30. srpna  2007  rubrika: Studio STOP

Rozhovor s analytikem ČSOB Tomášem Sedláčkem

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

Naším dnešním hostem je hlavní analytik Československé obchodní banky Tomáš Sedláček. Vítejte, pane Sedláčku, dobrý večer.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Dobrý večer. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Tak bohužel už končí prázdniny, ale můžeme se tedy zeptat, jak bude Česko prosperovat v nové sezóně podle toho, co právě většinou říkají bankovní analytici, tak by to mělo být lépe než se čekalo třeba před rokem? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Tak je pravda, že ta ekonomika už delší dobu vypadá lépe než se očekává, nebo než se očekávalo, takže to jsou všechno pozitivní zprávy a zatím se bavíme tím, že se snažíme hledat takové ty varovné první vlaječky nějakého zpomalení. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Takže analytici se baví hledáním varovných signálů, je to tak? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Ano, vždycky, když je dobře, tak se bavíme hledáním varovných signálů, a když je špatně, tak se naopak bavíme tím hledáním těch první dobrých... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Ano, světla na konci tunelu. 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Tak, tak. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Proč se vám tak daří dobře, jak byste to našim posluchačům a posluchačkám, pane Sedláčku, vysvětlil? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Tak Česká republika má teď takový dobrý období, kdybysme to mohli vzít trošku s humorem, tak by se skoro chtělo říct, že po revoluci na každou tu zemi toho visegrádského regionu jaksi došlo. Česká republika byla tím šampiónem po revoluci a byla Česká republika tou zemí, na kterou se upírala pozornost světových analytiků, ekonomů a tak dále. Byli jsme takové jakoby sídlo těch reformních nebo těch nejreformnějších postojů jak teda na politický sféře, kterou reprezentoval pan prezident Havel, tak i v ekonomických reformách. Potom ta gloriola se přesunula na Maďarsko. Maďarský způsob privatizace byl v tu dobu ten po několik let, byli v tom výsluní a teď je to Slovenská republika, Polsko je na tom teď také velice dobře a zdá se, že Česká republika si opět užívá těch pět, pět minut slávy, jak říkal Andy Warhol. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- A kdybych byl sociálním demokratem, tak bych řekl, že tuto prosperitu jsme zařídili my, protože jsme dokázali pomocí investičních pobídek přitáhnout spoustu nových, velkých zahraničních investorů a právě díky tomu bude naše země prosperovat letos, v příštím roce a ještě přespříštím. Souhlasil byste s tímto tvrzením? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Není to jediný faktor, ale je to určitě faktor významný. Na této informaci, nebo na tomto faktu se shodne většina analytiků. Ten důvod je vlastně dvojí, kdybych to měl úplně zjednodušit. Jeden z nich je velice robustní, nebo byl velice robustní podíl investic na HDP, na růstu. Investice byly tím tahounem toho růstu, který skutečně může vidět snad každý Čech na svém okolí. A ten druhý faktor byl zahraniční obchod a tam, jsou to pochopitelně spojené nádoby, ale tady bych opět spíš vyzdvihnul integrační roli České republiky. České ekonomice se vždycky v historii vedlo dobře, když měla otevřené komunikování se Západem. Kdykoliv jsme v historii tuto linku přerušili jakoukoliv zdí, ať už železnou nebo jinou, tak se naší ekonomice moc dobře nedařilo. Z tohoto hlediska jakékoliv hlubší integrační kroky České republiky se západní Evropou nebo s Evropskou unií dneska vždycky vedly, vedly k velké prosperitě. Zdá se, že Češi se neztratí v tom velkém světě a že se nám v tomto rybníce daří velice dobře. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Vy jste optimistický, tak já teď budu pro změnu pesimistický. Ono to je totiž tak, že sem přišli zahraniční investoři, stejně jako přišli na Slovensko nebo do Pobaltí. Postavili tu své továrny, jenom těmi investice se zvýšilo HDP, pak začali svou produkci vyvážet do okolních zemí a tím se také zvýšilo HDP. Ovšem poslední velkou investicí, která nás čeká, bude v příštím roce Hyundai. Možná ještě vzniknou nějaké továrny na televize například Foxconn v Kutné Hoře a další továrna bude v Žatci, ale to není až tak úplně velké a hlavně potom, co bude dál? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Když se o tom bavíme se studenty, tak já to přirovnávám tu první vlnu těch investic, těch velkých investic, o kterých hovoříte, k takové jakoby primitivní energii. Protože na kapitál lze pohlížet jako na jakousi formu energie, která prostě do té země přijde a nějakým způsobem tady pracuje s Čechy a zvyšuje náš hrubý domácí produkt. Ty zahraniční investoři vždycky fungují tak, že první investice jsou takové ty, když to řeknu ošklivě, tak takové ty jakoby ty triviálnější nebo ta energie je prostě více zemitá. Kdybych měl použít úplně ošklivý slovo, tak jsou takový ty smontovny nebo šroubárny, jsou to typicky velké investice, kde se zaměstnává mnoho lidí. Většinou ne úplně vysoce kvalifikovaných, to je taková ta první vlna toho kapitálu nebo té energie. V dalších fázích, pokud je ta země úspěšná, jakože se zdá, že se nám to daří a pokud je vláda moudrá, tak se snaží z tohoto schůdku velice brzo dostat na vyšší schod a zaměřovat se na menší investice, které už nejsou tak masivní a jsou to investice do vědy a výzkumu, jsou to investice s vyšší přidanou hodnotou farmacie a tak dále, to je proces, který v České republice probíhá. Není už tak viditelný, protože prostě těch peněz neplyne tolik, ale zase jich víc zůstává v tom regionu a hlavně to má i takový jaksi povznášející efekt vůbec na vzdělanost a na celý národ. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste nám řekl, že nyní tedy Česká republika v rámci visegrádského prostoru drží to červené eso. Citoval jste také Andyho Warhola "pět minut slávy". Já tedy budu citovat jiný zdroj, tak čeká nás sedm tučných let? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Těch sedm tučných let si myslím, že teď jsme v takovém, takovém pátém roce nebo čtvrtém, pátém roce, abych tedy použil ten váš starozákonní příměr, který je velice vhodný. Starozákonní příběh Josefa, který vyložil tento sen faraónovi, tak jeho implikace byla, že v těch dobrých letech, když fouká dobrý vítr do těch plachet, tak ty léta by se měly věnovat tomu, aby se opravil motor, aby se vyklidila světnička, aby se prostě dělaly věci, na které v těch zlých letech, aby se prostě tvořily zásoby. Takže kdybych to měl přeložit do moderní ekonomické mluvy, tak v těchto letech by se měly generovat přebytky státního rozpočtu a počítat s tím, že ekonomika už, nikdo koneckonců neví proč, ale že ekonomika prostě má ty cykly těch sedmi nebo tučných a hubených let. Bohužel, u nás se děje pravý opak a trošku hřešíme na to, že máme ty tučná léta a na rozdíl od toho starozákonního příběhu moudrého faraóna, který ty dobrá léta tu zemi šetřil, tak my ještě si půjčujeme z budoucnosti. Takže nejenže nám velice dobře, ale nestačí nám to a ještě chceme si půjčovat dál na úkor té budoucnosti, která pravděpodobně za několik let zase přijde jiný vítr a budeme zase fandit nějakému jinému národu nebo jinému regionu. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Ovšem vláda připravuje reformu, je už dokonce známo, jak by měla vypadat, ale na druhou stranu je pravda, že občan je z toho, co se navrhuje, tak trochu zmaten. Vláda sice tvrdí, že se zlepší ty základy českého státu především státní rozpočet, že se otevře velký prostor pro podnikatele, pro lidi, kteří dokáží dobře pracovat, ovšem opozice naopak říká něco jiného a co, to uslyšíme z úst prvního místopředsedy ČSSD a exministra financí Bohuslava Sobotky. Jenom připomínám, že jednu dobu byl i vaším šéfem, když byl ministrem. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak poslouchejte pozorně. 

/ukázka/ 

Bohuslav SOBOTKA, 1. místopředseda ČSSD, bývalý ministr financí -------------------- Rozhodně reálné příjmy některých typů domácností neporostou tak rychle, jako rostly v minulých čtyřech letech. Víte, že vždycky si jako lépe zvykneme na to dobré a bereme to jako něco, co už je věčně dáno, tak to prostě v příštích letech i díky reformě nebude. A jestliže si vezmu člověka, který má dvacet tisíc hrubého měsíčně, což je někde na úrovni stávajícího průměrného platu, tak on tou daňovou reformou ušetří měsíčně někde kolem osmdesáti korun a jenom výdaje díky vyššímu DPH budou sto dvacet korun v průměru. Čili vlastně neušetří, neušetří na daních fakticky nic a ty výdaje můžou stoupnout poměrně dramaticky. Já vím, že třeba České dráhy řekly, že to zvýšený DPH na jízdné promítnou plně do cen a vezměte si člověka, který denně dojíždí veřejnou dopravou, tak se to samozřejmě projeví daleko víc než u člověka, který dojíždí autem a může si dovolit třeba denně dojíždět do práce autem, takže pro určité skupiny občanů ty dopady budou znatelné a viditelné. Mám na mysli například i domácnosti seniorů, těch se nedotknou pozitivně žádné daňové úlevy, protože většina těch lidí už není ekonomicky aktivních. Na druhou stranu ty změny v nepřímých daních, ať už jsou to daně na energie nebo zvýšení snížené sazby DPH, tak prostě budou muset zaplatit naplno. A valorizace důchodů v příštím roce jim to zkompenzuje jenom zčásti. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Mě ale napadá, jestli nakonec není možné brát tu reformu, pokud se na to podívám očima občanských demokratů, jako jakýsi akt spravedlnosti. Když tady byly středolevé vlády, kde jste byl ministrem financí, tak tam se především daňově zvýhodňovali lidé s nižšími příjmy a občanští demokraté prostě to chtějí vyrovnat a pomáhají, což je na té reformě vidět, spíše těm, kdo berou víc a je jasné, že země nemá jenom pomáhat chudým, ale potřebuje i ty bohaté a úspěšné. Já vím, že nebudete souhlasit s občanskými demokraty, ale není možné přijmout aspoň tuto filosofii jako legitimní, pravicovou politiku? 

Bohuslav SOBOTKA, 1. místopředseda ČSSD, bývalý ministr financí -------------------- V tomto s vámi nebudu polemizovat. Ta naše opatření, která jsme dělali, byla skutečně zaměřena na nižší a středněpříjmové skupiny a měly jediný cíl zvýšit motivaci pracovat. Já jsem přesvědčen o tom, že výrazné snížení daní pro nízkopříjmové kategorie prostě zvýší motivaci dosahovat příjmů prostřednictvím ekonomické aktivity a ne prostřednictvím dávek. To, co je asi problém je, že vládní koalice to trošku přehnala v návrhu reformy. Ty nízko a středněpříjmové skupiny tam nemají téměř žádné benefity a nesou jenom náklady a benefity se soustředí pouze do vyšších příjmových kategorií a já mám pocit, jakoby vládní koalice ani nevěděla, jaká je struktura příjmů v naší zemi. Kolik lidí má průměrný plat, že ten průměrný plat je prostě pod dvaceti tisíci čistého a že dvě třetiny lidí mají nižší než průměrný plat. Ta reforma prostě nepočítá s lidmi, kteří mají průměrný nebo podprůměrný plat a benefity soustředí do vyšších příjmových kategorií. Určitě to zčásti kompenzuje naši politiku, kterou jsme dělali v minulých letech, ale jak chcete vysvětlit lidem s nižšími a středními příjmy, že oni mají nést veškeré náklady těchto reforem, to se prostě vládě nepovedlo, ani se jí to nemůže povést. 

/konec ukázky/ 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Soudí Bohuslav Sobotka. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Pane Sedláčku, my jsme slyšeli od zástupce sociálních demokratů, že ta tučná léta pro střední a nízkopříjmové vrstvy možná končí už příštím rokem vinou chystané reformy. Souhlasíte? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Jednou ze základních chyb, teda jestli se můžu vžít zase to do role poradce, když nějak tak nahlédnu pod tu pokličku té komunikační strategie současné vlády je, že se nechala vtáhnout do toho diskursu, kdo na tom kolik korun vydělá, prodělá, kdyby se tento diskurs neřešil jako naprosto dominantní téma reforem, což si nezaslouží mimochodem, protože pan Sobotka v tomto měl pravdu, že jsou to skutečně osmdesátikorunové částky u většiny populace a tam je skutečně jenom měsíčně, jestli je to plus nebo minus, jo, ale bohužel se stalo, nebo ta vláda se nechala vtáhnout, respektive sám bych skoro řekl, že do té oprátky vstoupila, že tuto diskusi otevřela a vůbec s tím heslem "Děláme reformu, na které vydělají všichni," takže vlastně se nejedná o nějaké, když to řeknu teď hodně, hodně nadneseně, srdcové nebo principiální řešení, ale jde o to, kdo na tom, co prostě jakoby vykšeftuje, když to řeknu ošklivě. Neviděl bych to tak, že ty příští roky skončí, ty tučné léta kvůli osmdesáti nebo stokoruně nebo nějakým dvou procentům navýšení cen kvůli zvýšení spodní sazby DPH. Tady spíš jde o to, že se zvyšujou reálné mzdy, jsou zde vlastně i tlaky inflační kvůli růstu reálných mezd máme velice nízkou nezaměstnanost, to znamená, jak jsme říkali na začátku, že ten růst předtím táhly investice, to znamená ty nové peníze, které byly, tak ty firmy spíš nainvestovaly, ale lidé ty, ty normální zaměstnanci ty peníze zas tak moc neviděli. To znamená, že spíše ty peníze se dávaly do, do investic a neprojídaly se, respektive nezvyšovaly se mzdy. To období teď skončilo a teď najednou nakonec došla řada, a to tak normálně bývá v normálních ekonomikách, že první se investuje a potom se to začne trošičku, když to řeknu, projídat nebo respektive zvyšovat se reálné mzdy. Takže z tohoto hlediska, a je to vidět hezky i na zvyšující se spotřebě jako komponentů HDP, rostla 6,8 % v minulém čtvrtletí, což je velice, velice významný nárůst, vlastně takto silný nárůst spotřeby domácností jsme ještě neměli. Takže těm domácnostem z tohoto titulu se bude dařit lépe. A další věc, kterou nechápu u komunikace vlády, když už se teda bavíme o těch sedmdesátikorunových položkách, proč neřekne, že je to věc, na kterou, na kterou za tři, za čtyři roky na ní, na ní skutečně vydělají všichni, ale v krátkém období holt žádná písnička není zadarmo, ani žádný oběd není zadarmo, ani žádná reforma nemůže být zadarmo, pokud to má být reforma. Takže v krátkém období to ta střední třída prostě zaplatit musí, ale za čtyři roky se jim to promítne na vyšší reálné mzdě. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Jak to, jak to? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- No, protože v momentě, kdy se ta reforma udělá dobře a pomůže se systematicky změnou důchodového systému, změnou sociálních systémů tu ekonomiku posílit tak, jak se to třeba povedlo na Slovensku, tak potom opravdu za několik let to bohatství, které vygenerované těmi reformami, proteče, proteče až k těm občanům, ale to trvá několik let, to prostě nestačí ten první rok, nebo první dva roky je to prostě potřeba zaplatit. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste tedy, pane Sedláčku, přesvědčen, že ten reformní trend, že ten étos bude pokračovat. Nyní jsme svědky toho, jak ta reforma se tak ušmudlaně rodila vlastně na základě nejrůznějších kompromisů odpadlíků, na základě několik hlasů. Je to tedy mrtvě porozené dítě nebo zdravý novorozenec? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Je to dítě, které do vínku dostalo zvláštní, jakoby se ještě pořádně nestihlo narodit a už se spekulovalo o tom, jestli to bude chlapeček nebo holčička, jestli bude mít šikmé oči nebo jakou bude mít barvu pleti. Nebylo prostě jasné, kdo je otce, když teda použiju ten váš příměr s tím dítětem. A zdá se, že to nejsilnější strana zastoupená v parlamentu, není nebo nebyla, což je mimochodem také zajímavé... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Otec je vždycky nejistý. 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Otec je vždycky nejistý... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak kdopak je otcem? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Otcem reformy je politik víc než ekonom, zejména v těch posledních fázích té reformy. Taktika taková ta sedlácká taktika, že se nevyjednává, nebože se vyjednává až na poslední chvíli s tím, že, když zase použiju ty příměry, že si premiér drží, drží ostře nabitou zbraň u hlavy a říká, pokud nebudete se mnou souhlasit, tak zmáčknu spoušť a spadne vláda, tak pokud je toto vyjednávací taktika, která navíc nevyšla, protože těch změn tam skutečně bylo mnoho, tak je to politický, politický produkt, politické dítě a je to bohužel vidět na těch změnách, které nastanou z jednoho roku na druhý rok, což také není dobře. Není důvod ty daně měnit každý rok a není to ani dobře už jenom kvůli tomu, že to vnáší hrozný zmatek tři roky za sebou, de facto mít neustálou nejistotu a i účetně vlastně dělat změny. Vy jste, pane Holube, na začátku řekl, že se v tom lidé nevyznají, a to je pravda. Nevyznají se v tom ani mnoho ekonomů. My trávíme skutečně hodně času tím, že se vlastně zamýšlíme nad tím, co tím chtěl básník říct. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Topolánkova vláda ovšem říká, že obsahem té reformy je něco velmi pozitivní, a to je záchrana rozpočtu, protože ta reforma je úsporná, umožní sestavit úsporný rozpočet a ten reformní balík by měl, jak tvrdí premiér Topolánek, zastavit trend vedoucí ke kolapsu státních financí. Pro rovnováhu zase budeme citovat, co k tomu říká pan exministr Sobotka, který s tím nesouhlasí. 

/ukázka/ 

Bohuslav SOBOTKA, 1. místopředseda ČSSD, bývalý ministr financí -------------------- Jestliže tady premiér Topolánek hovořil o tom, že tady hrozí nějaký aktuální kolaps veřejných rozpočtů, tak samozřejmě všichni analytici vám řeknou, že to je nesmysl. Ten kolaps by mohl teoreticky nastat v situaci, kdy bychom neprovedli důchodovou reformu někdy možná kolem roku 2030, 2040, ale slovo kolaps je prostě něco jiného než to, co nám hrozí. To, co nám hrozí je, že nedokážeme snížit včas deficit pod dvě procenta tak, abychom přijali společnou evropskou měnu. To je riziko, které tady reálně může existovat. Ale to riziko se stejně tak může prohloubit špatnou reformou. Tady je riziko nedělat nic a stejné riziko je udělat špatnou reformu, která vám podsekne příjmy veřejných rozpočtů, no a příští vláda bude tuto vládu proklínat, protože zdědí chudý stát, který nebude mít vyřešeny ty problémy na výdajové straně. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste zmínil společnou evropskou měnu. Ovšem my víme, že ODS víceméně euro vůbec nechce. 

Bohuslav SOBOTKA, 1. místopředseda ČSSD, bývalý ministr financí -------------------- Já si myslím, že tím největším stoupencem eura ve vládě není nikdo z ODS, já myslím, že to koneckonců ministr financí Kalousek, který tu věc dlouhodobě podporuje, a myslím, že to je dobře. Koneckonců to, že si pan ministr Kalousek zvolil pana Dědka jako koordinátora na tuto přípravu, tak hovoří za vše, já myslím, že i pan Dědek je přesvědčeným stoupencem přijetí společné evropské měny. Ale myslím si, že v tomto je ministr financí poněkud osamocen a vláda Mirka Topolánka se k tomu termínu přijetí eura vždycky stavěla tak trošku jako chytrá horákyně. 

/konec ukázky/ 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Řekl Českému rozhlasu 6 exministr Sobotka. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Pane Sedláčku, ptám se vás jako analytika Československé obchodní banky, hrozil či hrozí naší zemi kolaps veřejných financí? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- V aktuálních několika letech nehrozí a je to zejména díky tomu, že máme relativně nízký dluh, který je na úrovni třiceti procent HDP a evropským standardem je bohužel dvojnásobek. Takže aby v příštích dvou letech nastal kolaps v tom smyslu argentinském například... 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Nebo maďarském. 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Maďarsko vůbec, k tomu bych se potom ještě chtěl vrátit, jako příklad zvláštní, nebo zvláštním způsobem vygenerované, nebo neúspěšné daňové reformy. Tady skutečně hrozí jiný problém než je daně, ty daně nekolabují. Daně nejsou, ideální neexistuje, jeden stát, jediný stát, kdy by ty daně byly v pořádku, to je prostě věčné téma, bude tu s námi do té doby, dokud lidstvo bude lidstvem a ekonomové budou ekonomy. Daň je z definice problematická, problematická oblast, protože bere násilím někomu něco, co by sám neudělal, ale je to nutné. Takže ten problém skutečně je v tom důchodovém systému, o kterém se tolik nehovoří, kolik by si to zasloužilo. V momentě, kdy se důchodový systém nebude napravovat, tak v horizontu několika let, deseti, ten kolaps skutečně, skutečně může nastat v tom smyslu, že ty výdaje na ten důchodový systém, které jsou neinvestiční, které jsou takové udržovací v té ekonomice, neprospívají, tak narostou nebo nabobtnají do takové míry, že vytlačí veškeré ostatní náklady, které by ten stát rád dělal například do dálnic nebo do vzdělání, takže ta časovaná bomba není v daních, ta časovaná bomba je skutečně v důchodovém, v důchodovém systému, o kterém se teď nehovoří tolik, kolik by si to zasloužilo. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste, pardon, se chtěl vrátit k tomu Maďarsku, tak jaké je poučení z maďarských reforem? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- V Maďarsku, to není jediná věc, kvůli které se bohužel naši téměř sousedé dostali do těch svízelů, ve kterých jsou nyní, ale částí toho je, že oni velice radikálně snížili, snížili jisté daně a pak právě nastalo to, že jim enormně narůstal, narůstal dluh. Hrozně těžko se honí dva psi jednou střelou. Vláda si musí velice dobře rozmyslet, pokud chce snižovat deficit, anebo jestli chce snižovat daně, protože samo o sobě jsou to dvě protichůdné opatření, protichůdné vektory. Je to možné udělat kompromis mezi obojím, ale je to hrozně složité a zdá se jak z toho diskursu, tak koneckonců i z těch návrhů nebo z těch výsledků jednání je, že prioritou není deficit, ale prioritou jsou ty daně. Což určitě jistému názorovému spektru nebo i populaci je sympatické už kvůli tomu, že ty daně vlastně pocítí každý z nás, kdežto, a každý ví, jak vysoké daně zhruba platí, ale ani mí studenti na Karlově univerzitě často netuší, jak velký dluh Česká republika vůbec má, takže pro normálního člověka je to tak abstraktní pojem, který se ho netýká, že je pro politiky jednodušší hřešit v tom, v té deficitní oblasti, než v té oblasti, oblasti daňové, takže už to, že vlastně na rok 2008, což je rozpočet, který je plně v rukou pravostředové vlády, tak tam hrozí další překročení těch tří procent a že ministr opět musí vyhrožovat svou rezignací. Je důkazem, že to je skutečně priorita pouze ministra financí, což je špatně a trošičku se opakuje ta situace za Špidlovy vlády, kdy opět finance byly, byly pouze záležitostí ministra financí a ministr financí není dost silná, je to velice silná postava ve vládě, ale není dost silná na to, aby tento boj dokázala, dokázala odehrát sama. Pokud celá vláda se neshodne na snižování deficitu jako na své prioritě, tak to ministr financí velice těžko, velice těžko uhrává. To platí nejen u nás, ale to platí všude na světě. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Když tahle vyhrožujete maďarským vývojem, tak jste mě skutečně vyděsil, protože naše vláda skutečně jednak snižuje daně a jednak si prostě nechala otevřené dveře k tomu, aby mohla zvyšovat výdaje z rozpočtu, upozorňoval na to dokonce guvernér České národní banky Zdeněk Tůma, když upozornil, že ten reformní zákon nereguluje dvě důležité oblasti, kde stát především utrácí, a to jsou penze, tam bude mít vláda možnost zvyšovat penze jak uzná za vhodné, a jsou to jednak platy státních zaměstnanců. Součástí reformy je tedy vládní nařízení, že se budou zvyšovat jenom o jeden a půl procenta, byť inflace se čeká čtyřprocentní, ale je otázka, jestli to vláda tuto svou rozhodnost vydrží. Může se zde na den rozhodnout úplně jinak. Nakonec jsme to viděli u minulé vlády, která také nebyla v těch úsporách za úřednictvo tak důsledná. Takže to Maďarsko je pro nás skutečně jeden z pravděpodobných scénářů? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Neřekl bych pravděpodobných. Je to jeden ze scénářů, je to takový hrozivý scénář, protože jak jsem už vlastně řekl na začátku, Maďarsko mělo velice dobře vyšlápnuto. Jeden z dalších, když už jste mluvil o těch státních zaměstnancích, tak v Maďarsku několikrát zvyšovali násobně, nikoliv v procentech, ale v násobcích, prostě zdvojnásobili mzdu státním zaměstnancům. Mají tam, dvacet tři procent zaměstnanců pracuje ve státní správě, u nás je to o asi sedm procent méně, jo, o třetinu, takže tam další hřích byl tento. Já si myslím, že tato vláda je dostatečně rozumná na to, aby, aby se touto cestou nepouštěla. My to ani koneckonců nepotřebujeme, ale v momentě, kdy by ten vítr přestal foukat, kdyby, kdyby se ten vývoj automatický, který prostě v současné době si užíváme, kdyby přestal a tím pádem vyvinul vysoké náklady na výdajovou stránku rozpočtu, tak potom by ten problém mohl nastat. Jeden z problémů právě toho odložení nebo vlastně takového toho mlžení kolem vstupu do, nebo převzetí společné měny euro, je právě to, že ekonomicky není ani tak důležité, kdy konkrétně ten datum nastane. Z čistě ekonomického hlediska by se ekonomice vůbec nic nestalo, kdyby se mávnutím kouzelného proutku zítra proměnily koruny v nějaké dané paritě za eura. Ta ekonomika to naprosto přejela tento malinký výmol na silnici bez, bez sebevětšího povšimnutí. Problém je v tom, že datum přijetí eura si všechny vlády v Evropě nebo většina vlád v Evropě stanoví jakoby svůj vlastní cíl, ke kterému se vztahuje ve svých snahách. To znamená, v momentě, kdy si řekneme například, že přijmeme euro v roce 2012 a do té doby si uděláme pořádek ve veřejných financí, tak i to potom působí jako psychický, ale i politický a mezinárodní tlak na tu vládu samotnou, aby se právě vzdala toho pokušení použít ten kouzelný Frodův prsten moci, u které je a odolala pokušení utrácet víc než je zdrávo. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A my dnes hovoříme s analytikem Tomášem Sedláčkem a ptáme se. My už jsme hovořili o euru, také se o něm zmínil pan Sobotka v tom krátkém vstupu. Ale mělo by Česko vstoupit do eurozóny tak brzy, jak to půjde? Někteří lidé z ODS i z České národní banky říkají, že není důvod spěchat a je také možné, že by Česko, jak by si přáli právě někteří činitelé z ODS, vůbec euro nepřijalo. Co by to pro zemi, která se při vstupu do Evropské unie zavázala ke společné měnové politice, vlastně znamenalo? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Euro je přirozeným, logickým vyústěním integrace, není to, není to jakýsi další politických krok, který by potřeboval politické rozhodování a my tudíž nemáme volbu, jestli euro zavedeme nebo nikoliv. Tuto volbu jsme vlastně učinili v referendu a součástí toho referenda byl závazek, že přijmeme euro jak jen to bude možné. Jediné, co je v naší diskreci, je termín přijetí eura. V podobné situaci je například Švédsko, které také musí euro přijmout, ale zatím se vymlouvá na všechny možné... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Moc se do toho nehrne. 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Moc se do toho nehrne. Já jsem silným zastáncem toho názoru, že pro Českou republiku by bylo velice dobré to euro přijmout. Rok 2012 považuju, považuju za reálný a ekonomika na to připravená je. Jediné kritérium, které nesplňujeme, je deficit a tento deficit nevypovídá vůbec nic o ekonomice, ale vypovídá všechno o politicích. Pokud politici nejsou schopni sesekat ten deficit, tak to je prostě jejich úkol, nemůžou, nemůžou tvrdit naši představitelé, že ekonomika na to není připravena. Ekonomika na to připravena je. Kdo na to není připraven, jsou oni, protože oni spravují rozpočet, ekonomika rozpočet nespravuje, zejména ne v období, kdy máme pětiprocentní růst několik let za sebou, i koneckonců před sebou. Takže vstup do eura je důležitým geopolitickým bodem. V momentě, kdy ostatní země začnou přijímat společnou měnu euro a my ne, tak ty investoři, na kterých je založen, nebo částečně založen náš růst, tak se prostě České republice začnou vyhýbat. Pro zahraniční investory je velice důležité jak psychologicky, tak administrativně, ale tak i čistě finančně vědět, že ta země je natolik stabilní, že má společnou měnu, nemusí vést dvojí účetnictví, nemusí se bát, že koruna vůči euru půjde nahoru a dolů tak, jako se to děje každý den nebo každou vteřinu. Nemusí se hedgeovat, nemusí různými způsoby chránit se proti výkyvům tržním, takže pro podnikatelskou sféru je to jednoznačně dobrá zpráva zejména pro ty podnikatele, kteří buďto vyvážejí nebo dovážejí, což je, což činí sedmdesát procent HDP. To znamená, to znamená z čistě takového toho selsky obchodního pohledu, je to pro nás velice dobré, nemluvě o tom, o psychologii investorů, kteří nechtějí řešit naši interní politiku, ale prostě zeptají se jednoduše, máte euro, nemáte euro, kdy ho čekáte, kdy ho nečekáte, vy ho nečekáte, tak to my radši půjdeme na to Slovensko, kde prostě to budeme mít jednodušší. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A je tady také psychologický aspekt a dopad na prostého občana, který když by viděl, že všude kolem v sousedních zemích již je euro, tak Česká republika by mohla mít syndrom takového chudákova, a to asi by lidé neradi. 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Ano. V našem případě by to skutečně byla jakoby trošičku ostuda, protože kor ten náš region se jakoby přehnání, anebo je to tak vnímáno ze zahraničí, že čím dříve se tam dostanete, tak tím je to vlastně, tím dříve jste doběhli do cíle a můžete se věnovat jiným věcem. To, že nás předběhlo Slovensko, je věc, kterou nikdo nečekal. Před několika lety, kdybychom tady seděli před čtyřmi lety, tak bychom se určitě nenadáli, že to takto dopadne a svědčí to o kvalitě vládnutí na Slovensku, kde si mimochodem všimněme, že to je věc, na které panuje politická shoda napříč téměř celým politickým spektrem a ačkoliv se tam na Slovensku vláda proměnila z opozice o hodně výrazněji než u nás, protože my přece jenom máme průnikové strany, které byly jak v minulé, tak v současné vládě nebo té předminulé, tak tam ta kontinuita je, a to je hrozně důležité i pro jak zahraniční investory, tak pro geopolitický svět prostě vědět, že ta země má nějakou jasnou představu, kam chce, má vizi, kam chce jít a není to tom, že já prostě budu říkat ano jenom kvůli tomu, že opozice říká ne a naopak. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Ministr financí Miroslav Kalousek teď už má připraven materiál, který říká, kdy by Česká republika měla přijmout euro a jakým způsobem toho dosáhnout. Ovšem vláda ho zatím odmítá projednat a činí tak dokonce i na radu některých zástupců centrální banky, kteří upozorňují, že dokud není jasné, jak bude fungovat reforma, tak nemá smysl hovořit o datu přijetí eura. Souhlasíte s tím, jak se vláda chová? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Nesouhlasím, nesouhlasím teď ani s těmi výroky, které byly slyšet, nebo s tou argumentací, kterou používá Česká národní banka, protože to je přesně naopak. Reforma se přeci dělá kvůli tomu, aby se snížil deficit veřejných financí. To znamená, že ta reforma musí začít tím, stanovujeme si cíl, že do roku xy chceme snížit deficit pod tři procenta, pod dvě procenta a tak dále, a tak dále. A od toho, toho cíle, od této vize se potom odvíjí takové ty denní zvyšování, snižování daní, výdajů a tak dále, takže primární záležitostí nebo primárním cílem reformy přece je snižovat deficit veřejných rozpočtů a vlastně vyléčit tak poslední, poslední hřích, který nás dělí od splnění všech podmínek, které k euru potřebujeme. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Já bych se ještě vrátil k té reformě. Pokud začne platit, tak se počítá s dalším snižováním podnikové daně, jsou na to dva různé názory, jaký může mít efekt. Ten první říká, že to přitáhne další investice do země, ten druhý říká, že to podniky spíše, protože už tady jsou, tak to spíše využijí k tomu, že budou mít větší zisk a ten přelijí do dividend, do svých domovských zemí a Česká republika z toho nic mít nebude. Jaký z těch názorů je podle vás spíše pravdivý? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Oba efekty nastanou, ale já bych se spíš dominantně klonil k tomu prvnímu, k tomu prvnímu efektu. Je pravda, že u těch velkých společností ty daně nejsou tak rozhodující, jak bychom si často chtěli myslet. Já jsem sám byl účasten několika jednání, kdy skutečně přišel velký investor, počítačová firma, která tady chtěla mít takový /nesrozumitelné/, hodně peněz, mělo to obsluhovat vlastně celou Evropu nebo celý tento region. Oni se neplazili před námi na břiše, ale my, protože oni prostě pochopitelně přišli a říkali, tak my nevíme, jestli máme jít do Číny nebo do Polska nebo na Slovensko, přesvědčte nás, proč bychom měli jít právě do České republiky. Tak my jsme pochopitelně přišli s naším hlavním trumfem, že dostanou deset let daňové prázdniny tak, jako všichni podnikatelé, kteří udělají větší investice včetně těch českých mimochodem, a to byla věc, nad kterou oni mávli rukou a řekli "To nás vůbec nezajímá." A já jsem se jich po jednání ptal, proč je to nezajímá a oni říkali: Tak za prvé ta investice je tak velká, že ty náklady my si rozpustíme do víc než deseti let, do patnácti let, takže i kdybychom žádné daňové prázdniny nedostali, tak ty daně neplatíme, protože prostě ty náklady jsou tak velké a ty naše příjmy budou v prvních letech tak nízké, že de facto bychom ani nebyli povinni platit žádnou daň, to za prvé. A za druhé, kdybychom nějakou daň platili, tak si ji zoptimalizujeme, protože jsme velká nadnárodní společnost, kdekoliv jinde. Takže není to tak, že pokud budeme mít o procento nižší daň než třeba na Slovensku, takže přetáhneme úplně všechny světové firmy ze Slovenska k nám. Ty zahraniční investory hodně zajímají takové ty měkké věci, to znamená, do jaké míry jim vláda vyjde vstříc stavěním dálnic nebo třeba letištěm, nebo vůbec, kdyby náhodou byl nějaký problém, jestli ta vláda je tam vlastně chce. Další věc, která je zajímá, jsou školy pro manažery, které sem pošlou, jestli je tady bezpečno, jestli je tady prostě hezké město, kde je dobré pivo, milí lidé. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak to určitě je. Tak nám prozraďte, vy jste nejmenoval tu firmu, jak pak to s tím projektem dopadlo? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Nevyhráli jsme, tato firma odešla do Polska. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Takže ty nižší podnikový daně, to je dobrá věc, ale není to tak zásadní změna. A ještě jsem se chtěl zeptat, když jde o tu reformu, nebo budoucí reformy, bylo by příliš ambiciózní, kdyby nastoupila vláda a řekla by za čtyři roky my dosáhneme vyrovnaného rozpočtu, teď by to bylo v tom roce 2010. Je to vůbec možné? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Tak možné, možné to je, ale dokonce to považuju za zdravě ambiciózní. Snižovat deficit o procentní bod ročně je rozumný, lehce ambiciózní cíl, takže určitě, určitě by to takto mělo být. Otázkou je i z technického hlediska je možné deficit snížit během jednoho roku. Ovšem je to tak nepopulární, že to většinou dělá v postupných krocích. Těžší zadání už je, ale o to se pokoušela mimochodem i ta předminulá, levostředová vláda. Snižovat deficit a také snižovat daně, to už je opravdu skutečně těžké zadání. Pokud by se vláda vybrala jenom jeden z těchto cílů, tak by to bylo mnohem jednodušší, ale držme jí palce, snad se jí to podaří. Pokud se jí podaří oboje, tak je třeba zatleskat. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A s naším hostem, analytikem Tomášem Sedláčkem nyní míříme za naše hranice. Určitá únava reformami se projevuje i v ostatních nových členských zemích. V řadě z nich je politická scéna navíc v rozvratu, například v Polsku. Nejsme na tom tedy nakonec ještě relativně dobře, vláda vládne, schodek je pod kontrolou, co nám chybí, máme krásné město, dobré pivo? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- To je zajímavé, protože když se podíváte vlastně na ten polistopadový vývoj celého regionu, tak až do vstupu, teď je otázka, jestli je to shoda okolností, nebo jestli je to tím zapříčiněno, až do vstupu tohoto regionu do Evropské unie jsme byli víceméně vzornými žáky demokracie, kromě krátkého období na Slovensku, kdy byl premiérem pan Mečiar, kde to bylo trošičku s otazníkem, tak ten region, tak ten region rostl velice zdravě v demokracii a vlastně nám celý svět tleskal a nikdo si kvůli tomu neškrábal čelo, ani nad tím neztrácel ani minutu spánku. Prostě to nebyl problémový region. Po vstupu do Evropské unie se zdá, že to, o čem jste hovořila, trošku nastalo. Nastalo to jak v Polsku, tak do jisté míry na Slovensku, tak i v Maďarsku, koneckonců i u nás půl roku trvalo, než jsme si, než jsme si zvolili vládu. A je to možná dáno tím, že tento region historicky není zvyklí mít své vlastní cíle a ty cíle přebírá zvenčí. Vstup do Evropské unie byl náš cíl až do roku 2004, ale byl to cíl, který byl jaksi dodán zvenčí, ale žádného jako interního cíle, to, co Američané nazývají american dream, ten americký sen, tak my nemáme. Takže naším cílem, ke kterému jsme se hrozně upjali a je to dobře, že jsme se k němu upjali, protože to zaznívalo už v listopadu 89 na ulicích "Zpět do Evropy", tak v momentě, kdy se ten cíl splnil, tak jsme se dostali do takové deprese, což mimochodem v psychologii je známý efekt, že lidé často trpí depresí po povýšení. Když celý život toužíte po dosažení jistého cíle a pak ho dosáhnete, ať už je to povýšení, nebože si koupíte barák nebo auto, nebože se oženíte, nebože máte děti a nejednou ten cíl se vám splní a nejednou je váš život nikoliv plnější, ale prázdnější, protože sice objekt vašeho snažení je při vás, ale už nemáte to snažení a ten život se často vyprazdňuje. Zdá se, že možná k podobnému takovémuto psychologickému efektu došlo i v tomto regionu, kdy vlastně tím, že jsme se otevřeli světu v mnoha, v mnoha těchto zemích, došlo k takovému vnitřnímu nacionalismu. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- A jak tuto reformní únavu překonat, protože pokud bychom jí nepřekonali, tak skutečně se můžeme propadnout do nějakých celkem zbytečných politických sporů, a to nakonec může podvrátit i celý ten ekonomický zázrak, který po vstupu do Evropské unie zažíváme? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Reformní únava je velice dobrý termín, který si myslím, že by bylo dobré používat, protože když se snažíte něco reformovat, neboli uklízet nebo když chcete, dejme tomu, jednoduchý příklad, když chcete vymalovat svůj pokoj nebo svoji kancelář, tak pravidlo číslo jedna je udělat to co nejrychleji. Nemá cenu půl roku vymalovávat. Prostě pokud chcete vymalovat, tak je nejlepší všechno vyhodit z té místnosti, srolovat koberec a během několika dnů tu místnost vymalovat a všechno vrátit, to je de facto reforma malého systému. V momentě, kdy budete mít v rohu vždycky namočený štětec s barvou a v průběhu práce dva, tři roky si budete tu místnost pomaloučku vymalovávat, tak než ji domalujete, tak můžete začít znova. To se bohužel stalo u nás tím, že ta doba na ty reformy dozrála až v druhém poločase rozpadu té předminulé levostředové vlády a ta reforma nebyla udělaná rychle, nebyla udělaná radikálně a toto dědictví, zdá se, že dědíme dodnes, kdy vlastně máme rok po volbách a brzy nastane také poločas toho demokratického čtyřletého volebního cyklu a už se nebude nikomu do voleb chtít, navíc tato vláda, tyto některé věci je dobré rozkouskovat, některé věci je lepší udělat najednou, protože jako ten kapitál politický nebo reformní se prostě velice jednoduše vyčerpá, pak dojde k únavě materiálu ať je ten materiál dělán ze sebepevnějšího železa. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- My jsme mluvili o té reformní únavě, zatím ale platí, že minimálně z toho ekonomického pohledu jsou nové členské země Evropské unie ostrovem prosperity i z celosvětového pohledu, protože proudí sem investice, roste spotřebitelský optimismus, obchoduje se velice masivně. Co může tuto prosperitu ještě ohrozit, když už jsme mluvili o té únavě? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Je skutečně pravda, Česká republika, Slovensko roste dvou až třínásobným tempem ve srovnání se zbytkem evropské sedmadvacítky, takže to je určitě pravda. Co vidím jako riziko dalšího postupu je, pokud se utáboříme v tom, v té situaci, která je teď a budeme spokojeni například s jistou formou investic, která sem chodí teď. Pokud se z nás nestane moderní, vzdělanostní ekonomika, tak prostě sem nebudou chodit ty druhy investic, který chceme a pokud budeme chvíli stát, tak ty investice půjdou opodál a nepůjdou ani moc opodál, půjdou prostě do Indie, nebo půjdou dál na východ, a to nemusí být vůbec zahraniční firmy, to můžou být, nebo často bývají české firmy. I české firmy se, v tom nemylme, chovají naprosto stejně racionálně jako zahraniční firmy. Česká firma se může zvednout a odejít úplně stejně dobře jako, jako firma z Hongkongu. Ledaže tady ten podnikatel za sebou zanechá nějaké babičky, ale to jediný, jediný, co tady drží českého podnikatele víc než korejského podnikatele. Takže ten odliv podnikatelských rytířů, které prostě každá země potřebuje na to, aby je posouvala do nějakých nových dimenzí a aby tady prostě byl kreativní duch, tak to je to nejcennější, co ta republika nebo co ta daná ekonomika má. Pokud vezmete toto a spojíte to s kapitálem, tak se vám vždycky bude dařit dobře. A my ten kapitál teď máme, stále sem do jisté míry plyne a my musíme pracovat na nás. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Domníváte se, že si to současná politická garnitura uvědomuje? Vy už jste řekl, že se jaksi zanedbává, ono jablko sváru, onen horký brambor, to je důchodová reforma, ale já ani moc neslyším v té rétorice o tom, že by právě Česká republika se vydávala směrem ke vzdělanostní enklávě, k elitnímu společenství? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Tady skutečně se zatím jaksi čistí ty hříchy současné a hodně se ohlížíme do minulosti, málo se díváme do budoucnosti a ta důchodová reforma samotná nás nespasí. Ta důchodová reforma skutečně jenom zatáhne, abych použil teda tu vládní terminologii, brzdu, ale to auto je potřeba je rozjet. Nestačí, nestačí to auto brzdit. A jediný, nebo jeden z asi takových nejzajímavějších způsobů, jak to auto rozjet, je právě reforma školství, reforma vzdělanosti, posílat ty naše nejlepší lidi, pokud už nejsme schopni tady vybudovat elitní univerzity, což je pro takto malý, nebo pro takto středně velký národ skutečně složité, tak aspoň vzít ty nejlepší studenty, poslat je tak, jak to například dělají v Polsku, pokud studenta vezmou na Cambridge, na Oxford, na Yale, na Harvard, stát ti to zaplatí s tím, že ty potom slíbíš, že budeš dva, tři roky pracovat například pro státní správu, což tím se mimochodem řeší mnoho much najednou. Prostě nějakým vtipným způsobem se s tím vláda musí vypořádat a máte naprostou pravdu, bohužel, v tom, že to není, není hlavním předmětem diskursu a je to velká škoda. 

Petr HOLUB, moderátor -------------------- Ještě úplně na závěr, nám už ten čas téměř vypršel. Evropa čeká na ekonomické reformy, které slibuje trio Merkelová, Sarkozy, Brown, alespoň tak se to píše. Není to jen zbožné přání z našeho českého pohledu, že by nám to mohlo něco vynést? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Evropa je teď skutečně v zajímavé pozici, protože ten triumvirát těch tří nejsilnějších nebo nejvlivnějších ekonomik, ale koneckonců i jakoby státních útvarů, kterými tyto země jsou, mají všechny nového lídra, tito lídři jsou odhodláni s tím něco dělat. Velká otázka bude, jestli to budou chtít dělat spolu, jestli toto bude dál přes Evropskou unii a tím pádem to bude jaksi závažnější, ale složitější a tím pádem z toho budeme mít my velké výhody jakožto členové, anebo jestli si to všichni budou dělat tak, jako se to dělalo doposud, to znamená, každý si ty reformy bude dělat po svém a každý si je bude dělat různě, jedna věc. A druhá věc, a to je asi na závěr možná poslední věc. Často se u nás traduje to, že ta Evropská unie je sociálnější nebo levicovější než my, což v žádném případě téměř v žádné oblasti není pravda i takzvaně "socialistická" Francie má o hodně přísnější, přísnější systém zdravotnictví, kdy spoluúčast pacientů na všem možném je naprosto automatická. V Dánsku, kde jsme několik let žili, platíte při každé návštěvě doktora, nikoliv symbolickou částku, ale skutečně významnou částku, která vás prostě bolí, která není pouze symbolická, a to je zase ten, jakoby to socialistické Dánsko, takže Česká republika se může inspirovat Evropou už tak, jak je. Máme hodně co dohánět právě v té reformní oblasti a pokud Evropa půjde dál, tak my se musíme hodně snažit, aby nám neutekla. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A můžeme v něčem být pro Evropu, speciálně z té staré, klasické země příkladem? 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Slovenská republika například otevřela vůbec to téma rovné daně, snižování daní. Tam si myslím, že příkladem být můžeme. A já si myslím, že Česká republika nebo ten náš region může být příkladem spíše u třetích zemí, to znamená vypořádání se s dědictvím totalitních režimů, nakopávání, když to řeknu tak trošku lidově, toho zvířete, které se jmenuje kapitalismus, jak se to dělá, nebo kde se kupuje, jak se udělá, kuchařka na to, jak transformovat. Tady si myslím, že je náš příspěvek důležitý. A ještě vůbec vlastně i v mezinárodní politice, co se týče jednání s totalitními režimy, zde si myslím, že Česká republika má zkušenost, která by měla v Evropě zaznít. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Říká host dnešního vydání interview Studia STOP hlavní analytik ČSOB Tomáš Sedláček. Děkujeme za vaše informace, názory a za váš čas. Na shledanou. 

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní analytik ČSOB -------------------- Moc mě těšilo. Hezký večer. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas