale ono to tak není, on musí být podpořen nejméně deseti poslanci nebo deseti senátory. To zas není až tak nepřekonatelný problém získat tu podporu, proto Václav Klaus mohl dopředu bez konzultace s nějakou stranou prohlásit, že bude kandidovat. A lze očekávat, že takto by se mohl zachovat někdo jiný. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Václav Klaus samozřejmě to udělal chytře, protože on si je vědom toho, že ho musí nejprve někdo nominovat, ale on se jakoby ucházel o tu nominaci, když prohlásil, že má zájem kandidovat znovu, takže on se sám ..., samozřejmě nekandidoval, nicméně jeho šance být kandidován hraničí s jistotou, takže tam nebylo žádného důvodu pro něho, proč to neříct. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se podíváme na realitu, tak je zřejmé, že Václav Klaus se může opřít o určitý počet poslanců a senátorů, na druhé straně se zatím tak pouze uvažuje o tom, kdo by se mohl postavit proti němu. Nejviditelněji se zatím přihlásil k tomu, že by se hodlal utkat s Václavem Klausem Jiří Dienstbier. Ten by se měl spolehnout na podporu, dalo by se říci, těch, kteří nechtějí, aby se Václav Klaus stal znovu prezidentem. V této souvislosti tvrdí, že už zahájil určitá zákulisní jednání. Může si politik sám na vlastní triko vyjednat dost silnou podporu, když za ním nikdo nestojí, protože je to těžké? Svým způsobem Václav Klaus, i když je nyní prezident, tak je spojován s Občanskou demokratickou stranou, ostatně je čestným předsedou této strany, a Jiří Dienstbier nemá za sebou nějak silnou podporu. Lukáš Jelínek. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- No, já si předně nemyslím, že by Jiří Dienstbier si o to sám osobně řekl, protože, alespoň co já jsem si s ním shodou okolností na jaře povídal, tak on říkal: "Chodí za mnou politici, chodí za mnou novináři, ptají se mě, jestli bych do toho nešel. Ovšem co mám od nich chtít? Mám od nich chtít jasnou podporu, deklarování ustavní skupinky senátorů a poslanců proto, abych mohl být navržen, nebo mám mluvit o svých názorech?" Nakonec Jiří Dienstbier, předpokládám, zvolil druhou cestu, že využívá vlastně té debaty o tom, že by mohl být kandidátem k tomu, aby prezentoval své politické názory. Já si myslím ale hlavně, že je důležité to, že zatímco v té minulé prezidentské volbě tady pohořelo několik kvalitních kandidátů prostě jenom proto, že ta volba nebyla připravená a že se sháněli na poslední chvíli, tak mám dojem že politické strany se letos trošku bojí nominovat kohokoliv proti Václavu Klausovi, protože se bojí, že by mohli pohořet tak jako v těch minulých prezidentských volbách. A tedy v této situaci já jsem rád, že alespoň někdo je ochotný říct za těch a těch okolností jsem ochoten za to ochotný jít i za tu cenu, že třeba v té prezidentské volbě neuspěji. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když jsme u toho srovnání s tou minulou prezidentkou volbou, tak tam se svým způsobem ukázalo, že ti lidé, kteří stojí mimo politiku, tak svým způsobem nemají velikou šanci, že když se hledá kandidát, tak asi schůdnější cesta bude skutečně hledat nějakou osobnost v řadách, ať už současných nebo bývalých politiků. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Zdá se, že skutečně hledat prezidenta mimo politické struktury, to znamená jak mimo ty současné politické struktury, tak člověka, který nemá ani tu minulou politickou zkušenost, je poměrně problematické. Na druhou stranu tady vidím určitý posun v tom že přece jenom se do toho boje o to prezidentské křeslo zapojil coby možný protikandidát Václava Klause někdo, kdo má politickou minulost výraznou, byl to výrazný politik. To si myslím, že tu věc posouvá trochu, trochu dále. Ono se sice argumentuje, že Jiří Dienstbier vlastně ztratil většinu těch politických soubojů, ale to bychom mohli říct o Václavu Klausovi taky. On prohrál několikery volby a nakonec byl na jeho místo v čele ODS zvolen někdo jiný, taky částečně proto, že Václav Klaus už za sebou měl několik porážek a přesto o tom byl schopen v tom boji o prezidentské křeslo uspět. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- On někdo může zas argumentovat tím, že před tím měl i několik vítězství, kdežto o Jiřím Dienstbierovi se hovoří, že prohrál volby v roce 92 a že neuspěl i v senátních volbách, že prohrál volby v roce 96. Ale obecně odhlédněme od osoby Jiřího Dienstbiera. Je důležité, jaký byl tem případný prezidentský kandidát volebním lídrem? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- No, tak na jedné straně člověk, který kdy vedl politickou stranu nebo byl politickým lídrem, tak a úspěšný, tak se předpokládá, že bude mnohem lépe manažovat ty politické procesy, které občas také jsou řešeny na Pražském hradě. Na druhou stranu není to bezpodmínečně nutné, možná, že právě v této situaci, kterou v této chvíli prožíváme, je možná důležitější, aby to byla výrazná politická figura, která dokáže komunikovat s různými politickými stranami a různými politickými proudy. Ostatně získávání podpory na tu volbu, která proběhne na začátku příštího roku, asi jinak nepůjde, protože kdyby to byl vyhraněně stranický kandidát, tak by ho to spíše handicapovalo. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Znamená to tedy, že hlava státu nemusí být nutně schopný volební lídr, že svým způsobem ty schopnosti nemůže až tak využít? 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Myslím si, že prezidentská funkce je už svoji povahou úplně jiná než funkce stranického lídra, a proto taky já si ani dokonce nemyslím, že tam nutně musí přijít osoba s výraznou politickou zkušeností, ze stranické politiky nebo dokonce s nějakými minulými politickými funkcemi, já si skutečně myslím, že tak jako se co děje v mnoha jiných zemích, kde je prezident volen tímto způsobem a má podobné pravomoci jako v České republice, tak to může být skutečně jak bývalý politik, tak třeba předseda Ústavního soudu nebo předseda podobně nějaké instituce. To jsme viděli v Maďarsku, viděli jsme to v mnoha dalších zemích. A ti lidé se nakonec osvědčí víceméně i proto, že ten prezidentský úřad je koncipován tak, že ho nedělá ten politik, ale on do určité míry ten úřad stvoří tu osobnost toho politika. Ono se stačí podívat na Václava Klause. Když do toho úřadu nastupoval, tak to byl, řekněme, řekněme končící stranický politik, který v průzkumech popularity byl někde na třiceti procentech, rozhodně v těch nižších patrech a v okamžiku, kdy vstoupil do toho úřadu, tak jeho popularita vyletěla nahoru někam k sedmdesáti, osmdesáti procentům. A proto také já říkám, že v České republice nejpopulárnějším politikem je úřad prezidenta. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dovede si Lukáš Jelínek představit v poměrech České republiky, v poměrech české politické scény, že by se většina stran nebo alespoň poslanců a senátorů, kdyby to nešlo po stranické linii, shodla na nějaké osobnosti, která by neměla žádné vazby na politiku, ať už ze současnosti nebo z minulosti? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Představit si to samozřejmě umím. Mohl by to být určitý úhybný manévr politických stran a koneckonců zaznívají volání po lidech z akademické sféry, po paní Illnerové, po jejím předchůdci ve vedení nebo nástupci ve vedení akademie věd a dalších lidech, po ekonomu Janu Švejnarovi. V průzkumech veřejného mínění, když se dělaly ne příliš úplně vážně, tak tam přece padala i jména typu Marka Ebena, nebo Zdeňka Svěráka. Umím si představit, že politici by se dokázali shodnout na ledaskom, zvlášť pokud bychom hovořili o té takové té spíše oficiální, takové té lehce teatrální části prezidentské role. Na druhou stranu prezident má pořád ještě i v našem ústavním systému několik, sice ne mnoho, ale velmi jaksi zásadních kompetencí při jmenování nejrůznějších státních úředníků a tam už nestačí jenom, aby to byl prezident populární nebo aby to byl prezident průnikový napříč politickým spektrem, ale aby to byl člověk jenom základním politickým rozhledem. A mám dojem, že nakonec i v těch posledních krocích budou politické strany motivovány k tomu, aby se nesnažily utíkat k nějakým nepolitickým jménům jenom prostě proto, aby nemusely vést nepříjemné diskuse, ale nakonec, že se podaří najít skutečně politickou osobnost. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- O tom jsem chtěl mluvit, o té motivaci politických stran, protože určitá motivace tam je, když podporují nějakého kandidáta, může se to nějak ilustrativně ukázat na právě probíhajícím volebním období, kdy byla motivace části sociální demokracie za každou cenu nezvolit Miloše Zemana. Nakonec to dospělo k tomu, že tedy byl zvolen Václav Klaus, stal se prezidentem a přitom fungovala vláda, kde byla koalice ve složení sociální demokracie, lidovci a unionisté tenkrát, takže ta motivace části sociální demokracie byla zřejmá, ale jak se to pak promítlo do toho fungování v reálném politickém životě? 

Jiří PEHE, politolog -------------------- No, to je samozřejmě velký problém způsobu volby českého prezidenta. Každá politická strana chce mít na Hradě svého člověka, každá si to představuje trochu jinak, kdo ten jejich člověk má být. Ono to dokonce jde tak daleko, že i části různých politických stran by chtěly mít svého člověka na Hradě, takže to se projevilo při té minulé volbě, kdy část sociální demokracie chtěla Miloše Zemana, část ho nechtěla, protože se ho vcelku po právu obávaly v té funkci, že by z Hradu řídil Vladimíra Špidlu a jeho, jeho vládu. Takže ten problém s touto parlamentní volbou je skutečně v tom, že potom s tím postem nejrůznějším způsobem handluje a očekává se od něho mnoho věcí. Bohužel pro ty politické strany, oni si to často neuvědomují, nakonec ten prezident dokonce i tak stranicky vyprofilovaný, jako je Václav Klaus, musí dělat určitá rozhodnutí, která nejsou vždy úplně akceptovatelná pro celou tu politickou stranu, ze které vzešel, takže nyní já bych se vůbec osobně nedivil, kdybychom se dozvěděli po, řekněme, prvním kole volby prezidenta, že prezident nedostal všechny hlasy z ODS, protože on je určitě velmi považován, velmi pozitivně viděn částí ODS nebo většinou ODS, ale jsou tam určitě lidé, kteří jsou z různých důvodů zklamáni třeba tím jeho povolebním jednáním a dalšími kroky. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To by se ale k tomu musel někdo veřejně přiznat, protože volby je taná nebo by musel být ten počet takový, že by bylo zřejmé, že to musel být někdo, kdo nehlasoval z ODS. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Právě proto a také, když vidím nejrůznější, v médiích nejrůznější aritmetické výkony, které předvádějí různí analytici, kdy nám sčítají hlasy a říkají nám, kolik má Václav Klaus hlasů jistých a nejistých a kolik potřebuje získat, tak to jsou spekulativní úvahy, protože tvrdit, že potřebuji devatenáct hlasů k těm, které bude mít od ODS, znamená, že ten člověk, který takto spekuluje, si je naprosto jist, že nedostane všechny hlasy od ODS. Ale to je tajná volby, tam skutečně může být i v ODS celá řada lidí, pro kterou může být ten protikandidát přijatelnější z různých důvodů. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych ještě chvíli zůstal u té motivace. Tak tam je zřejmě, že mít na Hradě svého člověka se může vyplatit v momentu, kdy se jedná po volbách o sestavení vlády, kdy prezident přece jenom určitým způsobem to jednání může ovlivňovat, směřovat určitým směrem. Může to být ta hlavní motivace, mít na Hradě svého člověka? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- No, tak souviset to s tím samozřejmě může. Na druhou stranu si umím představit sociální demokraty, kterým by nemusel vadit Václav Klaus na Pražském hradě jako možný budoucí zastánce velké koalice, takže jaksi ty, ty motivace můžou být skutečně různé uvnitř jednotlivých politických stran, jak kolega Pehe říkal. Jinak já mám dojem, že právě to sčítání hlasů, kolik který kandidát může dostat, že je zavádějící ještě z jednoho důvodu. Oni ty politici jsou lidé z masa a kostí, dvě stě osmdesát jedna poslanců a senátorů, to nejsou všechno výrazní političtí lídři, kteří se strategicky rozhodují podle toho, jak bude prezident dál formovat vlastní politický vývoj v zemi. A může se potom také velmi snadno stát, že hlasují pouze na základě osobních sympatií a antipatií, tak jak to probíhalo při té minulé volbě. Nebo na základě toho, že třeba, tak jak se stalo v případě jednoho z ministrů Špidlovy vlády, který nebyl kandidátem sociální demokracie jenom proto, že mu přišel být podezřelý, protože kdysi podepsal Smíření 95 a protože se zastává nároků katolické církve, to znamená, že ty důvody a motivace můžou být různé uvnitř politických stran, ale i u jednotlivců. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když jsme u těch čísel, tak teoreticky by mělo stačit sto čtyřicet jedna hlasů ve třetí volbě, kdy se sčítají hlasy poslanců a senátorů. ODS jich má sto dvaadvacet. Jak se na tyto počty dívá právě Jiří Dienstbier, tedy člověk, o kterém se uvažuje jako o soupeří Václava Klause? 

Jiří DIENSTBIER -------------------- Potřebujete sto čtyřicet jedna hlasů poslanců a senátorů. Ty nemá nikdo sám o sobě, takže zatím to probíhá spíš na takové úrovni debat jednotlivých poslanců a senátorů z různých klubů. Co je snad povzbuzující, je to, že to jsou poslanci a senátoři z různých klubů. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik Jiří Dienstbier. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, tentokrát je zaměřena na volbu prezidenta republiky, ke které by mělo dojít na začátku příštího roku. Hosty ve studiu jsou politologové Jiří Pehe a Lukáš Jelínek. Jiří Pehe by chtěl reagovat. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Nejen na ta čísla, spíš bych reagoval ještě na to, jestli je výhodou míti prezidenta z vlastní strany, nebo nemíti prezidenta z vlastní strany. Já si totiž myslím, že někdo tak vlivný, kdo sedí v prezidentském úřadu a přišel z jedné specifické strany, může být pro tu stranu určitou výhodou třeba v období před volbami a tak dále, přidávají jakoby procenta, a zároveň může působit rozkladně na tu stranu, protože on má své favority a tak dále. To jsem viděli v případě ODS. Já si myslím, že ty současné odstředivé tendence v ODS, ačkoliv jsou dosti zjednodušeně jaksi vykreslovány jako spor mezi ekonomy, kteří mají určitou představu o reformě, a dalšími lidmi v ODS, tak jsou také spojeny právě s působením Václava Klause v prezidentské funkci. Je známo, že pan Topolánek není jeho člověk, jeho spojenec. On má v ODS svoje spojence. A pokud bude Václav Klaus zvolen i s pomocí, řekněme, nakonec všech hlasů ODS, tak podle mého soudu ODS poměrně dosti riskuje, protože se skutečně může stát, že se kvůli Václavu Klausovu už podruhé rozštěpí. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když hovoříme o šancích Václava Klause, tak to číslo sto dvacet dva asi nemusí být úplně přesné, protože ne všichni občanští demokraté si dovedou představit Václava Klause opět na Hradě. Může tedy dojít k tomu, že by prezidentská volba mohla být svým způsobem rozbuškou uvnitř ODS? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Stát se to pochopitelně může. Ačkoliv by to ukazovalo velkou neprofesionalitu vedení ODS, kdy by vlastně dopustila té opakované otcovraždy Miloše Zemana z té minulé prezidentské volby v sociální demokracii. Ale stát se to pochopitelně může, protože se ukazuje, že v ODS se v tuto chvíli vyskytují poltické proudy, které jsou nespokojeny jak s obsahem, tak i se stylem vystupování Mirka Topolánka, které mají mnohem jaksi jasnější a mnohem strukturovanější představu a vývoji pravicové konzervativní politiky a v tom okamžiku se může hodit jakákoli záminka pro, na rozbujení dalších stranických nepokojů. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady je zajímavé, že v současné době probíhají spory uvnitř ODS o veřejných financí a v této souvislosti někteří občanští demokraté tvrdí, že pokud se nepodaří prosadit tu reformu, tak to může mít vliv i na prezidentskou volbu, ale argumentují poněkud netradičně. Ne tím, že by mohlo dojít k rozpadu vlády, že by se mohla otevřít otázka, dejme tomu, předčasných voleb, ale tím, že by byli považováni koaličními partnery za neseriózní, když nedodrží dohody týkající se reformy, ale žádná dohoda o prezidentském kandidátu není. Takže jak se dá číst tento argument, který v současné době zaznívá? 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že to je argument zástupný do určité míry a že skutečně ODS velmi připomíná v tom současném stavu sociální demokracii z doby před pěti roky, kdy se také nevedly otevřeně debaty o tom, zdali Miloš Zeman ano nebo ne nejprve alespoň, ale vedly se debaty o tom, zdali se má dělat koalice spíše s komunisty, nebo s někým jiným, zdali je správně nastartovaná reforma. Miloš Zeman do toho neustále různým způsobem mluvil, ale často ani ne on sám, ale lidi, které měl v sociální demokracii, mluvili za něho. A to, si myslím, připomíná tu situaci v ODS do určité míry, protože koneckonců v ODS jsou lidé, kteří jsou s Václavem Klausem velmi těsně spjati, a ti buď čekají na svoji příležitost, anebo se snaží profilovat na jiných tématech. To znamená, půjdou proti tomu současnému vedení na základě jiných témat, ale ve skutečnosti si myslím, že tam vzadu vždycky jaksi v jejich mysli je to vědomí, že nakonec, pokud by se skutečně, řečeno lidově, lámal chleba, tak mají blíže k tomu, kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude například předsedou vlády příštím a podobně. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se držel způsobu volby, která je tajná, tak znamená to, že svým způsobem zaručuje takzvané divoké hlasování? Že nakonec stejně poslanci a senátoři si udělají, co budou chtít, a nebudou ctít nějakou stranickou linii? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Vyloučit se to pochopitelně nedá, ale já mám dojem, že po zkušenostech z té minulé prezidentské volby se tady budou snažit stranické sekretariáty o jakés takés dodržování teze stranické linie pohlídat všemi možnými prostředky, jak jen to půjde. Ale jestli budou úspěšné, těžko říci, protože v tuto chvíli se možná na pozadí té prezidentské volby začnou vytvářet úplně nějaké nové jiné koalice nebo nějaká jiná spojenectví, alespoň tomu tak být může, a v tom okamžiku vlastně nemůže žádný stranický /nesrozumitelné/ tomu zabránit. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když hovoříme právě o způsobu volby, tak svým způsobem je to ale takový protimluv tomu, že se v České republice pohlíží na prezidenta jako na nadstranického, protože ho volí poslanci a senátoři, volí ho na základě nějakých politických dohod a ty většinou dojednávají jednotlivé strany. Není to přežitek, hovořit o nadstranickém prezidentovi, o nutnosti nadstranického prezidenta, když ho stejně ho musí zvolit a protlačit na Hrad určitý politický blok? Jiří Pehe. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Ta nadstranickost je samozřejmě spíše určitý styl toho, jakým způsobem si prezident počíná. On má samozřejmě vždycky své preference a dokonce i Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš byli blíže určitým politickým stranám než jiným a bylo to, veřejně, veřejně se to vědělo. Dokonce Beneš přišel přímo z jedné strany, takže tam, tam je určitá tradice a tam jde spíše o to, jakým způsobem je ten prezidentský úřad pak vykonáván. A Václav Klaus samozřejmě, pokud jde o ideologické postoje, tak je velmi blízko Občanské demokratické straně rozhodně se profiluje jako pravicový politik, alespoň těmi deklarovanými postoji, ale na druhou stranu i on musí za určitých okolností přece jenom jakoby stát nad politickými stranami a hledat řešení, které už z toho titulu, že to je hlava státu, které je dobré pro celý stát. A tam samozřejmě nemůže uspokojit nikdy všechny politické strany, ani, ani tu svou. Takže ten problém nadstranictví je takový, řekl bych, docela mlhavý, nicméně zároveň má důležitý obsah, protože lidé si jaksi instinktivně spojí s tou kterou osobou nadstranictví, anebo naopak nedostatek toho nadstranictví. A tady bych argumentoval, že Václav Klaus v tom, co deklaroval v předvolebních projevů před minulou volbou prezidenta, příliš neuspěl. On chtěl být skutečně nadstranickým prezidentem, ale velmi těsně byl spjat nejen celkově s tou pravou částí politického spektra, ale se svou bývalou stranou. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Může se to vůbec někomu podařit být nadstranickým prezidentem, když vděčí za zvolení stranám? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- No, já bych předně nemluvil o nadstranickosti, spíš o schopnosti hledat a nacházet konsensus. To je možná přesnější, protože s Václavem Klausem skutečně to období nadstranickosti podle mě jednou provždy skončilo a konec konců to, že on se v současnosti snaží prezentovat jako strážce těch základních ideových pilířů ODS, který dokonce v okamžiku, kdy ODS procházela krizí, tak začal uvažovat o možnosti nebo pohrozil možností založení nebo vzniku nějaké jiné poltické strany, tak v tom okamžiku podle mě už nešlo mluvit o nadstranickosti. Ale nemyslím si, že by to bylo špatně, protože neočekávejme od prezidenta, že to bude člověk, který se nedokáže orientovat v tom, v tom pravém ideovém světě. Tam by možná spíš bylo /nesrozumitelné/, aby to byl člověk, který dokáže se všemi komunikovat, dokáže si se všemi sednout za jeden stůl a nebude jedny upřednostňovat před druhými. A myslím si, že to se podařit může, byť pochopitelně ten rezervoár kandidátů, kteří by tady tyto všechny podmínky splňovali, je velmi úzký. Takových lidí možná najdeme tři, čtyři, pět. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych k tomu možná ještě dodal takový bonmot, Masaryk a Havel byli vyneseni do svých funkcí historií, kdežto jejich následovníci už byli vyneseni do svých funkcí politikou. A i z toho důvodu nemohou být, řekněme, tak apolitičtí nebo nadstraničtí, jako byli ti, ty osobnosti, které tam vynesla prostě historie kvůli určité souhře velkých historických náhod. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Když už zde padlo jméno Václava Havla, tak samozřejmě on se také různě vyjadřuje k tomu, kdo by mohl být prezidentem, a on řekl, že by to měl být hlavně takový člověk, který se zajímá o ideu státu, o jeho dlouhodobou vizi a neplete se příliš do toho běžného chodu. Lukáši Jelínku? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- To je pochopitelně otázka názorů. Umím si představit kolegy nebo politiky, kteří budou mluvit o tom, že by prezident by měl naplno využívat všech svých, všech skulinek ve svých pravomocích, aby prostě uplatňoval určitou politickou, určitou politickou vůli. A já bych mu to nezazlíval, ale mám dojem, že právě ta zkušenost s Václavem Havlem nebo vlastně to, co v současnosti opakuje i Jiří Dienstbier, když mluví o tom, že rezident by neměl být tím, který mluví prostě do všech otázek života, státu, do všech otázek života a společnosti nezávisle na tom, jestli jim rozumí, nebo nerozumí a že by to měl být člověk, který nebude vnášet úzce ideologický pohled na Pražský hrad, tak to si myslím, že pochopitelně tady tenhlec ten požadavek je oprávněný a kdyby se takový člověk podařil najít, bylo by to ideální. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Názor Jiřího Pehe. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Ještě bych se vrátil k té ideji nadstranictví, že s tím souvisí ten chod státu, že totiž prezident by neměl být někdo, kdo se nezbavil představy, že ještě stále vládne v tom státě, skutečně. Protože česká republika je parlamentní demokracií a ten hlavní zdroj moci politické je ve vládě a v jejím předsedovi a prezident skutečně může přispívat k tomu chodu státu, tak aby fungoval dobře, tím, že jmenuje ty správné úředníky, že využívá svých pravomocí, jako jsou třeba milosti, amnestie nebo veta, takže to dává smysl. A to je samozřejmě záslužná činnost. Může svoji zemi dobře reprezentovat v zahraničí coby hlava státu, tedy představitel nás všech, ale neměl by být posedlý představou, že vlastně jakoby nahrazuje nebo má nahrazovat předsedu vlády. A tam vidím určitý problém právě s takto výrazným politikem, který v té funkci předsedy vlády byl a byl dlouho v čele strany, která nyní má předsedu vlády. A myslím si, že to pro Václava Klause někdy je strašně těžké, aby, aby skutečně se omezil pouze na zabezpečování toho běžného provozu státu v roli toho nejvyššího státního úředníka, aby si o sobě nemyslel, že je skutečně ještě stále tím nejvýše postaveným politikem. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Lukáš Jelínek. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Ne, já si myslím že to je docela jako zásadní věc, protože prezident ako špička a součást exekutivy, tak je pochopitelně špatně, když prezident s exekutivou nebo s vládou bojuje, ale ještě mnohem horší možná je, když tu vládu někam za sebou vleče, protože to už se opravdu vymyká z jeho kompetencí. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Když jsme u pojetí prezidentské funkce, tak samozřejmě na to existují nejrůznější názory. Co si o tom myslí člen Topolánkova kabinetu za KDU-ČSL Cyril Svoboda? 

Cyril SVOBODA, ministr bez portfeje /KDU-ČSL/ -------------------- Pozice hlavy státu je pozice navýsost politická, to není tak, že je prezident a politici. Prezident je nejvyšší politik v naší zemí a já očekávám, že bude víc kandidátů a že ty kandidáti představí svoji vizi na těch pět let. To nemůže nikdo říct: "Vy mě znáte, já jsem tady byl, já nevím,v té a té funkci," ale je potřeba tu vizi přednést, protože to se má vzít vážně. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Tolik Cyril Svoboda z KDU-ČSL. Souhlasí Jiří Pehe s tvrzením, že prezident je nejvyšší politik v zemi? 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Já s tím vůbec nesouhlasím, já se musím proti tomu ohradit. Pokud by byl prezident nejvyšším politikem v naší zemi, tak žijeme ve Spojených státech amerických a nikoliv v České republice. V České republice je nejvyšším politikem většinou předseda té strany, která vyhrála volby, a také člověk, který sestavil úspěšně vládu poté a stojí v čele vlády. Protože prostě jsme parlamentní demokracie, nikoliv prezidentská republika. A prezident sice je součástí exekutivy, ale většina jeho pravomocí podléhá kontrasignaci členů vlády nebo předsedy vlády, takže on skutečně, i když má důležité pravomoci, tak ty pravomoci, tak ty pravomoci, které jsou výlučně jeho, těch zase není až tolik. A navíc i ten způsob volby prezidenta v České republice, to znamená, že ho volí nakonec parlament, naznačuje, že on nemá být považován za nejvyššího politika. Kdybychom to chtěli, tak ... nebo přiblížit se k tomu modelu, tak bychom museli přinejmenším zavést přímou volbu hlavy státu. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Posílit pravomoci, změnit tím pádem ústavu. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Určitě bysme museli přinejmenším zavést tup přímou volbu, protože pak můžeme říkat nebo tvrdit, že prezident je zrovna tak jako ostatní politici přímo volen, vyhrál volby, což z něho skutečně dělá politika, ale prezident, který je do té funkce jmenován nebo volen parlamentem, tak je sice v té ústavní hierarchii na té nejvyšší příčce coby hlava státu, ale v lecčems se podobá i ostatním ústavních činitelům, kteří jsou jmenováni nebo veleni některými jinými ústavními institucemi. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Reakce Lukáše Jelínka. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Tak ponechme Cyrilu Svobodovi jeho jaksi velmi kuriózní názor na roli prezidenta v českém ústavním systému, ale přesto, pokud to tak cítí, tak tím spíš mě překvapuje, že vlastně podobně zásadně nepojala křesťanská demokracie volbu už toho minulého prezidenta. Mám dojem že už v tuto chvíli je to součást určitých vytáček nebo výmluv, se kterými se ale ostatně můžeme setkat napříč politickým spektrem v současnosti při hledání politického kandidáta, když jednotlivé strany spíš hledají záminky a důvody, proč mluvit spíše jakoby o vznešených hodnotách, jaký by to měl být člověk, než aby hledaly konkrétního kandidáta. A mám dojem, že KDU-ČSL se tady v tom motá snad ze všech stran v současnosti nejvíc. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych k tomu jenom dodal, že pokud by skutečně prezident byl nejvyšším politikem v zemi, tak by politici jistě již nyní byli ve víru předvolební kampaně, tak jako to činí před parlamentními volbami, kde skutečně se volí ten nejvyšší politik v zemi nebo nejvyšší politici v zemi, a nenechávali by to na posledních čtrnáct dní před prezidentskou volbou nebo popřípadě na nějaké dohadování po první neúspěšné prezidentské volbě. 

Petr HARTMAN, redaktor -------------------- Když jsme u toho názoru politiků na prezidenta, tak samozřejmě KDU-ČSL také tvrdí, že nový prezident by neměl dělat problémy při předsednictví země Evropské unii v roce 2009. Je to oprávněný požadavek? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Oprávněný požadavek to je, ale zároveň jsem z úst křesťanských demokratů tento týden zaslechl, že pokud, že se pokusí postavit vlastního kandidáta, což tedy je pochopitelně málo pravděpodobně, že jejich vlastní kandidát by mohl uspět, a pokud se to nepodaří, tak že budou spíše inklinovat k podpoře Václava Klause, což znamená ..., což ve mně vyvolává otázky, jak, nakolik se křesťanští demokraté shodují se současným prezidentem v pojímání Evropské unie, v pohledu na klimatické změny, v pohledu na roli neziskového sektoru ve společnosti nebo i v pohledu na roli, dejme tomu, katolické církve ve společnosti. Takže pochopitelně, že ta evropská otázka je velmi důležitá ale opět mám dojem že slouží spíš jenom jako určitá záminka nebo jako určitý klacek, protože zatím tady ještě nezazněla od jednotlivých politických stran kritéria, co by tedy měl ten prezident v rámci toho předsednictví dělat. Jestli by měl skutečně tedy pouze reprezentovat vládní vůli, anebo jestli by se měl snažit vyvíjet některé aktivity navíc a pokud ano, tak jaké. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já bych k tomu jenom dodal, že opět jsme v parlamentní demokracii a ta otázka předsednictví České republiky a role prezidenta by měla být za ideálních podmínek prostě podružná. Prezident Klaus mluví do záležitostí Evropské unie, jezdí na summity místo pana Topolánka, občas jenom proto, že je skutečně předsedou té strany, čestným předsedou té strany, která momentálně je nejsilnější vládní stranou, ale za normálních okolností by tomu vůbec nemělo být a jenom jako příklad uvedu předsednictví německé. Slyšel kdy kdo o německém prezidentovi během toho německého předsednictví? To byla celou dobu Angela Merkelová a tak to má být, protože ona je předsedou vlády, nikoliv, nikoliv prezident. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych se zastavil u volby z úhlu pohledu, o kterém už jsme hovořili, že zde je určitý, dalo by se říci, favorit, tím je Václav Klaus a proti němu zatím nestojí jasný kandidát, hovoří se tedy o Jiřím Dienstbierovi a v této souvislosti se tvrdí, že pokud má mít ta prezidentská volba smysl jako nějakého důstojného souboje, tak musí proti Václavu Klausovi stát jenom jeden kandidát. Když se podíváme na to, že kandidáty jich může navrhnout nejméně deset poslanců nebo senátorů, nás očekává taktika, že kdyby zde byl jeden kandidát, že někdo vytvoří jiného kandidáta, jen aby se to rozměnilo, aby k tomu souboji nedošlo. Jiří Pehe. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já bych argumentoval, že pokud nějaká skupinka nebo nějaká malá strana bude nominovat svého kandidáta, tak nám v podstatě jenom říkají mezi řádky, že chtějí znovuzvolení Václava Klause, protože po zkušenostech s tou minulou volbou je naprosto jasné, že pokud se všechny politické strany, které údajně nechtějí Václava Klause znovu ve funkci prezidenta, nedohodnou na společném kandidátovi s dostatečným předstihem před tou prezidentskou volbou a nebudou ho jednoznačně podporovat a vytvářet pro něho i v médiích a v tom veřejném prostoru určité předpolí, tak vůbec nemá nikdo proti Václavu Klausovi šanci, proto si já osobně myslím, že Václav Klaus bude znovu zvolen. Ty strany si počínají opravdu beznadějně v tomto smyslu a bude znovu zvolen, znovu zvolen by snad nebyl jedině v případě, kdyby nastalo to, o čem jsem již mluvil, totiž, že by v ODS samotné existovala dostatečně silná skupina lidí, kteří využijí té tajné volby k tomu, aby Václav Klaus znovu zvolen nebyl. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale je pravděpodobné, že bude zvolen v té fázi, kdy bude potřeba hlasů senátorů a poslanců těch, kteří se zúčastní hlasování, že to nebude tak, že by hned na poprvé získal nadpoloviční většinu ze všech poslanců a zároveň nadpoloviční většinu všech senátorů. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Já mám dojem, že jedna z příčin úspěchů Václava Klause v té minulé volbě byla právě ta, že zůstával jediným a opakovaným kandidátem ODS, zatímco všichni ostatní kandidáti se proměňovali a střídali. Jinak co se týká těch motivací politických stran, proč by třeba někdo měl tendenci rozmělnit nebo zmařit tu prezidentskou volbu nebo volbu Václava Klause protikandidáta. Já si dovolím jít v těch spekulacích ještě trošku dál, protože já bych si uměl za jistých okolností představit, že tady můžou být ty politické síly, kterým se Václav Klaus na Pražském hradě hodí. Už jenom prostě proto, aby se vůči němu mohly ve své politické praxi omezovat, protože někdy, alespoň některé postoje českých zemí, mi přijdou takové, že můžou být Václava Klause a jeho velmi extrémní názory na některé otázky můžou být mu vlastně vděčni, že na tom Pražském hradě sedí. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- S tím se dá samozřejmě souhlasit. A já bych ještě dodal, že v případě, že se politické strany nebudou schopny, teda ty strany, které nechtějí Václava Klause, alespoň oficiálně ho nechtějí, nebudou se schopny dohodnout na společném kandidátovi, tak si myslím, že by skoro bylo lepší provést takový test a nechat Václava Klause kandidovat samotného v tom prvním kole prezidentské volby. A v případě, že by nedostal tu většinu potřebnou, tak pak proti němu nasadit nějakého společného kandidáta. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A dalo by se říci, že v případě, že by se ty ostatní politické strany shodly na jednom kandidátovi, že to může mít vliv na budoucnost vládní koalice, že by se mohlo hovořit o tom, tak dejme tomu, se tady zformuloval určitý politický blok, který je třeba schopen shodnout na sice jenom kandidátovi na prezidenta, ale pak by se mohly třeba shodnout i na dalších věcech, ať už je to na zformulování nové vlády a tak dále. Mohl by to být nějaký signál? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Docela určitě. Já mám dojem, že ta motivace by byla velmi silná, kdyby vybudovat vlastně na pozadí té prezidentské volby a té prezidentské koalice třeba případnou novou vládní koalici. Ale hodně by to záleželo nebo otestovalo by to především stabilitu té současné vlády a těch současných koaličních stran a jejich lídrů, jestli jsou schopny spolu spolupracovat a vládnout i přes případný neúspěch Václava Klause. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se tady totiž nehovoří o jedné věci. Pokud má být ta volba úspěšná, tedy kandidáta proti Václavu Klausovi tak se jí musí zúčastnit také komunisté. Nemůže to být problém? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Problém to samozřejmě být může a už dnes je jasné, že vzhledem k té aritmetice, pokud by teda skutečně zcela pro Václava Klause ta ideální situace, že by všichni poslanci a senátoři ODS volili pro něj, tak v podstatě ten kandidát nebo protikandidát nemůže uspět, pokud v jeho prospěch nebo v její prospěch nebudou hlasovat někteří komunisté. Takže by se dalo v opačném, jaksi s opačném znaménkem musela odehrát ta situace, která se stala během té minulé prezidentské volby. Komunistická strana prostě má v rukou do určité doby klíč k tomu, kdo bude prezidentem. Má ho opět a s tím se zřejmě nedá nic dělat. Tady spíše jde o to, nikoliv, zdali komunisté nebo pro koho komunisté budou volit, ale jakým způsobem se ten kandidát bude o její hlasy ucházet, zdali to bude takovéto chození na komunistických slibování jaksi za zavřenými dveřmi bůhvíčeho nebo zdali to bude obecný slib, že ten prezident bude reprezentovat všechny a že respektuje, respektuje to současného politické spektrum. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem to myslel z toho hlediska toho dopadu na další politický vývoj. Zda by nebylo přeci jenom komplikované, že sice nějaká koalice prezidentská, dalo by se říci, kdyby se zformovala, ale pak ji přetavit na tu koalici vládní. Právě s příslibem komunistů by asi bylo daleko složitější než zvolit nějakého člověk do čela státu, když to takhle řeknu. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já myslím, že tam asi není příliš velká šance, že by pak vznikla nějaká koalice, v níž by, která by vznikla na základě podpory komunistů, ale spíše si myslím, že by to mohlo mít rozkladné účinky na tu současnou koalici s tím, že pak by se muselo vyjednávat buď o jediném většinovém řešení, tedy velké koalici, anebo o předčasných volbách. Každopádně to rozkladné účinky na tu současnou koalici mít může, protože ony ty politické strany se nebudou vůči Václavu Klausovi nebo k němu vyjadřovat na základě nějakých osobních emocionálních kritériích, my ho máme rádi nebo nemáme rádi, líbí se nám, nelíbí se nám, ale musí jasně říci, co jim na Václavu Klausovi vadí nebo případně imponuje. No, a tam samozřejmě se potom to politicky do značné míry může polarizovat, protože koneckonců tam se právě na tom nejlépe ukáže, že ta témata, kvůli kterým zelení, lidovci by případně nechtěli Václava Klause, je vlastně posunutý mnohem blíž k sociální demokracie než Občanské demokratické straně. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych se ještě vrátil k tomu hlasování o reformách. Nemůže mít to hlasování skutečně vliv na prezidentskou volbu, teď myslím v tom slova smyslu, pokud by se vládě nepodařilo prosadit reformy, pokud by se na tom rozložila koalice, tak by čistě teoreticky mohlo dojít k pádu vlády a pak by se hledal asi nový model. Není příliš pravděpodobné, že by byly předčasné volby, což by mohlo vést k nějaké formě spolupráce mezi sociálními a občanskými demokraty a pak někdo může tvrdit, že problém prezidentské volby by byl vyřešen velmi jednoduše, že by součástí takové dohody mohla být shoda na Václavu Klausovi jako na prezidentovi na další funkční období. Co si o této spekulaci myslí Lukáš Jelínek? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- To riziko velké koalice tedy se vždycky v tom vzduchu vznášelo a mám dojem, že to riziko nepominulo a je velmi úzce svázáno podle mě velmi právě s osobou Václava Klause na Pražském hradě. to znamená, že tady v tomhle tom bych tu spekulaci chápal. Na druhé straně, podle toho, jak ta současná vládní koalice postupně ustupuje od toho proreformního nadšení, tak skoro mám dojem, že když by reformy neprošly parlamentem, tak, že by to nemuselo znamenat nutně konec tedy této vlády, pokud se tam pochopitelně ještě na pozadí toho reformního neúspěchu neobjeví další problémy třeba i v jednotlivých koaličních stranách. Ale mám dojem, že pokud by přeci jenom k tomu došlo a v prezidentské volbě by Václav Klaus nebyl zvolen, tak že to by byla ta nejsnazší cesta a ačkoliv tam neexistuje žádná konstituční vazba, tak že by to byl celkem jasný signál pro to, aby politici začali uvažovat spíše než o nějakých nových koalicích, ať už velkých nebo součástí KSČM, aby začaly uvažovat o předčasných volbách. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe. 

Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já k tomu mám dvě poznámky. Za prvé, Lukáš Jelínek použil ten, to spojení riziko velké koalice. Já velkou koalici, po pravdě řečeno, jako riziko nevidím. Za současných poměrů, nemyslím si, že velká koalice je šťastné řešení, to řeknu dopředu, také si nemyslím, že po zkušenostech s opoziční smlouvou by velká koalice nějakým zásadním případem nebo způsobem přispěla ke zlepšení politické kontury u nás, ale zároveň, když se podíváme na činění současné vlády v oblasti reforem, tak si myslím, že kdyby byla vznikla velká koalice, tak jak bylo dohodnuta na podzim minulého roku s tím reformním programem, který se příliš ani neliší od toho, co nyní prosazuje tato křehká koalice, tak ty reformy by byly už schváleny a byl by tady alespoň nějaký benefit toho všeho. To znamená, že by se Česká republika alespoň v té oblasti kontroly státních financí a penzijní reformy a podobně, někam posunula. Tato koalice prostě nemůže udělat v podstatě nic. Vidíme, že je neustále na pokraji, na pokraji nějaké krize. Druhá věc se týká právě prezidenta. prezident velmi využívá té křehkosti vládní koalice, takže on může pracovat s těmi různými proudy v ODS a stavět ty lidi proti sobě a tak dále. Takže to mu dává vlastně mnohem větší vliv, než by měl mít. A tady si myslím, že kdyby vznikla velká koalice, tak by Václav Klaus na Hradě ani nebyl takovým problémem, jako je, jako je dnes, protože ta vláda by byla prostě v tak silné pozici vůči němu, že by jako prezident v zahraniční politice byl odkázán tam, kde by měl být. A už vzhledem k tomu, že zřejmě předseda vlády by byl z ODS a ministr zahraničních věcí ze sociální demokracie, tak i jeho vliv na evropskou politiku by byl podstatně menší, než je dnes. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se hovoří o volbě prezidenta republiky, tak se také hovoří o tom, že by se mohl změnit způsob té volby, například byla určitá anketa nebo vnitrostranické referendum uvnitř sociální demokracie a z toho vyplynulo, že většina sociálních demokratů by byla pro přímou volbu prezidenta. Samozřejmě není pravděpodobně, že by se to stihlo pro prezidentské volby v roce 2008, ale z hlediska české ústavy, z hlediska rozložení, dalo by se říci pravomocí mezi ty pilíře, dalo by se říci české demokracie, bylo by to rozumné, měnit ten způsob volby, Lukáši Jelínku? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Můj argument pro možná není úplně politologický. Já mám dojem, že přímá volba prezidenta by především pomohla k nalezení užší vazby mezi veřejností a její politickou reprezentací. A to pochopitelně za těch okolností, kdy by se teda neměnil přímo politický systém na systém prezidentský, ale kdybychom přijali způsob nové volby prezidenta, vlastně vše, co s tím souvisí, třeba podle rakouského vzoru. Ale rozhodně mám dojem, že v tuto chvíli politické strany, které přicházejí s těmi úvahami o přímé volbě prezidenta, se chovají poněkud alibisticky, protože ten prostor pro vyjednávání o přímé volbě tady byl před volbami, byl tady při povolebních jednání. V tuto chvíli to spíše chápu jako určitý, jako určitý průvodní jev jakékoli prezidentské volby parlamentem. Ale pokud by se podařilo ten stav volby prezidenta republiky změnit, mám dojem že české demokracii by to rozhodně neuškodilo. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A k čemu by byla lepší ta užší vazba, když se hovoří o tom, že skutečně ten vztah veřejnosti k prezidentské funkci je, dalo by se říci, už svým způsobem těsný, alespoň z hlediska nárůstu popularity člověka, když se ocitne v té funkci a nevadí tím pádem veřejnosti ani to, že toho prezidenta zvolili politici a nezvolili si ho sami? 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- No, to je na delší úvahy, protože podle mě je něco jiného získávat podporu pro jakéhokoliv prezidenta, který tady bude zvolen politiky, a něco jiného je, když vlastně budou přímo občané spolutvůrci vlastního růstu nějaké politické osobnosti a vyneseni do toho prezidentského stolce. V tom okamžiku bude nejenom, budeme nejenom sledovat možná prezidenta, který prochází davy jásajících a mávajících pionýrů, ale najdeme třeba i prezidenta, který dokáže jaksi mnohem lépe reprezentovat názory veřejného mínění a naopak lidé, kteří budou jeho počínání sledovat, se nebudou zabývat jenom těmi formalitami nebo těmi oficiálnímu stránkami výkonu jeho funkce, ale budou mnohem více sledovat také jeho vlastní politické názory, což se u nás v současnosti příliš neděje. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Jiřího Pehe na přímou volbu? 

Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak pokud jde o její zavedení, tak já mám podobný, podobný názor, nemyslím si, že z ústavního hlediska by to byl až tak obrovský rozdíl. Ten rozdíl spočíval v tom, že samozřejmě přímo volený prezident, i kdyby se nijak nezvětšovaly jeho pravomoci, tak by měl jiný druh legitimity, což mu dává svým způsobem silnější, silnější postavení vůči politickým stranám a tak dále. Pokud jde o to, co říkal Lukáš Jelínek, tak s tím já souhlasím, protože si myslím, že tady je určitý deficit u nás. Řekněme zapojení občanů do, do politiky, přímo lidé opakovaně vyjadřují názor, že by se rádi této volby účastnili přímo, a protože koneckonců v podstatě zda-li to bude, nebo nebude, není nic proti ničemu, tak si myslím, že už jenom pro to, že by, že by to pomohlo možná určitému zkvalitnění nebo pocitu, že se nějakým způsobem zkvalitnil ten demokratický proces, tak by to také pomohlo určité větší legitimitě těch demokratických nebo demokratického systému u nás. Pokud jde o tu samotnou volbu a její zavedení, tak tam já jsem velmi skeptický, protože to se tady vytahuje z klobouku, vždycky když se to nějaké politické straně hodí, takže jednou se to hodí ODS a je pro přímou volbu, podruhé sociální demokracii a je to vždycky používáno v těch okamžicích, kdy mají politici zato, že jim to může trošku zvýšit popularitu, protože většina občanů to chce. Naopak ta strana, která si je jistá, že může prezidenta zvolit v parlamentu, tak ta se tomu jakoby brání. Můj názor je, že když jsme nebyli schopni po těch řekněme, osmi deseti letech těch intenzivních diskusí, zda to mít nebo nemít, přímou volbu, tuto volbu zavést, tak nebudeme ji mít ani, ani v tom roce 2013. 

Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Je tedy ještě jeden sekundární argument pro přímou volbu prezidenta podle mě a to je sice to, že by mohla pomoci učinit českou politiku přehlednější. To, jak někde přistupují vlastně k zpřehlednění té politiky k tomu rozčlenění na levici nebo pravici, aniž by se to příliš míchalo prostřednictvím většinové volby do parlamentu, tak tedy v tomto případě při zachování současného poměrného systému by nám vlastně ta prezidentská volba ..., příliš by se proti sobě, dříve nebo později byly by se, musely by se vyprofilovat dva bloky levicový a pravicový, tak myslím si, že by to vlastně té čitelnosti politiky taky mohlo prospět. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Nyní máme jistotu, že nového prezidenta budou vybírat poslanci a senátoři a vzhledem k tomu, že to je tajná volba, tak se můžeme a nechat překvapit, kdo nakonec a jakým způsobem podpoří. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Jiří Pehe a Lukáš Jelínek. Děkuji za účast a opět někdy na slyšenou. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je MEDIASEARCH. Texty neprocházejí korekturou. 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas