Pan poslanec Kučera z ČSSD - dříve a nyní
V minulých dnech některá naše média zveřejnila dvě zdánlivě zcela nesourodé kauzy, které však mají jednoho společného jmenovatele. Je jím sociálně demokratický poslanec, místopředseda výboru pro vědu, vzdělání a kulturu a také člen parlamentní mediální komise Miloslav Kučera.
V Mladé frontě Dnes a na prvním kanále České televize v pořadu Fakta se téměř současně objevila takříkajíc senzační odhalení o tom, že Miloslav Kučera - ač v 70 letech vyloučen z KSČ - působil v 80. letech na krajském kulturním středisku v Hradci Králové jako lektor písňových textů různých hudebních souborů.
Kučera přiznal, že několik desítek takových textů nedoporučil - některé patrně pro určitá použitá neslušná slova, ale některé i pro jejich náboženské či z hlediska tehdejší doby jinak závadné ideové zaměření.
Televize se v této věci chovala dost neohrabaně, když vyslala za poslancem Miloslavem Kučerou zřejmě nezkušeného mladého reportéra, který sice třímal v ruce několik Kučerových posudků, ale řádně svou návštěvu neohlásil a poslance dosti netaktně nutil k hovoru na toto téma ve chvíli, kdy se v parlamentním výboru projednával nový mediální zákon.
To poskytlo poslanci Kučerovi celkem oprávněnou možnost, aby se hovoru na zcela jiné a dávné téma bránil a reportéra i s kameramanem odháněl jako dotěrné mouchy.
Na druhé straně však v těch několika sekvencích, které se podařilo natočit, se nachomýtl i Kučerův stranický kolega, ministr kultury Pavel Dostál, který sám za komunistů trpěl tím, že mu podobní kulturtrégři jako Kučera cenzurovali jeho texty.
Dostál televizním scénkám sice spíše jen přihlížel, ale výraz jeho téměř němého obličeje se zdál být dosti výmluvný. Ovšem téhož pondělí vyšlo i 12. číslo týdeníku Respekt. Tam se sice o někdejších Kučerových pseudokulturních aktivitách nepíše, zato se tam jeho jméno objevuje v mnoha souvislostech ve velmi podrobném zásadním článku známých investigativců Jaroslava Spurného a Jindřicha Šídla.
Důkladně je v něm dokumentováno zrození české mediokracie vzniklé ze znatelného spojení tří důležitých jmen - Klause, Zemana a Železného - a dále jsou tam popsány tři varianty připravovaného, nového mediálního zákona.
Hlavními autory zatím poslední známé verze jsou dva muži, kteří se veřejně i tajnými hovory se členy bývalé televizní rady nejvíce angažovali ve prospěch Hodačova vedení a později neméně agilné i proti vzbouřeným televizním zaměstnancům: tedy Ivan Langer a právě i Miloslav Kučera. Tito hlavní mediální experti ODS a ČSSD navrhují, aby vysílací licence byly automaticky prodlužovány každému držiteli, jehož vysílání bude celkově "vyvážené". Pojem vyváženost patří - jak známo - mezi velmi abstraktní hodnoty a tak je možné, že by byl přiznán i Vladimíru Železnému, čímž by mu mohla zůstat kontrola nad Novou i nad propojenou Primou až někdy do roku 2017.
Proti Langerovu a Kučerovu návrhu bude čtyřkoalice pravděpodobně prosazovat nová výběrová řízení, zatímco sociálně demokratičtí ministři Dostál a Špidla možná přijdou i s metodou dražeb na licence, na což by teď Vladimír Železný asi neměl dost peněz.
V připojeném rozhovoru se poslanec Kučera proti této myšlence dražeb staví, protože - jak praví - při udílení licencí by měla vítězit síla myšlenky a nikoliv peněz.
Když mu však novináři z Respektu namítají, že Vladimír Železný svou někdejší původní dobrou myšlenku rychle opustil, Kučera rozpačitě odpovídá, že za to on nemůže.
Řekněme otevřeně, že novela mediálního zákona je věc mnohem závažnější než nějaké normalizační prohřešky Miloslava Kučery.
Ale je na místě otázka, proč právě člověk, který zřejmě v minulosti neprojevil přílišnou odolnost vůči protidemokratickému režimu, se s takovou vehemencí angažuje i nyní právě v mediální oblasti a i tentokráte zastává názory, které se nejeví jako nejdemokratičtější.
ČRo 6 / RSE 21. března 2001
Napište nám, co si to tom myslíte VY: rse@cro.cz
