Měsíc do prezidentské volby
Václav KlausFoto: ČTK
Osmého února se rozběhne prezidentská volba. Poslanci a senátoři budou vybírat vhodného adepta, který usedne do prezidentského křesla na dalších pět let.
Pokud se nestane nic mimořádného, měli by se o zmiňovaný post utkat současná hlava státu Václav Klaus a ekonom Jan Švejnar. Vítěz tohoto duelu musí na svoji stranu získat nadpoloviční většinu poslanců a senátorů. Je totiž pravděpodobné, že volba dospěje do třetího kola. V něm je potřeba nasbírat minimálně sto jednačtyřicet hlasů. Podle nejrůznějších signálů má ke zdolání této mety výrazně blíž Václav Klaus. Jeho cestu za obhajobou by tak mohl výrazně zkomplikovat hlavně způsob volby. To, pokud by se opozici podařilo prosadit volbu veřejnou, kdy by poslanci a senátoři nemohli nijak skrýt, komu ve skutečnosti dali svůj hlas. Nejenom o této okolnosti blížící se prezidentské volby uslyšíte v dnešním Studiu STOP. Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe a Lukáše Jelínka. Dobrý den.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Dobrý den.
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když budeme hovořit o blížící se prezidentské volbě, tak možná bychom mohli začít tím, že je to svým způsobem volba velmi důležitá, je to instituce, které, dalo by se říci, dlouhodobě občané nejvíce důvěřují, a když se člověk podívá na tu atmosféru před tou prezidentskou volbou, tak nabývá dojmu určitých zákulisních piklů, určitých nečitelných dohod, různého taktizování a tak dále. Nebylo by tedy v této souvislosti lepší, kdyby skutečně byla ta volba veřejná a tím pádem by mohly ty zákulisní pikle a různé tajné dohody skončit? Jiří Pehe.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak určitě z jakéhosi obecnějšího hlediska by bylo lepší, kdyby to byla veřejná volba, protože se volí hlava státu, tedy hlava nás všech, všech občanů, my prezidenta volit nemůžeme, volí ho za nás zákonodárci, které my jsme si zvolili, a bylo by tudíž na místě, abychom my občané věděli, jak který zákonodárce volí, a také by v takovém případě asi musel vysvětlit, proč tak volil, proč se tak rozhodnul. Takže ta tajná volba skutečně nahrává různým piklům a podobným věcem, ale když říkáme, co je lepší, tak musíme tady brát v úvahu, zdali mluvíme o tom obecném hledisku, které jsem právě zmínil, anebo mluvíme tedy o taktických hlediscích, no, a pak samozřejmě můžeme říci, že lepší pro toho či onoho kandidáta je buď veřejná, nebo tajná volba. Já si myslím, že tajná volba je v tomto okamžiku asi lepší pro Jana Švejnara překvapivě, protože on může být podle mého soudu zvolen prezidentem pouze v případě, že by se ulouplo několik zákonodárců z Občanské demokratické strany, a ti by to ve veřejné volbě nikdy neudělali, protože by se dostali do problémů ve své vlastní straně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem to nemyslel až tak konkrétně, komu může tento způsob volby vyhovovat, komu ne, ale spíše obecně z hlediska čitelnosti toho, jakým způsobem se ten člověk do tak významné funkce dostane.
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Tak samozřejmě ten první důvod už jste zmínil sám, to znamená odražení tendence obchodovat s prezidentskou funkcí. Ty další důvody také jsou zřejmé a padají často, to znamená prezident jako člověk, který může přitáhnout mnohem více zájem lidí o politiku, prohlubovat důvěru lidí v politiku než jiné ústavní instituce, a potom další věc prezident jako osoba, která může integrovat rozdělenou společnost, protože přeci jenom těch heterogenních tendencí je v české společnosti poměrně hodně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se právě hovoří o způsobu volby, tak samozřejmě se také hovoří o tom, že když je volba tajná, tak je to svým způsobem pro senátory a poslance svobodnější, že mohou lépe vyjádřit svůj názor, že nemusí podléhat tlaku stranických sekretariátů a tak dále.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Otázka je, proč by měli svobodněji vyjadřovat svůj názor, proč by ten názor nemohli svobodně vyjádřit ve veřejné volbě. Já si myslím, že skutečná svoboda je ta, kde tedy za něco ručím, nikoliv to, kde se za něco schovávám, to za prvé. A za druhé si myslím, že ta tajná volba by dávala smysl, pokud by byla skutečně tajná, a to je další problém s tou naší takzvaně tajnou volbou, že občané nevědí, kdo jak volil, ale stranické sekretariáty, aspoň tak, jak se to proslýchá z parlamentu, si to pohlídají, kdo jak volil, protože tam sedí určitá komise u té volební urny, a tam pokud ten poslanec nebo senátor ten lístek, kde by zaškrtl jedno z jmen, příliš schovává, tak se okamžitě stává podezřelým a je potom v té straně nějakým způsobem ostrakizován, takže si myslím, že pokud by to měla být už tedy tajná volba, tak ať je skutečně tajná a ať každý skutečně může volit podle svého svědomí.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když je to ale tajná volba, která má zaručit volbu podle svého svědomí, má pak smysl, aby jednotlivé strany vydávaly nějaká závazná stanoviska k tomu, koho budou podporovat, koho budou volit? Nemělo by to být tedy skutečně na svobodné vůli těch konkrétních jednotlivců, to znamená poslanců a senátorů, jak se rozhodne?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Tak já mám dojem, že prezidentská funkce je natolik významná, že stojí za to znát názor politických stran, které občané volí, když už nemůžou volit prezidenta samotného. Já sám hluboce ctím ten princip tajné volby, ale v případě tedy těchto prezidentských voleb jsme svědky zvláštní situace, kdy politické strany už mají tendenci, tedy většina z nich, deklarovat, koho bude volit. Když se podíváte na ankety, které pořádaly deníky za poslední půlrok, tak tam už byli zpovídáni jednotliví poslanci a senátoři, kteří se velmi ochotně vyjadřovali k tomu, koho budou volit a zdali už jsou rozhodnuti, takže v tom okamžiku, když už stejně od zákonodárců víme, jakou mají tendenci, jakou mají představu o prezidentském kandidátovi, tak v tom okamžiku nechápu neochotu řady z nich vůbec přistoupit k tomu institutu veřejné volby. Vypadá to skoro tak, že jiná jména říkají do tisku, jiná jména prohlašují ve svých vystoupeních na stranické půdě a jiné chování chtějí potom realizovat při té volbě samotné. Takže mám dojem, že tady dochází k určité licoměrnosti některých zákonodárců, a mám dojem, že v současné situaci a při přístupu stávající politické reprezentace by veřejná volba prezidenta nebyla žádnou ostudou, byť mnozí pochopitelně argumentují tou manifestační volbou, která probíhala v časech totality nebo v čase revolučních krizí. Mám dojem, že je to natolik zásadní otázka, že v této věci by se nemuseli zákonodárci bát předstoupit s tou veřejnou volbou před své voliče.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Lukáš Jelínek. Myslí si Jiří Pehe, že by volba měla být ponechána na svobodné vůli jednotlivých zákonodárců, nebo by měli respektovat nějaké takové to stranické stanovisko?
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já myslím, že musíme rozlišovat mezi stranickým stanoviskem a jakýmsi závazným hlasováním. Pokud je to jenom stanovisko, tak je to zcela v pořádku, strana má samozřejmě právo poskytnout určité stanovisko, koneckonců ne všichni představitelé strany sedí v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu, takže strana je trošku něco jiného než její poslanecký klub nebo senátorský klub. Pak ovšem samozřejmě jsou poslanci a senátoři a ti by měli mít skutečně možnost volit buď v souladu s tím stranickým stanoviskem, anebo proti němu, a tam právě si myslím, že by bylo lepší, kdyby ta volba byla veřejná, protože bychom se dozvěděli, zdali skutečně ti lidé, o kterých některých se proslýchá, že třeba s tím oficiálním stanoviskem své strany nesouhlasí, tak zdali skutečně mají jako lidé dostatečnou odvahu, aby si za svým vlastním stanoviskem stáli. Tomu bych říkal skutečná svoboda, ne tomu, že se někde za něco schovám.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když hovoříme o té atmosféře, která předchází prezidentskou volbu, tak stačí prolistovat mediální archiv a tam si přečíst nejrůznější články, které se objevily v tisku a podobně, a v nich se můžeme dočíst spousty zaručených spekulací, jak takové ty zákulisní obchody vypadají, někde se objevují až takové, dalo by se říci, akční nebo detektivkové příběhy o tom, jak se objevují v zákulisí lobbyisté s igelitkami a jak lobbují, jinde se zase spekuluje o tom, že například jedna nezávislá senátorka bude podporovat Václava Klause, protože občanští demokraté jí podpořili, když se rozhodovalo o tom, zda bude vydána k trestnímu stíhání policií, nebo ne, jinde se zase hovoří o tom, že lidovci mají určité podmínky, za jakých by podpořili Václava Klause, že tedy by to mělo být vázáno na pomoc Jiřímu Čunkovi vrátit se zpět do vlády, na smlouvu s Vatikánem na církevní restituce a tak dále, hovoří se o dalších všech možných spekulacích, například o tom, že ve hře může být i uvolňující se místo člena Bankovní rady České národní banky a tak dále. Jak v konfrontaci s vašimi zkušenostmi, protože máte možnost nahlédnout do politického zákulisí nebo měli jste možnost, se tyto obchody mohou blížit pravdě, nebo jsou to pouze spekulace? Jak se dá obchodovat v zákulisí, Lukáši Jelínku?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Nechci se tvářit, že vím něco víc než ostatní. V tisku se objevil pojem igelitkáři a mluví se o lidech ze zákulisí politiků nebo politických stran, kteří obcházejí jednotlivé volitele. Já mám skoro dojem, že ty metody získávání podpory jsou přece jenom trošku sofistikovanější, i když nevím, netuším, pochopitelně může se v případě senátorů hovořit o získávání podpory pro jejich znovuzvolení v případě těch nezávislých senátorů, to může být velmi aktuální, v případě poslanců, dalších volitelů se může mluvit o získávání prestižních míst v polostátních podnicích, diplomatických postů a podobně, ale nemám příliš důvěru tady v ty konspirativní teorie, protože z mé zkušenosti vím, že spousta zákonodárců se rozhoduje naprosto iracionálně, podle toho, jak se ten kandidát jim zamlouvá svým vystupováním, svým osobním přístupem, nakolik je arogantní, nakolik je přátelský, rozhodují se podle shody s kandidátem v takových otázkách, které prostě hýbou českou povahou, jako je vztah k Němcům, jako je vztah k církvím a podobně, takže možná, že nakonec to rozhodování těch zákonodárců bude vedeno mnohem jednoduššími motivy než nějakými komplikovanými politickými obchody.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Zkušenosti Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych jenom ještě na okraj tohohle řekl, že už to, že se vůbec touhle otázkou musíme zabývat a mluvit tady o jakýchsi osobních preferencích poslanců nebo senátorů, které jsou často velmi, řekněme, emoční nebo souvisí nějakým způsobem s jejich povahou a nemají vůbec co společného s tím, co si o tom mohou nebo mají myslet občané nebo že někoho reprezentují tito volitelé, tak to je, myslím, strašné, to dosvědčuje určitý úpadek té politické kultury v případě volby prezidenta. Pokud jde o moje osobní zkušenosti, no, tak já jsem je čerpal v době, kdy byl prezidentem znovu volen Václav Havel, a ta situace tam byla tehdy taková, že když to řeknu úplně naostro, že v podstatě nebylo možné nezvolit Václava Havla, protože on měl takové mezinárodní renomé, že tam bylo při nejlepším možné to, že by ho pár poslanců nebo senátorů takříkajíc vykoupalo v prvním kole, což se skutečně stalo při té volbě v roce devadesát osm, ale to bylo tak všechno, pak všichni samozřejmě věděli, že Václav Havel bude zvolen, takže tam se žádné obchody nedělaly, a dodneška takové ty konspirativní teorie, které se s tím pojí, že někdo odvezl třeba Miroslava Sládka do nemocnice nebo do vězení nebo kam kvůli tomu, aby byl Václav Havel zvolen, jsou samozřejmě všechno nesmysly, protože bylo jasné, že v tom třetím kole, kdy společně hlasují Senát a Poslanecká sněmovna, měl Havel naprosto pohodlnou většinu a tam nebylo potřeba dělat ani žádné obchody, ani někoho vozit do nějaké vazby nebo do něčeho podobného.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když jsme u těch různých obchodů, tak samozřejmě volí se nejrůznější metody, jednou z nich je také to, že najednou senátoři a poslanci jsou zavalováni dopisy nebo e-maily od voličů a ti je žádají, ať podpoří toho nebo onoho kandidáta, a někteří poslanci nebo senátoři se nechali slyšet, že je zvláštní, že zrovna v této době těch dopisů nebo mailů přichází čím dál tím více a že většinou jsou jenom bez nějaké zpětné adresy a navíc ten styl je velmi podobný, takže se dá také z toho usuzovat, že to je taková organizovaná akce, ale podívejme se na to, jak přistupují k volbě představitelé jednotlivých stran, například čestný předseda ODS Václav Klaus je podle očekávání kandidátem občanských demokratů. Takže jakou taktiku v boji o Hrad strana volí, to naznačil předseda ODS Mirek Topolánek.
Mirek TOPOLÁNEK, předseda strany /ODS/ -------------------- Strategie je jasná, to je znovuzvolení. Taktika, tu si necháme pro sebe. Samozřejmě, že to bude, stejně jako minule, komunikace s lidmi a přesvědčování lidí a zákonodárců, kteří skutečně volí prezidenta, že znovuzvolení Václava Klause, znovupotvrzení tohoto státníka v jeho roli, je v zájmu České republiky.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik předseda ODS Mirek Topolánek. Kdybych měl navázat na jeho slova, tak občanští demokraté tvrdí, že se vydali cestou přesvědčování zákonodárců. Já bych v této souvislosti se chtěl pobavit o tom, že tedy jsme se shodli na tom, že volba prezidenta je velmi významná akce, a v této souvislosti už jsme hovořili o tom, že jsou nejrůznější zákulisní tlaky, zákulisní vyjednávání, samozřejmě ODS má také svůj vyjednávací tým, který pracuje na tom, aby Václav Klaus byl zvolen, ale v této souvislosti nebylo by přirozenější, kdyby ta jednání byla otevřená a kdyby občanští demokraté tedy řekli: My máme svého kandidáta a nyní sháníme otevřeně podporu například u svých koaličních partnerů a podobně? Že by ty dohody se dělaly mezi stranami nebo kluby, dalo by se říci, senátorskými, poslaneckými a tak dále a ne takto se snažit lovit jednotlivce, Lukáši Jelínku?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Bylo by to lepší, ale já bych tu situaci neviděl tak černě. My jsme tady před časem debatovali o tom, že i prezidentská volba se dá, dejme tomu, zakotvit do koaliční smlouvy, když sestavují vlády, a mohla by to být situace potom mnohem výhodnější pro Občanskou demokratickou stranu nebo pro jakoukoliv velkou stranu, která by přišla se svým kandidátem, zvlášť v současnosti, kdy české vlády jsou poměrně slabé, a když se něco takového do koaliční smlouvy nevklidní, ať už v roce 2006 nebo v roce 2002, tak tím pádem získává mnohem výhodnější postavení potenciální opoziční kandidát. Mám dojem, že Občanská demokratická strana do značné míry tady ta vyjednávání, o kterých vy hovoříte, vede, protože zatímco v případě Jana Švejnara se hovoří o jeho týmu sestaveném ze zajímavých lidí z politického zákulisí, tak v souvislosti s Václavem Klausem se vždy hovoří o vyjednavačích jako o předsedovi poslaneckého klubu, senátorského klubu ODS, podle mých informací skutečně tady tito funkcionáři vedou rozhovory se stranami napříč politickým spektrem, včetně lidovců, včetně komunistů. Mnohem zajímavější by bylo vidět, kdo vlastně dělá ten background samotnému Václavu Klausovi, kdo je ten, kdo shání všechny ty informace, které by mohly poškodit případné protikandidáty nebo které odhalují určité nepravdy nebo nedorozumění, která o sobě protikandidát nebo protikandidáti vytvářejí, ale já předně mám dojem, že Občanská demokratická strana žádné zásadnější chyby vlastně v tom shánění podpory pro svého kandidáta nedělá, protože ona má velmi omezený manévrovací prostor, tam je jasné, že sociální demokracie jako strana ani zelení nebudou ochotni Václava Klause podpořit a musí se tedy soustředit především na lidovce, především na komunistickou stranu a na nezávislé senátory, o kterých jsme hovořili, a mám dojem, že v té vyjednávací taktice snad ODS udělala jednu nebo dvě závažné chyby, když jednak se velmi liknavě stavěla k možnosti, aby Jan Švejnar předstoupil před její poslanecký klub, v současnosti už je domluvená schůzka alespoň se senátory za ODS, a potom když Václav Klaus a ODS odmítli veřejné debaty s Janem Švejnarem, protože to přeci jenom ukazuje, že by se možná občanští demokraté a jejich kandidát mohli trošku přímé konfrontace obávat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Názor Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já si myslím, že ODS má tu situaci ulehčenu tím, že má k dispozici sto dvacet dva hlasů a že je jednotná a hlavně, řekl bych, ve srovnání s tím druhým kandidátem, s tím vyzyvatelem ODS prostě bude nominovat svého kandidáta Václava Klause znovu a znovu. To znamená, stejně jako v roce 2003, když by Václav Klaus nezvítězil v první volbě, tak bude nominován do druhé volby, když nezvítězí v druhé volbě, tak bude nominován do třetí volby, až, řečeno trochu s nadsázkou, ODS prostě všechny ostatní umoří. A to je samozřejmě velká výhoda, protože ta druhá část politického spektra není takto jednotná, takže pokud Václav Klaus nepostoupí nebo nevyhraje přímo v té první prezidentské volbě, tak zřejmě v té druhé, on ví, že bude zase, ale zřejmě v té druhé volbě bude jeho protikandidátem někdo jiný, a v tomto má samozřejmě velkou výhodu, protože ten druhý kandidát vždycky začíná od nuly.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Reakce Lukáše Jelínka?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Pokud bychom se bavili o šancích těch kandidátů, kteří v současnosti jsou nominováni, tak bych řekl, že jsou poměrně vyrovnané, dokonce jsou možná šance Jana Švejnara trošku vyšší, než bych původně očekával v okamžiku, kdy byl navržen, protože podle mého názoru svoji kampaň rozjel velmi dobře, ale tady ten vliv toho, že ODS bude skutečně za svým kandidátem stát neustále a ve všech volbách, tak ten je klíčový a ukázal se jako klíčový i při té minulé volbě v roce 2003. Takže pokud dojde k možnému střídání jeho vyzyvatelů, tak v tom okamžiku pochopitelně získává Václav Klaus navrch, ačkoliv ta vůle zákonodárců Václava Klause nevolit je možná silnější, než se zdálo třeba ještě před půl rokem, jak ukazují odpovědi, současné odpovědi některých volitelů z řad lidovců nebo komunistů.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- My už jsme to zde zmínili, soupeřem Václava Klause bude velmi pravděpodobně pouze Jan Švejnar, tedy člověk, který se svým způsobem nemůže opřít o zázemí konkrétní politické strany. Je to výhoda nebo naopak handicap? Zde je názor politologa Michala Klímy.
Michal KLÍMA, politolog -------------------- Myslím si, že to, že pan Švejnar není spojen s těmi politickými stranami, je nevýhodou, protože máme takový způsob volby, že tedy rozhodují politické strany, a on vlastně nemá za sebou tu nejsilnější stranu ODS, která je relativně disciplinovaná a která v Senátu má většinu, z těch osmdesáti jedna má čtyřicet jedna, a je nejsilnějším klubem v Poslanecké sněmovně. Myslím, že ODS je schopna mu vytvořit maximální servis. On se pohybuje v té politice dlouhodobě, je, já si myslím, nejúspěšnějším politikem vůbec, nejlepším stratégem v té politice po roce osmdesát devět, a myslím si, že má veškeré výhody k tomu, aby byl znovu zvolen, že je jakýmsi super favoritem, to neznamená, že překvapení se nemůže stát, ale myslím si, že to je výhoda pro něho. Kdyby byla přímá volba, že v tom finiši by se třeba situace mohla vyrovnávat, ale tady si myslím, že on z té své pozice, kde všude byl, jaksi on byl předseda Poslanecké sněmovny, předsedou vlády, teď je prezidentem, tam samozřejmě budou rozhodovat i určité obchody mezi těmi stranickými kluby, ale možná i individuálně, tam se můžou nabízet různé funkce velmi významné, třeba na velvyslanectvích a podobně, o kterých se samozřejmě my nikdy nedozvíme, a prostě tady má co nabízet právě ODS, respektive Klaus.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik politolog Michal Klíma. Kdybych měl navázat na jeho slova, tak on znovu potvrdil, že super favoritem je Václav Klaus, že Jan Švejnar to bude mít těžké v této souvislosti. Nakolik Janu Švejnarovi může komplikovat cestu na Hrad skutečnost, že svým způsobem by měl dát dohromady trochu nesourodý tým z hlediska té podpory, mám na mysli sociální demokraty, KSČM, zelené i, dejme tomu, lidovce, některé senátory a tak dále? Co si myslí Jiří Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že pokud by ty ostatní strany byly v tom pohledu na protikandidáta Václava Klause poměrně jednotné, tak by to nebylo takříkajíc nic proti ničemu, protože tam by samozřejmě mohl vzniknout tým, který by podporoval Jana Švejnara stejně, jako podporuje Václava Klause ten tým z ODS, a bylo by to dokonce i logické, že pokud je Jan Švejnar kandidátem sociální demokracie oficiálně odhlasovaným i zelených, takže by měl nebo by mohl vzniknout nějaký tým, který by ho podporoval a dělal by totéž, co dělá v zákulisí tým ODS, ale ještě bych se vrátil jenom krátce k tomu, co tady zaznělo ohledně té možnosti ODS nabízet nejrůznější věci, což pomáhá Václavu Klausovi. To je pravda, já bych ale řekl, že ta situace by byla o něco pravdivější, kdybychom neznali poslední průzkumy veřejného mínění, ve kterých stále více se ODS vzdaluje sociální demokracie, a v této chvíli, samozřejmě to nemusí vydržet, ale v této chvíli kdyby náhodou byly předčasné volby nebo kdyby ten trend vydržel, tak vládu by sestavovala sociální demokracie. A to je samozřejmě také velmi silná vyjednávací pozice, zejména vůči těm menším stranám, jako jsou lidovci nebo komunisti, protože tam má Jiří Paroubek poměrně silnou pozici v tom, že on může ten hlas pro Švejnara učinit do určité míry závislým na tom, jestli ty ostatní strany budou ochotny podpořit kandidáta sociální demokracie. Pokud ho nepodpoří, on může říct: Dobře, my se budeme rozmýšlet, jestli s vámi jít do příští koalice.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Proč se podle Lukáše Jelínka nechovají sociální demokraté stejně jako občanští demokraté, to znamená, jsou druhou nejsilnější stranou v zemi, vybrali si za kandidáta Jana Švejnara, ale vypadá to tak, že Jan Švejnar si musí tu podporu získávat sám?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Myslím si, že je to složitější, že ta zákulisní jednání pravděpodobně probíhají na všech stranách a vedou je nejrůznější aktéři. Možná naopak může být problém v té koordinaci, že těch proudů, které Jana Švejnara podporují, je tolik, že některé kroky můžou být činěny, kdy levá ruka neví, co dělá ruka pravá. Sociální demokracie nebyla v takové situaci, aby si mohla dovolit postavit samotného stranického kandidáta, protože získávání podpory pro stranického kandidáta v tak průřezovém politickém spektru, a to mírně pravice po krajní levici, by bylo velmi obtížné, takže já myslím, že vlastně ten tah k hledání nadstranického kandidáta byl velmi správný. On má Michal Klíma pravdu, když hovoří o tom, že straničtí kandidáti mají jednodušší situaci než ti nestraničtí, třeba v tom servisu nebo v tom zázemí, které jim může politická strana poskytnout, ale tady ten aspekt bych zase nepřeceňoval, protože podívejte se třeba na Občanskou demokratickou stranu, která je v řadě aspektů izolovanou politickou stranu, takže sice má svého kandidáta, který má jasný servis, ale velmi těžko získává jakoby podporu nebo důvěru za hranicemi ODS a musí občanští demokraté vynaložit třeba mnohem větší úsilí než jiné politické strany. Mám dojem, že prezidentský kandidát by především měl být ale čitelný, řekněme, politicky nebo ideově. Možná, že tady v tomhle tom se může ukázat být určitý handicap Jana Švejnara, protože ačkoliv je to podle mě velmi dobrý kandidát s velmi dobrým životopisem a myslím si velmi důvěryhodný, tak ta jeho schopnost získat hlasy na té levé části politického spektra, jak ukazuje v současnosti chytračení komunistické strany, je třeba slabší, než kdyby se našel nějaký kandidát, na kterém by se přednostně shodla sociální demokracie s komunistickou stranou, ale to už je teďka opravdu jenom uvažování o tom, co by kdyby. Pokud nedojde ... nedospějeme k situaci, že komunisté si prosadí, že se v dalších volbách bude navrhovat nějaký jiný nový kandidát.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- K taktice komunistů se ještě dostaneme, ale jak může být Jan Švejnar ideově čitelný, když potřebuje získat podporu z tak rozličných pozic, dalo by se říci, od zelených, od komunistů, od sociálních demokratů, od lidovců?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že on se může poučit od Václava Klause, který byl v minulé volbě také zvolen s podporu komunistů, také by se dalo říci, že nemusel nutně být úplně ideově nečitelný, ale zase nebyl úplně ideově čitelný, protože evidentně říkal a sliboval věci, přinejmenším komunistům, které umožnily to, aby ho podpořili, třeba i jenom z taktických důvodů, ale já bych tady ještě rád chtěl zdůraznit jednu věc. Já totiž mám celou dobu pocit, samozřejmě nevidím do svědomí Jiřího Paroubka, ale mám takový pocit, že on sice prosadil Jana Švejnara jako kandidáta sociální demokracie, ale já nejsem úplně přesvědčen, že mu skutečně tak strašně moc záleží na zvolení Jana Švejnara. Sociální demokracie totiž je v poměrně dobré situaci paradoxně, protože by byl znovu zvolen Václav Klaus, tak to pro ní nebude žádná strašlivá katastrofa, v tomto případě to nerozštěpí sociální demokracii, jako se stalo po té minulé prezidentské volbě, ona spíš z toho bude svým způsobem profitovat, protože Václav Klaus bude dále polarizovat politickou scénu, bude v podstatě sociální demokracii nahánět hlasy, to je jedna věc. Druhá věc je, a myslím to tak, že zatímco v tom minulém volebním období Václav Klaus nebo jeho zvolení v podstatě nahánělo hlasy ODS, protože způsobilo rozštěpení sociální demokracie, tak v tomto volebním období má to znovuzvolení Václava Klause mnohem větší potenciál rozštěpit právě ODS a tím dále posílit sociální demokracii, takže to je určitě jedna kalkulace, o které Jiří Paroubek velmi dobře ví. Druhá je, že pokud by byl zvolen Jan Švejnar, tak je to v pořádku, je to náš kandidát, zvítězili jsme, pomůže jim to také. A třetí možnost je pro sociální demokracii v podstatě také dobrá, když by Jan Švejnar neuspěl v té první volbě, zároveň by nebyl zvolen ani Václav Klaus, tak potom Jiří Paroubek může jít za těmi středovými stranami, zejména za zelenými, dohodnout se s komunisty na nějakém levicovém kandidátovi, Jiřím Dienstbierovi, Pavlu Rychetském nebo někom podobném, nebo třeba Františku Janouchovi, to jsou jména, která byla zmiňována, a říci: Podívejte se, říci zeleným a lidovcům, podívejte se, my jsme vám ustoupili v té první prezidentské volbě, tak podpořte nyní našeho kandidáta, kterého mimo jiné chtějí podpořit i komunisté. A takový kandidát by skutečně mohl mít velkou šanci být potom zvolen, takže já myslím, že z těch taktických hledisek je sociální demokracie v poměrně dobré situaci, protože ona takříkajíc nemá v té prezidentské volbě co ztratit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Lukáš Jelínek.
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Já bych možná ještě jeden motiv doplnil, když se bavíme o tom, že vlastně sociální demokracie svým způsobem kouká za horizont té prezidentské volby, tak mám dojem, že je důležité to, že když se tady už několik měsíců skloňuje to slovo, které se mi čím dál méně líbí, jako je modernizace sociální demokracie, takže Jiří Paroubek a sociální demokraté sázejí na to, že Jan Švejnar může k sociální demokracii přilákat pozornost těch skupin voličů z řad té veřejnosti, které jinak nejsou příliš automaticky nakloněny sociální demokracii. Pochopitelně, že mnohem pohodlnější by pro ČSSD bylo, kdyby od počátku prosazovala Jiřího Dienstbiera nebo nějakého jiného levicového kandidáta, který by dokázal mnohem snadněji přesvědčit komunisty, a podle mého názoru by třeba mohl mít i větší šanci v té volbě, protože mám dojem, že kdo nechce volit Václava Klause, takže je potom velmi ochotný debatovat o jakémkoliv jménu, ale tedy ten krok byl učiněn vlastně i s vědomím určitého průlomu personálního nebo možná do budoucna i programového, to záleží na tom, nakolik sociální demokraté budou ochotni s Janem Švejnarem spolupracovat i po té prezidentské volbě, jestli to prostě nebylo jenom momentální spojenectví, doufám, že ne. Takže těch motivů tam pochopitelně mohlo být mnohem více a je to odvážný tah, ale záleží jenom teďka na tom, jaká podpora se pro vyzyvatele Václava Klause dohodne.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych měl zůstat ještě u Jana Švejnara, tak ten mimo jiné je terčem kritiky za to, že má vedle českého i americké občanství. Jak se k tomuto faktu staví sám Švejnar?
Jan ŠVEJNAR, prezidentský kandidát -------------------- Zjišťuji, jaká je situace, jak víte, máme a měli jsme ministry zahraničí, kteří mají jiná občanství, ministr kultury, Irsko mělo prezidenta, který byl americký občan, a chápu situace z obou stran a právě si zjišťuji informace, které jsou zde potřebné.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik prezidentský kandidát Jan Švejnar. Kdybychom měli zůstat u toho dvojího občanství, tak z hlediska zvolení Jana Švejnara pro něj je důležité, jak se k němu postaví komunisté, a ti jsou svým způsobem v paradoxní situaci, že by měli podporovat Američana při jejich známém negativním postoji ke Spojeným státům. Jaký je to handicap pro Jana Švejnara podle Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- V případě komunistů samozřejmě to handicap je, protože to je strana obtížená skutečně množstvím předsudků a zejména v té členské základně se to projevuje, jsou tam rozumní politici jako Jiří Dolejš, kteří by s tím problém neměli, ale i on musí brát ohled na to, že prostě ti tradiční komunisti mají jakýsi téměř iracionální problém s americkým občanstvím Jana Švejnara. Na druhou stranu, když zaslechnu tu kritiku z jiných částí politického spektra, občas takový osten se ozve z řad ODS, tak se tomu divím, protože se stačí podívat skutečně po tom postkomunistickém světě, prezidenti Lotyšska, Litvy jsou v té samé situaci, mají dvojí občanství, americké i těch států, a já kdybych skutečně chtěl argumentovat hodně populisticky, tak připomenu, že asi před dvěma lety vyhrál v anketě o největšího Čecha české historie Karel IV., což byl Lucemburk, mluvil německy lépe než česky.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Lukáš Jelínek.
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Mám dojem, že komunistická strana začíná trošku nervóznět v současnosti, protože ona nejdřív velmi chytře řekla, že má sice vlastní kandidáty, ale je ochotna podpořit průřezového kandidáta, kterého navrhnou ostatní politické strany. Potom stanovila svých pět podmínek, kde byl například vztah kandidáta k reformě veřejných financí, k referendu, k americkému radaru, přístup k politickým stranám. V okamžiku, kdy se ukázalo, že žádný kandidát prostě není s to splnit všechny komunistické požadavky na sto procent, tak se začaly objevovat další požadavky, jako je třeba české občanství, výlučně české občanství kandidáta, takže mám dojem, že tady tohle to pochopitelně může Jana Švejnara handicapovat, na druhou stranu, když se podíváte na výroky komunistických představitelů, tak mají velmi silnou snahu vždycky zdůraznit negativa jak u Jana Švejnara, tak u Václava Klause, to znamená, že jaksi těch podmínek nebo těch výhrad se může do budoucna objevit ještě celá řada, a můžeme jenom spekulovat o tom, nakolik zásadní nebo nezásadní můžou být. Na druhou stranu, jak už jsem tady měl tendenci pochválit tu Švejnarovu kampaň, tak některé věci mám dojem, že skutečně byly trošku zanedbané, přinejmenším při té komunikaci nebo při tom objasňování, třeba to souvisí s tím, že opravdu Jan Švejnar vstoupil do té kampaně možná později, na to, jak je málo známý v českém prostředí, než by měl, takže takové věci, jako je to občanství nebo jako je předsednictví v Dozorčí radě ČSOB nebo některé další věci, které vlastně souvisí s tím, na co můžou být Češi nebo čeští, někteří čeští politici hákliví, takže některé věci třeba podcenil, ale mám dojem, že ještě nic není ztraceno, protože během toho zbývajícího měsíce lze spoustu věcí jakoby zvládnout, obhájit, vysvětlit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ten způsob, jaký Jan Švejnar zvolil, je, dalo by se říci, z pohledu způsobu volby trochu netradiční, protože on se snaží představit veřejnosti, on se snaží tedy objíždět Českou republiku. Václav Klaus se naopak snaží přesvědčovat poslance a senátory, kteří budou volit. Proč tedy musí Jan Švejnar jít touto cestou? Je to dáno tím, že zde dlouhou dobu nežil nebo žil jenom střídavě v krátkých časových intervalech, že nebyl zapojen do politiky a tak dále, že skutečně pro řadu lidí je v této republice možná ještě stále neznámý?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že to je dáno především tím, že on si uvědomuje, že o jeho zvolení rozhodnou nebo mohou rozhodnout ti nerozhodnutí. A ti se budou řídit, tak jak to v poměrně populistické české politice bývá, v mnoha ohledech veřejným míněním. Takže pokud veřejném mínění bude ukazovat, že například Václav Klaus je podporován šedesáti procenty obyvatelstva, zatímco Jan Švejnar jenom, řekněme, čtyřiceti, tak pro některé lidovce, kteří si možná slibují od toho, že se chytí toho populárnějšího nebo velmi populárního kandidáta a tím tak trochu zachrání tu svoji stranu, která se potácí na hranici volitelnosti, tak to bude dilema. V okamžiku, kdy by se to obrátilo, právě proto, že Švejnar dělá takovouto veřejnou kampaň, a najednou ve veřejném mínění on bude napřed před Václavem Klausem, tak to může být pro některé volitele možná docela těžké dilema dát hlas Václavu Klausovi.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale to se asi dá těžko stihnout za tak krátkou dobu, navíc Václav Klaus je mimořádně populární, dalo by se říci, ať už z důvodu toho, že lidé dávají důvěru nebo popularitu rovnou té funkci, ale i z důvodu toho, jak on vystupuje, co říká, jak cestoval po republice a podobně.
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Ta výchozí šance nebo ta výchozí situaci Václava Klause je pochopitelně lepší, ale na druhou stranu já přece jenom vidím jako určité světélko naděje v té Švejnarově kampani. Když odhlédneme ten optimismus, takový občas možná hurá optimismus, na který tady v našich zeměpisných šířkách nejsme moc zvyklí, tak ta Švejnarova kampaň je otevřená, je velmi komunikativní a působí důvěryhodným dojmem, působí jako férová kampaň. Možná je přece jenom trošku jiný typ politiky, jiný typus politiky, než jaký jsme v České republice zvyklí, a mám dojem, že ten přístup, jaký Jan Švejnar ke své kandidatuře zvolil, může být pro řadu obyvatel České republiky velmi povzbuzující nebo velmi sympatický právě ve srovnání s těmi způsoby české politiky nebo české politické kultury, tak jak se dokumentovaly na kauzách Čunek, Gross a dalších případech, takže mám dojem, že tady toto může Janu Švejnarovi výrazně pomoci, především při tom, jak bude veřejnost reagovat a jak bude veřejnost působit na ty své volitele, především ty, kteří jsou doposud ještě nerozhodnuti.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Reakce Jiřího Pehe?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Jenom krátce, já si totiž myslím, že jemu to může pomoci především ve srovnání s Václavem Klausem, protože Václav Klaus je tak trochu, řekl bych, v rozporu s tím, jak ho známe, tedy jako politika velmi aktivního, který velmi rád objíždí zemi a mluví s lidmi a tak dále, tak se tady v tomto případě postavil do takové zvláštní pozice, kdy říká, že on nepotřebuje nikoho přesvědčovat, pokud jde o českou veřejnost, jeho volí volitelé, on nepotřebuje s Janem Švejnarem diskutovat, protože zákonodárci koneckonců znají jeho názory, a to si myslím, že mu dost ubližuje, že právě ve srovnání v kontrastu s tím, že Jan Švejnar bude nyní profilován v médiích, jak objíždí republiku, jak si třese těma rukama s občany, jak jim vysvětluje, kdo je, Václav Klaus se staví do té role politika, který se s nikým nepotřebuje příliš bavit, protože to má všechno jisté, tak to by mohlo skutečně v tom veřejném mínění udělat určitý pohyb.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslíte si, že by tedy nakonec mohlo dojít k té televizní diskusi? Pod vlivem toho, co zde říkal Jiří Pehe, že by tedy Václav Klaus přenodnotil svoji strategii?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Nemám dojem, že by v minulosti kdy Václav Klaus takto radikálně přehodnotil svoji strategii, a on, který si zakládá na tom, že jeho názory jsou konzistentní a neměnné, tak předpokládám, že bude ten svůj postoj razit od začátku až do konce.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych k tomu dodal, že když Václav Klaus odmítá televizní diskusi před českou veřejností, tedy před občany, kterých je hlava státu, vlastně prezidentem všech, a argumentuje, dalo by se říci, částečně i logicky, že to není zapotřebí, protože koneckonců prezidenta volí zákonodárci, tak proč takovou diskusi neuspořádat před dvě stě osmdesáti jedna zákonodárci? Já si dokážu představit trochu jiné aranžmá, na pódiu sedí Jan Švejnar a Václav Klaus, publikum sestává z dvě stě osmdesáti jedna zákonodárců a celé to přenáší televize, na otázky se neptají občané, ale ptají se zákonodárci, a bylo by to jenom férové i vůči těm zákonodárcům, kteří se mají rozhodnout, jak mají prezidenta volit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se měl vrátit ke komunistům, protože ti by mohli za určitých okolností sehrát důležitou roli, tak ta jejich taktika je taková zvláštní, alespoň podle tvrzení předsedy KSČM Vojtěch Filipa.
Vojtěch FILIP, předseda strany /KSČM/ -------------------- Já si nemyslím, že jenom dva lidé jsou ti, kteří mohou být vybráni na kandidáta na prezidenta republiky. Jsme rozhodnuti, že budeme volit nestranického kandidáta, protože zatím by neměl podporu ostatních politických stran, tak jsme ho zatím nepředložili.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik předseda KSČM Vojtěch Filip. Ten tedy potvrdil to, co zde už zaznělo, že komunisté by nejraději vtáhli do hry svého kandidáta, to by ale se mohlo stát podle všeho za předpokladu, že dojde k druhé volbě. Není podle vás možné, že by nakonec se rozhodli na poslední chvíli překvapit a že by nominovali svého člověka už do té první volby, Lukáši Jelínku?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Bylo by to pro mě překvapení, protože já mám dojem, že tady v těchto prezidentských volbách se přece jenom komunistická strana chová nepatrně jinak než v těch předchozích, a určitá desiluze, když už ne přímo komunistických zákonodárců, tak přinejmenším členů nebo sympatizantů komunistické strany, z Václava Klause je silnější, než jaká byla před těmi pěti lety, takže já mám v tuto chvíli pocit, že komunistická strana bude dokonce ani ne v případě těch dalších voleb iniciovat svého vlastního kandidáta, že spíše bude mít tendenci, aby byla mnohem silněji vtažena do jednání o tom, který kandidát by to měl být, protože v případě kandidatury Jana Švejnara byla svým způsobem postavena před hotovou věc. A evidentně komunistům, kteří si chtějí zvyšovat svoji cenu a svoje sebevědomí, tady toto vadí.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Samozřejmě motivace jednotlivých komunistických poslanců a senátorů může být jiná, než je motivace vedení strany, ale vedení strany asi má zájem na tom, aby první volba proběhla neúspěšně a aby tedy oni mohli dále hrát svoji hru a čím dál tím více být významnějším hráčem v této hře.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Naprosto a myslím si, že to také je odpověď na otázku, proč komunisté nepostaví do první volby svého kandidáta, protože ten by byl zdrcujícím způsobem poražen, odmítnut těmi ostatními politickými stranami, jak sociální demokracií, zelenými, lidovci, tak ODS samozřejmě, a pro komunisty by to byla hned na začátku velká porážka. Když naopak oni zablokují zvolení prezidenta v té první volbě, tím, že například v tom prvním kole podpoří Jana Švejnara, budou vědět, že v Senátu zvítězí Václav Klaus, takže v tom prvním kole nikdo nevyhraje a v té druhé a třetí volbě, zejména v té třetí, kde hlasuje Senát a Poslanecká sněmovna dohromady, tak tím, že nebudou hlasovat, tak můžou skutečně způsobit, že nebude zvolen nikdo, a tam potom se jim otevírají velmi široké možnosti, protože jak správně říkal Lukáš Jelínek, oni nemusí sami přijít natvrdo se svým vlastním kandidátem, oni mohou naopak sednout k jednacímu stolu a jakoby z toho zákulisí se může vynořit nějaká osoba, která bude přijatelná i pro sociální demokracii, to už jsem tady zmiňoval, no, a sociální demokracie v tomto okamžiku také je ve velmi silné pozici, protože ona pak může jít za zelenými a lidovci a říct: Podívejte, my jsme vám podpořili Švejnara, toto je náš kandidát nyní, tak podpořte jeho. Takže s tím komunisté určitě kalkulují a oni vědí, že čím déle budou schopni zablokovat zvolení buď Švejnara, nebo Klause, tedy vlastně obou, tak tím více poroste jejich politická cena.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Možná bychom v této chvíli ... nebo ještě Lukáš Jelínek chce reagovat.
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Já jenom jednu věc bych chtěl doplnit, že už vlastně v té době, kdy ještě nebylo známo jméno Klausova vyzyvatele, tak jsem v politických kuloárech, to bylo jaro loňského roku, zaslechl, že kandidát, který půjde jako vyzyvatel, jako souboj Václavu Klausovi do té první volby, tak bude na odstřel. Je to člověk, který vlastně ... na kterém se otestují určité schopnosti vytváření určitých koalic nebo podpory, ovšem do další volby může být nakonec mnohem úspěšněji postaven někdo jiný. Já jsem vždycky tady tuto teorii trošku rozporoval, protože tady platí to, co už jsme řekli v úvodu, Václav Klaus bude stavěn ve všech volbách, a to do značné míry zvyšuje pravděpodobnost jeho úspěchu, zvlášť když ODS se bude snažit všemi možnými způsoby Václava Klause prosadit, nicméně není vyloučeno, že skutečně dojde k tomu, že bude postaven nějaký další kandidát a že s tím budou muset nakonec dříve nebo později i zbylé politické strany vedle KSČM souhlasit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V této souvislosti bychom možná mohli připomenout posluchačům, jak tedy prezidentská volba probíhá, aby bylo úplně jasno. Mluvíme zde o první volbě, druhé volbě, prvním, druhém, třetím kole, takže samozřejmě nejprve se uskuteční prezidentská volba, která bude mít tři kola. Pokud by se nepodařilo zvolit žádného z kandidátů, tak by byla druhá volba, která by opět mohla mít tři kola, a tak dále. Pokud se nepodaří zvolit toho daného kandidáta prezidentem, voleb může být nepočítaně, když to trošku přeženu, ale když se zaměříme na tu konkrétní první volbu, tak tam je také důležité, kdo postoupí případně do druhého a třetího kola, protože v prvním kole by musel být zvolen ten kandidát, který by získal nadpoloviční většinu všech poslanců a zároveň nadpoloviční většinu všech senátorů takto odděleně, to znamená, že by musel v Poslanecké sněmovně získat sto jeden hlas a jednačtyřicet hlasů v Senátu, a pokud se to nikomu nepodaří, tak do druhého kola této volby postupuje vždy ten, který získá nejvíce hlasů, jednak v Poslanecké sněmovně opět odděleně a opět v Senátu, takže čistě teoreticky se může stát, že do druhého kola té volby může postoupit jenom jeden, a je možná pravděpodobnější, že by to mohl být Václav Klaus, protože když se podíváme na Senát, tak tam jednačtyřicet křesel mají občanští demokraté, a je jisté, že ještě někteří senátoři Václava Klause budou podporovat, takže tam by neměl mít problém s tím získat nadpoloviční většinu senátorů, a ve sněmovně ale není zcela jisté, že Jan Švejnar získá více hlasů než Václav Klaus. Co si o tom myslíte, že by druhé, případně třetí kolo se odehrálo jenom s jedním kandidátem, s Václavem Klausem?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Možné to samozřejmě je, ale není to, pokud komunisté skutečně budou sledovat tu taktiku, kterou naznačují, tak to není v jejich zájmu, protože tam hrozí skutečně nebezpečí, řekl bych, pod psychologickým tlakem v tom druhém a třetím kole, když tam zůstane jenom jeden kandidát, ho prostě zvolit. A tam se může i v tom komunistickém klubu nebo třeba u lidovců utrhnout kritické množství poslanců nebo senátorů a může být zvolen ten jeden kandidát, takže já si myslím, že pokud komunisté budou sledovat tu svoji taktiku, tak pro ně je skutečně lepší podpořit v prvním kole Švejnara, umožnit mu, aby z Poslanecké sněmovny postoupil do druhého kola proti Klausovi, který by postoupil ze Senátu, a tím vlastně tu volbu zdramatizují, tam se jim také bude mnohem lépe taktizovat při znemožnění zvolení kohokoliv v tom druhém kole, a jakmile se to dostane do třetího kola, ať už je tam jenom jeden kandidát, nebo dva, tak v tom okamžiku je to pro komunisty snazší zablokovat prostě proto, že v tom třetím kole musí ten kandidát dostat nejméně sto čtyřicet jedna hlasů, aby byl zvolen.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A abych to ještě doplnil, tak v tom druhém kole té volby samozřejmě by zvítězil ten, který by získal nadpoloviční většinu hlasů těch poslanců, kteří hlasují, a těch senátorů, kteří hlasují, a pokud se to nikomu nepodaří, opět se postupuje do třetího kola a tam už rozhoduje nadpoloviční většina všech těch hlasů, dohromady senátorů i poslanců. Jak se na to taktizování v prvním kole dívá Lukáš Jelínek?
Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------- Já vlastně nemám moc co k tomu dodat. Já si vzpomínám, že Jiří Pehe v loňském roce několikrát připomněl tu možnost udělat tu první volbu jako referendum, jako určité referendum o Václavu Klausovi, to znamená využít toho třeba, že by byl nakonec člověkem, který postoupí z obou dvou komor, jenom Václav Klaus, a v tom okamžiku by to byla velmi zásadní zkouška pro ty volitele, kteří veřejně dávají najevo svoji nespokojenost s Václavem Klausem a jeho prezidentstvím. Myslím si, že je to taky jedna z možných cest, byť si myslím, že skutečně je pravdivá ta analýza, která říká, že je v zájmu komunistické strany, aby postoupili do dalších kol oba dva kandidáti, aby se mohlo mnohem více obchodovat, a to nemyslím ve zlém, pochopitelně vést debatu o prezidentských kandidátech a jejich způsobilosti ten úřad vykonávat. Takže ta varianta, že by snad postoupil jenom jeden kandidát z obou dvou komor, tak to je, myslím, v tuto chvíli mizivá prakticky.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono by to také zkomplikovalo život těm různým zákulisním spekulacím, protože pak by z té tajné volby se až tak tajná volba nestala, protože by se dalo velmi jednoduše dopočítat, kdo asi tedy mohl podporovat toho jednoho kandidáta a kdo naopak, ale při tom taktizování mohla by si například Občanská demokratická strana dovolit to, že by nepustila do druhého kola té volby Václava Klause? Protože ne všichni poslanci a senátoři za ODS jsou zrovna nakloněni Václavu Klausovi, a byť by ho nakonec zvolili, takže by mu dali takto najevo, že v první volbě by ho zkrátka nezvolili, a počítali by s tím, že tedy zabrání tomu, aby byl zvolen Jan Švejnar a konala se volba druhá, tam už by Václav Klaus byl zvolen?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Samozřejmě, to se nedá vyloučit, tam existuje určitá skupina lidí v ODS, kteří, ač podepsali oficiálně dokument, že budou volit Václava Klause, který byl prezentován na sjezdu ODS, tak je známo, že nejsou úplně nakloněni Václavu Klausovi, ať už jsou to lidi z takového toho, řekněme, Topolánkovského křídla, které si uvědomuje, že se může octnout v jistém nebezpečí po znovuzvolení Václava Klause, anebo lidi, kteří prostě jsou nespokojeni s jeho politickým stylem třeba v době, kdy se vyjednávalo o sestavování vlády. Takže takový ten pokus, řečeno lidově, ho vykoupat tam být může, ale je to vcelku riskantní, protože ti zákonodárci nikdy nemohou vědět, jak nakonec se rozhodnou volit ti ostatní, a ono právě těch několik hlasů, které nedostane z ODS, mohou být ty hlasy, které umožní zvolení protikandidáta, takže tam se bude skutečně hodně taktizovat a zjišťovat předem, kdo jak bude volit a podobně. Já bych možná ještě připomněl, že komunistická strana pokud by se nakonec rozhodla, že k tomu posílení její pozice stačí, když takříkajíc vykoupe Václava Klause v tom prvním kole a nakonec bude volit jednoho z těch dvou kandidátů, tak pro ní je určitě lepším kandidátem Václav Klaus. Mají s ním svoje zkušenosti a navíc on v zahraniční politice v podstatě není příliš daleko od komunistické strany a ta nejdůležitější věc, která, myslím, je pro komunisty přijatelná, je, že Václav Klaus polarizuje politické spektrum a tlačí komunisty a sociální demokracii do jednoho tábora. Takže oni vědí, že v případě, že Václav Klaus zůstane, tak se tady nevytvoří nějaká středová aliance zaštítěná politikem, který působí jako svorník mezi lidovci, sociální demokracií a zelenými, ale budou nadále tlačeni komunisti a sociální demokracie do jednoho tábora, a to při těch preferencích, které nyní vidíme, komunistům velmi vyhovuje, protože oni by skutečně se mohli po příštích parlamentních volbách octnout když ne ve vládě, tak aspoň v té roli strany, která podporuje menšinovou vládu sociální demokracie.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Uvidíme, jak to dopadne, zhruba za měsíc při prezidentské volbě. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Jiří Pehe a Lukáš Jelínek. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je MEDIASEARCH. Texty neprocházejí korekturou.