Beseda s Monikou Pajerovou
Monika PajerováFoto: Jadran Šetlík
Ve studiu dnes vítáme čerstvou laureátku vysokého francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy a také ředitelku občanského sdružení ANO pro Evropu Moniku Pajerovou, dobrý večer, Moniko.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Dobrý večer.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Moniko, před pár dny jste tedy dostala cenu za osobní podporu evropské integrace, takže v tom se shodnete s francouzskou vládou, že je třeba posilovat jednotu Evropy, ovšem debata na české politické scéně v tomto směru není ukončena, i když jsme do Evropské unie vstoupili a premiér podepsal Lisabonskou smlouvu. Kdo je podle vás na jedné a kdo je tedy ještě dodnes na druhé straně barikády?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Myslíte v České republice, anebo v Evropě?
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Myslím Českou republiku.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Ono se nám to totiž komplikuje i na té evropské úrovni, když si vezmete, že každý třetí Rakušan hlasoval víceméně pro fašistické strany, tak ..., ale dobře, tak ta Česká republika je zajímavá sama o sobě, rýsuje se nám tady vlastně taková proevropská koalice, která jakoby se asi postavila za kandidaturu Jana Švejnara v těch prezidentských volbách, když to zjednoduším, to znamená, většina sociální demokracie, většina křesťanských demokratů a většina zelených, když odečteme ty přeběhlíky a takové ty zvláštní případy nevysvětlené, ale i v řadách ODS kupodivu už, když to srovnám s tou dobou před šesti lety, kdy jsme začínali jako ANO pro Evropu, tak ODS byla vysloveně protievropsky orientovaná strana a měli jsme to opravdu hodně těžké shánět sponzory, dostat se do médií a tak dále, teď už přeci jenom asi tím, že i poslanci ODS jezdí na ta evropská jednání, jsou v Evropském parlamentu, tak se tak trochu zeuropeizovali někteří v tom smyslu, že prostě chápou, že nemůžeme být nějakým ostrovem uprostřed Evropy.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak to jste naznačila, jak to vypadá na české scéně, vy jste přebírala, já jsem tam byla, na velmi hezké slavnosti to vyznamenání na ambasádě země, která právě předsedá Evropské unii, tak vím, že diplomaté, velvyslanci určitě nebudou nějak hodnotit příkře nebo nějak adresně, ale co si tak o tom českém postoji třeba ta Francie myslí podle vás?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Je to hodně rozpačité, když já mluvím s kolegy buď tedy, já jsem strávila deset let na ministerstvu zahraničních věcí, takže mám hodně přátel jako na ministerstvech zahraničních věcí v různých zemích, pak jsem byla v Radě Evropy ve Štrasburku, takže zase mám hodně kolegů jakoby z různých zemí, teď přes ty rodinné vztahy, přes dceru Emičku jezdím hodně do Francie, přes manžela do Irska a tak, tak je to hodně rozpačité, vlastně těm lidem je jakoby trapné se vyptávat, co se tady u nás jako děje a oni tomu prostě nerozumí, oni nevědí, proč zrovna Češi, o kterých si tak trochu pořád myslí, že jsou to ti Čechoslováci, ale kteří jim vždycky byli jako hrozně sympatičtí a oni k nim měli provinilý vztah v tom roce 38, Irové nebo Francouzi se dodneška strašně stydí za, za Mnichov a za všechno, chovali jsme se velmi dobře během druhé světové války, Masaryk, Beneš byli obdivované osoby, pak nás všichni hrozně litovali kolem toho osmačtyřicátého a zase cítili se provinile, že kvůli nám nikdo jako do té války nechtěl znova jít, pak strašně sledovali osmašedesátý, dopad osmašedesátého na západní Evropu myslím, že si dodneška jako úplně neuvědomujeme, oni to brali jako obrovskou inspiraci, ti středoleví intelektuálové, lidi jakoby našeho typu byli hrozně zklamaní, když přijely ty ruské tanky a pak nám strašně fandili kolem listopadu 89, to já už jsem tedy osobně zažila, to byly úplné ovace a prostě pořád posílali dárky a pozdravy a pletené svetry i nám studentům a oni to prostě nechápou, proč najednou ti Češi, kteří na tom byli vlastně jakoby tak dobře v tom roce 90, tak dobře jsme vykročili, teď jsme tam měli toho Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Petra Pitharta, prostě obdivuhodné postavy, co se to s námi jako stalo.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A co jim třeba odpovídáte, vy si jistě také kladete otázku, proč právě Češi, protože i mnoha lidem doma to není úplně jasné, navíc máme takovou nechtěnou nálepku, s kterou se potom těžko třeba v konfrontaci se zahraničím vyrovnáváme i jako osobně.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Samozřejmě, my to cítíme, když jedeme někam jako individuálně nebo s rodinou a cítíme to, i když já někam jedu na nějaký seminář nebo konferenci, jsem v nějaké delegaci, tak prostě se cítím tak trochu jako trapně a pořád mám tendenci se nějak ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A vysvětlujete, proč zrovna Češi ...
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- No, no, jasně, jasně, anglicky, francouzsky, německy, ve všech jazycích, které umím ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A proč tedy podle Moniky Pajerové ...
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- ... já si myslím, že tady nastalo to, co bohužel jsem sledovala ve Francii a neumím si to úplně jako sociologicky vysvětlit, že ta společnost fakticky je rozdělená na dvě poloviny, jedna je taková, a to mluvím teda o nás, ale i o těch Francouzích a bohužel teď Rakušani taky asi tak tou cestou jdou, že prostě, dejme tomu, zhruba padesát procent naší společnosti je taková jako hodně moderní, otevřená, cestuje, studuje, učí se jazyky, chce poznávat ty sousedy, Francouze, Němce a tak dále a jakoby polovina té společnosti jakoby šla pořád zpátky a když to úplně zjednoduším, tak pro mě to od samého počátku, protože jsem měla to štěstí, že jsem jakoby ty lidi sledovala osobně, tak ten první proud, takový ten evropský, kosmopolitní, tolerantní, reprezentoval Václav Havel a ten druhý proud, takový ten jakoby jdeme zpátky, všechno je negativní, my jsme ti nejlepší, kolem nás tu je všechno jako hrůza, my se tady musíme prostě držet, tak to byl Václav Klaus a bohužel Václava Havla nikdo na té politické scéně jakoby nenahradil jako model a Václav Klaus, ačkoliv velmi oslaben samozřejmě, dnes už ve sporu i s částí té vlastní strany, ale přece jenom ještě určitou moc a vliv má, takže bych řekla, že ta polovina té naší společnosti, která by jako chtěla, abychom byli otevřená, demokratická, tolerantní země, tak teď nemá úplně jako zastoupení.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- A co se tedy stane, dokážete to předpovědět? Prostě musí to, řečeno lidově, nějakým způsobem vyhnít, prostě nakonec se to postupem času přizpůsobí těm převládajícím poměrům v Evropě, anebo si myslíte, že může dojít k nějakému politickému střetu, který by tento spor vyřešil?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Já myslím, že předehrou toho střetu vlastně byla opravdu ta prezidentská volba, tam prostě všichni my, kteří jsme se jakoby seřadili za Jana Švejnara, ať už jako osobně, že jsme mu pomáhali, anebo jako politické strany, hnutí, sdružení a tak dále, tak jsme věděli, že je to hodně důležité a když jsme poznali metody toho protivníka, musím říct, že i my, kteří jsme v české politice skoro dvacet let od té revoluce, že jsme byli hodně šokovaní, jako tam se opravdu děly věci, které ani já bych předem jako si nedovedla představit.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Když tedy mluvíme o té české euroskepsi či o tom, že Češi jsou zlobivým dítětem Evropy, tak já bych chtěl upozornit, že snad ještě zlobivějším jsou Irové, ti dokonce v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, my tak jenom váháme.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Váš muž je Ir, takže doma se možná hádáte, kdo je větší euroskeptik, ne?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- On ještě chudák dělá poradce irské vládě právě v otázkách volebních a jiných kampaní, my jsme takové to dospělé dítě, my jsme prostě jako puberťák, kterýmu prostě dělá radost, když může rozbít okno, něco doma rodičům provést a tím na sebe jako upozornit. Irové jsou takový to roztomilý tříletý, čtyřletý dítě, jako to veřejný míněný, který vůbec nepochopilo, o čem hlasuje. Já jsem tam prostě byla během tý doby a ať jsem mluvila s lidmi poměrně jako vzdělanými a tak, anebo jsem šla k místní kadeřnici svojí, anebo do kavárny si přečíst noviny, oni prostě mluvili o věcech, který vůbec v tý smlouvě nejsou, takže jim dělalo strašnou starost, aby náhodou nebyla ohrožená irská neutralita, to je pro ně úplně zásadní, protože to by na ně skočili ti zlí Britové a oni by museli do armády, třeba Petova maminka mi s pláčem prostě vysvětlovala, že si nikdy nepředstavovala, že její syn půjde ještě jako do armády někdy a pak se báli o ty své potraty, a to bylo úplně neuvěřitelný. A samozřejmě je chyba, že to ta vláda včas nepochopila, vlastně všechny politický strany, kromě Sinn Féin, což je právě taková teda haiderovsko-lepenovská sympatická strana, tak ty to pochopily dobře a na tyhle ty struny hrály, ale jinak všechny ty jako demokratické strany, tedy Fianna Fáil a Fine Gael, liberálové a tak dále, ti jakoby to vůbec nechápali, že to tak opravdu může být a podcenili tu kampaň, oni prostě těm lidem vážně neřekli: "Prosím vás, co to ale pořád vyprávíte, vždyť to v tom textu vůbec jako není."
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak a když se doma bavíte s manželem, tak jaká je perspektiva, ještě je nakonec poradce vlády, takže bude opakované referendum, Irům se otevřou oči, oni dospějou, přečtou si alespoň něco, co v té smlouvě je a zjistí, že tam nejde ani o armádu, ani o potraty, ani o nic jiného a houfně budou hlasovat pro?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- My jako Evropané ostatní musíme najít ústupovou cestu pro Iry, aby oni mohli nějakým způsobem tu veřejnost informovat, protože to fakt zanedbali a aby si zachovali tvář, protože na rozdíl právě od těch Rakušanů, kde si myslím, že to je daleko vážnější, protože tam je to informovaná jakoby zlovůle, u těch Irů to je vážně tak, oni se vlastně o tu politiku tolik nezajímají od tý doby, kdy mají jako samostatnost, tak to je jejich ..., jako vrchol prostě irské historie, to velikonoční povstání a ta, ta nezávislost a od té doby jako, že je všechno v pořádku, takže oni nad tím jakoby moc nepřemýšlí a jenom se drží některých těch bodů a teď je prostě potřeba jim vysvětlit, my to chápeme, že ten potrat je pro vás hrozně důležitý z katolického hlediska a tak, ale ten tam není, my to úplně chápeme, že ta neutralita je pro vás strašně důležitá, ale, prosím vás, ta neutralita tam není, chápeme, že vy hrozně jste rádi, jak máte ty nízký daně, ale, prosím vás, daňová politika tam v tý Lisabonský smlouvě není a tohle si myslím, že až se jim jako v klidu, až opadnou ty emoce, prostě vysvětlí, tak a až se těm lidem taky, jako oni sami uvidí, že jo, oni, oni taky jsou teď zděšení, co vlastně způsobili, to taky je ..., proto říkám, to je ten náš tříletej roztomilej Tomík, který něco udělá a vůbec prostě nechápe, proč se na něj všichni teďko zloběj, oni opravdu jezdí teď na ty ministerský rady a do těch výborů a je jim hrozně jako trapně a Micheal Martin, ten nový ministr zahraničí, ten to prožívá teda strašně osobně, protože ledva nastoupil do funkce, tak se tohle stalo, no, tak to je úplně strašná situace.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A naším dnešním hostem je ředitelka sdružení ANO pro Evropu Monika Pajerová a hned se ptáme, tak jaká jsou další ano a další argumenty pro integraci, jak přesvědčujete veřejnost, politiky, že se nemáme další integrace, která je jaksi prezentována takzvanou Lisabonskou smlouvou, bát a měli bychom směle vkročit do více kooperujícího starého kontinentu?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Je dobře lidem asi říct, že ta představa úplně původní, taková ta idealistická, že Evropa bude brzo federální a že to bude takové jako soustátí - Spojené státy evropské, to prostě nepřipadá vůbec v úvahu v nejbližší době, protože ta národní situace se prostě nikdy jakoby nesejde, když ta nálada je takováhle ve Francii, tak není v Německu a když je v Německu, tak není v Rakousku a tak dále a tím rozšířením, samozřejmě dvacet sedm zemí, aby mělo stejnou jakoby náladu nebo stejnou chuť něco dělat, to je, to je strašně komplikované, takže to myslím, že by bylo dobře lidem říct, aby se prostě nebáli toho, protože já to cítím, když jezdíme do těch regionů a když děláme věci jako mimo Prahu, že lidé si vážně myslí, že tady se chce vytvořit nějaké jakoby soustátí, to vůbec nepřipadá v úvahu, ale pak jsou oblasti, kde jako by bylo dobré, aby těch dvacet sedm, těch členských států pracovalo dohromady, a to je teda třeba ta obranná politika a vojenská politika, protože Evropa vždycky selhala, když byl nějaký konflikt, naposledy teda v Iráku, předtím v Kosovu, předtím v Bosně a Hercegovině ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Teď je problém v Afghánistánu.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Teď je v Afghánistánu. My máme prostě docela popel, jako bychom si mohli sypat na hlavu, protože kvůli evropské nerozhodnosti zemřelo zbytečně opravdu hodně lidí, třeba v bývalé Jugoslávii nebo v Čečensku a tak dále. A my potřebujeme prostě jednotný postoj vůči Rusku, to jako, to Rusko už nám to dává najevo dost dlouho a my tomu pořád nechceme rozumět, ale to je prostě veliká hrozba, veliká hrozba. A pak jsou oblasti další, kde by jako bylo dobrý, kdybychom pracovali společně, protože třeba ochrana životního prostředí, to neomezíte hranicemi, nebo sociální zajištění, zaměstnanost, to všechno, na čem pracuje velmi poctivě Vladimír Špidla jako náš komisař, to jsou vážně věci, které prostě se nedají řešit na úrovni jednoho státu, protože když bude nezaměstnanost dvanáct procent ve Francii, tak ti Francouzi se budou stěhovat jinam a tam bude nezaměstnanost a tak dále, takže to prostě nejde a ta Špidlova idea volného pracovního trhu jako skutečně, kde by prostě lidé měli stejné pracovní podmínky a zajištění ve Španělsku jako v Řecku, jako ve Švédsku, jako tady, tak ta je velmi dobrá a doufám, že se k ní jako postupně dohrabeme. A pak jsou oblasti, které ať si dělá každý, jak chce, kultura, školství, daně, to určitě jako má nějaká národní specifika a vůbec nic nebrání tomu, aby Francouzi měli úžasnou kulturní politiku a my ji měli úplně nemožnou, s odpuštěním, ale to nikoho neohrožuje, ale ty věci jako globální, zejména teď, když vlastně se fakt jako asi řítíme docela do velké krize, tak Evropa musí fungovat jako region, jako jednotný region, protože jinak vůbec nemá šanci obstát v konkurenci s těmi regiony, jako jsou Spojené státy, jako je Latinská Amerika, jako je Asie.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Když mluvíte o těch ekonomických problémech, tak právě po silnějším angažmá při řešení nynějších finančních problémů volá i europoslanec za německé Zelené Milan Horáček, který řekl Českému rozhlasu 6:
Milan HORÁČEK, europoslanec za německé Zelené /ukázka/ -------------------- Evropa musí se snažit jednat společně a ne podle toho, jak koho to právě zasáhne, nebo která banka jaký vztahy měla na americký trh nemovitostí nebo ve vztahu k bankám americkým. V mezidobě je to hráč, který má půl miliardy obyvatel, který má, ekonomicky viděno, největší sílu. A kdyby jednal skutečně společně, tak by samozřejmě mohl do určité míry ovlivňovat, nechci říct diktovat, ale ovlivňovat to, jakým způsobem se bude do budoucna celý tenhle bankovní, finanční a tím pádem taky i ekonomický trh vyvíjet.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Vy byste tedy si představovala něco takového, že by z Bruselu bylo možné lépe regulovat bankovní sektor například.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Představte si tu situaci teď, že vlastně Amerika, která vždycky měla velice liberální pravidla, je opravdu v těžké krizi, která se srovnává s krizí těch třicátých let, oni se teď snaží opravdu intervenovat, ale už to vypadá jako, že je pozdě, prostě se rozjelo něco, co bude strašně těžké zastavit. Evropa by měla být schopná na to reagovat, v téhle chvíli docela zajímavá jako věc ta, jeden z našich sporů s ODS, Václavem Klausem a tak dále je třeba o euro. Když se zavádělo euro, tak prostě to, ti euroskeptici jako: "Ho, ho, ho, to si počkejte rok, dva, úplně jako ..., my nakupujeme jenom dolary a případně jeny," a tak prostě se nám jako vysmívali, euro se ukázalo, že je velice stabilní měna, ve chvíli, kdy prostě všechno padá, tak to euro jako je dobré a my jsme jediná země zase ve střední Evropě, která to euro nemá, my jsme třeba organizovali v červnu takové jako velké setkání, opravdu lidi z vlády, Saša Vondra, opozice, Slávek Sobotka, poslanci, senátoři, experti České národní banky, ekonomové, proč prostě nemáme vůbec plán na zavedení eura a že to vážně ohrožuje, tam vystupovali lidé ze třeba Svazu průmyslu a dopravy nebo z těch zaměstnavatelských svazů a oni už tehdy říkali, že ta silná koruna, a to bylo v červnu, strašně ohrožuje zejména malé a střední podniky, že ty poplatky, to je všechno tak likvidační pro ty lidi, že prostě oni si dovedou představit, že budou krachovat podniky, že se budou propouštět lidi. To, co se teď děje třeba v těch sklárnách, což já prožívám hrozně emotivně, protože prostě odmalinka jako k tomu sklářství máme nějak blízko, znám ty lidi, tak to je prostě tragédie lidská, ti lidé třeba najdou novou práci, ale už to prostě nebude ta sklárna ve Světlé nad Sázavou a jeden z důvodů, ne jediný, ale jeden je ta silná koruna, protože prostě nemůžete vyvážet to sklo, když je relativně xkrát dražší než sklo jiné.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- A vy si třeba dokážete představit, že velké evropské země, Německo, Francie, Velká Británie, přistoupí jednak na to, aby třeba někdo jiný jim reguloval jejich bankovní systém, nebo případně, že by se někde jinde rozhodovalo o zahraniční politice? Jestli to vůbec je realistický koncept tohle?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Tady si musíme upřesnit to, že to nejsou oni a my a že to není někdo jiný a oni, prostě Evropská unie, to jsme my, to jsme my Britové, my Irové, my Francouzi, my Němci, my Češi, my Poláci, my, zaplaťpánbůh, baltské země, všichni ti, kteří se stačili vyrvat z toho ruského náručí, chudáci Ukrajinci, kterým se to včas nepovedlo, nebo chudáci Srbové, kteří bůhví jak dlouho budou čekat, Chorvati mají ještě naději, že tam na poslední chvíli jako vklouznou. A prostě to jsme my a my si volíme svoje zástupce do Evropského parlamentu, jehož pravomoci jsou čím dám tím větší a právě v té Lisabonské smlouvě ten parlament mohl mít opravdu hodně silné pravomoci. A potom my vysíláme lidi do komise, třeba Vladimír Špidla je velmi jako důstojný, tam oceňovaný a prostě strašně pracovitý člověk, který asi je lepší komisař, než byl premiér, protože prostě tohle mu sedí, to je prostě jako jeho expertíza, ty sociální věci, on se tomu věnuje dvacet čtyři hodin denně, dělá to prostě skvěle, s kýmkoliv mluvím, každý ho tam strašně chválí. A posíláme lidi do všech možných výborů, pracovních skupin, delegací a tak dále, to znamená, i v oblasti třeba toho finančnictví takový Zdeněk Tůma už teď, ačkoliv nemáme euro, tak je zván na všechny zasedání Evropské měnové rady, oni jsou tam tedy sice jako pozorovatelé, ale Zdeněk Tůma nám říkal právě v tom červnu, že je berou velmi vážně a že třeba Slováci, Dušan Šramko, ten slovenský guvernér, který teď euro bude zavádět od prvního ledna, že zkrátka to tam dlouho jako prodiskutovávali a že vlastně ti evropští kolegové tomu Slovensku pomáhají, aby to euro mohli zavést a aby ty dopady na lidi byly co, co nejmírnější.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak kdybychom to tedy přehnali, tak pan prezident nechce euro, a proto ho nebudeme mít, my za pár let budeme jediným korunovým ostrůvkem, kolem nás teda se bude platit eurem, bude se platit patrně skoro ve všech zemích, a to naše hospodářství může tedy být úplně také, řeknu lidově, na huntě ...
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Zu grunt, ano, ano, to bude zu grunt, no, tak Václav Klaus má už ten record, neboli tu jednu za sebou tedy akci, to byla ta kupónová privatizace, dnes hodnocená jako úplná katastrofa, v podstatě rozkradení národního majetku českého, všichni ti kapitáni průmyslu, které on přivedl na scénu a kterým dal možnost se strašlivě obohatit, tak to byli většinou takoví prostě šikovní lumpíci, kteří s ním asi chodili hrát tenis a prostě předložili nějaký projekt, na ten projekt Komerční banka vedená panem Salzmannem jim dala peníze, část těch peněz asi pak šlo na nějaké volební kampaně ODS a prostě ten majetek se rozkradl, takže ono jako pro Václava Klause ta ideologie vždycky byla důležitější než to, co se ve skutečnosti stane, ono pro něj, on už teďko je opravdu takový starý mrzutý dědeček, kterému je v podstatě jedno, co tady bude za dvacet let, protože on už tady nebude, takže jemu jde o to, aby ta strana poslouchala jeho, ta ODS, aby poslouchala, on prostě nemá rád ty lidi, kteří mu tam odmlouvají a jaké to bude mít skutečné dopady, třeba nezavedení eura, tady na občany, to je mu úplně jedno.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Pokud bych se měl zastat pana prezidenta a euroskeptické části ODS, já jsem se snažil zaposlouchat do těch jejich argumentů a oni vlastně trvají na tom, že značnou hodnotou je právě ta státní suverenita, to znamená, že Česko by si mělo udržet možnost rozhodovat samo o sobě, což jako tou hlubší integrací, třeba zrovna společnou měnou, na tom příkladě to je dobře vidět, se přece jenom určitých možností vzdává, pokud přijmeme euro, tak nebudeme moci sami si určovat úrokovou sazbu a jsou i ekonomové, kteří říkají, že to je nezbytné.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Takže raději budeme chudí, nebudeme mít žádné důchody a naši staří lidé budou v těch hrozných ústavech, protože my nebudeme mít peníze na zdravotnictví, ani na nic, ale budeme tedy jaksi ti hrdí Češi, víte co, já jsem velký vlastenec, opravdu, já jsem studovala českou literaturu a jazyk a prostě myslela jsem, že budu paní učitelka češtiny, takže mě nikdo nemůže jako obviňovat z nějakého kosmopolitismu v tom špatném slova smyslu, ale já raději mluvím s chytrým Francouzem nebo Švédem, než s hloupým Čechem, když to mám tak říct a napříč Evropou se teď vlastně ty aliance vytvářejí podle toho, jaké mají lidi zájmy, ti, kteří chtějí chránit životní prostředí, tak se sdružují do organizací, jako je Greenpeace nebo Hnutí Duha nebo cokoliv a tam je úplně jedno, jestli je někdo Němec, Rakušan, Čech, jestli je od nás z Ústí nad Labem, kde skoro nemůžeme dýchat a hlupáci, jak jsme teď viděli na tom Rakousku, dostávají pomoc od hlupáků z jiných zemí, tam prostě normálně do té kampaně Haiderovi a ostatním šly peníze od Le Pena z Národní fronty, od těch, co se od něj oddělili. V tom Irsku třeba, tam, tam si rozbalili na Graften Street, to je takové Václavské náměstí, stánečky takoví ti extremní levicoví a pravicoví Němci, na jedné straně jako měli takový domečky jakoby ti němečtí fašisti, kteří jsou proti Lisabonský smlouvě a pak tam byli ti od těch našich sousedů z východní strany, takoví ti vlastně neokomunisti a oni nechtějí Lisabonskou smlouvu, ti z těch pravicových pozic a ti z těch levicových pozic a oni tam prostě pomáhali Sinn Féin, což je v podstatě spolek bývalých teroristů, jako zazdít Lisabonskou smlouvu, takže ty hranice národních států jsou samozřejmě důležité ve smyslu kultury, tradic, některé věci jsou specificky české a prostě je Francouzovi nevysvětlíme, včetně našeho smyslu pro humor, ale některé věci jsou jako, řekla bych, celoevropské, třeba ta obrana toho, že my nechceme v Evropě rasismus a fašismus, no, tak to snad s námi sdílí ten pocit, dejme tomu, aspoň polovina té rakouské společnosti a aspoň polovina těch ostatních společností, samozřejmě v každé zemi opravdu jsou zblblíci, kteří naletí ideologiím typu teda Haider nebo na druhé straně komunisti v těch východních německých zemích.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- A nestálo by za to přece jen vést nějakou diskusi, kam až je možné zajít a kam už ne, protože nakonec, když jste mluvila o těch moudrých Švédech, tak oni si také svojí korunu uchovávají, Dánové také si nechávají korunu a vlastně jim to dělá jenom menší byrokratické problémy, protože její kurz je navázán stoprocentně na euro, takže je to nijak třeba neohrožuje, nechybí tady diskuse, která by zjistila, co vlastně by si Češi přáli?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- No, tak třeba, co si přejí ohledně eura, to je velmi zajímavé, ministerstvo financí si nechalo údajně zpracovat průzkum, který ale nikde vlastně neprezentovalo, my jsme se o něm ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Nikdo ho neviděl.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- ... nikdo ho pořádně neviděl, z kterého vyplývá, že většina Čechů by si přála co nejrychlejší zavedení eura ...
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Zvláště podnikatelé.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Zvláště podnikatelé, ale kupodivu i ..., jako opravdu to byla procentuálně většina, dělal to Jan Herzmann, takže s ním by možná bylo zajímavé o té věci mluvit, protože údajně nebo já jsem to tak pochopila, že vlastně ten průzkum se zadával s tím, že postoj bude negativní. Češi nechtějí euro. Takže to prostě zveřejníme, uděláme kolem toho velkou kampaň, to bude skvělé. Pan, pan, pan Klaus bude spokojený. Ale tím, že tam vyšlo, Češi chtějí euro, Češi nechtějí být jako izolováni prostě a pořád si vyměňovat ty korunky a zejména ti podnikatelé ztrácí prostě strašné peníze a zejména ti střední a malí, které takzvaně má hájit ta liberálně konzervativní strana, no, tak se to prostě nehodilo, tenhle výsledek, takže ten výsledek je teď starý několik měsíců, ale vlastně nikdo pořádně o něm neví.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Takže si ho zkusíme vyžádat. A dnes hovoříme s ředitelkou sdružení ANO pro Evropu Monikou Pajerovou, posilovat, či neposilovat Evropu je do značné míry akademická otázka, přestává ovšem jí být, pokud se země připravuje na evropské předsednictví, co to vlastně znamená, Moniko, předsedat Evropě, určitě nejen opájení se heslem "Evropě to osladíme"?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Tak to asi si dovedete představit, že nepovažuju to heslo za velmi šťastné, ačkoliv Sašu Vondru mám osobně ráda a údajně on ho vymyslel, to je prostě ambivalentní, to je právě to, co jsem zkoušela popsat jako, že my mluvíme těmi dvěmi hlasy, jako my Češi prostě nemluvíme jedním hlasem a co si o nás ti evropští partneři, přátelé, kolegové mají myslet, když my na jedné straně vyrábíme skleněné vázičky, připravujeme šátečky s logem předsednictví, máme nějaké finance na tu, na tu kampaň, dělají se nějaké projekty a tak dále a pak prostě rozjedeme tuhle tu billboardovou kampaň, která ve všech možných jazycích, já jsem si to opravdu zkoušela přeložit do všech možných ..., prostě v žádném není stoprocentně pozitivní ten slogan, ten je prostě velmi ambivalentní ve všech jazycích. Jistě, můžeme se tomu zasmát, já jsem opravdu myslela, že se sešli někde prostě chlapi v hospodě a když už měli jako dobře vypito, tak si vymysleli tenhle slogan, takhle ..., mě když se na to poprvé nějaký novinář zeptal, já myslela, že si dělá legraci, fakt. A potom teda, když jsem pochopila, že to jako je vážně, že se to bude dělat na billboardy, na plakáty, že to bude teda stát velký peníze, že se to vlastně bude podobat té kampani /nesrozumitelné/ radaru, kde se taky rozfofrovalo dvanáct milionů a výsledek byl, že veřejné mínění proti se ještě zvýšilo po té kampani, tak to je docela vážná věc, no, tak my se tomu tady můžeme třeba zasmát, ale říkali mi lidé, kteří přiletí na pražské letiště, tam vystoupí z toho letadla, teďko vidí ten billboard, že vůbec nevědí, co si mají jako myslet, jednak neznají samozřejmě ty lidi, pro nás jsou to známí lidé, pro ně ne, za druhé, vůbec prostě nechápou jako, co tím teda jako chceme říct a, no, a dopady to má potom takové demoralizační, myslím, dovnitř toho týmu nebo dovnitř té vlády a lidí, kteří teď jako to předsednictví, protože ona to je strašná práce, Francouzi jsou už teď totálně vyčerpaní, a to se na to jako opravdu připravovali. Když zkrátka máte jako tým opravdu zabrat, strašně zabrat, řekněme, od ledna do června, a to už vlastně běží, že jo, měsíce a teď jako máte takovéhle ambivalentní vedení a není úplně jasné, jestli se od vás vlastně chce, abyste nadšeně jako řídili tu Evropskou unii a fakt to jako dělali se srdcem a prostě, anebo abyste se tak trochu ironicky usmívali v koutě té hospody, opravdu jsem ráda, že teď nejsem na ministerstvu zahraničí nebo na úřadu vlády a že nevedu nějaký tým, protože já vůbec nevím, jak bych ty lidi motivovala.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Takže příprava na evropské předsednictví pochopitelně není jenom heslo, nejsou to jenom skleničky a nejsou to praporky, ale co vlastně tedy je konkrétně třeba udělat a je tedy otázka, jestli už jsme všechno, co bylo potřeba, udělali nebo v nejbližší době uděláme, koneckonců začneme předsedat Evropské unii za necelé tři měsíce, za dva a půl měsíce.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- No, právě, já mám obavy, že máme zaprvé obrovské zpoždění, že vlastně ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Víte to, nebo máte jenom dojem, máte signály ...
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- No, tak já mám dojem, já prostě pokaždé, když se zúčastním nějaké debaty mezi pozicí a opozicí třeba ve sněmovně, nebo když my uspořádáme nějakou akci, kde se teda pozice, opozice sejdou, tak je to prostě rvačka v podstatě. Člověk má pořád chuť těm lidem říkat: "Prosím vás, seberte se, aspoň na toho půlroku zapomeňte na ty své stranické zájmy a uvědomte si, že ta Evropa, ti kolegové naši nás budou hodnotit prostě podle toho, jak budeme pracovat." To předsednictví v podstatě je manažerský úkol, to je takový krizový management, kde ten tým má být připraven na to, že prosazuje nějaké priority, ty my máme dobře nastavené a potom musí počítat ale s tím, že může přijít krizová situace a tu už teda teď máme minimálně ve dvou oblastech, zahraniční politika, Rusko a energetika a možná ta ekonomika a prostě ten manažerský tým té předsedající země musí být schopen, a to je těžké v počtu dvaceti sedmi, když jich bylo šest, tak to určitě měli jednodušší, dobrat se nějakého stanoviska, dobrat se nějakého řešení, to řešení srozumitelně sdělit svým lidem v těch zemích a potom ho teda uvést do praxe. Představte si, že jedeme na lyžařský zájezd někam do Krkonoš, je nás dvacet sedm a vede nás někdo, kdo vlastně nemá moc rád hory, trpí, jako když je trochu zima, tak hned nastydne, několikrát vám během toho pobytu řekne, že by možná bylo dobře se vrátit, není vůbec připraven, má nějaké předpotopní lyže a běžky, to je prostě demotivující pro ty ostatní, a pokud se stane nějaký průšvih během toho našeho předsednictví, tak fakt nemáme na co se vymluvit.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Jak stoupne ta agenda, když dochází k těm krizovým událostem, co musí zčistajasna ta konkrétní vláda, která předsedá, udělat?
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Já to jenom doplním v tom, že teď vidíme, jak Francie velmi promptně, byť možná problematicky, reaguje například jednak na konflikt na Kavkaze, jednak nyní na tu krizi, já si, upřímně řečeno, nedovedu představit, že by třeba premiér Topolánek během tří dnů sezval nejvlivnější státy Evropské unie do Prahy a teď teda řekl: "Tak, hoši a děvčata, budeme s tím muset něco dělat." Opravdu zatím si to představit nedovedu, ale možná, že budu příjemně překvapena.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Díky za ten příklad, protože skutečně ti Rusové zákeřně si načasovali ten vpád do Gruzie na dobu, kdy jsme všichni byli na dovolených, já jsem byla na naší chalupě v severních Čechách s rodinou, opravdu jako byla jsem úplně v šoku, a protože pracuji teda v té zahraniční politice léta letoucí, mám mobily v podstatě všech lidí, kteří by měli něco dělat na té české scéně, ve vládě, v parlamentu, v jednotlivých výborech. No, já jsem jela do Děčína, kde je dobrý signál, tak jsem si sedla v nějaké kavárně na kopci, abych opravdu měla dobrý signál, mně trvalo den, než jsem některé ty lidi sehnala. Některé jsem sehnala, opravdu je nebudu jmenovat, oni odjížděli na dovolenou, takže už na to vůbec neměli hlavu myslet, někteří byli v úřadu, ale protože ten šéf byl na dovolené, oni neměli žádné instrukce a měli příkaz ho nerušit, já jsem říkala: "Ani když jako je okupovaná Gruzie ve čtyřicátém výročí okupace naší?" První, koho jsem se dovolala, byl Vladimír Špidla, ten byl taky na chalupě, taky byl na dovolené, ale ten řekl okamžitě: "Ano, já prostě obvolám komisi a seženu Barrosa, něco prostě musíme okamžitě udělat." Takže ten aspoň jako využil ten svůj vliv na té evropské úrovni. A pak jsem se dovolala Karla Schwarzenberga, který nejdřív měl pocit, že se to vyřeší nějakým prohlášením, které se tak nějak jako sesmolí a prostě ..., ale v tom rozhovoru jsme se dobrali toho, že, že nestačí nějaké prohlášení, že prostě my se musíme nějak zachovat a že musíme něco dělat a zrovna tihle dva lidé jako náhodou z úplně opačných pozic se velmi v té věci, velmi od té doby angažovali, Karel Schwarzenberg se chová velice odvážně, Vladimír Špidla taky a prostě, jak říkáte, to není jako tím, že někoho pošleme do kurzu manažerství, aby se tam naučil, jak se dělá předsednictví, to přece člověk má nějaké svědomí, nějakou životní zkušenost, nějakou představivost a v okamžiku, kdy teda Rusové okupují část Gruzie, tak musí jít veškerá dovolená, já támhle někam jedu, mám zaplaceno ..., no, to prostě musí jít stranou, ať máme předsednictví, nebo ne, já jsem z toho měla úplně nervový šok. A říkala jsem to manželovi, jestli si to dovede představit, že by takhle fungovala irská vláda, no, on říkal: "To vůbec jako není možný. Nám, když odjel premiér, tak my, ti tři poradci, jsme všichni prostě měli, že jo, to číslo, nebo jsme věděli, kde je a něco takovýho, no, to prostě ..." Oni, kteří jako jsou takzvaně neutrální, tak právě okamžitě se sešli, že jo, jako vláda, okamžitě reagovali.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- Z toho možná teď vidíme, jak rozumět heslu "Evropě to osladíme", možná, že to v praxi bude vypadat právě takhle.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Ale představte si ty Gruzínce, kteří tam prostě jsou úplně bezmocně, vždyť si vzpomeňte na ty fotky, bezmocně úplně přihlížejí tomu, jak tam jedou ty tanky, co si říkají: "No, snad se nás někdo, proboha, zastane." A koho volali? Volali Čechy, volali Havla, ten Saakašvili se neustále odkazoval na Václava Havla, na tu okupaci Československa v roce 68, protože prostě myslel, že my jim budeme rozumět.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- No, tak my ve studiu snad jim tady rozumíme, ale pojďme dál. Dá se, Moniko, nějak vůbec hodnotit úroveň předsednictví, kdo měl třeba nejhorší a kdo nejlepší předsednictví v poslední době, od koho bychom se tedy měli poučit, pokud ještě máme na to čas?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Tak zase dobře, že nejsem teď na tom ministerstvu zahraničí, protože samozřejmě třeba řecké předsednictví se neuvádí jako mezi ty úspěšné a pak jsou prostě třeba země, které měly jako jakž takž štěstí, že se taky nic moc nestalo, ale jelikož teď probíhá to francouzské a jelikož jsme opravdu viděli toho Bernarda Kouchnera naskočit do toho letadla a jet prostě do té Gruzie okamžitě, okamžitě, okamžitě, tak myslím, že to francouzské předsednictví bude asi velmi úspěšné, v tom, v tom nasazení, já neříkám, že se jim všechny ty priority podaří jakoby splnit, ale je tam to nasazení a je tam napříč politickým spektrem, Nicolas Sarkozy a Bernard Kouchner v podstatě jsou úplně z opačných ideologických táborů, to mimochodem bylo taky velmi chytré, že Sarkozy si do té vlády vzal ty tři socialisty, včetně Kouchnera, ve sněmovně, neboli v Assemblée nationale, v Senátu ti lidé prostě chápou, že ano, jsem člen nějaké strany, bylo by dobré, kdybych trochu toho protivníka mohl majznout po hlavě, ale nebudu to dělat teď, když máme to předsednictví a když se na nás všichni dívají. A to jako nám Čechům ještě úplně nedošlo.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Takže z vašich slov vyplývá, že úspěch, neúspěch, předsednictví je samozřejmě zarámováno do určitých mezinárodních krizí, událostí, může být předsednictví zcela klidné a naopak, ovšem nás čekají tedy, a to dnes si už můžeme říct, asi dozvuky těch ekonomických turbulencí, možná ještě větší ekonomické turbulence, pokračující boj s terorismem, velký průšvih v Afghánistánu a nakonec i nástup nového amerického prezidenta, s nímž budeme jednat jako rovný s rovným, tak to asi je opravdu velká agenda ...
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- To vůbec nebude jednoduché předsednictví.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A může třeba tuto agendu s čistým svědomím vykonávat země, která nemá schválen základní dokument integrační, tedy onu Lisabonskou smlouvu, která je u nás zaparkovaná u Ústavního soudu a vůbec nevíme, co s ní bude.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Je to minimálně zvláštní, zase prostě je to jako, pozvu vás na výlet na hory, vy tam přijedete a já se budu divit, že chcete postel a peřinu a polštář a že byste něco rádi jedli a teď už tam na těch horách prostě budeme, jako co budeme dělat a já budu tak jako žertovat na téma, tak vy jste na jídlo, vy byste rádi byli v teple a vy byste jako ..., rozumíte, ten český smysl pro humor, ta ironie se může velmi lehce zvrhnout v cynismus a my můžeme mít opravdu špinavé ruce. A to, že jsme vždycky byli oběti v historii, většinou jsme byli oběti, vůbec neznamená, že jednou taky můžeme být pěkné potvůrky, mentalita oběti je občas velmi sobecká a my někdy máme takovou tu tendenci jako si říkat: "Tak oni se na nás vykašlali v tom osmatřicátém a v tom osmačtyřicátým a ten osmašedesátý taky a vždyť my vlastně za nikoho moc zodpovědnost jako nemáme, jenom za sebe," my si vůbec nedomýšlíme ..., mně řekl teď jeden kolega na Newyorské univerzitě, starý pan profesor Kirschner, kterýmu bylo deset let, když byla teda Mnichovská dohoda, on mi řekl: "Já strašně přemýšlím o tom, jestli to opravdu bylo tak, že oni nás takzvaně zradili při tom Mnichovu, anebo jestli to prostě bylo tak, že oni věděli, že bude válka, oni potřebovali roční odklad, protože prostě spojenci neměli ty zbraně, nebyli připraveni na válku a bohužel neměli s tím Benešem takový vztah jako důvěry, aby mu mohli říct: ´Heleďte se, my tohle to teď musíme ze strategických důvodů udělat.´" Beneš se nám tady pořád prezentuje jako ten úžasný diplomat, který vedl sněmovnu ... a tak dále, to je jako sice pravda, ale to nebezpečí buď podcenil, nebo ho nechtěl těm lidem sdělit, anebo neměl prostě vztah důvěry s těmi politiky, kteří fakticky o osudu Evropy rozhodovali, a to je bohužel nebezpečí současné vlády nebo situace, že jak tady máme tu schizofrenní situaci Václav Klaus na Hradě, který prostě nechce Evropu, nechce předsednictví, nechce euro, nechce, aby se nic dělalo, všechno by nejraději blokoval, část jeho strany velmi souhlasí, část si uvědomuje, že to je absolutně nerealistické, pak je tady opozice, která se snaží s tím něco dělat, ale možnosti jsou velmi omezené samozřejmě, tak my prostě nebudeme mít vztah důvěry s vrcholnými politiky v Evropě, my se prostě povezeme, my nebudeme ti aktéři, my budeme ty objekty něčeho, co se bude dít, protože kdo by nám důvěřoval, když prostě Klaus jede do Moskvy, tam mluví rusky, dostává tam vyznamenání, kdo by nám co říkal jako důležité informace, obavy, strachy, já si dovedu představit, že jestli dneska v Evropě mají inteligentní lidé typu Angely Merkel, toho Nicolase Sarkozyho nebo Gordona Browna, a to jsou ti lidi, kteří opravdu mají tu moc, jestli mají obavy, jestli mají strach, jestli cítí, že opravdu se nacházíme ve stavu krize, tak vám garantuji, že se nebudou radit s Čechy.
Petr HOLUB, moderátor -------------------- To právě jsem si říkal, že z takového pohledu Evropana vlastně může být i určitá naděje, Češi budou mít předsednictví, promeškají tedy svou historickou šanci, ovšem za Evropskou unii to budou vyřizovat ty země, které předcházejí naše předsednictví a jsou po nás, zvláště tedy Francie. To je možný důsledek toho, že nebudeme úplně dobře připraveni.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Že oni za nás jaksi zaskočí a Švédové naskočí dříve.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Co chudáci Švédové, no, tak, no, tak Francouzi už hodně zaskakují, chudáci Švédové, kteří přijdou po nás a hlavně ono to má takový jako psychologicko-sociologický dopad, vezměte si, že ve škole, když je někdo takový ten jako zlobák třídy, který pořád jako hází tu houbu na tu tabuli a všichni se tomu smějou, mají z toho legraci a tak, jako tak to je jako dobrý, když se nic neděje, ale když toho zlobáka, nedejbože, najednou pověříte tím, že tu třídu má někam odvést, že se má o ně postarat, no, a zlobák je opravdu zlobák, prostě se ně vykašle, děti se rozprchnou, někde ztratí v tramvaji, jako se to onehdy stalo mému synovci Sebíčkovi, tak prostě to je, to je průšvih a ten průšvih evropský, jako celoevroský je, je obrovský, tak Milan Horáček to tady řekl, ten počet zemí, to množství lidí a přitom historicky Evropa je na tom jakoby nejlíp, jak kdy byla, životní úroveň Evropanů, život v Evropě je pořád ještě jaksi nejlepší ze všech míst na světě, ale je to ohrožené.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Takže z vašich slov, Moniko, vyplývá, že ono předsednictví by mohlo být hvězdnou hodinou České republiky, atestem pro další generace a pro naší pověst do vzdálené budoucnosti.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Anebo by také mohlo být takovým tím švejkováním, které mně nikdy moc vtipné nepřipadalo.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A ke které alternativě se přikláníte v tuto chvíli?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- No, já nějak tak doufám, že právě pod tlakem té neziskové a nevládní oblasti, kde my opravdu jako až fanaticky se snažíme ty lidi přimět jako k akci, že tlakem ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A naslouchají vám?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Jo, tak to jo, oni nás docela i tak jako berou, ale oni prostě mají jiné zájmy, tím pádem ...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- A co je větší zájem v tuto chvíli než předsednictví Evropské unii?
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- No, být mocný v té ODS, v té politické straně, udržet se tam za každou cenu, neztratit ten mandát, nevypadnout z té vlády, nevypadnout z toho parlamentu, ti lidé si nabrali hypotéky, půjčky, jsou na nich závislé rodiny, oni vůbec nevědí, kam by šli, co by dělali, vždyť politiku tady dělají lidé, kteří nic jiného v podstatě ani jako moc neumí, až na malé výjimky, takže oni vlastně vždycky musejí chudáci dát přednost tomu momentálnímu řešení, já se potřebuji dostat na tu příští kandidátku, já se potřebuju tam zase probojovat do toho parlamentu, protože jinak jsem prostě v průšvihu, a to, že to jeho jednání, hlasování, chování, účinkování ve vládě má ještě jiné dopady, to oni samozřejmě chápou, to jsou jako inteligentní lidé, ale když s nimi mluvíte opravdu jako natvrdo, tak oni vám řeknou: "No, já musím především myslet na sebe, to pochop."
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak a úplný závěr, Moniko Pajerová, řekněte nám nějakou dobrou zprávu, zvěst, nějaké poselství, aby úplně naši posluchačky a posluchači, úplně neupadli do zoufalé deprese.
Monika PAJEROVÁ, laureátka francouzského vyznamenání Rytířka, držitelka francouzského Řádu za zásluhy, ředitelka občanského sdružení ANO pro Evropu -------------------- Pravda, dneska jsem tady jak ..., tak já vám něco řeknu, ano, ano, za rok bude dvacáté výročí revoluce. Za rok budeme opravdu vzpomínat intenzivně na to, proč jsme šli do těch ulic, proč jsme vůbec nemysleli na sebe, proč jsme mysleli na ten celek, na tu společnost, proč jsme chtěli zpátky do Evropy, jaké jsme si tehdy zvolili lidi jako svoje reprezentanty a třeba nás to přiměje k nějaké sebereflexi, třeba zvážíme, že toto není úplně přesně, co jsme si představovali a třeba z toho vyvodíme nějaké důsledky.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------- Tak a my si na to počkáme, ale v tuto chvíli už se loučíme s ředitelkou občanského sdružení ANO pro Evropu Monikou Pajerovou, která byla hostem interview Studia STOP. Děkujeme za informace, názory, závěry a prognózy a někdy zase na slyšenou, možná právě u příležitosti onoho dvacátého výročí, my si ho také budeme připomínat, na shledanou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.