Vláda schválila aktualizovanou verzi takzvaného konvergenčního programu
Premiér Jan Fischer (uprostřed) přichází na jednání vlády ČRFoto: Tomáš Adamec
Vláda v pondělí schválila aktualizovanou verzi takzvaného konvergenčního programu. Tento dokument by měl být základním plánem, jak hodlá daná země postupovat při přechodu na euro.
Nejnovější verze obsahuje například návrh kroků na snižování schodků veřejných rozpočtů ke 3 procentům hrubého domácího produktu v roce 2013 nebo 2014. Právě stlačení deficitu pod 3 procenta znamená splnění jednoho z takzvaných maastrichtských kritérií. A tím pádem i otevření cesty k euru. Na papíře se mohou objevit nejrůznější čísla. Důležitější je, aby platila i v reálném životě. Proto je třeba brát s rezervou nejrůznější termíny, kdy by mělo být euro v České republice zavedeno. Týká se to i výroků politiků, kteří v poslední době vytahují na veřejnost jeden letopočet za druhým proč tak činí zrovna v současnosti? Změnila se nějak zásadně situace? Potřebuje země euro v horizontu 4 až 6 let? Odpověď nejenom na tyto otázky se pokusí nalézt dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám ekonoma Miroslava Zámečníka a hlavního ekonoma Poštovní spořitelny Jana Bureše. Takže dobrý den.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Pěkný večer.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Dobrý večer.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se budeme bavit o euru v České republice, tak na úvod je třeba zdůraznit, že vstupem země do Evropské unie se Česká republika zavázala, že zavede euro. Znamená to, že by tak měla učinit v době, kdy splní takzvaná maastrichtská kritéria a kdy bude na zavedení eura připravená. V přístupové smlouvě se samozřejmě neobjevil žádný termín, do kdy tak musí země učinit. Zároveň má ta daná země povinnost vypracovávat aktualizované verze takzvaného konvergenčního programu. To znamená nastínit v Bruselu, jakým způsobem se chce k euro dobrat. Česká republika tak činí už dlouhá léta. V této souvislosti už zazněly nejrůznější termíny. Pokud se dobře pamatuji, tak bychom euro už měli v roce 2009, 2010 nebo nejdéle v roce 2012. Tak se o tom mluvilo a tak byly směřovány i ty konvergenční programy. Z toho, že euro v dnešní době nemáme a jen tak mít nebudeme se může zdát, že konvergenční program je jenom takové zbytečné slohové cvičení, které nemá vůbec žádný reálný dopad. Souhlasí s tím Miroslav Zámečník?
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Vy jste docela správně, myslím, řekl, že to je prostě pravidelná, pravidelná záležitost, kterou ale musí každá země, která se zavázala k tomu, že přistoupí k euru, splnit. A teď nám to přijde takový trošku mlhavější, především to, že máme tu kvazi úřednickou vládu. Kdyby ty strany řekly, ano, my ten program berem, on je dobře udělanej a my se k němu zavazujem, pak jako by v zásadě nebylo co řešit. Bohužel nic takovýho se nestalo a tím to cvičení dostává takovou nějakou pachuť zbytečnosti. Jo, ale jako udělat se to musí a je dobře, že se to dělá. Akorát je úplně jiná záležitost, že ta politická situace v Česku je v současné době taková, že ty strany se nedovedou prostě sednout a říct, jaký bude ten set těch kroků, které je třeba splnit, aby se k tomu euru dalo v historicky krátké době přistoupit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Podle Jana Bureše jak to vnímá Brusel? To znamená Evropská unie, Evropská komise? Že daná země předloží nějaký dokument, nějaký plán, jak se hodlá dobrat ke společné měně, a přesto ho opakovaně nedodržuje?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Tak, je třeba říct, že v současné době z hlediska, a bavíme se především o plnění těch fiskálních kritérií, tak tam nejsme nějakou černou výjimkou, bohužel. Tady nedodržuje ty fiskální, ta fiskální pravidla celá řada jak adeptů na vstup do eurozóny, tak už současně členů evropské měnové unie. Jak se na to dívá Brusel, samozřejmě při hodnocení těch konvergenčních plánů kriticky. Chce po těch členských zemích, aby přišly s nějakým, pokavad nedodržují ta fiskální pravidla, aby přišly s určitými nápravnými opatřeními, s určitým plánem, který je ale ve většině případů dlouholetý. Počítá s určitým snižováním schodků k té hranici 3 procent hrubého domácího produktu. A ze strany Bruselu je třeba taky ještě říct, že v současné době rozhodně Brusel ani Frankfurt, tím myslím Evropskou centrální banku, nijak netlačí na to, aby nové členské země Evropské unie rychle přijímaly euro. Myslím si, že eurozóna sama o sobě teď má více vlastních problémů s řešením vymáhání fiskálních pravidel uvnitř eurozóny. A přijímáním nových členů by si mohla, dejme tomu, do budoucna aspoň z pohledu některých politiků a centrálních bankéřů ECB tu situaci zkomplikovat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Souvisí to podle Miroslava Zámečníka nějak s tím, že určité problémy řeší například Řecko a zrovna Řecko, když vstupovalo do eurozóny, tak se hovořilo o tom, že ta pravidla nebyla úplně splněna, že tam došlo k určitému zkreslování některých statistik a podobně, k přimhouření očí.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Jedna země má velmi silný důvod a má i energii prostě to euro přijmout co nejdřív, a to je zcela evidentně z členů Unie Estonsko, které, ať se dneska tomu Pobaltí kdo chce posmívá, tak jako jestli zrovna se do toho berou Estonsko, tak nevědějí, že to je země, která z těch post komunistických dělala vždycky nejlepší hospodářskou politiku a navíc s mírou korupce, která je oproti Česku úplně jako hvězdně čistá ta země. Takže to spíš jako kdo tohleto kritizuje, tak jenom dokazuje svou neznalost. Ale Řecko, to bylo prostě spíš politické rozhodnutí. Ten případ Řecka, to je země, která, tuším, z posledních 200 let byla polovinu, takže asi 100 let v defaultu, jinými slovy neplnila svoje závazky. A ta historie se tam vleče, to je prostě země, kde rodina Papandreů je už třetí generaci u moci. A musím říct jako, že Jorgos teď bude přesvědčovat Řeky i Evropu, že je schopen to fiskálně zkonsolidovat, myslím Jorga Papandrea, řeckého premiéra. Ale v zásadě bude napravovat věci, který udělal jeho tatínek Andreas Papandreu, který mimochodem byl velmi dobrý ekonom. S Harwardem a šéfoval ekonomický fakultě na Univerzitě Kalifornie v Berkley. Má docela dobré papíry za sebou, ale jakmile přijel do toho Řecka, tak ta atmosféra na něj těžce dolehla a choval se potom prostě tak, jak se choval a bohužel všechny ty věci, které, prostě to Řecko dneska fiskálně ničí, tak spadají hodně na to období jeho vlády v těch osmdesátých letech a začátku devadesátých let. Ale to je prostě věc, která byla politická, dnes je mnohem zajímavější otázka, co s tím Řeckem. A co se stane s eurem a jestli existuje nějaké riziko nákazy. To jsou ty země, kterým se říká tak nelichotivě, tím makrominem Pigs, takže prasata. Evidentně jediná z těch zemí, která se opravdu snaží s tím něco udělat, je Irsko. Takže taky to není žádná mediterální země a tam se hodně snižovaly platy ve státní správě. Já Irsku věřím, tam byla dobrá ekonomika. Itálie zase na tom není zdaleka tak špatně, ale co by mohlo eurozónu opravdu těžce postihnout je, kdyby se něco stalo ve Španělsku.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem to myslel spíš z toho úhlu pohledu, zda se náhodou situace nezměnila, zda doba není jiná než bývala kdysi. Právě z toho důvodu, že určité problémy mají země uvnitř eurozóny a že může být obava, aby se eurozóna zbytečně rychle nerozšiřovala o další problémové země, zda tedy není snaha spíše přibrzdit a tu eurozónu na nějakou dobu uzavřít a příliš nerozšiřovat. Možná na výjimky typu Estonska.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Ono přibrzdit se dá, ale v určitých mantinelech. Tam fakticky ta kritéria jsou poměrně jasně daná. A jak se dá přibrzdit, to je pouze v určitých bodech, kde se dá v případě třeba fiskálního kritéria nebo inflačního kritéria interpretovat různě tvrdě udržitelnost plnění tohoto kritéria. Tam může být Evropská komise nakonec při hodnocení o něco přísnější. Na druhou stranu, když by se dané ekonomiky, jak již zde zmíněné Estonsko, když si to stanoví jako svoji prioritu číslo 1 hospodářské politiky, tak to určitě splnitelné jde. Já co jsem chtěl říct, tak si myslím, že ta vůle k tomu přimhouřit očko a říct, protentokrát nám bude stačit, když prokážete, že veřejný dluh snižujete pravidelně tři roky po sobě a nemusíte ho mít pod 60 procenty HDP, to se například povolilo v případě Belgie nebo Řecka. Tak s takovouto benevolencí rozhodně prostě noví členové Evropské unie a současně adepti na vstup do eurozóny počítat nemohou.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem to myslel z hlediska té udržitelnosti. Protože se hovoří o tom, že zas nemusí být až tak velký problém splnit takzvaná maastrichtská kritéria, ale po vstupu do eurozóny pak země rázem zapomene na to, co všechno měla splnit a začne se chovat zase rozmařile, začne zase více utrácet, zadlužovat se a podobně. Zda nemůže dojít k tomu přehodnocení, že se budou přísněji posuzovat ti adepti.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Ale to už přijímáme nějakou premisu, že ty země a jejich politické reprezentace jsou inherentně nezodpovědné a to prostě není pravda. Je spousta zemí, který jsou v eurozóně, nic takového se jim nepřihodilo. Je spousta zemí, které vědomě do eurozóny nechtějí a nic se jim takového nepřihodilo. Protože prostě ty politické elity jsou fiskálně zodpovědné. Samozřejmě jsou politické elity, které jsou hrubě fiskálně nezodpovědné, teď jsme mluvili o jedné z nich. A jako teď jediná opravdu relevantní česká otázka je, kam se přidáme. Jestli budeme nějak inherentně fiskálně nezodpovědní, jinými slovy stejně jako Řecko v časech dobrých budeme poukazovat na to, že nám koneckonců ten státní dluh k hrubému domácímu produktu mírňoučce klesá, nebo že se stabilizoval. Řekneme, to, jako to budeme vydávat za fiskální zodpovědnost. No, anebo se budeme chovat jako Finsko, které prostě když se rozhodlo, tak všechny strany jako v tomhle směru dodržovaly velmi, to je ten příklad toho, že kopr by byl schválen jako všemi rozhodujícími demokratickými stranami a už by se o tom dál nediskutovalo, akorát by se jemně cizeovaly parametry, co uděláme s daní z příjmů obyvatelstva, co uděláme s DPH, jaký kalendář tam bude nastaven. A jinými slovy, jestli splníme podmínky pro přijetí o rok dřív nebo o rok později. Potom jiná věc je, my už jsme to euro dávno mohli mít. To je třeba si říci. A vůbec by to nestálo tolik bolesti jako to bude stát teďka. Ale to předpokládalo mít nějakou míru fiskální zodpovědnosti. A druhá věc, předpokládalo to mít prodomo uvnitř politických elit vyřešenu otázku, jestli to euro chceme nebo nechceme. Což se nepodařilo, i když je to paradoxní, jako v jedný z nejotevřenějších ekonomik v Evropské unii jako sáhodlouze diskutovat, když máte 80 procent exportu k HDP, o tom, jestli euro je dobře nebo špatně, tak jako mně to přijde jako poměrně zajímavá úvaha, jo. Protože těžko přebijete všema ostatníma argumentama proti ten argument, že země, která je nejotevřenější, závisí na obchodu s eurozónou z 80 procent toho ohromně otevřeného českého ekonomického prostředí, tak jaksi tohle přebít, to už vyžaduje opravdu určitou rigoróznost. A myslím, že akademicky by se to ani nemuselo podařit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Miroslav Zámečník mě trochu předběhl. Já jsem se chtěl vrátit k České republice, k euru, k plnění takzvaného konvergenčního programu a k termínu například 1. ledna 2009, kdy do eurozóny vstoupilo Slovensko. Bylo to v silách tuzemské ekonomiky splnit všechna kritéria tak, aby rovněž Česká republika mohla od 1. ledna 2009 vstoupit a nebyla to svým způsobem promarněná příležitost?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Tak, určitě to bylo v silách české ekonomiky vstoupit do eurozóny ve stejném termínu jako Slovensko. Je to čistě otázka těch fiskálních kritérií. Tam jako rok od roku jsme se mohli odchýlit v inflaci, ale to by se dalo pohlídat, pokavaď by existovala jasná politická vůle, jasný politický plán. Chceme do eurozóny, chceme tam k tomu a tomu datu. To by problém nebyl. Já nicméně osobně to euro nevidím jako největší nějakou promarněnou příležitost. Já si myslím, že daleko důležitější pro nás jsou skutečně naše domácí veřejné finance, že bez toho eura, i když by možná velké části českých exportérů pomohlo, tak přece jenom je to faktor, který s sebou nese jak výhody, tak nevýhody. A je třeba si taky říct, že v čase opravdu ty výhody s tím, jak probíhá reálná konvergence v české ekonomice, tak ty, časem ty výhody zkrátka narůstají a ještě více převažují ty nevýhody. Je otázka opravdu, a asi nemá smysl vést dlouhosáhlé diskuse, kdy to skutečně je. A vstup do eura musí být spojen primárně s politickým rozhodnutím, s určitou politickou vizí a konkrétním plánem. A ten tady v Česku na rozdíl od Slovenska nebyl, proto euro v současné době nemáme. Já za větší prohru českého hospodářství považuju to, že po 20 letech tady nemáme solidní reformu veřejných financí, která by zohlednila narůstající podíl mandatorních výdajů, který se bude dál zvyšovat. A souvisí se stárnutím české populace. A to si myslím, že je klíčový problém, kterým se budeme muset zabývat, nehledě na náš vstup do eurozóny nebo na naše třeba delší setrvání mimo eurozónu, ale to jsou věci, kterým se skutečně nevyhneme.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Nevyhnuli bychom se jim dříve, kdybychom šli do eurozóny, protože to bychom všechno museli učinit a mohli bychom to mít za sebou.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Nemuseli.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Nemuseli, ne, vůbec nemuseli. Tam, já souhlasím s kolegou Burešem. Já teda si myslím, že je to přesně tak, jak říkáte. Jako každý další rok, kdy dochází k té reálné konvergenci, tak spíš znamená, že existujou zesílené důvody to euro přijmout. Teď se teda jako, myslím, že se k tomu dostaneme. Jestli ta eurozóny je nastavená dobře. Tam říkám, že není. Jo, prostě jinými slovy ono je to jenom tak napůl. A bude to působit problémy a všichni, který se chovali k euro skepticky od samého začátku a teď jako dejme kredit Václavu Klausovi, že vždycky argumentoval tím, že eurozóna není optimum /nesrozumitelné/, ale to jsme všichni věděli. Můžete říkat, že Spojené státy taky nejsou optimum kerencie rea, dolar už mají hodně dlouho. Ale prostě to je trochu jiný problém. Ten podstatný problém je, a tady souhlasím s kolegou, že my jsme promarnili tu dekádu a jako jestli přijmete nebo nepřijmete euro, koneckonců jsou nesmírně úspěšný země, který ho nepřijaly, ať už to bylo z jakýchkoliv důvodů, jako to je třeba respektovat. Jako to, co je ostudný je, jako nevytvořit si takový prostředí, že byste to přijmout mohli kdykoli. Jinými slovy mít nízkoinflační výkonnou ekonomiku, která má dobře fungující trhy a má v pořádku veřejný finance. To je totiž ten problém. Jo, a jako opíjet se tím, že se někdy přiblížíme 3 procentům, 3 procenta pro Českou republiku jako nejsou dostatečný. My jsme měli vytvářet přebytky. A mohli jsme je vytvářet. Už jenom z důvodů tý demografie a z důvodů, že nevyhnutelně každá reforma penzí, která zavede druhý pilíř, vyžaduje dlouhý přechodný období a s tím je taky spojeno, že to není zadarmo. Že musíte vlastně vysanovávat ten první pilíř, když prostě dovolíte lidem buď aby odešli, anebo je programově k tomu přinutíte, aby si začali šetřit jako na vlastních účtech. Jo, a teď je úplně podružná otázka, jestli to šetření na vlastních účtech už má bejt dělaný přes veřejnoprávní fond, jako to mají v Singapuru. Tuhle volbu můžete udělat ve Švédsku, jo, ta public option je věc, která invaliduje to, že tady prostě zaměstnavatel kolegy Bureše jako je inherentně podjatej, protože si chce menežovat ty penzijní fondy a ty imperialisti nevidějí nic jinýho než ty dolarový znamínka. To prostě tak není. Ta debata u nás je intelektuálně zcela nedostatečná, je plná demagogie a kdo chce a chápe rozsah toho problému a té výzvy, která před náma stojí, tak vždycky najde nějaký civilizovaný řešení, který dovede k nějaký politický animozity nebo zásadní věci typu, že nechcete připustit jako privátní správu peněz ve větším rozsahu než je to v současný době, to se dá vyřešit. To Singapur udělal před 40 lety.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když to ale zjednoduším, je zřejmé, že bez ohledu na to, zda země chce zavést nebo nechce zavést euro, by měla dobře hospodařit. Že to je důležité pro tu zemi, ne kvůli euru.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- To je nejdůležitější.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ale já jsem to myslel tak, že kdyby zde byl nějaký reálný termín zavedení eura, kdyby skutečně byla zde politická shoda, zda by to už v té době nepřispělo k tomu, že by ta země přece jenom lépe hospodařila.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- A vy musíte sehnat v první řadě politickou shodu na to dobrý hospodaření a pak to euro je sekundární, jo. Prostě a my nemáme shodu na tom, co je základ. A potom je těžký mít shodu na tom, co je nadstavba. Tady můžete jenom argumentovat tím, že kdyby jako jsme zapomněli na to, jako v jakém žijeme fiskálním prostředí a co všechno jsme měli udělat a neudělali, ale upli jsme se k myšlence eura, tak že to by jaksi si vynucovalo některý opatření. Do jistý míry to platí. Ale jak dneska vidíme ve spoustě zemí, tak prostě ta práce, která nutně musí být odpracována ve všech členských zemích eurozóny, tak odpracována v mnoha z nich nebyla a teď je to vidět a to pnutí je přirozený důsledek nějaké té dichotomie mezi jižním a severním křídlem. A já bych tu geografii bych takhle nerozmazával. Ale jako problémy tam jsou.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Miroslav Zámečník. Jan Bureš?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Já si myslím, že ten tlak tam může samosebou vzniknout, pokavaď si řeknete, ano, přijmu euro za 4, za 5 let, můžete, může vám to vytvořit určitý dodatečný tlak na reformy. Ale ty reformy musí být v pravém slova smyslu ještě to, co potřebujete. To, že se přehoupnete nebo podhoupnete pod ty 3 procenta, tak neznamená ještě, že máte vyřešeny opravdu ty skutečně zásadní palčivé problémy, které tady český rozpočty měly před krizí, budou je mít v krizi a můžou je tady mít před eurem. A můžou je mít i co budeme součástí evropské měnové unie. To jsou věci, které se týkají výhledu, dejme tomu, od roku 2020, 2025, kdy začne výrazněji stárnout česká populace, kdy ta silná generace začne odcházet do důchodu a tam teprve opravdu začnou rok od roku naskakovat velice rychle ty výdaje sociálního systému a budeme to vidět určitě v delším horizontu i ve zdravotnictví. Prostě zvýšené náklady, na které se ten stát, čím dřív se na ně připraví, tím samozřejmě lépe. Ale ta vaše otázka směrovala k tomu, jestli nám euro v tomto může pomoci. Tak to nám může a nemusí. To prostě samo o sobě není jasné. Jaký tlak na jaké reformy by samotný ten proces přijímání eura měl, nebo k jakým reformám by měl vést. Ono pokavaď fakticky dosáhnete i těch kritérií jenom za cenu toho, že odložíte na 4 roky stavbu dálnice, tak to samozřejmě není reforma, kterou potřebujete. To je výdaj, který nakonec stejně budete, nebo nebudete muset, ale budete ho chtít v budoucnosti udělat a vaše problémy to nijak neřeší.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Tak, pane Bureši, řekněme to ještě přísnějc, jo. Kdo se dovede shodnout jenom na tom, že k nějakýmu datu chce mít euro, tak většinou podvádí. Protože si to ve skutečnosti nechce odpracovat a chce udělat kosmetický změny. Jsou i horší, jo, že odložíte věci, který jsou evidentní z oblasti liberalizace cen a něco uregulujete a tak dál. Já nechci sahat Slovensku do svědomí, ale takovýhle věci se tam taky děly.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych měl zůstat u České republiky. Hovořili jsme o tom, že politici se těžko shodnou na tom, kdy euro zavést, že se velmi obtížně shodnou i na tom, jak dát do pořádku hospodaření této země. Proč podle vašeho názoru nyní zrovna se objevily nejrůznější termíny z úst různých politiků, kdy by země měla přejít na euro. Chtějí tím připravovat si půdu proto, že budou přece jen muset začít dávat do pořádku státní finance a budou se tedy zaštiťovat eurem, že je to svým způsobem diktát z Bruselu, že oni by tak až přísně nepostupovali? Nebo je v tom něco jiného?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Částečně to může být důsledek toho, že máme velice silný volební rok a termíny eura nebo euro samo o sobě je hodně politické téma. Ale já jsem nechtěl úplně podcenit to euro jako určitou fiskální kotvu v té současné situaci. Ono nám může pomoci před, řekněme, nekontrolovaným nárůstem veřejného dluhu ve chvíli, kdy ještě stále v důsledku krize máme poměrně slušné výpadky příjmů státního rozpočtu, výdaje zdaleka takhle rychle nereagují, naopak dále rostou. A ten veřejný dluh, to je jenom další mandatorní výdaj, který nám ztěžuje nebo eliminuje prostor pro reformy někdy v budoucnosti. Takže z tohohle toho pohledu pokavaď ty vlády kvůli určité vizi jakékoliv budoucí vlády, kvůli vizi eura částečně budou se chovat disciplinovaněji v následujících fiskálních obdobích. Nehledě na to, jestli provedou nebo neprovedou nějaké zásadnější reformy, tak už samo o sobě tohleto je dobře z mého pohledu.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Je to určitě dobře. Protože zejména ty strany, které mají problémy vysvětlit svému elektorátu, že fiskální konsolidace bolí a že prostě zkrátka se to nedá udělat jenom přes zdanění těch dvou procent nejbohatších, že to jaksi má sice silnou politickou symboliku pro tenhleten elektorát, tak já to chápu. Druhá věc je, že to vůbec ničemu nepomáhá a třetí věc je, že to prostě poměrně velmi málo vynese. Takže tím ty rozpočty jaksi nespravíte, a když takováhle strana s tímhletím vnitřním komunikačním a, řekněme, nějakým ideovým problémem má potíže, tak je dobře, když si tu kotvu a to cílové datum zadá. Problém je v tom, že ta administrace bolesti na ten elektorát je tý straně mnohem protivnější nežli začít obhajovat, že některý věci musíme udělat holt proto, protože chceme mít euro, a to je důležitý z hlediska zaměstnanosti a tak dál. Navíc, když ta druhá strana sama o euru není přesvědčená a bude tvrdit, že právě naopak, že slabá koruna by teď pomohla exportérům. To souvisí i s tím, jak jsme tady nastavili jako tu politiku soupeření těch dvou stran a oni nejsou zdrženliví. Oni se prostě bohužel jako často v minulosti třeba před volbami 2006 okopávali kotníky s katastrofálními fiskálními důsledky. Tam těch bylo víc i z pravý strany spektra, který se zasloužili o rozvrat veřejných financí, jenom aby poškodili ten elektorát a řekli, že oni jsou prostě, že umějí taky rozdávat, jako rozdávat dovede každej. Takže u nás je prostě ten problém politickej zapeklitej. Ale já nebudu tvrdit, že jsou země, který na tom nejsou mnohem hůř. U nás to, v zásadě by to mělo být poměrně snadný, protože když se podíváte na odborný zázemí těch stran, no a ty lidi se sejdou v uzavřený místnosti a není tam mikrofon, tak si rozumějí během 5 minut.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybychom se měli zastavit chvíli u eura, u eurozóny, tak samozřejmě se mohou ozývat hlasy, zda je zrovna optimální v nejbližší době rozšiřovat řady eurozóny. Mám tím na mysli z pohledu České republiky, ne kvůli tomu, jak už jsme zde hovořili, že jsme země výrazně orientovaná na export, výrazně orientovaná na export do Evropské unie, že by euro nám velmi v tomto prospělo, ale spíše z hlediska těch otřesů, které mohou eurozónu čekat. Protože neví se, co se bude dít, jak to bude dále vypadat s Řeckem, Španělskem, Portugalskem, možná s Itálií. Hovoří se o tom, že euro v určitém poměru k nějakým jiným měnám může ještě dále oslabovat a podobně.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- No, to by spousta zemí jenom uvítala teda, no.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- To by nevadilo tolik.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Na to se všichni těšej. To co je reálný problém je, že institucionálně ten systém není dořešený. A politicky je absolutně nemožný dořešit ho tak, jak je všude jinde, kde prostě ty ekonomiky jsou velké, mají stejný problém s tím, jestli je ta zóna optimální. Tak si jenom vezměme, jak strašně moc by mohlo státu Michigan, kde je Detroitská trojka, kde by prostě dolar byl kompetitivnější, jak moc by to ublížilo zase jiným státům Unie. Ale prostě zásadní rozdíl je v tom, že tam tu kohezi tý země dělá federální vláda přes federální daně a federální výdaje. Já jsem se na to kdysi díval, už je to teda hodně dávno, a zjistil jsem, že na to, aby bylo možné kompenzovat tyhlety rozdíly, které jsou dané tím, že v těch velkých zemích jsou skutečně tak velké regionální rozdíly, že ony by potřebovaly každý ten region trochu jináč nastavený kurz a samozřejmě mají jenom jeden, tak z těch velkých zemí jako nejnižší míra přerozdělování na federální úrovni, kterou jsem objevil, byla 14 procent HDP. A teď si jenom uvědomme, že v Evropský unii je to plus minus 1 procento, takže je to mnohem míň. A já teď jako nechci tvrdit, že máme plnou parou jako vytvořit federální daň a odvádět daně rovnou do Bruselu, to jako je politická sebevražda, tak naivní nejsem. Ale musíte hledat nějaký můstek, jakým způsobem se to dá vyřešit. A ten můstek my nemáme. Takže jako jsme v situaci, kdy jediný dobrý řešení pro Řecko je, že přijede mise Mezinárodního měnovýho fondu, úplně stejně jako do Lotyšska, Rumunska a Maďarska a to, že Řecko má euro, tak všichni víme, jak se k němu dostali. Na to prostě nebude brát zřetel. Oni dostanou poměrně levný zdroje na to, aby si ten problém poléčili, ale dostanou to s velmi přísnejma podmínkama neúrokovýho charakteru. Jinými slovy budou muset nejenom příjmovou, ale výdajovou, hlavně výdajovou stránku strašně změnit. No, a to tu zemi láme. Ona si musí zvyknout na to, jaká je alternativa. Představa, že by Němci byli ochotný půjčit nebo přistoupit k závazku irskýho dluhu tím, že by prostě za ně vydávali bondy, který by měly rating německý, nikoli ten řecký, protože to, čemu se říká spret, rozdíl mezi těma úrokovejma sazbama, který z německýho a řeckýho dluhu se musejí platit, začíná být hodně významný. Tak to samozřejmě Němci to nebudou chtít. A když by přišlo na to, že by se to podařilo prosadit v Německu, tak to nebudou chtít Řekové, protože Řecko bylo okupovaný a docela surově za druhý světový války Wehrmachtem, že jo prostě. Takže tam jako v ulicích by dostali ještě jeden lepší jako muniční kalibr v podobě řevu, jako že tady nechtějí ten Wehrmacht a už vůbec ne gestapo. A to čeho všeho se dožijete, prostě to takhle je, takže jako zaplať pánbůh, že se v čtyřicátým čtvrtým Bretton Woods vymyslel Mezinárodní měnový fond a tak jako je třeba skousnout to, že jsme si institucionálně nic jinýho nevytvořili, tak s tím prostě budeme žít, protože každý další řešení je jenom horší. A jako skousnout tu pýchu, že to je v jednom z členů eurozóny, no, to se nedá nic dělat, no. prostě.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem myslel z pohledu České republiky, zda není výhodnější, když euro by mělo oslabovat kvůli těm všem problémům posečkat.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Česká koruna oslabila vůči euru v závislosti třeba teďkon v souvislosti s řeckou krizí, oslabila vůči euru a euro oslabilo vůči dolaru, takže prakticky česká koruna oslabila ještě více než jakoby efektivně, než kdybychom byli členy eurozóny. Navíc kdybychom byli členy eurozóny, tak to nepocítíme, protože naši hlavní obchodní partneři jsou právě ...
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- 80 procent obchodů je s eurozónou.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- ... z 80 procent s eurozónou. Tam je spíš otázka samozřejmě dlouhodobějšího rázu, jestli nám se vyplatí mít ten volně plovoucí kurz, jestli to je natolik výhodné pro ty exportéry, protože právě v obdobích vysoké volatility to naopak ty náklady může přidělávat. Takže je to taková dvousečná zbraň. A tam jako část té vaší otázky ještě padla na to, jestli fakticky se nemáme bát něčeho, kdybysme vstupovali do eurozóny, jako rozpadu eurozóny, nějaké další katastrofy. Toho bych se já nebál. Já souhlasím s tím, že tady jsou prostě dlouhodobé problémy, o kterých se ví. Jsou institucionální povahy a s těmi jen tak nepohneme. Ale rozpad eurozóny už jenom kdybyste si ho představil, tak tím, že stojíme mimo tu eurozónu, tak co, to by nám jako nijak nepomohlo. To by se týkalo všech našich obchodních partnerů, to bysme zkrátka uchráněný nebyli. Ale chci říct, že tomu rozpadu nevěřím proto, že v současné chvíli není v ničím zájmu fakticky problém Řecka z hlediska nějakého zastřešení překlenovací půjčkou je lehce zmenežovatelný. Ať už ze strany Měnového fondu nebo popřípadě Měnového fondu v kombinaci s angažovaností Evropské unie, tak jako tomu bylo v případě Maďarska nebo některých pobaltských zemí. Jednak jako nedovedu si představit, že by se vyplatilo Řecku vystupovat z eurozóny, protože v tu chvíli by fakticky vyhlásilo default a okamžitě by nemělo na splácení dluhu. To je jedna z myšlenek, které se dost absurdně vyskytují v médiích. A druhá věc je, že by se vyplatilo ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ne že by vystoupilo, ale že by bylo nějak vytlačeno.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- No, a to je další věc, která se nikomu nemůže vyplatit. Protože vemte si, že velkou část toho zahraničního dluhu Řecka drží německé a francouzské banky. To by fakticky, kdyby jejich politici vytlačili Řecko z eurozóny, tak by to automaticky znamenalo velký problém pro jejich finanční systémy. A tam ta kaskádovitá reakce dokáže napáchat ...
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Tak by se zase trošku zrekapitalizovali doma, jo.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- ... dokáže napáchat daleko větší škody než jednoduchá pomoc Řecku.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A dá se nějak odhadnout, kdybychom skutečně na euro přešli v roce 2015 nebo 2016, jak bude v té době eurozóna vypadat? Jak bude fungovat? Zda už se těch problémů zbaví, nebo zda bude nabalovat problémy jak sněhová koule?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Mě ta současná krize poučila v jedný věci. Nedávat zásadně odhady na roky, na období delší jak 1, možná 2 roky. Takže rok 2015, 16 netroufnu si přesně říct, jak bude eurozóna vypadat. Ale věřím tomu, že eurozóna bude dál fungovat, protože myslím, že do toho projektu bylo zainvestováno už hodně. Myslím si, že jeho výhody předčí nevýhody, které má a věřím tomu, že v nějaké formě existovat bude.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Mohou být nastavena přísnější pravidla nejenom pro vstup do eurozóny, ale i pro fungování v rámci eurozóny?
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- No, ono je to jako, o tom se bavíme už přinejmenším od roku 2008. A ono vůbec jako takový to testování na to fiskální zdraví, ale i na zdraví finančního sektoru, to zřejmě bude jako pevná součást té budoucí architektury, ať se nám to líbí nebo ne. Teď jde o to udělat to tak, aby se tím nezadusil ten ekonomický růst. Ale v zásadě k nějakému pečlivějšímu zkoumání nepochybně dojde. A když prodomo máme být praktický, tak fiskálním programem, který je založený na tom, že prostě zefektivníme tu výkonnost tý státní správy a podíváte se na to, jak se udělaly v roce, já nevím, 2004 nebo kdy ty audity a že to dopadlo tím, že si ministerstva napsala, že proto, aby mohly dobře fungovat, potřebujou dalších 43 miliard, jo. Tak jako tohle bych do Bruselu já fakt strašně nerad nosil. Protože vám řeknou, no, ale vy jste to tady ještě nikdy nepředved, jo. Vy už jste to jednou inicioval, dopadlo to jak dopadlo. Takový ministr tady byl. Takže jako co nám chcete povídat? Jo, prostě tenhle program neberem, jo. A jako kromě toho, že se strašně zesměšníte, nejsme v tý situaci, aby nás někdo hladil po vlasech, my jsme si tady spáchali docela ošklivý věci ve vztahu jako k Bruselu, takže nějaký láskyplný pohlazení vopravdu nikdo očekávat nemůže, takže to bude poměrně striktní a i pro ty nosiče nedůvěryhodných fiskálních konsolidačních programů to prostě povede k velmi nepříjemnému zážitku. Takže jako je potřeba to udělat seriozně a akredibilně a mít prostě normálně udělaný Fahrplan schválené legislativy, kdy se řekne, ano, tohle se stane v roce 2011, tohle se stane v roce 2012. No, a potom je to samozřejmě věrohodný. Ale tohle se bude testovat a bude se to testovat oproti výsledkům. Koneckonců už teď v březnu budou znovu se dívat na Řecko, jestli je schopno ten, to co tvrdilo, že udělá, že srazí ten schodek z nějakejch 12,7 loni na nějakejch 8,7 letos, tak se přijdou podívat jako na to, jaký je pokladní plnění a co se tam teda udělalo, jak se schválila legislativa. V tom není rozdíl mezi misema MMF a tím, že přijede prostě komise a budou, budou to nepochybně velmi pečlivě studovat. Jenom chci říct jako, že zkoušet někoho podvádět nebo mu něco slibovat, co předem vypadá trochu směšně a zejména díky historického track rekordu, jo, jinými slovy tomu, co se skutečně podařilo a nepodařilo udělat, tak to prostě nepůjde dělat a bude to spojený s nějakejma nepříjemnejma důsledkama pro psychickou pohodu těch, který to budou zkoušet.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Rok 2015, případně rok 2016 jsou termíny, které zaznívají z úst českých politiků. Sociální demokraté hovoří o tom, že by země mohla přejít na euro od začátku roku 2015 nebo právě nejpozději v roce 2016. Nakolik je to reálné a co je potřeba učinit, o tom hovoří ekonomický expert ČSSD Jan Mládek.
Jan MLÁDEK, ekonomický expert ČSSD -------------------- To, co potřebujeme je, aby ta fiskální konsolidace pokračovala zhruba tempem jednoho procentního bodu ročně. Pokud by to tak bylo, tak ten cíl vstupu do Evropské unie, řekněme, toho 1. 1. 2015 není vůbec nerealistický. U nás se to často dramatizuje tak, že teprve po tom, co země splní 4 maastrichtská kritéria, může splnit do ERM II, ve kterém musí setrvat nejméně 2 roky, ale spíše však 2,5. Ve skutečnosti je to tak, že země při vstupu do ERM II nemusí splňovat všechny kritéria. Ale je žádoucí, aby byl předpoklad, že, anebo byl tam nastoupený nějaký trend, že ta kritéria během těch 2 let splní. Čili dovedu si představit, že do toho ERM II vstoupíme někdy v roce 2012 s nějakým deficitem 3,8, doufejme, že bude menší, a pak bude splněn v tom roce následujícím a prostě bude ten deficit udržen. Tak to asi vypadá s tím vstupem a samozřejmě pak je tam ještě jedna věc. Je tam několik měsíců před samotným vstupem, kdy Evropská centrální banka a Evropská komise vyhodnotí, zda země plní ty maastrichtská kritéria. Ono se to může zdát, že nemá co vyhodnocovat, protože jakoby jsou to tvrdá statistická čísla. Ale ve skutečnosti to tak úplně není. Jednak tam může jít občas o desetinky, jak se stalo Lotyšsku, které nebylo přijato do eura, protože mu chybělo v ukazateli inflace několik setin dokonce jenom. Ale ještě důležitější je takzvaný koncept udržitelnosti. Protože nesmí se stát to, že ta země s vypětím všech sil splní ta kritéria v jednom roce a v letech následujících se jí okamžitě například rozpadnou veřejné finance. Musí tam být i nějaká záruka, nějaký předpoklad, že to bude udržitelné i v následujících letech po vstupu do eurozóny. A tam už to samozřejmě začíná být daleko méně exaktní a více už o nějakých pocitech, odhadech těch hodnotitelů.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik ekonomický expert ČSSD Jan Mládek. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty ve studiu jsou ekonom Miroslav Zámečník a hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. Kdybych měl navázat na slova Jana Mládka, tak on tam často hovořil o tom, že jsou určité předpoklady, jak snižovat schodek státního rozpočtu o procento ročně a podobně. Ale už to zde zaznělo, předpoklady nestačí. Skutečně je nutné učinit konkrétní kroky, konkrétní činy, aby tomu tak bylo. Bez toho asi těžko přesvědčíme Brusel, že jsme připraveni na vstup do eurozóny.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Je to tak určitě. Záleží, pokavaď řeknete samozřejmě numericky si načrtnete plán, tak ono vám to nějak vyjde snižovat schodek rozpočtu o 1 procentní bod ročně. Nicméně co je za tím a jak je tento plán udržitelný, to je ta druhá strana mince. To je to, co nakonec nás bude zajímat v tom roce 2020. Jestli jsme se vydali cestou udržitelného snižování mandatorních výdajů, nebo jsme šetřili jednorázově na investicích do infrastruktury a na školství. To jsou samozřejmě věci, které jsou potom otázkou struktury reformy a věcí politických stran.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Nakolik podle Miroslava Zámečníka je reálné srážet ten schodek o procento ročně? Jak to lze v podmínkách České republiky?
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Ale, kdo chce, ten může. Je spousta příkladů fiskální konsolidace, který dosáhli mnohem většího meziročního zlepšení nežli jedno procento HDP. Tam jako jsou země, který dovedly udělat pětiprocentní zlepšení. A samozřejmě to hodně bolí. Teď je otázka té kredibility, jo. Prostě já se jenom bych strašně nepřál lidem, který jako tak si hovoří o tom, že je třeba minus jedna a já s tím souhlasím, to je třeba udělat, ale jako čím to reálně naplnit, aby to neskončilo tím, jak si pamatuju, že bejvalej viceprezident Světový banky pro Afriku každej rok jezdil do těch jednotlivejch členskejch zemí a říkal, tak, moji milí přátelé, jako, co mi nalžete letos? Že splníte a příští rok se budem bavit o tom, že jste nesplnili vůbec nic. To je inátní vlastnost vlád, který jsou slabý, málo kompetentní. Toho je hrozně špatný se dožít. No, a potom jako minus jedna třikrát po sobě vyžaduje, že to prostě, jednou se to udělat dá snadno. To skoro vůbec nikdo nepostřehne. Ale třikrát po sobě, to už postřehnou všichni. A už to reálně bolí a vyžaduje to nějakou politickou vůli. A vyžaduje to, já teď netvrdím, že něco jako velkou koalici. Ale vyžaduje to pakt fiskální stability, kterej musej podepsat u nás v naší mluvě ty dvě nejsilnější strany, ale pravděpodobně všechny demokratický.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se hovoří o tom, že by to mělo být zhruba 40 miliard ročně. Kde to lze vzít opakovaně?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- Těch možností je opravdu jako na přístupu je hodně. Já bych spíš tady zdůraznil ty směry, jakým by se to mělo ubírat. Jedna věc, kterou jsem tady říkal, prostě mandatorní výdaje. A myslím si, že alfou a omegou úspěchu je skutečně ten konsensus napříč politickým spektrem. Protože ty reformy, které uděláte, to není to, co jsme si tady zvykli nálepkovat reformou, to není plošné seškrtání výdajů napříč ministerstvy. Na jeden rok. Tu přidáte kousek spotřební daně, tu o půl procentního bodu DPH. To je skutečně promyšlená, nebo musí být promyšlená reforma, která ovlivní životy několika dalších generací a nelze dopustit to, aby jedna vláda něco zavedla a druhá vláda za 4 roky potom to změnila. To, takovýmhle způsobem postupovat nejde. Druhá oblast, na kterou si myslím, že by se budoucí vlády měly zaměřit, nesouvisí s mandatorními výdaji, ale s tím zbytkem, který podle mého názoru je velice netransparentně vykazovaný uvnitř rozpočtu. Když si vezmete dokumentaci ke státnímu rozpočtu, tak je to stostránkové dílo s mnoha přílohami, tabulkami, kterému podle mého názoru rozumí jenom hrstka úředníků na ministerstvech. A fakticky běžný člověk, i odborník, má problém říct, na co přesně ty peníze jdou. A je to i těžko dohledatelné. Protože ty peníze jsou rozdělované na základě určité historické zkušenosti s tím, jak instituce byly zvyklé ty prostředky vynakládat. Není tam prakticky žádná přímá vazba na plnění určitých cílů, je tam pouze vazba na historické výdaje konkrétních institucí. Tady si myslím, že existuje prostor pro poměrně solidní reformu, i mimo ty mandatorní výdaje, kde by se mělo přejít od určitého jakoby institucionálního rozpočtování více k programovému rozpočtování, kdy by prostředky byly víc přidělovány, ty volné prostředky, které nejsou skutečně mandatorní, nejsou vázány zákonem, byly více přidělovány na základě programů, které mají konkrétní cíle. A měřitelné výstupy, kterou souvisí s tím, co od státu člověk, běžný člověk očekává za veřejné služby. Tyto výstupy by byly, pokud by byly měřitelné, tak by byly i jednodušejc, řekněme, kontrolovatelné prostředky, které by na tyto programy byly přidělovány. To si myslím, že je druhá oblast, kterou by se mělo jít. A z mého pohledu, já už jsem to tady jednou říkal, nesouvisí tolik s tím, kdy přesně vstoupíme do eurozóny. Myslím si, že tohleto jsou problémy, které tady máme. Máme je tady dlouhodobě a pokavaď k jejich řešení přispěje tlak na přijetí eura, tak je to dobře. Pokavaď ale do eurozóny vstoupíme o něco později, protože nám to řešení zabere delší dobu, tak si myslím, že to vůbec nevadí.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Proč ten tlak na přijetí eura není silnější ze strany podnikatelů? Už to zde zaznělo, že jsme výrazně orientováni na export. Samozřejmě podnikatelé opakovaně dávají najevo určitou nespokojenost, že by přivítali, aby se přešlo z koruny na euro, ale vzhledem k tomu, jakou sílu představují, tak si člověk lze docela dobře představit, že kdyby skutečně všichni se nějak spojili a vyvinuli masivní tlak, tak že asi politici by museli ustoupit. A museli by na tom začít daleko intenzivněji pracovat.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- To je určitě pravda. Ale teď zas nepřeceňujme ty podnikatelské svazy. Ono je to prostě taky disparátní skupina. Někdo je schopen v zemi, která potřebuje fiskální konsolidaci 3 krát minus 1, abysme to řekli tak jako Honzík Mládek, tak prostě jsou schopní přijít s nápadem na Odru, Labe, Dunaj, jo. Prostě, což je opravdu jako Rwanda bude zavádět optický kabely do každý vesnice, Číňani budou mít za 3 roky jako postavených 12 tisíc kilometrů superrychlých vlakových tratí. No, a my prostě začneme hrabat v zemi, abysme prostě udělali myšlenku narozenou za Josefa II. Jako, rozumíte, tak potom jako, jo, někdo jinej by si zase přál 50 tisíc bytů, že jo. Přitom si vůbec nepoloží otázku, co je u nás sociální byt. Jestli to není ten 40 let starej byt v paneláku. Prostě s těmahle jako, s takovouhle skvadrou jako se potom jako program vyrábí opravdu hrozně špatně. Jo, to by člověk jako si zanaříkal, ouvej, jo. Ale ono je to tak stejný, jo. Oni mají samozřejmě svý protějšky v resortních ministerstvech, kterejm je nějaká fiskální konsolidace ale úplně na špatný části těla. A oni chtějí bejt velký, chtějí dělat velký programy, protože to je zrcadlový obraz těch jejich klientů v jednotlivých průmyslových svazech. No, a do toho si dáte odboráře. A jako představa, že by prostě tady se vytvořila jednotná síla, která by řekla, no, v každém případě jako euro je tou vysokou prioritou, když tady už skoro hodinu mluvíme o tom, že ono vlastně není, jo, že potřebujeme udělat pořádek v Český republice. To, co říká kolega o tom, jako jak zacházet s mandatorními, nemandatorními výdaji, tak jako první věc je jako podívat se na veřejný zakázky, protože když si uděláte mezinárodní srovnání, tak skoro všechny ustanovení oni tam mají. Akorát my to tak jako opravdu umíme krásně po Cimrmanovsku jako přeskočit, podlízt, obejít, jo, prostě, že ten skutek utek. A jaksi to stojí hodně peněz. No, a druhá věc je, jako když chcete se zabývat výdajema státu, no, tak se konečně musíte říct, že jsme jediná země, která nemá zákon o státní službě. Což má dalekosáhlý důsledky, že prostě podle toho, jaká koalice je u moci a odkud je pan ministr, tak se to prostě doobsadí. Zejména tam, kde jsou prostě ropný žíly v podobě nějakejch fondů a toho, co se dá přerozdělovat, jak se dá získat vliv. Teď neříkám žádnou implikaci na to, že se z toho krade. Ale prsotě je to spojený s nějakou politickou mocí v každém případě. No, a tam se to prostě liniově obsadí až na úroveň referenta. No, a takovejhle stát si zaslouží dostat jednou strašnej výprask, jo. Prostě, protože to skutečně ta paní, co tady byla z Mezinárodního měnovýho fondu, já ji znám 18 let, takže jako když jsem ji popisoval, jak se tady u nás dělá fiskální programování, tak ona řekla, no, kluci, ale to už jste na tom fakt blbějc než mnohý africký země, jo. Tak takhle jsme to dopracovali za těch 20 let.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybychom to náhodou dopracovali skutečně k tomu, že bychom někdy zde měli euro, jak se díváte reálně na ty výroky o termínu 2015, 2016? Čili váš pohled odborníků.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna -------------------- To je perfektně splnitelný cíl, pokavaď se bude chtít, tak nevidím problém v tomhle časovým horizontu se k euru nedostat. Otázka je skutečně o politických prioritách. A jak jsem říkal, i když splníme fiskální kritéria, k euru se dostaneme v roce 2015, což mi nepřijde jako nějak, nebo 2016, což mně nepřijde jako nějak úžasně ambiciozní cíl. Tak to neznamená, že budeme mít veřejné finance jednou pro vždy v pořádku.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Jan Bureš. Závěrečné slovo Miroslav Zámečník.
Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom -------------------- Teoreticky by se to dalo v roce 15 jako stihnout dobře. A kdyby, já bych strašně chtěl se dožít toho, že skutečně vznikne nějaký pakt pro fiskální konsolidaci. A jestli k tomu je přifařená jako cílová meta 2015 euro, tak tím líp. Ale prostě musejí ho podepsat všichni a všichni ho musejí plnit. A bude to bolet. Státní správa musí začít fungovat jináč než jako prostě desparátní pašalíky, který prostě financujou svý strany a prostě tohle musí bejt opravdu jako, ničeho bych se nechtěl dožít víc než toho, že se to, tady tohle udělá. A pak ta země bude swingovat jako. My na to máme. Tohle není žádnej basket, kterej se, jako ta země může fungovat dobře, ale strašně špatně se vládne. A to už nemá cenu to zatloukat, prostě takhle to je a buď se to změní, anebo půjdeme do strašně špatnejch konců.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli ekonom Miroslav Zámečník a hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.