V ČR existují v současné době 2 horké internetové linky
Děti u počítače (ilustr. foto)Foto: Corbis
Tentokrát se budeme zabývat bezpečím dětí na Internetu. I proto, že dnešní děti tráví na Internetu díky jeho rozšířenosti a dostupnosti mnohem více času než tomu bylo dříve.
Komunikací s cizími lidmi a možností dostat se k informacím pro ně zábavným jsou vystaveny tudíž značnému nebezpečí. V České republice existují v současné době 2 linky, na které můžete zavolat a oznámit, narazíte-li na Internetu na závadný obsah. Závadný zejména vůči dětem. Co se tou závadností vůbec myslí? Jak vlastně funguje spolupráce mezi provozovateli těchto projektů a Policií České republiky? Jsou české děti dostatečně poučené, pokud jde o práci s Internetem a informace, úskalí, na něž tam mohou narazit? Mohou pomoci například přednášky? Je o ně vůbec zájem? Tak to je nástin dotazů, na které dnes budu hledat odpověď se svými hosty. Ještě jednou vám přeji nerušený poslech. V minulých dnech rozproudilo diskusi kolem bezpečného Internetu pro děti spuštění nového projektu, jehož součástí je druhá horká internetová linka, na níž mohou občané zasílat svá oznámení. Narazí-li na Internetu na něco, co může být se svým obsahem nebezpečné pro děti. Nadace Naše dítě takovou internetovou linku provozuje již od ledna 2007. Jde o takzvanou Internet hotline. Ta ve spolupráci s veřejností, Policií České republiky a provozovateli internetových služeb čelí šíření dětské pornografie a šíření dalšího nelegálního obsahu Internetem. Ve studiu vítám ředitelku nadace Naše dítě Zuzanu Baudyšovou. Dobrý večer.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Dobrý večer.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste nemocná, přesto jste přišla, tak já doufám, že to vydržíte těch zbývajících ...
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Já se budu snažit, abych netrápila posluchače skřípavým hláskem.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- ... 48 minut. Oni jsou zvyklí i od redaktorů Českého rozhlasu 6, tak to snad přežijí. Vítám také Pavla Vichteru, koordinátora projektu, o němž dnes budeme hovořit a které právě spustilo tu druhou internetovou linku. Jde o projekt Národního centra bezpečnějšího Internetu. Dobrý večer i vám.
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Dobrý večer.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy jste dorazil z tiskové konference, kde jste představovali další projekt, my se k němu dostaneme. Pozvání do studia přijala také Hana Petráková, vedoucí Linky bezpečí. Právě Linka bezpečí je partnerem projektu, o kterém budeme hovořit, zkráceně Červené tlačítko, to možná zaregistrovali posluchači Českého rozhlasu 6 v předchozích dnech. I vám dobrý večer.
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Dobrý večer.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já ještě prozradím, že v průběhu pořadu budou na telefonu Pavla Doležalová, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. A také šéf odboru informační kriminality Policie České republiky Karel Kuchařík. Teď jste tu ovšem vy tři a dotaz na vás. Čím je tedy podle vás právě Internet dětem a mladistvým tak nebezpečný? Nabízí se samozřejmě ta anonymita a zejména s rozšířeností komunikačních sítí, sociálních sítí možností toho, že vlastně kdokoliv může cokoliv umístit na ty webové stránky a opět kdokoliv téměř se k nim může dostat, tak to je zřejmě to největší riziko. Kdo z vás začne? Zuzana Baudyšová.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Tak, já bych nejdřív řekla, že Internet je úžasná věc. A pokud je správně využíván, tak pro děti může znamenat velké obohacení a velké možnosti při vzdělávání, při získávání informací. Ale bohužel víme, že děti tráví u Internetu stále víc času a bohužel vzhledem k tomu, že děti jsou důvěřivé, tak často netuší, například při chatování předpokládají, že na druhé straně Internetu je vrstevník a opak je pravdou. Na druhé straně může být člověk, který má nekalé úmysly s dítětem. Čili to je jeden z příkladů. Dalším by se jako nadace Naše dítě nebo internetová horká linka, říkejme první v pořadí, druhá v pořadí je tady pana inženýra Vichtery, se snažíme hlavně dělat všechno pro to, aby byla minimalizovaná dětská pornografie, která se právě stále víc šíří prostřednictvím Internetu. A pokud si uvědomíme, že za dětskou pornografií je téměř vždy dětská prostituce, tak se domnívám, že není třeba už více vydávat další argumenty, že každý rozumí, že dětská prostituce a tudíž i dětská pornografie je velmi špatně.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pavel Vichtera, koordinátor Národního centra bezpečnějšího Internetu má teď slovo. Samozřejmě, já ještě abych rozšířila trošku dál ten Internet a ten dotaz, tak by mě zajímalo, zda se nějakým způsobem mění v souvislosti s tou rozšířeností Internetu, který když začínal, tak ta situace byla trošku jiná, ten počítač nebyl v každé druhé domácnosti. Děti neměly tolik času trávit na něm svůj čas, nebo téměř v každé druhé škole, možná v každé škole. Takže ta situace se mění i v souvislosti s přístupem dětí na Internet a v souvislosti s nástupem nových komunitních serverů, s těmi možnostmi. Takže jak vy vnímáte právě ty rizika Internetu a také připravenost dětí, poučenost na to, jak s Internetem pracovat?
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Tak, já musím souhlasit s tím, co tady řekla paní ředitelka. A já bych to snad jenom doplnil, že já největším nebezpečím pro ty děti vidím nevědomost jejich rodičů. Že skutečně rodiče v podstatě netuší, co děti na Internetu mohou dělat, jak mohou komunikovat. A to bych viděl jako nejzávažnější problém, o kterém se málo mluví a my 3, jak tady sedíme, to nezvládneme v žádném případě. To je za prvé. Za druhé, to co sleduji já v mojí rodině, protože ji mám početnou a ty děti mám dospívající, tak já vidím, a i z těch výzkumů, které děláme ať my, nebo paní ředitelka Baudyšová, vyplývá, že ty rodiny spolu málo hovoří. To znamená, že děti nám sedí u Internetu. My jsme na dnešní tiskové konferenci komunikovali 3 čísla, která jsou z Unie francouzských rodičů, ale které odpovídají jednoznačně i té situaci, která je u nás. A ta říká, že děti s rodiči komunikují 450 hodin ročně, 650 hodin ročně komunikují s učiteli ve škole ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A 1500 hodin tráví v roce na Internetu.
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- A 1500 hodin stráví na Internetu.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- To je děsivé.
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Čili to jsou podle mě jakoby čísla, která ukazují, že se něco v naší společnosti děje. A že naše děti ustanoví novou generaci, která se už asi pravděpodobně sociálně a duchovně bude chovat trošku jinak. Tady se hovoří i o krizi ducha v našem národě. A já bych řekl, že i ten Internet s tím trošku souvisí. I když já teda bych řekl, že Internet je skutečně fantastická věc.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Určitě se všichni shodneme na pozitivech Internetu, na to, jak se dá úžasně využít pro zviditelnění práce, pro nalezení některých informací a tak dále. Ale dnes se opravdu bavíme jenom o té výseči, která může být nebezpečná. Může být nebezpečná zejména dětem, a proto souvisí s těmi projekty a s těmi internetovými linkami, o nichž budeme hovořit právě v těch následujících minutách. Já bych dala ráda slovo Haně Petrákové, vedoucí Linky bezpečí, nejenom proto, že Linka bezpečí je partnerem toho projektu Národního centra pro bezpečnější Internet, ale zejména proto, že vy na Lince bezpečí máte šanci hovořit s dětmi, hovořit o jejich problémech, umožňujete kromě jiného, kromě těch telefonních linek také to, aby se děti poradily prostřednictvím Internetu, aby vám psaly prostřednictvím Internetu. Jeden z důvodů je ta anonymita, to že to je možná pro ně schůdnější cesta. Z těch dotazů dětí, dá se vůbec usuzovat, co jim dnes Internet nahrazuje? Pakliže se nebavíme o té jeho informační části, ale opravdu spíše o té komunikační. Jestli je to výplň času, jestli děti dnes nežijí spíše virtuálním světem a nehledají, životem a nehledají přátele na Internetu? Mě osobně velmi překvapuje, jak i mí vrstevníci nebo třeba lidi, kteří jsou jenom o 12 let mladší, jak mohou trávit i večery, kdy přijdou z práce, na sociálních sítích jako je Facebook. Což mě by v životě nenapadlo, protože jsem ráda, že mám trochu volna. Já tam jsem třeba přes den někdy v práci, ale prostě jako to jdu radši a setkám se s těmi lidmi přímo.
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Jo, já souhlasím, já taky nemám vůbec potřebu doma pouštět počítač, pokud to není nezbytně nutné nebo pokud nepotřebuji dodělat ještě nějakou práci. Ale pokud bych se vrátila k té otázce, která se vztahovala k těm dětem. Tak, jak mám tu zkušenost z Linky bezpečí, a myslím si, že opravdu hledají děti především kontakty. Ale že prostě komunikují s vrstevníky nebo ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Navíc ve 12 třeba nemohou jít večer ven.
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Ano, přesně tak.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V devět, ale jsou samy doma některé.
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Dále mají možnost prostě být v kontaktu buď s opravdu reálnými známými, nebo s těmi virtuálními známými, které si prostě na tom Internetu najdou. Tak jak říká vlastně pan Vichtera o tom, že dítě s rodiči nemluví a že častá potíž je v tom, že právě ty znalosti o Internetu nemají ty rodiče. Další potíž je v tom, že děti prostě ten počítač mají u sebe v tom svým dětským pokojíčku, jsou tam zavřené, mají klid, mají na to klid, rodiče mají naopak klid od těch dětí. A samozřejmě tam je obrovský prostor pro to pohybovat se na stránkách, které nejsou prověřené, které můžou prostě přinášet opravdu různá rizika, různá nebezpečí. Ale pro ty děti jsou samozřejmě zajímavé, lákavé a ty nebezpečí nemusí v tu chvíli ani odhadovat.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Chápu, že pro vás všechny 3 je samozřejmě obtížné, co je závadnější. Jestli to je někdo v 9 letech narazí na pornografické stránky, nebo prostřednictvím kyberšikany se může stát tou obětí a to jeho ponížení se ještě násobí. Nebo další model, že může skutečně narazit třeba na brutální záběry fyzického násilí, vražd. Anebo teda opravdu to, že může čelit tomu virtuálnímu setkání, virtuálnímu se seznámení. Tam si někdo klidně může dát fotografii dvanáctiletého člověka a může to být úplně s přehledem padesátiletý psychopat v tom úplně nejhorším měřítku.
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Bohužel ano. Tak.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Jakou vy máte šanci prostřednictvím těch vašich projektů, ať už nadace Naše dítě nebo vašeho Centra pro bezpečnější Internet, ovlivňovat i v rámci prevence právě tu poučenost dětí, mladých lidí, možná i jejich rodičů?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Tak, my mimo to, že provozujeme internetovou horkou linku, na kterou každý, který se vlastně při práci s Internetem dostane na dětskou pornografii nebo i extrémismus, zoofilii, rasismus, tak nám může přeposlat vlastně ten link a my zrovna tak jako druhá horká linka spolupracujeme s policií, který každých 48 hodin přeposíláme ta oznámení, které považujeme za riskantní, riziková. To znamená až po prověření člověkem, který je kvalifikován na to, aby rozlišil, co se má či nemá policii poslat. Čili to je jedna věc. Další část naší práce je osvěta. Protože víme, že nejlepší cestou je poučené dítě a poučený rodič, čili za prvé vydáváme osvětové materiály. Vydali jsme například desatero bezpečného používání Internetu, distribuovali jsme ho do všech škol v České republice, zrovna tak jako plakáty s přáním, aby učitelé vyvěsili tyto materiály v učebnách výpočetní techniky nebo v učebnách, kde se děti učí základy práce s Internetem. A chodíme do škol. Řekla bych, že ty návštěvy ve školách jsou velice, velice zajímavý, protože ten přímý kontakt, kdy skutečně vidíte, že děti nemají žádný zábrany a že zkrátka otevřeně hovoří a je to, bych řekla, obohacení jak pro děti, tak i pro nás. Protože vlastně na vlastní uši slyšíme, jak dítě Internet vnímá a jak je či není připraveno určitým rizikům. Čili ta práce není jenom v té části oznamovací a vlastně přijímací materiálů dětské pornografie, ale i v tom kontaktu s dětmi a v té části osvětové, kterou považujeme za velice důležitou.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pavel Vichtera.
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Tak, to poslání Národního centra bezpečnějšího Internetu má 3 základní části. Tak, jak říká tady paní ředitelka, je to osvětová práce v celé společnosti, ale především rodiče, učitelé a děti. Potom je to vlastně boj s internetovou kriminalitou a za třetí je to psychologická, sociální asistence rodičům a dětem, které se díky Internetu dostali do nesnází. A takže to je taková komplexní věc, která funguje už dneska napříč Evropskou unií. V každé zemi Evropské unie už dnes existuje za podpory Evropské komise existují národní centra bezpečnějšího Internetu a v každé evropské zemi už dnes fungují internetové horké linky, v několika zemích tak jako v České republice i ve větším počtu, ne jenom jedna.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Teď dotaz na Pavlu Doležalovou. Vy samozřejmě v rámci tohoto projektu, tak jak o něm hovořil Pavel Vichtera, máte na starosti především tu psychologickou část ...
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Ano, tu psycho-sociální podporu. Přesně tak.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tu psycho-sociální podporu. Ale obecně. Když se budeme bavit ještě chviličku o Lince bezpečí jako takové a samostatné. Tak pro vás musí být díky komunikaci problém dětí to velká studnice nejrůznějších podnětů, které pak můžete předávat právě organizacím, zejména neziskovým, ale třeba i příslušným resortům, jež mají na starosti právě témata dětí, problematiku dětí ve svém záběru. Tak ta data jsou, myslím, velmi cenná. Pojďme teď k té psychologické poradě, pomoci. Ale možná budete mít pro nás i nějakou zpětnou vazbu právě na základě komunikace s těmi dětmi. Co je pro ně z hlediska psychologického jakoby nejobtížnější? Nebo proč jsou právě ony tak zranitelné, pokud hovoříme právě o těch rizicích spojených s Internetem?
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Pravděpodobně proto, že jim prostě chybí ty životní zkušenosti, které chybí těm dospělým a kteří potom snáze samozřejmě umí odhadnout rizika, umí domyslet, co všechno může se stát. Což těm dětem prostě chybí. Není to tím, že snad by byly hloupější, ale prostě nemají ty zkušenosti, jsou víc důvěřivé a tu zkušenost nemají. Čeho se tak nejvíce bojí, to v čem právě spočívá asi hodně ta zranitelnost, je i to, jak vlastně přijme okolí případný problém, případnou starost, se kterou se na Internetu potkaly. Protože zase chybí jim ta zkušenost, jak si poradit s tím, když jsem se ocitl prostě v něčem nelehkém, dá se to řešit, co to všechno může znamenat. Takže potom oni jak prostě řeší to, co to může pro ně přinést, tak je zase blokuje v tom si o tu pomoc říci a můžou se dostat do daleko větších rizik než kdyby začaly třeba včas s tím něco dělat.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Některé děti nemohou právě z časového hlediska, nebo možná jiných rodinných problémů komunikovat to, co se jim právě přihodilo, na co narazily na tom Internetu se svými rodiči. Anebo některé by možná i mohly, ale je jim to nepříjemné. Je to, jste takovou variantou potom vy?
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Myslím si, že ano. A to je právě cílem, aby my jsme byli vlastně ta první, to první číslo nebo ten první kontakt, kam se to dítě prostě může obrátit ve chvíli, kdy má nějakou starost, kdy se obává toho, s čím se vlastně na Internetu potkalo a jak to má řešit. A právě ve spolupráci s námi může získat tu odvahu nebo i ty jiné kontakty, kam se může prostě obrátit a jak to řešit.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- My se k té psycho-sociální pomoci k oběma projektům ještě vrátíme. Teď bychom měli mít na telefonu ředitelku odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Pavlu Doležalovou. Dobrý večer.
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Dobrý večer.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Děkuju za váš čas. Všichni jsme si už vzali sluchátka, tak to možná byly ty zvuky, milí posluchači, které jste slyšeli z vašich přijímačů. První dotaz na vás. Jsou děti a mladí lidé vystaveni na Internetu nebezpečí? A jsou ta nebezpečí postupem doby minimalizována? To právě v souvislosti s existencí nejrůznějších projektů, na kterých participují i resorty prostřednictvím finanční pomoci?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Tak, rozhodně děti na Internetu jsou určitým způsobem ohrožené. My víme podle statistik z Eurostatu z února 2009, že vlastně děti používají Internet zhruba v 90 procentech. Jak ve školním prostředí, tak v domácím. Takže samozřejmě je to otázka pro školy i pro rodiče, jakým způsobem si vlastně budou se svými dětmi komunikovat, nebo jak si je ohlídají. Mezi takový hlavní jako rizika vlastně spočívá jakoby zveřejňování osobních údajů nebo zveřejňování telefonních čísel, fotografií nebo používání sociálních sítí na Facebooku a sdělování mnohých osobních údajů, které by nikde jinde neřekly, protože třeba mají problémy v komunikaci s rodiči nebo s vrstevníky nebo ve škole. Takže je to prostor, který je pro ně velmi anonymní a v tomhle možná jsou ty rizika právě tý anonymity poměrně vysoká. Tyhlety projekty, který se začínají teda objevovat i zrovna projekt bezpečný Internet je velice důležitý a významný. A vůbec komplexnost tohoto projektu považujeme my jako z ministerstva školství za velmi významný, protože se snaží přemostit vlastně nějaký komunikační bariéry mezi učitelema, pedagogama a dětma a snaží se vlastně nastavit takovou jakoby přívětivou tvář ke komunikaci právě tý mládeže od těch 12 do 17 let. Takže se takovýhle projekty jakoby snaží dostat do jejich světa a zpřístupnit jim informace, které je mohou ochránit před nějakým nebezpečím.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Ochotu teenagerů dávat na Internet svá osobní, své osobní údaje bohužel potvrzuje i studie Evropské unie, podle níž umísťuje právě 50 procent evropských teenagerů na Internet své osobní informace. Ty tam mohou zůstat už navždy díky tomu digitálnímu charakteru Internetu. Zobrazí se potom komukoli. Evropská komise uvítala v té souvislosti opatření k ochraně dětí, které užívají webové stránky sociálních sítí. Tu přijalo 20 společností, jež v loňském roce podepsaly zásady pro bezpečnější sociální sítě. Co společnosti fungující v České republice?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- No, tak tohle je spíše otázka na tyto společnosti. Například internetový portál Seznam.cz připravil film o pravidlech bezpečného seznamování, který je k dispozici na webových stránkách seznamte se bezpečně. Takže to považujeme za celkem dobrý jako krok v této problematice.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Myslela jsem ale, že ministerstvo školství, pod kterého právě ta oblast informatiky spadá, by mělo minimálně z hlediska nějaké koordinační činnosti iniciovat něco podobného. Proto se na vás ptám a nesměřuji ten dotaz na jednotlivé společnosti.
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Takhle. Ministerstvo školství podporuje teda jednotlivé projekty, podporuje v oblasti kurikulární reformy vlastně rozvoj komunikačních dovedností a kompetencí, takže se snažíme přes učitele vlastně především dostat tyto informace k dětem. A nějakým způsobem jakoby se snažíme o zvýšení prevence a dostupnejch informací tak, aby byly pro ty děti přínosné a aby se k nim dostaly co nejblíže.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- V současné době tedy ministerstvo školství neplánuje v dohledu nějakého půl roku, roku setkání s těmi společnostmi a koordinaci, aby to nebylo jenom na ochotě těch jednotlivých společností?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Zatím jsme o této problematice neuvažovali. Jako zatím není tak jako dáno, kdo by přesně měl koordinovat tuhletu celou oblast. My samozřejmě koordinujeme prevenci jako obecně, což víme, že tato oblast je jednou z částí prevence. Ale těch společností je opravdu velká řada a jako asi jsou, jsou to soukromé společnosti, takže je potřeba s nimi vejít postupně v nějaký kontakt.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tak možná nějaká nezisková organizace v tom pomůže a v budoucnosti zkoordinuje ty společnosti. Pojďme k té prevenci týkající se škol, o níž jste hovořila. Jsou podle vás české děti dostatečně poučené a věnují prevenci v této oblasti školy dostatek času?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- No, tak samozřejmě jsou školy, které věnují prevenci poměrně hodně času a i velmi efektivně. Ale jsou školy, které samozřejmě mají určitá slabá místa. My jsme vydali určité metodické pokyny v oblasti šikany, kyberšikany, teď vlastně děláme revizi metodického pokynu, k prevenci rizikového chování. Takže školy jsou informovány, vědí, co mají dělat, dostaly různé metodické podpůrné materiály, mají možnost kam, jako vědí, kam se obrátit. Takže podpora škol je velká, ale samozřejmě školy potřebují tu podporu ještě větší, třeba v oblasti i finanční i vlastně v oblasti, aby měli dostatek času pedagogové, kteří by se tomu mohli více věnovat.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Mohou pomoci v tomhle ohledu podle vás přednášky, pořádají se? A je to opět jenom na neziskových organizacích, které jednotlivé ministerstva podporují, třeba i finančně, čímž z minimálně určité části umožňují existenci těch přednášek, nebo jsou nějakým způsobem upřednostňovány i školy, které se, si dokáží samy podobné work shopy třeba zařídit?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Tak, já se domnívám, že přednášky jako hromadné přednášky třeba někde v nějakých velkých prostorách nejsou úplně nejvhodnější formou prevence. My teda preferujeme především individuální přístup pedagogů nebo interaktivní programy pro menší skupiny dětí, aby ty děti nebyly pasivní příjemci informací, ale aby vlastně se staly aktivními, vlastně aby byly aktivně zapojeni do nějaké interaktivní výuky a aby byly schopný prostě komunikovat prostě jiným způsobem. Takže my jako preferujeme tuhle oblast.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Ano a kolik takových, prosím, a kolik takových iniciativ, aktivit probíhá ročně tak v českých školách?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Takhle. Na všech školách ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Právě toho interaktivního charakteru.
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Ano. Na všech školách samozřejmě je školní metodik prevence, který by měl zajišťovat tyhlety záležitosti. A podporuje i ministerstvo školství. Samozřejmě neziskový sektor a musíme to brát tak, že se jedná o spektrum různých přístupů a různých organizací a samozřejmě důraz je kladen na školu. Takže není to jenom na škole, je to i na neziskových organizacích, i nebo na nějakých dalších subjektech, kteří vlastně prevenci provádějí systematicky, cíleně. A každá škola musí mít vypracovaný minimální preventivní program, takže tahleta oblast by se tam měla objevit. Tento program je i vlastně kontrolován Českou školní inspekcí, takže prostě všechny tyhlety ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- To já chápu, paní ředitelko, i tu komplexnost chápu, chtěla jsem jenom třeba nějaký pozitivní model, nějaký tip na někoho, kdo přichází s takovou dobrou nabídkou. Mohl by jí nabídnout dalším. Tak pokud nemůžeme hovořit v číslech, tak alespoň nějaký pozitivní příklad. Kde, která škola nebo který kraj k tomu přistupuje skutečně dobře?
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- No, ono se to opravdu nedá říct, který kraj. Ono se musí vytipovat jako možná, která škola. Jako nedá se říct úplně, já nechci nějakou školu zvýhodnit a zase na některou zapomenout. Ale jako my víme, že ty školy opravdu to dělají hodně dobře. A některý samozřejmě mají slabý místa. A já vím, že třeba například v Praze existuje Centrum prevence rizikového chování, to je takový dobrý model, nebo v Brně existují takovéhle organizace, které se zabývají třeba organizace Podané ruce, nebo ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- To jsou tedy ale neziskové organizace, které přicházejí s formou ...
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Neziskové organizace, ale, já myslím, ano, ano. Ale na všech školách ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- ... menší a interaktivnější než je ta velká přednáška tedy, jak jste o tom hovořila.
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Ano, ale na všech školách existují teda školní metodici prevence, kteří by měli prevenci zajišťovat. Takže ty školy by měly být pokryté úplně všechny.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tak. To byla Pavla Doležalová, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy. Děkujeme za váš čas, hezký večer.
Pavla DOLEŽALOVÁ, ředitelka odboru prevence speciálního vzdělávání a institucionální výchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy -------------------- Na shledanou.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Podle studie Evropské unie umisťuje 50 procent evropských teenagerů na Internet své osobní informace, tak jak jsme o tom už hovořili. Vy jste měli možnost slyšet i paní ředitelku. Zdá se, že do značné míry je to, co se bude odehrávat i v oblasti prevence, na neziskových organizacích. Tak ještě, že je máme. Pojďme nyní hovořit o těch vašich projektech a o těch internetových linkách tak, abychom se dostali k nějakým datům, z nichž lze něco usuzovat. Tak, paní ředitelko, vy od roku 2007 umožňujete prostřednictvím Internetu občanům České republiky, aby oznamovali stránky, které mohou svým obsahem vadit. Kolik takových oznámení už bylo?
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Tak, my jsme začínali zhruba s 80 oznámeními měsíčně. A v současné době je to průměrně 170 oznámení, které přijímáme každý měsíc. Z těch oznámení jde zhruba 38 procent oddělení internetové kriminality Policie České republiky. Ten zbytek jde, 33 procent ostatním linkám, podobným linkám, které se zabývají dětskou pornografií a jinými nelegálními jevy nejenom v Evropě, ale vlastně na celém světě. To znamená předáváme jim linky s tím, že je prosíme, aby vlastně v rámci jejich možností udělali maximum pro to, aby ten pornografický materiál nebo materiál jiný nelegální obsah, byl vlastně z té sítě stažen. Takhle asi vypadá současná situace. Já možná jenom bych k tomu dodala, že 40 procent všech oznámení se týká právě dětské pornografie, čili ta dětská pornografie tvoří téměř polovinu všech přijatých oznámení. Je to možná s tím, že už od názvu se nazýváme nadace Naše dítě, takže s tou dětskou pornografií se obrací hlavně na naši organizaci. Ostatní, ostatní nelegální obsah se týká všech dalších jevů, ať je to extremismus, rasismus, zoofilie. Ale já se přiznávám, že v těchto fenoménech nejsme až tací profíci, že je nám nejbližší dětská pornografie.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tak, Pavle Vichtero, vy už jste hovořil o tom projektu, o těch 3 základních oblastech, 3 pilířích, na kterých staví snaha o bezpečnější Internet pro děti. Jakým způsobem pak v praxi funguje to Červené tlačítko? Je to program, který si mohou nainstalovat v podstatě uživatelé Internetu, kterým potom umožňuje zjednodušení nahlášení nebo oznámení takových webových stránek nebo informací, které mohou být závadné.
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Já musím říci, že ta naše internetová horká linka je tady v podstatě proto, aby shromažďovala hlášení českých internetových uživatelů, kteří se potkali s něčím, co se jim zdá, že může na Internetu být nevhodné nebo dokonce nezákonné. Tohle hlášení se k nám dostává formou, která nebyla úplně jednoduchá. Musí ten člověk vyplnit formulář, kterému třeba ani nerozumí, protože to není úplně jednoduchá věc. To hlášení u nás posoudí odborníci, takzvaní operátoři horké linky, kteří jsou složení z lidí, kteří rozumí Internetu, z právníků a také z psychologů, které potom případně pracují s těmi operátory tak, aby byli v kondici. Tohle hlášení je posouzeno z hlediska legálnosti či nelegálnosti. Potom je posouzeno z pohledu toho, zda ten obsah toho hlášení se nachází na českých internetových sítích. To je velmi podstatné. Pokud se nachází na českých sítích, tak potom obě dvě ty horké linky, jestli můžu mluvit za nás obě ...
Zuzana BAUDYŠOVÁ, ředitelka, nadace Naše dítě -------------------- Ano, posílají Policii České republiky ...
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Posílají to hlášení a velmi úzce spolupracují s oddělením internetové kriminality Policie České republiky. Já bych řekl, že jsme s nimi skoro v denním kontaktu, s těmi policisty. Ať už písemném, či telefonickém. Protože některé věci je potřebné konzultovat. Nejsou jednoznačné. Za druhé, když ten obsah z toho hlášení se nenachází na českém Internetu, tak bych tady chtěl vyzdvihnout prvek té horké linky, který je mezinárodní. A to je opravdu o velké poslání té horké linky, protože to hlášení my potom odesíláme do zahraničí na partnerské horké linky, protože naše organizace je členem vlastně sdružení horkých linek, které se jmenuje In hope. A to sdružuje internetové horké linky nejenom v Evropě, ale i z celého světa. Z Japonska, z Nového Zélandu, z Austrálie, z Kanady. Prostě všude, kde je Internet rozšířen. I z Ruska. Pokud takovou horkou linku v zahraničí nenajdeme a ten obsah je v nějaké jiné zemi, tak minimálně kontaktujeme toho internetového providera, na jehož síti se ten obsah nachází. A teď k Červenému tlačítku. Co vlastně je Červené tlačítko? Červené tlačítko je maximálním zjednodušením toho hlášení. Já nemusím ničemu rozumět. Jsem maminka, která se se svým synem dívá na Internet, synovi je méně než 12 let, procházíme Internet, hledáme podle klíčových slov v vyhledávači a vyběhne na nás něco, co na nás vyběhnout nechtělo. Co se nám nezdá.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tento počítačový program to maximálně zjednoduší. Je už ozkoušen v praxi? Jsou vychytány mouchy? Protože tím, že možná, že tím, že běží teprve krátkou dobu, tak se někdy může stát, že se tam třeba objeví také, na jakých stránkách předtím byly ty děti, nebo, jako zkrátka zase ta anonymita a to soukromí toho, kdo podá to oznámení, může být narušeno. Což je možná způsobeno tím, že to, ten program nefunguje dlouho. Tak pracujete teď na tom vychytávání těchhle mušek?
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Tak, to víte, že se minulý týden odehrála, jak bych to nazval, bouře ve sklenici vody. A musím teda říci, že moje mediální neobratnost tady v této záležitosti způsobila i věci, které nejsou úplně vhodné. Nicméně musím říci, že jsme spustili to tlačítko do ověřovacího pilotního provozu. To tlačítko je spuštěno na zkoušku. Nefunguje pro všechny prohlížeče. Na těch stránkách jsme deklarovali, že je to zkušební provoz, že ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Jak dlouho bude ještě ten zkušební provoz trvat, prosím?
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Ten zkušební provoz bude trvat do tak dlouhé doby, dokud neprověříme, jakým způsobem tady v tom projektu budeme pokračovat dál. A to znamená, jak to tlačítko, pro jaké platformy ho naprogramovat. Jak změnit jeho koncepci, aby ten projekt byl důvěryhodný. Protože ta důvěryhodnost a anonymní oznamování je tady v té záležitosti velmi důležitá.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Já samozřejmě si cením snahy vás obou, obou těch neziskových organizací. Ale to jsou normálně legitimní dotazy. Váš odhad na to, do kdy by mohl být ten program pouze pilotním a odkdy může potom fungovat tak, aby ho mohl využít kdokoliv? Kdokoliv z běžných uživatelů Internetu, kterému leží na srdci bezpečí dětí v České republice?
Pavel VICHTERA, koordinátor projektu, Národní centrum bezpečnějšího Internetu -------------------- Já vidím ten pilotní provoz do léta. My jedeme teď, ještě tento měsíc, příští týden, představit ten projekt na Evropskou komisi. Budeme ho také prezentovat i na setkání horkejch linek, který proběhnou v měsíci březnu. Ať už ve Slovinsku nebo potom dále v Salzburgu. A budeme vyhodnocovat i ty kontakty, nebo ty odezvy od těch zahraničních partnerů. Protože je pravda, že Červené tlačítko není náš nápad. Je to nápad v podstatě kolegů z Velké Británie, kteří ale to tlačítko zprovoznili formou, která je rozdílná proti té, v které jsme ho zprovoznili my. To znamená to tlačítko není součástí prohlížeče, ale součástí internetové stránky.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Děkuju za to doplnění. Jenom pro Hanu Petrákovou informace, já vím, že teď jste chvíli nedostala prostor. Dostanete ho po následujícím rozhovoru, budeme hovořit právě o té psycho-sociální podpoře. Ale teď se vrátíme ke spolupráci nadace Naše dítě a Centra bezpečnějšího Internetu s Policií České republiky. Vy oba si tu spolupráci pochvalujete. My bychom teď měli mít na telefonu vedoucího odboru informační kriminality Policie České republiky Karla Kuchaříka. Dobrý večer.
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Dobrý večer.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Mnohokrát děkuji za to, že jste si udělal čas. Vy jste v tuto dobu v zahraničí. Řekněte, od kdy se vlastně ta tématika bezpečného Internetu zejména pro děti a mladé lidi v České republice sleduje?
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Tak, samozřejmě ta historie je poměrně dlouhodobá. Nicméně ten nejintenzivnější, zaměření se na tuhle problematiku vzešlo i z iniciativ zahraničí, to znamená podpory Evropské unie. Dá se datovat zhruba od toho roku 2004, kdy já z toho svého postu člověka, který se pohybuje v té oblasti bezpečnosti nebo nebezpečnosti na Internetu, tak sleduji ty aktivity, že jsou poměrně na vzestupu i směrem u nás v České republice.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Vy spolupracujete s 2 nejznámějšími neziskovými organizacemi v této oblasti, které provozují horké linky, jejichž úkolem je právě upozornit na závadný obsah na Internetu, zejména vůči dětem. Jednou takovou neziskovou organizací je nadace Naše dítě, dalším je Centrum pro bezpečnější Internet. Jakým způsobem funguje ta spolupráce?
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Ta spolupráce je v podstatě nastavena tím způsobem, stejně jako jinde v zahraničí, že do jisté míry určitá část obyvatelstva nebo veřejnosti, která nemusí mít úplně plnou důvěru v systém policie, nicméně má určitý morální kredit v tom smyslu, že když zjistí nějaký závadový obsah na Internetu, ať už jsou to nejenom tedy dospělí, ale samozřejmě i děti, tak chtějí o tomto nějakým způsobem vyrozumět. A volí tu formu zprostředkovatele. To znamená v tomhle rozpoložení těch dvou horkých linek, které u nás tedy fungují a v tomhle duchu existuje ta, to zprostředkování. Pro nás jako pro policii je to jistě do jisté míry určitý servis, určitá podpora nejenom v tom, že tedy zprostředkuje tu komunikaci s tou částí veřejnosti, která by se napřímo neobrátila, ale u části může existovat i nějaká zpětná vazba v podobě vyhodnocení, které tam je ze strany těch horkých linek. A samozřejmě to i eliminace těch nesmyslných informací, které tam často doputují a s kterými se setkává i policie jako taková. Samozřejmě i ty horké linky, protože část těch avizací je nesmyslná, nebo planá. A vlastně se vyselektuje to, co je opravdu závadové a to nějakým způsobem policie potom šetří. A to, co je třeba směrem do zahraničí nebo lze řešit i na té nižší úrovni, není to trestně právní delikt nebo delikt, který by byl postihován ze strany přestupkového zákona, to znamená, že by potom v tom byla činná policie, ale je to někde na nižší úrovni, je to třeba upozornění, tak v tom smyslu mají tyto horké linky i tu možnost obrátit se buď na svoje partnery třeba do zahraničí, aby jim předali tu informaci, nemusí volit tu cestu policie. Takže to je zjednodušení, zrychlení. A stejně tak na druhou stranu, když je tam potřeba nějaká avizace vůči provozovateli toho serveru a tak dále a není to zase trestně právní rovina, tak je možné i vlastně z těchto horkých linek přímo to avizovat a urychlí se ta reakce.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Můžete nám poskytnout nějaké údaje o tom, kolika takovými podněty se ročně zabýváte? V kolika případech se vám vůbec podaří zajistit třeba zrušení takové konkrétní webové stránky nebo stíhání toho pachatele? Protože v případě Internetu je to velmi obtížné, už jenom ze samotné podstaty toho Internetu, protože si lze založit adresu třeba i v zahraničí, i zkrátka těžce dohledatelné.
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Já bohužel vám teďka nebudu disponovat, vzhledem k tomu, že jsem v zahraničí, čísly přesnými statistickými, protože je nemám u sebe. Nicméně vím, že téměř polovina těch věcí, které nějakým způsobem přicházejí, tak nakonec směřují do zahraničí, byť tam třeba nějaký prvotní projev serveru nebo odkazu byl na našem, ale v průběhu šetření například zjistíme, že tedy ten materiál, který se tam objevil, byl nahrán ze zahraničí. A tam poměrně silně spolupracujeme i s kolegy v zahraničí a ta rychlost té reakce je dána potom už na straně těch našich partnerů. A pokud se jedná na území České republiky, tam ty možnosti máme poměrně solidní. To znamená, že pokud je obsah, o kterém nade vší pochybnost můžeme konstatovat, že je závadový, tak jsme schopni opravdu během hodin až několika dnů, záleží na provozovateli, na přístupu k tomu správci, zajistit blokaci toho obsahu a děje se takto. Takže v tom až takový problém není. Možná to není tak rychlé, jak by to ještě mohlo v budoucnu být. To znamená, že by opravdu existovala ta vazba v řádu minut či maximálně hodin, takže tam ještě máme co zlepšovat. Co se týká těch výsledků, tak jednoznačně jsou vyšetřovány případy, které vlastně byly na základě podnětů z těchto horkých linek, které dneska jsou našimi spolupracujícími partnery, takže v tomto směru je vidět i to, že bychom se k těm věcem jiným způsobem nemohli často dostat jinak než zprostředkováním ze strany veřejnosti přes tyto linky.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Pojďme teď zkusit poradit posluchačům Českého rozhlasu 6, z nichž celá řada je i lidmi, kteří surfují po Internetu. Ať už pracovně, či soukromě. Mohou se tedy s nějakým takovým závadným materiálem vůči dětem setkat. Co tou závadností myslíme?
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Tou závadností může být z našeho pohledu, ze strany policie a samozřejmě i práva a cokoliv, co nějakým způsobem je nezákonné nebo protizákonné, takže to, s čím se my nejvíce setkáváme, tak jsou věci zejména mravnostního charakteru, ať už jsou to materiály, které obsahují, a tam jsou spíše než by byly atakovány děti, tak jsou tam pro ty děti. To znamená je to nějaká dětská pornografie. Ale na druhou stránku to, s čím se setkáváme ve vztahu k bezpečnosti nebo k nebezpečnosti dětem, tak je určité získávání kontaktů, komunikace, zejména chatová komunikace, nebo chatové komunikace, které probíhají, avizace přes různé sociální služby, kde jsou atakovány děti v tom smyslu, že je snaha o kontakt s nimi, vylákávání informací od nich, až po fotografie či vylákávání na schůzku. Takže tohle si myslím, že je zhruba to nejnebezpečnější ve vztahu k dětem, s čím se setkáváme. A potom to směřuje až do té roviny, která je v některých chvílích těžko uchopitelná, což je ta často zmiňovaná kyberšikana. Tam ta naše doména je do jisté míry hraniční, protože opravdu policie může reagovat jako na základě zákona a zákon plně nepostihuje tuhle problematiku. A to, co vnímáme jako problematické, je často materiály, které nejsou v rozporu se zákonem, ale rozhodně nejsou morálně přístupné, nebo neměly by být přístupné třeba dětem. Což jsou třeba záznamy a záběry různých situací, kde jsou vražděni lidi, nebo kde je nějaké násilí bez nějakého dalšího prvku tak, aby bylo postihováno zákonem. S tím máme problém a s tím se na nás často lidé taky obracejí. A bohužel tam teda tu šanci reakce nemáme. Takže to byl zhruba ten postih té situace, to co jsme schopni ve vztahu k dětem realizovat, co děláme. A mimo to se tam objevují i aktivity extremistického charakteru, podvodného. A tam rovněž tím prvkem, který má být dotčen, nebo tím atakem, tak jsou rovněž i děti.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Poslední dotaz. Vy jste zmínil sociální sítě, tou nejoblíbenější v České republice je Facebook. Nabízí extrémní množství služeb, využití. Na druhé straně je tam možné vidět také profily velmi mladých lidí, dětí, které není možné zakázat, ale kde i ony samy jaksi ještě tou nedospělostí tam na tom svém profilu zveřejňují informace týkající se toho, kde bydlí, fotografie, které někdy i více odhalují než zakrývají. Jakým způsobem vy máte, zejména z časového hlediska, kromě těch běžných oznámení, které k vám doputují a jsou tedy od občanů České republiky, shlížet? Ať už tyto sociální sítě, či jakékoli další weby?
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Tak, co se týká nějaké činnosti, která je mimo rámec toho, co se dozvídáme od veřejnosti, tak ta je poměrně problematická. Tam už ty naše síly právě končí a tam je ta největší přidaná hodnota toho, že policie nikdy nebude schopna realizovat tu svoji činnost bez podpory veřejnosti. A ty komunitní weby, servery, chaty, diskuse, sociální sítě, tak v podstatě nejlepší zkušenost i ze zahraničí je logicky právě v tom smyslu, že tam je největší podpora, nebo tam nejvíce vítáme tu podporu ze strany té veřejnosti. Protože opravdu nemáme šanci, ať už to nějakými automatizovanými nástroji prohlížet každou chvíli vlastně celý obsah těchto komunitních prostor. Zmiňovala jste Facebook, v Česku je ještě známá služba poměrně unikátní Spolužáci. Takže tam ta šance bez toho, že bychom ty avizace měli, ať už to buď z veřejnosti, nebo i ze strany těch provozovatelů těch serverů, tak je problematická. Do jisté míry nejsme schopni se dostat dál. A to je možná zase další přidaná hodnota k té spolupráci s ...
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Časově i kapacitně. Ano. Je to poměrně logické. Děkuji mnohokrát za to, že jste byl telefonickým hostem, přestože jste v zahraničí. Loučí se Karel Kuchařík, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky. Děkujeme.
Karel KUCHAŘÍK, vedoucí odboru informační kriminality Policie České republiky -------------------- Já děkuji.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- A jsme ve studiu opět na poslední 2 minuty. A to je čas vymezený právě vám, Hano Petráková. Vy jste z Linky bezpečí, jste partneři, poskytujete tu psycho-sociální podporu. V čem spočívá?
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Tak, psycho-sociální podpora v rámci bezpečnějšího Internetu spočívá především v tom, že Linka bezpečí v rámci svých služeb nabízí naprosto anonymní a bezplatné služby pro děti i pro rodiče. Takže na naší telefonické lince, na rodičovské lince, na naší e-mailové poradně, na našem chatu nás mohou děti, případně teda rodiče kontaktovat s jakýmkoliv dotazem nebo s jakýmkoliv problémem, se kterým se na Internetu potkají. A my v rámci toho dotazu se potom snažíme pro ně najít vhodnou pomoc, nabídnout jim kontakty, podpořit je v tom, aby ten svůj problém na Internetu řešili. Aby prostě měli dostatek informací, co s tím jejich, co s tou jejich situací mohou dělat.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Co předpokládáte, že mohou být ty nejčastější dotazy? A na základě vašich předchozích zkušeností z činnosti Linky bezpečí, co bývají ty nejčastější dotazy rodičů?
Hana PETRÁKOVÁ, vedoucí, Linka bezpečí -------------------- Tak, na základě těch statistik, které zpracováváme, tak určitě nejčastějším dotazem nebo nejčastějším problémem, se kterým se na nás obracejí, a především děti, já bych tady chtěla podotknout, že rodiče téměř kvůli tomuto tématu se na nás neobracejí. Ale to, co řeší děti, tak je obtěžování cizí osobou. A úplně konkrétně jsou to takové ty situace, kdy právě dítě v domnění, že komunikuje se svým vrstevníkem nabídne nějaké osobní údaje, nabídne fotografie a následně se vlastně dozví, že to není úplně vrstevník, že se jedná o někoho dospělého, kdo mu začne vyhrožovat, že pokud třeba nepošle další fotky, zveřejní tu jejich předchozí komunikaci, pošle to do školy, pošle to rodičům. A to je to, čeho se děti nejvíc bojí.
Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Říká Hana Petráková, která byla společně se Zuzanou Baudyšovou a Pavlem Vichterou hostem dnešního vydání Studia STOP. Já Vám děkuji milí posluchači, za to, že jste byli s Českým rozhlasem 6. Za všechny se loučí, příjemný zbytek večera přeje Jarmila Balážová.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.