Boj o Hrad nabírá na obrátkách
Pražský hradFoto: Milan Kopp
Na začátku února příštího roku by poslanci a senátoři měli zvolit novou hlavu státu. Svým způsobem je to doba poněkud vzdálená.
Pokud se však nemá opakovat fraška z minulé prezidentské volby, kdy se někteří kandidáti vytahovali náhodně na poslední chvíli jako králíci z kouzelnického klobouku, je naopak nejvyšší čas připravit důstojné soupeře, kteří by svedli boj o prezidentské křeslo. Zatím je znám jeden jediný aktér. Občanští demokraté už dali jasně najevo, že jejich kandidátem bude Václav Klaus. Ti, kteří Klause na Hradě nechtějí, opakovaně odsouvají termín, do kdy se na společném kandidátovi dohodnou. Může se tak stát, že nakonec kompromis nalezen nebude, a proti současné hlavě státu se postaví hned několik soupeřů s minimální šancí na úspěch. Takovýto vývoj by mohl zvrátit Jan Švejnar. Právě o něm se totiž v poslední době hovoří jako o člověku, kterého by politici mohli vyslat do souboje s Václavem Klausem. Jaké jsou vůbec záludnosti prezidentské volby? Jak může tato událost ovlivnit českou politiku? Odpověď nejen na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio (STOP). Ve studiu vítám politology Michala Klímu z Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů a Jiřího Pehe s New York University. Takže dobrý den.
Jiří PEHE, politolog, New York University in Prague -------------------- Dobrý den.
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když budeme hovořit o blížící se volbě prezidenta, tak samozřejmě musíme zdůraznit, že se jedná o volbu nepřímou, tedy že volbu hlavy státu vybírají jak poslanci, tak senátoři. V této souvislosti je zajímavé, že v létě roku 2006 se konaly volby do Poslanecké sněmovny a že součástí té předvolební kampaně nebyla volba prezidenta republiky, nebyla tato volba ani součástí nějaké koaliční dohody, když se vytvářela nová vláda, takže z tohoto úhlu pohledu by se mohlo zdát, že politici se mohou rozhodovat, jak chtějí a nemusejí brát vůbec na nic ohled. Maximálně na stanovisko svého stranického sekretariátu. Jak to tedy je, Jiří Pehe?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já myslím, že to je zvláštnost české politiky, že, řekněme rok a půl před prezidentskými volbami strany, které jsou do parlamentních voleb, ač budou mít i jednu ze svých odpovědností i volbu prezidenta, se nejsou schopny k tomuto tématu nějak závazněji vyjádřit. To skutečně si myslím, že je chyba. Na druhé straně musíme zvážit skutečnost, že volba prezidenta je tajná a pro politické strany, pro politické sekretariáty je velmi těžké se zavazovat k něčemu, protože otázka je, do jaké míry skutečně mohou kontrolovat svoje poslance a senátory.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Podle čeho se tedy poslanci a senátoři budou rozhodovat? Jenom podle svého nejlepšího vědomí a svědomí? Michal Klíma.
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- V České republice máme parlamentní demokracii založenou na politických stranách. Víme, že máme pět základních politických stran v Poslanecké sněmovně, a samozřejmě jsou ještě různé kluby senátorské. Nicméně tedy hlavními hráči jsou politické strany, respektive politické kluby, stranické kluby jak v Senátu tak ve sněmovně a závisí na té určité disciplíně, tedy jak se bude volit, protože i ty volby v roce 2006 dopadly víceméně patově, tak myslím, že není divu, když budeme očekávat takové aspoň patovou situaci před těmi volbami, že se mi to zdá, že to není až tak překvapení.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady je ještě jedna zvláštnost. Funguje zde určitá vládní koalice, ale ta nehledá společného kandidáta. ODS se o to ani nepokusila a rovnou postavila ostatní koaliční partnery před hotovou věc, že jejich kandidát je Václav Klaus. Naopak ti ostatní koaliční partneři se zatím nechovají tak, že by se nějak s ODS chtěli dohodnout, ale spíše se hovoří o tom, že hledají shodu s opozičními stranami. Je to také normální?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- I to je docela zvláštní, řekl bych, protože to vlastně vyjadřuje nebo demonstruje tu, řekněme, křehkost vládní koalice, která je spojena jakýmsi vládním programem, ale zdá se, že není spojena hlouběji nějakým společným étosem nebo hlubšími programovými shodami. Koneckonců Václav Klaus, řekl bych, v poněkud extrémnější poloze vyjadřuje většinu názorů Občanské demokratické strany, a je tedy podivné, že ty dvě strany, které šly tak ochotně s ODS do vládní koalice, nejsou schopny podpořit současného prezidenta.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Může vládní koalice bez problémů fungovat i v případě toho, že prezidentská volba proběhne a že se jasně ukáže, že ti členové vládní koalice vlastně hlasovali naprosto protichůdně?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Osobně si myslím, že pro vládu je velmi strategicky důležitý, aby byl zvolen současný prezident Klaus. Myslím si, že pokud by nebyl zvolen, že by to vlastně podkopalo současnou situaci předsedy vlády Topolánka a že by došlo k velké turbulenci na té politické scéně. Vzpomeňme si, že když byl zvolen Klaus právě za velmi křehké vlády Špidlovy, tedy ČSSD a Unie svobody a KDU-ČSL, že tam vlastně došlo k tomu, že vláda byla velmi zpochybněná a že i tam došlo k hlasování o důvěře vládě a určitě by byl samozřejmě problém, pokud by prezident Klaus nebyl zvolen ve druhé funkční období, co by dělal dál? Co by to znamenalo pro ODS?
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Z reakce Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- No, já bych řekl, že ta situace je ještě trochu zapeklitější, protože si myslím, že ono skutečně v tomto případě bude pro vládu a zejména pro ODS poměrně tvrdým oříškem zvolení nezvolení Václava Klause. Pokud nebude zvolen, tak samozřejmě už někteří významní členové ODS jako je Pavel Bém avizovali, že by to mohlo znamenat i rozkol v ODS, protože podle jejich názoru v takovém případě by Topolánek se řádně nevypořádal s tou prezidentskou volbou, nezajistil by znovuzvolení Václava Klause. Na druhé straně já si myslím, že pokud Václav Klaus bude znovu zvolen, tak on v tom druhém volebním období bude jakési politické libero, které bude mít úplně volné ruce, nebude se muset ohlížet na to, kolik hlasů v ODS má nebo nemá. A ta strana tak jak je momentálně, se mu příliš nelíbí v čele s Mirkem Topolánkem, takže já být Mirkem Topolánkem, tak se vážně zabývám, jak zvolením, tak nezvolením Václava Klause a připravil bych si strategie pro oba případy. Navíc si myslím, že Václav Klaus nebyl nikdy plně srozuměn s tou to vládou v tom smyslu, že jsou v ní zelení. On zelené nazývá jakýmisi eko-teroristy, s Martinem Bursíkem má špatné vztahy. V okamžiku, kdy on bude mít volné ruce, tak si myslím, že to ta vláda nebude mít vůbec lehké.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V souvislosti s volbou prezidenta republiky a s fungováním vlády je také zajímavé to, že už jsme zde zmínili volby v roce 2006 do Poslanecké sněmovny. Dopadly, dalo by se říci, nerozhodně. Byla to velmi složitá situace, velmi těžko se hledala vládní konstelace, byl zablokovaný parlament nebo tedy Poslanecká sněmovna, abych mluvil přesně. V této souvislosti samozřejmě se také hrálo s kartou prezidentské volby. Bylo to vidět v případě výroku Jiřího Paroubka, který hovořil o tom, že kdyby dostal on šanci sestavovat vládu, že by se dalo uvažovat o tom, že by jeho strana podpořila v prezidentské volbě Václava Klause. Hovořilo se o tom i případě, že by byla vytvořena nějaká velká koalice ODS a ČSSD. Na druhé straně Mirek Topolánek sice může se cítit ohrožen Václavem Klausem v roli prezidenta republiky, ale pokud by ho Václav Klaus i podruhé nepověřil sestavením vlády, tak možná už by dnes Mirek Topolánek důležitou roli v politice nehrál. Jak právě tyto věci z léta roku 2006 se mohou odrazit do té prezidentské volby, pane Klímo?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Určitě nějakým způsobem se odrážet budou. Já si myslím, že v tuto chvíli prezident Klaus už mnoho měsíců nevystupuje příliš aktivisticky. On nejde do otevřených konfliktů na té české politické scéně. On má zájem tedy jaksi zmírnit i tu tenzi v ODS. Myslím si i to, že jak Tlustý vlastně odstoupil z té soutěže o šéfa středočeské organizace ODS, tak to souvisí i s tím zklidnit tu situaci, nevyhrocovat a vlastně by ODS vystupovala, pokud možno jednotně. Nicméně víme, že prezident nevystupoval po volbách zcela nadstranicky. Že v takových těch standardních situacích by se předpokládalo, že první pokus šéf největší strany nevyužije a nedostane důvěru, že bude pověřen sestavením vlády tedy šéf druhé strany. Takže tam bylo období velmi dramatické sedm měsíců a my i víme, že se tam dlouhou dobu i peklo takový to vyjednávání, že by snad měla být i velká koalice mezi ODS a ČSSD a od samého začátku jaksi bylo zřejmé, že i Topolánek by nemusel na druhý pokus být nominován, pověřen sestavením vlády.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže to byl Michal Klíma. Jiří Pehe.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já bych k tomu jen dodal, že prezident Klaus je výborný politický taktik a on samozřejmě si uvědomuje, že právě nyní musí tu situaci zklidnit, protože mu bude záležet na každém hlase z ODS a právě ve vztahu k té povolební situaci, myslím si, že on dobře ví, že si znepřátelil celou řadu v ODS právě tím, že se v druhém pokusu zdráhal znovu jmenovat Mirka Topolánka nebo že ho tak postavil před hotovou věc, kdy ho v podstatě pozval na Hrad, jmenoval ho bez nějakých konzultací, aby sestavil vládu na ten druhý pokus. Tomu tehdy tak trochu došla trpělivost a to si myslím, v ODS se nezapomnělo. Nyní hraje tedy o hlasy v ODS, ale Václav Klaus, si myslím, je asi druhem politika, který, v okamžiku, kdy bude znovu zvolen a bude vědět, že už nemusí o hlasy v ODS bojovat, protože potřetí kandidovat nemůže, tak se myslím, znovu zapojí v zemi do politického dění.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dá se tedy říci, že situace v ODS je alespoň navenek zklidněná a že by se to nemělo negativně promítnout do prezidentské volby?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Ta volba je tajná, takže si myslím, že tam je ještě stále určité nebezpečí pro Václava Klause zejména v případě již vámi zmiňovaného profesora Švejnara, který je viděn v ODS spíše jako, a vůbec na české politické scéně, spíše jako pravicový ekonom, tak tam určité nebezpečí je, že poslanci a senátoři ODS mohou při tajném hlasování podpořit člověka, se kterým by neměli mít i logicky žádné velké problémy. Pokud by kandidoval proti Václavu Klausovi někdo z levé strany, tak samozřejmě asi bude velmi těžké pro poslance, senátory ODS v té tajné volbě dát mu hlas.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Velmi, dalo by se říci, neklidná a nevyzpytatelná je situace uvnitř KDU-ČSL po známých problémech kolem předsedy strany Jiřího Čunka. V této souvislosti může mít ten neklid nějaký zásadní vliv na volbu prezidenta republiky? Protože když se berou kupecké počty, a pokud by se předpokládalo, že tedy všichni občanští demokraté budou podporovat Václava Klause, tak by stačilo pár hlasů lidovců a Václav Klaus by byl zvolen a tím, že strana řeší nejrůznější problémy, tak vlastně nemá svým způsobem čas zvolit nějakého společného kandidáta nebo alespoň společnou taktiku.
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- No, skutečně KDU-ČSL je teď zcela zřejmě v krizi a ta krize bude asi určitou dobu pokračovat. Hledá nějakého leadera a ta strana je vnitřně tedy rozkolísaná a konfliktní, takže osobně si myslím, že na základě této situace volba ze strany senátorů a poslanců KDU-ČSL je těžko předvídatelná a že tady bude naprosto tajná volba v tom, že nějaká stranická disciplína, linie tady asi nebude a skutečně tady u KDU-ČSL lze, jak se říká, lovit ty hlasy mnohem mnohem lépe než kdekoliv v jiné straně.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já bych jenom řekl, že KDU-ČSL je známa tím, že rozhodně nebude za žádných okolností volit jednotně, protože tam jsou lidé, kteří již delší dobu říkají, že budou prostě volit Václava Klause, jako je třeba Miroslav Kalousek. A pak jsou tam lidé, kteří, i kdyby se na tom ta strana usnesla, tak v žádném případě nebudou volit Václava Klause. Já si myslím, že třeba Petr Pithart nebo Cyril Svoboda jsou známi tím, že prostě nejsou zastánci Václava Klause a rozhodně mu své hlasy nedají.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Již jsme zde zmínili, že půjde o volbu nepřímou a tajnou, ta má samozřejmě mnoho specifik a má i specifika z pohledu chování těch kandidátů, protože oni svým způsobem, když to vyhrotím, by nemuseli vůbec brát zřetel na veřejnost. Ta by mohla být svým způsobem lhostejná, protože veřejnost je stejně nebolí, ale bolí je ti politici. Může to být součástí chování těch jednotlivých kandidátů, že tedy se daleko více zaměří na politiky nebo naopak je pro ně výhodné mít silnou podporu veřejnosti, o kterou se mohou politici opřít při argumentaci, proč právě se rozhodují pro toho daného kandidáta?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já si myslím, že to je tak, že samozřejmě musí si především předcházet politiky, ale mohou v určitých případech, řekněme, při nerozhodnosti nebo nerozhodnutých politiků, je ovlivnit tím, jakou mají podporu ve společnosti, takže v tom to spolu souvisí. Je to to samé, jako v případě onoho slavného radaru amerického v Čechách, kde se také bude rozhodovat v parlamentu, zdali ten radar zde bude nebo nebude. Ale přesto se vláda velmi snaží získat na svou stranu veřejné mínění, protože, pokud by ho neměla, tak by to bylo rozhodnutí, které jde proti veřejnému mínění, a to je pro každou vládu, pro každou politickou stranu, nepříjemná a v případě prezidentské volby je to to samé, takže si myslím, že všichni kandidáti, kteří půjdou proti Klausovi, se budou snažit uloupnout z té jeho popularity a z té podpory, kterou má u veřejnosti co nejvíce procent.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem právě mířil k některým výrokům Václava Klause, které jsou, dalo by se říci, kontroverzní a jsou přijímány kontroverzně jak ve veřejnosti tak v politických kruzích, ať už je to známé téma globálního oteplování a nebo v poslední době i jeho poměrně jednoznačné vyjádření o radaru, kde se postavil na stranu zastánců radaru a hovořil, myslím, že to bylo na vlnách BBC o tom, že radar by zde měl být, že jsme spojenci Spojených států a tak dále. Jak to může ovlivnit právě postoj k Václavu Klausovi?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Já myslím, že můžou. Osobně si myslím, že to téma, které si vybral současný prezident, to téma proti globálnímu oteplování, že to je jakési náhražkovité téma v té jeho politice, protože on je velmi ambiciózní politik exekutivního zaměření a on potřebuje se nějakým způsobem zviditelnit na té domácí politické scéně a aby přímo nevrážel do těch institucí okolo, do vlády, Senátu, Poslanecké sněmovny a tak dále, tak si vybral takové to téma, které ho zviditelňuje a myslím si, že to je velmi chytré, že se snaží jaksi postavit do pozice jakéhosi světového politika, že na jedné straně Al Gore a na jedné straně on, který je proti tomu a bojuje jako Don Quijote. V něčem je to až geniální, takže on si udržuje jaksi v české politice stále to určité nadstranictví, ale v té politice. Ono to není ani zahraniční politika, ona je to taková globální politika až nadstátní. Je to myslím, dobré téma, aby se o něm pořád mluvilo.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A z hlediska toho radaru, toho jednoznačného postoje?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Tím jsem trochu překvapen, abych se přiznal, protože Václav Klaus si určitou dobu budoval takové mlhavější stanovisko k tomu, to znamená, že říkal: Ano, radar, ale musíme brát ohled na veřejné mínění a nevyhýbal by se ani referendu. V určitých případech, jak se zdálo. Nyní tedy zaujal trochu rozhodnější tedy stanovisko, čímž nepochybně si popudí prosti sobě komunisty, jejichž hlasy potřebuje, protože já si myslím, že v konečném součtu jsme tady mluvili o lidovcích, ale v konečném součtu bude prezidentem ten, kdo dostane nejvíce hlasů komunistů, ty budou tím jazýčkem na vahách. Takže to je docela zajímavé. Pokud jde o to jeho další velké téma, tedy globální oteplování, tak tam on se vymezuje, myslím, pokud jde o vnitřní politiku, zcela jasně proti Straně zelených. To je také, myslím si, zajímavé. Protože to největší pro tu vládní koalici a pro Stranu zelených nic dobrého, pokud bude znovu zvolen. To není jenom globální oteplování, to je i jaderná energetika, a on si do nich tak jakoby dloubne. Ale tam ví, že nemá co ztratit, protože Strana zelených ho volit nebude a on si je nepotřebuje nějak předcházet.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- My už jsme zde zmínili jméno profesora ekonomika Jana Švejnara. Ten by se mohl stát protikandidátem Václava Klause. Samozřejmě Jan Švenar je člověk, který pobýval dlouho dobu v zahraničí a tak jeho názory nejsou široké veřejnosti tak úplně známé jako postoje současné hlavy státu. Jaké by tedy měly být národní zájmy tohoto státu podle Jana Švejnara?
Jan ŠVEJNAR, ekonom /ukázka/ -------------------- Já, když se na to dívám strategicky, tak si myslím, že ten nejlepší způsob, jak ten náš zájem prosazovat, je skrz Evropskou unii. Jsme stát, který v okolí velké Evropy nejlépe může prosazovat svoje zájmy, když bude aktivní v Evropě, když bude spolutvořit evropskou politiku, hospodářskou, mezinárodní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik názor profesora Jana Švejnara. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio (STOP). Tentokrát je zaměřen na blížící se volbu hlavy státu. Ve studiu jsou politolog Michal Klíma z Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů a politolog Jiří Pehe z New York University. Kdybych měl navázat na slova Jana Švejnara, tak on se jasně přihlásil, když to zjednoduším, k Evropské unii. Naopak Václav Klaus má problémy s Evropskou unií v tom smyslu, že ji považuje za příliš byrokratickou. Může toto téma hrát nějakou výraznou roli v prezidentské volbě, kdyby se skutečně proti Václavu Klausovi postavil Jan Švejnar, že by politici mohli být ovlivněni tím postojem k Evropské unii nebo to nebude až tak zásadní? Jiří Pehe.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Určitou roli to samozřejmě hrát bude, protože každá ta politická strana si bude vytvářet postoj k prezidentskému kandidátovi na základě, řekněme, těch nejdůležitějších témat, vůči kterým se ona sama profiluje. Podíváme-li se na to téma Evropské unie, tak tady máme dvě, řekněme, výrazně euroskeptické strany, komunisty a ODS a tam samozřejmě vzniká jakési přirozené spojenectví pro prezidentskou volbu, pokud by toto bylo to hlavní téma, kde Václav Klaus, kdyby to skutečně bylo to nejdůležitější téma, tak má zaručené znovuzvolení, protože komunisti samozřejmě musí v podstatě s těmi jeho názory na Evropskou unii souhlasit, i když oni k tomu přistupují z druhé strany. Pro ně není ta Evropská unie příliš socialistická, naopak výrazem globálního kapitalismu, ale v konečném součtu je to jedno. A pokud by tady to spojenectví bylo tvořeno na základě tohoto tématu, tak ta koalice sociálních demokratů, lidovců nemá dostatek hlasů, aby Václava Klause prosadila.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak téma Evropské unie v budoucnosti může ovlivnit prezidentskou volbu podle Michala Klímy?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Myslím si, že částečně ano, že to je jedno z takových témat, které právě může rozdělit současného prezidenta Klause. Na druhé straně kohokoliv dalšího. Ať už to bude Dienstbier, nebo pan Pačes nebo Švejnar. Takže já si myslím, že i teď dochází také k taktickému zmírnění stanovisek pana prezidenta v tom, že on nepožaduje třeba referendum o evropské ústavní smlouvě, i když ji kritizuje. Myslím, že teď jsem zaregistroval i pro BBC, že v podstatě zopakoval trochu to, co jsme teď slyšeli od pana Švejnara, že jsme součástí Evropy, že jsme uprostřed téměř podobnými slovy, takže já si myslím, že se bude sám snažit, aby to nebylo to hlavní, co rozděluje. Je třeba říci, že Klaus reprezentuje politika v tom smyslu, že prosazuje mezivládní princip, mezivládní rozhodování a méně přenášení pravomocí na ty společné instituce a v tomto smyslu jaksi není úplně fér říkat, že je protievropský. On reprezentuje určitý princip prostě.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když hovoříme o Janu Švejnarovi, tak u něj samozřejmě existují nejrůznější úhly pohledu a objevují se názory, že je to člověk, který může být považován za Čechoameričana a člověka, který se příliš neorientuje v české politice. Může to být handicap nebo naopak výhoda, že nemá tak těsné vazby s politickými stranami?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já osobně vidím tuto kvalitu Jana Švejnara jako výhodu, protože si myslím, že kdokoliv, kterýkoliv kandidát nebo prezident, který vzejde opět z takové té české bramboračky, tak tomu bude odpovídat. Myslím si, že ta role prezidenta skutečně by měla být trochu nadstranická v tom smyslu, že on by měl sloužit jako svorník té politické scény. On by měl vytvářet jakési přirozené pole okolo sebe, ve kterém se mohou politické strany snažit dohodnout třeba na společných vizích, představách, kam by se mohla ta společnost vyvíjet a v tomto směru on by neměl být ideologický. Všechny ty instituce, které zde máme, nejužší exekutivní instituce zákonodárné, to znamená, parlament i vláda jsou nějakým způsobem ideologicky profilované. Jsou tam prostě koalice, jsou tam strany, které mají jasné ideologické programy, vládu. Vláda má ideologický program, takže tady máme jednu instituci, která má šanci stát nad tím a sloužit jako svorník té politické scény a to bohužel Václav Klaus nemůže. Při těch svých projevech před minulými prezidentskými volbami sice sliboval, že bude stát nad politickými stranami, ale nakonec, myslím si, že právě v této roli naprosto selhal. Není divu. Je to prostě politik, který je silně profilován stranicky, ideologicky a bylo by spíše zázrakem, kdyby se mu to bylo podařilo. Takže já si myslím, že to rozhodně není žádný handicap Jana Švejnara.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak se na Jana Švejnara dívá Michal Klíma?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Já to trochu vidím jinak. Myslím si, že to, že pan Švejnar není spojen s těmi politickými stranami, je nevýhodou, protože máme takový způsob volby prezidenta, jaký máme, že tedy rozhodují politické strany. On vlastně nemá za sebou tu nejsilnější stranu ODS, která je relativně disciplinovaná a která v Senátu má většinu z těch osmdesáti jedna, má čtyřicet jedna a je nejsilnějším klubem v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že ODS je schopna mu vytvořit maximální servis. On se pohybuje v té politice dlouhodobě. Je, já si myslím, nejúspěšnějším politikem vůbec, nejlepším stratégem v té politice po roce 1989 a myslím si, že má veškeré výhody k tomu, aby byl znovu zvolen, že je jakýmsi super favoritem. To neznamená, že překvapení se nemůže stát. Ale myslím si, že to je výhoda pro něho. Kdyby byla přímá volba, že v tom finiši by se třeba situace mohla vyrovnávat, ale také si myslím, že on z té své pozice, kde všude byl, jaksi on byl předseda Poslanecké sněmovny, předsedou vlády, teď je prezidentem. Tam samozřejmě budou rozhodovat i určité obchody mezi těmi stranickými kluby, ale možná i individuálně, tam se můžou nabízet různé funkce velmi významné. Tam třeba na velvyslanectvích a podobně, o kterých se samozřejmě my nikdy nedozvíme. A prostě tady má co nabízet. Právě ODS, respektive Klaus.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže názorovým příkladem je také to, že pracuje pro Václava Klause určitý vyjednávací tým, kdežto Jan Švejnar za sebou žádný tým nemá a obchází jednotlivé politické strany, snaží se je získat tyto politiky na svoji stranu.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Ano, já myslím, že můžeme jednoznačně rozlišit to, o čem jsme zde mluvili, to znamená, zdali by byli Jan Švejnar lepším prezidentem nebo vhodným prezidentem z hlediska toho, co by dělal po té volbě, pokud by byl zvolen a z hlediska jeho zvolitelnosti. Pokud jde o tu zvolitelnost, tak tady já souhlasím naprosto s kolegou Klímou, že Václav Klaus má znovuzvolení téměř jisté. Bylo by malým zázrakem, pokud by zvolen nebyl a je to přesně z těch důvodů, které tady zazněly. To znamená, to že je skutečně součástí té mašinérie české politiky, že má mnoho různých vztahů, vazeb a tak dále, může leccos slíbit nejrůznějším politickým stranám a to nakonec, když řeknu, bohužel v české politice rozhoduje, prostě proto, že se dělají obchody politické. Pokud mluvíme o té povolební situaci, tak samozřejmě na jedné straně je dobré, když má prezident jakýsi servis v podobě mocné politické strany, která mu může v lecčems pomoci. Na druhé straně, pokud je ta strana velmi silně ideologicky vyhraněná, třeba jak na ní vidíme v případě ODS vůči Evropské unii, tak pokud se tam ty názory prezidenta a té jedné politické strany nějakým způsobem prolnou, samozřejmě může vytvářet určité pokřivení té politiky státu. Takže my třeba vidíme v té současné zahraniční politice, řekl bych kurz třeba vůči Evropské unii, který podle mého soudu nereprezentuje většinu české společnosti a koneckonců ani většinu toho politického spektra, protože je tady prezident, který souzní s tou nejmocnější vládní stranou a ta politika je, myslím, třeba vůči Evropské unii mnohem, řekněme, extrémnější, než by byla za jiných okolností.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se ještě vrátím k tomu případnému souboji Václav Klaus versus Jan Švejnar, tak v této souvislosti samozřejmě se objevují nejrůznější propočty, které jsou na papíře a nemusí fungovat. Už jsme o tom hovořili, že půjde o volbu tajnou a tam se může stát cokoliv. Ale podle těchto teoretických propočtů se objevilo skóre Klaus versus Švejnar sto dvacet dva ku sto čtyřem, tak z toho by se až tak nezdálo, že jasným favoritem je Václav Klaus, tam by se zdálo, že ty síly jsou téměř vyrovnané nebo blíží se hodně k sobě ty šance. Je to jenom teorie a v praxi tedy je spíš jasným favoritem Václav Klaus?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Já si myslím, že ano, že těch sto dvaadvacet je víceméně tedy jasných. Těch osmdesát jedna poslanců ODS a čtyřicet jedna senátorů ODS, což je sto dvacet dva. Teď mu schází tedy těch minimálně devatenáct, aby to dalo těch sto čtyřicet jedna z těch dvě stě osmdesáti jedna členů, tak potřebuje sto čtyřicet jedna na tu většinu v tom třetím kole, ale jak jsem řekl, Václav Klaus je jakýmsi super favoritem, ale samozřejmě, když se podíváme na tu situaci před pěti lety, tak víme, že naopak by si na něho nikdo nevsadil na začátku, že by byl zvolen právě on, protože on reprezentoval vlastně stranu, která prohrála ve volbách už podruhé za sebou. On vlastně byl poražen jako šéf ODS a odcházel tedy tím, že vlastně byl vyzván v té straně Topolánekem. A pokud by postupoval jednotně tehdy vládní většina, tak by zvole nebyl. Takže to překvapení se může stát, ale já myslím, že ta situace je prostě naprosto odlišná. Dnes za prvé KSČM musí zvažovat, jak bude postupovat možná jinak, protože KSČM dřív na čele s Grebeníčkem zvažovala spíše oslabit ČSSD, která byla ve vládě a která chtěla na úkor tedy oslabené ČSSD profitovat v opozici. A dnes KSČM musí velmi vážně zvažovat, že po příštích volbách, jestli bude mít ČSSD a KSČM tedy většinu, že by mohli sestavit vládu, a tady si myslím, že Paroubek může a asi taky tlačí na KSČM: Tak jestli s námi teď půjdete, tak vlastně to je taková situace, která se může opakovat po volbách. A navíc nevidím, že by ODS byla tak rozdělená jako ČSSD právě, když tam bylo to zemanovské křídlo silné. ODS je víceméně tedy jednotná, i když tam samozřejmě je určitá dřívější nespkojenost a podobně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže to byl Michal Klíma. Samozřejmě nyní je situace jiná. Protože Václav Klaus, dalo by se říci, vydělal na tom, že hlavním cílem sociální demokracie v minulé prezidentské volbě bylo to, zabránit Miloši Zemanovi dostat se na Hrad a pak se ta situace vymkla absolutně z rukou, což nyní ODS asi nehrozí i přes ty možné výhrady, vůči Václavu Klausovi, které byly a možná i jsou v hlavách některých politiků ODS kvůli dění po volbách.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Určitě. Já myslím, že ta situace není až tak jasná, aspoň z mého pohledu, ODS se jeví jako jednotná strana, ale pokud jde o vztah k Václavu Klausovi, oni ho v podstatě jednotně podporují a na druhé straně ta strana není jednotná. Rozhodně není tak jednotná jako je třeba sociální demokracie, to znamená, tam vidíme nejrůznější proudy. To nebyla jenom ta skupina reformní okolo Vlastimila Tlustého, ale je to i ta skupina okolo Pavla Béma, která má mnohem blíže jakož i ta skupina Tlustého k Václavu Klausovi právě a naopak pak je to to topolánkovské křídlo, které jak víme, je Václav Klaus v oblibě nemá, zejména tedy Mirka Topolánka. A Mirek Topolánek si myslím, má s Václavem Klausem korektní vztahy v mezích možností, ale to je tak asi to nejlepší, co se o jejich vztazích dá říci, takže když pak přijde na pořad dne tajná volba, tak je otázka, kolik těch lidí z toho topolánkovského křídla bude skutečně Václava Klause volit. Ale kdybychom předpokládali, že ho budou volit skutečně všichni zákonodárci z ODS, tak pak to bude do značné míry záviset podle mého soudu na komunistické straně, a já si myslím, že právě proto bude znovu Václav Klaus zvolen, protože on je v podstatě přirozeným kandidátem komunistů. Má podobné názory na Evropskou unii, má podobné názory na problém sudetských Němců a podobně. Takže podíváme-li se třeba na jeho projev k 28. říjnu, tak to myslím, už někteří komentátoři docela dobře zaznamenali, že ti, kdo tam nejvíce souhlasně pokyvovali hlavami při Klausově projevu, byli komunisté v tom sále a Václav Klaus to dobře ví. Tam ještě jeden aspekt, který myslím se málo zdůrazňuje, že totiž pro komunisty je v podstatě Václav Klaus dobrým prezidentem i proto, že on velmi zásadním způsobem polarizuje politickou scénu na pravici a levici, a nyní tedy narůstají preference levice, kdy skutečně Václav Klaus v této situaci tlačí do jednoho tábora sociální demokraty a komunisty. Kdyby tady byl kandidát, který vzejde z jakési širší dohody, tak tady se pak nabízí ten kandidát jako přirozený svorník nějaké příští vládní koalice mezi sociální demokracií, lidovci, zelenými například a komunisté zase zůstanou, lidově řečeno, na ocet. Čili v jejich zájmu ani vnitropolitickém příliš není mít někoho, kdo spojuje dvě strany z té současné vládní koalice a sociální demokraty. Oni spíše by preferovali dle mého soudu někoho, kdo tu politickou scénu polarizuje tak, jak ji zatím polarizoval, protože v okamžiku, kdy ty dvě levicové strany budou mít většinu ve volbách, tak to bude pro Jiřího Paroubka pravděpodobně jediná možnost.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když hovoříme o komunistech, tak bychom si mohli poslechnout, podle jakých kritérií by se mohli rozhodovat, komu dají svůj hlas v prezidentské volbě. Prozradí nám to místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM /ukázka/ -------------------- Kritéria jsou základní asi tyto. Za prvé, rovný přístup k politickým stranám. Žádná politická diskriminace. Za druhé je to pozice k zahraniční politice.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Já bych se obrátil na Michala Klímu a zeptal bych se ho, zda do této charakteristiky pasuje právě Václav Klaus, že tedy komunisté požadují po budoucím prezidentovi rovný přístup k politickým stranám a asi takový postoj v zahraniční politice, jaký by vyhovoval?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Já si myslím, že víceméně ano víceméně ano i ne, ale já si myslím, že v tuto chvíli nebude vůbec rozhodovat nějaké ideologické stanovisko. Myslím si, že stejně tak jako KDU-ČSL, tak i komunisté jsou těžko předvídatelní. Tedy stranický klub, není jasné jak budou hlasovat. Samotná ta strana prostě není také jednotná. Současný předseda Filip a teď, jak jsme slyšeli místopředsedu pana Dolejše, ta jejich pozice, jakýchsi víceméně umírněných komunistů jako reformátorů, přibližující se stanovisko třeba z toho šedesátého osmého roku, myslím, že není tak pevná a teď vlastně byli kritizováni těmi skalními komunisty ze strany předsedkyně té pražské organizace. Takže já myslím, že komunisté budou naprosto nepředvídatelní, a že tam už dneska někteří také říkají zcela otevřeně jak v KDU-ČSL, že budou volit Klause. A myslím si, že tak jako většina ho volila v těch předcházejících volbách, že určitě dojde k nějakému rozdělení a že ty hlasy z KDU-ČSL a od komunistů budou stačit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady je třeba zdůraznit, že samozřejmě o hlasy komunistů se musí ucházet i soupeř Václava Klause, nejen Václav Klaus, protože komunisté mají určitou sílu v Poslanecké sněmovně a zkrátka bez nich se ten prezidentský kandidát neobejde. Takže usilovat o hlasy komunistů musí i Jan Švejnar.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já myslím, že Jan Švejnar v tomto ohledu si počíná, řekl bych, chytře, uměřeně. On se nepouští do takových těch antikomunistických tyrád. Říká prostě je to parlamentní strana, která má určitý demokratický mandát od voličů a je s ní třeba počítat, takže tím vlastně splňuje tu první podmínku, kterou si komunisté dali. Já myslím, že ten rozdíl mezi ním a Klausem, zejména v té zahraniční politice, kde prostě Klaus dlouhodobě, myslím, komunistům konvenuje právě těmi svými postoji k sudetsko-německé otázce a tak dále.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A k radaru?
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Radar tam samozřejmě zaujímal, a to je to, co jsem říkal, že jsem trochu tím udiven, že si trochu podkopává půdu u těch komunistů. I když budeme-li analyzovat, to co on řekl, tak myslím si, on to neřekl tak úplně přímo, on řek, že tady radar v nějakém okamžiku bude. Čili je otázka, co tím myslel, zdali myslel, že tedy podpoří teď to umístění radaru anebo mluví o nějaké budoucnosti. Ale já bych to řekl ještě jednu věc, která je, myslím důležitá ve vztahu k té volbě, tam se vždycky volí proti někomu a pro někoho a víme, že v té minulé prezidentské volbě jsme potřebovali tři prezidentské volby, aby nakonec byl zvolen ve třetím kole té třetí prezident. To znamená, že poslanci, senátoři, kteří nejsou úplně rozhodnuti, tak mají tendenci se v těch prvních kolech vymezovat proti těm kandidátům, se kterými nejsou úplně srozuměni a tam může dojít k zajímavé situaci, že Václav Klaus sice nebude poražen Janem Švejnarem, ale zároveň nebude zvolen v té první prezidentské volbě, už třeba proto, že některé strany včetně té jeho vlastní, poslanců, senátorů, budou mu chtít ukázat, kdo je tady pánem, že to není pan prezident, ale Poslanecká sněmovna a Senát. Ten faktor je tam vždycky přítomen té prezidentské volbě a já nevím, do jaké míry chce sahat třeba sociálním demokratům do svědomí, rozhodně je to čistě moje spekulace, ale mně se zdá a to jejich nadšení pro Jana Švejnara v tom prvním kole, tedy že on by byl jejich kandidátem, může být tak trochu taktická záležitost. Zkusíme Jana Švejnara, uvidíme, kolik by byl schopen uloupnout hlasů právě ODS. A pokud se ukáže, že ODS je skutečně jednotná skálopevně, tak pak tedy vysadíme kandidáta který naopak může sjednotiti více ten druhý tábor včetně těch komunistů, což by byl třeba Jiří Dienstbier nebo Pačes. Tady mluvíme o té první prezidentské volbě, ale tam také vůbec nemusí být nikdo zvolen.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Navíc není ještě úplně jasné, zda vůbec Jan Švejnar tím kandidátem bude. O tom se teprve bude rozhodovat a v této souvislosti se ale může zdát, že některé politické strany tu volbu přetaktizují, protože například Jiří Dienstbier už dává najevo, že vlastně se svou kandidaturou nepočítá. Může se pak stát, že nakonec nebudou mít žádného kandidáta pořádného, protože ti současní můžou být otrávení tím, co se kolem nich děje, že někdy nejsou bráni vážně, že nejsou bráni vážně pouze jako nějaký záskok a tak dále, pan Klíma.
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Samozřejmě, vše je ještě otevřeno ze strany protikandidáta pana prezidenta. Je to naprosto otevřený a je to logické, protože prostě protikandidát proti Klausovi znamená, že se musí sjednotit strany, které toho až tolik společného ideově nemají, to znamená, sociální demokraté, s KDU-ČSL, se zelenými, s komunisty, to je skutečně takový konglomerát, který není přirozený. A navíc uvnitř těch stran jsou různé konfliktní skupiny, takže najít jednoho protikandidáta je velmi, velmi obtížné. Ale ještě bych tady k té volbě řekl jednu věc, tam v té první volbě bude důležité, kdo případně postoupí z prvního kola. Protože to první kolo, tam postupují do druhého kola vítěze Senátu a vítěz z Poslanecké sněmovny.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže teoreticky se může stát, že to bude jeden člověk?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Já si myslím, že vyhraje v tom Senátu. V tom Senátu je jasný tedy favorit Klaus, který tam má, ODS tam má jasnou většinu, ale že se bude rozhodovat, jestli v tom prvním kole se podaří protlačit toho protikandidáta Klause, a potom samozřejmě už by se mohla situace dramatizovat, ale je to otázka toho prvního kola v Poslanecké sněmovně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když hovoříme o tom, jakým způsobem přistupují politici k volbě prezidenta republiky, jakou roli sehrávají různé zákulisní dohody, které se netýkají pouze, dalo by se říci, kvalit toho kandidáta, ale různých obchodů, tak se nelze divit tomu, že se objevují opakovaně hlasy, které volají po přímé volbě prezidenta. Zde jsou argumenty předsedy Strany zelených Martina Bursíka tak, jak zazněly v jedné diskusi v Senátu.
Martin BURSÍK, předseda Strany zelených /ukázka/ -------------------- Možnost přímého zvolení představuje přiblížení prezidenta republiky občanům. Prezident muže takto získat jiný a silný druh legitimity a stát se nezávislejším na stranických dohodách. Má-li prezident sehrávat integrující roli ve společnosti, je nepochybně lepší, když reprezentuje většinu občanů, nikoliv právě aktuální politické a osobní názorové poměry v parlamentu České republiky. Připomeňme si, že v Evropě je v polovině zemí prezident volen přímo občany, ve čtvrtině zemí je volen nepřímo a čtvrtina zemí jsou konstituční monarchie. Prezidenta dnes volí přímo občané v Rakousku, Francii, Irsku, Portugalsku, Islandu a Finsku. Ve střední a východní Evropě po změnách na počátku devadesátých let došlo k zavedení přímé volby v naprosté většině států, například na Slovensku, v Polsku, Litvě, Slovinsku, Chorvatsku, Ukrajině, Bělorusku, Rumunsku, Bulharsku. Náš způsob volby prezidenta zákonodárným sborem lze v západoevropském a středoevropském kontextu nazvat raritou. Tam, kde prezident není volen přímo občany, je totiž často volen speciálním volitelským sborem, například oběma komorami společně, často ještě obohaceným o další činitele, jako jsou zástupci regionů. Přímo parlamentem je kromě České republiky ve středoevropském regionu volen prezident pouze v Maďarsku. Nepominutelným argumentem pro přímou volbu, je také fakt, že si tento způsob přeje dlouhodobě většina obyvatel České republiky. Uzákoněním přímé volby dojde k žádajícímu zapojení občanů do správy věcí veřejných a ke zvýšení jejich zájmu o institut voleb.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik argumenty předsedy Strany zelených Martina Bursíka, souhlasí Jiří Pehe s jeho tvrzením, že Česká republika je svým způsobem raritou protože ve většině postkomunistických zemí je převaha přímé volby prezidenta.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- V tom smyslu, ve kterém o tom mluvil Martin Bursík ano, protože skutečně pravdou je, že parlamentem, přímo parlamentem je prezident volen velmi málo, málo kde a málo kdy. Snad jenom ještě ta Maďarská volba je extrémnější, protože tam má parlament jednu komoru, a tím pádem je ta volba ještě více parlamentní než ta naše, kde přeci jen máme jakési soupeření mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou, ale pokud jde o ty další argumenty, já si myslím, že tím, že o tom, zdali bude přímá volba nebo nebude, musí rozhodnout politické strany a politické strany se k této otázce chovají naprosto instrumentálně, účelově, to znamená, že jsou pro nebo proti té přímé volbě podle toho, jak jim to zrovna takticky vyhovuje, tedy zejména ty dvě velké strany. Už jsme tady viděli několik kotrmelců ODS pro přímou volbu pak proti přímé volbě, sociální demokracie podobně. Tak si myslím, že bude velmi těžké se na nějaké změně ústavy dohodnout. Já bych nebyl překvapen kdyby po této prezidentské volbě na tu diskusi došlo, ale kdybychom tam viděli takový zvláštní ze strany ODS tlak na přímou volbu, že by mohla být zavedena a takový zvláštní háček by v tom byl, že ten prezident, který už má za sebou ta dvě období, tak kvůli té konstituční nebo ústavní změně bude mít nárok znovu kandidovat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak už Jiří Pehe řekl, u nás je velmi těžké změnit způsob volby hlavy státu, takže je pravděpodobné, že zůstaneme u té nepřímé volby. Jaký vliv tento způsob volby má vůbec na fungování české politické scény?
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Vím, že téma přímé volby prezidenta, že je populární a že samozřejmě je příjemné slyšet, že jaksi hlava státu je zvolena přímo. Ale v těch souvislostech České republiky a těch tradic Československa a to jak funguje parlamentní demokracie v Česku, si myslím, že není třeba tak velký zásah do ústavy jako je změna voleb prezidenta. Myslím si, že přezevšechno, jak se velmi obtížně volil před pěti lety prezident, přezevšechno ten institut prezidenta funguje dobře, jsme parlamentní forma demokracie a hlavní osa politiky tedy se děje na té ose parlamentní většina - vláda. Prezident je víceméně reprezentativní. On má určité možnosti zasahovat do té politiky ale za domácí a zahraniční politiku je odpovědný tedy parlament těch volbách a jestliže by se prezident a jeho legitimita oddělila od zákonodárného sboru, myslím, že by se vytvořila nová situace, nové potenciality pro změnu chování těch hlavních aktérů. Nemyslím si, že by bylo dobré, aby institut prezidenta se stal silnějším aby hrál větší protiváhu vůči vládě. Já myslím, že ty vlády jsou už tak dost křehké a že by potenciálně hráč politický aktér a hráč, kterým by byl prezident, že by získal silnější legitimitu, jestliže by mohl říct: Byl jsem přímo volen lidem. Já jsem vlastně jediný úředník jako to byl de Gaulle třeba ve Francii, já jsem jediný politik, který má přímou legitimitu od lidu. Vy jste byli zvoleni za politické strany na různých stranických kandidátkách, jsem tady jediný. Myslím, že logicky by to mohlo vést k posílení prezidentského postavení už v tom kontextu jaký v politice je, jak je ta funkce monarchizována dlouhodobě a jaké křehké vlády jsou.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Znamená to tedy, že si budeme zvykat na pojetí politického prezidenta, protože ta doba těch revolučních změn po listopadu 1989 je pryč a volání po nějakém nadstranickém prezidentovi asi nemůže být jen tak vyslyšeno, když prezidenta volí parlament, tedy politici.
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Já osobně si myslím, že se demokracie v České republice standardizuje. V tomto smyslu si myslím, že by se měly standardizovat i postupy v České republice, že když se volí prezident, tak se nemusí volit jako v mimořádných podmínkách Masaryk, Beneš, Havel po roce 1989, ale že už dneska jsou běžné postupy a že to je jedna věc. A druhá věc je, že si nemyslím, že by skutečně politické strany v parlamentu, že by se samy vzdaly jaksi možnosti rozhodovat o tom, kdo bude prezident a že by to předal jaksi přímo lidem ve volbách.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Já bych k tomu jenom dodal, že samozřejmě, pokud jde o tu přímou volbu prezidenta, pokud jde o legitimitu toho prezidentského úřadu, tak ta by se tím zřejmě trochu posílila, to už tady, nebo to postavení prezidenta, to by se tím trochu posílilo, i kdyby se neposílily jeho ústavní pravomoce, ale na druhou stranu si myslím, že by to mělo možná určitý užitečný prvek v tom, že si občané České republiky velmi často stěžují v různých průzkumech na to, že nemají dostatečný vliv na politiku a že jsou jakoby vyšachováni ze hry těmi politickými elitami, které by měly možnost si zvolit hlavu státu, tedy politika, který reprezentuje všechny. Na druhé straně, dá se proti tomu namítnout samozřejmě, že v České republice prezident, i když je volen politickými stranami, tak má vysokou popularitu a velkou míru identifikace, tedy občané se s ním identifikují, takže možná je to jenom takové přání, které by na té skutečné situaci nic nezměnilo, ale k té otázce prezidenta nadstranického nebo stranického, tam bych řekl, že paradoxně mnohem větší šanci na zvolení nestranického nebo nadstranického prezidenta existuje v té parlamentní volbě, kdy se prostě politické strany právě proto, že nakonec se v té šachově hře mezi sebou nedomluví, mohou dohodnout na někom, kdo jakoby přichází zvenčí, kdežto v té přímé volbě, ten kandidát nakonec, jak to vidíme ze všech zemí v Evropě, kde se prezident volí přímo, tak nakonec ten kandidát nebo ten vítězný kandidát přichází z nějaké mocné politické strany, protože on v té přímé volbě je třeba obrovského servisu, finančních prostředků a tak dále a to si v podstatě nadstranický kandidát, pokud to není někdo, kdo si je schopen zafinancovat milionovou, mnoho milionů na tu kampaň sám, tak to v podstatě není možné.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ovšem podmínkou pro zvolení nadstranického prezidenta parlamentem je to, aby nedominovala jedna politická strana natolik, že potřebuje už pak jenom získat několik hlasů. To už pak se nadstranický prezident hledá obtížně.
Jiří PEHE, New York University in Prague, politolog -------------------- Hledá se obtížněji, ale konkrétně třeba nyní existuje, myslím, v české politice, je situace kdy právě proto, že existuje jedna politická strana, která už dominuje vlastně obě komory parlamentu a dominuje regionální politiku, tak může u těch ostatních, které mají vůči ní většinu, tak může existovat nakonec konsensus, že bychom měli najít někoho společného a právě proto, že jsou to čtyři politické strany, tak asi těžko se shodnou na nějakém straníkovi, takže ta šance toho nadstranického nebo nestranického prezidenta existuje. I když je malá.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Na závěr ještě Michal Klíma.
Michal KLÍMA, politolog, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů -------------------- Myslím, že je třeba rozlišit ten pojem nestranický a nadstranický. Myslím si, že i prezident, který pochází z nějaké strany, že může v té roli prezidenta prosazovat určitý nadstranický přístup, protože od té role se to očekává. Tudíž nemusí být vždycky nestraník dán do té role nadstranické. Třeba v Německu a v Itálii jsou často navrhováni, a potom zvoleni do pozice prezidenta velmi zasloužilí reprezentanti těch politických stran, kteří už dříve byli premiéři a kteří jsou uznávání i z hlediska morálních hodnot a potom zastávají ty nadstranické pozice, ale původně vzešly z těch politických stran.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tak uvidíme, jak se politici postaví k prezidentské volbě, která se blíží a koho hlavou státu zvolí nakonec, to se ukáže pravděpodobně až v únoru nebo možná dokonce až v březnu příštího roku. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio (STOP). Hosty byli politolog Michal Klíma z Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů a také politolog Jiří Pehe z New York University. Děkuji za účast opět někdy na slyšenou.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je MEDIASEARCH. Texty neprocházejí korekturou.