Podle výsledků jedné z televizních anket považuje zhruba polovina dotázaných za největší nebezpečí pro světovou ekonomiku hrozbu státních bankrotů. Oslovenými byli účastníci zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu.
Jedná se tudíž o lidi, kteří ekonomické dění kolem sebe sledují. A nejrůznější problémy si vyhodnocují. Přitom ještě před několika lety by se obavy ze státního bankrotu buďto v anketě vůbec nevyskytly, nebo by zazněly jen velmi okrajově. Změnu postoje patrně přinesla světová finanční a posléze i hospodářská krize. Ta některé země dostala do vážných problémů. U jiných pouze naplno odhalila potíže, které se do té doby dařilo skrývat. V této souvislosti se nejvíce hovoří o Řecku. V této zemi loni dosáhl poměr rozpočtového schodku k HDP více než 12 procent. Což je zhruba čtyřikrát více než povolují pravidla paktu stability eurozóny, nebo, chcete-li, jedno z takzvaných maastrichtských kritérií. Řecko tak musí začít razantně škrtat výdaje a pokusit se zvýšit rozpočtové příjmy. Jinak riskuje, že na deficitní hospodaření nesežene peníze. A de facto zbankrotuje. Nakolik je tento vývoj reálný? Jaký dopad mají řecké problémy na eurozónu? Je Řecko jedinou problematickou zemí? Je správné dávat tento stát za odstrašující příklad pro Českou republiku? To je celá řada otázek, na které se pokusí dát odpověď dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám Petra Zahradníka, ředitele Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny a také komentátora Respektu.cz Jana Macháčka. Takže dobrý den.
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Dobrý den.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se budeme bavit o problémech Řecka, a nejenom Řecka, ale možná bychom mohli začít tím, že nejenom v souvislosti s touto zemí se často hovoří o státním bankrotu. Při tom to je velmi krajní situace, která není zrovna obvyklá, která se vyskytuje jen velmi zřídka. Znamená to, že skutečně doba je natolik vážná, že celá řada zemí je ohrožena státním bankrotem? Anebo jenom někteří lidé, včetně ekonomických odborníků, politiků, bankéřů a dalších lidí, zveličují a využívají této situace k tomu, aby strašili, když to takto zjednoduším? Petře Zahradníku.
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Osobně si skutečně myslím, že to je spíše reflexe nějaké momentální nálady. Kdyby ona anketní otázka zněla, zda ty respondenty znepokojuje stav veřejných financí a důsledky, které to může mít, tak bych s tím souhlasil. Ale myslím si skutečně, že státní bankrot je tak mezní situace, řešení situace veřejných financí, že s takto extrémně vypjatou otázkou nebo odpovědí na ní bych minimálně v kontextu Evropské unie nebo evropského kontinentu nesouhlasil. Ale tím bych rozhodně nechtěl stírat to, jak velkou, řekl bych až kvalitativní změnou stav veřejných financí, řekl bych, v 80 procentech členských států Evropské unie představuje bariéru a hrozbu jejich dalšího rozvoje, když tyto země prostě budou používat prostředky v řádu desítek, možná stovek miliard euro nikoliv na budoucí ekonomický rozmach, ale na umoření závazků z minulosti, tak to samozřejmě se na ekonomickém vývoji podepíše. Ale státní bankrot z mého pohledu nikoliv.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si Jan Macháček, že se přehání v souvislosti se státním bankrotem?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Já si myslím, že se trošku přehání, ale na druhou stranu je to potřeba dát do určitých souvislostí. Já bych teda za prvé řekl, že si myslím, že v tom Davosu se mluvilo i o mnoha jiných věcech. Že to je prostě takový trošku výcuc, i když to nechci nějak jako napadat, ale samozřejmě mluvilo se tam také o tom, co bude motorem globálního růstu v příštích letech, protože to je samozřejmě velká otázka, velká neznámá, jaká vlastně bude úloha exportních politik a, řekněme, podpory domácí poptávky v některých zemích. O nerovnováhách se tam mluvilo, o bankovní regulaci, velice horké téma. A také o Řecku a o těch státních bankrotech. To znamená samozřejmě, řekněme, že to bylo jedno z 5 podstatných témat. Druhá věc je samozřejmě, že zatímco před pár lety, nebo před rokem a půl, před 2 lety by asi nejžhavějším tématem byla otázka bankrotů velkých finančních institucí a velkých bank. Tak v tuto chvíli prostě o tom nikdo nemluví, protože ty velké finanční instituce jsou buď znárodněny, nebo už neexistují, nebo jsou státem nějakým způsobem zasanovány. A z čeho jsou zasanovány? Z čeho jsou zachráněny? Z peněz daňových poplatníků. Takže to riziko se samozřejmě od těch sanování velkých finančních institucí, které mimochodem dneska reagují opačně jaksi než by si třeba politici přáli. To znamená, že jsou zdravé, stabilní, ale málo jakoby úvěrují tu ekonomiku. Tak to riziko se samozřejmě přeneslo směrem ke státům, protože státy si samozřejmě musely vypůjčit peníze, aby mohly ty velké finanční instituce sanovat. Takže teďka nikdo nehrozí hrozbou bankrotu nějaké velké banky, ale jestli je tu teda nějaká hrozba nějakého bankrotu, tak je to logicky v tuto chvíli, nebo se to tak jeví, spíše bankrot nějakého státu. A ještě poslední poznámka. Kdybychom se přenesli třeba do devatenáctého století, tak bychom zjistili, že bankrot státu byla poměrně běžná věc tehdy, ale to si asi ještě v průběhu té debaty vysvětlíme.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono když se hovoří o státním bankrotu, tak se objevují nejrůznější žebříčky a jeden z nich hovoří o tom, že pokud někdo je ohrožen, tak je to například země typu Venezuely, Argentiny nebo Ukrajiny. A nemluví se tak ani o zemích Evropské unie.
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Asi souhlasím. Protože, tak Venezuela asi vypadává z nějakého tohoto srovnání, kde ekonomické a politické procesy se odehrávají trošku jiným způsobem než nějaký základní ekonomický mainstream. V případě Ukrajiny na druhou stranu si myslím, a možná částečně i v případě Argentiny, kterou vlastně před zhruba 10 lety jakýsi dílčí státní bankrot, respektive dílčí vyhlášení neschopnosti splácet veřejné závazky v podstatě potkal. Ale pro obě dvě země možná platí, že jsou možná příliš velké na to, aby byly předmětem toho bankrotu. Pan Macháček zde hovořil o tom, že jedním z tématem, tématem davoského summitu byla i, bylo i řešení nerovnováh. Mám pocit, že jednou z velmi významných nerovnováh je jakési nové získávání vlivu v rámci globální ekonomiky. A já si dovedu například představit, že namísto státního bankrotu se může projevit vliv těch nově se vynořujících velmocí typu Číny, že zkrátka ta, ta země sice nominálně nezbankrotuje, ale stane se, řekněme, velmi silně závislou na ekonomickém, možná politickém vlivu těchto nových mocností. V případě třeba nejrůznějších veřejných zakázek. Infrastrukturních projektů, projektů v oblasti utilit, které jsou velmi silně ovlivněny státem. Zkrátka najednou na místo, řekněme, uchazečů z těch tradičních zemí, Spojených států, jiných zemí Evropské unie, tam bude vystupovat třeba právě Čína nebo nějaká další z těchto zemí. A tyto země budou tímto postupně získávat vliv i v jiných kontinentech nebo v jiných částech světa než je tomu doposud.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Petr Zahradník už zde naznačil, jak by to mohlo vypadat, když se země dostane do problémů a nemusí zrovna jít o bankrot v pravém slova smyslu, ale že může být skutečně pod vlivem těch, kteří nakupují ty státní dluhopisy té dané země a můžou si určité věci diktovat. Ale kdybych měl zůstat u státního bankrotu, spousta lidí si dovede představit, jak vypadá bankrot konkrétní firmy nebo banky, nebo něčeho takového. Ale jak by mohl vypadat bankrot státu? Protože stát asi sám o sobě nezanikne. Dá se to nějak vysvětlit?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Já bych možná začal trošku odjinud, protože to s tím ale úzce souvisí. Ještě to také souvisí s tou otázkou na začátku, protože proč se vlastně o té možnosti bankrotu v případě Evropské unie především Řecka, a pak se mluví teda o dalších zemích, případně Španělska, Irska a tak dále, proč se o tom tolik mluví? Protože eurozóna v pravidlech jak vznikla, jak je nastavená, je tady prostor společné evropské měny, říká, že nebude se pomáhat nikomu, kdo se dostane do problémů. To se praví poměrně jasně. A zároveň ale nejsou teda stanovena vůbec žádná pravidla pro případ, že se někdo dostane do těch problémů, opravdu dostane. To je jako kdyby se zakazovalo někomu dostat se do problémů. A srovnejme si to s tržní ekonomikou, kde jsou samozřejmě pravidla pro firmu, která pro to splní určitá kritéria, která je v problémech, jasně stanovena. My tady mluvíme o bankrotu, ale víme, že v tržním systému jsou toho bankrotu spoustu druhů. A mají ty zákony různé kapitoly a máme konkurz a máme vyrovnání a máme různá pravidla pro insolvenční řízení. Ale žádná taková pravidla v rámci prostoru společné evropské měny samozřejmě nejsou. To znamená, že jedním ze základních úkolů Evropské unie v tuto chvíli je vůbec rozmyslet si, jestli, ne zakazovat někomu problémy. Protože problémy můžou přijít. Ale jaká teda budou pravidla a postupy. Protože může se velmi snadno stát, že situaci Řecka, což je členský stát eurozóny, bude muset řešit Mezinárodní měnový fond, což se zdá být úplně absurdní už kvůli tomu, jak se Mezinárodní měnový fond jmenuje. On se jmenuje měnový a Řecko nemá nějakou samostatnou měnu. Takže je vlastně obrovská ostuda i pro Evropskou unii, že by se musela obracet na globální instituci. Ono samozřejmě v Americe, kdybysme se podívali na americkou federaci, tak i ty jednotlivé státy Unie, které měly ústavní pravidla o tom, že musí bejt rozpočet věčně vyrovnaný, což několik takových států v Americe bylo, tak samozřejmě zrovna těmto státům musela paradoxně pomáhat během finanční krize federální vláda. Takže vidíme, že vlastně tyto zákony o tom, že problémy nesmějí jaksi nikdy nastat, jsou samozřejmě nesmyslné. A tím se dostávám, k tomu, jak by ta pravidla vypadala nebo nevypadala. Samozřejmě může se v určitou chvíli stát, že Řecko nebude schopno dostát svým závazkům vůči mezinárodním třeba, nebo i domácím věřitelům. A v tu chvíli by se muselo řešit, co dál. Dostane se Řecko pod kuratelu Měnového fondu jako je Maďarsko nebo Pobaltské země, Rumunsko, nebo si to vyřeší Evropská unie sama? A jak už jsem řekl, ten státní bankrot by potom mohl mít spoustu úplně různých forem, podobně jako to známe v tržní ekonomice. Teď se třeba mluví o oděvním podniku Prostějov, že vlastně se vyhnul bankrotu, ale že je v jakémsi insolvenčním řízení. Těch legislativních forem je prostě spoustu, jak tu situaci toho podniku, který je, řekněme, na hraně, řešit a podobně. To vlastně asi bude fungovat v případě postupu vůči tomu konkrétnímu státu. Ale až na to, že ta pravidla prostě nemáme. Má je Mezinárodní měnový fond, ale ten je má vůči státům, které mají samostatnou měnu, takže ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jakou případnou podobu bankrotu by si představil Petr Zahradník, kdyby skutečně došlo do krajností?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Rozhodně ne ono vymazání státu z mapy světa. To samozřejmě ne. Pan Macháček pregnantně vyjádřil možnosti, které zde jsou. A já bych možná dodal na místo toho Mezinárodního měnového fondu, když se podíváme zhruba 30 let zpátky do historie a původní myšlenku vzniku měnové unie v tehdejších evropských společenstvích, tak jednou z velmi podstatných složek tehdejšího Evropského měnového systému, byl právě Evropský měnový fond, který počítal definičně s tím, že právě tyhlety problémy řešit bude. Že různé stabilizační Stand Buy půjčky, prostě budou existovat v případě, že se ty země, které se stanou součástí měnové unie, pomohou vyřešit jejich případné problémy. Problém je ten, že postupem času se ten Evropský měnový fond vlastně nikdy nenaplnil a ta konečná maastrichtská cesta evropské integrace už s ním vůbec nepočítala. Takže já zcela souhlasím s tím, že prostě tady existuje velmi silné úzké místo v tom měnově ekonomickém regulačním rámci, v rámci eurozóny. Myslím si, že toto je daleko potřebnější v současné době řešit než se zabývat například institucionálními záležitostmi výstupu z eurozóny nebo z Evropské unie, jak se občas diskutuje právě trošku zkratkovitě i s tím řeckým případem. A bude daleko produktivnější a prospěšnější vyřešit právě tyto stabilizační záležitosti. Takže vedle toho, že plně souhlasím s tím, co zde bylo řečeno, dovedu si představit nějaké nejrůznější formy dluhové restrukturalizace takové, jaké fungují například v rámci pařížskýho, londýnského nebo římského klubu, kdy existuje jakýsi klub nebo pól věřitelů, který v podstatě určuje podmínky, které ten stát musí udělat pro to, aby se vrátil na jakousi, řekněme, řádnou cestu a aby pohledávky těchto věřitelů byly někdy v čase splaceny. Dovedu si současně představit, že některé z těch pohledávek mohou být odepsány a může se právě řešit otázka jejich kapitalizace, záleží na tom, kdo bude jejich věřitelem a už jsme opět u té jakési neokolonializace a získávání vlivů právě v rámci Evropské unie. Možná, kdybych opět použil jistou zkratku a zjednodušení, Francie se v současné době bojí jakési expanze islámu a muslimského vlivu. Mám pocit, že pokud budou země Evropské unie pokračovat ve svém fiskálním vývoji, tak se nejenom vlivů islámu, ale i vlivu jiných kultur skrze právě potřebu restrukturalizovat dluh a asistenci právě specielně z Asie, v podstatě nevyhnou a ten vliv ztratí stejně. Takže není to o burkách, je to možná o jakémsi disciplinovaném a obezřetném fiskálním chování.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Kdyby byla ta pravidla nakonec sepsána v rámci Evropské unie a v rámci eurozóny, tak možná by bylo v celku logické, aby právě ta kapitalizace pohledávek nebo rozprodej určitých aktiv byly už nějakým způsobem jako možnost smluvně třeba naznačeny. Kdybych si to vzal například u České republiky, které teda podle mě bankrot nehrozí, ale kdyby jí hrozil, tak máme kupříkladu tady energetickýho výrobce a distributora energie firmu ČEZ, která je velká pomalu jako státní rozpočet. Bylo by přeci úplně absurdní, aby bankrotoval, aby případně bankrotoval stát, nebo tvrdil, že není schopný dostát závazkům a zároveň kontrolovat takto masivní firmu, která je mimochodem velkým hráčem i v rámci celoevropského trhu. Takže samozřejmě i možná i v tom Řecku by bylo možná co prodávat. Netvrdím, že to musí být hora Olymp nebo nějaká přírodní, nebo Akropolis nebo nějaká přírodní památka, ale patrně i Řecko má nějaká, asi by se našel nějaký přístav, asi by se našla nějaká elektrárna nebo nějaká prostě podnik veřejné služby, něco by určitě na prodej samozřejmě bylo. A kdybychom se vrátili zpátky do toho devatenáctého, osmnáctého století, tam to takhle právě probíhalo běžně. Pokud nějaký stát, zpravidla po nějakém prohraném válečném konfliktu, se dostal do solventní situace. Často bylo prostě řešení, že se vzdal určité části teritoria. Tak to samozřejmě my v dnešní moderní době jaksi nechceme. Ale místo té ztráty teritoria si zkusme představit ztrátu prostě nějakého aktiva, který ten stát má. A toto by mělo být podobně jako je to popsáno v té tržní ekonomice, případně podniku, tak toto by mělo být popsáno i v rámci případné insolvence státu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se měl chvíli zastavit u Řecka, tak to do problémů, nebo alespoň se o nich začalo hovořit na konci loňského roku, kdy mu kvůli odhalení výrazně vyšších rozpočtových deficitů než původně přiznávali Řekové, snížili úvěrová hodnocení hlavní světové ratingové agentury. To na finančních trzích vyvolalo obavy z platební neschopnosti té země. Ta se dostala do problémů, jak financovat svůj dluh a podobně. Ostatně v této souvislosti se hovoří o tom, že řecký dluh dosahuje zhruba 120 procent v poměru k HDP. Jak ta situace Řecka je vážná? Protože samozřejmě se dá operovat s nejrůznějšími čísly a podobné dluhy mají i jiné země, nejenom Řecko. Proč tedy zrovna Řecko se dostalo do této pozice?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Já si myslím, že ta vážnost situace je právě dvojí. Nejenom to, že ta reálná ekonomická situace Řecka není lichotivá, ale zejména v tom, že řecké autority klamaly ohledně toho, jak ta situace skutečně vypadá. Nebo zkrátka neposkytovali adekvátní data. Ty ratingové firmy sice samozřejmě přistoupily k tomu kroku, který jste popsal, ale vlastní rozbuškou byl výrok Eurostatu, respektive Evropské komise tradičně, Evropská komise zveřejňuje dvakrát ročně své střednědobé odhady vývoje hospodářství. A data, které poskytlo Řecko, se Evropské komisi zkrátka nezdálo. Evropská komise tato data následně verifikuje a Eurostat odmítl. Konkrétně 21. října 2009 verifikovat tato data, protože se rozlišovala v řádu zhruba pěti procentních bodů, co se týče předpokládaného deficitu k HDP na rok 2009. Řecko publikovalo hodnotu okolo 7 procent HDP. Eurostat tehdy říkal, že on si myslí, že to je nějakých 12,5, nakonec se v podstatě trefil. Takže ten problém, si myslím, že je dvojí. Že Řecko je v takovéto situaci, protože ještě někdy na konci roku 2008 se Řecko pasovalo společně s Polskem a Kyprem jako 3 země Evropské unie, které krize nedostihla. V případě Polska a Kypru to zatím byla v podstatě pravda. Ale v případě Řecka se ukázalo, že to tak pravda nebyla. A navíc Řecko se v tom, řekněme, falšování dat ukázalo být jakýmsi recidivistou, protože vzpomeneme-li si situaci zhruba 10 let zpátky, předtím než Řecko vstupovalo do eurozóny a v přípravných jednáních k tomu v letech 99 a 2000, tak Řecko v podstatě udělalo totéž, což, na což se následně přišlo až v roce 2002, tedy rok poté, co Řecko do eurozóny vstoupilo, takže myslím si, že toto obecně dohromady velmi výrazně, řekněme, snižuje reputaci a pověst Řecka v mezinárodní komunitě.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V této souvislosti nechtělo se přijít na to, nebo proč se nepřišlo na to, že Řecko v době kdy vstupovalo do eurozóny rovněž některé údaje upravilo? Byl to záměr rozšířit eurozónu i o Řecko a nevymstilo se to zpětně? Nebyla to chyba? Kdyby Řecko zůstalo mimo eurozónu další dobu, nebylo by to přínosnější i pro tu eurozónu?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Tak, já jsem u toho nebyl, takže nemohu říct. Ale dovedu si představit, že možná někdo trošku přimhouřil oči. A myslím si teda v těch úřadech jako v Eurostatu třeba, tam asi těžko, ale spíše na té politické úrovni. Možná, no, říká se tomu fiddl i mezi námi, to znamená že jakoby si Řecko hrálo na housle s těmi svými údaji a účty.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jestli tedy by nebylo lepší, kdyby Řecko v té eurozóně nebylo, kdyby tam vstoupilo později nebo případně do dnešní doby by tam nebylo, protože by ty podmínky nesplnilo.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Asi by to z tohoto pohledu bylo pro Řecko lepší. Když jste vlastně se ještě také ptal vlastně, jak se to pozná, proč je ta situace Řecka horší než situace Španělska nebo Irska, všechny tyto země mají problémy. Ale ono se to teda pozná snadno. To možná Petr Zahradník může přesně vysvětlit. Ty tomu líp rozumíš. Ale pozná se to podle té rizikové prémie na státním dluhopisu, která v případě Řecka je prostě v Evropě suverénně nejvyšší, pokud se nemýlím. A je dokonce v tuto chvíli vyšší než v případě Turecka, které není členskou zemí eurozóny. Což je úplně vlastně absurdní stav.
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Necítím se, že bych tomu lépe rozuměl, ale dlouhodobě se stanoví, jakási takzvaná bezriziková úroková sazba, což je úroková sazba pro půjčení prostředků v případě, že se ekonomický organismus chová, řekněme, na základě svých dlouhodobě očekávatelných fundamentů. za předpokladu, že existuje podezření nebo existují i přímější důkazy, že daná ekonomika se od této bezrizikově se vyvíjející ekonomické situace odchyluje, tak narůstá ta takzvaná riziková prémie, jak bylo zmiňováno, která se zejména týká, nebo oceňuje právě bonitu státu být aktivním hráčem na finančních trzích, zejména v případě státních dluhopisů nebo státních pokladničních poukázek. A v případě Řecka ta v současné době dlužno podotknout, že největší nárůst té rizikové prémie v minulém období nastal někdy v období zima 2008 až jaro 2009, kdy prakticky v celé Evropské unii i v těch zemích, které, řekněme, byly z tohoto pohledu vnímány jako relativně bezpečné. Ten nárůst rizikové prémie činili zhruba 3 až 4 procentní body. V jistém období se vychýlil až k 5 procentním bodům. A Řecko v současné době nějakých 9,5 procentních bodů nad touto rizikovou prémií. To znamená někde na úrovni nějakých asi 12,5, 13 procent, což je vlastně v současné době jakási cena, za kterou by si případně Řecko vypůjčovalo prostředky pro to, aby ten svůj závazek mohlo nějakým způsobem sanovat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V této souvislosti se objevují nejrůznější údaje. Jeden z nich tvrdí, že zhruba 53 miliard eur musí Řecko sehnat jenom na to, aby splatilo ty úroky z toho dluhu, což je docela vysoká částka. A zároveň se objevují nejrůznější spekulace, kdo by mohl být ochoten Řecku půjčit a některé ty spekulace míří směrem k Číně. Může to být tedy začátek toho, že Čína tímto prostřednictvím bude výrazně expandovat nejenom do Řecka, ale i do Evropské unie?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- No, tak ono to, ta spekulace trvá asi půl dne. Pokud si pamatuju, že to koupí Čína, nakonec ani Čína to nebyla ochotna koupit, ale nemohu vyloučit, že se ten zájem vrátí. Ale samozřejmě to, co jsme se tady vlastně až doposud říkaly , to vysvětluje, že Evropská unie de facto otevírá nedostatkem těch pravidle, nebo nezájmem ta pravidla vytvořit nebo tím, že se otevírá prostor pro spekulace. Pomůže se Řecku, nakonec něco třeba říká, že jsou v Řecku velké zájmy německých investorů. Že prostě Němci ovládají telekom v Řecku a já nevím, co všechno. Spoustu bank, tak že je přeci jaksi jasné, praví spekulace, že se Řecku nakonec pomůže nějak. Ale až na to, že pro toto neexistují pravidla, tak toto všechno samozřejmě otevírá dveře tomu, že může přijít nějaký čínský nebo saúdsko arabský investor, který to zachrání. Ale těžko to vyčítat těm Číňanům nebo případně nějakým šejkům arabským, že by něco takového udělali, když si není schopná Evropská unie zas, a Eurozóna navíc, schopna postarat sama o sebe a vyřešit si svoje vlastní problémy. Srovnejme si to s jiným prostorem společně měny, který samozřejmě má federální rozpočtovou politiku. Ale dovedete si představit, že by Spojené státy americké, nebo respektive stát Delaware třeba žádal Mezinárodní měnový fond o pomoc?
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V souvislosti s Řeckem a s pomocí Řecku se samozřejmě hovoří o nejrůznějších možnostech. Už zde Jan Macháček zmínil, že některé zájmy tam může mít Německo. Na druhou stranu zas němečtí politici se snaží vůči občanům hrát tu roli tvrdého dohližitele na to, aby si Řecko pomohlo samo. On to může být určitým způsobem i morální hazard pomáhat někomu. Protože ten pak nakonec dojde k tomu, že když bude nejhůř, tak vždycky se někdo najde, kdo nám pomůže. A mohou v Řecku odkládat některé kroky, které jsou asi nezbytné k tomu, aby začali lépe hospodařit. Navíc v Řecku situace není jednoduchá v tom, že tam sociální smír je velmi křehký, že tam dost často bývají různé protesty, demonstrace, stávky a cokoliv se těžko prosazuje. Takže jak z tohoto kruhu začarovaného? Pomůže Řecku eurozóny, nebo bylo by schopno si Řecko pomoci samo?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Tak, Řecko by si asi zřejmě samo schopno pomoci nebylo. Vy jste zmiňoval před chviličkou částku 55 miliard euro, která je, řekněme, akutní pro jakousi záchranu nebo obnovu důvěry. Stejná částka, nicméně nikoliv v euro, ale v korunách, je zhruba v řádově objem dluhové správy v České republice. Takže když to vynásobíme kurzem 26, tak vidíme rozsah těch problémů. Řecko je jenom o něco málo vyspělejší ekonomika než česká, populačně zcela srovnatelné. Takže ta rána pro řeckou ekonomiku je z tohoto pohledu skutečně velmi, velmi značná. Takže samo si rozhodně nepomůže, navíc Řecko není ani zvyklé si v těchto situacích pomoc. V tomto ohledu docela důležitá je právě ta empatie toho Mezinárodního společenství. Řecko jako jedna ze 3 nejvíce zadlužených zemí Evropské unie jaksi automaticky zvyklá umísťovat svůj dluh v zahraničí. Řecko má největší expozici svého domácího dluhu umístěnou mimo území Řecka, zhruba 80 procent řeckého dluhu je alokováno v jiných členských zemích Evropské unie. A i mimo Evropskou unii. A Řekové jak populace, tak korporace nejsou zvyklí nakupovat řecké státní dluhopisy. Míra úspor v Řecku je jedna z nejnižších v celé Evropské unii a jakási, řekněme, diverzifikace jejich portfolií, jak korporátních, tak domácnostních, je velmi, řekněme, zaostalá, jestli je možné tento výraz vyjádřit. Takže samo si Řecko tedy zcela určitě nepomůže.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pak se nabízí otázka, kdo mu pomůže?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Já sám jsem skeptický i z hlediska třeba toho vlivu těch ostatních evropských států. Evropské státy v současné době skutečně nemají na rozhazování proto, aby pomáhaly jiným státům v problémech. Myslím si, že víceméně s výjimkou několika málo zemí, ty trable veřejných financí jsou obdobné, byť ten rozsah je jiný. Takže já zde opětovně vracím smyčku k tomu, že mimo Evropskou unii existuje řada, řekněme, napumpovaných věřitelů a ti jenom čekají na příležitost, aby mohli své prostředky takto uplatnit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Na jak dlouho lze to řešení problému odkládat? Protože se to projevuje nejrůznějším způsobem, projevuje se to i na oslabování kurzu eura vůči některým měnám. Lze to táhnout do nekonečna?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Tak, to jako nelze zase, jako to nelze táhnout do nekonečna. V případě podniku, který je v problémech, tak v určitém okamžiku se stane, že Řecko prostě bude insolventní a nebude schopno prostě dostát svým závazkům. Pokud Evropská unie předtím nějak nepomůže, nebo pokud Mezinárodní měnový fond nějak nepomůže nebo pokud nepomůže Čína, to se prostě může stát. Jak rychle se to stane, to nedokážu předpovědět. já jenom bych to trošku ještě zdůraznil jednu geopolitickou souvislost. Jedna věc je morální hazard, o kterém jsme zmínili. A to, co třeba vlastně ten klasický německý postoj, že tedy si má každý pomoci sám. Ale na druhou stranu představme si opravdu z hlediska globální prestiže tu obrovskou ránu, kterou Evropská unie utrpí v případě, že nebude schopna si tuto situaci sama vyřešit. Co si řekne Čína, Brazílie, Rusko, Indie, Spojené státy americké, co si řeknou, když Evropská unie nechá zbankrotovat a nebude umět řešit situace nějakým civilizovaným způsobem. Říkali jsme si i, že může dojít v Řecku případně k opakování nějakých velmi tvrdých třeba sociálních nepokojů s tím, že to, co jsme viděli před necelými 2 lety, ty studentské bouře, že to ještě možná byl slabý odvar toho, do třeba může přijít. Představte si, že taková situace by nastala a kdo tedy bude do budoucna s Evropou počítat jako s nějakým silným globálním hráčem na příštích 50 nebo 100 let. Když by si Evropská unie udělala takovou ostudu, takže Evropská unie se to musí rozmyslet. Jedna věc jsou teda principy, že si každý může za své problémy sám. Ale tohleto by teda, aspoň, možná to přeháním, ale mně se to zdá, že by to byla skutečně obrovská ostuda. Ona už ostuda je, jak jsem říkal, že Mezinárodní měnový fond musí pomáhat Maďarsku a pobaltským zemím, což jsou, prosím, členské státy Evropské unie. A pokud by ani u členského státu eurozóny nebyla Evropská unie schopná sama se potýkat se svými problémy, tak z hlediska globálního renomé, co je strašlivá rána.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A není současná situace ovlivněna také tím, že dlouhodobě některé země nedodržují pravidla hry uvnitř Evropské unie, eurozóny a že za to nejsou nijak razantně ty země postihovány. I když samozřejmě jsou zahajována různý řízení, hovoří se o pokutách, sankcích nejrůznějších a tak dále, ale de facto nic tak dramatického se neděje.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- To je stejný problém jako jsme o tom hovořili na začátku z hlediska té absence jakéhosi evropského Měnového fondu. Existuje samozřejmě formálně onen pakt stability a růstu dvakrát rozmělněný, díky snaze Německa, Francie, právě projít jeho limity. Navíc i za předpokladu, že by tento fungoval, tak ta doba, kdy opravdu ta země, která se chová nedisciplinovaně, je postižena jakousi pokutou, je velmi dlouhá, je to řádově 4 až 5 let, kdy se jakési depozitum alokované u Evropské centrální banky, stává příjmem evropského rozpočtu. A ukazuje se, že tento nástroj je v současné době naprosto impotentní. Dokonce ještě před tou krizí, a ta krize to jenom potvrdila. A možná bych úplně poslední věc řekl, ano. Některé země nedodržují pakt stability a růstu, včetně Řecka vlastně, ale Řecko na druhou stranu v průběhu této dekády vlastně až do roku 2008 bylo jednou ze dvou nejrychleji rostoucích ekonomik té takzvané EU 15, společně s Irskem. Řecko v tom uplynulém období prakticky zažilo asi možná i díky olympijským hrám v roce 2004 a koncentrace na ně, v podstatě nejlepší ekonomické období minimálně od konce druhé světové války, možná dokonce za celé dvacáté století. Nebo v porovnání s průběhem celého dvacátého století. Řecko se svým způsobem namlsalo. Řecko bylo, řekněme, ještě před 15 lety někde na úrovni nějakých 65 procent průměru Evropské unie. Za tu dobu ukrojilo více než 20 téměř 30 procentních bodů. Dostalo se do určité, řekněme, cenově mzdové spirály, která rovněž nenahrává té situaci, která tam je. Jinými slovy Řecko se do této pasti nedostalo třeba tak, jako Maďarsko jako výsledkem nějakého dlouhodobě velmi stagnačního ekonomického a velmi nedobrého politického vývoje. Ale Řecko se do toho dostalo téměř střemhlav z období docela impozantní ekonomické prosperity.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Potíž Evropské unie i eurozóny je v tom, že se nejedná zdaleka pouze o Řecko, ale že problémy mají i jiné země, například Španělsko, které se čtvrtou největší ekonomikou eurozóny. Problémy má Portugalska. Hovoří se trochu i o Itálii. Nemůže to být taková sněhová koule, která se nabaluje a ty problémy budou tak narůstat a nemůže to nakonec vyústit v to, že skutečně ta eurozóna by se mohla dostat do tak vážných problémů, že by mohlo dojít k nějakému rozpadu, nebo k něčemu takovému.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Já si myslím, že ten odchod z eurozóny mně se zdá velmi nepravděpodobný. V případě Řecka i Španělska. Portugalsko tolik neznám, ale to bude asi, řekněme, velmi podobné. Samozřejmě ta země po odchodu z eurozóny by patrně devalvovala docela prudce. Objevila by se vyšší inflace výrazně než v eurozóně. Zatímco ten dluh by bylo potřeba pořád splácet v eurech, to znamená, že to nikdo nechce. To nemůže logicky nikdo chtít. A to si představte na svém vlastním, kdybyste náhodou zbankrotoval vy osobně, to prostě jako není výhodná situace. Proč by to někdo dělal? Ale když tady mluvíme o pomoci, já si myslím, že je důležité ještě říct, že pomoc nemusí být jenom ta finanční. Pomoc může být i to, že ta pravidla budou jasně prostě napsána. Když se stane krok A, ztratí ten a ten stát autonomii státního rozpočtu. Vznikne nějaký věřitelský výbor, který prostě přepíše státní rozpočet. Když nestačí ani to, dojde k rozprodeji státních aktiv v podnicích. A takhle napsat ty pravidla. To, že takto ty pravidla budou napsána, to může být poměrně i významně disciplinární faktor. Možná lepší než když se jaksi vágně říká, nikomu se nepomůže. Protože toho se samozřejmě každý stát bude potom bát jako čert kříže, že by ztratili ti poslanci tam a tak dále, by ztratili autonomii nad svým vlastním rozpočtem, nebo něco takového. A pokud by se to řeklo v těch pravidlech jasně, tak si každý dá pozor. A ještě, co říkal Petr k těm sankcím, jsem chtěl dát věc, to je samozřejmě úplně absurdní, že teďka ještě by v té situaci, v které Řecko je, ještě dostalo nějakou pokutu jako ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já myslím v této situaci ale dlouhodobě.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- ... ne, ale ono se o tom píše, že by mohlo dostat skutečně pokutu. Ale jako tak z čeho, když se tam budou patrně snižovat výrazně mzdy ve státní správě a tak dále. Ještě bude ten stát platit pokutu? To jsou pravidla teda mezi námi napsaná tak, že to nemůže brát nikdo vážně, jo, podle mého soudu teda.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A ta pravidla také nikdo vážně nebere. Já jsem myslel bráním vážně pravidel v době, kdy nebyly tyto problémy, že se mohlo některým problémům předejít nebo alespoň se mohly snížit. Když zde Jan Macháček zmiňoval nová pravidla, dovede si Petr Zahradník představit, že by v rámci těch pravidel jako jeden z těch úplně krajních kroků byla také skutečně možnost, že by pak země byla nucená opustit eurozónu?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Ano, jako součást jednoho z kroků, nebo jakási mozaika východisek zcela určitě ano. Ale primární orientace na to, jak právě v této diskusi někdy zaznívá, bude Řecko vyloučeno z obou, z eurozóny, z Evropské unie. Výlučná pozornost věnovaná tomuto, to si myslím, že asi by produktivní právě i z důvodů řečených vůbec nebylo. Ale na druhou stranu, pokud by toto bylo jakési krajní východisko, tak je docela dobré mít toto pojmenováno. Lisabonská smlouva vlastně pojmenovává už způsob možného vystoupení z Evropské unie jako takové. Ale nedává jasnější světlo na způsob opuštění eurozóny. Tento způsob procedurálně upraven vůbec není. Tak jako možná v některých, nebo ve dvou vlastně historických případech opuštění evropských společenství, by se to patrně řešilo nějakým jednorázovým aktem. Ale úprava tohoto není, takže jako mozaika, jako jeden prvek z mnoha si myslím, že by to nebylo neužitečné.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono to už zde zaznělo, že problémy řeší nejenom země v rámci eurozóny, ale i v rámci Evropské unie, které ještě euro nemají. Dá se nějak posoudit, v této souvislosti, zda se ty problémy řeší snadněji mimo eurozónu, nebo v rámci eurozóny? Nebo je to úplně jedno?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Já si myslím, že se to moct říct nedá teda úplně, ono to obojí má svoje pro a proti. To si myslím, že je skoro na samostatnou debatu, bych teda, nechci to úplně zazdívat. A my teprve třeba uvidíme, podle mě s odstupem 2 nebo 3 let, jestli pro nás pro Českou republiku bylo výhodně nebýt v eurozóně v době finanční krize a následně globální ekonomické krize. Kdo říká, že je schopen to posoudit už teď, tak si myslím, že si trošku vymýšlí. Já samozřejmě, protože každý něčemu fandíme, tak já si samozřejmě myslím, že by bývalo bylo lepší, kdybysme byli v eurozóně. Ale počkejme si 2, 3 roky, abysme to mohli hodnotit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem to myslel tak, že zde už zaznělo, že by bylo poněkud absurdní, kdyby Mezinárodní měnový fond musel v rámci eurozóny diktovat něco Řecku. Protože tam je ta společná měna, kterou má například Německo. A něco jiného je, když přijde do Maďarska, kde jsou forinty.
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- To souhlas, ale to potom by bylo o, řekněme, divergenci nebo rozdělení, rozštěpování celé Evropské unie. Samozřejmě, že v krizových situacích je zapotřebí možná určitých mimořádných nástrojů, ale Evropská unie je Evropskou unií i proto, aby tyto krizové nástroje existovaly uvnitř ní a nikoliv proto, aby se v případě těchto situací obracela někam jinam. Opravdu nikdo asi nepředpokládal, že země Evropské unie, a nyní potenciálně dokonce členská země eurozóny budou horkými kandidáty a v případě těch prvních 3 zemí už příjemci stabilizační pomoci Mezinárodního měnového fondu. To je prostě nový element a nová výzva pro to, aby tyto nástroje existovaly uvnitř Unie a nikoli vně ní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Petr Zahradník. Jan Macháček.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- No, tam je podstatné to, že ten Mezinárodní měnový fond má ten manuál a má ta pravidla a každá členská země je podepsala. Takže tam je úplně jasné, jakým způsobem by se vlastně postupovalo. Kdo požádá o vstup do stabilizačních programů, musí splnit to a to. Krok B musí splnit to a to a tak dál. Takže tam je to jasné. A právě v tom je ten kontrast s Evropskou unií, která nic takového nemá.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych měl chvíli ještě zůstat u Řecka, tak teď bych se na to podíval trošku z jiného úhlu pohledu, a to je ten úhel, kdy se neustále v souvislosti s Českou republikou hovoří o tom, země má problémy, nehospodaří dobře, dělejte, politici, něco s tím zadlužením země. Jinak dopadneme, nejdříve se hovořilo jako Maďarsko, nyní se hovoří jako Řecko. Je správné dávat příklad Řecka pro Českou republiku jako odstrašující, kam až by to mohlo dojít?
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Můj osobní dojem je, že se to trošku přehání. Ono samozřejmě výzvy, aby se rozumně hospodařilo, jsou vždycky dobré a vždycky jaksi správné. Ale nic se nemá přehánět. Protože já se trošku bojím toho, že veřejnost by mohla vůči tomu jaksi otupět. Můj subjektivní dojem je, že posledních pár měsíců jako kdyby se pomalu nepsalo o ničem jiném než o strašlivém českém státním dluhu. On skutečně může dosáhnout strašných rozměrů, ale řekl bych, třeba za 4, 5 let. A pokud to takhle vlastně servírujeme, někdo z důvodů jakési zodpovědnosti a obavy o stát, lidem už teď, tak až to nebezpečí bude skutečně akutní, a ono v tuto chvíli akutní není, protože jenom náš státní dluh je prostě asi, Řecko bude mít projektováno asi 130 procent HDP. My máme dluh kolik ...
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Třicet pět.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Třicet pět, tak to je jenom pro srovnání, že. Ale ten problém se může stát akutní třeba za 5 let a já se táži, jestli už nebudeme úplně otupělí v tu chvíli jako, že už to lidi přestanou úplně vnímat. A zároveň si teda myslím, že neznám detailně řeckou společnost, ale myslím si, že trošku je v tomhletom rozdíl mezi mentalitou naší středoevropskou, takovou skoro rakouskou a řeckou, že skutečně já si nedovedu představit, že by se v Řecku odehrávala kdykoli, a možná ani dnes, taková debata o řeckém zadlužení jako se vede u nás o českém zadlužení, že. Tam lidi mají úplně jiný přístup možná k životu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak vnímá srovnávání Česka a Řecka Petr Zahradník?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Naprosto s tím souhlasím, co Honza říkal. Myslím si, že to varování je skutečně dvojsečné. Za předpokladu, že se některé příklady ostatních zemí použijí jako varování, tak možná bych využil spíše vybrané problémy, které ta konsolidace veřejných financí s sebou nese. Třeba to, že v Lotyšsku došlo ke zmrazení, respektive poklesu příjmů veřejných zaměstnanců v řádu nějakých 35 procent jako průvodní jev. Možná i to, že Maďarsko si skutečně v tomto ohledu sáhlo před nějakými 2,5 lety na dno a v současné době poté, co jakýsi stabilizační program přijalo, tak už se z nejhoršího dostává ven. Takže tyto, řekněme, vybrané pasáže nebo vybrané kapitoly, které mohou být relevantní a které možná mohou někoho buď varovat nebo politiky vést k nějaké akci. Na druhou stranu si nemyslím, že by se mělo být úplně ticho. Protože čeští politici ani v situaci, která se poměrně výrazně zhoršila, nejsou schopni nějakého národního konsensu společně tento problém řešit. Takže jako úplně v tichosti asi není dobré být. Ale současně relativizovat to, jak závažné varování těchto, řekněme, 4 zemí, Řecka, Lotyšska, Maďarska a Rumunska, může být pro nás poučení do krátkého budoucna.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ticho nejsou ani čeští politici v poslední době. Co se týká jejich různých výroků a aktivit směrem k Evropské unii. Mám tím na mysli termín zavedení eura. Mohou ty současné problémy, které eurozóna řeší, znamenat, že se zpřísní kritéria pro rozšiřování eurozóny? Že Česká republika, pokud by skutečně chtěla plnit kritéria, to bude mít obtížnější než to bylo ještě před tou krizí, před těmi problémy. Nebo tento dopad to mít nebude? Petře Zahradníku.
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Já si myslím, že nominálně se nezpřísní. Ale zpřísní se to, jak přísně bude to plnění hodnoceno. Honza zmiňoval před chvilkou jakési fidlání. To fidlání skutečně provázelo celý proces vzniku eurozóny v letech 99 až 2001, 2002, kdy se prostě některým zemím tolerovalo a úmyslně se, řekněme, respektovalo to, že některá ta kritéria neplní. Například právě ten veřejný dluh k HDP. Toto si myslím, že nám se nestane. Naopak v současné době existuje ze strany toho ortodoxního jádra eurozóny poměrně značný odpor vůči každému, kdo ťuká na dveře eurozóny. V současné době tím ťukajícím je vlastně jedině Bulharsko, které se o to snaží zhruba rok a půl. Bulharsko je vlastně jediná země Evropské unie, která má v současné době rozpočtový přebytek právě proto, aby, řekněme, měla argumenty, proč do eurozóny vstoupit a je s ní zacházeno poměrně nevybíravě. Ještě před pár měsíci vlastně v případě naší poslední evropské rady v červnu za našeho předsednictví. Naopak Maďarsko bylo tím, které navrhovalo, aby se pravidla pro vstup do eurozóny změkčila. Aby se otevřel vstup do eurozóny, řekněme, více zemím. A dopadlo jako pověstní sedláci u Chlumce. Takže já osobně si myslím, že nominálně se pravidla nezpřísní, ale důraz na to, aby ty země je skutečně plnohodnotně dodržovaly a aby udržovaly toto plnění v čase, tak bude větší než kdykoliv předtím.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Může v souvislosti s tím, co se děje kolem eurozóny, kolem problémů Řecka, Španělska, Portugalska a jiných zemí, na tom Česká republika vydělat? Nemyslím jenom tím, že bude přísnější pohled na to, jak dodržují pravidla jednotlivé země, ale může nějak jinak na tom vydělat? Nebo naopak.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Já si nemyslím, že bychom na tomhle mohli nějak vydělat. Pro náš hospodářský vývoj v příštích letech je stejně naprosto klíčové, co se bude dít v Německu. Ať už bude přesně naše fiskální situace jakákoliv, tak prostě konjunktura v Německu nás vytáhne z problémů a naopak pokračující dlouhodobá stagnace v Německu nás bude držet v těch problémech, takže já si nemyslím, že bychom mohli na čemkoli vydělat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Týká se to například i umisťování tuzemských dluhopisů na světových trzích? Nemůže mít Česká republika lepší pozici oproti těm zemím? Anebo to s tím až tak nesouvisí?
Petr ZAHRADNÍK, ředitel, Kancelář pro Evropskou unii České spořitelny -------------------- Je pravda, že to asi může částečně souviset vlastním vstupem Slovenska do eurozóny. Ale nevnímejme vstup Slovenska do eurozóny jako jednorázový akt. Vnímejme ho jako to, že Slovensko předtím muselo odvést ohromné penzum práce, včetně fiskální konsolidace. Ale ten vlastní vstup Slovenska do eurozóny jej vymrštil v tom vnímání, řekněme, právě do té skupiny lépe vnímaných zemí než těch, kteří stojí mimo eurozónu. Na druhou stranu naše úrokové sazby domácí dlouhodobě mají buď nulový nebo dokonce záporný úrokový diferenciál. V porovnání s eurozónou, takže z hlediska právě možného financování, navíc ta naše riziková prémie také není nijak enormní. Takže z tohoto, řekněme, čistě účetního pohledu si myslím, že je velmi těžké hovořit o nějaké výhodnosti nebo nevýhodnosti.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- Já bych se vsadil na to, že ta pravidla toho paktu stability a růstu nebudou nikdy za 6 let už existovat. Že budou prostě jiná pravidla. Protože ta pravidla jsou prostě špatně. V tuto chvíli je kupříkladu nedodržuje vůbec skoro nikdo. Možná kromě toho Bulharska, což jsou teda maastrichtská kritéria, ale ta pravidla nejsou dobrá. Já myslím, že během, teďka mluvíme o roce 2016, teď je rok 2010, že během té doby se pravidla změní. A co je nejdůležitějším podle mě faktorem z hlediska České republiky, který se politicky změnil, je že donedávna jsme tady měli sociální demokracii, která se velmi jasně hlásila k rychlému přijetí eura. A to jaksi přestalo. A to je, si myslím, to největší riziko nové, které se na politické scéně objevilo. Pro české fiskální hospodaření do budoucna.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale zdá se, že znovu se stává. Protože sociální demokracie tvrdí, že chce do eurozóny tak zhruba v roce 2015.
Jan MACHÁČEK, komentátor, Respekt.cz -------------------- No, 2016 myslím teda říká, no. Ale tak to by byla samozřejmě z hlediska fiskální disciplíny dobrá zpráva. Ale je otázka, kolikrát se tohle všechno ještě změní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli Petr Zahradník, ředitel Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny a komentátor Respektu.cz Jan Macháček. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.
[
