Chování popleteného krále z pohádky připomíná současné dění kolem sněmovních voleb

Jiří Paroubek (ČSSD) v poslanecké laviciFoto: Tomáš Adamec

Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil. Chování popleteného krále z pohádky připomíná současné dění kolem sněmovních voleb. Dochází v něm k velmi překvapivým zvratům, se kterými prakticky nikdo nepočítal. V době, kdy naplno běžela předvolební kampaň se jako blesk z čistého nebe objevila stížnost poslance Melčáka.

Na jejím základě nejprve Ústavní soud pozdržel a později zrušil rozhodnutí prezidenta republiky vyhlásit sněmovní volby na začátek října. Po tomto kroku následovala hektická aktivita parlamentu a prosazení obecné změny ústavy, která by opakovaně rozšířila možnost rozpuštění sněmovny a vypsání voleb. Došlo by k tomu konkrétně v případě, kdy by tři pětiny poslanců souhlasily s rozpuštěním dolní parlamentní komory. Pak by prezident republiky volby vyhlásil. V momentě, kdy měla být tato varianta využita, přišla sociální demokracie s tím, že lepší řešení je nechat do konce řádného období, tedy do června, vládnout Fischerův kabinet a soustředit se na přijetí státního rozpočtu na příští rok. Jak takovéto zvraty působí na tuzemskou politickou scénu? A hlavně na českou ekonomiku? Právě o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP. Ve studiu vítám Evžena Kočendu, profesora ekonomie z Univerzity Karlovy. A také politologa Jiřího Pehe z Newyorské univerzity v Praze. Takže dobrý den. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Dobrý den. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Dobrý den. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když budeme hovořit o tom dění kolem voleb, tak samozřejmě je jasné, že ta stručná charakteristika by se dala nazvat absolutní nejistota. Protože nebylo stále jisté, kdy volby budou, nebudou. Dokonce ani v tuto chvíli nemůže nikdo stoprocentně tvrdit, že budou v červnu příštího roku, protože do té doby může dojít ještě ke spoustě zvratů. Máme zde různé možnosti, jak se k těm předčasným volbám dostat. V této souvislosti se hodně hovoří o veřejném zájmu, alespoň z úst politiků tato slova zaznívají. A politici zároveň tvrdí, že země se nachází v krizové situaci, to znamená v situaci, kdy na českou ekonomiku negativně dopadá světová hospodářská krize, kdy se plánovaný schodek státního rozpočtu pohybuje kolem 230 miliard korun a tak dále. Navíc není jasné, kdy a za jakých okolností bude přijat a tak dále. Takže v této souvislosti, Evžene Kočendo, jak vůbec vnímá ekonomická sféra, nemyslím jenom v tuzemsku, ale i v zahraničí, to, co se děje? Je jí to svým způsobem lhostejné, zvykla si na to nebo je to nějaký negativní signál, který může skutečně zemi přitížit v této době? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Tak, každá ekonomika je velký systém, který pracuje podle nějakých pravidel. A jestliže se ta pravidla velmi často mění, nebo jestliže se do toho systému vnáší různé nejistoty s odvoláváním voleb, s přijímáním voleb nebo se změnami různými v daňových sazbách a podobně, tak samozřejmě to jsou ty nejhorší kroky, které jakékoli orgány, ať už je to vláda, nebo instituce, mohou pro ekonomiku dělat. Zvlášť významně tyto projevy nejistoty vnímají trhy, které jsou nejlikvidnější, to znamená finanční trhy. A pokud bude vlastně takováhle ta nejistota a změny pravidel panovat po nějakou dostatečně dlouhou dobu, tak si myslím, že to může mít poměrně značné následky, které se časem můžou přetavit nejenom do přemrštěných reakcí na různých trzích, ale i do třeba snížení důvěryhodnosti celé naší země mezinárodními ratingovými agenturami, což by samozřejmě mělo na druhou stranu ještě další negativní dopad na ekonomiku. Protože tím pádem při zhoršení důvěryhodnosti země by se automaticky zdražovaly peníze na různé investiční projekty, což by samozřejmě všechno dále prodražilo a ekonomika by tím dále utrpěla. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak tedy ekonomové vnímají ta slova politiků o tom, co je a není ve veřejném zájmu a jak se předhánějí v tom, že pro stabilitu této země je potřeba jednu chvíli předčasné volby, jindy zase odložit volby a přijmout státní rozpočet. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Já si myslím, že politikové nevědí, co činí. Takhle je je potřeba chápat. Myslím si, že je to zvláštní prostě druh, který pracuje na principu vlastně sebezrození jednou za čtyři roky a takhle je je potřeba chápat. Nemyslím si, že naši současní politici jednají v zájmu nějaké země, natož teda naší země. Skutečně nemyslím si, že vědí, co dělají. Z toho dlouhodobého hlediska takovéto přetahování o ty dočasné prostě výhody, které jim poskytují mandáty, křesla a podobně, jsou velice pomýlenou cestou. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já bych se obrátil na politologa Jiřího Pehe. Ono se skutečně může zdát, že politici nevědí, co činí. Ostatně se to projevuje už dlouhodobě, protože po tom překvapivém vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě se zdálo, že zde došlo k určité dohodě, že je jasný scénář, že země směřuje k volbám. Ovšem politici nebrali v potaz to, že by se měli držet určitých pravidel. Účelově je změnili, pak bylo jenom otázkou času, kdy se někdo najde a tu změnu napadne. Ale když už ta změna byla zrušena a politici takzvaně dostali přes prsty, proč se dále pustili do dobrodružství dobrat se předčasných voleb za každou cenu? Jaký to mělo smysl? Bylo to dáno tím, že už běžela kampaň a že strany utratily veliké peníze? Nebo v tom bylo ještě něco jiného? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já myslím, že v tom byly dvě věci. Za prvé tedy samozřejmě ty již proinvestované finanční prostředky, očekávání rozjeté volební kampaně, nasmlouvané billboardy, televizní čas a všechno možné, co s tím souvisí. To samozřejmě vytvářelo jakousi setrvačnost, které je se těžké bránit v tom politickém provozu. Dále pak je tady obecnější rovina, to je určité pohrdání těmi základními ústavními principy. V tomto směru, myslím si, to, co se stalo v posledních týdnech, mělo výchovný účinek. Protože přece jenom ten náš politický systém si teprve sedá do nějakého rámce a pravidel a bylo velmi výchovné pro politiky naučit se to, že demokracie jako vláda lidu neznamená zlovůli nebo ohýbání těch základních pravidel, které jsou stanoveny v ústavě. A i když ta ústava může mít nedostatky, tak prostě se může měnit pouze určitými způsoby. A nemůže se měnit jednorázově pro jedno použití. Takže v tomto směru ta krize politická měla i svá pozitiva a myslím si, že každopádně možná z toho Česká republika, česká demokracie nakonec vyjde, pokud jde o demokratické pořádky, posílena. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se zdálo, že ten scénáře předčasných voleb bude naplněn, protože politici se dohodli na určitém způsobu, jak se co nejrychleji těch předčasných voleb dobrat. Nyní je všechno jinak. Ale ještě před několika desítkami hodin měl být postup následující. Prozradí nám ho Mirek Topolánek. 

Mirek TOPOLÁNEK, předseda ODS -------------------- Podařilo se připravit řešení, které otevírá cestu k volbám v novém blízkém termínu. A je podle právníků, a to i Poslanecké sněmovny, Senátu a vlády ústavně čisté. Řešením je trvalá změna ústavy, která umožňuje rozpuštění sněmovny na základě vůle třípětinové většiny poslanců. Toto řešení není účelovým a násilným zásahem do ústavního pořádku, a naopak jeho potřebným obecným doplněním, jak ukazuje dlouhodobý vývoj. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik předseda ODS Mirek Topolánek. Jak ukazuje krátkodobý vývoj, tak to řešení je obecné, ale přesto sociální demokracie argumentovala tím, že nelze využít v současné době, že se obává dalších ústavních stížností. Proč se politici pustili do tohoto dobrodružství, když už dostali určitou lekci od Ústavního soudu? Ono samozřejmě je dobré mít obecnou změnu ústavy, ale přijímat ji tak hekticky ve velmi krátké době a chtít ji uplatnit v době, kdy Ústavní soud vyslal varovný signál a kdy se hovoří o tom, že by neměla platit zpětně, to znamená pro toto současné období, se to zdá opět nepochopitelné. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- No, já myslím, že tam byla opět určitá setrvačnost. Za prvé se o tomto řešení začalo mluvit ještě před rozhodnutím Ústavního soudu. A pak když Ústavní soud rozhodl, tak tam byly dvě zásadní roviny v tom jeho rozhodnutí. Za prvé tedy ta jednorázovost toho ústavního zákona, kterou Ústavní soud napadnul. A zároveň tam byla otázka retroaktivity, což si myslím byla důležitá věc, kterou politici nedomysleli. Nicméně ten proces přijímání toho obecného ústavního dodatku byl rozjet natolik, že nakonec to přijmuli a teď si tedy uvědomují, alespoň sociálně demokracie, jak se zdá, že Ústavní soud znovu může nikoliv už rušit tento ústavní zákon, ten je v pořádku, ale může zrušit to rozhodnutí prezidenta, nebo rozhodnutí Poslanecké sněmovny o samozrušení v tomto okamžiku, protože by to bylo vlastně retroaktivní. Takže tam je určité nebezpečí, které si politici uvědomili. Obecně si myslím, že celý ten spěch k předčasným volbám byl možná trochu nedomyšlený a unáhlený. Politici neustále mluví o tom, že potřebujeme vládu s politickým mandátem a podobně. Fischerova vláda ovšem politický mandát má, to není úřednická vláda v tom prvorepublikovém stylu, to je vláda, která má potřebnou většinu Poslanecké sněmovny a de facto je to vláda velké koalice. Což je třeba zdůraznit. Je to vláda, na které se dohodly dvě největší politické strany. A to, že v ní zasedají úředníci a nikoliv politici, to už je vedlejší záležitost. Takže to rozhodnutí, nebo ten názor sociální demokracie, že tato vláda může připravit rozpočet a dovládnout do řádných voleb v podstatě není v tomto okamžiku nic proti ničemu. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Podle Evžena Kočendy, jaký je rozdíl z pohledu ekonomů mezi vládou, která je současně u moci, takzvanou úřednickou pod vedením Jana Fischera a vládou s plným politickým mandátem? Projevuje se to nějak konkrétně v životě českého hospodářství? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Já si nemyslím, že by se to mělo projevovat nějak bryskně rychle. Já si myslím, že tady je šance spíš z ekonomického pohledu, že současná vláda, která není složena z politiků, i když má vlastně nějaký charakter vlády velké koalice, jak už tady zaznělo, a má podporu ve sněmovně, tak tato vláda je, já si myslím, že do velké míry chápána politickými stranami jako něco, co vlastně není jejich, co se jich netýká a co je skutečně vláda nějakých pánů, kteří s politikou nemají co do činění. A tato vláda vlastně přichází v období, kdy nejenom Česká republika, ale i ostatní země, se stále potýkají s následky finanční a hospodářské krize, tak přichází s poměrně razantním návrhem, jak zamezit tomu hrozivému schodku rozpočtu na příští rok tím, že částečně se upraví některé daňové sazby, ale především s různými škrty, především v oblastech, v nichž je v naší zemi rozdáváno peněz nesmírně bohatérské a nesmírně benevolentní. Já si myslím, že politikové vlastně tím pádem i cítí to, že někdo teď je schopen za ně udělat "jakousi špinavou práci", do které oni by se nikdy neodvážili tak, jak to předvedli za posledních mnoho let, kdy vlastně jakékoli návrhy nějakých reforem nebo úsporná opatření byly pouze v podstatě kosmetickými škrty nebo pocházely z říše kosmetických salónů, nebyly to žádné skutečné razantní ekonomické změny. Čili z ekonomického pohledu my máme teďka šanci, že tato vláda přijde skutečně s razantním snížením výdajů tam, kde je to potřeba. Otázkou ovšem je, že ve chvíli, kdy skutečně se takovej, takovýto plán objeví na stole a kdy jej bude mít sněmovna schválit, tak já se domnívám, že v té chvíli se sněmovna a politici zase uvědomí, že přece jenom ta vláda až tak odtažitá od nich není a že přece jenom jako oni mají do toho co mluvit. Takže si myslím, že ten ambiciozní plán, jak zamezit tomu nepatřičně velkému schodku rozpočtu, s velkou pravděpodobností nemusí ve sněmovně projít. Ale opakuji, z ekonomického pohledu rozdíl mezi klasickou politickou a současnou vládou je ten, že současná vláda se chová skutečně jako krizový management ve firmě, která potřebuje se dostat z nejhoršího. Chová se racionálně, hledá řešení. Politická vláda se tímto způsobem ve většině případů nikdy nechová. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Paradoxně v zájmu ekonomiky a v zájmu této země tedy nejsou předčasné volby, ale fungování vlády tak, aby se chovala ekonomicky rozumně a je jedno, zda je to vláda s plným politickým mandátem nebo úřednická. Pokud najde alespoň tu odpovídající odezvu ve sněmovně. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- No, jednoznačně pro blaho této země daleko více než prázdné fráze, populistická hesla prostě a slibování modrého z nebe je lepší současná vláda, která přichází s konstruktivními řešeními tam, kde to má smysl. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady ještě bylo zajímavé, když se objevily nejrůznější polemiky týkající se rozhodnutí Ústavního soudu, tak samozřejmě ústavním soudcům bylo vyčítáno to, že už byly vynaloženy určité náklady na volby. Odhlédneme-li od nákladů politických stran, což je trošku specifické, tak ty náklady státu, i kdyby se to přehnalo, tak byly v řádu desítek, možná stovek milionů. Jak z pohledu ekonoma a hospodaření státu je to vážná komplikace? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Tato částka z toho pohledu hospodaření státu v agregátním vyjádření není příliš velká. Ale já nejsem ani právní, ani politolog, nechci tady hodnotit tyto aspekty, ale myslím si, že na rozdíl od politiků, kteří se k rozhodnutí Ústavního soudu různě vyjadřovali, tak já jsem si celé rozhodnutí Ústavního soud přečetl od začátku až do konce. Člověk nemusí být právníkem, aby pochopil důvody, aby pochopil slovní vyjádření, aby pochopil různé, různé vazby. Protože to vyjádření a rozklad Ústavního soudu je napsáno velmi pěkně, naprosto srozumitelným jazykem. Zajímavé je, že tam je jeden bod, kdy vlastně Ústavní soud vlastně říká, tady existovalo, a dává návod, jakým způsobem bylo možné provést předčasné volby. A vlastně říká, ale vy jste toho nevyužili, vy jste šli úplně jinou cestou, která je protiústavní. Jestliže si sněmovna tady tohleto odhlasovala, je tam 200 pánů, ty náklady bych vydělil 200 a víc bych se tím nezabýval. Myslím, že by hlady nezemřeli. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono by to možná bylo ještě trochu méně, protože by se to mohlo dělit i mezi senátory. To byl profesor ekonomie z Univerzity Karlovy Evžen Kočenda. Politolog Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze, proč podle vašeho názoru byla vytvořena taková psychóza, že předčasné volby spasí tuto zemi, že jedině předčasné volby můžou vyřešit spoustu problémů, včetně problému hospodářské krize? A že je potřeba zemi k nim za každou cenu dotlačit. Ono ostatně se to projevuje i v těch reakcích na to rozhodnutí sociální demokracie, která naprosto otočila, dalo by se říci, ze dne na den. A znovu se tedy pokračuje v takové té psychóze, že předčasné volby byly spásou a že když nejsou, tak je pomalu konec světa a že všechno bude špatné, komplikované a podobně. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Je to součást určité politické mytologie, kterou vytváří právě politici. Tady se oháněli všichni takovým zaklínadlem vlády se silným mandátem, kterou měly stvořit právě ty předčasné volby. Přitom nebylo vůbec jasné, že předčasné volby by stvořily vládu se silným mandátem, protože klidně to zase všechno mohlo dopadnout, nebo může dopadnout patem. Nebo tak, že nakonec by byla vytvořena vláda, nouzově vláda velké koalice, což je v podstatě to, co máme teď. Já znova zopakuji, že to, co reprezentuje Fischerova vláda, je vláda velké koalice, kterou, do níž nominovaly svoje zástupce především ty dvě největší politické strany a myslím, že se na tom trochu také přiživili Zelení jedním nebo dvěma ministry. A je to v podstatě vláda velké koalice, takže vláda se silným mandátem to bezpochyby je. Pokud by politici chtěli, má potřebnou většinu v Poslanecké sněmovně a pokud se budou politici chtíti domluvit o nějakých razantních řešeních, tak mohou je uskutečnit i skrze tuto vládu. Tady samozřejmě se často argumentuje tím, že ty škrty, které může provádět vláda pouze na té vládní úrovni, nejsou dostatečným řešením a že je třeba sáhnout do těch takzvaných mandatorních výdajů. Což může udělat jenom Poslanecká sněmovna. Ale po pravdě řečeno, opět zopakuji, že to může udělat i tato Poslanecká sněmovna. Ta velká koalice, nebo ta většina těch dvou velkých stran tam prostě je. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To jsem chtěl podotknout, nic nebrání tomu, aby sněmovna normálně fungovala a může pracovat, přijímat zákony, přijmout státní rozpočet. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Přesně tak. Sněmovna funguje, není nijak paralyzovaná, takže tam nevidím žádný velký problém. Ještě bych možná také dodal to, že Česká republika v podstatě už od poloviny devadesátých let je pronásledována těmi slabými vládami, nebo má ty slabé vlády. Zatím to nemělo na chod českého hospodářství žádný výrazný dopad. Ve všech těch hodnoceních ratingových agentur naopak Česká republika je popisována jako mimořádně stabilní země, takže možná ten problém ani není v tom, jak sama sebe vidí ta politická reprezentace, jestli jako velmi stabilní vláda se silným mandátem, ale rozhodují o tom také ostatní faktory, které jsou velmi, velmi důležité. A to právě se obávám toho, o čem tady mluvil Evžen Kočenda, že to může být nyní narušeno, pokud se ty rozpočtové deficity přehoupnou přes určitá čísla, tak se může velmi změnit to vnímání země v zahraničí. Zatím to vnímání země navzdory tomu, že jsme v podstatě neměli silné vlády, bylo takové, že to je země, která svým způsobem dělá vlastně racionální ekonomickou politiku, nemá obrovské rozpočtové deficity. Z 80 procent je integrována do toho mezinárodního prostředí svými exporty a podobně. Vlastně to běží všechno na autopilot. A to se může teď změnit, takže nemyslím si, že o tom nezbytně budou rozhodovat předčasné nebo řádné volby, ale pokud možno včasné kroky politiků, ať už s touto vládou, nebo s jinou vládou. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Souhlasí Evžen Kočenda, že opět to byla určitá psychóza vytvořená tím, že vláda se silným mandátem všechno vyřeší a bude to lepší, že to až tak není? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- No, jednoznačně. Já k tomu doplním jednu věc. Jenom opakuji, souhlasím naprosto s tím, že pokud by, ve chvíli, kdy se budou konat volby nikdo nemůže vědět jejich výsledek a není tady vůbec žádná záruka, jestli vznikne vláda se silným mandátem. Na druhou stranu otázkou je, zda skutečně potřebujeme vládu se silným mandátem a co to vlastně je. Vy jste zmínil autopilota. To je velice trefně řečeno, protože s těmi různými koaličními vládami, které tak jako různě předstírají, že vládnou a že to tady kočírují, tak jako to je skutečně říše politické mytologie. Protože ekonomika je natolik rozsáhlý systém, že si myslím, že naší zemi se dařilo poměrně dobře i přes veškeré obtíže s transformačním obdobím a podobně. A skutečně i přes různé zásahy vládní si ekonomika dovede poradit se spoustou věcí. Naprosto zásadní ovšem je ta chvíle, kdy vlastně přestává ten autopilot fungovat. To znamená, kdy vláda ve své nějaké získané pýše, třeba tím silným mandátem, nebo prostě nějakým jiným vnuknutím, se začne domnívat, že by měla různě zasahovat do ekonomiky, měnit pravidla a podobně. A to je, to je průšvih. Ve chvíli, kdy vlastně ten autopilot přestává fungovat, tak v té chvíli ekonomika se může dostat do velkých potíží. Ideální stav je situace, kdy existuje nějaká vláda, nemíchá se příliš do ekonomiky. Průměrný občan nezná jméno premiéra v podstatě, protože je mu to vzhledem k dobré hospodářské situaci země jedno. A jsou rozdána pravidla, která se nemění. To je naprosto ideální situace pro ekonomiku. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale taková situace nikdy není, protože pravidla se neustále mění. Nemám tím jenom na mysli to, kdy budou volby, ale i různé názory politiků, které pak se projevují v praxi i z hlediska ekonomiky, kdy se různě hýbe s různými daňovými sazbami, s výší sociálního zdravotního pojištění, se stropy, s dalšími podmínkami a podobně. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- To je přesně ono. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže spíš lze hledat to, zda politici prospívají nebo škodí zemi v těchto věcech než v tom, zda jsou schopni a ochotni se dohodnout na nějakém termínu voleb. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- A ještě se vrátím k té současné Fischerově vládě. Tato vláda vlastně, která přichází teď s nějakým jednorázovým opatřením a snížením rozpočtu, schodku rozpočtu, tak vlastně jí skutečně nic nebrání, ani v tom, by přišla s těmi dlouho očekávanými strukturálními reformami penzijního systému, zdravotnictví a podobně, na něž v podstatě mnoho a mnoho let čekáme jako na pověstného Godota. A do nichž se žádné předchozí, té takzvaně politické vládě, nechtělo. Jestliže tato vláda v podstatě má možnost přijít i s těmito reformami, a teď je na tom, jestli sněmovna, jestli se pochlapí a řekne, tak tohle je skutečně něco, co směřuje dopředu svým pohledem a co by skutečně mohlo začít zlepšovat stav českých veřejných financí, a jestli se ti politici mezi sebou, mezi všemi různými stranami dohodnou. Anebo jestli, jako je dobrým zvykem a jako tomu bylo v minulosti, zase budou plácat ty bábovičky v těch různých rozích toho svého poslaneckého pískoviště. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Fischerův kabinet se zatím nechystá k nějakým zásadním reformám, ale přesto ministr financí Eduard Janota se snaží hledat nejrůznější cesty, jak snížit hrozivý schodek rozpočtu na příští rok. 

Eduard JANOTA, ministr financí -------------------- Vláda udělá vše pro to, aby připravila a, zdůrazňuji, paragrafované znění změn legislativních norem. Ať už na straně příjmů, nebo na straně výdajů. Aby prezentovala jednoznačně snahu o tom, že 7,4 procenta deficitu k HDP je částka velmi nebezpečná, která by mohla do budoucna zkomplikovat vyrovnanost veřejných financí. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik ministr financí Eduard Janota. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hovoříme o nestálé politické situaci a o vlivu této situace na českou ekonomiku. Hosty ve studiu jsou profesor ekonomie z Univerzity Karlovy Evžen Kočenda a politolog Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze. Kdybych měl navázat na slova Eduarda Janoty, tak on již zmínil to, že hrozí, že země bude mít výrazný schodek státního rozpočtu, minimálně těch 230 miliard korun, což představuje kolem 7,5 procenta hrubého domácího produktu. Podle Evžena Kočendy, když se politici zaklínají tím, že tedy je potřeba dát dohromady hospodaření státu, připravit zemi na to, aby dobře čelila dopadům hospodářské krize, tak když nakonec tedy stejně nějaký rozpočet přijmou a přijali by rozpočet přesahující 200 miliard korun, je to také zrovna nějaký pozitivní krok? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Ne, je to naprosto špatný krok, protože k hospodaření státu, a tedy k hospodaření, který si politici odsouhlasují a navrhují sami, je potřeba se postavit čelem. V dřívějších letech poměrně často zaznívala zaklínadla Maastrichtských kritérií, která hovoří poměrně jasně. 3 procenta z HDP je povolený schodek rozpočtu a 60 procent z HDP je povolený státní dluh. Ta čísla nevznikla náhodou. Ať jsou kritizována a ať jsou kritizována možná i právem, že vznikla ad hoc, ale rozhodně nevznikla náhodou. Ta 3 procenta vznikla proto, že v roce 92, když Maastrichtská kritéria byla definována, tak to byl velmi konzervativní schodek rozpočtu v Německu, které bylo bráno v podstatě za jakýsi příklad fiskální šetrnosti. A co, a jež je také země, která má bohaté zkušenosti s tím, co dokáže nevázaná fiskální politika v podobě nejfamóznější hyperinflace v lidských dějinách v letech 1921 až 23. Poměr 60 procent vůči HDP jako státní dluh, jako strop, nevznikl také náhodou. Byl to v podstatě průměr, který se vyskytoval, průměr dluhů, který se vyskytoval v době vytvoření nebo kvantifikace Maastrichtských kritérií mezi zeměmi, které usilovaly o to, aby se staly členy eurozóny. Obě tato čísla spolu s dalšími kritérii samozřejmě charakterizují zemi z pohledu makroekonomické stability. Normálně fungující země, která užívá toho, že prostě žijeme už několik desetiletí bez jakýchkoli na evropském kontinentě bez vážných válečných konfliktů, tak normálně fungující země nemá s plněním této sady kritérií problémy. Pokud se nejedná o nějaké nestandardní situace, anebo pokud politici nezmění právě pravidla a nezačnou fiskálně se chovat jako nevázaně. Čili jestliže současná politická reprezentace nebude mít naprosto závažný a zásadní problém s dvojnásobným překročením kritérií, která i my jsme přijali tím, že jsme vstoupili do Evropské unie, za svá, tak si myslím, že to je hodně na pováženou. Protože 7,4 procenta schodku rozpočtového vůči HDP, to je, to už není ani jako když jedničkář přinese na vysvědčení samé pětky. To si myslím, že je daleko horší. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A z hlediska právě tohoto pohledu je to jen kosmetická úprava, nebo by to bylo nějak zásadní, když zase jiní politici tvrdí, že by prosadili, nebo pomohli prosadit ten Janotův balíček, který by přinesl zhruba 70 miliard škrtů, to znamená nižší schodek o 70 miliard. Je to hodně nebo málo? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Tady je v zásadě pohled ten, že po dlouhá léta slýcháváme neustále dokola a dokola, že to nejde, že na mandatorní výdaje nelze sahat a podobně. Mandatorní výdaje jsou mandatorními výdaji pouze do velikosti nebo do výše, jak je politici definují. Tím pádem to slovo mandatorní ztrácí celou tu tradičnost, mýtičnost a prostě aleolu jakési neprůhlednosti. Politici mají možnost výši mandatorních výdajů definovat, předefinovat celou množinu mandatorních výdajů, a to je jejich práce. Jestliže Fischerův kabinet přichází s návrhem rozpočtu, který se dostane pod oněch 7,4 procenta vůči HDP, tak vlastně přichází s návrhem, který říká, za určitých podmínek to jde. Není pravda, že to nejde. A jedná se o jednorázové opatření právě kvůli tomu, jak vypadají české veřejné finance v současné době. Okamžitě po tomto opatření, pochopitelně, by měla začít příprava těch zásadních reforem, které by zajistily, že se tato situace nebude v takové výši opakovat. Ale budeme během prostě určité doby, to není otázka na jeden, dva, tři roky, ale během určité doby směřovat k tomu, že veřejné finance se dostanou do pořádku a časem i, aby bezproblémově země plnila ta kritéria, o nichž jsem mluvil předtím. Protože ta kritéria, ať už jsou jakákoliv, tak přesto charakterizují zemi s urči..., z toho pohledu makroekonomické stability. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Evžen Kočenda. Jiří Pehe, ale jak se k tomu dobrat, protože ať už volby budou kdykoliv, tak je zřejmé, že zde poběží permanentní předvolební kampaň. A politici asi nebudou příliš ochotní se pouštět do různých věcí, nebudou si chtít pálit prsty, nebudou chtít vytvářet o sobě dojem, že jsou ti, kteří něco škrtají, berou lidem a podobně. I když možná, alespoň z některých průzkumů už se může zdát, že lidé začínají chápat o co jde a že už čím dál tím méně přestávají slyšet na ty sliby. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já myslím, že existují dvě možnosti, jak se k tomu dobrat, nebo dvě cesty. Jedna je paradoxně právě částečně v tom, co se teď otevírá jako možnost. A to je odklad těch voleb až na to řádné období s tím, že bychom do té doby měli úřednickou vládu, jak se jí říká, protože ona poskytuje politikům vzácnou šanci, alespoň v těch příštích několika měsících, se za ni schovat. Protože ona vlastně, i když je to vláda, de facto vláda velké koalice, tak přece jenom coby fasáda pro veřejnost je to vláda, ke které se ti politici jakoby nehlásí. A oni mohou vlastně skrze tuto vládu uskutečnit některé změny, od kterých se pak mohou distancovat. Když už tedy mluvíme o té volební kampani. Druhá možnost je samozřejmě, že by skutečně vznikla po volbách vláda, která by si kladla za cíl se silným mandátem, jak se říká, která by si kladla za cíl snížit deficity, nebo seškrtat ty mandatorní výdaje v podobě nové legislativy. To se v České republice nedaří. Bohužel. A nejsem si úplně jistý, že se to podaří ani po těch příštích volbách. Takže myslím si, že to okno, kdy by se to dalo udělat, se možná otevírá paradoxně právě teď. Je to podobné jako třeba s fungováním Evropské unie. Politici všech zemí na Evropskou unii neustále žehrají a stěžují si na ni a kritizují ji za to či ono, ale ve skutečnosti ta různá velmi racionální opatření, která ve většině případů teda přicházejí z Bruselu, jsou ještě takovou tou poslední brzdou proti tomu rozmáhajícímu se politickému populismu, protože prostě politické elity různých zemí se musí nějakým způsobem srovnat s tím, co přichází jakoby z té nadnárodní úrovně. Jinak kdybychom to nechali čistě na politicích a na tom, že se pohybují v tom čtyřletém nebo kratším volebním cyklu, tak si myslím, že by ta situace ve všech evropských zemích byla podstatně horší. Takže ta Evropská unie hraje velmi pozitivní roli v tomto smyslu. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hovoříme o nestálé politické situaci, o vlivu této situace na českou ekonomiku. Hosty ve studiu jsou profesor ekonomie z Univerzity Karlovy Evžen Kočenda a politolog Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze. Když se podíváme na ty věčné polemiky a zmatek kolem termínu voleb, tak se také na to nahlíželo ještě z jednoho úhlu pohledu, že kdyby volby čistě teoreticky byly v listopadu, tak že by každé 4 roky se země dostala do problému s tím, že by nebyl čas schválit pořádně rozpočet, že by hrozilo rozpočtové provizorium. Jak silný argument to je podle Evžena Kočendy? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Volby v listopadu je velice nešťastné řešení. Protože v České republice obecně se v minulosti k sestavování rozpočtu přistupovalo vždy se zpožděním, nebo možná ne se sestavováním rozpočtu, ale s jeho, s procesem jeho schvalování. To je přesnější. Takže schvalování rozpočtu trvá v České republice neuvěřitelně dlouho. Pokud by volby byly v listopadu, tak je naprosto nemyslitelné, že by se pro fiskální rok začínající v lednu stihnul novou vládou připravit a schválit rozpočet na příští rok. Mohla by to samozřejmě dělat ta předchozí vláda, ovšem jakým způsobem by se potom jednotlivé garnitury mezi sebou s tímto řešením srovnaly, to si nedovedu představit, pokud máme tady nějakou historickou zkušenost, jak se srovnávají s daleko méně závažnými tématy. Takže myslím si, že volby v listopadu, tak by tam muselo dojít k nějaké úpravě, aby se konaly v nějakém jiném období. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Volby podle všeho budou až v červnu, ale to samozřejmě neznamená, že by státní rozpočet musel být schválen, protože záleží na tom, jak se dohodnou politici, protože ti o tom budou rozhodovat, protože rozpočet nepřijímá nikdo jiný v té konečné fázi než Poslanecká sněmovna. Takže čistě teoreticky stále ještě nemůžeme vyloučit, že by země začala nový rok s rozpočtovým provizoriem. Ono právě když byl zde nátlak na Ústavní soud, aby nezrušil tu změnu ústavy, která byla jednorázová, účelová, tak se argumentovalo tím, že zemi by velmi výrazně poškodilo to, kdyby začala nový rok s rozpočtovým provizoriem. Je to opět silný argument, nebo je to zas takové mýtické slovo ... 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Za normálních okolností to není žádná tragédie, pokud by země, jakákoli země začala s rozpočtovým provizoriem. Protože tím se právě bere rozpočet z minulého roku a jede se dál. V tomto případě ale by to rozpočtové provizorium vlastně počítalo s nějakými příjmy, které tady nejsou. Takže by těžko mohly finance fungovat. Tam by muselo možná dojít k daleko drastičtějším ještě škrtům než navrhuje Janotův plán. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- No, paradoxně by to mohlo být pak prospěšnější, že by se více šetřilo. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- To ano. Ale pokud tam nemáte vlastně ty příjmy, tak je to špatné. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já myslím, že tam je ještě jeden faktor, který je třeba zmínit. Že totiž na to, zdali se hospodaří s provizoriem nebo bez něho, na to jsou navázány evropské fondy, nebo jejich přijímání. Ty když jsou malé pro Českou republiku, jsou to stovky miliard, které Česká republika může čerpat z Evropské unie, a ty by nemohla čerpat, pokud nemá schválen řádný rozpočet. Takže tady je ještě ten další faktor, který skutečně by se vázal k tomu případnému rozpočtovému provizoriu. Možná, že takové rozpočtové provizorium by se příliš nedotklo zemí, které už žádné fondy z Evropské unie neočekávají. Řekněme, země té první patnáctky evropských členů, které už dotace, nebo peníze z Evropské unie nečerpají. Ale pro Českou republiku, která má mezi roky 2007 až 13 vlastně vyčerpat z Evropské unie peníze v hodnotě jednoho celého státního rozpočtu České republiky, to je podstatný problém. Čili by se musela zastavit spousta projektů a podobně. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hovoříme o nestálé politické situaci, o vlivu této situace na českou ekonomiku. Hosty ve studiu jsou profesor ekonomie z Univerzity Karlovy Evžen Kočenda a politolog Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze. Kdybych se měl vrátit k té argumentaci sociální demokracie, proč tedy nehlasovat pro rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak samozřejmě sociální demokracie naprosto otočila svůj názor. Jeden z argumentů byl ten, že Ústavní soud by mohl posléze ty volby zrušit. Další byl ten právě, že země potřebuje kvalitní rozpočet a že je potřeba ho projednat, protože kdyby se rozpustila Poslanecká sněmovna, tak by ten rozpočet projednávala nová sněmovna a kdo ví, jak by to dopadlo. Hrozilo by to rozpočtové provizorium. Ale myslíte si, že jsou to skutečně ty nejpádnější důvody? Protože sociální demokracie patřila k těm stranám, které velmi tlačily na to, aby byla přijata ta obecnější změna ústavy, nebrala příliš v potaz i varování o tom, že lepší by bylo přijmout ten senátní návrh v původní verzi, že opět tato verze, která byla přijata, by mohla narazit u Ústavního soudu. Pak ta připomínka té retroaktivity, která už v době, kdy bylo to definitivní hlasování, byla rovněž známa, protože to už bylo po verdiktu Ústavního soudu. Co podle vašeho názoru tedy může být za tím překvapivým zvratem sociální demokracie? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- O tom bych nerad spekuloval. Jistě se o tom bude v příštích několika dnech hodně spekulovat v českých médiích, protože tak to u nás bohužel chodí, že za těmi zdánlivě racionálně vypadajícími rozhodnutími se dost často skrývá něco dalšího, kompromitující materiály, skandály možné a tak dále, o kterých my nevíme, ale politici o nich třeba už vědí. To nechci sociální demokracii nijak podsouvat. Prostě je docela dobře možné, že skutečně si spočítali, že pokud by Ústavní soud znova zrušil konání předčasných voleb, tak ta země je v tom mezinárodním prostředí skutečně za šaška. A měli bychom vážné problémy v tom mezinárodním společenství, ty ratingové agentury toto všecko registrují a jejich trpělivost je samozřejmě omezená. Druhá věc je samozřejmě ten státní rozpočet. Protože já to řeknu takto, bylo by skutečně velmi osvěžující, kdyby to rozhodnutí se řídilo pouze těmi racionálními faktory, které sociální demokracie nám zatím dala, protože by to znamenalo, že se tady konečně alespoň jedna politická strana, popřípadě více, vrací k nějaké politické racionalitě a rozumu, protože si uvědomili, že tedy pokoušet se organizovat předčasné volby v několika příštích měsících a nemít rozpočet nedává smysl. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale ta racionalita by se projevila v tom, že by nevyvolali takové očekávání, že ty volby na začátku listopadu budou, to očekávání vyvolaly všechny politické strany. Ono skutečně z pohledu racionality by se zdálo, že po tom rozhodnutí Ústavního soudu by politici řekli, dobře, volby budou v řádném termínu, není na tom nic katastrofálního. Pojďme připravit kvalitní státní rozpočet, pojďme prosadit ty požadované změny zákona, které umožní škrtat výdaje. Pojďme v klidu diskutovat o tom senátním návrhu změny ústavy, připravme obecnou změnu, která bude platit i pro příští období, která právě rozšíří ty možnosti rozpuštění sněmovny, abychom si ušetřili podobné martýrium s Ústavním soudem a podobně. Ale k tomu nedošlo. A najednou ty politické strany vybudily očekávání, že volby budou. Některé pokračují v takové té až hysterické reakci na to rozhodnutí sociální demokracie a sociální demokracie jela na této vlně a najednou z ní vyskočila. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- No, já myslím, že tam jsou další faktory samozřejmě. To jsou ty rozjeté volební kampaně, finanční prostředky do toho investované. Tady asi existoval názor, i u sociálních demokratů, že přece jenom ten Ústavní soud se už neodváží znovu zrušit konání voleb. A tím pádem bude moc, bude možné ty finanční prostředky a kampaně nějakým způsobem využít pro ty, pro ten nový termín předčasných voleb. To zřejmě si nyní vyhodnotili tak, že asi tady je velké riziko, které hrozí, že by znovu Ústavní soud, ne že by zrušil ten ústavní zákon, ale prostě by zrušil to rozhodnutí o konání předčasných voleb a ty finanční ztráty pro sociální demokracii i pro další strany by byly obrovské. Takže určitě tam hrajou roli i tyto, teď nechci říct přízemní, dávám to do uvozovek, důvody, ale každopádně si myslím, že asi bude pravda to, co citoval Jiří Paroubek na tiskové konferenci, kdy četl z toho rozhodnutí, nebo z toho, z té analýzy parlamentního institutu, který na jedné straně kritizoval Ústavní soud, ale zároveň tvrdil, že existuje poměrně značná šance, že Ústavní soud, pokud bude chtít být konsistentní a bude chtít vycházet z materie ústavy, tak znova zruší to rozhodnutí o konání předčasných voleb, tentokrát na, z důvodu retroaktivity. A v takovém případě samozřejmě ty finanční ztráty pro politické strany, ale i pro Českou republiku, vzhledem k tomu možnému rozpočtovému provizoriu by byly obrovské. Takže odtud tedy to racionální rozhodnutí. A "racionální" tedy opět v uvozovkách. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe tu už zmínil, že motivací stran k tomu, proč uskutečnit předčasné volby i po tom verdiktu Ústavního soudu, mohly být náklady, které vynaložily na předvolební kampaň. Ty se lišily samozřejmě, někde mohly být v milionech, někde v desítkách, stovkách milionů. To podle síly té které strany. Já vím, že je to obtížné, ale podle Evžena Kočendy, jak moc může poznamenat hospodaření takových subjektů, jako jsou politické strany, skutečnost, že když to přeženu, tak vyhodily z okna miliony, desítky milionů? A navíc některé ty subjekty si na to musely půjčit. 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- No, já bych nechtěl hodnotit finanční náklady těchhle kampaní, protože je skutečně neznám. Ale obecně pokud samozřejmě vynaložíte prostředky, jejichž výsledek se vám nevrátí, tak jsou to do určité míry vyhozené peníze. Můžete spekulovat s tím, že si lidé budou něco pamatovat, ale paměťový horizont více jak půl roku u voličstva, si myslím, že je poměrně optimistický předpoklad. Nevím. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A z pohledu toho, že strany budou nuceny si asi půjčit další peníze, jak je to dobrý podnikatelský záměr a jak se vyplatí těmto subjektům vlastně půjčit? Protože samozřejmě asi u těch velkých stran je velký předpoklad, že budou ve sněmovně, že se budou podílet na moci a že mohou to splácet tu půjčku a samozřejmě i případně tomu, kdo půjčí, nějak vyjít vstříc. Ale je pak motivace například půjčit těm menším? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Já bych opravdu se nerad vyjadřoval k těmto ryze politickým otázkám, i když tak jak je pokládáte, tak znějí poměrně hospodářsky. Ale tam je taková spousta všelijakých neznámých, kterým já nerozumím, že skutečně ... 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tak zkusíme politologa Jiřího Pehe. Já tím narážím na to, že když se mění termín voleb, tak vzrůstá šance toho, že ty velké strany si s tím spíše poradí než ty menší. A že by se mohlo stát, že některé strany si to tedy rozmyslí a znovu do voleb nepůjdou. A některé tedy půjdou a budou mít problémy sehnat peníze na kampaň, a tím pádem snižují svoji šanci v těch volbách uspět. A že to může paradoxně vést k další redukci toho politického spektra. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Určitě. A tam samozřejmě ta kalkulace, nebo ten kalkul může být. Protože některé ty menší strany budou mít velké problémy, protože ty si skutečně na ty volby musí půjčit. A pokud se do Poslanecké sněmovny nedostanou, tak nedostanou, anebo nepřekročí určitou procentní hranici, tak nedostanou ani finance od státu, a to je může finančně zruinovat. Kdybychom vzali příklad třeba té extremistické Dělnické strany, tak to je strana, která třeba v Ústeckém kraji se blíží k 5 procentům. A ta kdyby se dostala do Poslanecké sněmovny, tak samozřejmě to dále posílí její vliv, protože by měla najednou finanční prostředky, které v současnosti nemá. Takže se ty volby odloží a přitom ty strany už investovaly, tyto malé strany do volební kampaně, musely si na to sehnat peníze různými způsoby, včetně půjček. Ve většině případů. To samozřejmě tyto strany může výrazně oslabit nebo zruinovat. Takže skutečně to může vést k té redukci, k posílení těch velkých stran na úkor těch malých. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dá se říci ale, že ta nejistota jen tak nemusí skončit, protože můžeme být svědky různých žalob, že ty malé strany se budou bránit, že byly poškozeny, budou chtít nějaké náhrady škody na státu a podobně. Nebo ... 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Oni můžou, oni můžou žalovat samozřejmě, ale na druhou stranu Ústavní soud je nejvyšší soudní institucí a já osobně tedy si nedokážu představit, koho by přesně chtěli žalovat. Ústavní soud nebo koho přesně? Takže já si myslím, že stát je tady, takříkajíc, z obliga, protože to není rozhodnutí státu, že zruší tu volební kampaň, to je rozhodnutí Ústavního soudu. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hovoříme o nestálé politické situaci, o vlivu této situace na českou ekonomiku. Hosty ve studiu jsou profesor ekonomie z Univerzity Karlovy Evžen Kočenda a politolog Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze. Kdybychom to na závěr měli nějak shrnout, tak jaké skutečně ty zájmy veřejné, nebo veřejný zájem, jak se o tom hovoří, jsou z pohledu ekonomického v současné době, kdy musí Česká republika čelit dopadům světové hospodářské krize? 

Evžen KOČENDA, profesor ekonomie, Univerzita Karlova -------------------- Veřejným zájmem je zdravé hospodaření státu. To si myslím, že pokud bychom spojili se současnou politickou situací, tak to je ten zásadní bod číslo 1. A pokud politici budou konat kroky, které ke zdravému hospodaření státu povedou, tak je to jenom dobře. Pokud ne, tak myslím, že i to je určitá předvolební kampaň. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jiří Pehe. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze -------------------- Já souhlasím s Evženem Kočendou a samozřejmě bych dodal i tu, řekněme, politickoprávní dimenzi, a to je to, že základním zájmem, nebo veřejným zájmem dle mého soudu je respekt k určitým pravidlům hry. Prostě demokracie nestojí pouze na tom, že si určitá kvalifikovaná většina může za určitých okolností odsouhlasit cokoliv, udělat třeba senátora z koně, to už jsme zažili v historii, ale prostě, že se řídí základními pravidly a ty pravidla, nebo ta pravidla jsou dána obecně v ústavě. A ty politické většiny, ať už jsou jakkoliv velké, nemohou za určitých okolností a určitými způsoby tato pravidla porušovat. A to je, myslím, veřejný zájem číslo 1. Pokud budeme tyto pravidla dodržovat, tak si myslím, že naše demokracie bude fungovat lépe a nakonec možná to bude mít vliv třeba i na tu hospodářskou situaci, že bude menší, menší míra voluntarismu politického. 

Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tak uvidíme, jak si dál politici budou počínat, nakolik si vemou poučení z toho, co se odehrálo a odehrává v této době. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli profesor ekonomie z Univerzity Karlovy Evžen Kočenda a politolog Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.