14. ledna  2009  rubrika: Studio STOP

Kyberšikana ve školách

školní třída - Foto: Jitka Vocelková

školní třídaFoto: Jitka Vocelková

V následujících padesáti minutách, milí posluchači, se budeme věnovat šikaně v českých školách, s akcentem na kyberšikanu. Právě s jejím nástupem se podoby a oběti šikany začaly měnit. Terči posměchu se nestávají již jen slabší spolužáci, ale velmi často také učitelé.

Ministerstvo školství vydalo aktualizovaný metodický pokyn, který vstoupil v platnost 1. ledna tohoto roku. Zabývá se právě tématem šikany, kyberšikany, způsoby, jak je rozeznat, zacházet s nimi, bránit se proti nim. Půjde o účinný nástroj, který pomůže pedagogům v praxi? Mění se role pedagoga v českých rodinách a tudíž i ve vnímání samotných žáků a studentů? Proč je až čtyřicet procent dětí navštěvujících základních školy vystaveno nějakému druhu šikany? Je situace na středních školách lepší, nebo ne? Kdy se objevila takzvaná kyberšikana a jak se s ní vyrovnávají jiné země? To jsou dotazy, které jistě dnes zazní a na něž s mými hosty snad nalezneme odpověď. 

/ Ukázka / 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tuto ukázku jsem našla na serveru YouTube, znázorňuje vlastně natáčení pedagožky, která v tu danou chvíli nemá zjednaný pořádek a pak si všimne, že ji nějaký student natáčí na mobilní telefon. Pokud právě na tomto serveru dáte do vyhledávače slovo šikana ve školách, objeví se vám skutečně mnoho natočených materiálů, z převážné většiny jde o záznamy pořízené mobilními telefony. Natáčí se spolužáci, kterým to nejde u tabule, pedagog tělocviku převlékající se v šatně, učitelka, kterou nikdo neposlouchá, viz záznam, který jste slyšeli. Najdete ale i záznamy mnohem tvrdšího rázu, třeba bitky téměř v přímém přenosu. Jakou změnu přinesl Internet a mobilní telefony i s jejich nejnovějšími funkcemi a programy v českých školách, kdy začínáme hovořit o takzvané kyberšikaně a jak se s ní vypořádat? To jsou dotazy pro mé hosty, kterými dnes budou Klára Laurenčíková, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dobrý večer. Děkuju za váš čas. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Dobrý večer. Děkuji za pozvání. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Sára Komasová, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze. Sáro, i vám děkuju za čas a za to, že jste přišla. 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A s námi na telefonu bude po celou dobu Michal Kolář, český psychoterapeut a etoped, který se dlouhodobě právě problematikou šikany zabývá a v této oblasti spolupracuje s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na koncepci prevence i vám. Dobrý večer. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pojďme k tomu prvnímu dotazu. Ten bude, pane Koláři, možná směřovat rovnou na vás. Kdo se nejčastěji stává obětí šikany a proč. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- To je docela obtížná otázka, neboť je tady taková určitá představa lidí, že ta oběť musí nějak vypadat a musí mít brýle a musí být zrzavá, má umět cvičit a podobně, ale ve skutečnosti je to tak, že za nepříznivých okolností se může stát obětí úplně každý. Nicméně máte pravdu, že to riziko tam určité je, riziko je hlavně ve zvýšené zranitelnosti a případně v hypersenzitivitě velké citlivosti. Když se například někdo stane obětí šikany, tak je tam vlastně potom zvýšené riziko, že se stane tou obětí znovu. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Ale přece jenom asi by se dalo velmi paušálně říci, že obětí šikany se zpravidla stává ten, kdo nějakým způsobem nezapadá do průměru, což může být klidně premiant, stejně tak jako někdo, komu to nejde, nebo někdo, kdo má nadváhu, kdo vyniká nad ostatními, vyčnívá, anebo naopak to někomu kazí, tak jakoby velmi zjednodušeně. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Záleží vlastně na normách té skupiny a ty můžou být velice různé, takže, tak jak jste vlastně říkala, může to být ten samý člověk, může být v různých skupinách, být v čele skupiny, nebo naopak se může stát i obětí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pojďme pro naše posluchače zkusit ještě předložit definici šikany, kdy se vlastně nějaké pošťuchování už stává šikanou. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Já řeknu takovou definici, které je srozumitelná i pro laiky, pro rodiče. Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, zpravidla opakovaně, ubližuje druhým, znamená to, že ty útočníci nějakému dítěti, které se nemůže bránit, dělají něco, co je mu nepříjemné, co ho ponižuje nebo ho to prostě bolí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já mám teď otázku na Sáru Komasovou. Sáro, vy teď studujete gymnázium. To je výběrová škola. Předpokládám, že na takto výběrových školách se se šikanou setkáváte méně, ale přeci jen, když byste porovnala celou tu éru, kdy jste žákyní, studentkou, to znamená té základní školy, možná mateřské, někdy se o šikaně hovoří už i v mateřské školce, tak setkávala jste se s takovými to případy? 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- Tak na základní škole teda ne, že bych byla přímo obětí šikany, nebo že bych se na něčem takovém podílela, nicméně jeden kamarád právě ze základní školy, se kterým jsem se nedávno setkala, mi vyprávěl, že vlastně na druhém stupni se vlastně společně s jiným kamarádem šikanovali jednoho chlapce, že mu sypali věci z tašky, dupali po nich, brali mu věci, jinak mu ubližovali a ponižovali ho. A právě že až jako s odstupem prostě několika let jim došlo vlastně, jak tomu klukovi hrozně ublížili a že si pak připadali strašně provinile a špatně a šli se mu dokonce se slzama v očích omluvit, což samozřejmě teda oběť nejdřív jim jakoby nevěřila a pak teda jakoby omluvu přijala, ale stejně patrně... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A jak to zapůsobilo na toho vašeho kamaráda po letech, kdy vám to třeba sděloval. 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- Myslím si, že se za to právě připadá jako hodně vinný a že si uvědomuje, že to bylo jako špatně a že mu to v tý době prostě vůbec nedocházelo, no, že... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pane doktore, stává se to často, že ten, kdo je obětí šikany, tak se částečně cítí za tu situaci spoluzodpovědný, vinný, a proto třeba ani se nesvěří nejbližšímu okolí, rodičům, připadá si zkrátka méněcenný, neschopný. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Spíše se chci zeptat, oběť, nebo agresor, teď jste se... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Oběť, teď oběť. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- No, pro oběť je těžký o tom někomu říct, protože jí hrozí vlastně, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Je to pro ni velice bolestivé a ponižující a i třeba právě těm nejbližším to není schopna říct. Těch důvodů, proč to vlastně neřekne, je celá řada, že jsou i další. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já mám teď dotaz na Kláru Laurenčíkovou, ředitelku odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tento resort se samozřejmě šikanou dlouhodobě zabývá, teď vydal i aktualizovaný pokyn, k němu se jistě dostaneme. Ale řekněte, on samozřejmě ten údaj, že až čtyřicet procent českých dětí se na základních školách setkává s nějakými formami šikany a z těch nejlehčích až po ty nejtvrdší, není jednoznačný, těch údajů se objevuje vícero. Ale jaké jsou vaše informace, je skutečně šikana něco, co je pro základní školu poměrně běžný jev a s čím je tedy potřeba pracovat? 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Tak v podstatě jde o to, jak školy a i učitelé vůbec pojmu šikana rozumí. Je tudíž i trochu problematické z našeho pohledu přesně kvantifikovat tedy počet výskytů případů šikany na školách, ale určité tedy projevy chování, které mohou být právě postavené na nějakém nerovném základu, kdy jeden ubližuje druhému nebo dokonce skupina žáků ubližuje, ubližuje dalšímu, nějakým způsobem třeba oslabenému spolužákovi. To je něco, co se na školách vyskytuje. Já myslím, že je potřeba tento fenomén tohoto chování vnímat se zvláštním zřetelem a věnovat mu pozornost a začít intenzivně mluvit o šikaně a o možná i sociálně patologických jevech na školách jako takových v kontextu celkového klimatu na školách, a to je něco, co nyní řešíme a na čem se snažíme spolupracovat právě třeba i se samotnými školami a externími odborníky na tuto problematiku. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V čem by ten nový aktualizovaný metodický pokyn, který vstoupil v platnost 1. ledna. Je to tak? Tedy že vstoupil v platnost 1. ledna 2009. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Ano. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V čem by se měl lišit od toho předchozí, v čem by měl být účinnější? 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Takže ten aktualizovaný metodický pokyn vyjde, to je možná důležitá informace, v lednovém Věstníku ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a oproti tomu původnímu více specifikuje určité dva typy scénářů toho, jakým způsobem tedy se škola může, a z naší strany jsou tam určitá doporučení, má s případem výskytu šikany vypořádat, popisujeme scénář, kdy škola v podstatě může řešit situaci objevení případu šikany sama, kdy se tedy ještě nejedná o závažnou formu šikanování a poté tedy popisujeme druhou variantu, kdy je nutná spolupráce školy s dalšími institucemi a případně poradenskými pracovištěmi, ale i se samotnou rodinou, samozřejmě žáka, kdy tedy se jedná o závažnou formu šikany, která se v některých extrémních případech může rovnat až určitému třeba skupinovému násilí. Dále v tomto aktualizovaném metodickém pokynu upozorňujeme na nutnost věnovat pozornost a pracovat nejenom tedy s obětí šikany, ale také určitou míru tedy podpory nebo minimálně pozornosti je tedy třeba věnovat agresorovi. A opět zde doporučujeme přizvat k té spolupráci další, třeba poradenská pracoviště, ať už jsou to střediska výchovné péče, nejlépe pedagogicko-psychologické poradny, či další odborníci, s kterými škola může spolupracovat v závažných formách, je to, je to až také třeba policie. Myslím si, že tento aktualizovaný metodický pokyn je jen jeden z kroků, které ministerstvo musí pro zlepšování klimatu na školách udělat, a možná ještě bude čas představit ty naše další záměry v této oblasti. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pane Koláři, vy jste měl možnost vidět ten aktualizovaný metodický pokyn? 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Já jsem na něm spolupracoval. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V čem podle vašeho názoru, názoru odborníka, a toho, kdo pracuje skutečně i s těmi, kdo se stávají obětí šikany, naopak těmi, kdo jsou agresory, tak v čem tento metodický pokyn může být eventuálně přínosný, co kdyby to bylo jenom na vás, byste do něj eventuálně ještě doplnil. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- No, já to vidím tak, že je to pozitivní posun, tam vlastně je z mýho hlediska, je odborně ucelenější, dává opravdu jako tu správnou cestu, kudy jít, tam není možný vlastně popisovat nějaký podrobný způsoby řešení, to by nebylo možný ani v knížce, ale je to opravdu, ten správný směr je tam dobře formulovanej a jsou tam odkazy, kde vlastně to mají ty lidi hledat, jakým způsobem to najít. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- My jsme teď hovořili o tom, kdo se stává obětí, ale je potřeba hovořit i o agresorech a o tom, jakým způsobem s nimi pracovat, přesně v tom smyslu, jak to před chvílí zmínila paní Laurenčíková. Tak ačkoli jsem si vědoma obecnosti toho dotazu, tak jej přesto pokládám. Kdo se zpravidla stává tím agresorem a za jakých okolností? 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Dost podobně, že vlastně záleží tam hodně na těch okolnostech, na konstelaci tý skupiny a vlastně za nepříznivých okolností se může stát agresorem téměř každý, v žádném případě to nejsou nějaký jedinci, který jsou sociálně patologičtí nebo nějak nemocní, občas byla i taková představa i u některých profesorů psychiatrie a podobně, může to být, ale vlastně většinou těch agresí je spousta, to by potom jsme měli školy plné prostě nemocných mladých lidí. Ale rozeznávám, rozeznávám vlastně takový tři typy iniciátorů. Jeden ten typ je oblíbený, sympatický, veselý, srandista, dělá legraci a tak dále. Možná že taková představa lidí není, není běžná, že ten agresor je právě takovýhle na první pohled... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V kolektivu téměř oblíbený. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- A nejenom, nejenom v kolektivu, ale oblíbenej vlastně i u těch kantorů a třeba i u ředitele. Takže to je jeden typ. Potom druhej je takovej hodnej, slušnej, může být trošku úzkostnej, zase by se zdálo, že to není možný, ale když ten učitel tam na něj může i iniciovat tu šikanu. A potom takový ten třetí typ, ten, asi takhle by si ho lidi nejspíš představovali, to jsou žáci, kteří jsou hrubí, primitivní, který mají nekázeň a zloběj a jsou vlastně, třeba i ta agrese se projevuje navenek. I třeba tak nějak, že to, že to ty lidi jako viděj, no. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Samozřejmě, že každý z těch typů agresorů bude asi používat jinou metodu. Představuji si to asi tak jednoduše, jenom pohledem laika, že ten první, kterého jste označil jako veselého, přátelského, oblíbeného vtipálka, ten bude se snažit spíš zesměšnit toho člověka a stáhnout na svoji stranu, sympatie, zbytku třídy právě tím, že bude používat takové méně agresivní a spíš jakoby vtipné záležitosti, které ale tomu člověku samozřejmě mohou ublížit stejně a tak dále, a tak dále, asi jsou ty metody různé. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Je to docela typický, pro dívčí šikanu je příznačná psychická šikana, tam ty iniciátorky jsou vyloženě hodně sociálně zdatný a dokážou velmi jemně manipulovat s tou třídou a jsou vlastně téměř /nesrozumitelné/ vlastně tu šikanu vlastně řídí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Sáro, setkala se někdy s něčím, jako už byly náznaky zesměšňování, šikany mezi dívčím kolektivem? 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- Setkala. Bylo to na základní škole a je to přesně, jak říkal pan Kolář, že tahle šikana je taková mnohem jako psychologicky náročnější nebo strukturovanější, kdy vlastně se té slečně, která takovej, něco takového vedla, vlastně nedalo objektivně nic vytknout, ale ona prostě těmi svými nepřímými útoky a narážkami dokázala skutečně další lidi v tý třídě hodně jako ponižovat, zesměšňovat a ubližovat jim. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já vás teď nechám vydechnout, protože jsem také natáčela se samotnými pedagogy, bohužel někteří z nich nemohli dnes přímo přijít, máme, máme před vysvědčeními a spousty porad. Já vám ale pustím rozhovor s ředitelem Masarykovy základní školy v Praze Klánovicích Michalem Černým. Včera se mnou telefonicky hovořil, kromě jiného odpovídal i na můj dotaz, zda se setkává se šikanou a kyberšikanou. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Setkal mnohokrát a setkávám dodneška. Samozřejmě. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Je to problém, se kterým se snažíte na základní škole Masarykově nějakým způsobem poprat. Vím, že máte ve školském řádu dokonce to, že se nesmí mobilní telefony používat v průběhu výuky právě proto, aby se zabránilo natáčení různých situací a tak dále. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- No, tak nejen proto, je to taky výborný, výborný nástroj na podvody při písemkách, mimo jiné. Ale ano, je to jeden. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Můžete říci, v jakých případech jste se právě setkali se šikanou, kyberšikanou, jakou měla podobu, zda byla namířena vůči žákům, mezi žáky nebo někdy také na pedagoga od žáků. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Myslíte přímo kyberšikanu? 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Hm. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Za prvý to, že tenhle ten jev existuje, ten největší problém je v tom, že to jakým si příkladem pro ty žáky, protože oni to dávají na YouTube a podobný servery, kde se tím jakoby chlubí těmi svými záznamy a tím se vzájemně inspirují, dívají se, hele, tady dělají tohle to, zkusíme taky a podobně, čili ohromnej vliv týhle věci je v té inspiraci. A my jsme třeba zažili, stalo se to loni, že dva chlapci si založili webové stránky, kde se vysloveně vysmívali některým trošku, dejme tomu, malinko postiženým spolužákům, psali tam o nich velmi jako hanlivé, ošklivé články, fotili je, dávali ty fotky na ty webové stránky a my jsme ty webové stránky náhodou odhalili, takže jsme tomu poměrně v zárodku dokázali zabránit. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Jak se v takovém případě dá postupovat? Samozřejmě se zruší webové stránky, hovoří se s těmi žáky. Na jedné straně má smysl, aby... 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Hovoří se také s rodiči samozřejmě. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Hovoří se s oběma stranami, to znamená i s těmi, kdož se staly obětí té šikany, kyberšikany v tomto případě? 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Mnoho, určitě je to, podle mého je stejně důležité hovořit s těmi pachateli, stejně důležité je hovořit s těmi oběťmi, protože oběť se nestává obětí náhodou, oběť se stává obětí, protože čímsi v jejím chování ty pachatele přitahuje. My máme teda navíc školního psychologa, který hodně pracuje s oběma stranami, ale ty rozhovory s tou obětí vedou k tomu, aby to svoje chování změnila, aby přestala přitahovat ty pachatele, to je velice důležité. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V případě, kdy žáci našikanují jiní žáky, má smysl, aby zůstávali na té škole, protože velmi často se stává paradoxně, že právě ti, kteří jsou oběťmi, se nechají přeložit na jinou školu, protože i když se ta kauza vyřeší, tak oni jsou potom těmi, kdo "žaloval". 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Prosím vás, tady je problém základní. My nemůžeme jako základní škola vyloučit žáka z výuky, to prostě nelze, jo, to je, to je velice často, já třeba, když sleduju, když je na Internetu nějaká diskuse o šikaně, spousta lidí, kteří neznají legislativu, prostě tam obviňují ty školy, jak to, že ho nevyloučili, ale základní škola přímo zákonem, dokonce je to tam výslovně uvedený, je zakázáno, dokud dítě nemá základní vzdělání, je zakázáno ho vyloučit ze školy. To znamená, my můžeme jedině se pokusit přesvědčit rodiče, aby to svoje dítě dali pryč. Když říkám přesvědčit, tak může to být po dobrém, může to být po zlém, ale to je naše jediná šance, že ty rodiče přesvědčíme. Jediné, co je v kompetenci školy, například přeložit ho do jiné třídy v rámci jedné školy, ale ze školy já nesmím dítě vyloučit, ani kdyby vraždilo, prosím vás. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Jak často se stává šikana ať už kyberšikana, či šikana v tom obecnějším slova smyslu, námětem vašich diskusí třeba s rodiči na rodičovských schůzkách. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Každoročně šetříme v rozmezí jeden až pět případů šikany v naší škole o zhruba pěti stech dětech, kdy, abych zase to nezkreslil, jedná se o různě závažný stupeň šikany, někde se jedná skutečně spíš inumu, takový náběh na šikanu, o počínající šikanu v zárodku, někde se může stát, že to nějakou dobu uniká pozornosti, protože je to velice skrytý jev, pak už ta šikana může být rozvinutější a může to být větší problém. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A já jsem měla na mysli ještě preventivní část toho, jak působit proti šikaně. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Tak prevenci děláme taky. Tady máme jak školního psychologa, tak ještě navíc máme velice kvalitního preventistu těhle těch jevů, děláme například různé i pobytové zážitkové kurzy, takzvané stmelováky, že jo, ty děláme vždycky pro šesté třídy například, že aby se ta třída dala trošku dohromady, které jsou zaměřeny proti těmto jevům, snažíme se mapovat situaci ve třídách, takže máme systémy dotazníků anonymních, které jako by pravidelně, nejdéle v ročních intervalech mapují situaci a případná ohniska nějakých problémů tohoto typu, kde by k ní mohlo docházet. Máme i preventivní akce, kde chodí externisté s dětmi. My nemáme moc dobrou zkušenost jako s přednáškami nebo s takovými těmi pořady, kde nějaká populární osobnost o něčem vypráví. To nejde jenom o šikanu, jde i o drogy, jde i o další věci. Podle mého názoru tohle nemá téměř žádný účinek. Daleko lepší je opravdu, když přijde odborník a teď s těmi dětmi diskutuje, když to děti částečně třeba i prožijí nějakou formou nějaké dílny třeba. Teď zrovna jsme měli v každé třídě tříhodinový blok, v každé třídě teda druhého stupně, pod dohledem odborníků, kde se tyhle věci jako nějak rozebíraly, modelovaly, a prostě baví se o tom. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Často se diskutuje o roli pedagoga, o tom, zda se nemění s postupem času s příbytkem moderních technologií, v souvislosti s kyberšikanou se začalo mnohem častěji také hovořit o šikaně pedagogů ze strany žáků. Mění se podle vás tady nějakým způsobem role pedagoga a také role pedagoga v rodině, to, jakou vážnost právě rodiče třeba přisuzují pedagogovi. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Jednoznačně, jednoznačně, v době, kdy já jsem chodil do školy, nebo i když jsem začínal jako učitel, tak k šikaně samozřejmě taky docházelo, ale nejčastěji mezi žáky vzájemně, anebo, dejme tomu, k šikaně ze strany i některých pedagogů. Dneska šikana ze strany pedagoga vůči žákovi je ten nejméně rozšířený typ šikany, i když netvrdím, že nemůže existovat, naopak mnohem častější dneska je šikana žáků vůči pedagogovi, protože z učitelů se bohužel dneska stávají takoví obětní beránci, kteří mají velice málo pravomocí, samozřejmě, pokud učitel je osobnost, která si s tím dokáže poradit, dokáže ty žáky jako strhnout, dokáže je namotivovat, dokáže je nadchnout celou svoji osobností a tak, tak ty problémy nemá, to je pochopitelné. Ale procento pedagogů těchto kvalit prostě mezi všemi pedagogy určitě není vyšší než padesát procent. Ti zbylí vůbec nemusí být špatní lidé, to mohou být lidé, kteří tu práci milují, kteří prostě chtějí těm dětem předat, který mají hluboké znalosti, jenom to prostě nejsou takoví ty drsňáci, pistolníci, který by těm dětem imponovali. Stačí, že ten člověk je třeba hodný, ale pro děti, zvlášť puberťáky, teď mluvím o dětech věku druhého stupně základní školy okolo třinácti let, prostě hodný učitel znamená slabý učitel většinou. A tito lidé se pak stávají terčem skutečně šikany buď kolektivní, nebo individuální velice často. Je to hrozné. A samozřejmě přispěla k tomu společenská situace v tom smyslu, že učitelé jsou mnohem častěji nejdřív vnímáni jako jaké si, jací si sluhové, kteří mají za úkol vlastně vzdělat děti, rodiče stále častěji prostě si říkají, tak dám dítě do školy a chci, aby mi ho vzdělala a vychovala škola, a všechno špatné je vina těch učitelů a rodič nemůže za nic. Nechci zobecňovat, ale velice často se s tímhle přístupem setkáme, velice často se setkám s přístupem, že dítě ve škole provede nějakou hroznou věc, já to oznámím rodičům a rodiče se do mě pustí, jak to, že jste jim to dovolili, jak to, že jste tomu nezabránili, úplně to jakoby otočí a snaží se celou tu vinu hodit na školu, že vlastně za to může škola, protože nezabránila tomu, aby jejich dítě kupříkladu o přestávce zničilo nějaký vybavení školy nebo něco podobného. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Jak hodnotíte v této souvislosti snahy ministerstva školství, teď mám na mysli metodický pokyn, který se vztahuje právě ke kyberšikaně a další, právě ve snaze rehabilitovat nějakým způsobem postavení pedagoga v českých školách. 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- Já hodnotím každou snahu, která vede k tomu, že se o šikaně mluví a že se šikana nějakým způsobem řeší, hodnotím kladně. Určitě, protože je to věc, která je palčivá, ty oběti šikany si nesou často po celý život nějaké psychické následky, byť nejsou na první pohled někdy třeba vidět. Ale mají problémy s komunikací a podobně. Je strašně důležité cokoli. Já bych řekl, že určitě ten pokyn, o kterém hovoříte, je důležitý, je to krok správným směrem, jiná věc je, dokud skutečně pedagogové nebudou připravováni na to, aby dokázali tyhle věci za A rozeznat a za B zvládat, za prvé ještě předtím možná vůbec vzít na vědomí, tak samozřejmě jakýkoli pokyn bude brán jenom jako cár papíru, ale i v tomhle smyslu podle mých informací se to mění k lepšímu, vím, že ministerstvo by chtělo, aby každý pedagog, který absolvuje fakultu, byl připravován na boj se šikanou a tyhle slova slyším hrozně rád. Kéž se to stane pravdou. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste pravidlo, že se nesmí používat mobil u vás ve škole, zavedli mnohem dříve, než vyšel tento pokyn. Jakým s ním máte zkušenost, respektovali jej žáci, respektují jej? 

Michal ČERNÝ, ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích -------------------- No, tak objevily se problémy od začátku, kdy někteří žáci starší poukazovali na lidská práva, na to, že to jejich osobní majetek, protože my to řešíme tím, že dětem mobil skutečně zabavíme, máme to i takto popsáno ve školním řádu, ale jsou tam přesně popsány podmínky, za kterých se jim ten mobil může vrátit. Objevilo se pár dětí i rodičů, kteří jako proti tomu protestovali. My jsme si nicméně všechny tyto žáky i rodiče postupně zvali na pohovor a vysvětlovali jsme jim situaci a podařilo se nám všechny kritiky přesvědčit, že je to v zájmu těch dětí, aby k těmhle věcem nedocházelo, všichni to uznali, a protože snad jsme škola, která je jinak vůči dětem přátelská, která hodně věcí, si myslím, dělá proto, aby se dětem ve škole líbilo, tak nám to "jakoby prochází a prošlo". Věřím, že třeba v jiné škole by s tím mohlo být více problémů. U nás to prochází, ale v některých konkrétních případech si to vyžádalo třeba několikahodinového jednání a vysvětlování, než jako ta dotyčná protistrana uznala, že je to vlastně dobré. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Říká ředitel Masarykovy základní školy v Praze - Klánovicích Michal Černý. Vy stále posloucháte Studio STOP, tentokrát na téma šikana, kyberšikana, aktualizovaný pokyn ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který se právě tímto tématem zabývá. Ve studiu jsme opět s Klárou Laurenčíkovou, ředitelkou odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, také Sáru Komasovou, studentku pražského Gymnázia Jana Keplera a na telefonu je s námi celou dobu odborník přes diagnostiku a léčbu školního šikanování a předseda celostátního sdružení společenství proti šikaně, navíc autor knih Skrytý svět šikanování a Bolest šikanování Michal Kolář. Jenom pro kontrolu, stále jsme ve spojení? 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- V pořádku. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tak, to jsem ráda. Vy můžete samozřejmě reagovat na to, o čem hovořil pan ředitel Černý. Kromě jiného zmiňoval a také potřebu, aby byl pedagog dostatečně připravený na výuku a na to, jak vůbec v různých situacích obstát. Paní Laurenčíková, jak je na tom český učitel, česká učitelka z tohoto ohledu. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Takže já do, z velké míry tedy sdílím ten názor pana ředitele, že je skutečně důležité hovořit o tom, jakým způsobem jsou studenti a studentky na pedagogických fakultách připravováni na svou učitelskou dráhu. A my se domníváme, že je důležité vedle těch teoretických přednášek a odborných seminářů působit tím směrem, aby bylo studium doplněno také o určité praktické, možná se nebojím říci až výcvikové semináře a kurzy, které budou posilovat klíčové kompetence studentů a studentek k tomu, aby dokázali pracovat s dynamikou třídního kolektivu, aby dokázali rozeznat, včas rozeznat určité rizikové signály, které mohou svědčit o určitých patologiích, které právě v třídním kolektivu probíhají a které by je tedy také připravovali na to, jakým způsobem pracovat třeba s agresí a jakým způsobem hlavně, a to tedy potřebuje podtrhnout, vytvářet určité preventivní strategie toho, aby, aby klima ve třídě a ve škole bylo co nejvíce bezpečné a pozitivní. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A zatím se tak příliš neděje. Já se ptám i na vaši zkušenost člověka, který vystudoval speciální pedagogiku, je etopedem. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Mám, mám pocit, že stále ještě tyto typy tedy seminářů, kurzů a tento typ přípravy na pedagogických fakultách poněkud zaostává za těmi tedy teoretickými přednáškami a semináři a my teď v tuto chvíli na ministerstvu školství dokončujeme práce na připravovaných standardech práce pedagoga, které by měly definovat, co učitel má umět a měly by také být provázány s tím, jakou nabídkou poskytují pedagogické fakulty v rámci svých vzdělávacích modulů. Je to nějaký proces. My jsme v něm a budeme se snažit spolupracovat se všemi dalšími skupinami v rámci ministerstva i se samotnými fakultami na tom, aby tyto standardy vyšly do praxe a aby byly nějakým způsobem tedy propojené s tím, co nabízejí pedagogické fakulty v rámci svých vzdělávacích modulů. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- My jsme tento pořad zahájili ukázkou ze serveru YouTube, která se týkala právě tématu kyberšikany, a na tento pojem velmi často narážíme. Kdy se o tématu kyberšikany, o kyberšikaně začíná vůbec hovořit v českých poměrech? Nevím, jestli chce reagovat pan Kolář nebo paní Laurenčíková. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Já možná zareaguju. Já jsem se s tím začal setkávat od té doby, co začaly být mobily a počítače. A řešil jsem vlastně hned případy, třeba natáčeli chlapce, kterýho týrali a natáčeli to, nebo, ale nějak nemluvil jsem o tom a teprve teď se vlastně, teď se o tom začíná mluvit, že jo, no. On ten... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V čem se násobí utrpení té oběti, když najednou to její utrpení vidí opravdu v některých případech několik tisíc, stovek tisíc lidí. Už to najednou není ta skrytá šikana, není to mezi obětí a tím agresorem, případně skupinkou agresorů, ale skutečně mnoho lidí to najednou vidí. 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- No, říkám pro ilustraci, jeden případ jednoho chlapce, mlátili a velmi surově a natáčeli to, ten chlapec byl úplně na dně a ale nebyl schopen to říct, nicméně když potom řekli, že to dají na webový stránky a ještě to nazvali tou jeho přezdívkou ponižující, tak on byl tak na dně, že to, že to vlastně začal škytat, že vlastně to prozradil, pak teda, měl z toho hrůzu, ale prozradil vlastně to, že mu ubližovali, já jsem to mohl začít šetřit. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Klára Laurenčíková chce reagovat. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- No, já bych možná jenom tedy ještě k tomu doplnila, že ta určitá kyberšikana, nebo tedy zneužívání moderních technologií právě pro zesměšňování jednoho spolužáka druhými je nebezpečné, si myslím, v tom, že více poskytuje prostor pro déle utajenou identitu pachatele nebo tedy toho agresora, toho, kdo ty informace nebo spíš tedy ty zesměšňující informace třeba na ty webové servery umístí a také si myslím, že z hlediska té oběti je skutečně jako by velice traumatizující to, že v podstatě kdykoliv se tyto zesměšňující informace mohou znovu, znovu v tom počítačovém systému té sítě objevit a není téměř možné zamezit tomu, aby ta informace byla skutečně smazána ze všech, ze všech zdrojů odkud tedy je možné se k ní prostě nějakým způsobem skoro opakovaně dostávat, a to si myslím, že je jakoby velice závažné z hlediska toho, aby ta oběť mohla skrze tedy ten traumatický zážitek jít dál a nějakým způsobem i zaléčit určitá svá třeba zranění, která byla způsobená právě tímto, tímto zesměšněním před řadou dalších tedy spolužáků a dalších lidí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Kyberšikana přináší také nové typy obětí. Teď mám na mysli konkrétně pedagogy, ti bývají velmi často natáčeni, pak umisťováni na serverech a když jsem se probírala těmi jednotlivými ukázkami, tak jsem opravdu byla velmi překvapena, tam třeba dvě dívky si natáčely svého učitele tělocviku, který snad vůbec netušil nic o tom, že je natáčen, a převlékal se na hodinu tělocviku a podobné věci. Není to vždy jenom někdo, kdo v té hodině nějakým způsobem nezvládá ty žáky nebo oni naopak jsou opravdu velmi agresivní, ale i takovéhle druhy materiálu. Sáro, setkala jste se vy s něčím podobným, natáčel si někdo třeba z vašich spolužáků pedagoga na mobilní telefon? 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- U nás ve škole došlo k takovému případu, kdy vlastně byla natočena učitelka fyzika právě, když se, řekněme, nějak jí vymkla trochu hodina z rukou. A myslím, že to nebylo natočený s cílem jí ublížit, protože ona si vždycky stavěla žákům takovým jako přátelským postojem a snažila se působit hodně suverénně a my jsme ji tak vnímali. A myslím, že i ty spolužáci, kteří to teda na server YouTube umístili, že to vnímali pouze jako vtip. A o to víc jsme pak byli překvapeni její reakcí, která byla dost příkrá, a na základě toho vlastně došlo i ke změně ve školním řádu, kterej nyní zakazuje pořizování audiovizuálních materiálů v průběhu vyučování. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A ublížila jí podle vás ta nahrávka? Říkáte, že to nebyl cíl jí tak ublížit, ale... 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- Myslím si, že to rozhodně nebyl cíl, ale patrně ano, z její reakce tak soudím. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tak není určitě příjemné, když by si nás běžně někdo natáčel při práci nebo při přípravě a odhaloval nás při nějakých situacích, to je alespoň můj názor. Vy tedy říkáte, že u vás ve školském řádu Gymnázia Jana Keplera je od této příhody tedy zákaz pořizování takovýchhle nahrávek. Máte také zákaz používání mobilních telefonů. To ale asi není běžné ve všech školách, že to je přímo ve školském řádu. Mimochodem, tedy pan Černý, s nímž jsme hovořili, ředitel školy v Klánovicích, tak tam tento zákaz mají rovněž. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Tak z našich informací vyplývá, že řada škol tato opatření ve svém školním řádu ukotvena nemají. Také často narážíme na to, že některé školy mají potíž s tím, co vlastně nebo rozhodnout si, co vlastně do školního řádu můžou dát, jaká opatření tedy ten řád může, může obsahovat. A my se proto zase ze strany ministerstva školství pokoušíme vyspecifikovat opatření, která si školy právě do svých vnitřních řádů mohou ukotvit a která by tedy směřovala k tomu, aby školy rozuměly tomu, jakým způsobem mohou nastavit určité tedy kritéria, anebo určité mechanismy pro to třeba omezit používání mobilních telefonů a dalších zařízení tohoto typu během výuky. Tato opatření plánujeme vyspecifikovat ve druhé etapě novelizace školského zákona, kterou nyní finalizujeme. Takže... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Dokážete naznačit alespoň zhruba, kdy to bude, nějaké konkrétnější datum. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Já teď přesně nedokážu říci, kdy ta novela školského řádu bude, bude veřejně jakoby platná a známá, ale předpokládám, že v tomto roce rozhodně, a budeme se snažit, aby to bylo co nejdříve, školám tyto opatření vyspecifikujeme a nabídneme jim tedy určité možnosti, které mohou použít v tomto směru. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Kyberšikana je velkým problémem v řadě zemí. Řada zemí přijímá nové zákony, nové bezpečnostní opatření, připomeňme, že Polsko například filtruje na školních sítích přístup k Internetu a zakáže dětem používat na školách mobilní telefony, Jižní Korea přijímá rozsáhlé restriktivní úpravy ohledně využití Internetu. Některé země už dokonce ustavily speciální policejní vyšetřovací týmy určené pro boj s kyberšikanou, například Jižní Korea, kde kyberšikana představuje vážný celospolečenský problém, ve Spojených státech amerických je kyberšikana od roku 2006 federálním zločinem. U nás se s tímto jevem potýkáme teprve v posledních letech, ale už tento metodický pokyn aktualizovaný, o němž jsme hovořili, se zabývá také proč. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Tak my jsme se snažili v tomto aktualizovaném metodickém pokynu tedy popsat šikanu obecně tedy jako takovou a představit určitá opatření, která doporučujeme tedy využít při jejím řešení a také to si myslím, že je velice důležité při prevenci šikany na školách. V tomto novém aktualizovaném tedy metodickém pokyny definujeme kyberšikanu jako jednu z forem šikany. V tuto chvíli se domníváme, že ta opatření, která v tom metodickém pokynu představujeme, tak z velké většiny se dají tedy stáhnout i na, i na fenomén tedy kyberšikany. Ale jak už jsem říkala, v podstatě ten metodický pokyn vnímáme jaké jeden z kroků a domníváme se, že je potřeba mluvit i o krocích a taky je dělat i o krocích dalších, které s tímto metodickým pokynem musí být provázané, ať je to systém podpory pedagogů ze strany nejrůznějších tedy poradenských pracovišť, chceme startovat určitou změnu jejich fungování, jejich způsobu práce, například tedy hovořím o systému pedagogicko-psychologických poraden nebo třeba středisek výchovné péče a podobně. Ale také je samozřejmě na místě, na místě řešit vzdělávání pedagogů, ale také i jejich samozřejmě platové ohodnocení a celkovou prestiž ve společnosti. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já vám teď nabídnu ještě rozhovor s pedagožkou a výchovnou poradkyní Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci Vlastou Vyčichlovou. 

Vlasta VYČICHLOVÁ, pedagožka a výchovná poradkyně Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci -------------------- Kdy to bylo poprvé, to už si asi přesně nevzpomenu, protože tady působím už čtrnáctým rokem, a to je opravdu dlouhá doba, ale myslím si, že to bylo určitě hned ten první rok, protože šikana je na škole tohoto typu celkem běžný jev. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Říkáte na škole tohoto typu, protože se žáci rekrutují především z řad chlapců? 

Vlasta VYČICHLOVÁ, pedagožka a výchovná poradkyně Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci -------------------- Jednak je to chlapecká škola především, i když musím říct, že pokud tady byla dívčí obory, tak ta situace byla poněkud lepší, opravdu ta přítomnost dívek chlapce zjemňuje, chovají se k sobě trošku líp. A jsou to kluci, kteří sem přicházejí ze základních škol už s trošku podtrženým sebevědomím, nebyli ti nejlepší, byli spíš ti horší, průměrně až podprůměrní. No, a když je člověk takhle nejistý, tak potom kolem sebe trošku kope, no. Takže je to celkem normální záležitost. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy na této škole působíte čtrnáct let. Dokážete říct, zda se v průběhu těch let ta šikana, její podoby mění a mění se i ti, kdo se stávají terči šikany, ti, kdo naopak jsou těmi aktéry. 

Vlasta VYČICHLOVÁ, pedagožka a výchovná poradkyně Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci -------------------- Já právě asi moc nesdílím ten názor, že by se situace nějak zhoršila. Mně připadá, že jsou roky, kdy je to horší, pak zas přijde trošičku klid a ani se asi vlastně ta podoba té šikany nijak zvlášť nemění. Mám někdy spíš pocit, že jsou děti víc nejisté a jsou víc nejistí jejich rodiče, takže to se možná projevuje, že, že je ta nervozita taková, ze které pak ta šikana pramení, třeba i větší, ale jinak pocit, že by to bylo horší, nemám. Ani nemám pocit, že by nějaké metodické pokyny nebo nějaké další věci tomu pomohly, pořád si myslím, že to je hodně na osobnosti učitele, že to je hodně na celém tom kolektivu školy, aby vytvořily prostě bezpečné prostředí, kde se ty věci dít nebudou, a to teda mohu říct, že za těch čtrnáct let se to tady hodně změnilo. Že se nám tady podařilo opravdu vytvořit prostředí, kde se proti šikaně docela tvrdě postupuje, a protože to děti vědí, tak, tak... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Těch případů je méně. My se k tomu ještě dostaneme, jak konkrétně se snažíte v rámci prevence i dalších aktivit působit proti šikaně. Ale vy jste naznačila, že příliš nevěříte v tomto ohledu v sílu a dopad metodických pokynů, ministerstvo školství teď jeden takový metodický pokyn, který se věnuje šikaně a také pojmu kyberšikana, zavedl. Vy se nedomníváte, že by mohl tedy školám prakticky pomoci se s těmi aktéry šikany lépe vypořádat. 

Vlasta VYČICHLOVÁ, pedagožka a výchovná poradkyně Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci -------------------- No, tak já to nemůžu posoudit, protože sem ho ještě neviděla. To je totiž právě taky taková docela zajímavá věc, protože občas se nějaký takový metodický pokyn objeví nejenom, co se týče šikany, ale i dalších sociálně patologických jevů. Ale problém je, že přestože má platnost od 1. ledna, tak na ho stránkách MŠMT nenajdete. Dneska jsem se dokonce snažila ještě, než jste zavolala, ho najít a opravdu se mi to nepodařilo. Vedení školy ho též nemá. Neviděla jsem ho. Měla jsem jenom pár připomínek. To připomínkovali zřejmě pražští pedagogové, ale my jsme ho ještě v ruce neměli. Co se vyčetla z těch poznámek, je, že se to právě týká těch nových metod, kdy se využívá k šikaně mobil a dejme tomu, třeba počítače, nějaké další moderní věci, my jsme se tady s tím ještě nesetkali, určitě nic takového tady nebylo. V jednom případě jsme řešili, že se natáčelo nějaké nešťastné zkoušení u tabule, kdy ten žák neuměl a pak se rozplakal, tak k tomu došlo, ale protože tam byl náhodně citlivý pedagog, který tyhle ty věci sleduje, tak se to vlastně okamžitě řešilo. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vlasta Vyčichlová ze Střední školy stavební a dopravní v Liberci měla jednu výtku týkající se umístění toho metodického pokynu na webových stránkách. Bude tam v dohledné době. Vy už jste říkala, že vyjde v tom lednovém věstníku. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Ano, je to tak. V lednovém Věstníku ministerstva školství tento aktualizovaný metodický pokyn vyjde, školy ho budou mít k dispozici. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pojďme se ještě obecně bavit o tom, jakou vůbec mají roli pedagogové v českých rodinách. Mám pocit, že od doby, kdy já jsem byla školou povinná, se to výrazným způsobem změnilo, je to tak, nebo se pletu? Baví se třeba, Sáro, bavili se s vámi rodiče o tom, že pedagog je svým způsobem autorita. 

Sára KOMASOVÁ, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze -------------------- Tak já si myslím, že pro mě vždycky pedagogové autorita byli, teda zejména dokud jsem byla mladší a měla jsem to štěstí, že jsem na základní škole na první stupni měla úplně úžasnou pedagožku, která dokázala skvěle pracovat s celým třídním kolektivem. Myslím si, že nám skutečně dala hrozně moc do života. A později jsme se vlastně celá třída s ní stali přáteli a myslím, že jí musím poděkovat za hrozně moc. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Zdá se bohužel, že váš případ nebude úplně typický pro všechny rodiny. Jakým způsobem tedy rozvířit tu diskusi celospolečenskou, aby se v rodinách hovořilo o tom, co je agrese, jestli je úplně přirozená, normální, měla by se nějakým způsobem jenom umět ventilovat tak, aby neubližovala jiným. Klára Laurenčíková. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Děkuju za tuhle poznámku. Já si skutečně myslím, že je potřeba z tématu agrese nedělat nějaké tabu. A myslím si, že skutečně už třeba na úrovni mateřských škol je důležité děti učit pracovat s vlastními emocemi, tedy třeba i s agresí, učit je, že agrese je něco, co není, není nic démonického, co naopak potřebujeme často k tomu, abychom něco dokázali prosadit a například třeba i vybojovat, dotáhnout do konce, co v životě je často skutečně důležité samozřejmě. Ale myslím si, že je důležité učit děti pracovat s agresí konstruktivně ať už tedy vzhledem k sobě, nebo vzhledem tedy ve vztahu třeba k druhým, druhým dětem, druhým třeba spolužákům. A učit se komunikovat, konstruktivně komunikovat o svých potřebách, o svých emocích, vyjadřovat je a nějakým způsobem tedy pracovat s tím klimatem, které, které ve třídách ať už tedy v mateřských školách, nebo potom i na základních školách je. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pane Koláři, poslední dotaz směřuje k vám. Vy se dlouhodobě zabýváte také prevencí šikany. Co je nejpodstatnější právě při prevenci, na co se zaměřovat a soustřeďovat? 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- Prevence jako předcházení je vlastně budování pedagogické komunity, čili budování otevřených kamarádských a bezpečných vztahů, tak vlastně jak říkala kolegyně Klára, mluvila o tom sociálním klimatu. A i tohle to je strašně důležitý, ale aby, aby to bylo skutečně účinný vzhledem k té šikaně, tak je důležité tam ještě zabudovat speciální program proti šikaně. Tohle to propojení potom dává největší možnosti. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Zabudovat, jakým způsobem teď myslíte? 

Michal KOLÁŘ, český psychoterapeut a etoped -------------------- No, tam by v tom, i v tom metodickým pokynu se mluví o tom, že by ta škola měla vytvořit vlastní školní program proti šikaně, které je součástí minimálně preventivního programu. Takže tam je nutný, aby byl, aby byl součástí, to znamená, aby se na něm podíleli vlastně všichni ti členové toho pedagogického sboru a všichni ty členové té školy. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Rozumím tomu. Ještě přece jenom poprosím velmi stručně odpověď. Klára Laurenčíková. Jak motivovat školy, aby skutečně takový to program včlenily. 

Klára LAURENČÍKOVÁ, ředitelka odboru rovných příležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Tak já si myslím, že je důležité upozorňovat na ty souvislosti, že když se skutečně této preventivní fázi věnuje dostatek pozornosti, tak škola může předejít řadě vážných problémů, které potom budou velice náročné z hlediska času, energie, a může touto cestou škola předejít skutečně mnoha, mnoha potížím, které budou daleko třeba vážnějšího charakteru a budou stát více úsilí nebo jejich řešení bude stát více úsilí než tedy vytvoření určité preventivní strategie. Ale samozřejmě chci jen upozornit na to, že jsme si vědomi toho, že školy potřebují více podpory, více třeba vzdělávacích programů, které budou na tato témata nebo na tyto problémy zaměřené. A je určitě velice důležité pracovat také s celými rodinami žáků. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Říká Klára Laurenčíková z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která byla společně s Sárou Komasovou, studentkou pražského Gymnázia Jana Keplera, hostem přímo ve studiu. Hovořili jsme o šikaně. S námi na telefonu celou dobu, celých padesát minut diskutoval také odborník na toto téma Michal Kolář. Všem vám mockrát děkuju. 

Za všechny se loučí a hezký zbytek dnešního večera, milí posluchači, přeje Jarmila Balážová. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas