13. ledna  2009  rubrika: Studio STOP

Personální změny v Topolánkově kabinetu

Mirek Topolánek, premiér a šéf ODS - Foto: Khalil Baalbaki

Mirek Topolánek, premiér a šéf ODSFoto: Khalil Baalbaki

Zhruba čtvrt roku po prohraných krajských a senátních volbách je zřejmé, že slib Mirka Topolánka o rekonstrukci kabinetu bude splněn. Z koaliční vlády odejdou šéf lidovců Jiří Čunek, občanští demokraté Aleš Řebíček, Tomáš Julínek a také Džamila Stehlíková ze Strany zelených.

V době, kdy česká politická scéna žije především předsednictvím v Radě Evropské unie a kdy musí čelit dopadům světové finanční krize na českou ekonomiku, je samozřejmě sporné, zda takováto změna bude mít vůbec nějaký efekt, tedy zda vylepší obraz vlády v očích veřejnost, a tím pomůže k růstu volebních preferencí jednotlivých koaličních stran. Zároveň není pravděpodobné, že by Topolánek tímto krokem posílil pozici kabinetu ve sněmovně. Nyní se de facto nemůže opírat o většinu a těžko bude prosazovat své záměry. Zatím jediným zřejmým výsledkem vládní rošády je tak oslabení pozice Jiřího Čunka, který bude jen velmi obtížně obhajovat křeslo předsedy KDU-ČSL. Jaké další dopady na českou politickou scénu může mít výměna čtyř ministrů? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP. Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Michala Klímu z Metropolitní univerzity. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Dobrý den. 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Dobrý den. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- S nástupem českého předsednictví v Radě Evropské unie se očekávalo, že změny ve vládě budou odsunuty nebo že postupně vyšumí do ztracena, proto bylo poněkud překvapením, že premiér na začátku ledna rošádu v kabinetu znovu oživil, a to takovým způsobem, že rozpoutal konflikt uvnitř KDU-ČSL. Zde je názor politoložky Vladimíry Dvořákové. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka -------------------- Přiznám se, že jak se oddalovala ta rekonstrukce té vlády, tak jsem měla pocit, že nakonec začátkem roku se prostě řekne "máme předsednictví a necháme to ještě dalšího půlroku, abychom nenarušovali české předsednictví", ale ta otázka je mnohem složitější, protože od těch prohraných voleb my víme, že se hrála velice složitá hra o budoucnost ODS, lépe řečeno o její vedení, a v tom okamžiku pan Topolánek vlastně musel hrát tu určitou hru, že jaksi naznačoval, že možná někoho vymění a někoho doplní, ale neřekl koho, aby si udržel co nejširší podporu. Takže já mám pocit, že prostě se tu trošku hraje nějaká hra, která samozřejmě musí být vnitropoliticky velmi složitá, ale že možná ta hra se hraje úplně jinak, než jak ji takhle vnímáme a má jiné cíle. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik politoložka Vladimíra Dvořáková. Co soudí Jiří Pehe o načasování těch vládních změn? On už skoro nikdo nepočítal s tím, že premiér Mirek Topolánek se k této věci vrátí zrovna v době, kdy Česká republika předsedá Radě Evropské unie, a že ty změny pojme takovým stylem, že vyhrotí tu situaci tak, že postaví lidovce pomalu před hotovou věc, že tedy chtěl odvolat jejich šéfa Jiřího Čunka. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Ze strany Mirka Topolánka to určitě byl poměrně velký risk. Tomu načasování já zatím ne úplně rozumím, protože skutečně lze souhlasit s tím, co řekla Vladimíra Dvořáková, totiž že během českého předsednictví by asi Topolánkovi leckdo odpustil, kdyby do vlády nakonec nějakým způsobem výrazně nezasahoval, protože ti ministři se přeci jenom na ty svoje posty nebo na ty svoje úkoly v českém předsednictví připravovali a asi nebude úplně lehké pro ty nové ministry do toho vplout. Ale každopádně ze strany Topolánka, jak už jsem řekl, to byl velký risk, protože tady byl poměrně značný potenciál, že by mohla tato rošáda položit celou vládu, zejména kdyby lidovci nakonec nevyřešili ten svůj vnitřní problém, a buď tedy Topolánek věděl něco, co my nevíme a byl si poměrně jist, anebo skutečně hrál vabank. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si Michal Klíma, že Mirek Topolánek hrál vabank, že skutečně ta situace, jak se vyvíjela, mu mohla zlomit vaz, že i když trval na tom, že by chtěl z vlády odvolat Jiřího Čunka, že by si česká politická scéna dovolila ten risk položit vládu v době předsednictví? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Já si myslím, že ten vabank už hraje tato vláda a její předseda dva roky, že tato vláda je vlastně velmi křehká a že stále hledá rovnováhu a že ta úloha Mirka Topolánka je nezáviděníhodná, že už vlastně prošel čtyřmi hlasováními o nedůvěře a ta situace jeho eskalovala vlastně na podzim po těch prohraných volbách senátních a komunálních, nebo teda regionálních, těžko tady, už bylo řečeno, že se tam hrajou různé hry, prostě tam těch faktorů je tolik, že jsou nejenom problémy v rámci ODS samotné, ale v rámci i koaličních partnerů. Myslím si ale, že ty změny, které se snad už skutečně budou realizovat, že se dají hodnotit jako dílčí úspěch Topolánka každopádně, odchod Čunka je zásadní jaksi kvalitativní změna aspoň v tom, že je to dobrá zpráva pro ty, kteří doufají, že aspoň někdy ten, který je poskvrněn různými aférami i s korupčním obsahem, že dříve nebo později odejde, tak zaplaťpánbůh za to, a to myslím, že každý jaksi občan, který se zabývá veřejnými záležitostmi, přivítá. Zajímavá je informace i odchod Julínka, to může být třeba informace i směrem do opozice, směrem k ČSSD, a možná i taková relativně možná nevýznamná věc, že odchází relativně nevýrazná představitelka za Stranu zelených a nastupuje místo ní Kocáb, který přece jenom je velmi aktivní a docela známý politik, a třeba pro zelené má šanci, že přiláká minimálně mladé lidi pro další volby. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- K těm jednotlivým změnám se dostaneme, já bych se nejprve zastavil u té změny asi nejpodstatnější, a to je tedy u Jiří Čunka. Jiří Čunek čelil měsíce různé kritice, různým aférám a podobně, a vždy působil jako člověk, který je velmi odolný. A najednou zničehonic velmi rychle změnil ten názor a sám tedy přiznal, že na funkci rezignuje, že chce uklidnit tu situaci, přitom ta situace nebyla klidná celou řadu měsíců. Proč najednou ten zvrat v poslední chvíli? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já si to vysvětluji dvěma možnými způsoby. Za prvé je možné, že na tom zasedání KDU-ČSL to vedení došlo k tomu, že skutečně Čunek pochopil, že by nanejvíc ušetřil nebo vybojoval šest dalších měsíců a že na tom sjezdu, který byl nyní posunut na červen, nemá vlastně šanci, a tudíž se rozhodl, že se zachová tímto způsobem, protože je vždy pro politika, zvláště jeho typu, který je předmětem mnoha spekulacích o korupci a podobně, je vždycky lepší odejít jakoby z vlastního rozhodnutí, než být k tomu donucen a potom ještě tedy strpět ty další akce, které následují v podobě nějaké politické pomsty a podobně. Anebo je docela dobře možné, že skutečně Jiří Čunek je opět jaksi předmětem určitého tlaku, že se tam někde vynořil nějaký další možný skandál. Těch skandálů už bylo tolik, že by to nebylo vůbec zvláštní, a je docela dobře možné, že prostě pod tlakem nějakých dalších dokumentů a podobně, o kterých my nevíme, se rozhodl rezignovat. Ale to je jenom spekulace. Já to říkám jenom proto, že skutečně u Jiřího Čunka by se nebylo čemu divit, a on možná usoudil, že by pro něho bylo lepší, když odstoupí sám, než aby k tomu byl potom nějakým způsobem potupně donucen. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se budeme držet té stranické linie, tak ty změny ve vládě naplno odhalily, že uvnitř KDU-ČSL je situace značně neklidná, že tam existovalo rozdělení na dva tábory, které byly až možná nesmiřitelné, projevovalo se to v těch výrocích jak ze strany Miroslava Kalouska, tak Jiřího Čunka, projevovalo se to v tom, že poslanecký klub KDU-ČSL zvláštně reagoval na některé věci, že něco říkal předseda klubu Pavel Severa, jinak na to reagoval například poslanec Kvapil nebo Hovorka. Co si o tom napětí uvnitř KDU-ČSL myslí Michal Klíma a jak ho může uklidnit ta skutečnost, že tedy Jiří Čunek dobrovolně odstoupil? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- To, že odstoupil předseda KDU-ČSL pan Čunek, si myslím, že skutečně bylo překvapující, protože ještě předevčírem jsme měli informace, že KDU-ČSL vlastně přijalo usnesení, že podporuje všechny ve vládě, tedy žádná změna, i dokonce předseda vlády Topolánek oznámil předevčírem, že případná změna vlády je na dvacátém osmém místě, čili tam se zdálo, že s KDU-ČSL nikdo nehne, respektive s panem Čunkem, a tam muselo skutečně dojít k nějaké dramatické záležitosti, jak tady naznačujeme a jak známe českou politiku, když jsem se ptal tří kolegů politologů, co si o tom myslí, tak všichni jsme se shodli na tom, že ta česká politika a konkrétně pan Čunek asi odchází na základě nějakého korupčního kostlivce, který buď je starého data nebo se objevil nově. Jsou to spekulace, já to říkám taky, ale prostě tak ta česká politika funguje, že dnes se jen tak z politiky nerezignuje, právě v té situaci, jaká je, a KDU-ČSL ano, je v určité hluboké krizi dnes, a to nejenom personální, ale programové, a já si myslím, že nicméně každá krize je šance k vyřešení těch problémů a k nastartování nějakého nového vývoje, a je otázka, jestli skutečně po těch evropských volbách, jestli bude nové vedení, které personálně a obsahově se redefinuje, že je to šance spíš do budoucna. Ta současná situace je velmi bídná, samozřejmě pan Čunek je formát lokálního politika, bylo velmi nešťastné, že vůbec se dostal do těch funkcí, v kterých je. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Na jeho straně stáli i někteří lidé, kteří byli navoleni do vedení KDU-ČSL, a zdálo se, že ty příkopy mezi jednou a druhou stranou jsou poměrně hluboké. Myslí si Jiří Pehe, že nyní zavládne takový ten pragmatismus, že ti lidé, kteří byli nakloněni Jiřímu Čunkovi, se od něj odkloní a přejdou na druhou stranu? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Je to možné, ale skutečně v KDU-ČSL se vytvořily dvě skupiny, které vedly za scénou řekněme nesmiřitelný boj, tedy Kalouskovci a Čunkovci, a poměrně jasně tam bylo jaksi vymezeno a definováno, kdo se přidal ke komu, když byl Miroslav Kalousek nahrazen Jiřím Čunkem, v té době se to vyhrotilo, tam skoro nezůstal žádný prostor uprostřed, tedy tam nejsou politici, o kterých bychom si mohli jasně myslet, že to je, že nepatří ani k jednomu z těch dvou táborů, a to je pro KDU-ČSL velký problém, protože oni budou těžko hledat někoho, kdo by teď překlenul ten vnitřní spor. Je totiž dost pravděpodobné, že pokud by vyhrál na tom sjezdu představitel jednoho toho křídla, tak to druhé křídlo bude, nechci říct zlikvidováno, ale bude potlačeno ve straně, a těm lidem jde o politickou budoucnost, takže já nevidím tu budoucnost KDU-ČSL příliš růžově, nemyslím si ani, že oni mají velkou šanci se nějak programově předefinovat, protože ta strana je dlouhodobě, řekl bych, zaseknutá v takovém velmi zvláštním typu českého provincionalismu okresního formátu, ze kterého oni nedokážou vybřednout. Je to zvláštní, protože zároveň je to strana, která je vlastně nejvíce organickou součástí Evropské lidové strany a mohla by se vymezovat na pravici jako skutečný zastánce evropských hodnot, ale nečiní tak, takže je to pro lidovce těžké, navíc musíme vzít v úvahu, že je to strana, která v těch posledních několika volbách je stále více stranou regionální, že začíná upadat její vliv i v těch tradičních baštách na jižní Moravě a ve východních Čechách, a navíc je to strana, která je vedle komunistů nejstarší, to znamená, oni mají nejstarší členstvo a nejstarší voličstvo a nedaří se jim přilákat mladé lidi a já skutečně nevidím, na co by ty mladé lidi mohli přilákat v současnosti, takže spíš si myslím, že bude pokračovat sestup té strany, i když samozřejmě pokud by si zvolili na sjezdu poněkud dynamičtějšího nebo méně jaksi problematického politika do čela, než byl Jiří Čunek, tak na čas se může ta situace stabilizovat. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady je zajímavé, že když se rozhořel naplno ten spor kolem obměny vlády uvnitř KDU-ČSL a objevil se na veřejnosti, tak samozřejmě se hned objevily také různé úvahy o tom, zda skutečně ta strana se neštěpí také kvůli tomu, že část v čele s Miroslavem Kalouskem by uvítala nějakou užší formu spolupráce s ODS, ať už předvolební koalice nebo vytvoření nějaké unie nebo jak to nazvat, a ta druhá, kterou reprezentoval Jiří Čunek, a on to sám říkal, by chtěla spíše razit tu tradiční cestu lidoveckou, zachovat orientaci té strany, nechat ji ve středu, aby mohla spolupracovat jak doleva, tak doprava a podobně. Co si o tom myslí Michal Klíma? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Já si myslím, že ty diskuse, víceméně kdo je víc nalevo nebo víc napravo v rámci KDU-ČSL, že jsou spíše zástupné, že KDU-ČSL je výrazem krize té české politiky a že je dokonce takovou výkladní skříní. V KDU-ČSL vlastně jsou vidět všechny ty nemoce toho lobbyismu, klientelismu, korupce, a že jestli je to na něčem dobře vidět, tak na KDU-ČSL. Ty persony, které reprezentují KDU-ČSL, pan Čunek, pan Kalousek i pan Svoboda, to jsou skutečně reprezentanti těchto negativních jevů v české politice. A právě křesťanská politika by měla být naopak jaksi výrazem nějakých těch morálních rozměrů, morálních hodnot, které prostě ke křesťanství platí. A pan Čunek, když se podíváte, to je obsahově morálně prázdný. Myslím, že tento rozměr prostě je tady, schází to celé politice samozřejmě po těch dvaceti letech, ale právě paradoxně se nejvíce vyprázdnila, jak je vidět, KDU-ČSL, a to si myslím, že je takový symbol té české politiky vůbec. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem myslel rozpolcení z toho důvodu, zda to nehrálo nějakou roli právě v těch sporech ohledně rekonstrukce vlády a zda to neuspíšilo konec Jiřího Čunka, zda to tedy mělo vůbec nějaký vliv? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- To nemůžu říct, jestli to mělo nějaký vliv, pravdou je, že KDU-ČSL je, pokud jde o voličstvo, více nalevo, než jak ji reprezentují někteří její politici, jako třeba Miroslav Kalousek, ti lidí jsou tradiční, patří k těm sociálně slabším a spíše se tam projevují prvky v těch různých průzkumech, jako je důraz na solidaritu a tak dále, takže ona by spíše ta strana, samozřejmě na druhé straně je strana konzervativní, pokud jde o určité hodnoty, jako jsou rodinné hodnoty a tak dále, ale ona by spíše patřila tím svým sociálním zařazením někam mírně nalevo politického středu, takže tam se mohl projevovat určitý rozpor, ale já souhlasím s Michalem Klímou, že skutečně způsob, jakým to jednotliví politici KDU-ČSL prezentují, tak je tak vzdálen jakýmkoliv hodnotám a jakémukoliv obsahu, že je to v podstatě skoro jedno, protože já myslím, že i jejich vlastní voliči vědí, že těm současným předákům KDU-ČSL se nedá moc důvěřovat, takže oni, myslím spousta lidí, spousta lidovců, lidoveckých voličů prostě volí tu stranu z určité setrvačnosti. Typicky lidovecký volič je prostě někdo, kdo se ani o politiku moc nezajímá, v ten den voleb jde tedy do volební místnosti, dosti často po urgenci místního kněze a jde tam hodit tedy ten volební lístek, ale jinak si myslím, ti lidé se o politiku skutečně do hloubky nezajímají. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže to byl Jiří Pehe, Michal Klíma? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Já právě si myslím, že je dobré zaznamenat, že ta programová prázdnost, že souvisí s těmi politiky, v té míře třeba pan Kalousek je reprezentant jakéhosi spíše toho pravého středu, ale my víme, že on jednal tak pragmaticky, že v létě dokonce uvažoval o spolupráci s ČSSD a s komunisty na vládě, to je, on byl vždycky reprezentant antikomunismu a najednou změnil své stanovisko, a proti němu se vlastně vzbouřila členská základna KDU-ČSL, která ho svrhla, díky tomuto obrovskému programovému hodnotovému přemetu. A díky tomu z této krize vlastně té strany vzešel právě ten slabý politik lokálního formátu, jako pan Čunek, a znovu vidíme, že se vzbouřila ta členská základna teď proti němu, která vyvolala to, že pan Čunek je oslaben, a zase to nebylo z programových důvodů, to bylo, že ten člověk už byl tak zkompromitovaný, že už to dál nešlo, že plácal jednu "blbost" za druhou a že tedy se naprosto ztrapnil, čili to jsou takové vlastně ... taková revoluce, nespokojenost členské základny ne s programem, ale vůbec s chováním těch vysokých politiků. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybychom změny ve vládě z pohledu KDU-ČSL měli nějak uzavřít, myslíte si tedy, že ten dopad bude nějak pozitivní, že to pomůže KDU-ČSL uspíšit hledání nového šéfa strany, který by ji vyvedl, který by dal politice KDU-ČSL zase nějaký obsah, otevřel by jí více jejím voličům než křesťanům? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- No, já myslím, že jakákoliv změna je vlastně změnou k lepšímu, takže to určitě bude mít pozitivní dopad, těžko ho změřit a dozvíme se to až v těch příštích průzkumech veřejného mínění, ale každopádně odchod Čunka nějakým způsobem vlije novou energii do té voličské základny KDU-ČSL. Do jaké míry, to je skutečně otázka. Problém je, že tam skutečně, jak už jsem řekl, není politik, který by v současnosti dokázal tu stranu nějak nově oslovit. Pár se jich tam jakoby vynořilo, ale ti zůstávají v pozadí, teď se tedy do té pozice Jiřího Čunka na ministerstvu pro místní rozvoj dostává Cyril Svoboda, který se ovšem sám totálně zkompromitoval, když na začátku roku vyzýval coby známý odpůrce Václava Klause k jeho zvolení výměnou za majetkové vyrovnání s církvemi, a ten obchod byl natolik cynický a nakonec neúspěšný, že Cyril Svoboda, myslím, také úplně považován za politika, který by mohl vnést do té strany něco nového, ačkoliv on si to možná myslí a možná si řekněme, lidově řečeno, brousí zuby na tu pozici předsedy strany, takže nevím, myslím si, že lidová strana bude mít i nadále problémy, ale abych odpověděl na vaši otázku, tak samozřejmě odchod Čunka bude jakousi minimální pozitivní změnou, ta strana bude trochu pozitivněji vnímána ve veřejném mínění, protože politik, který prováděl to, co Čunek, byl pro tu stranu obrovskou zátěží. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ke změně ve vládě dochází i na postech, které patří jiným koaličním stranám, zastavme se u Strany zelených. Ta asi měla tu výměnu nejsnazší. Jednak Džamila Stehlíková byla dopředu smířena s tím, že si bude muset, lidově řečeno, zabalit kufry, jednak není ani poslankyní, takže nemůže případně nějak zkomplikovat, kdyby se jí ten odchod nelíbil, ta hlasování zelených ve sněmovně. Pomůže to tedy nějak zeleným? Protože se zdálo, že Martin Bursík i v době, kdy to vypadalo, že lidovci nebudou chtít žádnou změnu, a kdy Mirek Topolánek hovořil o tom, že změna ve vládě je prioritou číslo dvacet osm, tak Martin Bursík hovořil o tom, že tomu tak není a že je důležité ty změny udělat. To vypadalo, jakože sází na to, že když vymění Džamilu Stehlíkovou za Michaela Kocába, že to straně výrazně pomůže. Co si o tom myslí Michal Klíma? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Já si myslím, že paní ministryně Stehlíková, že byla relativně velmi nevýrazná, z hlediska voličů "nezajímavá", a že v té současné situaci, kdy zelení balancují na té hranici okolo pěti procent, že tam je potřeba nějakých výraznějších osobností, včetně i nějaké obměny na té vládě. Já si myslím, že je to, zase bych to nazval, šance. Pan Kocáb je velmi výrazný politik, zasloužil se o odchod sovětských vojsk, vyjednával, určitě bude velmi organizačně schopný, má určité charisma, a myslím si, že má šanci jaksi oživit tu tvář zelených. Ovšem samozřejmě, že to není jediný faktor, ale potom až budou volby někdy do Poslanecké sněmovně, případně do evropských voleb, dovedu si představit, že nějaké desetinky procenta, procento z těch mladých lidí že třeba může získat. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Michal Klíma už to zmínil, že zelení mají problémy s tím, aby vůbec překonávali tu hranici pěti procent, v průzkumech některých dokonce spadli kolem tří procent, takže ta situace je vážná. Myslí si Jiří Pehe, že když se jedno ministerské křeslo vymění, že to nějak výrazně může přispět k tomu, že preference zelených budou narůstat? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- No, já jsem k tomu trochu skeptický, já sice na jedné straně jsem dlouholetým přítelem Michaela Kocába a mám o něm velmi dobré mínění jako o osobnosti, ale obávám se, že on je příliš spojen s jedním křídlem ve Straně zelených, to je s tím Bursíkovým. On se před volbami do Senátu jasně vymezil proti tomu křídlu ekologických aktivistů, které reprezentuje Dana Kuchtová, Matěj Stropnický a tak dále, a dokonce řekl, že pokud by na tom sjezdu stranickém, který se konal v září minulého roku, zvítězilo to druhé křídlo nebo by to dopadlo nějak nerozhodně, tak on nebude kandidovat, protože on kandiduje vlastně za to křídlo Bursíkovo. A tím pádem, myslím, má určitý problém, protože tam v tom postu, pokud tedy Bursík chtěl, aby se zvedly preference strany, potřeboval někoho, kdo by tu stranu spojil, kdo by ji trochu, kdo by sloužil jako svorník, tady má tedy silného spojence Bursík, sice populárního, veřejnosti váženého, ale nejsem si jist, do jaké míry váženého u toho křídla těch ekologických aktivistů, kteří Michaela Kocába vidí jako někoho, kdo se příliš jednoznačně spojil právě s Bursíkem. Takže je to otázka, já si myslím, že Bursík sice stranu jakoby vnitřně zkonsolidoval nebo zkonsolidoval svou moc ve straně po tom sjezdu, nicméně za cenu, že vlastně si odcizil ještě více to křídlo těch ekologických aktivistů, a otázkou je, zdali v těch příštích volbách bude stačit, budou stačit hlasy bývalých voličů Unie svobody a středových liberálů, kteří spíše stojí za tím Bursíkovým křídlem, a zdali bez těch lidí, kteří volili, těch tradičně zelených, zdali bude stačit to na jakési obnovení důvěry ve Stranu zelených. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Navíc tady je zřejmé, že zelení budou dál mít problémy s tím, jak se chovají poslankyně Zubová a Jakubková, které těžko budou jednoznačně zastávat tu politiku, kterou razí Martin Bursík, a to, že by do vlády přišel Michael Kocáb, asi v tomhle nic znamenat nebude. 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- To určitě, to se týká všech stran, nejenom těch takzvaných rebelů, tedy zelených, ale víme, že jsou rebelové u KDU-ČSL i v ODS, ta situace asi bude pořád stejná, vlastně nepřehledná a my asi nebudeme určitou dobu stále vědět, zda současná vláda má většinu či menšinu nebo jaký je vlastně stav, dokud nebude tedy nějaké hlasování zase o důvěře či nedůvěře. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Může v této souvislosti Strana zelených za dobu dalšího působení v obměněné Topolánkově vládě nabrat na síle a přesvědčit voliče, aby jí věnovali svůj hlas? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já jsem trochu skeptický, protože si myslím, že za prvé ta strana velmi utrpěla těmi velkými vnitřními rozpory, a to už jsem říkal, jsou tady dva tábory voličů té strany, které, myslím, stojí tak trochu teď v protikladu vůči sobě, za druhé i taková ta minimalistická politika zelená, kterou se snaží obhajovat Bursík, která se symbolicky projevuje například jaksi odporem vůči jaderné energii a podobně, ta teď utrpěla notné šrámy po té, nebo v té energetické krizi, takže já nevidím budoucnost zelených příliš, teďka bych měl říct zeleně, ale nevidím jí příliš růžově, protože mám pocit, že tady bude i určitý programový problém, že mnoho lidí, pro mnoho lidí bude prostě důležité, jaké priority vláda si nastaví, a pro mnoho lidí samozřejmě na jedné straně mají určitou, určité zelené cítění, ekologické cítění, na druhé straně když nemají dostatek energie na vytápění svých domovů a vidí, že jedno z těch řešení nejsnazších pro nás by bylo třeba postavit další jadernou elektrárnu, tak to pro zelené nebude úplně snadné. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Očekává tedy také Michal Klíma to, že pro zelené vystoupení v první politické lize, to znamená ve sněmovně, bude jenom epizodní záležitostí jednoho volebního období, nebo mají ještě šanci se nějak natrvalo usadit právě v té nejvyšší politické lize? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Těžko říci, v tuto chvíli jaksi spíš by se asi sázelo na to, že zelení neprojdou do Poslanecké sněmovny v případě, že by byly volby teď do půl roku, nicméně skutečně teď závisí na dalším chování vedení strany, případně té vnitřní opozice, jak se ... 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A bylo by pro ně výhodnější, kdyby se oprostili od těch různých problémů, které vláda řeší, tím, že by tedy z té vlády vystoupili? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Já si myslím, že teď už je asi pozdě odcházet z vlády, že teď už ta vláda do období konce předsednictví v Evropské unii, že bude fungovat, potom už bude zbývat rok do voleb, čili zelení mají tu "nevýhodu", že jsou svázaní s tou odpovědností za současnou vládu, která je dosti nepopulární. Je samozřejmě otázka, ten rok, rok a půl je ještě dlouhá doba, v tuto chvíli spekulujeme, ty šance nevypadají moc velké se dostat přes pět procent, ale za rok a půl víme, že se může udát plno věcí, a z předcházejících třeba let i víme, že strany, které neměly šanci získat slušný výsledek, nakonec získaly. Nicméně máme zde tradici, že ty menší strany zpravidla nevydržely déle než jedno až dvě funkční období v té sněmovně, nicméně zelení jako určitá standardní programová strana v tom evropském prostoru by měli mít stabilnější postavení, a v tom je jejich výhoda a ta šanci jaksi se udržet, na rozdíl třeba od Unie svobody či dalších menších stran. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Michal Klíma, Jiří Pehe? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já bych jenom dodal, že tady budou skutečně klíčové ty volby do Evropského parlamentu, mnohem důležitější, než by jinak byly, zejména pro tuto stranu, protože u těch malých stran se ukazuje, že jakmile se začnou kumulovat nepříznivé výsledky v průzkumu veřejného mínění, prohrané volby, což v jejich případě jsou tedy ty volby krajské a senátní, s dalšími prohranými volbami, tak voliči se od těchto stran začnou odvracet, protože tam funguje ten efekt, že volič nechce ztratit svůj hlas a že nechce riskovat, že ho dá straně, která se nedostane do Poslanecké sněmovny, takže tam skutečně pro ně bude naprosto klíčové, jak uspějí v těch volbách do Evropského parlamentu. Ty volby jsou samozřejmě pro ně svým způsobem lépe nastavené než třeba ty krajské či senátní, protože v těch volbách do Evropského parlamentu je celá republika jeden volební obvod, ten poměrný systém je tedy mnohem tam jasnější a nemusí se ve čtrnácti volebních obvodech shánět lídři pro každou kandidátku, ale stačí tam dát do čela dvě tři populární osobnosti, a pokud tedy skutečně se jim podaří tam postavit do čela populární osobnosti, zatím se údajně o tu kandidaturu uchází například Kateřina Jacques nebo Matěj Stropnický, což by samo o sobě bylo určitým symbolem překlenutí těch vnitřních rozporů, že by reprezentanti těch dvou křídel byli v čele té kandidátky, tak snad by se tam zelení dostat mohli. Ale pokud se nedostanou, tak já nevidím jejich budoucnost velmi dobře. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pojďme k občanským demokratům a k jejich problémům a k jejich budoucnosti. Mirek Topolánek se rozhodl, že tedy nakonec z vlády odvolá ministra dopravy Aleše Řebíčka a ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Já bych nejprve se zastavil u toho prvního, tam asi moc nějakých rozporuplných reakcí nebylo vyvoláno, snad i Aleš Řebíček počítal s tím, že odejde, vzhledem k tomu, že u něj se často objevovalo to provázání s nejrůznějšími zájmovými lobbyistickými skupinami a tak dále, to asi není až takové překvapení. Souhlasíte s tím, že tedy byl jedním z prvních ministrů za ODS, u kterého se očekávalo, že odejde? Michale Klímo. 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Pokud jde o ministra Řebíčka, tam si myslím, že není moc o čem diskutovat, že to je taková víceméně nevýrazná osobnost, která byla napojena na svou bývalou firmu a tak dále, o tom bylo hodně napsáno, a tam spíš šlo o nějaký konsensus něco za něco, pravděpodobně směrem k panu Bendlovi, uvidíme, kdo tedy půjde na jeho místo, tedy bývalého středočeského hejtmana, který nakonec jaksi dezertoval z toho tábora Béma, který kandidoval na předsednictví ODS. A spíš je zajímavá ta změna, spíše určitě je zajímavá ta změna na postu ministerstva zdravotnictví. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- U toho bychom se měli zastavit. Tomáš Julínek byl často zjednodušeně označován za toho, kdo prohrál podzimní volby. On se pustil do určitých změn ve zdravotnictví, samozřejmě mohou existovat různé výhrady k načasování jednotlivých kroků, k tomu, zda všechny ty kroky byly zvoleny správně, jak se dařilo komunikovat s veřejností i s politiky a tak dále, ale na druhou stranu není to opět důkaz toho, že zdravotnictví se snaží politici spíš zametat pod koberec, že nechtějí se do těchto věcí moc pouštět a že když se někdo pustí, tak pak když přijde ta krizová situace, tak ti ostatní politici zvolí to nejjednodušší řešení, že toho člověka, který ty změny nebo pokus o ně reprezentuje, jednoduše hodí přes palubu? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Bohužel to tak bývá, ale také hodně záleží na tom politikovi. On skutečně Julínek přišel s důležitými změnami ve zdravotnictví, a pokud je neprovedl on, tak je bude muset provést v budoucnosti někdo jiný, velmi podobné změny. Bohužel pro něj se to všechno scvrklo na ten symbol poplatků ve zdravotnictví, to byla obrovská chyba tím vůbec začínat, protože tím nabídl opozici velkou symbolickou šanci, ale řekl bych, že tady se právě ukazuje, jak důležité je, aby v takovéto funkci, když se tedy jedná o resort, kde jsou důležité reformy, aby tam seděl velmi schopný komunikátor, řekněme s lidskou tváří. Tam se nabízí srovnání třeba s ministrem spravedlnosti Pospíšilem, který udělal dle mého soudu v té vládě vůbec největší kus práce, nový trestní zákoník a spousta dalších obrovsky důležitých změn v justici. A jak toho dosáhl? On toho dosáhl tak, že si sedl nejprve s opozicí a tedy než s tím šel někam na veřejnost, tak se pokusil získat pro ty svoje důležité změny hlasy opozice, že to nebyl takový ten typ politika, který prostě z vlády něco pustí do parlamentu a řekne "tak to bude, protože my jsme přesvědčeni, že máme ty hlasy, a budeme to prostě silou protlačovat". Tady se ukazuje ta důležitost v případě reforem tohoto typu, velkých reforem, schopnost komunikace a schopnost mluvit i s opozicí a nějakým způsobem si tu opozici zavázat a dát opozici příležitost, aby řekla "to jsou vlastně rozumné změny a my sice nepodporujeme všechno, ale nechceme to totálně potopit", takže nakonec třeba tak důležitá věc, jako je nový trestní zákoník, projde. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se vrátil k Tomáši Julínkovi, tak on byl svým odvoláním zaskočen, protože premiér Mirek Topolánek mu vyjadřoval určitou podporu, a na tiskové konferenci, kterou měl poté, co bylo oznámeno, že tedy z vlády odejde, tak tam hovořil o tom, že mu není jasné, jak se dál bude vyvíjet činnost vlády směrem k reformám nejenom ve zdravotnictví, že mu to přijde, že ty změny jsou dělány jenom proto, aby nějaké byly, a že to není promyšleno jak dál, že například s ním o tom nebylo vůbec hovořeno, že tedy není jasné, jaká bude kontinuita nebo nebude, co se bude dělat v této oblasti, a že to zrovna není šťastný přístup k reformám, protože když nějaká vláda se označuje za reformní, tak samozřejmě může vyměnit osoby, může nějakým způsobem korigovat ty reformy, ale měla by mít jasno, jakým způsobem bude postupovat. A Tomáš Julínek hovořil v tom smyslu, že jde spíše o nějakou improvizaci, že to není vyřešeno zdaleka a že jsou to změny pro změny. Co si myslí Michal Klíma? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Tak jedna věc je, jestli skutečně byl překvapen tak, jak říká, protože o tom, že je jeden z kandidátů na odchod z vlády, o tom se diskutuje už několik měsíců, a že otázka zdravotnické reformy byl jeden z hlavních faktorů, že ČSSD drtivě zvítězila, to myslím, že je evidentní. Souhlasím i s tím, že když částečné ty změny nebo začátek reforem ve zdravotnictví, že je potřebný, tak souhlasím s tím, že jaksi pan ministr neuspěl v tom politickém komunikování, nezvládl politický marketing, který je nutný při takových zásadních změnách. Samozřejmě to válcování prostě protivníka a tak dále, to asi v tom zdravotnictví úplně nejde, zvlášť když je křehká vláda, a zase na druhé straně vždycky to ministr zdravotnictví při těch reformách bude mít složitější než ministr spravedlnosti, který se zabývá otázkami, které jsou velmi odborné, a i když tam jsou samozřejmě i otázky velmi politicky samozřejmě problematické, těch čtrnáct let trestní odpovědnost a tak dále, nicméně to zdravotnictví v té české rovnostářské společnosti je prostě problematické a není to jenom rovnostářská společnost směrem ke zdravotnictví, ale třeba i ke školství, pořád takové ty převažující názory všechno bezplatné, bezplatné. A nikdo nezkomunikoval, že bezplatné není nic, že vlastně všechno se platí, všechno si občané platí zprostředkovaně přes daně, přes rozpočet, a že je nutné, jestliže zdravotnictví a školství se má dále vyvíjet, že je třeba prostě větší přímý spolupodíl na tom financování, čili ty peníze zde jsou pořád od občanů, akorát jsou jiné toky, takže se občanům nic nebere, jak to vypadá s těmi poplatky, akorát se více interesují a vytváří se prostor pro to, aby se dostalo částečně víc peněz a aby se více šetřilo v tom systému. Prostě i po dvaceti letech tyto převažující tendence zde jsou a je škoda, že pan Julínek nebyl schopen to zkomunikovat, protože tím, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, tak to může být na dlouhá léta zase jaksi odloženo k ledu, ty změny, které jsou akutní už dnes. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybychom se měli na ty změny, ke kterým došlo, podívat z pohledu ODS, řeší to nějak situaci uvnitř ODS? Protože objevily se samozřejmě úvahy, kdo by mohl odvolané ministry nahradit, a hned se objevil návrh z Prahy, který je podle všeho pro Mirka Topolánka naprosto nepřijatelný, byl to spíš takový balonek, takový výstřel, aby se připomnělo, že tady existuje také pražská organizace, Pavel Bém, a že ty spory nemusí být úplně minulostí, které byly před kongresem. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já myslím, že v ODS to vnitřní rozpolcení bude pokračovat, protože ono nebylo tím kongresem v prosinci vyřešeno. Topolánek sice zvítězil, ale vlastně se proti svým odpůrcům programově nevymezil, bylo to tedy jeho vítězství, které bylo řekněme taktické a bylo také částečně dáno tím, že před tím nadcházejícím předsednictvím České republiky nakonec většina delegátů na kongresu se rozhodla nepřepřahat, ale myslím si, že tady skutečně je ten konflikt ODS jenom odložen. A bohužel Topolánek nevyužil tu šanci na kongresu k tomu, aby se jasněji programově vymezil vůči svým odpůrcům, protože shodou okolností to křídlo Pavla Béma, tedy křídlo Klausovské, je zároveň velmi protievropské, a on coby premiér, který zodpovídá za ratifikaci Lisabonské smlouvy, se mohl jasněji programově vymezit a tím mohl také některé z těch lidí řekněme donutit k odchodu ze strany, což by pro něho bylo možná lepší než ta situace současná, kdy si zástupci tohoto, představitelé tohoto křídla počkají na evropské volby v červnu, a pokud ODS neuspěje, tak bude následovat další mohutný atak na Topolánka, který už tentokrát nemusí přežít. Takže já nevím, do jaké míry ty změny ve vládě mohou mu pomoci. Možná, že mu pomohou za předpokladu, že by to zapůsobilo na veřejné mínění a podpora strany by najednou vylétla nahoru o několik procent, tak on bude mít určitý triumf, ale já si myslím, že to nebude mít žádný velký vliv na dění v ODS. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono poněkud paradoxně by mohlo určitým způsobem pomoci Mirkovi Topolánkovi, kdyby odvolal na návrh Jiřího Čunka Miroslava Kalouska, alespoň by tím mohl trošku zklidnit tu nespokojenost Vlastimila Tlustého a těch poslanců, kteří jsou na něj navázáni, to se samozřejmě nestalo. Když tedy vezmeme ty změny ve vládě z toho celkového pohledu, z pohledu dění ve sněmovně, znamená to, že Mirek Topolánek i nadále nemůže počítat s tím, že by obnovil nějakou křehkou většinu ve sněmovně, že v současné situaci jen velmi obtížně počítá, kolik vlastně poslanců podporuje tu vládu, tím spíš, že nyní ještě nebyly nijak zachyceny nějaké jednoznačné reakce některých poslanců z KDU-ČSL, byť se tvrdí, že všichni budou podporovat dál vládu. K čemu byla změna z tohoto úhlu pohledu dobrá? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Já myslím, že dlouhodobě prostě Mirek Topolánek bojuje o čas, bojuje o přežití, on ten čas získal, aby se dostal do toho předsednictví Evropské unie. To předsednictví Evropské unie dle mého názoru rozšiřuje prostor, manévrovací prostor pro Topolánka, kterého také využívá, ty jeho teď návštěvy u Putina, u Juščenka na Ukrajině a tak dále ukazují, že jaksi ten prostor si zvyšuje i směrem do té domácí politiky, ovšem jaksi musí neustále tu situaci balancovat. A on získal ten čas. Tam prostě po těch prohraných volbách bylo evidentní, že čestný předseda ODS a prezident Klaus, že jaksi tvrdě jde, jak se říká, Topolánkovi po krku. Jeho kůň Bém nakonec nezvítězil v tom střetu a teď se vytváří proti Topolánkově ODS vlastně antistrana, kterou zakládají prezidentovi nejbližší lidé, a myslím, že znovu bojuje prostě Topolánek o čas, že nechce dát Lisabonskou smlouvu k ratifikaci, protože jakmile by se vyslovila ODS jasně jako celek, znamenalo by to dle mého názoru okamžitý přechod Tlustého a další té vnitrostranické opozice z parlamentu směrem k té nové Machově nebo prezidentově straně. Čili on chce oddálit to hlasování o Lisabonské smlouvě a všechny tyto věci, aby ten konflikt v ODS pokud možno se oddálil. Každý krok k vyostření vnitřní situace v ODS znamená jenom prostě větší zviditelnění té prezidentovy nové strany, která si myslím, že má šanci v těch evropských volbách, především těch evropských volbách, získat. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale Mirek Topolánek čas získal už tím, že vstoupil jako premiér do té etapy českého předsednictví v Radě Evropské unie, a i bez změn ve vládě by asi ten čas měl. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Určitě by ho měl. Navíc tady je totiž docela zajímavé to, že Topolánek může si polepšit ve veřejném mínění a potažmo tedy i Občanská demokratická strana, protože vlastně to, co voliče nejvíc iritovalo v minulém roce, to znamená takové ty nedovařené vládní reformy, které velmi často byly procpávány silou jako právě v případě těch Julínkových reforem zdravotnictví, tak ty teď úplně zmizí, to znamená, nebude se mluvit o žádných reformách, ta vláda stejně nemůže nic kloudného udělat, pokud jde o reformy, a budou se politici věnovat takříkajíc státnickým úkolům. Čili budou vidět, jak jezdí po Evropě, jak si třesou rukama s jinými politiky a budou občas schopni možná i něco vyřešit jako Topolánek v případě té energetické krize, kde pomohl. A to může jim velmi prospět, protože veřejnost se nebude zbytečně "nervovat" ohledně reforem zdravotnictví a podobných věcí. Ale je tam ještě jeden aspekt, a to sice chování opozice, které se mi zdá teď být trochu, začíná být trochu kontraproduktivní, protože ten boj o poplatky nebyl skutečně, to byl symbol ty poplatky, to byl symbol celé té vládní politiky a těch, jak už jsem řekl, nedovařených vládních reforem, a nemyslím si, že lidem šlo skutečně o ten třicetikorunový poplatek, to byl symbol celého balíku věcí, a když tedy teď opozice tlačí na to, že poplatky je ochotna vyměnit za Afghánistán nebo účast českých vojáků, tedy za téma, které je svým přesahem nebo svým dosahem státnické, jako je tedy česká účast na misích, za toto téma, které bylo svým způsobem symbolické, tak si nejsem úplně jistý, že činí dobře. A Topolánek se prostě v té situaci vyjímá trochu lépe a více státnicky než třeba Jiří Paroubek, takže myslím si, že tady má určitý prostor i vnitropolitický na to, aby si polepšil. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Michal Klíma. 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Tady je ještě věc, my vlastně diskutujeme o tom, jaké budou mít šance ty politické strany v těch dalších volbách, ať už v eurovolbách nebo do Poslanecké sněmovny za ten rok, rok a půl. Tady je ještě další faktor, otázka, jak veřejnost vůbec vnímá. Já jsem poslouchal, myslím, že v Radiožurnálu před několika dny rozhovor s režisérem Troškou, a tam se ho ptali: Co vás udržuje, že jste takový optimista neustále a v dobré náladě? On říká: Já nečtu noviny, já neposlouchám žádné zprávy. A mám obavu, že těch lidí, kteří se zajímají o veřejný prostor, diskusi, politiku, že je stále méně a méně a že je stále problematičtější odhadnout, jak budou voliči skutečně volit a kdo k těm volbám půjde. A když se podíváme na ty volby krajské a regionální, tak dopadly úplně jinak, než si jakýkoliv odborník i novinář myslel. Nikdo by neodhadl, že ve všech třinácti krajích zvítězí jasně ČSSD. Kdybyste se podívali den, dva dni před volbami, všude byl odhad tak 7:6 v těch krajích, třinácti krajích 7:6 pro ČSSD nebo pro ODS, maximálně, já nevím, minimální rozdíly, čili ta situace je a ten volič je tak těkavý a tak nepředvídavý v tuto chvíli, že je velmi obtížné i tyto věci odhadovat. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dá se tedy číst ta aktivita Topolánka na začátku roku směrem k výměnám ve vládě, že využil určité doby hájení, kterou má v době předsednictví, kdy skutečně položit vládu není až tak jednoduché, kdy to musí zvažovat jak opozice, tak i členové koalice, a že tedy si do budoucna vytvořil lepší výchozí podmínky tím, že se zbavil Jiřího Čunka ve vládě, který také kvůli svým korupčním aférám nedělal zrovna dobré jméno vládě, ale nejenom kvůli nim bylo problematické, jak fungovalo ministerstvo pro místní rozvoj, že zároveň tedy se zbavil ministra, který byl symbolem reforem ve zdravotnictví, které veřejnost tak dobře nepřijala, že se zbavil dalšího ministra, který byl vnímán jako určitý reprezentant klientelismu, lobbyismu, a zároveň také nepříliš výrazné ministryně, která některými svými nápady spíše vzbuzovala úsměv ve veřejnosti, a že tedy se mu to může vrátit tím, že pokud zvládne to předsednictví, pokud tedy bude v tom světle reflektorů s těmi různými mocnými lidmi tohoto světa, takže potom na to může navázat a může z toho vytřískat politický kapitál směrem k tomu, že by zvedl preference ODS, že by posílil svoji pozici a tak dále? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Možné to je, že se mu podaří jak pozici vlády, tak pozici ODS trochu vylepšit, každopádně ta změna ve vládě je změna k lepšímu, a to veřejnost určitě ocení. Otázkou je, jakým způsobem se to promítne do těch voleb v červnu, které, si myslím, budou rozhodující, protože pokud tam lidé budou volit nikoliv vládu, ale ODS, pokud tedy půjde konkrétně o tuto stranu a pokud ta strana i nadále bude zmítána vnitřními rozpory a bude se tam handrkovat těžce o Lisabonskou smlouvu a budou poslanci odcházet do nové strany a podobně, tak ty volby nemohou pro ODS dopadnout dobře, a třeba i navzdory řekněme lepšímu politickému výkonu Topolánka a jeho vlády, nebo aspoň obrazu u veřejnosti, ODS ty volby prohraje. A v okamžiku, kdy je prohraje, tak jak už jsem řekl, nastoupí útok číslo dvě proti Topolánkovi, který on už nemusí přežít. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Na závěr Michal Klíma, jak tedy on si vysvětluje tu aktivitu Mirka Topolánka směrem ke změnám ve vládě, co tedy mu to může přinést? 

Michal KLÍMA, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Jedná se o přežití a o dobrý výkon v rámci předsednictví České republiky v Evropské unie, tady se odehrává nejenom, a teď přeženu to zase, nejenom domácí divadlo, ale to divadlo už je na evropské úrovni i světové úrovni, budou v České republice summity na nejvyšší úrovni, budou tady, já nevím, asi dva tisíce novinářů a tak dále, čili ten prostor pro prezentaci předsedy vlády a ministrů je tady velký a je samozřejmě otázka, jak se podaří, jak se podaří reprezentovat. Na druhé straně je jasné, že opozice bude neustále shazovat ty výkony nebo prostě kritizovat, což je její práce, a že to nebude jenom opozice, že to bude samozřejmě i prezidentova strana, která vlastně bude na tom získávat body před těmi evropskými volbami, a tím se profilovat. Čili ta vláda může zkolabovat během několika měsíců a může samozřejmě posílit, ty možnosti jsou naprosto otevřené. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Uvidíme, jak si tedy bude počínat Topolánkova vláda, která prochází určitou rekonstrukcí. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Michal Klíma z Metropolitní univerzity. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas