19. března  2001  rubrika: Studio STOP

Dědictví ruské kosmické stanice Mir je velmi významné

Tento týden se napjatě očekává ohnivý zánik ruské kosmické orbitální stanice Mir. Někteří se v této souvislosti táží, jakou budoucnost má nyní zchudlý ruský kosmický program.

Dvanáctého dubna by mělo Rusko a s ním i svět slavit už 4Oté výročí letu prvního pozemšťana Jurije Gagarina do vesmíru. Mezitím - už za několik dní, tedy nejpravděpodobněji ve čtvrtek, 22. března - skončí patnáctiletá vesmírná pouť přestárlé sovětské a nyní ruské orbitální stanice Mir. 14Oti-tunový kolos, skládající se ze šesti až dvacetitunových, různě starých hlavních modulů a původně navržený s pětiletou životností, prostě dosloužil a v živé paměti ještě je požár na palubě a řada nepříjemných ztrát orientace či chyby palubních počítačů. 

Na stále složitější udržování Miru v provozu nyní zbídačelé Rusko už prostě nemá potřebné finanční zdroje a tak ani hlasité protesty proti "odepsání ruského vlivu v kosmu" z úst předsedy Dumy Gennadije Seleznjova, nebyly prostě nic platné a byly ruskými kosmickými odborníky označeny za fantazii. Ano, nebýt zhruba jedné miliardy dolarů, kterou Spojené státy v posledních letech přispěly na ruský kosmický program - od placení za pobyty amerických posádek na Miru, až po financování značné části ruské účasti na nyní právě budované Mezinárodní kosmické stanici - bylo by ještě hůř. To dokazuje mimo jiné i letošní omezení ruského kosmického rozpočtu o dalších 39 milionů dolarů na pouhé sto tři miliony, což je opravdu směšná částka i ve srovnání s tím co Rusko vydělá ročně na komerčním vypouštění družic pro jiné země a pro mezinárodní telekomunikační organizace. A co by dělali a pro které země by mohli pracovatruští raketoví odborníci, kdyby nebylo americké podpory, je také velmi důležité pro bezpečnost světa. 

Mir tedy pravděpodobně ve čtvrtek shoří při řízeném návratu do atmosféry a jeho zbytky - asi ke 40ti tunám nádrží a podobných odolných částí modulů stanice -- dopadnou do jižního Tichého oceánu v pásmu širokém asi dvěstě kilometrů, někde zhruba tři tisíce kilometrů na východ od Nového Zélandu. Bulvární deníky už přinášejí alarmující zprávy o tom, co by se stalo, kdyby se "řízený sestup" nepovedl, ale stanice je už nyní brzděna atmosférou a palubní manévrovací a brzdící raketové motory vše dolaďují, takže nebezpečí je opravdu minimální. Pomalý sestup do atmosféry předpokládá, že právě ve středu se stanice dostane na nižší dráhu a pak motory dodají konečný impuls a ve výšce 110 až 120 kilometrů bude atmosféra už tak hustá, že se stanice začne rozpadat a jednotlivé moduly hořet. Konečný dopad lze očekávat někde v oblasti až 6000 kilometrů dlouhé, jak už řečeno v neobydlených částech jižního Tichéhooceánu. 

Co zbyde z ruského kosmického programu se zánikem Miru, není lehké předvídat, neboť nikdo přesně neví, kolik peněz má Rusko skutečně k dispozici. Jak se všeobecně ví a oceňuje, Rusko má spolehlivé nosné rakety a bude tedy jistě pokračovat v komerčním vynášení družic na objednávku, jak už naznačeno. Jiným příkladem může být komerční spolupráce ruských kosmických firem s americkými. Jejím konkrétním výsledkem je například nynější využívání ruských vysoce výkonných raketových motorů, dědiců motorů NK33 z někdejší zatajované obrovské sovětské měsíční rakety, v osvědčených amerických raketách Atlas. I nadále bude jistě pokračovat ruská spolupráce na budování Mezinárodní kosmické stanice, na které je nyní velitelem druhé posádky právě Rus Usačev. 

V těchto souvislostech je třeba zdůraznit, že i přes potíže v posledních letech, Mir byl velkým úspěchem a naučil mnohému i Američany, zejména co se týče zkušeností s dlouhodobým pobytem v kosmu a na jeho palubě létala celá stovka astronautů a kosmonautů z řady zemí světa. Z Miru zbyde mezinárodní organizace Mir Corporation, což je joint venture mezi ruskou firmou Energija, která Mir vybudovala a mezinárodními investory, a ta se jednak netají tím, že se hodlá zabývat vybudováním malé kosmické stanice pro placený pobyt turistů ve vesmíru, což by mohlo příchod kosmické turistiky značně urychlit. Prvním, který měl letět na Miru a nyní se jedná o jeho letu na Mezinárodní kosmické stanici v rámci ruské posádky, zjevně bude bohatý Američan a bývalý pracovník NASA, Dennis Tito, který už ruské kosmické agentuře zaplatil - jak už řečeno velmi potřebných -- 20 milionů dolarů a prošel náročným tréninkem. 

Dědictví Miru tedy určitě nebude zapomenuto a pokud se Rusko stane skutečnou demokracií a bude za pět, deset let opět hospodářsky úspěšné, jistě bude znovu aktívní i ve vesmíru, přestane být, jako nyní jen západem vydržováno a stane se skutečným mezinárodním partnerem. To ovšem platí nejen pro vesmír, ale i pro mnohé další oblasti. 

ČRo 6 / RSE 19. března 2001 

rse@cro.cz 

Pořad: Události a názory  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad již nevysíláme  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas