Do sněmovních voleb zbývá zhruba čtvrt roku
Svobodné volbyFoto: Václav Ševčík
Do sněmovních voleb zbývá zhruba čtvrt roku. Politické strany pokračují v dlouhodobé kampani, kterou prakticky zahájily už na začátku loňského léta. Byla sice původně směřována k předčasným volbám na podzim, po jejich zrušení se ale strany smířily s tím, že se o přízeň voličů utkají až v květnu.
Vznikl tím zhruba devítiměsíční časový prostor, který se dal využít nejrůznějším způsobem. Vláda je však slabá a ve sněmovně nedokáže prakticky nic prosadit. Dolní parlamentní komoru navíc zablokovaly obstrukce. Přitom země neustále čelí negativním dopadům světové hospodářské krize a potřebovala by fungovat ve standardním režimu. Proč to v této době není možné? Co se vlastně odehrává na tuzemské politické scéně? Jaký vliv na ni se snaží mít veteráni české politiky, to znamená Václav Klaus a Miloš Zeman? Odpověď nejenom na tyto otázky se pokusí nalézt dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politoložku Vladimíru Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze a také politologa Lukáše Jelínka z Masarykovy demokratické akademie. Dobrý den.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Dobrý den.
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Původně se předpokládalo, že volby budou na podzim, pak z nejrůznějších důvodů k těm volbám nedošlo, takže se bavíme v situaci, kdy jsme stále ještě před volbami. Máme zde vládu Fischerovu, která vznikla na základě dohody ODS a ČSSD, získala důvěru v Poslanecké sněmovně. Takže prakticky je to zcela běžná normální vláda, má však určité zvláštní postavení v tom, že se nemůže reálně opřít o své poslance ve sněmovně, protože nějaká ta oficiální vládní koalice neexistuje. Podle toho to také vypadá, že vláda může sice prosadit některé věci, ke kterým sněmovnu nepotřebuje, ale když potřebuje něco aby prošlo hlasováním v parlamentu, tak je ve velmi obtížné situaci a většinou se jí to nezdaří. Znamená to, že nežijeme úplně ve standardním režimu a že ten nestandardní režim trvá a potrvá zhruba rok. Je to naprosto výjimečná situace? Vladimíra Dvořáková.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- No, já myslím, že to není úplně běžné, ale zase tak zcela výjimečné to není. Známe vlády, které fungovaly jakoby nestranické vlády, vlády expertů, které fungovaly i třeba více jak rok. Stává se to, ale samozřejmě bez ohledu na to, že teda ta vláda má legitimitu, byla jí dána důvěra, tak ten ale program, se kterým ta vláda přišla, byl od počátku omezen. A byl skutečně dán a ta důvěra byla dána na základě toho, že ta vláda řekla, ano, budeme dělat takovou tu základní jenom udržovací politiku a nebudem přicházet s ničím novým. Takže v tom je ta vláda samozřejmě odlišná a v tom je ta situace komplikovanější. Jinak to, že nemůže něco prosadit v parlamentu, že má problémy se opírat o jakési poslance, to prostě měla vláda předtím také. Protože v momentě, kdy není jasná většina, tak každá vláda má prostě problémy to prosadit. V tom okamžiku ty vlády by měly vyjednávat o jednotlivých zákonech vlastně napříč politickým spektrem a sjednávat i jednorázové koalice pro určitou podporu nebo i, řekněme, propojovat některé koalice pro určitou podporu. To této vládě se moc nedaří, ale nedaří se to ne tak kvůli vládě, jako kvůli tomu, že prostě naše politická reprezentace současná není vlastně ochotná vůbec spolu komunikovat a hledat nějaká řešení.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Vladimíra Dvořáková už zde zmínila, že to není tak mimořádné, aby v zemi fungovala vláda, která nemá příliš silnou podporu ve sněmovně. Ono to bylo spíše většinou tak, že zde byly křehké vlády, které se opíraly o velmi křehkou podporu ve sněmovně, nebo dokonce byly menšinové a musely hledat při prosazování svých názorů nejrůznější podporu. Přesto je ta situace nějak odlišná podle Lukáše Jelínka třeba v tom, že se blíží sněmovní volby a že ta případná dohoda na některých věcech je obtížnější, že vláda to má daleko těžší?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- Tak, politické strany v České republice mají problémy se dohodnout, ať už před volbami nebo po volbách. Takže z tohoto pohledu si myslím, že máme tady určité problémy, které souvisí s tou nastavovanou kaší, s tím odkládáním voleb. Ale kdyby už jsme měli po volbách, tak bychom možná řešili jiné, možná i vážnější problémy. O tom bych nechtěl spekulovat. Jenom bych chtěl říct, že tady ta situace je asi nevýhodná jak pro politické strany, tak pro tu samotnou "úřednickou" vládu Jana Fischera, protože politické strany musí investovat do volebních kampaní, občerstvovat svůj volební marketing, být v neustálém zápřahu, což pro ně není nejjednodušší. A je to vysilující jak psychicky, ale hlavně zejména finančně. No, a pro Fischerovu vládu je ten problém tady proto, protože skutečně ona dostala určitý kontrakt podmíněný časově, podmíněný spravováním země za určitých okolností do předčasných voleb v okamžiku, kdy se rozhodlo, že volby se neuskuteční v tom podzimním termínu a že se uskuteční až v tom řádném jarním letošním, tak v té situaci Fischerova vláda měla problém jaksi najít obsah své práce takový, který by byl s to získat podporu v Poslanecké sněmovně. Ukázalo se při jednání o státním rozpočtu, o dluhopisových programech, ale koneckonců i o armádní misi v Afghánistánu, že Fischerovi ministři neumí efektivně vyjednávat s politickými stranami. Koneckonců možná tahají, tak říkajíc, za kratší konec špagátu a nemůžou si klást podmínky politickým stranám, když chtějí sami něco prosadit, když sami chtějí něčeho dosáhnout. A v tom okamžiku to může působit, že na jedné straně tady máme sice populární úřednickou vládu, která ale ve skutečnosti není schopná nic zásadního v parlamentu prosadit. A na druhou stranu politické strany, které vlastně využívají tady tohoto mezičasu jenom k vlastním vzájemným přestřelkám.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když se to tak všechno dá dohromady, tak dá se vůbec porovnat, co by bylo pro tuto zemi v současné době prospěšnější? Kdyby proběhly předčasné sněmovní volby, byť by možná došlo k účelovému zacházení s ústavou, nebo naopak je to dobře, že tedy ty volby neproběhly a že zde máme takovéto nestandardní prostředí delší dobu než bylo původně plánováno?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Nejsem moc pro to, aby probíhalo cosi, co by bylo v jakémsi rozporu s ústavou. Tady samozřejmě je to velmi diskusní ta otázka o tom, jestli ten ústavní zákon byl ústavní nebo neústavní, ale to je opravdu asi pro ústavní právníky. Skutečně dá se těžko odhadnout, co by se dělo, jak by ty volby dopadly, jakým, kdo by na tu politickou scénu vstoupil, jestli by tady byla jakási většina. Také i to, že by se cosi dělo ještě nemusí znamenat, že by se to dělo pozitivně. U nás se velice často říká, jsou potřeba reformy, a ty reformy se teda díky tomuhle vlastně nedělají a nemůžeme je uskutečňovat. Ano, jsou potřeba reformy, ale je otázkou, jaké reformy a jestli ty reformy, které by se prosadily, nebo prosadila ta určitá vládní garnitura, jestli by byly ty, které by pomohly zemi. Na to jsou samozřejmě také nejrůznější názory a v mnoha případech se může stát, a je to i vidět na příkladech různých zemí, že prostě byly reformy, které byly spíše k horšímu a té zemi vůbec nepomohly. Tady, co je opravdu problematické a co si myslím, že mohla více využít Fischerova vláda, to je to vytvářet jakési expertní komise, zase nemyslím vytváření další instituce, ale, řekněme, lidí, kteří nejsou vázáni k nějakým konkrétním politickým stranám a politickým cílům a dostat do společnosti ta témata, na kterých se ty strany profilují a na které ty strany vlastně proti sobě používají jako argumenty velmi často arogantními a zavádějícími a podobně. Ale kdyby prostě se nechaly strany takto útočit, ale k tomu byla skupina lidí nepropojených opravdu s těmi politickými stranami a kterým se dá důvěřovat odborně a ty by říkaly, podívejte se, tohle má tato rizika, toto má jiná rizika, tak si myslím, že by ta atmosféra ve společnosti se mohla také docela změnit a možná by to nakonec i nutilo ty politické strany, aby trochu změnily svoji taktiku.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono když se hovoří o těch zásadních reformách, tak se hovoří o tom, že by to měl být běh na delší trať a že by skutečně měla tomu předcházet dohoda napříč, takříkajíc, politickým spektrem. Proč se to opakovaně v České republice nedaří? Nedaří se to před volbami, nedaří se to po volbách, proč jsme neustále svědky té permanentní konfrontace vyhrocených vztahů?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, protože v české politice panuje nedůvěra. A to poměrně hluboká. Ty strany nejenom že mají odlišné koncepty, to by ještě jim nikdo nemohl moc vyčítat a skoro můžeme být rádi, že tady existuje jakási poměrně srozumitelná programová ideová konkurence. Ale problém je, že ty strany mají čím dál větší obtíže sednout si samy spolu za jednací stůl. Když si vzpomeneme, že ještě kdysi dokázala fungovat takzvaná Bezděkova komise nad penzijní reformou, tak dneska můžeme pouze uronit slzu za těmi časy. Já nechci v tuto chvíli hodnotit, nakolik ty výstupy té komise měly nebo neměly smysl, ale přinejmenším tam dokázali opravdu u jednoho kulatého stolu ty politické strany, respektive jejich vyslanci zasednout a hledat východiska ne v horizontu měsíců nebo v horizontu jednoho volebního období, ale v jakémsi mnohem delším strategickém úseku. Na druhou stranu jak ODS, tak sociální demokracie v současnosti předkládají své vize dlouhodobé, jedna strana do roku 2015, další do roku 2025. Myslím si, že už jenom to, že ty politické strany si uvědomují nutnost toho strategického dlouhodobého uvažování je chvályhodná, ale pokud si nesednou za jeden jednací stůl, což zatím nedokážou, a myslím si, že ta situace nebude ani moc lepší po volbách, tak bude to pouze vzájemná konkurence, jejímž rozhodčím nebude nikdo jiný než volič.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si Vladimíra Dvořáková, že by voliči neocenili to, kdyby zde ty hlavní politické strany si sedly k jednomu stolu a řekly by, máme zde určité představy, možná se v něčem různí, pojďme se shodnout alespoň na těch základních obrysech některých změn, které jsou potřeba.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Tak, já si myslím, že možná, že by to ocenil, ale zase je to převažující veřejné mínění a myslím si, že často i takový převažující mediální diskurz je vlastně, že sednout si a bavit se s tím druhým je morálně pochybené. Že prostě ten člověk vlastně zrazuje, když se baví s někým, že kompromis je něco, co je vlastně nemravného, protože prostě na kompromise se nepřistupuje, to je obrovský rozdíl proti kultuře západních zemí, kde politik schopný nalézt kompromis, který je přijatelný, je vnímán jako vysoká politická autorita, kdežto u nás politik, který přistoupí na kompromis, je považován v lepším případě za zbabělce, v horším případě za zrádce. Další problém, který tu je a který ale souvisí hluboce s celkovou situací v této společnosti, protože tady nejde o dílčí věci, je ten základní přístup ke státu jako k dobytému území. Prostě to je bohužel věc, která zde funguje a jde o to opanovat ty určité části. Proto i dochází po volbách k velkým výrazným změnám na těch ministerstvech, na těch i postech, které normálně tradičně v západních zemích zůstávají, jsou prostě kariérní a ti lidé tam zůstávají bez ohledu na to, jestli tahle politická strana zvítězí nebo nezvítězí a zachovává se určitá kontinuita a profesionalita. A to vlastně tady tímhletím je narušeno a navíc, co se zde ještě objevuje, že vlastně kromě toho fungování těch ministerstev se vám objevují nejrůznější podivné expertní skupinky, poradci, věci, který, jsou lidi, který vlastně vůbec nejsou nikomu odpovědní, nevztahují se na ně určité informace, které by mohly vypovídat o konfliktech zájmů. To znamená jako je jedna z cest vlastně z toho problému české politiky, je skutečně třeba zákon o státní službě a naplnění těchhletěch běžných normálních profesionálních kritérií racionálního fungování tohoto státu.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To jsem zrovna chtěl zmínit, zákon o státní službě. Mimochodem Česká republika je jedna z mála zemí, které tento zákon nemají. Myslí si Lukáš Jelínek, že kdyby zde byl, že by státní správa fungovala lépe, že by nedocházelo k těm zvratům po každých volbách a že by se to možná promítlo i do lepší komunikace vzájemné mezi politickými stranami?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, nejenom, že by státní správa fungovala lépe. Ale já se dokonce domnívám, že by fungovala i levněji. Že by to byla jakási nezbytná podmínka vlastně úspor v tom systému státní správy. A když hovoříte s ekonomy, tak ti vám pravidelně odpovídají, že podmínkou pro to, aby se odpovědněji hospodařilo s veřejnými financemi, je především přehlednost té státní správy. Omezení možné zkorumpovatelnosti, klientelistických vazeb, ucpání těch děr, kterými utíkají peníze prostřednictvím nejrůznějších veřejných zakázek a podobně. Takže to já si myslím, že to má dopad nejenom na fungování toho politického systému, na politické strany, ale že by to mělo zásadní dopad i vlastně na chod ekonomiky České republiky. A z tohoto hlediska možná, byť třeba pro voliče by bylo příjemnější, kdyby tady byla nějaká řádná politická vláda s pevnou důvěrou, s podporou politických stran, tak z hlediska nás, kteří se živíme tím, že se koukáme na tu politiku zvenčí, tak je zajímavé se učit vlastně. Protože v tuto chvíli se odhalují některé věci, kterých bychom si možná tak dobře nevšimli jako v té klasické politické situaci. Vliv nejrůznějších lobbistických skupin, které se snaží prostě dobývat do budov jednotlivých ministerstev, do Strakovy akademie a podobně. Vidíme díry v kompetencích vlády, prezidenta republiky, parlamentu, vidíme díry v jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Možná, kdybychom vlastně nezažili tady toto bouřlivé protahované předvolební období, tak bychom si ani nevšimli vlastně, kolik věcí je potřeba v tom českém ústavním systému upravovat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Sice to vidíme, ale to ještě neznamená, že se to nějak změní. Může se to pouze zamlžit tím, že zde nastoupí řádná politická reprezentace a vrátí se to do starých kolejí. Tady asi nějaká velká poptávka po těch změnách po tom, co zde zmínil Lukáš Jelínek, není.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Já mám obavy, že není, protože těm politickým stranám to samozřejmě vyhovuje a je to to napojení právě na ty klientelistické vazby nebo dosažení určitých přístupů k nějakým rozhodovacím procesům. A co ještě podstatnější, v některým případě mám pocit, že se vlastně ti, co rozhodují, tak nenesou odpovědnost a ti, co nesou odpovědnost, nemají možnost kolikrát ani rozhodovat. Nevím, jak vlastně z tohohle ven. Osobně si myslím, že prostě pokud by tady se objevovaly, ono to není samozřejmě voličsky populární říct, udělejme, připravme zákon o státní službě. No, tak jako za to vlastně voliči jako málokdy je to chytne za srdce tedy a že budou tohle bojovat. Ale je to opravdu, jak tady kolega říkal, to je jedna z věcí naprosto zásadních. My se dohadujeme, jestli mít velký stát nebo malý stát. Jestli mít jako spoustu úředníků nebo tak. My snížíme úředníky a peníze dáme na experty. Jako kteří nejsou úředníci a nemají tu zodpovědnost, začnou rozhodovat o něčem a mají vlastně kolikrát ty vazby, které prostě ten úředník třeba mít nesmí. Nesmí se dostat do takového konfliktu zájmů. Potřebujeme kvalitní profesionální dobře zaplacenou efektivně pracující státní správu, kde budou jasně daný odpovědnosti, kdo za co nese. Potom najednou se zjistí, že mnoho věcí prostě lze udělat jednodušeji, levněji, je jasný, když se něco vyšetřuje, kdo kdy nese za co odpovědnost. A v tomhle smyslu se dají podle mě tedy ušetřit teda opravdu miliony, možná i více v jednotlivých resortech.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jak do toho odhalování těch různých nešvarů zapadá například spor mezi premiérem Fischerem a Martinem Bursíkem o horním zákoně? Je to typická ukázka toho, že skutečně různé lobbistické skupiny se snaží neustále ovlivňovat rozhodnutí i na první pohled úřednické vlády? Nebo je to jenom nějaká součást předvolebního dění, snahy upoutat pozornost a podobně?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, přinejmenším ty lobbistické skupiny cítí příležitost vstoupit do děje. Já v tuto chvíli nechci odhadovat, nakolik je Fischerova vláda zkorumpovaná nebo nakolik podléhá lobbingu severočeských těžařů, tak jak to naznačoval Martin Bursík. Na druhou stranu ta kampaň, která proti němu byla vedena, tak podle mě jako působila naprosto šíleně, protože padá obvinění bez důkazů a on, ačkoliv se snažil předkládat nebo vyvracet ty důkazy nějakými listinnými doklady, tak mu to nebylo příliš platné. V tom mediální střetu. Což svědčí o tom, že vlastně ty nejrůznější podnikatelské, lobbingové, lobbistické skupiny mají poměrně dost dlouhé prsty a dokážou zahýbat částečně s veřejným míněním, částečně s exekutivou, částečně s jednotlivými politiky, politickými stranami, s médii. No, zkrátka nemyslím si, že by tady toto byla zrovna hvězdná chvíle jakoby průhlednosti toho českého politického systému. Mě trošku mrzí na tom to, že Jan Fischer je pokládán za vzor státního úředníka, za člověka, který zná státní správu jako své boty, ale zatím vlastně příliš návodů nebo příliš rad nebo příliš receptů, které by mohl předložit a ve kterých by popsal věci, které by on rád změnil na fungování české státní správy, na fungování exekutivy, tak zatím neudělal. Občas utrousí něco v tom smyslu, že by rád ještě do voleb připravil pro své nástupce jakýsi odkaz, jakýsi testament, něco, co by se mělo v České republice změnit, aby fungovala efektivněji. Ale zatím pro mě je trošku zklamání právě to, jakým způsobem vlastně nakládá s tou svojí rolí. A jak často a jak snadno se dostává do podezření právě jako je to, které jste zmínil v souvislosti s Martinem Bursíkem a Pien Group.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tím se dostáváme k působení současné vlády. O ní se hovoří, že je v očích veřejnosti velmi populární, že se snaží dělat určité kroky v rámci toho mantinelu, který má, že tedy toho moc dělat nemůže, že je udržovací ta vláda pouze. Platí to podle Vladimíry Dvořákové, že je pouze udržovací? Nebo by se mohla pokusit změnit různé věci, co už naznačil Lukáš Jelínek?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- To je ten mandát, té vládě byl dán jako udržovací. Takže aby vláda přišla a řekla, tak teď dáme do parlamentu důchodovou reformu a uvidíme, jestli bude schválena nebo nebude schválena, tak to opravdu se od vlády nečeká. Má i, je to i krátké období, které má. Takže to se nedá předpokládat. To, co už jsem říkala, já si myslím, že ta vláda mohla zkusit tím ještě, že je populární a že je populární vlastně z toho důvodu, že není konfliktní. Ve svý podstatě to, co u nás vlastně lidem hodně vadí je taková ta arogance, takové to jednání konfliktní a vlastně je takřka veřejnost překvapena, když zjistí, že jsou ministři, kteří se chovají slušně, když s někým diskutují a nejsou arogantní a nekritizují a nenadávají třeba novinářům a podobně. Takže to stačí tady u nás pro popularitu vlády. Ale skutečně si myslím, že ta vláda mohla, jestli chtěla nechat nějaký ten odkaz, tak opravdu mohla tam udělat řadu třeba odborných diskusí k tomu, jakým způsobem by se co se mělo změnit a diskusí, které by nebyly opravdu výrazněji politicky motivované, to znamená diskusí lidmi, kteří nejsou napojeni na ty politické strany. A určitě by to pomohlo.
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- Ono je jenom ještě otázka vlastně, nakolik máme co do činění se skutečně úřednickou vládou. Protože ty politické strany, když ta vláda vznikala, tak pochopitelně měly tendenci se v žádném případě a nikterak nehlásit k těm jednotlivým nominantům. Maximálně mluvili o nominantech, vůbec odmítali jakékoli propojení těch členů vlády se svými politickými stranami. Dneska už nikdo nepochybuje o tom, že Martin Pecina hájí zájmy sociální demokracie a Martin Barták, paní ministryně Kovářová nebo Jurásková zájmy ODS. A zelení ministři už v tuto chvíli vysloveně vystupují jako reprezentanti své politické strany ve vládě. Takže otázka je, jestli ta naše očekávání na tu vládu kladená nejsou příliš velká, protože ve skutečnosti se ukazuje, že možná to bude vláda sice řízená úřednickým premiérem, nicméně složená, a teďka nechci odhadovat, jestli z druhé ligy politiků těch politických stran, které tady u nás máme, anebo naopak z těch nadějnějších jakoby expertů těch politických stran. Nicméně možná, že odpověď vlastně na to, proč ta vláda trochu zklamává očekávání, je v tom, že ta vláda ve skutečnosti ani není expertní. Že ta vláda je možná více politická než jsme si byli ochotni připustit, když nastupovala.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Zajímavé je také to, že se zde řeší takové dilema. Určití ministři mají vazby na konkrétní politické strany a politické strany uvažovaly o tom, že by tyto vazby mohly využít i v předvolební kampani třeba tím, že by někteří ministři, kteří jsou relativně populární, nebo kteří se často objevují v médiích, by mohli za ty strany kandidovat. A vyvolalo to velkou bouři nevole, že ta vláda se má dál tvářit jako úřednická apolitická a že by nebylo správné, aby tito lidé vstupovali do předvolebního dění tím, že by začali kandidovat. Je to správné nebo by se měly odkrýt karty naplno a měly by se politické strany k těm lidem přihlásit a nebát se je vzít na kandidátky?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Tak, já si myslím, že je to asi individuální a záleží na tom, jak se která politická strana rozhodne. Samozřejmě to postavení toho ministra může být potom v něčem, řekněme, komplikovanější, pokud bude na kandidátce. Je otázka, co by se udělalo v posledních týdnech jako před volbami. Jakým způsobem ta vláda bude někde fungovat nebo zasahovat do těchto věcí. Já bych to neviděla zase jako tak velký problém. Samozřejmě ty strany chtějí někoho, kdo je populární a kdo se nějakým způsobem zviditelnil. Tušíme samozřejmě, co které politické strany jsou. Tam spíš jde o to, aby se nějakým způsobem udržela jistá míra kontinuity toho chodu toho státu a neočekávejme, že před volbami, a tam je úplně jedno, jestli za kterou politickou stranu, že by někdo prosadil nějakou významnější věc, nebo že by ovlivnil výrazněji ten resort.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pojďme se nyní zaměřit chvíli na jiný fenomén, který provází současnou předvolební dobu a který není úplně standardní, byť k fungování demokracie patří. Je to to, že vlastně Poslanecká sněmovna v letošním roce prakticky nefunguje, alespoň co se týče projednávání jednotlivých bodů na schůzích. Protože ODS se podařilo zablokovat jak lednovou schůzi, tak i schůze mimořádné, které byly nakonec svolány. Co si o tom myslí místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka?
Bohuslav SOBOTKA, 1. místopředseda ČSSD -------------------- Ty Sládkovské obstrukce, které zahájila ODS před několika týdny v zásadě zastavily chod Poslanecké sněmovny. Jsou jakýmsi svérázným příspěvkem ODS ke zhoršení politické kultury v naší zemi. Pokud by ODS v tomto pokračovala, mohlo by to vést k destrukci našeho parlamentního systému, protože Poslanecká sněmovna nemá žádné zákonné obranné mechanismy, které by mohla použít v situaci, kdy se jedna z velkých politických stran rozhodne chod Poslanecké sněmovny zcela zastavit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tolik místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Tentokrát je zaměřen na dění na politické scéně v České republice a hosty ve studiu jsou politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze a politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. Kdybych se měl zastavit u toho dění ve sněmovně, tak je v demokraciích běžné, že politici mohou sáhnout po různých obstrukčních krocích a že mohou blokovat určitá jednání a podobně. Zvlášť v případě, kdy je jasné, že jsou v menšině a kdy nemají jinou šanci, jak zabránit prosazení některých věcí. Dá se nalézt nějaká míra, co je ještě přijatelné a co už je nad rámec? Nebo to takto určit nelze a je potřeba respektovat to, že je to jeden z prostředků politického boje, Vladimíro Dvořáková.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Já si myslím, že samozřejmě míra, co vydrží voliči, a ta míra je pro ty politické strany tak, kdy to vlastně potom odskáčou ve volbách, když to řeknu jinými slovy. Obstrukce jsou skutečně běžně využívány ve všech zemích světa. Záleží samozřejmě na jednacích řádech, jak dalece a jaká skupina, jak velká skupina může ty obstrukce vyvolat. Kdy teda už tu dostatečnou sílu nemá. Je možné tady vycházet z toho potom, že třeba se může změnit jednací řád. I po téhle zkušenosti může používat kterákoliv strana. Ale jinak patří to k demokratickým nástrojům, má to určité dopady na voliče a ta politická strana si musí uvědomit, že na jednu stranu může část voličů tím vlastně potěšit, protože oni zabrání přijetí jakéhosi zákona, který třeba ti voliči nechtějí, ale na druhé straně to může skutečně řadu voličů otrávit, mohou ztratit voliče, kteří jsou třeba nerozhodnutí a podobně. Takže já si myslím, že to je daný opravdu pouze jenom tou reakcí voličů a osobně, mám-li být upřímná, obstrukce považuji za lepší způsob zablokování přijímání některých zákonů než tím, že se poslanci uplatí nebo že se vydírají. Což bohužel ty signály, že se děly u nás i takovéto věci, tady máme. Takže obstrukce přeci jenom patří ještě k demokratickým nástrojům.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V souvislosti se sněmovními obstrukcemi se objevil návrh ODS, aby sněmovna už příliš do voleb nezasedala, až na nějaké výjimky. Ty výjimky by měly tvořit návrhy, které projdou dohodou mezi občanskými a sociálními demokraty, byť se na tom mohou podílet i jiné strany, které by byly považovány za nezbytné pro to, aby nějak fungovala tato země, aby nějak ekonomicky mohla čelit těm dopadům světové hospodářské krize. Myslí si Lukáš Jelínek, že tento nápad může vejít v život? Tím spíš, že už se objevily návrhy ČSSD a že bude svolána další mimořádná schůze?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- Mně to nepřijde příliš pravděpodobné, že by se tady tento nápad uchytil. Politické strany přistupují v současnosti v Poslanecké sněmovně jaksi velmi instrumentálně, jen velmi účelově. Občanská demokratická strana cítí, že nemá většinu, že ztratila tu většinu, kterou pracně budovala na začátku volebního období, takže v tuto chvíli tvrdí, že nejlepší je ten den, kdy sněmovna vůbec nezasedá, kdy žádné zákony nepřijímá. Naopak sociální demokracie si patrně všimla, že může velmi šikovně zatáhnout tu Poslaneckou sněmovnu a její jednání do volební kampaně, prokombinovat to s billboardy a s dalšími sděleními té volební kampaně, takže nemyslím si, že by tady na tomto mohla padnout nějaká dohoda těch politických stran. Umím si představit, že se dohodnou na tom, že ty řádné schůze Poslanecké sněmovny budou skutečně věnovány těm bodům, se kterými přijde Fischerova vláda, kterým stanoví prioritu a jejichž prioritu podpoří, potvrdí obě dvě ty velké politické strany. Ale nemyslím si, že by se podařilo zabránit svolávání těch mimořádných schůzí Poslanecké sněmovny a skoro si myslím, že tam si ještě vlastně toho obstrukčního jednání užijeme. Je to vždycky otázka vkusu, já si myslím jedno, dvoudenní, třídenní obstrukce můžou být skutečně často velmi užitečné, v okamžiku, kdy se z toho stává princip nebo pravidlo, tak v tom okamžiku už bych se možná bál toho, že by se ta situace mohla třeba protáhnout i do období po volbách, že by si to politické strany prostě zadělaly na takové nepřátelství, že by obstruovaly, jak by to vlastně bylo jenom možné z jednacího řádu i v tom povolebním období. Ale myslím si, že tak daleko ještě nejsme. Koneckonců i ty diskuse, které probíhaly v rámci těch obstrukčních dní v Poslanecké sněmovně, nebyly vždycky úplně hloupé. Když se jednalo o vládní protikorupčním balíčku, tak se sice obstruovalo hodinovými projevy, ale člověk v nich mohl poznat, jak se politické strany k boji s korupcí nebo klientelismem staví. A podobně jsme vlastně mohli sledovat vlastně i některé další zajímavé debaty v té Poslanecké sněmovně, které sice nevyústily v hlasování, ale alespoň nám nechaly nahlédnout do útrob těch politických stran a pohlédnout na způsob jejich uvažování.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono by to mohlo být i trochu symbolické, že obstrukcemi volební období začalo, protože dlouho se nedařilo s obstrukčních důvodů zvolit nové vedení sněmovny a tím ji uvést v život. A že i obstrukcemi to období končí.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Samozřejmě může se to takto brát. Já bych řekla, že tam je ještě jeden rozměr u toho, že, řekněme, ODS by už příliš moc ve sněmovně nechtěla zasedat. A souvisí to právě s tím, jak sociální demokracie dokáže to chování v parlamentu nebo jednání v parlamentu dostat jako součást té předvolební kampaně. ODS má prostě smůlu, nemá svého předsedu ve sněmovně. To je věc, která je prostě při tom, jak jsou personifikovány ty volby a jak jsou vnímány jako střet vlastně dvou předsedů, tak v tomto momentě samozřejmě ODS má velký zájem, ať už prostě ta sněmovna tam příliš není, protože jako každý přenos, každé jednání tohoto typu zviditelňuje tedy pana Paroubka a zase zatemňuje tedy předsedu této strany. Takže v této situaci se opravdu ukazuje, že to rozhodnutí pana Topolánka bylo opravdu velmi specifické. Nevím, jaký výraz použít na to.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To jsem chtěl zmínit, že ta situace je o to specifičtější, protože se občas stalo, že předseda politické strany nebyl ve sněmovně, že byl například senátor nebo něco takového. Ale v tomto případě Mirek Topolánek ve sněmovně byl, ale sám se vzdal a ze sněmovny se stáhl.
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, jistě. A ono je to o to pikantnější, když vidíte, že třeba podle jednacího řádu existuje povinnost předsedy nebo místopředsedy vlády se trvale účastnit jednání schůzí sněmovny, s čímž mají evidentně problémy v okamžiku, kdy se schůze natahují, protahují, nic efektivního se tam neprojednává a členové vlády jsou vázáni tedy na svojí židli v Poslanecké sněmovně a nemůžou se věnovat pořádně své exekutivní práci. Zatímco předseda politické strany, od kterého by se předpokládalo, že bude jako první účastníkem té parlamentní diskuse, tak ten se vlastně z toho vylže. Takže to je možná věc, která tak trochu jakoby ukazuje tu absurditu té současné české politické situace a možná to bude taky vlastně jedna z těch věcí, které ovlivní volební výsledek Občanské demokratické strany. Ale já když jsem tady nakousl ještě tu věc té účasti toho předsedy vlády nebo místopředsedy vlády na jednáních, tak bych chtěl jenom poukázat na to, že se ukazuje, jak krátkozrace se kdysi připravoval jednací řád Poslanecké sněmovny v době, kdy ještě poslanci ODS a sociální demokracie víceméně táhli za jeden provaz a vymezovali se tak maximálně vůči vládě, tak se tam nakladlo několik podmínek na vládu, které musí vláda splňovat, aniž by tady byly nějaké adekvátní protipodmínky pro představitele do Poslanecké sněmovny. Stejně tak nápad, aby se v Poslanecké sněmovně hlasovalo ve třetích čteních jenom ve středu nebo v pátek, což pochopitelně bylo pro poslance pohodlné, protože potom ty úterky nebo čtvrtky mohly být plonkovými dny a ta účast velmi kolísala na jednání sněmovny. Tak se ukazuje, že v současnosti to může být problém, protože když poslanecká většina chce se domáhat hlasování, tak se ukazuje, že se to vlastně v těch vymezených dnech jako je středa a pátek nestíhá. Zkrátka i ten jednací řád Poslanecké sněmovny evidentně byl nastaven na situaci, kdy ty politické strany dokážou spolu komunikovat a maximálně se vyvažuje mezi tou exekutivou a mezi tou parlamentní mocí. A ta současná situace podle mě je prostě zatěžkávací zkouškou vlastně. Jak pro všechny účastníky tady tohoto procesu, tak vlastně i pro ty normy, podle kterých se jednání parlamentu řídí.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono to už zde padlo. Už jsme si pomalu zvykli na to, že před volbami se ve sněmovně odehrává určitým způsobem předvolební kampaň. Mohli jsme být svědky toho i v roce 2006, kdy byla přijata celá řada návrhů, na kterých se podíleli poslanci napříč politickým spektrem a které velmi pak zatížily výdaje státního rozpočtu. Nebylo by v této situaci lepší, kdyby skutečně ta sněmovna určitou dobu před volbami nezasedala a kdyby zde byl takový oddychový čas? Dalo by se to vůbec nějak upravit?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Ono když se na to podíváme z tohoto hlediska, tak vlastně pak můžeme dojít k závěru, že by bylo vlastně vůbec lepší, kdyby Poslanecká sněmovna nezasedala. To se občas také objevuje a musím se přiznat, že když byl v devadesátým druhým vezmeme exotickou zemi v Peru vlastně jakoby převrat tedy prezidenta Pokimuriho, který rozpustil tedy tu sněmovnu po tom konfliktu. A protože předtím byla celou dobu jako ataky na tu sněmovnu v tom smyslu poslanci nic nedělají, nikam nechodí, přijímají špatné zákony, že jo. Jsou zkorumpovaný a tak dále. Tak bylo kouzelný, že dostal spoustu podpůrných dopisů, ale všichni okamžitě chtěli, jestli by jim neposkytl ty peníze, které ušetřil teďko za chod teda Poslanecké sněmovny. Ale tady by byl ten problém. On je rozpustil a tudíž oni ztratili nárok na platy. Kdežto tady jako dopad, který bude, že by říkali, tak tady jsou poslanci, ale, prosím vás, aby neudělali nějakej problém, tak my jim řekneme, ať raději nezasedají? Ale budeme jim dávat peníze za to, že teda nepřijdou do sněmovny? Já mám pocit, že se dostáváme najednou do naprosto absurdní logiky uvažování, přece takhle ta demokracie nefunguje. Tam můžeme vidět obstrukce, je to politická hra, je to politická soutěž. Ale přece jenom mít strach z toho, si říkat, ježíš marjá, jestli tam budou ještě měsíc, jaký šílenosti ty poslanci schválí? Já mám pocit, že to je dosti divné a není to dobrá, teda není to asi dobrá známka o naší politické situaci.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Takže spíše zvažovat, koho zvolit než zvažovat, jak pak zabránit ...
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Zabránit jim, aby náhodou něco udělali.
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, jistě. Kromě toho v Poslanecké sněmovně leží celá řada norem, které jsou vlastně součástí transponování zásad a legislativy Evropské unie do českého právního řádu. Prostě na to se nelze jen tak vybodnout. Leží tam na stole celá řada mezivládních, mezistátních smluv, kterými se poslanci nezabývají právě proto, protože je to nezajímavé. Není to atraktivní pro ten politický souboj, voliči to moc nesledují. Ale jsou to přesto velmi důležité věci, kterými by se ta Poslanecká sněmovna zabývat měla. Takže to já bych spíš se přimlouval za to, aby sněmovna jednala, ale aby se začala věnovat skutečně těm věcem, které jsou jaksi nezbytné pro chod toho státu a ne jenom pro chod těch samotných politických stran.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- A jak to zajistit? Jak donutit politiky a poslance, aby se takto chovali? Protože se to opakuje.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Já si myslím, že to je zase jenom otázka opět voličů. Přestože vím, že každý řekne, já prostě to nemohu ovlivnit a já bych si určitě zasloužil lepší politiky. Ale prostě ti lidé než půjdou k volbám, tak by se skutečně měli rozmyslet, podívat se na to, co se dělo v tý sněmovně, kdo jakým způsobem vystupoval, kdo dával jakési návrhy racionálnější. Ono se to postupně, řekněme, i k těm politikům potom dostane. Třeba i přes průzkumy veřejného mínění, které potom když budou třeba lidé zvažovat, odpovídat, proč volili takto a ne jinak, tak skutečně by to nemělo být ani na základě slibů, ale i na základě toho, jak kdo vlastně jedná, chová se, jakým způsobem, řekněme, přistupuje k těm otázkám i třeba s jistou mírou racionality a zodpovědnosti.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych se měl zaměřit na blížící se sněmovní volby, tak v této souvislosti se hodně mluví o tom, co se děje v sociální demokracii, co se děje v ODS, zda případně ty strany budou po volbách nějak spolupracovat, s kým vytvoří koalici a tak dále. Daleko méně se hovoří o těch stranách ostatních. A také o těch stranách takzvaně malých, které balancují na hraně toho, zda do sněmovny vůbec proniknou nebo nikoli. Nemůže se stát, že nakonec ty volby ani nebudou o těch velkých stranách, ale právě o těch malých? Že ty mohou výrazně změnit to rozložení sil a tu mapu české politické scény po volbách? Ať už tím, že se do té sněmovny dostanou případně, anebo také tím, že se tam sice nedostanou, ale že odeberou celou spoustu hlasů.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Je to zajímavé, protože ty poslední volby vlastně byly především o velkých stranách. A byly o tom, že vlastně ty voliči se rozhodovali a říkali si, tyto strany budou rozhodovat a prostě já nebudu volit malé strany, který můžou být sice koaličními partnery, ale já chci, aby tahle strana získala většinu, protože ta bude potom sestavovat vládu a bude tou určující. Takže to bylo hodně o těch velkých stranách. Je otázka, jestli budou stejné, nebo stejnou podobu budou mít ty letošní volby. Tady mám pocit, že možná lidé se snaží hledat jakousi alternativu a možná, že to je především z toho důvodu, že pochopili, že tadyhle to vedlo k jakémusi zablokování a že oni najednou budou chtít tedy hledat nějakou alternativu nějakých různých drobnějších stran, které by mohly nakonec třeba odblokovat, nějakým spojenectvím odblokovávat tuhletu situaci. Nevím, jako hrozně těžko se dá odhadnout, ono bude to souviset i s mírou, jak teda voliči budou otráveni z chování těch hlavních politických stran. S mírou a s ochotou voličů jít k volbám. Protože prostě ty nové strany nebo malé strany, ty balancující strany budou volit voliči, kteří nejsou rozhodnutí, kteří nejsou, řekněme, typickými přívrženci jedné nebo druhé strany. Takže těžko se dá v týhletý chvíli to říci, ale nevylučuju tu možnost, že by mohla být opět vlastně nějaká malá strana, která zatím nebyla ani tedy na té politické scéně, že by se mohla dostat do parlamentu a překročit pětiprocentní hranici.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Vliv malých stran na českou politiku podle Lukáše Jelínka?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, ono u nás se ozývá dlouhá léta volání po silné vládě, a dlouhou dobu to bylo spojováno právě s podporou těch velkých stran. Se předpokládalo tak logicky, že když dostanou opravdu hodně hlasů občanští nebo sociální demokraté, tak že to je cesta k silné vládě. Viděli jsme tady v tomto volebním období, že tady toto neplatí. Že ta chemie je mnohem komplikovanější v tom politickém systému. Ale za takové situace já si umím představit, že bychom se mohli třeba i dočkat silnější vlády než jaké jsme zde měli v těch předchozích volebních obdobích. A to i přesto, a nebo možná právě proto, že by se do Poslanecké sněmovny mohly probojovat některé z menších politických stran. Že by tady zkrátka byla větší nabídka pro ty silné hráče. Že by sice byli nuceni sestavovat, dejme tomu, tříčlenné koalice, ale že by to mohly být koalice, které by získaly více než 101 nebo 102 mandáty. A z tohoto hlediska na mě nepůsobí nijak nebezpečně nebo odstrašujícně to, že vlastně je tady celá řada přinejmenším 3, 4 menší politické strany, které atakují tu pětiprocentní hranici. Pochopitelně druhý problém nastane, a vy jste ho už naznačil, pokud tady budeme mít 4, 5 stran, které získají 4,8 procenta, uberou ty klíčové hlasy těm velkým politickým stranám, které budou oslabeny, ale zároveň se nebudou moci spoléhat vlastně na nic jiného než na vyjednávání sami mezi sebou nebo vyjednávání s Komunistickou stranou Čech a Moravy. A můžeme se opět dostat do jakéhosi patu, do jakéhosi klinše. Ale skoro mám dojem, že pokud bychom věřili alespoň částečně těm současným průzkumům veřejného mínění, že by to rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně nemuselo být zdaleka tak bezvýchodné.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Jednou z těch malých stran, které se budou ucházet o přízeň voličů, je také Strana práv občanů a za ni v Ústeckém kraji bude kandidovat jako lídr Miloš Zeman. Znamená to, že se tím definitivně vrací do aktivní politiky, byť on se jí snažil neustále ovlivňovat, i když tvrdil, že je důchodce na Vysočině. Jaké motivace má Miloš Zeman k tomuto kroku? Někdo může hovořit o tom, že se skutečně snaží znovu nějak prosadit nebo že si připravuje půdu pro případné prezidentské volby, někdo zase může tvrdit, že to je součást pomsty Jiřímu Paroubkovi, že mu chce zkomplikovat život. Případně ubrat voliče.
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Já samozřejmě nemohu vědět o motivacích pana Zemana. Nevidím do něj. Je pravda, že to jeho chování důchodce objímajícího stromy bylo vždycky takové hodně, hodně zvláštní, protože od těch stromů dával poselství a nejenom dával poselství, ale myslím si, že i výrazně ovlivňoval vývoj té politické strany a do značné míry i vývoj o postavení jednotlivých vůdců a zeslaboval vlastně pozice sociální demokracie. Takže myslím si, že tato strana pravděpodobně ten její potenciál by měl být nebo ten její cíl by měl být zeslabit sociální demokracii. Jestli se dostane do parlamentu nebo ne, nevím, nedokáži odhadnout. Tam bude záležet hodně na volební kampani samozřejmě a na té míře zviditelnění a také na tom samozřejmě, jestli, s jakým programem a jestli pro voliče bude ten návrat do minulosti jakoby žádoucí. Tam samozřejmě ten současný stav je hodně tristní, ale ten současný stav z čehosi vznikl. A měl teda jakési své zakotvení a jakési své kořeny. A je otázka, jestli se chceme vracet k těm kořenům. Uvědomme si, že třeba v roce 99, kdy vznikla iniciativa studentská Děkujeme, odejděte!, tak se to vlastně týkalo těch, pana Zemana a pana Klause už teda před těmi více jak 10 lety. Nevím, jestli prostě ten volič by nyní chtěl říci, děkujeme, vraťte se, přijďte zpátky do velmi aktivní politiky. Uvidíme. Tam bude hodně záležet samozřejmě na volební kampani, ale já bych v této chvíli teda velkou perspektivu tomu nedávala.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Sociální demokraté tvrdí, že to je jenom epizoda, že není třeba se tím nějak příliš vážně zabývat a už vůbec ne se bát Miloše Zemana. Přesto na to reagovali nejrůznějšími inzeráty, které mají trošku znevážit ten Zemanův návrat do politiky.
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, protože pochopitelně sociální demokracii jde o každý hlas, který může eventuálně Strana práv občanů odebrat. Takže podle toho možná také naladí svoji předvolební taktiku v tom Ústeckém kraji, kde se Miloš Zeman střetne s Jiřím Paroubkem. Ale já se domnívám, že při vším respektu k talentu a schopnostem Miloše Zemana nestačí jenom jakási politická minulost a schopnost zaujmout ve svých veřejných vystoupeních. Já si myslím, že politik potřebuje už v současnosti v tom českém politickém prostoru mít za sebou i nějakou stabilní značku. A Miloš Zeman takovou značku za sebou nemá. Nedávno ještě nachystal program pro stranu Jany Wolfové, Stranu důstojného života, nyní si vytvořil vlastní Stranu práv občanů. Mezitím na Vysočině se u něj střídali politici ze sociální demokracie, z ODS, z KDU-ČSL, z celého politického spektra. Miloš Zeman se snaží navrátit do české politiky zleva, zprava, kudy to jenom jde. Ale podle mě v tuto chvíli se nedá spoléhat na to, že by on na svoji vlastní osobu, natož pak na osoby svých ministrů z vlády z roku 1998, dokázal získat tolik hlasů, aby to dokázalo s českým politickým spektrem zamávat. Může to tak maximálně skutečně odebrat nějaký ten cenný hlas pro sociální demokracii. A v tomto kontextu té určité nervozitě, která je někdy v sociální demokracii patrná, rozumím.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych měl navázat na slova Lukáše Jelínka, tak zde můžeme už dlouhou dobu sledovat takový zajímavý fenomén. Týká se nejenom Miloše Zemana, ale také Václava Klause, že oni, byť už formálně nejsou nijak spjati se stranami, které, ať už zakládali nebo pomohli jim výrazně se prosadit v české politice, tak přece jenom pořád se snaží dění uvnitř těch stran nějak ovlivňovat, že někdy to působí tak, že by byli rádi, kdyby to současné vedení dopadlo špatně, kdyby odešlo, kdyby tam došlo k nějakým změnám. Proč jsou tyto choutky vlastně u těch dvou politiků neustále, i když od jejich působení v čele těch stran už uplynulo relativně dost let a ty politické strany se snaží nějak emancipovat a už nebýt jako děti těchto zakladatelů nebo těch, kteří je povznesli někde z popela?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- Tak, zase, to je možná otázka pro psychologa, který by rozuměl, já to nemyslím nijak negativně, který by prostě porozuměl motivacím těch určitých jednání. To je velmi obtížné takto říct. Ono krize nástupnictví nebo politologická literatura se také dosti věnuje tomu, vlastně jakým způsobem zajistit nástupnictví a čím vlastně silnější a výraznější osobnost je, nemluvíme o tom, pokud jde o zakladatelskou a svým způsobem i Miloš Zeman byl zakladatelský v tý orientaci, základní orientaci sociální demokracie jako straně, která se vymezila jako opoziční strana. Tak prostě ty zakladatelské osobnosti to vždycky ještě mnohem, mnohem asi složitější, asi se obtížně odchází. A obtížně se sleduje, že to vlastně jde jiným směrem, přičemž v obou případech u obou stran vlastně ten princip těch vůdců byl potom výrazně, vlastně lidé výrazně slabší lidé, kteří, řekněme, nebyli schopný mít takové určité charisma nebo vliv bezprostřední. Prostě nebyly to tak výrazné osobnosti, jací byli ti zakladatelé. A tím pádem i ta situace byla potom mnohem komplikovanější.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si Lukáš Jelínek, že by Václav Klaus nebo Miloš Zeman mohli nějak výrazně ovlivnit volební úspěch nebo volební výsledek ČSSD nebo ODS?
Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie -------------------- No, nepředpokládám, že by se to stalo tady v těchto volbách. Já pořád ještě si všímám té tendence Václava Klause vrátit se zpátky do stranické politiky. Kdyby se k tomu jednou odhodlal, tak by to patrně udělal chytřeji než Miloš Zeman a snažil by se vrátit do Občanské demokratické strany, zvlášť v situaci, pokud ta by byla v tom okamžiku na kolenou. Ale nemyslím si, že by jakýmkoliv způsobem, ať už se budou navzájem scházet, ať už bude prezident přijímat na Pražském hradě kohokoliv, nepředpokládám, že by to nějak zásadně ovlivnilo volební výsledek. Tam skutečně jediná věc, která může do toho vstoupit, je těch několik hlasů, především v tom Ústeckém kraji, které může sociální demokracie ztratit. Ale ty zase může vykompenzovat nějakým jiným způsobem někde jinde. Takže nepředpokládal bych, že by tady tyto dvě osobnosti nějak zásadně ovlivnily podobu české politiky v nejbližší době.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Co podle Vladimíry Dvořákové tedy zásadně může ovlivnit podobu české politiky a výsledek voleb v nejbližší době?
Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze -------------------- To kdybych věděla, tak jako myslím si, že by mě platily politické strany jako asi silnými penězi. Dá se jen velmi těžko odhadnout, protože my nevíme zatím základní strategii volebních kampaní. Protože to si každá strana samozřejmě hájí. A někde to tají a prostě nedává to příliš veřejnosti. Navíc ta jednotlivá taktika jedné politické strany naráží na protiakci vlastně té strany druhé. Tady to jasně vypadá, že bude hodně negativní kampaň. Objevují se, což je zajímavý, jakoby falešné marketingové kampaně, to znamená se jakoby dělá pseudokampaň, která na první pohled vypadá, že je dané strany, ale vlastně má za cíl tu určitou stranu poškodit. Ono je to s těmahle kampaněma je to podivný, protože ono někdy se to může vymknout z rukou a vlastně může to tím, jak člověk nevnímá ty věci, nebo věci vnímá pouze povrchně, tak vlastně můžou tím vlastně i svým způsobem přispět té straně, kterou chtějí zničit. Protože ne každý volič sleduje prostě každý billboard, jestli je v tom skrytý nějaký vtip nebo není, to mu nemusí vůbec dojít. Takže to je jedna věc. Ta podoba volební kampaně bude hodně důležitá a my v této chvíli nemůžeme odhadnout, co bude. Další věci, které jsou samozřejmě, jsou možné skandály. Ta skandalizace před volbami je u nás poměrně běžná. Dá se očekávat, že ta skandalizace půjde až do nejvyšších špiček. I to je věc, na kterou jsou voliči samozřejmě velmi citliví. A mohou se objevit skandály, které budou nejenom v souvislosti, řekněme, proti, jednotlivé strany, které jsou proti sobě, ale i uvnitř stran. My si musíme uvědomit, že i když je to absurdní, tak že u některých stran, nebo ve stranách se často objevuje i tendence prohrát ty volby. Že oni si prostě přejí, aby se volby prohrály, což nám přijde trošku neuvěřitelné. Protože v momentě, kdy se prohrají volby, tak se otevře prostor, aby se teda ta strana zbavila vůdce a mohou mít i určité skupiny velký zájem na tom, aby vlastně ta strana v těch volbách dopadla špatně. Takže i tohleto je, ta frakční činnost uvnitř strany může vlastně nakonec ovlivnit ty výsledky. A pak jsou tu, jak jste říkal, ty malí hráči. A to je osobně nepovažuji teda tu Zemanovu stranu za nějakou velkou hrozbu, ale vidím tam možnost, nevím, třeba Věci veřejné, které by mohly překročit pětiprocentní hranici. Vidíme tam ten problém TOP 09, které je zase, mně se těžko říká nová strana tedy, takže je to prostě, staří lidé, nové nálepky, která vlastně mám pocit, že tam bude klíčový, komu bude vlastně odebírat hlasy. Částečně může odebírat hlasy KDU-ČSL, která jako taková obecně má veliké problémy, ale částečně bude odebírat hlasy ODS. A zatímco ODS to chtěla představit, jako že to je pro ni přirozený partner na koalici, tak jako voličům začne docházet, že vlastně, když se teda to, že ty hlasy se vlastně rozdělí. Že to není něco navíc, že tam není synergický efekt, ale prostě TOP 09 vezme část hlasů, který by jinak byly ODS. A tudíž ta strana nebude pravděpodobně, nezíská se tím nic pro vytváření koalice. Takže to bude řada otázek, které budou vyvstávat, bude záležet kdo proti komu nakonec bude kandidovat. To Ústí bude mu věnována velká pozornost, ale přitom nemyslím si, že by zrovna Ústí bylo to, co bude rozhodovat celostátní volby.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze a politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.