Jak prezidentská volba poznamenala českou politiku
domácí tiskFoto: Marián Vojtek
Česká republika má za sebou prezidentské volby. Jejich vítězem se stal Václav Klaus. Ve třetím kole druhé volby získal sto jednačtyřicet hlasů, což bylo vzhledem k absenci dvou zákonodárců o jeden více než minimálně potřeboval.
Václav Klaus tak zůstane na Hradě i v následujících pěti letech. Znamená to, že v roce 2013 si bude moci říct, že se mu podařilo udržet se ve vysoké politice téměř čtvrt století. To už je dlouhá doba na to, aby politik za sebou zanechal zřetelnou stopu. Vzhledem k často vyhroceným názorům hlavy státu na některé věci to v Klausově případě platí dvojnásob. Samozřejmě se dá očekávat, že i v následujících pěti letech o sobě dá prezident hodně slyšet. Jak může jeho vliv zamíchat s českou politikou, jak ji poznamenala poměrně hektická prezidentská volba, odpověď nejenom na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politologa Jiřího Pehe a také zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho, takže dobrý den.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Dobrý den.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych začal to naše povídání tím, že bych se vrátil k rozhovoru Václava Klause, který poskytl Mladé frontě DNES, a to bylo hned po vítězství v prezidentské volbě. Ten rozhovor vyšel v pondělí. V tom rozhovoru mimo jiné Václav Klaus tvrdí, že do jisté míry byla prezidentská volba také sporem o interpretaci naší doby, sporem o interpretaci celého našeho polistopadového osmnáctiletého období. V této souvislosti zároveň dodal, že mohlo jít o pokus o zvrat od konzervativně-liberálního systému, o tom to celé podle Václava Klause bylo a Václav Klaus si myslí, že v tomto smyslu je toto vítězství klíčové pro celou naši zemi jako máloco. Co si o těchto slovech myslí Erik Tabery? Skutečně tam šlo o nějaký klíčový souboj, který mohl zvrátit polistopadový vývoj v České republice?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- O to samozřejmě vůbec nešlo. My jsme svědky další kapitoly v interpretaci Václava Klause, vlastně porevolučního vývoje, kde se vlastně celou dobu snaží ukázat jakoby svoji postavu jako toho základního obránce svobody a neustále poukazuje na tu druhou část společnosti, která má útočit právě na všechny základní svobody. Já si myslím, jsou to hodně silná slova. Myslím si, že se potvrzuje, že se mýlili všichni, kteří říkali, že bude obezřetnější, že si bude více dávat pozor. Vlastně tato slova byla pronesena téměř bezprostředně po té volbě. Možná bych k tomu zmínil ještě jednu věc, že to, že takto mluví, není ani tak překvapivé, protože podle mě se to dalo očekávat. Spíše pro mě je zajímavé to, že když se podíváte do dnešních novin, podíváte se na komentáře vlastně všech těch deníků, které vycházejí, tak nikdo se nesnaží s tím polemizovat, interpretovat to nějak, to rozebírat. Vlastně Václavu Klausovi ta jeho interpretace toho vývoje prostě vychází, není vůbec konfrontován a tudíž se dá celkem s jistotou předpokládat, že už za měsíc to tak budou mnozí interpretovat spolu s ním.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Souhlasí Jiří Pehe s tím, že nešlo o tak zásadní souboj, jak líčí Václav Klaus, a že z těch jeho slov lze vysledovat to, že se snaží vyřizovat si účty se svými protivníky už, dalo by se říci dlouholetými protivníky, protože tam zmiňoval Václava Havla a další lidi, kteří působili v politice nebo dalo by se říci i v různých občanských iniciativách?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že to, co řekl Václav Klaus, musíme rozdělit do dvou rovin. Ta první je, zdali to byl spor o interpretaci toho polistopadového vývoje. Tady bych s ním dokonce souhlasil. Pokud se jde o to, zdali se jednalo o pokus, o jakýsi zvrat od roku 89 nebo polistopadového vývoje, tak to je samozřejmě nesmysl. Pokud jde o tu interpretaci, tak samozřejmě, tam byl spor o interpretaci mezi ním a Švejnarem nebo tím švejnarovským táborem, do jaké míry ten přechod k demokracii, k tržní ekonomice byl efektivní, do jaké míry bylo možné zabránit nejrůznějších ztrátám, ekonomickým zločinům, tunelování a podobným věcem, které se odehrávaly za vlády Václava Klause. A já chápu, že se ho to samozřejmě dotýká, protože to je záležitost, interpretace zejména Jana Švejnara v této oblasti, interpretace, která se určitě Václavu Klausovi nemůže líbit, protože ho činí za ta nejrůznější selhání zodpovědným. Pokud jde ale o to, že tady někdo chce zvrátit poměry po roce 89, tak to je samozřejmě naprostý nesmysl a není ani jasné, jak by se to někomu mohlo podařit v případě země, která je pevně integrována v Evropské unii, v NATO, která má určitý ústavní systém. Nikdo rozhodně nechce tady dělat politiku mimo politické strany tak, jak nám opět podsouvá Václav Klaus. Každopádně ten návrat k té rétorice, že se tady opět pokoušejí o jaksi uzurpaci politiky nikým nevolení lidé, elitáři, kteří nechtějí podstoupit ten volební souboj, to se mi zdá být opravdu přemrštěné v situaci, kdy koneckonců se mu postavil právě v klasickém volebním souboji člověk, který s ním nakonec v tom volebním souboji šel do šesti kol a prohrál tedy až v šestém kole demokratického klání, v tomto případě opravdu nevím, o čem Václav Klaus mluví.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono v této souvislosti, když se člověk podívá na pravomoci prezidenta, tak je zřejmé, že prezident nemůže nijak výrazně snížit roli politických stran, když to tedy hodně zjednoduším tu interpretaci těch slov Václava Klause, a těžko může tedy je odsunout úplně do pozadí a nějak upřednostnit, dalo by se říci, různé občanské iniciativy, neziskový sektor a tak dále.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Máte pravdu, že i kdyby chtěl, tak to nejde, ale já myslím, že důležité je říct, že to nikdo nechtěl, aspoň já, když jsem sledoval všechna ta vyjádření, dělal jsem s panem profesorem Švejnarem do Respektu rozhovor, bavil jsem se s ním, myslím, že takové tendence u něj vidět nebyly a je to navíc člověk, který má zkušenost, protože žije ve Spojených státech, kde ten systém do jisté míry stojí na i politických stranách, ale samozřejmě i na té občanské společnosti, takže já myslím, že to je tak úplně mimo realitu, že skoro nemá cenu se o tom bavit, ale má to cenu se o tom bavit ve chvíli, kdy to samozřejmě zaznívá z úst prezidenta, ve chvíli, kdy to má takhle jakoby jasnou konotaci, to je téměř, jako byste to mohl nazvat, jako poplašnou zprávou, jako kdybyste to bral, samozřejmě, že pokud někdo chce útočit na porevoluční vývoj, tak to znamená, že chce ohrozit vlastně stabilitu té země nebo vůbec demokratické principy, takže to už by potom měl být téměř podnět pro policii, samozřejmě když to přeženu, ale to jeho vyjádření je absurdní a má skutečně jenom zdůrazňovat tu jeho výjimečnost, snahu ukázat na sebe jako na ten pilíř toho státu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono, když už Erik Tabery zde zmínil slovo výjimečnost, tak svým způsobem je výjimečné, aby se člověk udržel tak dlouho ve vysoké politice, jak se to dařilo a daří Václavu Klausovi, zvlášť když po listopadu 89 vlastně se stal symbolem transformace, což v mnoha jiných zemích znamenalo, dalo by se říci, jízdenku do politického zapomnění. Václav Klaus zde zůstal a vzhledem k tomu, že byl zvolen prezidentem, tak zůstane minimálně do roku 2013 ve vysoké politice.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Je to samozřejmě obdivuhodné, o tom není pochyb. Václav Klaus, pokud má nějakou výjimečnou vlastnost, tak je to rozhodně to, čemu se řeklo v angličtině drive, tedy schopnost jít si za svým a dosahovat svých cílů. Každopádně k tomu přispěly také, řekněme, náhody, protože Václav Klaus byl už nejméně dvakrát v situaci, kdys skutečně stačilo velmi málo, aby i z té nejvyšší politiky odešel, bylo to jak v roce 97/98, kdy si myslím já osobně, že bylo poměrně velkou chybou nedat mu příležitost sestavit vládu okamžitě poté, co padla vláda ODS, po takzvaném sarajevském atentátu, protože to, že se mu té příležitosti nedostalo, tak z něho vytvořilo jakéhosi politického mučedníka, který pak vstal z popela a v té české politice dál fungoval. Potom samozřejmě to bylo naprosto, jak se teď hezky říká v češtině, prokaučovaná volba prezidentská v roce 2003, protože tehdy Václav Klaus prostě neměl de facto politický nárok vyhrát, ale to, že to Vladimír Špidla a jeho spojenci tak zásadním způsobem pokazili, to vrátilo Václava Klause do politiky, ale, i když tedy zmíním tyto dvě věci, tak si myslím, že každopádně Václav Klaus je v tomto směru výjimečný. Nechci to nějak zesměšňovat, nebudu mluvit o nějakém prahnutí po moci nebo něčem podobném, myslím si, že prostě má schopnost pracovat v těch politických strukturách a dosahovat svých cílů.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se to potvrdilo i v té prezidentské volbě, kdy bylo zřejmé, že tedy to jeho zvolení bude pravděpodobnější než něco jiného, protože mohl disponovat sto dvaadvaceti hlasy volitelů za ODS a zbývalo mu tedy sehnat těch hlasů jenom devatenáct a dá se říci tedy, že by bylo velkým překvapením, kdyby tentokrát neuspěl, ale k tomu překvapení zas nezbývalo tak mnoho. Pokud se vrátíme k té první volbě, tak tam ve třetím kole, kdyby tedy komunisté v té třetí volbě podpořili Jana Švejnara, tak to bylo remízou a v té situaci, v té atmosféře by se klidně mohlo stát, že by jeden hlas se překlonil na druhou stranu. Takže zdánlivě hladká cesta za obhajobou zas až tak hladká nebyla.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Tak nepochybně hladká nebyla. Já si myslím, že Václav Klaus, aspoň to, co říkali ti lidé, kteří jsou mu blízcí, tak nesl tu prohru v té první volbě jako velice těžko, protože měl tu ambici, aby si společnost myslela, že je chtěn a že obstál v tom první. Takže to nebylo úplně jednoduché. Tam vůbec hrálo strašně moc věcí roli v té první volbě, například ten naprosto fascinující fakt, že po tom druhém kole najednou se zjistilo, že v těch spočítaných hlasech jsou dva hlasy vlastně navíc, což společnost celkem nechalo v klidu, na to, že tady samozřejmě někdo mohl klidně vytáhnout nějaké pochybnosti, jestli vůbec nedochází k manipulaci s tou volbou, i když zřejmě šlo spíše jenom o chybu, ale to je jedno, i ten samotný detail, že když se to spočítalo, najednou měl někdo představu, že má sto čtyřicet jedna hlasů, tak to samozřejmě ihned začlo fungovat na ten tábor těch jeho oponentů, jako že je to de facto prohrané. A jestli se potom podíval na tu druhou volbu, tak ta atmosféra byla úplně jiná. Tam prostě na ten Hrad už se přicházelo ráno, ti lidé z toho tábora Jana Švejnara už mluvili o jasné porážce, a to ještě nebyla ani zmínka o poslankyni Zubové ze Strany zelených, která zmizela. Takže tam už v tu chvilku bylo vlastně téměř rozhodnuto dopředu. Takže ano, možná bylo to blízko tomu, že by Václav Klaus neuspěl, ale spíše by to bylo obrovské překvapení. Vy jste správně zmínil, že měl sto dvacet dva hlasů. Navíc za ním stála vládní strana, která měla mnohem víc co nabízet těm buďto nerozhodnutým nebo očekávajícím volitelům, a to myslím, že bylo naprosto jednoznačně rozhodující.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- S odstupem doby dá se nějak hovořit o tom, zda pro Václava Klause hrála veřejná volba více než tajná, protože na úvod se tvrdilo, že pokud tedy něco může zkomplikovat Václavu Klausovi cestu na Hrad, tak je to způsob volby, že když bude veřejná, že to ti volitelé budou mít těžší vyjádřit jiný názor než má například strana, za kterou kandidovali nebo v jejímž klubu působili, ale s odstupem doby není naopak možné tvrdit, že kdyby byla volba tajná, že ta volba by byla ještě zajímavější?
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já už jsem napsal možná měsíc nebo dva před tou volbou, že samozřejmě z hlediska jakýchsi etických principů ta veřejná volba je lepší, protože na jedné straně tam lze vzít tu námitku, že to je nástroj diktátu politických stran sekretariátu, ale na druhé straně to skutečně zamezuje určité netransparentnosti a různým čachrům, což nakonec bohužel, jak se ukázalo, tak to u některých poslanců a senátorů zřejmě asi nezafungovalo. Ale pokud jde o tu tajnou volbu, tak z taktických důvodů to určitě bylo lepší pro Jana Švejnara, protože není jasné ani v tomto okamžiku, na kolik lze brát vážně slova Miroslava Šloufa, který se potom odhalení své schůzky s kancléřem Weiglem tak trochu chvástal v jednom rozhovoru v médiích, že Paroubek zažije šok v té tajné volbě, kolik tedy už Šlouf zřejmě sehnal těch volitelů ze sociální demokracie, aby volili pro Klause, ale my jsme především nevěděli nic o tom, kolik volitelů případně z Občanské demokratické strany by podpořilo Švejnara a Švejnar sám řekl do médií, že ta skupinka, že ví o některých lidech z ODS a že ta skupinka není malá, že to je spíše skupina. Takže já bych řekl, že pokud to nebyl nějaký taktický výrok, tak vzhledem k tomu, že různá vyjádření Miroslava Šloufa lze brát přinejmenším s rezervou a Švejnar dokázal, že obvykle mluví pravdu, tak bych spíš věřil Švejnarovi a je tedy možné, že ta tajná volba skutečně mohla dopadnout všelijak.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V této souvislosti nakonec dá se říci, že nejvíc prospěla Václavu Klausovi, že tedy je naprosto zřejmé, kdo ho volil, tedy může vyloučit ty spekulace o tom, že ho podporovali přímo komunisté, zároveň je ale zřejmé, že kdyby tedy se nepodařilo odloupnout ze sociální demokracie jednoho poslance a kdyby poslankyně Strany zelených nechyběla, tak ani to by nestačilo. Pak by asi museli nastoupit další zákonodárci z řad buď nezávislých senátorů nebo z řad KDU-ČSL, aby dodali tu většinu.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Já bych souhlasil, že možná ta tajná volba pro Jana Švejnara mohla bejt výhodnější, to se nikdy samozřejmě nedozvíme. Já jsem to taky říkal před tou volbou i z toho důvodu, že nejenom ODS, ale já myslím, že dokonce i někteří lidovci, kteří veřejně deklarovali, že budou podporovat Václava Klause, tak by v té tajné volbě možná dali hlas Janu Švejnarovi, protože to bylo opět, potom už museli ukázat, že podporují de facto ani ne tak prezidenta, jako tu církevní restituci. Souhlasím i s tím, že vliv Miroslava Šloufa upadá v ČSSD, je to, že se přece trochu přeceňuje. Určitě nějaký dopad má, ale nepřeceňoval bych to tak, jako že může třetinu zákonodárců za ČSSD nějakým způsobem ovlivnit, ale já myslím, že pro Václava Klause je téměř jedno, jestli vyhrál veřejnou volbou nebo tajnou volbou. On bude a vždycky to dělá, tvrdit, že vyhrál jednoznačně, bude to tak interpretovat, takže tam ten úplně vliv nemá. Ano, tentokrát ho nevolili přímo komunisté, byť myslím, že mu docela pomohli tím znejistěním toho tábora Jana Švejnara, ale zase nevím, jestli úplně stojí o to, že všichni budou mluvit o tom, že tři z těch klíčových hlasů mu dali lidé, kteří přeběhli do vládního tábora za velmi prapodivných a dosud nevyjasněných okolností, takže tam vlastně bych, co se týká té interpretace, z našeho pohledu bych v tom zase velký rozdíl neviděl.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když už zde padlo jméno Miroslava Šloufa, tak samozřejmě kolem jeho schůzky s kancléřem prezidenta Jiřím Weiglem se odehrály podivné hry. V této souvislosti se dokonce hovoří o tom, že do nich mohli být zapojeni lidé mající nějaký vztah k tajným službám. Dá se hovořit tedy o tom, že tajné služby měly nějaký zájem na tom, jak prezidentská volba dopadne a že mohly tento akt nějakým způsobem ovlivňovat?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Tak bohužel víme, že jak v české policii, tak v českých tajných službách se neustále vedou jakési války a že tu jedna část policie podporuje tu jednu politickou stranu zdánlivě tedy, nebo pouští informace, které, když neřekneme přímo podporuje, tak pouští informace, které zcela jednoznačně vyplývají nebo vyznívají ve prospěch jedné politické strany, tu zase informace ve prospěch jiné politické strany. Vedou se tam souboje mezi různými složkami nebo vedly donedávna, unikají zcela cíleně odposlechy a podobné věci, tak já bych se vůbec nedivil, kdyby i do prezidentské volby, třeba do úniku těchto informací byly tajné služby nějakým způsobem zapojeny, ale přesto si myslím, že je třeba odlišit dvě věci. Samozřejmě, pokud tady došlo k takovému úniku, a to si myslím už dávno, tak je třeba takovým únikům zamezit a je třeba je potrestat, protože koneckonců by nemělo být zase až tak složité zjistit, kdo například pouští do médií různé odposlechy a podobně, ale zároveň si myslím, že je třeba oddělit to od té samotné skutečnosti, to znamená, že se skutečně sešel pan Šlouf s panem Weiglem a že něco domlouvali, a to by v tom nemělo zaniknout. Reakce Mirka Topolánka, který se snažil to líčit jako jakési spiknutí tajných služeb, tak dobře, pokud to bylo jakési spiknutí, tak ať se najdou viníci a potrestají, ale nemůže popřít, že se sešli tito dva a že se pak pan Šlouf v médiích vychloubal tím, že má tedy řečeno lidově zmáknutou část sociální demokracie tak, aby volila pro Václava Klause, i když on tvrdil, že to je jenom s pomocí přemlouvání.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady na tom je zvláštní, že lobbisté se nescházeli, dalo by se říci, s představiteli jednotlivých stran, ale že v tomto případě konkrétně došlo ke schůzce lobbisty s kancléřem prezidenta a v jednom případě dokonce lobbisty rovnou s prezidentem. Jak tedy v této hře může něco nabídnout, dalo by se říci, prezident nebo jeho okolí?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Já musím říct, že mě překvapila zejména teda schůzka Václava Klause s panem Surňakem, vyhlášeným lobbistou. Překvapilo mě to, protože bych nečekal, musím přiznat, nečekal, že hlava státu má zapotřebí se setkávat s takovými lobbisty, navíc s takovou pověstí. Ale jakoby co z toho mají oba, je, myslím, naprosto zřejmé. Václav Klaus samozřejmě z toho získá minimálně informace, co se děje v sociální demokracii, případně radu, s kým ještě třeba promluvit nebo třeba informaci, čeho se podařilo dosáhnout. A pro pana Surňaka, tak to je nepochybné. Tak ve chvíli, kdy se veřejnost dozví, že jedná s prezidentem republiky den před volbou, tak si myslím, že v tuto chvilku už bude mít tolik zakázek, že za dva roky už nebude muset v životě nic dělat. To je prostě reklama, lepší si neumíte představit. A on to uměl vždycky skvěle, vždycky se tak ukázal, ukazoval kolem Stanislava Grosse, a to dokonce i ve chvíli, kdy nic nedělal, jenom proto, že najednou se to v těch médiích objeví a ono to potom zvyšuje tu jeho cenu. Samozřejmě to samé i pro Miroslava Šloufa. Já myslím, že ani na vteřinu nelitoval toho, že se objevil na té obrazovce, a pro pana Weigla, tak to je to samé. Tak ten potřebuje taky vědět, co se děje, jestli se může podílet na zajištění podpory pro svého šéfa, tak to samozřejmě i zvýší jeho, řekněme, kredit u prezidenta, navíc oni jsou si hodně s Václavem Klausem blízcí, takže tam myslím, že taky ten důvod je celkem logický.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže to byl Erik Tabery. Jiří Pehe.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych k tomu možná dodal jednu poznámku, že ty schůzky samotného prezidenta nebo jeho řekněme pravé ruky, jeho kancléře s těmito lidmi možná svědčí také o tom, že Václav Klaus ne tak úplně důvěřoval tomu vyjednávacímu týmu ODS, že radši si některá vyjednávání možná jeho lidé vedli po své vlastní ose, protože možná že oni ani nevěděli, co přesně můžou od ODS nebo některých lidí v ODS očekávat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když jsme právě u ODS, tak samozřejmě v této souvislosti prezidentská volba měla také vliv nejen na dění uvnitř ODS, ale na dění uvnitř vládní koalice, tam se ty vztahy poněkud vyhrotily, především někteří občanští demokraté nemohou zapomenout zeleným, že je nepodpořili při prosazování tajné volby a že ostře kritizovali Václava Klause. Zde je názor premiéra Mirka Topolánka.
Mirek TOPOLÁNEK, předseda vlády /ODS/ -------------------- Samozřejmě, že ta koalice tím trošku utrpěla, ale to se dalo očekávat, to jsme věděli už v lednu loňského roku, kdy jsme podepisovali koaliční smlouvu bez tohoto dodatku, bez této klauzule. Musíme to ustát, protože pokud není jiná alternativa nebo rozumná alternativa, tak zodpovědný politik teď nebude říkat žádná ostrá silná prohlášení.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik premiér Mirek Topolánek. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Tentokrát je zaměřen na prezidentskou volbu. Hosty ve studiu jsou politolog Jiří Pehe a zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt Erik Tabery. Kdybych se měl chvíli zastavit u napětí uvnitř koalice, tak s trochu zjednodušení by se dalo říci, že to napětí není zas tak dramatické a že svým způsobem se hodí některým lidem uvnitř ODS, že spíše je to takový souboj uvnitř ODS, který se odehrával už před prezidentskou volbou a zdá se, že bude pokračovat i po ní. Ostatně mezi dvěma volbami ve sněmovně neprošel jeden z návrhů zelených a někteří občanští demokraté to interpretovali jako dání přes prsty zeleným za chování v té první volbě a v této souvislosti bylo zajímavé, že proti většinou hlasovali poslanci z Prahy a ze Středočeského kraje, tedy z regionů, kde má silné postavení jak Pavel Bém, tak Vlastimil Tlustý, kteří se netají tím, že nemají zrovna nejvřelejší vztah s Mirkem Topolánkem. Je prezidentská volba další ze zástupných problémů jaksi hrát hry uvnitř ODS?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že vztah k zeleným bude ve skutečnosti dosti základním prubířským kamenem té koalice, pokračování té koalice, protože já si vůbec nemyslím, že ta silná vyjádření vůči zeleným ze strany Pavla Béma vlastně hned po skončení té volby byla nějakou náhodou a že si to Pavel Bém sám takto vymyslel, to se nedá dost dobře předpokládat. Já si myslím, že to je jakési pokračování dosti ostrého, nebo zatím možná jenom testování dosti ostrého postoje samotného prezidenta k zeleným. Václav Klaus takovéto věci nezapomíná a nezapomene a i kdyby se Mirek Topolánek stokrát snažil ty vztahy v koalici urovnat, tak já si myslím, že Václav Klaus buď sám nebo prostřednictvím svých lidí udělá cokoliv, aby zelené buď nějakým způsobem ponížil nebo vyhnal z koalice, takže to může být vyjádření Pavla Béma, nebo to může být také již zmíněný ekologický zákon, který nakonec byl schválen, tuším, až když zasáhnul Mirek Topolánek, který se může octnout na stole prezidenta a on může použít svého frekventovaného nástroje, a to je veto.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To je právě zajímavé, že Mirek Topolánek sice byl také nervózní při té první volbě, ale potom ubral, a naopak snaží se udržet tu koalici pohromadě. Dá se říci, že je to premiér, který se snaží vyjít vstříc svým partnerům, ať už se to projevilo dejme tomu v obsazení jednotlivých křesel i, dalo by se říci, v tom vládním programu, takže je to opět paradox, že pokud tedy hrozí, dalo by se říci, koalici nebezpečí, tak většinou to bývá zevnitř té nejsilnější strany.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Já myslím, že Mirek Topolánek si velice rychle spočítal, že prostě bez zelených nebude vládnout a že když padne tato vláda, tak může padnout i on. To myslím, že je pro něj jako jasná zpráva. Vedle toho si myslím, že mu i trochu vyhovuje, že část té jeho strany je tak útočná vůči zeleným, protože to samozřejmě nějak zvyšuje tlak a trochu na ně tlačí. Myslím si, že znervózní akorát až ve chvíli, kdy to už přerůstá do těch variant, že by někdo chtěl z ODS vyhnat zelené z vlády. Tak já myslím, že se stalo jediné, že vlastně pro ty členy ODS, kteří měli problém se zelenými už předtím, tak získali další argument, který budou používat, ale našli by se i jiní. A teď je skutečně otázka do budoucna, jakým tlakům ještě všem bude ta vláda vystavena. Myslím si, že skutečně Václav Klaus už zahájil trochu ten útok na pozici zelených ve vládě. To ve chvíli, kdy Martina Bursíka zmínil vlastně v tom bloku těch, kteří chtějí změnit ten polistopadový režim, takže tam já myslím, že to už je takové první řekněme salva. Teď je otázka, na kolik se to uklidní, na kolik bude ODS ochotná tomu naslouchat nebo nenaslouchat, ale samozřejmě ve chvíli, kdy se vám objeví nějaký problém konkrétní, ať už bude řešení energetické problematiky nebo něčeho takového, tak samozřejmě někdo zase může vytáhnout tu otázku prezidentské volby a znovu to rozehrát.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pokud by se rozpadla tato vládní koalice, tak by to s velkou pravděpodobností znamenalo, že rovněž Mirek Topolánek by měl velké problémy uvnitř strany obhájit svůj post a že by to mohlo znamenat jeho ústup z politického výsluní a že by svým způsobem se tak zabily dvě mouchy jednou ranou, protože vztahy mezi Hradem a premiérem nejsou také ideální, jednak by zelení zmizeli z vlády a Mirek Topolánek z čela ODS.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Tam je ale nepochybné, že část ODS by to uvítala. Tam jde o to jenom, jak je, na kolik je veliká a v tuto chvilku nemá na to příliš možností, protože Mirek Topolánek vyhrál prostě za posledních pět let všechno, co se vyhrát dalo, takže v tu chvilku jakýkoliv útok na něj by skončil neúspěšně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže to byl Erik Tabery. Jiří Pehe.
Jiří PEHE, politolog -------------------- No, já bych řekl, že Václavu Klausovi nemusí tak úplně nezbytně vadit situace, v níž by tato vládní koalice se rozpadla a vzhledem k tomu, že podle české ústavy je velmi těžké dosáhnout předčasných voleb a to by se asi nepodařilo, a vzhledem k tomu, že Jiří Paroubek to řekl velmi asertivně v jednom okamžiku, že v tomto volebním období už nepřipadá velká koalice v úvahu, tak ta vláda by musela dovládnout menšinově, což by značně dále oslabilo vládu i předsedu vlády, a tím hlavním hráčem na politickém poli ještě v mnohem větší míře, než bude, když tady bude silná vláda, by byl Václav Klaus, a to by určitě Václavu Klausovi by nikterak nevadilo. On by si na sebe mohl tak trochu nahrnout celou řadu pravomocí přes tu vládu, které jinak bude vykonávat předseda vlády, vláda například ve vztahu k Evropské unii.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se měl ještě chvíli zastavit u vládní koalice, tak bychom se mohli zaměřit i na další členy, protože neklid po prezidentské volbě vládne i uvnitř těchto stran, například u lidovců se vedou spory o to, zda bylo správné podpořit toho či onoho kandidáta. Objevily se tam názory některých krajských organizací, že byly ty organizace podvedeny, že nebyl brán v potaz ten jejich názor a že tedy ti poslanci by měli složit mandát a tak dále. Nemůže i ten nejednoznačný postoj lidovců vést, dalo by se říci, buď k nějakému štěpení té strany nebo k výměně ve vedení?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Já myslím, že skoro nejzajímavější vývoj se odehrává teď v KDU-ČSL. Tam dochází k takovému prapodivnému jevu, který už je X měsíců a dříve by byl téměř nemyslitelný, a to je, že se ta jakoby nejvyšší elita, tím myslím poslance a senátory, že se tak zvláštně odtrhává od té členské základny, skoro to tak působí, jako kdyby to byla vlastně součást ODS a je tam silné pnutí zejména zespoda, navíc potom ještě dochází k silným srážkám uvnitř jakoby té, toho topmanagementu, řekněme, té strany, a tam jakoby předvídat, co se stane, je hodně těžké, ale jako zajímavé je to, že se může stát téměř cokoliv. Tam to může skončit krizí, že se ta strana rozpadne, tam to může skončit tím, že potom někdo zavelí přímo, ať skutečně se spojí přímo s ODS, což teda názory už tady byly, a zároveň tady skutečně se může stát, že nastane to, co už se stalo, když Miroslav Kalousek navrhl vládu s ČSSD a s podporou komunistů, tedy že dojde k jakési revoluci, ale myslím si, že na to už není tolik síly v té straně a navíc ani není příliš lidí, kteří by tu revoluci dělali. Ale myslím, že KDU-ČSL dnes je ve své možná nejkomplikovanější historii, teď samozřejmě neberu to období totalitní, ale myslím si, že je to skutečně pro ně velmi nelehká situace.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já bych především chtěl říct, že ačkoliv se tady hodně mluví o přeběhlících nebo řekněme lidech, kteří byli za velmi podivných okolností přesvědčeni, aby volili pro Václava Klause, a ti jakoby nakonec rozhodli tu volbu, mluví se taky hodně o několika nezávislých senátorech anebo také o roli komunistů, kteří údajně tím svým taktizováním nakonec tak trochu vystrašili /nesrozumitelné/ tábor, tak je prostě třeba jasně říci, že ten nejdůležitější podíl na znovuzvolení Václava Klause mají lidovci, prostě tady bylo čtrnáct lidoveckých volitelů, k nimž Václav Klaus potřeboval už jenom dalších pět lidí, aby získal tu většinu sto čtyřiceti jedna. A tyto hlasy od lidovců dostal. Samozřejmě tam je několik skupin. Za prvé teda skupina lidí, která ho už volila v roce 2003, a těm to lze nějakým způsobem, řekněme, odpustit, pokud jde o jejich vlastní principy, protože koneckonců oni jsou aspoň konzistentní, ale pak jsou tam lidé, kteří volili nakonec pro Václava Klause za velmi zvláštních okolností a zcela v rozporu s tím, co dříve říkali, lidé jako Cyril Svoboda a další, kteří se k němu přiklonili buď tedy z taktických důvodů, že skutečně doufají ve schválení toho zákona o církevním majetku, nebo lidé, kteří se k němu přiklonili třeba proto, že si uvědomují, že lidová strana je skutečně v určitém úpadku a že jediná záchrana může být pod křídly ODS a nechtěli si ODS znepřátelit. A pak tam bylo několik volitelů, kteří volili stejně jako ti přeběhlíci za velmi podivných okolností a také kolabovali a podobně. Takže já bych řekl, že lidová strana skutečně nám tady předvedla velmi zvláštní divadlo, které nezůstalo bez povšimnutí v členské základně. Já jsem napsal takový článek o té roli lidovců a byl jsem překvapen, jaké množství e-mailů jsem dostával právě od řadových lidovců v reakci na ten článek, kde jsou, opravdu lidi jsou hodně rozhořčeni, ti členové KDU-ČSL. Oni sami nechápou, co se v té straně děje, a to může skutečně vyústit do toho, že tato strana už tady s námi jako strana, samostatná strana dlouho nebude v české politice, což by zásadním způsobem změnilo mapu politickou tady v České republice.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- On rozruch kolem lidovců asi jen tak neutichne, protože v souvislosti s prezidentskou volbou se hovořilo také o tom, že dojde k návratu Jiřího Čunka do vlády a nyní to vypadá, že se na tom pracuje. Jak může tento krok zamíchat kartami nejenom uvnitř KDU-ČSL, ale i uvnitř koalice?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Tam bych to asi rozdělil. Pokud jde o KDU-ČSL, tak tam to úplně jakoby přímý vliv mít nemusí, byť, když jsme tady rozebírali právě, kdo jak se choval, tak tam bylo naprosto jednoznačné, že Jiří Čunek, který hlasoval pro Jana Švejnara, což mnohé překvapilo, protože si mysleli, že bude chtít jít do vlády za obchod za Václava Klause, ale on si jako velice dobře spočítal, že skutečně ten odpor té členské základny je tak obrovský, že to by mohlo být de facto teprve to, co by mu zlomilo ten politický vaz. Takže tam z tohohle pohledu on se choval pragmaticky. Ten návrat pro ní je důležitý v tom ohledu, že když se nevrátí, a naznačil to už víceméně, tak by možná přestal usilovat o to být nadále předsedou KDU-ČSL. To by potom zase mohlo vyvolat jakoby další debatu, co s tou stranou bude a jak se to vyvine. Ale samozřejmě jinak pro tu koalici, tak to je ta druhá část, tak Karel Schwarzenberg znovu zopakoval, že když se vrátí Jiří Čunek, tak bude, tak odejde. Navíc, jak jsme si dnes mohli přečíst v Hospodářských novinách, tak ta kauza se znovu zamotává, protože předsedkyně Nejvyššího soudu dává kárnou žalobu na svého zástupce Kučeru, protože má podezření, že skutečně zasáhl do té kauzy špatně, takže tam se to znova bude nějak otvírat, znova to bude komplikovat situaci té vládě. Pokud Schwarzenberg odejde, tak zřejmě by odešli zelení, to se celkem dá předpokládat, byť by se tomu asi snažili nějak vyhnout, ale těžko by to ustáli, takže tam by to jakoby mohlo mít skutečně dopad až na existenci této vlády.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe.
Jiří PEHE, politolog -------------------- Lidovci skutečně jsou ve velmi těžké situaci. To, že například Miroslav Kalousek takovým nehorázným způsobem obvinil Tomáše Halíka z toho, že on tím, že tlačil na lidovecké volitele, aby volili koneckonců v souladu se svými principy protikandidáta, protože s Janem ..., tedy s Václavem Klausem měli v minulosti lidovci docela špatné zkušenosti, pokud jde o církevní majetek, konkordát a tak dále, rozhodně coby proevropská strana nejsou s ním v jedné linii názorově, ani pokud jde o Evropskou unii, takže tam absolutně není jasné proč, snad kromě nějakého velkého obdivu ke Klausově osobnosti, který vyjadřuje třeba Miroslav Kalousek opakovaně, proč by měli volit Klause, a to je přesně to, na co Halík upozorňoval. Nakonec on sám se stal v podání Kalouska jakýmsi hlavním viníkem zvolení Klause, protože údajně tedy lidovečtí volitelé někteří nerozhodnutí se zatvrdili po té jeho, po tom jeho tlaku. To je něco tak myslím si pro ty skutečně věřící volitele nebo řekněme voliče lidovců, něco tak zamotaného a zároveň nestravitelného, že si ta strana může jedině dále ublížit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se posunul dál a tedy k zeleným, tak ani zelení nepřestáli tu prezidentskou volbu úplně bez šrámů. O tom vyhrocení vztahů vůči ODS už jsme hovořili, ale došlo tam také k jednomu zajímavému momentu, že tedy té druhé volby se nezúčastnila poslankyně Zubová. V této souvislosti se objevily různé pochybnosti o tom, proč nebyla přítomna. A na povrch opět vyplynulo to, co už je zřejmé delší dobu, že i uvnitř Strany zelených je určité pnutí, že na jedné straně je Martin Bursík a na druhé straně Dana Kuchtová a že různě spolu bojují a že ten souboj, jak pokračoval i v průběhu té prezidentské volby, právě interpretací té neúčasti poslankyně Zubové na tom hlasování?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Tak to, že tam ve Straně zelených jsou problémy, tak to je evidentní a bylo to evidentní už před tou volbou. Já myslím, že to úplně nemusí znamenat, že ta neúčast má nějakou souvislost s těmi křídly, spíš možná ta interpretace se potom stává součástí těch základních sporů. Ta neúčast paní poslankyně Zubové je prostě záhadou, byť ona si myslí, že jednoduše řekla, že je nemocná, a tudíž, že to je vysvětlené, já si myslím, že to je velice naivní představa, když máte prostě nejdůležitější hlasování téměř za X let, ta strana se do toho hodně ponořila, přišla s vlastním kandidátem, které ostatní strany přijaly, tak samozřejmě musela očekávat, že tam bude velký tlak, že tam bude velký zájem, co se děje, a to prostě jedna SMSka nevyřeší, ať už by byla sebepravdivější. Navíc myslím si, že ten argument některých zelených, že kdyby se aspoň pokusila jim říct, ať to zkusí třeba aspoň protáhnout tu volbu, požádat o odklad, čemuž většinou ty politické strany vyhoví, tak by to vzbuzovalo dojem, že má chuť se toho zúčastnit a že to zkusí. Takhle to vypadá, že se tomu chtěla vyhnout a samozřejmě my nevíme ty důvody, nevíme, ale když se to dá do souvislosti toho, čeho jsme byli svědky, tak prostě se nikdo nemůže divit, že to vzbuzuje obavu ať už z nějaké korupce nebo z nějakého ovlivňování nebo čehokoliv, což dneska nevíme. Ale divit se tomu, že jsou ty pochybnosti na straně veřejnosti, je prostě podle mě naprosto naivní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A dá se nějak do budoucna předpokládat, že ten rozruch, to pnutí uvnitř ustane, nebo zelení budou vlastně vystaveni dvojímu tlaku, jednak zevnitř a jednak zvenčí, což taková malá strana a mladá strana nemusí jen tak vydržet?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já myslím, že pnutí uvnitř zelených bude pomalu eskalovat, a to zejména v souvislosti s hlasováním o umístění amerického radaru v České republice, protože to je pro ně téma, které na jedné straně může, pokud by pro něj nehlasovali, tak může skutečně způsobit skutečně rozpad té koalice, na druhou stranu, pokud pro něj budou hlasovat, tak to může způsobit rozpad Strany zelených, oni si musí vybrat. A takže to je téma nesmírně citlivé. Myslím si, že to křídlo Kuchtové, ke kterému zřejmě patří i Zubová, s tím radarem mají problémy a možná, že ta otázka toho radaru byla tak trochu v pozadí, protože koneckonců pan Stropnický sám napsal článek, v němž vyzýval, aby vlastně zelení přijali tu nabídku komunistů ohledně radaru, což samozřejmě z taktických důvodů udělat nemohli v tu chvíli, ale to je jiná věc. Každopádně to jednání paní Zubové je velmi podivné a já, kdybych byl v politice a takto jednal, tak se, tak bych se dost bál, že teda menší armáda novinářů okamžitě navštíví nejrůznější ústavy pro studium totalitních režimů a budou se mi hrabat v minulosti až po pradědečka, protože když někdo takto nevysvětlitelně jedná, tak musí nutně vzniknout spekulace, že za tím je něco jiného, než jakási racionální úvaha.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybychom se tady měli posunout dál a vrátit se k jednomu z aktérů prezidentské volby, konkrétně k Janu Švejnarovi, tak se ukázalo, že se těch obou voleb nezúčastnil pouze jako kompars, ale že byl pro Václava Klause těžkým soupeřem. Zároveň se ukázalo, že se Janu Švejnarovi podařilo oslovit veřejnost a v této souvislosti se objevily spekulace, že by mohl Švejnar toho využít a založit novou politickou stranu. Co si o tom myslí právě Jan Švejnar?
Jan ŠVEJNAR -------------------- V této chvíli máme dostatek politických stran a nevidím důvod, proč by měla vznikat nová strana. Též myslím, že by to nebylo loajální vůči stranám a subjektům, které mě podporovaly, nevidím to jako krok, který by byl sjednocující.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik Jan Švejnar. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, tentokrát je zaměřen na volbu prezidenta republiky. Hosty ve studiu jsou zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt Erik Tabery a politolog Jiří Pehe. Ze slov Jana Švejnara je zřejmé, že novou stranu zakládat nebude, ale samozřejmě z jeho výroků zatím není úplně zřejmé, co bude dělat dál, jestli tedy se bude připravovat pět let na další prezidentskou volbu, nebo jestli se nějakým jiným způsobem zapojí do politiky. Jak tedy naložit s tím kapitálem, který Jan Švejnar získal v době prezidentské volby, Eriku Tabery?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Tak to já mu určitě neporadím, ale nepochybně z toho, co člověk tak slyší z jeho okruhu, tak myslím, že tady bude nějaká snaha o to zůstat v té politice, udržet si tu nezávislost tady, nevstupovat do nějaké strany nebo nějakou nezakládat, ale zůstat v pozornosti jak médií, tak veřejnosti a případně za pět let se zúčastnit pravděpodobně už přímé volby prezidenta. Samozřejmě to má spoustu pochybností nebo nejasností, protože udržet pět let pozornost médií je velice těžké, a to dokonce i kdyby třeba kandidoval do Senátu, což by mohla být asi ta nejjednodušší cesta, tak samozřejmě na Senát není tolik upřená pozornost, což má výhodu, že nejste tak jako, řekněme, v uvozovkách zašpiněn tou politikou, ale zároveň trochu sejdete z očí, sejdete z mysli. Takže já úplně nevidím, jaká ta strategie bude, jestli zelení myslí vážně ten nápad, že už teď by rozjeli de facto kampaň za přímou volbu a za zvolení Jana Švejnara, možná by to mohla být ta cesta, ale znova říkám, myslím, že je velice těžká, protože udržet pět let někoho v centru jeho pozornosti, je téměř nadlidský úkol.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si rovněž Jiří Pehe, že by Jan Švejnar se neměl aktivně zapojit do nějaké politické strany? V této souvislosti se spekuluje o zelených nebo o sociální demokracii a v souvislosti se sociální demokracií se hovoří o tom, že by mohl případně vážně ohrozit Jiřího Paroubka a že by se mohl stát tou osobou, která tedy skutečně naplní ta slova o modernizaci sociální demokracie?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já si myslím, že v tomto okamžiku skutečně není v zájmu Jana Švejnara zakládat politickou stranu nebo do nějaké vstupovat, protože zdá se, že jeho zrak je upřen na tu další prezidentskou volbu a on v okamžiku, kdyby se stal straníkem, tak si tu situaci velmi stěžuje. Já jsem před časem napsal článek, kde jsem jaksi předpovídal, že na něho bude vyvíjen velký tlak, aby založil politickou stranu, a to se skutečně děje, protože si s ním spousta lidí v takovém tom okruhu liberálního středu spojuje velké naděje. On má ovšem naprostou pravdu, když říká, že by to vlastně bylo neloajální k těm stranám, které ho podporovaly. On by sice neohrozil asi příliš sociální demokracii, protože to liberální křídlo sociální demokracie je poměrně slabé, ale on by mohl zničit zelené, protože v okamžiku, kdyby založil středovou liberální stranu, tak spousta voličů zelených by přešla zřejmě k němu a zelení by měli velký problém se dostat do parlamentu. Byl by samozřejmě také velkou hrozbou pro liberální křídlo v ODS nebo část voličů by zřejmě přešla k němu odtamtud a svým způsobem pro lidovce, ale sám říká, nechce, nechce především ohrozit ty strany, které ho kandidovaly. Takže já si myslím, že ta role jeho bude spíše, že nějakým způsobem v politice zůstat musí a nedivil bych se, kdyby se přiklonil k té senátní kandidatuře. Já souhlasím s tím, že to je asi ne příliš viditelná role, ale také záleží na tom, co bude dělat. Jsou senátoři tohoto typu nebo byli v minulosti jako třeba Václav Fischer, kteří se nechali zvolit a pak zmizeli, používali to spíš jako nástroj k něčemu jinému tu svoji, to svoje senátorské křeslo, ale existují způsoby, zejména pokud by měl okolo sebe vybudován jakýsi, nebo vybudováno jakési neformální hnutí, tak existovala by celá řada způsobů, jak ho pravidelně zviditelňovat a udělat z něho takového, řekněme, seniorního senátora, který by v tom Senátu hned vedle předsedy a místopředsedů hrál nějakou významnou roli, a to by byla asi role, která by mu mohla docela dobře posloužit k nástupu do té příští prezidentské funkce. Já musím také říci, že on, pokud by se stal senátorem ,tak o to své zviditelňování nebo o to jeho zviditelňování by se hodně dobře staral Václav Klaus a jeho lidé, protože by do něho neustále se trefovali, takže oni by mu dělali reklamu de facto.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Erik Tabery?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Já ještě jenom dvě poznámky k tomu, ještě proč by nezakládal tu stranu. Já si myslím, že si celkem dobře spočítal, že ty naděje, které někdo vkládá do té nové strany, se nikdy nedají naplnit. Já si myslím, že to už se tady ukázalo několikrát, že tam je vždycky taková ta naděje v tu úplně čistou bezchybnou politiku, která prostě neexistuje. A druhá věc, u toho Senátu, ano, je to jakoby lepší cesta. Zase tam se přece jenom hlasuje o zákonech a kontroverzních tématech, on by se musel vždycky někam přidat. A já myslím si, že i tohle pro něj může být problematické, protože přeci jenom je to skutečně v mnoha ohledech liberální politik, ekonom, takže ve chvíli, kdyby třeba podporoval něco, co by bylo blízké ODS, tak se dá předpokládat, že velice rychle ztratí podporu sociálních demokratů anebo opačně, takže, protože zelení jsou zase ve vládě, takže on by musel hlasovat buďto proti, de facto proti zeleným nebo proti sociálním demokratům. Takže de facto skutečně každý krok, který udělá, může být svým způsobem chybný a bude na něm jenom, aby se rozhodl, jako jakým směrem chce jít a jestli chce třeba rozšířit nebo trochu pozměnit i tu část stran nebo těch politiků, kteří ho podporují, a to myslím, že pro něj bude asi to nejtěžší rozhodování.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A znamená to tedy, že i v případě výhledu přímé volby prezidenta za pět let se kandidát bez nějaké silné podpory, silného zázemí politické strany neobejde?
Jiří PEHE, politolog -------------------- V žádných přímých prezidentských volbách v žádné zemi se takový kandidát, nebo řekl bych to trošku jinak, málokdy se takový kandidát vyskytne, že by skutečně mohl si to celé sám zorganizovat, že by měl dost prostředků, organizační zázemí. Obvykle ti kandidáti jsou podporováni nějakou velkou politickou stranou nebo několika politickými stranami, a to nebude v případě zavedení přímé volby výjimka ani u nás.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V této souvislosti se tedy můžeme dostat na závěr k přímé volbě prezidenta, myslíte si tedy, že je to nezbytně nutné, aby se měnil způsob volby prezidenta v České republice? Samozřejmě politici, když dojde na emoce a na vášně, tak vždy tvrdí, že se s tím musí něco udělat, ale je to samozřejmě zásah do ústavy, je potřeba získat určitou silnou podporu pro tyto změny a většinou to končí tak, že po chvíli se na to zapomene a občas se to připomene, ale nic zásadního se neděje.
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- Tam je potíž v tom, že už v tuto chvilku se téměř dá říct, že prezident politické strany nezajímá. Oni se o něj začnou zajímat půl roku před tou volbou, kdy se ta volba samotná stane součástí nějakých obchodů a dohod, takže skutečně ten zájem bude klesat. Byli jsme toho navíc svědky už několikrát, že přišlo několik slibů a pak rychle pokles, tak je důležité zmínit, že tady je Senát, který se velice nerad bude zbavovat jedné ze svých tak výjimečných rolí nebo momentů, kdy se účastní té volby, zas tak moc jich nemá. Takže to plně nebude jednoduché. Byl bych optimistou v tom, že ta chuť bude o trochu větší, než byla před lety. A jak jste říkal, jestli je to zapotřebí, tak já si myslím, že to zapotřebí je, protože myslím si, že ta veřejnost to chce a že jakoby to vtahování té veřejnosti do té politiky je prostě nutné a tady u tohohle zrovna je to celkem jednoduchá, jednoduchá procedura a i velice srozumitelná pro tu veřejnost, takže já bych to určitě podporoval.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Podporoval by Jiří Pehe rovněž přechod na přímou volbu?
Jiří PEHE, politolog -------------------- Já jsem ji podporoval už dávno, hlavně proto, že si myslím, že to je transparentnější a že prezident je hlavou nás všech, všech občanů, a proto také všichni občané by měli mít možnost si ho volit a nemělo by to být předmětem těch různých handlů a nemyslím si vůbec, že by to muselo být spojeno s nějakou radikální změnou ústavních pravomocí prezidenta. Jsou prezidenti, kteří jsou dokonce slabší než český prezident a jsou voleni přímo. Ale pokud jde o zavedení té volby, já jsem poměrně pesimistický, protože, pokud se to nepodaří v příštím roce, tak se stane ta přímá volba obětí výsledků voleb do Senátu a do Poslanecké sněmovny. Představme si situaci, že vzhledem ke klesajícím preferencím vládní koalice například značně uspějí levicové strany v senátních volbách, ta většina, kterou tam má ODS, se změní v menšinu, naroste počet sociálnědemokratických senátorů, a pak v parlamentních volbách sociální demokracie a komunisté zaskórují a vyhrají. Nebude absolutně v jejich zájmu zavést přímou volbu, protože pak si mohou prosadit svého kandidáta v té nepřímé mnohem snadnějším způsobem než v té přímé, a platí to i naopak samozřejmě. Takže bohužel já se domnívám, že sice všechny politické strany budou říkat: "My chceme přímou volbu," ale nakonec použijí technikálie jako záminku k tomu, že to vlastně nejde, jedna bude chtít tento způsob a jiná trošku jiný a nebudou se moct dohodnout a příští prezident se zřejmě bude zase volit v parlamentu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak se díváte na ten zdánlivý paradox, že například na Slovensku existuje přímá volba prezidenta a postavení prezidenta v očích veřejnosti je výrazně slabší než v očích veřejnosti v České republice, byť za sebou máme, dalo by se říci, už dvakrát zvolení prezidenta za velmi problematických okolností, kdy docházelo skutečně k různým věcem, které by si asi politici mohli odpustit?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- V první řadě to je tradice, která hraje obrovskou roli, a v druhé je to dáno i tím, že prostě prvním prezidentem byl Václav Havel a druhým prezidentem je Václav Klaus, obě výrazné osobnosti a obě tomu dokázaly dát takový rozměr toho významného, významného prezidenta a Václav Klaus jakoby umí pracovat s tou veřejností jako velice nebývale, navíc proti sobě na rozdíl od Václava Havla nemá vůbec žádná média, nemá proti sobě hlavně Novu, takže v tomhle tom, myslím si, že je ten základ, že tam je prostě budování toho kultu, který máme už v sobě tradičně a neustále se v tom pokračuje.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže i kdyby byla přímá volba, tak kult bude trvat dál?
Erik TABERY, zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt -------------------- No, to tak vůbec nemusí být. Ono, respektive určitě trochu bude doznívat, ale myslím si, že v té volbě už nebude kandidovat nikdo z tak těch velkých postav třeba porevolučního vývoje, takže tam to tak úplně být nemusí, ale myslím si, že to ještě bude dlouho jakoby přežívat, že tam nahoře na tom kopečku má být ten moudrý pán nebo doufejme i moudrá paní, kteří nám budou udělovat ty rady a budou to to jakoby to naše zlato.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tak uvidíme v roce 2013, čeho se dočkáme v souvislosti s volbou prezidenta republiky. Možná, že podobných scén, jakých jsme byli svědky i při té současné volbě a možná, že opět politici budou hovořit o tom, že už je to neúnosné a že tedy musí nastat přímá volba prezidenta. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politolog Jiří Pehe a zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt Erik Tabery. Děkuji za účast. Opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.