Přípravy na volby do Evropského parlamentu
Evropský parlament v BruseluFoto: Magdaléna Trusinová
Šéf Evropské komise pochválil v těchto dnech Českou republiku za začátek předsednictví v Radě Evropské unie, které bylo poznamenáno dvěma velkými krizemi, konkrétně přerušením dodávek ruského plynu přes Ukrajinu do Evropy a také konfliktem, v Gaze.
Možná, že také tyto dvě události přispěly k tomu, že si premiér Mirek Topolánek poněkud vylepšil svůj obraz v očích voličů. Alespoň výsledky průzkumu veřejného mínění o tom vypovídají. Zatím se tak nenaplnily pesimistické prognózy o tom, že Česká republika předsednictví nezvládne. Zároveň můžeme být svědky toho, jak funguje tuzemská politika v době, kdy vládní garnitura je zaměstnána evropskými problémy a kdy se nepodařilo mezi kabinetem a opozicí uzavřít dohodu o neútočení. Jaký obrázek tedy nabízí česká politická scéna na začátku roku 2009. Je předsednictví v Radě Evropské unie labutí písní Topolánkovy vlády? Odpověď nejen na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Jana Bureše z Metropolitní univerzity, takže dobrý den.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Dobrý den.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Česká republika načala druhý měsíc předsednictví v Radě Evropské unie. Do této etapy vystoupila v situaci, kdy mezi opozicí a vládou nebyl dojednán smír zbraní. Projevuje se ten fakt, že vláda neuzavřela dohodu s opozicí a ohrožuje to nějak fungování vlády směrem k předsednictví?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Zatím to chod vlády neohrožuje, protože se vláda musí, řekněme, operativně zabývat nejrůznějšími krizemi, problémy a podobně na evropské půdě. Ale samozřejmě ohrožovalo by to chod vlády a českého předsednictví v okamžiku, kdy by se opozice rozhodla vyvolat další hlasování o nedůvěře, což také, domnívám se, bylo tím hlavním smyslem nějaké dohody, protože tam šlo především o tom, aby prostě byl klid zbraní aspoň do června a pokud ty zbraně budou zvednuty, řekněme, v březnu, tak samozřejmě to může být problém.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Jiří Pehe. Podle Jana Bureše hrozí, že by byl narušen klid zbraní v tom smyslu, že by opozice se reálně pokusila sesadit vládu, protože některé pokusy byly učiněny, v té době nebylo příliš pravděpodobné, že by vládě byla vyslovena nedůvěra nyní ve sněmovně poněkud nepřehledná. Může se stát, že kdyby opozice se k tomuto kroku odhodlala, že by skutečně vláda padla?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já samozřejmě nevidím do hlav opozičních leaderů, ale zdá se mi, že přeci jen je tady jistá opatrnost nebo zdrženlivost v tomto kroku, protože je potřeba vnímat, že po případném vyslovení nedůvěry by musely následovat další kroky, jmenování vlády je věc nejistá v situaci, kdy nevíme, jak by se zachoval prezident Klaus. Otázka předčasných voleb je také asi v tuto chvíli nereálná, protože vyžaduje schválení silnou většinou v parlamentu a to v obou komorách stejně, takže nemyslím, že ta opozice spíš se snaží využívat situaci k tomu, aby upozorňovala na chyby vlády, respektive na ta místa nebo ta témata, kde s prostě neshodne s vládou. Problém také podle mě je, že vláda sice jakoby žádá po opozici smír, ale přesto vlastně předkládá do parlamentu ve chvíli, kdy ten smír potřebuje, velice kontroverzní návrhy, ať už se to týká účasti našich misích v těch zemích jako je Afghánistán, kde prostě ten souhlas opozice není jasný, ať už se to týká dalších kroků, odpor vůči zrušení poplatků, které požaduje opozice. Vláda sama, která vlastně podepsala Lisabonskou smlouvu, jí není schopna schválit svou většinou v parlamentu. Opoziční strana toho jaksi logicky využívá, proti vládě.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Znamená to, že nyní Mirek Topolánek může využívat taktiku toho, že zkouší některé kroky, které by si rozmyslel v jiné době, že tedy počítá s tím, že opozice si v době předsednictví netroufne sesadit vládu?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Řekl bych, že do určité míry ano, že Topolánek pravděpodobně tuší správně, že opozice bude opatrná s tím vyslovováním nedůvěry, tam je totiž ještě jeden faktor, který zejména pro Jiřího Paroubka, který, jak víme, sleduje průzkum veřejného mínění, je poměrně nepříznivý a to je skutečnost, že Češi se do jisté míry, jak se zdá, identifikují s tím předsednictvím nebo ho hodnotí kladně a kdyby sociální demokracie zapříčinila pád této vlády, tak vlastně vrhne do chaosu nejen Českou republiku, ale celou Evropskou unii, protože, kdo by ji tedy předsedal v té době? Byla by to vláda v demisi nebo nějaká nová vláda jmenovaná Václavem Klausem? Bylo by to prostě na evropské úrovni chaos a to by se mohlo velmi negativně odrazit právě v preferencích sociální demokracie, která by za to byla spoluodpovědná. Takže já myslím, že sociální demokraté budou hrozit nedůvěrou vládě, ale budou velmi opatrní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ostatně to už se stalo, protože Jiří Paroubek dal vládě určité ultimatum, že pokud do 18. února nepředloží jasný plán, jak čelit dopadům krize na českou ekonomiku, takže bude zvažovat některé kroky a měl tím patrně na mysli, že by uvažoval o vyvolání hlasování o nedůvěře. Ale je velmi pravděpodobné, že vláda do té doby něco předloží, takže je to spíše takový rétorický souboj, než že by něco z toho bylo myšleno vážně.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Asi ano, na druhé straně přeci jenom se mi zdá, že oproti těm západním vládám ta česká skutečně zatím nepředvedla žádné výraznější kroky. Já sice rozumím tomu, že ty ekonomické procesy nejsou všechny jaksi v rukou vlády, respektive jejich naprosté minimum v rukou vlády a vláda má o pravdu málo asi možností, jak může ovlivnit tu situaci, jak ji zlepšit, ale ta česká vláda zatím kromě toho, že vytvořila určitou komisi pro případ jakýchsi podkladů vlastně té veřejnosti nic konkrétního nepřevedla a už vidíme, že třeba i někteří vládní poslanci jako Vlastimil Tlustý se začínají přiklánět k opozičním návrhům které mají pomoc řešit tu krizi.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V této souvislosti samozřejmě došlo k určitému souběhu událostí. Mám na mysli to, co se stalo kolem Gazy, kolem plynu, kolem dopadů světové hospodářské krize. Má to vliv na to, jaký je vztah nyní mezi vládou a opozicí, že tedy není čas na nějaké zásadní spory, zásadní souboje, že ten život se odehrává trošku jinak, než se možná dalo čekat?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já bych především řekl, že se ten politický život odehrává trochu jinde, než se odehrával do začátku předsednictví. To znamená, on se mnohem více odehrává na té evropské scéně než na české, přispívá k tomu samozřejmě ta globální ekonomická krize, která prostě udělal z některých témat témata globální, ale myslím si, že to je přesně to co vládě pomáhá, že se tady neřeší takové ty mini-spory české, takové ty nicotné věci, okolo kterých se tady točila celá česká politika v roce 2008, ale že najednou jsou čeští politici vidět, nechci říct při řešení, protože možná k tomu řešení nějak výrazně nepřispěli, ale jsou vidět na té scéně mezinárodní spolu s ostatními velkými hráči a čeští občané mají pocit, že něco dělají nejen v té české kotlině. A paradoxně bych řekl, že právě vládě nejvíce pomohlo to, že se přestalo tak trochu mluvit o těch takzvaných vládních reformách, které dle mého soudu byly naprosto nedomyšlené, nedovařené, řečeno lidově, a to také se projevilo potom v těch volbách na podzim. A to, že se o nich nyní nemluví, že v podstatě se to téma celé odsunulo do pozadí a že navíc, myslím, sociální demokracie udělala trochu chybu, když vyvolal chaos v tom placení poplatků místo toho, aby trvala na tom, že je buď zruší anebo je nějakým způsobem modifikuje, ale ne že půjde proti centrální vládě na té krajské úrovni, tak to samozřejmě všechno vládě prospívá.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se to ostatně odráží i v nejrůznějších průzkumech veřejného mínění, například v nárůstu popularity Mirka Topolánka, i když samozřejmě nemíří na ty první příčky v řebříčku, ale přeci jen určitý nárůst tam je. Týká se to také toho, že poklesly volební preference sociální demokracie, byť to není propad dramatický. Dá se z toho všeho vyvodit, že vláda, pokud něco mimořádně nepokazí, tak na tom předsednictví může jenom vydělat?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Samozřejmě, že obecně to, co říkal pan doktor Pehe, určitě platí. To znamená, že ta česká společnost ráda vidí svoje politiky vedle politiků světových a má pocit, že mohou něco ovlivnit. To by se nemělo změnit asi nějak výrazně. Ta agenda té Evropské unie bude mít samozřejmě ještě další řadu velkých kroků, které bude nutno řešit. Já se ale domnívám, že ten pokles těch preferencí je způsoben spíš tou vnitřní situací. To znamená, ta sociální demokracie je vlastně v pozici, kdy sice je stranou opoziční v parlamentu, ale je vlastně jedinou stranou vládní v těch krajích, nebo hlavní vládní stranou v krajích a tím jak vlastně nese zodpovědnost za situaci, která se teď objevila, zejména pokud jde o ten chaos vlastně v placení poplatků, tak to myslím, že samozřejmě jaksi, protože je to mediálně velice atraktivní téma, a je denně probíráno, propíráno, ukazují se všechna negativa a všechny vlastně právní kličky, které jaksi umožňují prostě vykládat různě ten systém placení nebo neplacení poplatků, tak to všechno podle mého názoru je příčina toho úpadku těch preferencí socdem.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dá se podle Jiřího Pehe tvrdit, že sociální demokracie momentálně doplácí na to, že tak drtivě v těch krajích vyhrála? Že kdyby tak drtivě nevyhrála, tak mohla taktizovat a například nepřistoupit na to rušení poplatků v těch krajských nemocničních zařízeních a podobně?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já myslím, že sociální demokracie samozřejmě částečně doplácí jako každá strana, která drtivě vyhraje, tak doplácí na určitý odliv, protože voliči mají vždy tendenci vyvažovat a leknou se někteří v okamžiku, když vidí, že jedna politická strana by na tom mohla být tak dobře, jako sociální demokracie, kde některé průzkumy ukazovaly těsně po těch krajských volbách, že by sociální demokracie sama mohla získat nadpoloviční většinu křesel v parlamentu. Ale také si myslím že skutečně sociální demokracie ne úplně dobře zvládla to období po krajských volbách. To už tady zaznělo, protože, myslím si, že pokud jde o ty poplatky, tam se jim skutečně nabídlo obrovské symbolické téma, které oni využili v těch volbách, ale myslím si, že měli trvat na tom, že tedy buď se ty poplatky zruší jako celek nebo že oni budou bojovat co mohou v parlamentu o to, aby se to nějakým způsobem zmírnilo. Ale to, že šli do toho takovým trochu anarchickým způsobem na úrovni krajů, já bych to nazval Rathův faktor, tak to jim myslím docela ublížilo, protože možná je tady určitá skupina lidí, kteří jsou vděčni za to, že nemusí ty poplatky platit a že dostanou jakýsi dar od kraje, ale pro spoustu lidí průměrných lidí se z toho stává takový podivný chaos, kde není úplně jasné, zda nakonec z toho, co dostanou zpátky, nebudou muset platit daně, zdali se to celé nebude nějak rušit, měnit. Tady si myslím, že sociální demokracie trošku zabředla nebo spadla do vlastní pasti a že to byla z jejich strany chyba, protože oni si rozhodně mohli a měli zvolit nějaké nové nosné téma a to mohla být ta globální krize například a říct: tady jsou naše návrhy a na to poukazovat a poplatky nechat jako téma na hlasování v parlamentu a nikoliv na to, aby se o ně bojovalo takovým trošku podvratným způsobem, kdy jedna část státu bojuje proti jiné části státu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když jsme u té popularity u průzkumu veřejného mínění, tak samozřejmě už se zapomnělo na to, že v době předsednictví došlo také k poněkud neobvyklému kroku, a to je k obměně kabinetu, kdy Mirek Topolánek od toho slibu nakonec přešel k činům a došlo k obměně ve vládě. Dá se říci, že to nějak zafungovalo, protože o té obměně se prakticky vůbec nemluví, možná na to už většina lidí zapomněla, že vůbec došlo k nějaké výměně.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- To se skutečně ukáže ještě trošku v delším čase. Já si myslím, že ten hlavní motiv té výměny vlády opravdu byl snaha prostě byla snaha Mirka Topolánka zvýšit popularitu vlády a ODS a vládní strany obecně. Myslím, že se nedá asi čekat od paní ministryně Filipiové, že bude pokračovat v tak razantní reformě zdravotnictví, kterou nebo prostě v tom, co dělal ministr Julínek, a pokud tam nějaké další reformní kroky budou, takže budou určitě interpretovány daleko opatrněji. Čili tady zřejmě skutečně jde o to jakoby uklidnit tu společnost a nějakým způsobem se snažit prostě nabrat zpátky ty ztracené body.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Vláda si alespoň do budoucna ušetří ty polemiky o vicepremiérovi Jiřím Čunkovi, a to je asi nejhmatatelnější krok v této souvislosti.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Určitě, každá obměna vlády má samozřejmě i tu svoji symbolickou dimenzi, jakýsi čerstvý vítr. Něco se prostě stalo a to určitou dobu ve veřejném mínění působí pozitivně. To, že konkrétně byl odejit, lidově řečeno, Jiří Čunek, to samozřejmě je velké plus pro tu vládu, protože on je obrovský potenciál tropit neustále nové problémy a vyvolávat skandály, takže jeden velký problém pro vládu byl přinejmenším zmenšen. Zároveň také ministerstvo pro místní rozvoj, které je jakýmsi hlavním penězovodem z Evropské unie, je nyní v rukou, řekněme kompetentního politika v tomto směru a to je Cyril Svoboda. Takže to všechno může vládě pomoci. Ale já bych tady udělal takový malý rozdíl. To co pomáhá vládě a co pomáhá těm politickým stranám vládním. To nemusí být totéž. Já myslím, že až se bude schylovat k volbám do Evropského parlamentu, tak se zase pozornost mnohem více zaměří na jednotlivé strany a ne na vládu jako celek a ty vládní strany bohužel pro ně jsou všechny ve stavu vnitřního rozvratu. To znamená, jsou nejednotné, jsou tam rebelové, skupiny, které chtějí se nějakým způsobem zmocnit těch politických stran a to na českou veřejnost nikdy nepůsobí příliš dobře. Tam má sociální demokracie obrovskou výhodu, že je momentálně na rozdíl od situace během vlády Stanislava Grosse nebo Vladimíra Špidly, že je jednotná, že prostě působí jako kompaktní celek.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe mě trošku předběhl. Právě o tom jsem chtěl mluvit. Problémy částečně vyřešila vláda, ale nevyřešily je koaliční strany. Právě v souvislosti s výměnou ve vládě se naplno rozhořel spor uvnitř KDU-ČSL. Tam se jasně ukázalo, že proti sobě stojí dvě křídla. Jedno reprezentované Jiřím Čunkem, druhé Miroslavem Kalouskem, což z dlouhodobého hlediska asi takto dál nemůže fungovat.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- KDU-ČSL myslím už mnohokrát ukázala, že byla stranou jaksi z mnoha křídly a nerozštěpila se. Tady já bych spíš viděl právě to, že jde o pokus zbavit to vedení právě Jiřího Čunka. To, že ztratil vládní funkci je zase samozřejmě významný symbol, protože tím se ukazuje, jakože byl neúspěšný, že ta jho politická kariéra skončila vlastně špatně, v těch vládních funkcích a je otázka, jak s tím lidovci naloží, ale myslím si, že dneska nemají mnoho na výběr. Ta strana klesá na svých preferencích, má velké problémy udržet si tradiční voliče. Má velký problém podle mě už s nějakou ideovou programovou základnou. Čili to nejjednodušší, co nyní může vyřešit a co by měla podle mě vyřešit, je taková změna vedení, která by jako potvrdila ten symbolický odchod Jiřího Čunka, protože já si nedovedu představit situaci, kdy by Jiří Čunek prostě obhájil tu funkci předsedy na sjezdu KDU-ČSL a teď vlastně by ta vládní koalice musela s ním dále jednat a i ty ostatní vládní strany, zejména ODS, by to mohlo poškozovat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Počítáte tedy s tím, že ti lidé, kteří podporovali Jiřího Čunka, tak by se pragmaticky přiklonili k tomu novému lídrovi?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já myslím, že jsme to už kolikrát viděli u lidovců, že pro ty politiky prostě oni skutečně váží své preference a ve chvíli, když vidí, že ta větší šance na nějaké mocenské posty je někde jinde, tak se přesunou k dalšímu politikovi.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si Jiří Pehe, že lidovci se dají natolik dohromady, že by zvládli volby ať už řádné nebo předčasné?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já si myslím, že tady je trošku problém pro lidovce v tom, že ty volby do Evropského parlamentu, které sice obecně nejsou příliš důležité, ale pro českou politickou scénu budou velmi důležité, protože to byly další indikátor síly těch vládních stran, takže mají předcházet tomu lidoveckému sjezdu. To znamená, že lidovce povede do těch evropských voleb Jiří Čunek, protože on bude stále v čele strany. To je pro ně docela špatné a myslím si, že pokud oni neuspějí v těch evropských volbách a tam oni obhajují poměrně silné pozice v Evropském parlamentu, nezapomeňme na to, že v těch minulých volbách dopadly lépe než třeba sociální demokracie, tak tam skutečně se může, tam může dojít k určité dynamice vývoje v té straně, která se nedá předvídat. Ale to samé platí o občanských demokratech a o zelených, protože skutečně, pokud by ty dvě strany neuspěly v evropských volbách, zejména tedy ODS, tak tam dojde k novému kolu vnitřních konfliktů a snahám odstranit Mirka Topolánka a podobně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych se chvilku zastavil u zelených. O nich se hodně hovořilo v době, kdy Martin Bursík sváděl boje s Danou Kuchtovou. Potom se to trochu uklidnilo alespoň navenek v tom slova smyslu, že Martin Bursík na sjezdu, který byl ještě před podzimními volbami, ovládl vedení strany. V souvislosti se zelenými se samozřejmě v poslední době objevily průzkumy veřejného mínění a ty hovořily o tom, že volební preference se propadly až po tři procenty, jinde zase oscilují kolem pěti procent. Ale možná nezajímavější byl výsledek z průzkumu společnosti STEM. Podle něho zelení přišli zhruba o polovinu voličů, kteří dali této straně hlas v roce 2006, což signalizuje velký odliv voličské přízně a nebude asi jen tak jednoduché získat voliče zpět nebo nabrat nějaké nové. Znamená to tedy, že zelení jsou v situaci, kdy těžko budou překračovat pětiprocentní hranici?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Jsou v té situaci a to zejména proto, že ta strana má dva hlavní voličské tábory za sebou. Jeden je zejména složen z těch středových liberálů, kteří dříve podporovali Unii svobody a ty menší liberální strany. Ty polapil Martin Bursík a k těm také mluví. Ale pak je to křídlo, kterému já pracovně říkám ekologičtí aktivisté, vedené Danou Kuchtovou, Matějem Stropnickým a tak dále, kteří momentálně jsou v těžké defenzivě. V té straně nedávno založili frakci a to jsou lidé, kteří sice se nemusí jevit z hlediska jejich, řekněme, schopnosti oslovit voliče na té centrální úrovni jako stejně úspěšně jako Bursík, ale jsou to prostě lidí, kteří k sobě přitahují určité voliče. Problémem je, že Martin Bursík sice zkonsolidoval svoji moc ve straně, na úkor toho křídla ekologických aktivistů. Nyní ještě posílil tím, že se mu podařilo dostat do vlády svého silného zastánce Michaela Kocábala, ale otázka je, jak to působí právě na to křídlo těch ekologických aktivistů a to si také myslím, je důvod, proč se skutečně voličstvo té strany zmenšilo zhruba o polovinu, protože ta strana je tak zhruba, řekl bych, složena z těch dvou táborů a pokud se nepodaří nějak zpátky vtáhnout do hry lidí, kteří jsou takoví, těmi ryzími zelenými, kteří na tu stranu už rezignovali, tak nevidím budoucnost zelených příliš růžově.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Jiří Pehe. Co by podle Jana Bureše mohlo pomoci zeleným, aby nabrali dech a nabrali voliče?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- To je skutečně otázka. Já myslím, že ta ekologická politika, která byla vlastně hlavním monitorem toho volebního programu, to sama ukazuje, prostě té Straně zelených, si myslím, nepodařilo vlastně za dobu angažmá ve vládě prosadit nějaké výraznější ekologické zákonodárství, ani třeba vyřešit problém jízdy kamionů a podobně. Čili ta témata, která pro ty voliče byla, řekněme, atraktivní, ta vlastně stále na ně čekají. A navíc skutečně si myslím že určitým přelomem v té voličské důvěře bylo to, byl ten sjezd, kde Martin Bursík prostě poměrně tvrdě a nevybíravě převálcoval toto ekologické křídlo ve straně, a to je přesně to, co oni voliči nečekali. Prostě Martin Bursík byl populární a byl vlastně hlavním tahounem těch voličů právě z toho důvodu, že působil jako liberální, nenásilný, tolerantní politik. Ale to, co předvedl na tom sjezdu, to byl naprostý opak toho, jak si podle mě ti voliči Strany zelených představují jak si moderního lídra své strany.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Ještě bych možná k tomu dodal, že proti zeleným hraje i ta současná globální ekonomická krize, protože tady zejména ve spojení s potřebou nových energetických zdrojů se stále silněji ukazuje, nevím, jestli je to správné nebo nesprávné, to nechci posuzovat, nejsem na to odborník, ale prostě většina lidí začíná přijímat tu myšlenku, že bude nezbytné budovat nové jaderné elektrárny a že si nevystačíme s těmi recepty zelených jako jsou větrné elektrárny a obnovitelné zdroje a podobně. A ať už je to pravda nebo ne, to hraje proti zeleným a myslím si, že oni budou mít velký problém, pokud nějak nezmění svoji taktiku, zejména svoji rétoriku v případě jaderné energetiky, že budou mít velké problémy zelení ten program vůbec obhájit v příštích volbách.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Znamená to tedy, že česká politická scéna směřuje k dalšímu zeštíhlení, že ve sněmovně už by mohly být jenom čtyři strany?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Tak zatím to podle těch preferencí tak vypadá, ale to se samozřejmě může ještě změnit. V té české politice vždycky aspoň v těch posledních letech ta pátá strana je taková nejistá. To je ta strana těch liberálů, kterých už tady bylo několik a vždycky zazářili, nějakým způsobem působili jedno dvě volební období a pak byli buď nahrazeni jinou stranou nebo prostě ten proud v tom parlamentu nebyl. Čili rozhodně jaksi stabilnější pozadí nebo stabilnější základnu mají ty čtyři hlavní strany, i když o opravdu už u těch lidovců bych si úplně jistý nebyl v současné chvíli.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych nyní přešel k občanským demokratům a přišel bych k nim s tématem, které se jich bezprostředně dotýká. Mám na mysli ratifikaci Lisabonské smlouvy, protože Česká republika v době předsednictví je v poněkud paradoxní situaci,protože se k tomuto dokukmentu ještě na té parlamentní úrovni definitivně nevyjádřila. Samozřejmě v Senátu i ve sněmovně se o Lisabonské smlouvě jedná, ale v dolní parlamentní komoře se hledají způsoby, jak ten verdikt neustále odsunout. Zde je názor premiéra Mirka Topolánka.
Mirek TOPOLÁNEK, premiér ČR /ODS/ /ukázka/ -------------------- Já jsem tu smlouvu vyjednal a míním pro to hlasovat. Na klubu vystupuji ve prospěch té smlouvy. Ten důvod není to, že by se mi ta smlouva natolik líbila, ale protože nevidím jinou alternativu, protože to beru jako určitou daň našemu členství v Evropské unii, které pokládám za pozitivní. Pokládám tu smlouvu za opravdu za horší než tu smlouvu z Nice, ale přesto přesvědčuji klub, aby pro to ruku zvedl, ale nemíníme si tady nechat vykládat ty věci, jak poškozujeme Českou republiku a podobně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik premiér Mirek Topolánek. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studia STOP. Tentokrát je zaměřen na českou politickou scénu na začátku roku 2009, tedy v době českého předsednictví v Radě Evropské unie. Hosty jsou politologové Jiří Pehe a Jan Bureš. Nyní bych ponechal stranou to, zda Lisabonská smlouva je dokument dobrý nebo špatný, ale spíš bych se zaměřil na tu taktiku, které jsme svědky. Je zřejmé, že Mirek Topolánek na jednu stranu by uvítal, aby ta smlouva byla ratifikována, v určitém slova smyslu by mu to ulehčilo tu pozici předsednictví v Radě Evropské unie, ale zároveň si je vědom toho, že jakmile zazní kladný verdikt a zazní z úst většiny představitelů ODS, tak někteří lidé to mohou využít jako rozbušku k tomu, že tu stranu opustí, vláda definitivně ztratí jakoukoliv většinu, i když už nyní je sporné, zda tu většinu má. A k čemu to může vést to neustálé odkládání? Přece dříve nebo později to bude muset být nějak rozetnuto, Jiří Pehe?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já myslím, že Topolánek má několik důvodů, proč to odkládá. Není to jenom to, o čem se občas mluví. V poslední době tedy, že by se někteří rebelové v ODS mohli pak připojit k opozici a svrhnout vládu, ale myslím si, že on také se snažíte odkládat kvůli těm volbám do Evropského parlamentu, protože nechce tu stranu ještě více polarizovat, rozštěpit těmi volbami, které budou pro ty strany velmi důležité a ty strany, které budou rozštěpeny, budou hluboce polarizovány, tak budou na tom špatně. Je také docela dobře možné, že Topolánek by si rád počkal třeba až na to hlasování v Irsku, protože pro něho by bylo nejlepším řešením, kdyby to Irové znovu odmítli a on by nemusel stranu vystavovat nějakému obrovskému tlaku. Nebo naopak, kdyby to Irové přijali, tak pak by samozřejmě téměř automaticky by se ta potřebná většina v jeho straně přidala na stranu Lisabonské smlouvy, protože, pro Českou republiku byl bylo velmi těžké v takové situaci tu smlouvu odmítnout. Ale každopádně si myslím, že tady by sociální demokraté, pokud skutečně jim jde o schválení Lisabonské smlouvy, mohli udělat určitý státnický čin tím, že by řekli: nebyla sice uzavřena nějaká dohoda o příměří, ale pokud Mirek Topolánek a vláda neudělají skutečně nějaké radikální kroky do konce předsednictví, které by nás nutily k vyjádření nedůvěry, tak my, pokud vy schválíte Lisabonskou smlouvu, tak vám zaručujeme, že to hlasování o nedůvěře nevyvoláme. To by vzalo vítr z plachet právě těm několika rebelům, kteří hrozí odchodem k opozici v tomto případě. Ale to je samozřejmě odpovědnost opozice a vím, že to je pro Jiřího Paroubka a sociální demokracii těžké, protože dávat takovýto bianko šek je vždycky riskantní v politice. Na druhou stranu pokud skutečně tady jde o jakýsi státnický zájem, tedy o schválení tohoto velmi důležitého dokumentu, který jak sociální demokracie tvrdí, skutečně jde, tak by mohl udělat vstřícné gesto.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Bylo by to případně vyslyšeno? Protože nějaký odklad případného vyslovení nedůvěry po dobu českého předsednictví je určité získání času, ale stačí to Mirkovi Topolánkovi teoreticky?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Je otázka, co vlastně pro Mirka Topolánka dneska ta Lisabonská smlouva znamená. Podle mého názoru je to opravdu politický instrument, nejde u něj o nějaký obsah té smlouvy a o změny, které přináší, ale o to, že pochopitelně premiér, který vede Evropskou unii a který by prosadil to schválení Lisabonské smlouvy, tak to jaksi zvýší i jeho prestiž, řekněme, jaksi pro historii, pro minulost a tak dále. Podle mého názoru prostě premiér Topolánek taktizuje. Určitě to všechno, co tady nabízel pan doktor Pehe platí. Je dokonce docela možné, že se bude čekat až na ty eurovolby nebo období po nich, ale tam je zase třeba si uvědomit, že ta vláda a vlastně i opozice je v určité vzájemné pasti, protože i kdyby to hlasování o Lisabonské smlouvě proběhlo nebo bylo odloženo až po těch eurovolbách, tak se právě ta Lisabonská smlouva stane tématem těch eurovoleb, ale ona by tím tématem byla právě i kdyby byla schválena předem, čili tady prostě se nevyhnou tomu, že zřejmě také je to určitá situace podle mého názoru, kdy se ukazuje, kdo je státník a kdo je politik. Podle mého názoru premiér Topolánek by si měl zvážit celou tu situaci a přeci jestliže dokáže prosadit tu Lisabonskou smlouvu většinou hlasů ODS? Pokud se většina v ODS domnívá, že je přijatelná, protože to tady málo vlastně zaznívá, že tak skupinka těch politiků kteří odmítají naprosto natvrdo Lisabonskou smlouvu. Není příliš veliká, tak je otázka, jestli to pro takovouto největší vládní stranu, největší stranu pravicovou není určitým státnickým úkolem tu smlouvu prosadit a prostě ti politici, kteří nejsou schopni se s tím smířit, tak odejdou.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ona ta skupinka není veliká, ale pro to, aby vláda definitivně teoreticky ztratila většinu, by to stačilo, ale dříve nebo později asi k tomu konfliktu k té nějaké katarzi musí dojít.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Samozřejmě a právě v tom je ten problém pro Topolánka, že on tomu konfliktu stejně neunikne. Ten konflikt se mu nepodařilo překonat na sjezdu ODS. On byl sice znovu zvolen, ale ten střed mezi tím křídlem, řekněme, topolánkovským a křídlem, které bychom mohli nazvat klausovským, které podporuje prezidenta a zároveň je proti Lisabonské smlouvě, ten nebyl zcela zažehnán. Ten tady je v té straně, ti lidé nikam neodešli, ale myslím si, že čekají mnozí z nich na nějakou další příležitosti, která se může naskytnout právě po těch evropských volbách. Čili myslím si, že pokud by Topolánek se díval na tu věc takticky, tak i jemu by nejspíš prospělo více pokusit se o ratifikaci Lisabonské smlouvy a udělat si tedy tu čárku státnickou, která by mu možná v těch eurovolbách pomohla, protože je celá řada voličů ODS a víme to z průzkumu veřejného mínění, je pro schválení Lisabonské smlouvy a lidé budou mít asi dost velké problémy znovu poslat zástupce ODS do Evropského parlamentu, pokud ta smlouva ještě nebude schválena nebo to dopadne nějak špatně.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Nezapomeňte, že ta atmosféra neustálé kritiky a odporu vůči té Lisabonské smlouvy bude spíš před těmi volbami nahrávat těm euroskeptickým stranám a to také není v zájmu ODS, aby tyto strany posílily.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tím se dostáváme k tomu, zda skutečně by pro Mirka Topolánka nebylo výhodnější vyřešit to dilema toho, kdo dál zůstane v ODS a kdo odejde, nyní, jednak v době kdy ještě máme před sebou ty evropské volby a v době, kdy Česká republika předsedá Radě Evropské unie a není až tak jednoduché položit vládu. Nebylo by to tedy pro něj výhodnější nyní?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- No určitě. Já si myslím ,že skutečně právě ten bianko šek ze strany sociální demokracie problematický je právě v tom, že ten premiér patrně má dneska pocit, že ho příliš nepotřebuje, protože i pro tu opozici je prostě problém vyslovit nedůvěru té vládě.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Co se dá získat tím, že Mirek Topolánek teoreticky získá nějaký čas tím, že bude odsouvat tu ratifikaci, že tedy ti lidé uvnitř ODS nedostanou tu příležitost odejít?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já myslím, že nezíská moc. Za prvé ti lidé v ODS budou nadále proti němu, budou jenom čekat na svoji příležitost. Oni vědí, že teď není vhodný čas na něho zaútočit, protože vede nejen Českou republiku, ale i Evropskou unii a to by asi neprospělo ani jim. Ale jak už jsem řekl, nikam nezmizeli, v té straně jsou a budou se snažit získat převahu v ODS. Pokud by samozřejmě uspěla jedna z těch nových stran výrazně, tak je možné, že někteří z těchto lidí by přešli do té nové strany, ale v tomto okamžiku je to pro ně velmi nejistá sázka a oni se radši drží té jistoty, tedy zavedené značky, což je Občanská demokratická strana a nelze se jim divit, protože, dokud mají šanci, že tu stranu převezmou oni v případě pádu Topolánka, tak by bylo z jejich strany asi hloupé odcházet. Nicméně myslím si, že Topolánek se dostává do velmi prekérní situace ve vztahu k Lisabonské smlouvě, protože skutečně Česká republika je poslední zemí, která se k té smlouvě nevyjádřila. Všechny ostatní země splnily ten svůj úkol, tedy vyjádřit se k té smlouvě v roce 2008, protože ta smlouva teoreticky měla začít platit od roku 2009 a Česká republika je jediná, která to přetáhla až do roku 2009 a nyní si tedy neustále vymýšlí nové důvody, proč to rozhodnutí oddálit. Je sice pravda, že se musí čekat na rozhodnutí v Irsku, ale je tady určitý závazek, o té smlouvě přinejmenším hlasovat a říci ano nebo ne. To si myslím se bude Topolánkovi vracet jako bumerang nejen z české domácí scény, ale bude se mu to vracet i z té evropské. Teď momentálně se na to jakoby trochu zapomnělo, ale ten problém se znovu vynoří a může pro něho být velmi nepříjemný zejména před těmi evropskými volbami.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kolem ratifikace Lisabonské smlouvě v České republice se odehrávají v poslední době nejrůznější podivuhodné věci. Jednou z nich je i prosazení návrhu na referendum ve sněmovně do druhého čtení. Co si o tom myslí poslanec za ODS Marek Benda?
Marek BENDA, poslanec /ODS/ /ukázka/ -------------------- Já ho pokládám za omyl, stejně jak už jsem do jisté míry pokládal za omyl referendum ke vstupu, které se pokoušelo schvalovat celou vstupní smlouvu. To je prostě tak složitý dokument, že tvářit se, že ho předkládám lidem k rozhodnutí, když ho v podstatě není možné přečíst reálně, je prostě fakt nefér. To si referendum nezaslouží.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik poslanec za ODS Marek Benda. Myslí si politolog Jan Bureš, že ty hrátky kolem Lisabonské smlouvy by se mohly vymknout z kontroly a že by skutečně mohlo dojít k tomu, že by nakonec bylo prosazeno referendum o Lisabonské smlouvě?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já si myslím, že spíš ne, že to druhé čtení nebo to, že to referendum prošlo do druhého čtení, byl spíš důsledek určité nedisciplinovanosti těch ostatních poslanců. To je otázka prostě já obecně nejsem vůbec proti referendu. Nicméně vnímám to tak, že opravdu hlasovat o takto složitém dokumentu je prostě problematické spíš z toho hlediska technického, nikoliv že bych nedůvěřoval voličům, že nejsou schopni si to přečíst, ale prostě ta reálná zkušenost je taková, že předložíte-li voličům prostě třísetstránkový dokument, tak opravdu to asi je obtížné. To takové referendum sice proběhlo v některých zemích, ale vždycky se neobešlo bez toho, že ty hlavní vládní a opoziční strany vlastně prezentovaly svým voličům určité výtahy z těch smluv nebo z takovýchto dokumentů a vlastně okořenily je nějakou vlastní interpretací a ty volební kampaně potom často sklouzly do jakéhosi boje o interpretaci těch smluv, čili to já se obávám, že by nastalo i tady, že by jeden tvrdil, prostě ta smlouva jako neposiluje pravomoce českého parlamentu, druhá strana by tvrdila úplný opak a ten volič by byl ještě více zmaten a ta pravda by vlastně na světlo vůbec nemusela vyjít.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Čistě teoreticky, kdyby se konalo referendum, byla by to spíše šance pro ty, kteří jsou proti Lisabonské smlouvě nebo naopak pro příznivce?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já myslím, že by to pro ně byla šance ještě před půl rokem. V současnosti ovšem průzkumy veřejného mínění ukazují, že zhruba dvě třetiny Čechů si přejí schválení Lisabonské smlouvy. Dokonce bych řekl, že to je logický vývoj, protože asi mnoho lidí za prvé si uvědomuje, že jsme poslední zemí, která se k tomu nevyjádřila. Za druhé, že v té globální ekonomické krizi by bylo lepší vztahy v Evropské unii spíše posilovat než ji nějakým způsobem rozvolňovat a být v tom bezpečném přístavu. Těch faktorů může být celá řada, proč tomu tak je. Ale ve skutečnosti je, že podpora pro Lisabonskou smlouvu spíše stoupá, což je docela zajímavé i vzhledem k tomu, že Irsko ji odmítlo a teoreticky bychom mohli také říci, že ta smlouva, jak tvrdí třeba prezident Václava Klaus, je mrtvá. Ale zdá se, že si to většina voličů u nás nemyslí. Takže asi by prošla, ale pokud jde o to referendum, tak já si myslím, že to je skutečně naprosto teoretická věc se o tom bavit, protože to, že se to dostalo do druhého čtení, je otázka taktizování a možná snah některých lidí z ODS zase ten proces o něco prodloužit a schvalování oddálit, ale to samotné referendum nemá šanci na to, že by mohlo oběma komorami projít.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se o tom referendu ostatně až tak nemluví, protože je to skutečně spíše teorie. Ale naopak o jiných věcech se mluví, i když jsou stejně teoretické nebo možná méně teoretické, mám na mysli předčasné volby. S touto kartou se hraje neustále. Nyní se tedy tak zdá, že v době předsednictví by k pádu vlády dojít nemuselo, ale až skončí předsednictví budeme mít také po volbách do Evropského parlamentu, pak se určitě znovu objeví nejrůznější úvahy o tom, že vláda padne a že budou předčasné volby. Ale v podmínkách České republiky to asi není tak jednoduché. Navíc budeme mít léto roku 2009, tedy zhruba rok do voleb a ono vypsat ty volby není zas tak jednoduché nejen po té stránce dostat se k nim, ale pak jsou tam i určité termíny a tak dále, takže zase tolik času by se neušetřilo. Co si myslí Jan Bureš o tom, zda tedy vláda Mirka Topolánka přežije i dál než za to české předsednictví?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já myslím, že to hodně bude záležet na tom výsledku eurovoleb. To znamená, prostě tam se ukáže síla těch jednotlivých stran, momentálně i jejich pozice a pokud, ať už tedy opoziční ČSSD ale zejména třeba ty vládní dvě strany menší, lidovci a zelení, pokud prostě tam dojde k nějakému výraznému poklesu preferencí a bude to znamenat nějaké vnitrostranické turbulence, pak se může stát, že i případná nová vedení těch stran, například u lidovců, mohou prostě přehodnotit tu vládní spolupráci, mohou interpretovat případný neúspěch v eurovolbách jako důsledek spoluvládnutí s ODS a podpory těch reforem a tak dále. Ale skutečně je otázka, jestli rok před těmi volbami, kdy prakticky jenom ten proces případného schválení zákona o zkrácení volebního období by byl v podstatě několikaměsíční proces. Nezapomeňme, že tam navíc budou dva měsíce prázdni, čili ty vlastně nemůžeme počítat a ten parlament se je zde v září reálně, tak já myslím že tam už asi dost obtížně by se i vysvětlovalo voličům vůbec, že proč je třeba ty volby udělat takto rychle předčasně.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Znamená to tedy, že je velmi pravděpodobné, že volby budou někdy v červnu roku 2010, ale ještě nelze úplně vyloučit, že k těm volbám přivede zemi jiná vláda?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- To je přesně, co jsem chtěl říci. Já si myslím, že o předčasných volbách nemá vůbec smysl mluvit, protože česká ústava nabízí tři scénáře jak se k nim propracovat. Všechny jsou natolik složité, že je to prostě nemožné bez spolupráce těch největších dvou stran. Pak je tady ještě čtvrtý scénář a to je tedy, nechci říci neústavní, ale mimoústavní, to znamená vlastně dodatek k ústavě. Toho jsme byli svědky v roce 1998, kdy byla ústava vlastně doplněna tím jednorázovým dodatkem, což je velmi nečisté z hlediska ústavního. Nemyslím, že se to bude opakovat. Takže předčasné volby nebudou, ale je docela dobře možné, že ty turbulence, které vzniknou po evropských volbách, povedou k pádu vlády a pak jsou dva scénáře. Buď tedy dovládne Topolánkova vláda v demisi, třeba i jako menšinová vláda ODS jenom, ty dvě menší strany mohou odejít, anebo se ta vláda položí celá a pak prezident Klaus jmenuje nějakou vládu, které můžeme pracovně říkat úřednická nebo vláda expertů nebo polopolitická, něco takového, co by Českou republiku vedlo k těm předčasným volbám. Vzhledem k té krizi ekonomické je docela dobře možné, že by i po takovém řešení byla určitá poptávka, že jakási vláda ekonomických odborníků by možná asi nikoho příliš nevyděsila.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To jsem zrovna chtěl zmínit, zda by vůbec byl zájem o to dostat se k moci v době, kdy zde máme ekonomickou krizi, kdy se objevují čísla, která nebyla očekávána a kdy se zdá, že některé dopady budou daleko horší. Byl by vůbec zájem v této době dostat se k moci, protože není o co stát?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Opravdu o co stát není vzhledem k tomu, že ty volby budou za tak krátký okamžik, že by ani případná nová vláda, i kdyby nějaké reformy začala dělat, tak se prostě pozitivní projevy těch reforem nemusí projevit do voleb a taková vláda by mohla ještě zvládnout situaci, kdy ta krize bude pokračovat a voliči budou vidět jako určitého viníka nebo aspoň prostě toho, od nezpůsobil nějaké pozitivní změny právě vládu, takže třeba ani pro tu sociální demokracii to nemusí být jaksi příliš atraktivní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Česká politická scéna se už třetím rokem potýká s tím, že volby dopadly patem, ale potom samozřejmě došlo k některým jevům, ať už jsou to přeběhlíci nebo i odchody některých poslanců z některých klubů nebo alespoň vyhrožování tím. Takže v současné době skutečně se velmi těžko rozlišuje, jak silná nebo slabá vláda je a když tedy se blíží ty další volby, tak za toho stávajícího volebního systému není zas až tak pravděpodobné, že by zde někdo výrazně odminoval, aby bez problémů sestavil vládu. Hovoříme také o tom, že možná by zelení nemuseli být ve sněmovně, že lidovci budou mít problémy a tak dále. Nelze se tedy divit tomu, že se opět objevují úvahy o tom, jakým způsobem by se ty výsledky voleb měly přepočítávat a že se objevil návrh, aby se přešlo na takzvanou řeckou variantu. Nebudu zabíhat do podrobností, ale zjednodušeně řešeno, možná by to bylo o něco spravedlivější z hlediska poměrného systému a navíc se tam hovoří o tom, že by došlo k druhému skrutiniu, kde by asi se mohlo objevit kolem deseti mandátů a ty by pak mohly připadnout vítězům. Ale má to ten háček, že tato změna musí projít parlamentem, to znamená sněmovnou i Senátem. Takže je asi pravděpodobné, že do voleb v roce 2010 se nic takového nestane a že se bude volit podle toho současného systému a že tedy opět budeme mít problémy sestavit tu vládu?
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Já těmto návrhům říkám politická sci-fi, protože jsou to návrhy, které dle mého soudu mají malou šanci na schválení. Osobně skoro nerozumím tomu, proč vláda utrácí cennou energii a čas na to, aby přicházela s návrhy na přímou volbu prezidenta nebo na změnu volebního systému, když nakonec to všechno utone v těch vzájemných stranických hádkách a všichni jsou pro přímou volbu prezidenta, všichni mluví o tom, že ano, že by byla dobrá změna volebního systému, ale ty technikálie té změny jsou pro každou stranu jinak důležité. To znamená, některým vyhovuje to, jiným ono a nakonec si myslím, se to utopí v těch vzájemných sporech, takže skoro je jisté, že k žádnému schválení volebního zákona nedojde, ale ta druhá část té vaší otázky nebo to, co jste říkal, nemusí být úplně pravda, ta patová situace, to byla skutečně výjimečný situace, tady ta úplně patová situace.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To jsem neměl na mysli, že se bude opakovat, to by skutečně byl a neuvěřitelná náhoda, ale spíše ta situace, kdy se podíváme do nedávné minulosti a kdy těžko budeme hledat nějakou silnou vládu.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Přesně tak. Ale tady přece jen dochází k určitým pohybům na té politické scéně. Zdá se, že možná bychom mohli mít nějakou vládu s určitou větší většinou než jenom jednoho nebo dva poslance, protože přeci jen tady dochází k určitému přesunu politických sil. Některé z těch stran nemusí být v parlamentu. Uvidíme. Já si myslím, že by jako úplně minimální změna stačilo to, o čem se mluvilo na začátku, aby sněmovna měla lichý počet poslanců, aby se tedy patová situace nemohla opakovat. Na druhou stranu skeptici namítnou, že by nám to stejně k ničemu nebylo, protože u nás se stejně poslanci nakupují, takže by se ta většina dala dosáhnout i do takových okolností jiným způsobem.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- O tom jsem chtěl hovořit, že většina jednoho hlasu je stejně velmi problematická z hlediska chování některých poslanců.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Určitě. A navíc nezapomeňte, že podobné systémy, které se teď navrhují, to znamená, zjednodušeně řečeno, poměrný volební systém, kde ale nebude přerozděleno sto procent mandátů poměrně, ale třeba devadesát procent a těch deset procent bude přiděleno prostě jenom vítězné straně tak, aby získala nějakou silnější pozici a mohla sestavit stabilnější vládu, tak to je třeba systém, který byl zaveden v Itálii při volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu a prakticky nic nevyřešil. Tam došlo akorát k tomu, že ty malé a středně velké strany se vlastně už před volbami sloučily do určitých volebních bloků tak, aby potom to rozdělení těch vítězných mandátů buď jednomu nebo druhému bloku bylo jednodušší, ale prakticky ten určitý chaos nebo respektive nízká politická stabilita panuje v Itálii nadále, takže to je opravdu otázka, jestli by toto bylo řešení. Já spíš jako větší problém vidím tu nestejnou velikost volebních krajů u nás. To co bylo způsobeno tím, že vlastně volební obvody byly ztotožněny s krajskou samosprávou a tam potom skutečně dochází k tomu, že pro získání jednoho mandátu pro určitou politickou stranu potřebujete v jednom kraji naprosto odlišný počet voličů než v jiném kraji a to skutečně vytváří oprávněnou nespravedlnost.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Ještě bych k tomu dodal dvě věci, že až se o té celé záležitosti začne skutečně hluboce diskutovat, pokud se vůbec začne diskutovat, tak se vynoří dva argumenty. Za prvé, zda skutečně Řecko nebo Itálie jsou příklady politické stability navzdory tomu, že mají tento systém a zda bychom si z toho měli brát příklad. Druhý argument, který se vynoří, který zatím nezazněl je to, že my tady jakoby spoléháme na to, že už nikdy volby nemohou vyhrát extremistické strany, tedy například komunistická strana. Dávat bonus takovéto straně může být velmi riskantní, protože ono, pokud by takováto strana vyhrála volby, tak samozřejmě se proti ní vytvoří koalice těch demokratických stran. Pokud tato strana dostane ještě bonus, tak se možná nemusí podařit takovou koalici sestavit. A pak jsme tedy opravdu v obtížné situaci a řekl bych, jenom vlastním zaviněním, takže s těmi bonusy bych si příliš nezahrával v právě systému, kde existuje poměrně silná politická strana, která je buď nesystémová nebo kterou někteří označují jako extremistickou.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita Praha -------------------- A navíc opravdu je tady otázka taková ta úplně klasická. Z těch teorií demokracie potřebujeme skutečně silnou vládu? To znamená, co to je ta silná vláda? Je to tedy vláda, která má takovou většinu, že může převálcovat kohokoliv, nemusí se bavit s nikým v parlamentu a tak dále? Já myslím, že ne. Že jde spíš o to, že potřebujeme důslednou a silnou kontrolu jakéhokoliv vládnutí, důslednou kontrolu jakéhokoliv vládnutí. A to potom znamená, že ta vláda může být skutečně těsně většinová, ale je kontrolována prostě silnou opozicí.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- A k tomu bychom mohli ještě dodat samozřejmě to, že těmi jaksi nejproduktivnějšími, politicky nejproduktivnějšími vládami jsou ty skandinávské, které jsou často menšinové, takže skutečně hodně to záleží na politické kultuře a nikoliv na tom, jestli má jedna strana absolutní většinu a může prosadit naprosto všechno.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybychom tedy to naše povídání měli uzavřít, tak asi nejmarkantnějším bonusem pro vítěze v této chvíli je to, že Česká republika předsedá Radě Evropské unie a že tedy vláda může na tom získat určitou popularitu u voličů.
Jiří PEHE, politolog, ředitel New York University v Praze -------------------- Určitě a to už se děje, ale může to být také dočasná záležitost, protože vládě skutečně pomohly ty krize paradoxně, které se objevily, které také byly do určité míry zažehnány a to samozřejmě působilo pozitivně, ale je tady ta třetí krize, která se bude, myslím si, během předsednictví stále zhoršovat a ta může vést k důsledkům, které se ještě nedají předvídat i politickým důsledkům, to je ta ekonomická krize. To nejhorší, jak mnozí říkají, máme teprve před sebou a tam je otázka, jestli skutečně Česká republika na to bude stačit politicky, protože ty velké státy začnou nervóznět a budou si říkat možná bychom měli jednat tak trochu za zády České republiky.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tak uvidíme, co nám následující týdny a měsíce přinesou. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studia STOP. Hosty byli politologové Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Jan Bureš z Metropolitní univerzity. Děkuji za účast a opět někdy na slyšenou.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .