Britská ropná společnost zahájila průzkum ropných ložisek u Falkland
Falklandy - území
Jedna zpráva z ČTK z minulého týdne. Britská ropná společnost Desire Petroleum zahájila průzkum ropných ložisek u sporných Falklandských ostrovů v jižním Atlantiku. Vzniká tak staronový svár a další zhoršení vztahů mezi Argentinou a Velkou Británií, které o území před takřka 30 lety vedly válku.
Británie tvrdí, že na ropný průzkum má právo, Argentina se zákony k nárokům na ostrovy, kterým Británie vládne, nechce vzdát a hledá mezinárodní podporu. Argentinská prezidentka Cristina Fernándezová- Kirchnerová uvedla, že průzkumem je porušováno mezinárodní právo. Její námitky už na regionální summitu v Mexiku podpořilo 32 zemí Latinské Ameriky a Karibiku. Venezuelský prezident Hugo Chávez ostatně ve svém pravidelném televizním pořadu přímo vyzval britskou královnu Alžbětu II., aby Falklandy vrátila Argentině. Malý historický exkurz. Zmíněné ostrovy leží asi 500 kilometrů od argentinských břehů. Objeveny byly koncem šestnáctého století. Pozdější francouzští vládci jim dali jméno Malvinas, tedy Malvínské. Argentina je obsadila v roce 1820 z titulu nástupnictví po Španělsku. Britové je ovládli už v roce 1833 a překřtili na Falklandy. V roce 1982 se je Argentina vojenskou cestou pokusila znovu dobýt, ale po 7 týdnech války byla poražena. Válka si vyžádala životy téměř 1000 argentinských i britských vojáků. Ukazuje se, že válka o Falklandy či Malvíny propuká znovu, tentokrát jako válka energetická. Jde totiž o ropné vrty, které jsou dnes vlastně takovými tepnami celé současné světové ekonomiky. Argentina tentokrát vojenské řešení sporu s Británií vylučuje. A podle agentury Reuters uvedla, že přistoupí nejvýše k námořní blokádě, což se také děje. Takže nový spor, který se vede o energetické zdroje, je na světě. Mými hosty k tomuto tématu, které rozšíříme potom dál i na jiné energetické spory a jiné energetické svízele, jsou publicista Jan Petránek, dobrý večer, Honzo.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- A pevně doufám, že se jím stane i politolog Michael Romancov z Metropolitní univerzity Praha. Pan Romancov ale právě dokončil výuku, takže čekáme, až do studia dorazí. Úvodem ovšem voláme do Londýna našemu tamnímu stálému spolupracovníkovi Ivanu Kytkovi. Ivane, dobrý večer do Londýna.
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jaké bylo doposud do tohoto nejnovějšího sporu v Británii historické povědomí o tom skoro 30 let starém sporu o Falklandské ostrovy, tedy o té válce, o které jsem právě v úvodu mluvil? Byla zapomenuta, nebo se o ní vědělo?
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- Tak, zcela jistě nebyla úplně zapomenuta. Velice často se připomínala jako poslední velké vojenské vítězství Britů a tehdy politické vítězství premiérky Margaret Thatcherové. Ty debaty a vzpomínky ožily v posledních měsících jako jakási referenční kotva pro ty další vojenské konflikty, do kterých byli Britové zapojeni. Ať už jde o válku v Iráku a britský podíl na invazi nebo stále probíhající konflikt v Afghánistánu. Vojenští historikové a politologové používali a používají bitvu o Falklandy jako příkladu toho, kdy britské expediční vojenské síly vedly spravedlivou a ospravedlnitelnou válku. Byl to boj za celistvost a suverenitu Británie, alespoň podle britského výkladu. A v tom kontextu se také ptají nakolik spravedlivé jsou právě, nakolik spravedlivá je britská účast na invazi do Iráku a také do Afghánistánu. No, a to druhé hledisko, ve kterém se připomíná válka o Falklandy, je počet obětí. Připomeňme, že tehdy v roce 1982 padlo 256 britských vojáků, v Afghánistánu jich zahynulo už přes 260.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ivane, jiná otázka. Jaká je, dejme tomu, v britských médiích argumentace pro oprávněnost toho současného průzkumu ropného, který dělá plošina asi 100 kilometrů od pobřeží Falklandských ostrovů?
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- Tak, ta argumentace nejen v médiích, argumentace komentátorů a novinářů, ale také politiků vychází z toho, že ten průzkum je ve svrchovaných vodách, námořních vodách, které patří k Falklandským ostrovům, že ten průzkum je v souladu s mezinárodním právem, s mezinárodními zákony. A tudíž Británie se nemá jaksi komu zpovídat ze svých činů. Je to v podstatě linie, kterou zastává jak britský premiér Gordon Brown, tak samozřejmě ministr zahraničí, tak také vlastně i celý stínový kabinet konzervativců.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ivane, mělo by to případné otevření ropných nalezišť na druhém konci světa Británii přinést nějaký přímý prospěch, anebo by to byla jenom záležitost příslušné soukromé nebo nadnárodní firmy?
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- No, tak bezpochyby by to byl ekonomický prospěch pro samotné Falklandské ostrovy a v době, kdy se ropa stává a je strategickou surovinou, tak i pro Británii samotnou. Připomeňme, že v okolí Falklandských ostrovů probíhal už průzkum a zkušební vrty v roce 1998. Tehdy v těch nalezištích byla objevena ropa, ale cena za barel se tehdy pohybovala kolem 10 dolarů, to znamená další průzkum nebyl tehdy finančně výhodný. Dnes, když stojí ropa 75 dolarů za barel a předpoklad je, že ta cena bude ještě stoupat, se pochopitelně změnily zcela ty ekonomické kalkulace. Pokud jde o přímý prospěch, tak Británie samozřejmě jí docházejí v současné době zásoby v Severním moři, takže by měla přístup k novým vlastním nalezištím. A pokud jde o ten ekonomický prospěch, tak pochopitelně část toho zisku by putovala skutečně do rozpočtů a byl by to výnos těch ropných společností, které by tam těžily. Ale britská vláda, patrně jako každá jiná, současně zatěžuje každé takové naleziště a každou takovou těžbu ropy nebo zemního plynu příslušnou daní, takže by to představovalo zcela jistě i vítaný příspěvek do britského státního rozpočtu.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jedna otázka víceméně hypotetická. Vy jste, Ivane, naprosto oprávněně mluvil o tom, že Britové samozřejmě toto území považují za výsostně britské. Já už jsem v úvodu říkal, že Británie kontroluje, respektive má vládu nad Falklandskými ostrovy od roku 1833. Neozvaly se na té britské mediální scéně třeba nějaké hlasy, které by mluvily o nové koloniální nebo neokoloniální válce?
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- Neřekl bych. A pokud ano, tak měly skutečně mikroskopickou hlasitost či rozměry. Je to zajímavé, jakkoliv prochází britská společnost a veřejné mínění někdy sebezpytováním ohledně koloniální minulosti a dědictví, které Británie jako koloniální mocnost ve světě zanechala, tak pokud jde o Falklandské ostrovy a územní nárok, tak tam si jsou Britové jaksi naprosto jistí. A pokud se o něčem diskutuje, tak je to spíše o tom, zda případná vojenská ochrana a připravenost Falklandských ostrovů na možný konflikt je dostatečná a zda vláda udělala dost pro to, aby tam bylo například dostatek bitevních lodí a týlového zabezpečení. Ale, po pravdě, nezaznamenal jsem jediný kritický hlas, který by říkal, pojďme s Argentinou jednat o tom, zda nenastal čas, aby Falklandské ostrovy se vrátily pod argentinskou správu.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Z toho, co jste teď řekl, Ivane, plyne i moje poslední otázka. Mluvíte o nutnosti dostatku bitevních lodí, patrně i vojáků a tak dále a tak podobně. Argentinská prezidentka Kirchnerová ovšem ujišťovala, že žádný otevřený střet nehrozí. Znamená to, co jste před chvilkou řekl, že Britové přesto počítají s tím, že by tam nový ozbrojený konflikt po těch, já nevím, 28 letech mohl znovu vzniknout?
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- Tak, oni si především berou poučení právě z toho roku 1982, kdy se ukázalo, že tehdejší územní nároky, jakkoliv samozřejmě argentinský režim nelze srovnávat, ten současný s tím z počátku osmdesátých let, tak Britové jaksi připravenost na ten otevřený ozbrojený konflikt tehdy zanedbali, proto vlastně jako poučení z něj zdůrazňují, že jsou na případný vojenský střet připraveni. Velice pečlivě sledují diplomatické úsilí Argentinců získat hlasy pro svůj nárok mezi dalšími zeměmi Latinské Ameriky. Také vlastně na půdě OSN minulý týden. Částečně Britové nesli nelibě, když se jim nedostalo v tom zatím výlučně diplomatickém sporu zřetelné a jasné podpory od Spojených států, od prezidenta Obamy. Ale neřekl bych, že i na britské straně někdo předvídá nějaký okamžitý nebo krvavý střet o Falklandské ostrovy. Ale řekl bych, že Britové nepodceňují tu diplomatickou aktivitu Argentinců a tu snahu získat vlastně pro své územní nároky velkou a širokou koalici, která by se postavila proti Britům a která by třeba časem mohla mít podobu nějakého bojkotu nebo embarga na britské zboží.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Tolik z Londýna Ivan Kytka. Děkujeme, Ivane, a na slyšenou.
Ivan KYTKA, redaktor -------------------- Hezký večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Tak, a po Ivanu Kytkovi první série otázek přímo do studia. Michal Romancov tady zatím není, ale Jan Petránek pozorně poslouchal, co jsme si říkali s Ivanem Kytkou o tom novém sporu o Falklandy. A já bych pokračoval v tom rozhovoru, který jsme s Ivanem před chvilkou vedli. Tedy, Jene, pokud jde o zápolení o nové zdroje ropy a zemního plynu, mluvilo se v posledních letech spíš o šelfových oblastech, dejme tomu, v Severním ledovém oceánu. Víme, že Rusové vysadili svou standardu na severním pólu, že se znovu jakoby dělí Severní ledový oceán a najednou se dovídáme o takovémto velmi zajímavém sporu z úplně druhého konce světa. Je to pro tebe překvapení nebo ne?
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Kdykoliv půjde o plyn a o ropu, tak tam budou střety. A budou to střety, tedy někdy vojenské, někdy jenom, tak říkajíc, diplomatické. A přestřelka, která bude v OSN. Tady je třeba říci, že to, co by rádi Rusové získali nedaleko severního pólu, to je 4 kilometry hluboko. Tam je to technologicky ještě celou řadu let daleko než to bude vůbec technologicky zajistitelné a proveditelné. Zatímco, když se veme to, jakým způsobem se na sebe škaredí čínští a vietnamští a filipínští kolem Paracelských ostrovů a v této oblasti, tam máte 4 regiony, kde je možné se skutečně utkávat, kde se tedy objevila kolem jedné té skupiny ostrůvků japonská ponorka a okamžitě čínský tisk spustil veliké bububu, co tady děláte, a nakonec se Japonsko i trošku omluvilo. Pokud jde o Falklandy, Anglie už nemá svých 8 torpédoborců, které byly v tom osmdesátém druhém roce ve hře, je jich jenom 6 a 4 by byly poslatelný do této oblasti. Jeden, který tam nyní prakticky hlídá a jezdí dokola, se včera setkal s menší, ale přece jenom dost solidní argentinskou lodí a dnešní zpravodajské zdroje mluví o tom, že tedy výměna názorů radiotelegrafická byla velice zdvořilá, ale trochu studená. Takže dá se říct, že se Argentinci omluvili, že se dostali do blízkosti takových koordinátů, kde být neměli a Angličani to vzali, jakmile Argentina řekla, promiňte, tedy my se vzdalujeme, tak to je v pořádku. Čili bylo to takové dost džentlmenské. Ale ukazuje se, že skutečně k tomu, aby kříslo něco, to nemůžeš nikdy vyloučit.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Další otázka, která souvisí s tím, o čem právě mluvíme, Jene. Jak může podle tvého soudu zafungovat ta už úvodem inzerovaná podpora jihoamerických zemí Argentině ve sporu o území, které, jak jsem se tady již několikrát dohodli u dnešního pořadu, Británii prostě patří? Byť tedy Falklandské ostrovy opravdu leží pouhých 500 kilometrů od argentinského území. Navážu na to, co jsi říkal o té argentinské fregatě a komunikaci mezi kapitány, respektive spojovými důstojníky těch dvou plavidel. Prezidentka Fernándezová-Kirchnerová mimo jiné požádala už minulý týden, aby jakékoli plavidlo, které popluje z argentinských výsostných vod na Falklandy, mělo specielní povolení argentinské vlády, argentinských úřadů. To jest, minimálně se chystá blokáda a to, co jsem říkal na začátku pořadu o prezidentu Chávezovi, jakoby předestíralo, že ta spíše levicově orientovaná Latinská Amerika prostě bude v tomhle sporu Argentině fandit. Co by to mohlo znamenat podle tvého soudu, Jene?
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Já myslím, že opravdu to bude taková trvalka v diplomatické nevraživosti. Ale velice mě zaujalo, že někteří brazilští činitelé, kteří také říkají, že by víceméně fandili Argentině, udělali už mnoho pro to, aby se na ostatním poli něco přece jenom zlepšilo. Vezmi si to tak. Že na Falklandách žije velice málo, prakticky se to dá spočítat na prstech dvou, tří rukou, kolik je tam Argentinců, nebo v Argentině narozených. Včera mě právě zaujala historka, která byla v argentinských novinách opominuta, ne tak v britských, že dívka, které bylo asi 32 let před těmi 28 lety, kdy byla válka, si stěžuje. Já když se chci podívat do své rodné Argentiny, i když jsem už tělem a duší Falklanďanka, tak se tam mohu dostat jedině tak, že odtud letím do Londýna a z Londýna zpátky. Nedalo by se s tím něco dělat? A brazilské, brazilská sdělovadla pravila, no, takové praktické věci by možná pomohly zlepšit ovzduší. Zatím je to ovšem tak, že je to napjaté a nedá se říct, že až tady budem sedět třeba za 5 let, že to bude jiné.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jsem zvědav, co bude za 5 let. Nicméně ti položím otázku, která notabene bude platit také jak dnes, tak za 5 let. A ta se bude týkat zase těch globálních zásob energetických surovin. Ty, když jsi porovnával situaci současnou kolem Falkland, tak jsi pojmenoval například Paracelské ostrovy, ale když bys měl velmi stručně shrnout jiná významná území s významnými zásobami energetických surovin, které by to byly a které velmoci by o ně mohly vést spory? Rovnou se ti přiznám, že mi jde například o Afriku. A když jsi zmiňoval Čínu, tak například o čínské angažmá na africkém kontinentu. A angažmá v těžbě tamní, dejme tomu, ropy.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Tady bych musel říct, že Afrika je brána jako kontinent, ale nežije tam ani zdaleka tolik lidí co v Číně. Proto se prakticky ročně, i když jako ob rok to bývá mnohem větší shromáždění, koná takzvané Fórum Afrika - Čína. Kde se ta Čína bere jako subkontinent. A tam samozřejmě se odehrávají především dlouhodobé dohody týkající se veškeré palety surovin, především jsou to nejrůznější druhy kovů. Vezmi si, že mangan, toho stačí do tuny ocele hrstička a ocel má jinou kvalitu. Totéž se dá říct o celé paletě chemických prostředků. Tohleto Čína všecko dostává z Afriky a neklade si ty podmínky, na které si Afričani stěžují, když jde o Evropu nebo o Spojené státy. Stejně tak i Rusko, samozřejmě. Ale to Rusko dneska nemá zdaleka takový nástup na africká bohatství jako sama Čína. Čína tady se prostě valí jako obří subkontinentální tank. A tady jde jednak o Súdán a jednak o Nigérii. To jsou dva giganti, které mohou dělat mnoho. A dá se říct, že trošku překvapení bylo pro západní tisk, když se zjistilo, že jsou to stovky techniků, které ze Súdánu a z Nigérie studují v Číně na petrochemických technologických školách. Tady je vidět, že ta Čína to má promyšlené. Na dlouho, i dokonce v některých těch afrických zemích už jsou dneska velké týmy, které jsou, které se skládají z chirurgů, zdravotníků, zdravotních sester. A tito lidé umí domácí řeči v Africe. Stejně tak je to v Zambezi, tam je to docela oficiálně něco, k čemu chodí místní obyvatelé k ošetření a mají to, tak říkajíc, gratis. Tohlecto, myslím, západ úplně přehlédl a tato angažovanost Číny v Africe je rezonující. To je něco, co automaticky otevírá dveře do všech možných afrických zemí, neboť každý africký politik ví, když zatlačím na Čínu a řeknu, já vám půjdu vstříc v té a té oblasti, chcete molybden, chcete nikl, chcete další suroviny? Prosím, ale musíte se k nám chovat tak, jako jsem to viděli tam a tam a okamžitě už ví Čína, že tam bude muset poslat velkou polní nemocnici, nebo posuvnou nemocnici, která se pohybuje, takový Mash. A to je něco, co, myslím, opravdu západ podcenil. A je to tendence, která bude trvat nejmíň do poloviny tohoto století.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Přenesme se ale zpátky do středoevropského regionu, kde se také rozhoduje o tom, z jakých zdrojů se energie bude vyrábět u nás a našich nejbližších sousedů. Opět bych citoval zprávu ČTK: "Závislost evropských států na jednom dodavateli plynu a ropy je třeba snížit." Řekl to předseda české vlády Jan Fischer před začátkem summitu premiérů zemí takzvané Viszegrádské čtyřky v Budapešti minulý týden. Podle pana Fischera je diverzifikace zdrojů pro energetickou bezpečnost klíčová. Jednání premiérů zemí Viszegrádu i dalších hostí sledoval stálý zpravodaj České televize na Slovensku Ladislava Kerekeš. Takže v tuto chvíli zdravíme do Košic Ladislava Kerekeše, dobrý večer, Laco.
Ladislav KEREKEŠ, redaktor -------------------- Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Co bylo hlavním posláním tohoto setkání Viszegrádské čtyřky?
Ladislav KEREKEŠ, redaktor -------------------- V první řadě šlo o to, aby se premiéři zemí Viszegrádské čtyřky, to znamená Česka a Slovenska, Polska a Maďarské republiky dohodli na tom, jakým způsobem v následujících letech zabezpečit soběstačnost střední a východní Evropě na dodávkách strategických energetických surovin. Protože většina zemí střední a východní Evropy je v současnosti závislá na jediném dodavateli, kterým je Rusko. A jak se i v minulých letech ukázalo, není to velmi praktické, protože Slovensko například loni v lednu zůstalo několik týdnů úplně bez dodávek ropy a plynu kvůli sporu Ruska s Ukrajinou. A podobná situace nastala i před 3 lety. Takže právě proto, aby se podobné záležitosti neopakovaly, chtějí se premiéři dohodnout na tom, jakým způsobem dále diverzifikovat tyto dodávky.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Setkání se zúčastnili také zástupci Bulharska, Chorvatska, Srbska či Rumunska. Jak se na práci čtyřky podíleli ti, a ptám se proto, Laco, že přes některé z těchto zemí by měl už zanedlouho vést ruský plynovod South Stream.
Ladislav KEREKEŠ, redaktor -------------------- Skutečně je to tak. Právě to bylo také důvodem, proč premiéři zemí Viszegrádské čtyřky pozvali na toto setkání i své kolegy z balkánských zemí. Kromě toho i z Rakouska. Protože právě přes tyto země byl měl jít už zmíněný jižní proud zemního plynu, nebo tedy plynovod, který by měl obejít Ukrajinu. Tyto země si i v závěrečném dokumentu, který všichni předsedové vlád podepsali, vymohli jakousi výjimku, anebo teda je tam klauzule o tom, že nadále budou pokračovat na spolupráci na výstavbě tohoto plynovodu South Stream. Ale zároveň míní spolupracovat i se zeměmi Viszegrádské čtyřky právě v zájmu toho, aby došlo k diverzifikaci těchto zdrojů. Protože vlastně plynovodem South Stream by přeci jen měl proudit, i když jinou cestou, ale ruský plyn.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Nebyla náhodou řeč o tom, jak si budou tato dvě potrubí, která povedou prakticky stejným regionem, konkurovat, Laco?
Ladislav KEREKEŠ, redaktor -------------------- Řeč o tom právě na tomto setkání nebyla. A když by byla, tak určitě ne před novináři. Každopádně odborníci tvrdí, že jde samozřejmě o konkurenční projekty, to však nebrání ani jedné ani druhé straně v tom, aby pokračovaly ve spolupráci. Protože čím víc budou tyto zdroje a tedy trasy přenosu energií a plynu, ropy diverzifikované, tím to bude pro země střední a východní Evropy lepší.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Asi poslední otázka pro Laca Kerekeše. Maďarský premiér Bajnai přišel v Budapešti s návrhem takzvaného energetického trojúhelníku, a to byl takový, dejme tomu, konkrétní krok tohoto viszegrádského setkání. Co by tento trojúhelník tvořilo a v čem by spočíval jeho smysl?
Ladislav KEREKEŠ, redaktor -------------------- Podle vyjádření maďarského premiéra by mělo jít hlavně o to, aby se kromě plynovodu Nabucco postavily i terminály na tekutý zemní plyn, které by propojily Evropu ze severu na jih, anebo třeba i naopak, když si to tak vezmeme, od Jadranského moře až po Balt v Polsku. A některé z těchto terminálů už postavené byly, další by měly být postavené v nejbližších letech, protože vlastně právě tekutý zemní plyn představuje jednu z alternativ zemního plynu z Ruska. A při současných cenách je podle odborníků asi i o polovinu levnější. Takže vlastně výstavba těchto projektů je velmi zajímavá. A co se týká těch dalších stran trojúhelníku, nebo tedy zbytku, tak je to i vytvoření silného trhu se zemním plynem v Evropě. Tak, aby vlastně Evropa mohla nezávisle na dodávkách z Ruska třeba nakupovat strategické suroviny i ze západu, směrem přes Českou republiku.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Říká Ladislav Kerekeš. Děkujeme a na slyšenou.
Ladislav KEREKEŠ, redaktor -------------------- Na slyšenou.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Přesně v polovině natáčení dnešního pořadu, který věnujeme energetické bezpečnosti v několika regionech světa, dorazil i politolog a učitel na Metropolitní univerzitě Praha Michal Romancova. Dobrý večer, Michale.
Michal ROMANCOV, politolog, učitel, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Já vám také položím první otázku v tomto bloku a bude se týkat Viszegrádu. Viszegrádská čtyřka byla krátce po svém vzniku často až vysmívaná. Přesto tu vždy byli lidé, kteří byli přesvědčení, že takovýto regionální blok má svůj význam. Jak byste hodnotil takovýto význam kupříkladu s ohledem na nutnost společného řešení aktuálních energetických problémů? Prosím, Michal Romancov.
Michal ROMANCOV, politolog, učitel, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já se domnívám, že potenciál Viszegrádské čtyřky tady samozřejmě je. A zatím bohužel není dostatečným způsobem naplněn díky aktivitám některých politiků. V českém prostředí bychom mohli samozřejmě jmenovat například Václava Klause a tak dále. Ale upřímně řečeno, žádný ze středoevropských států není tak silný, aby měl šanci cokoliv podstatného ovlivnit v evropském, natož v celosvětovém měřítku. Čili pokud by se podařilo vytvořit strukturu, která bude čitelná pro zahraniční partnery, pro spojence, i případně pro potenciální konkurenty, je to jenom a jenom dobře. A ve střednědobém a dlouhodobém měřítku to přispěje středoevropskému prostoru. Pokud jde o ten energetický dialog, tak, nebo energetické problémy, tak tady je problém s, vlastně se odvíjí od minulosti, kdy vlastně všechny tyto státy byly součástí sovětského bloku. Je v nich sice různá, ale u všech velmi vysoká závislost na energetických dodávkách proudících z post sovětského prostoru. A pokud by byly schopny alespoň mezi sebou, když už ne v kontextu celé Evropské unie, uplatnit ten takzvaný mušketýrský přístup jeden za všechny, všichni za jednoho, tak by jim to pomohlo.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Honza Petránek, stejná otázka.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Domnívám se, že ta Viszegrádská čtyřka teprv nyní se dostává z jakési puberty. A je to dané tím, že se mluví o východoevropském partnerství, kdy se na to nabalují i další konkrétně zítra v Budapešti bude pokračovat, a to jest už konference, kde bude Estonsko, Litva, Lotyšsko, jsou pozvány Belgie, Španělsko. No, a velice překvapivá je vysoká delegace, která přichází z Gruzie, kde Baramidze, což je člověk, který je vicepremiér gruzínské vlády, býval ministrem vnitra, býval ministrem obrany, je to člověk, který studoval na nejrůznějších evropských univerzitách, je to zkušený diplomat, který především dlouho působil v Německu, člověk, který byl pro evropskou integrační politiku v oblasti ekonomie a především obchodu, tak tento člověk se svojí, takříkajíc, pravou rukou, což je náměstkyně, která přijíždí, paní Tamara, a to je zase žena, která je taky velice mladá. Všichni ti, kteří tam přijedou z Gruzie, jsou kolem 40 a 50 let staří. Tato Tamara, paní Tamara, její strašně dlouhé jméno končící na švili mi momentálně vypadlo z hlavy, tak to byla poradkyně, nebo učila se ve Spojených státech a byla poradkyní Brzezinskeho. Tito lidé tam přicházejí a chtějí samozřejmě, aby Gruzie byla do této viszegrádské skladby zakomponována. No, pro někoho to může být geograficky tak trošku jako rubikova kostka. Co se tam všecko může otáčet. Ale připomeňme si, že Palmerstone, britský, už v předminulém století politik říkal, že Gruzie je především důležitá proto, aby jsme dostali naftové zdroje od Kaspického moře k Černému a potom dál do Evropy. Po 150 letech se tedy principiálně máloco mění, ale technologicky je to dokonalejší.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Potrubí Baku - Tbilisi - Ceyhan už samozřejmě funguje, když už jsme u toho, ano.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Až do Supsy.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jiná věc. Já už jsem se na to ptal, pánové, Ladislava Kerekeše. Jak byste hodnotili ochotu některých potenciálních či faktických členů Evropské unie podílet se na budování toho ruského jižního proudu, který je jasným konkurentem plánovaného Nabucca? Už jsme tady v podobných pořadech o tom hovořili. Mluví se o tom, že obě tyto roury, jak říkají s oblibou trochu žoviálně odborníci, nebude z toho středoasijského prostoru patrně možné naplnit. Michal Romancov.
Michal ROMANCOV, politolog, učitel, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já samozřejmě chápu především v tomto ohledu Rusko, které velmi dovedným způsobem využívá skutečnosti, že Evropská unie v této oblasti není jednotná. Vede bilaterální rozhovory s řadou evropských zemí. Někde je více, někde je méně úspěšné. Není žádným tajemstvím, že uvnitř Evropské unie existují státy, které přímo Evropská unie označuje za takzvané ruské trojské koně. Čili to všechno jsou věci, které jsou známé. A byli bychom naivní, kdybychom se domnívali, že Rusko do tohoto nepůjde. Pokud jde o ty jednotlivé evropské státy, tak tam jeden každý z nich, respektive jejich politické elity by si měly být schopny uvědomit, co je pro ně košilí a co je pro ně kabátem. To, že tak nečiní, s tím bohužel asi těžko v tento okamžik se dá něco dělat.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jan Petránek.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Pokud jde o Nabucco, tak to samozřejmě vypadalo vždycky jako něco, co je trošku chiméra. Ale ten obrovský zájem o nezávislost na ruském plynu a na ruské ropě, to dělá svoje. Vždyť vezměme si, že než se dostala z Baku ta roura až na jih Turecka v tom nejzápadněji, nejvýchodo severovýchodnějším konci Středozemního moře, tak to taky vypadalo, že je to bláznivej nápad. A přesto to funguje. Já osobně jsem velice rád, aby fungovalo jak ten jižní proud, ten jižní plynovod, tak Nabucco. Protože přece jenom, když bych byl automobilový závodník a ta, to jednadvacáté století bude mít závodní trasy, tak bych byl rád, abych měl auta 2. A dva naftovody, plynovody, to se tam v obou případech bude muset promítnout ku prospěchu střední i západní Evropy. To je to nejdůležitější a bude se s tím muset smířit Nabucco, že bude jižní plynovod. A jižní plynovod se bude muset smířit s tím, že bude Nabucco. Ale zatím má mnohem větší šanci z hlediska praktického ten jižní plynovod. Já jsem člověk, který se až podivoval, jak je možné do tak agresivní vody, jakou má, a to je ve světě dost unikátní, Černé moře. Jednak je to hluboké přes 2 kilometry a musely být vyvinuty specielní materiály izolační pro tu rouru, neboť ta voda je korozivně nesmírně agresivní. Přesto se do toho Rusko pustilo, a to tehdy kdysi Putin zaletěl, je to půl druhýho roku, do Turecka a předvedl to tureckým chemikům a expertům vlády, že toto je uskutečnitelné. To je jedna věc. A druhá věc, která se týká samotného ložiska. Nyní Ázerbájdžán deklaruje, že Shah Deniz, což je Shah Deniz 1, Shah Deniz 2, největší ložiska. To první má 100 miliard kubíků plynu. A za poslední 2, 3 roky bylo vytěženo z tohoto bohatství pouhých 7 procent. Ten Shah Deniz je k dispozici jak pro jižní rouru, jižní plynovod, South Stream, tak by mohl být k dispozici i pro Nabucco. Druhá otázka je, že přece jenom politologové nemohou pustit ze zřetele, že bude problém, jakým způsobem zapojit do toho dodavatelského rourového obchodu i také Turkménii, kde se, je to rok, objevily obrovská ložiska. Dokonce tak velká, že se mluví o tom, že takzvaný jižní Turkestan, ta Turkménie, tam že bude větší naleziště, a to dvakrát až třikrát proti tomu, čím se může pochlubit Rusko nahoře na severu.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Tak, s tím bude souviset moje poslední otázka v tomto bloku, co řekl teď Honza Petránek. Pokud jde o to obchodování se středoasijskou ropou, ale hlavně v tuto chvíli s tím zemním plynem, tak je známo, že Rusové se snaží, pokud možno, vše skoupit a potom přeprodávat. Takže otázka trošku obligátní, ale položit si ji musíme, přestože už na ni odpovídala řada hostů v několika pořadech tohoto typu. Je podle vašeho soudu tedy vybudování severního proudu, o kterém nebyla dnes ještě řeč, a jižního v duchu toho, co víme dnes o tom, jak si Rusové s těmito surovinami, a to nejen se svými, počínají, pro Evropu opravdu nějakou reálnou hrozbou? Michal Romancov.
Michal ROMANCOV, politolog, učitel, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já se domnívám, že to je pro Evropu hrozbou v tom slova smyslu, že evidentně, když se podíváte na mapu, kudy ty roury vedou a kam vedou, tak je obcházen velmi citlivý prostor bývalého post sovětského tedy teritoria plus drtivá většina států, které patřily k východnímu bloku. Zejména se to týká Polska, týká se to Ukrajiny, což jsou ty velké silné potenciálně jaksi konkurenční možnosti vůči Moskvě, ať už z hlediska historického nebo kulturně civilizačního, řekněme. Česká republika, která dlouhou dobu taky proti tomuto protestovala, si dneska pragmaticky staví přípojku na tu severní rouru. To znamená nás se to až tak úplně týkat nemusí, ale to co bude dál, jaksi na východ od nás, tak to skutečně je tímto ponecháno v téměř, bych řekl, vzduchoprázdnu. Že se nikdy neví, odkud tam ten plyn nebo jiný energetický produkt prostě bude proudit. A myslím si, že zetablované západoevropské státy, členské státy Evropské unie, zatím udělaly velmi málo pro to, aby poskytly zejména tedy tomu Polsku dostatečné záruky v tom slova smyslu, že pokud se Rusko bude chovat nějakým způsobem, který je v rozporu, řekněme, s podnikatelskou etikou, zasáhneme ve váš prospěch.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jan Petránek.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- No, já bych připomněl, abych to vyvážil z druhé strany, že minulý týden polský prezident ratifikoval smlouvu o amerických vojácích v Polsku s tím, že tohleto je něco, co utvrzuje Moskvu v tom, že Polsko je stát, který není přátelsky nakloněný Moskvě. A zřejmě to přátelství se málo může vylepšit tím, že byli Poláci nejvyšší představitelé pozváni k tomu, aby se poklonili spolu s Putinem, a možná s Medvěděvem také nad katyňským masakrovitým hrobem, smím-li to takhle pojmenovat. No, a samozřejmě Poláci ti prohlásili, že ty rakety, které tam přijdou, napřed Patriot a potom další řada, to jsou přece jenom rakety, které nebudou patřit, i když budou obsluhovány Američany, do systému celoevropské obrany, ale že je to určeno jen, tak říkajíc, pro samostatnou polskou militární politiku. No, tak tohleto je taky něco, co samozřejmě odpovídá současnosti. A bude trvat asi delší dobu, než se dovíme, jak dopadnou takové ty politicko vojenské a strategické aspekty. A ty aspekty vojenské od aspektů bezpečnostně surovinových, ty spolu vždycky budou souviset.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jak už jsme ve Studiu STOP, které jsme věnovali energetické problematice v uplynulých měsících i letech, mnohokrát zdůrazňovali, rozhodující tranzitní zemí, a před chviličkou to řekl i Michal Romancov, oblasti ruských energetických surovin je a dle tamního názoru ještě dlouho bude Ukrajina. Její nový prezident právě dnes i o těchto otázkách už jednal v Bruselu, konkrétně s José Barrosem. Poslechněme si teď názor Konstantina Borodina, šéfa ukrajinského centra energetických výzkumů, který sem před 2 týdny natočil v Kijevě. Tento názor ostatně jasně demonstruje, jak se energetické suroviny prakticky mohou stát nástrojem politického nátlaku.
Konstantin BORODIN, šéf ukrajinského centra energetických výzkumů -------------------- Jsem přesvědčen, že nový ukrajinský prezident Viktor Janukovič si v oblasti energetických surovin bude počínat velmi aktivně. Třeba už jen proto, že základ jeho voličů tvoří lidé z jihu a východu, tedy nejprůmyslovějších oblastí země, kde bylo v loňském roce ohroženo nejvíc pracovních míst. Je to pochopitelné, protože v průmyslových oblastech Ukrajiny představovala cena za plyn 315 amerických dolarů za 1000 kubických metrů. Kdežto v ruském Togliati s jeho slavnou automobilkou, které leží 70 kilometrů od ukrajinských hranic, se stejné množství plynu nakupuje za 70 dolarů. Proto jsem přesvědčen, že Viktor Janukovič se bude v otázkách energetických surovin agilně angažovat přinejmenším do té doby, než se podaří překonat onen diskriminační režim, do nějž zemi uvrhla dosavadní ukrajinská státní moc. Proto plně souhlasím s Bohdanem Milanovičem a opakuji, že ať v čele této země stojí kdokoli, její energetický program je naprosto prvořadý. Znovu podotýkám, že klíčová je především změna plynové smlouvy, jelikož ta dosavadní představuje program odprůmyslnění Ukrajiny. Dobrá polovina loňského patnáctiprocentního hospodářského poklesu naší země je vysvětlitelná obrovskými cenami ruského zemního plynu. Viděli jsme to například ve výrobě dusíku, kde byl pokles padesátiprocentní. Toto je přímý důsledek smlouvy, jíž vláda paní Timošenkové z Moskvy přivezla 19. ledna loňského roku. Jak víme, podle smlouvy jsme v loňském roce měli dvacetiprocentní slevu. Letos ji nemáme. To podle všech dosažitelných údajů znamená, že pro první kvartál letošního roku je cena tisíce kubíků ruského plynu 305 amerických dolarů. Pro Polsko 307, pro Itálii 301 dolar a pro Německo 273 dolarů. Pro Bělorusko pak je to dokonce jen 168 dolarů. To jsou ceny, za jaké tyto země ruský zemní plyn dostávají na svých hranicích. Když se ale podíváme na ceny, které platí na západní hranici Ruska, je cena pro Ukrajinu nejvyšší v celé střední a východní Evropě, 305 dolarů. Pro Polsko je to 299, pro Maďarsko 290, pro Rumunsko 274, pro Itálii 241, pro Německo 208 a pro Bělorusko pak 168 dolarů. Jak může náš průmysl při takovémto cenovém vějíři jiným zemím konkurovat? Bezesporu nijak. Vidíme, že mezi uvedenými zeměmi mají kromě Běloruska nejnižší ceny ruského zemního plynu Itálie a Německo. Smluvně je to zajištěno docela normálními množstevními slevami. Uplatňuje se tu tedy běžný princip, že čím víc nakupujete, tím méně za jednotku nakupované komodity platíte. Ukrajina si přitom ve smlouvách objednala stejné množství plynu jako oba tyto státy dohromady. My ale žádné množstevní slevy nemáme. Proto je podle mého soudu revize rusko-ukrajinské smlouvy o dodávkách zemního plynu naprosto nezbytná. Když nás Rusko označuje za spřátelený stát, mělo by naše zájmy brát v potaz stejně jako bere ohled na zájmy své.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Tak, tohle jsou slova, která se dnes, a vlastně v tomhle týdnu opravdu hodí. Protože jak už jsem zmínil, pan prezident Janukovič byl dnes v Bruselu, jednal i o spolehlivosti provozu ukrajinských tranzitních sítí. Ale v pátek bude jednat právě v Moskvě a ústředním bodem toho jeho jednání bude snaha dosáhnout slevy za plyn. Co ovšem, pánové, říkáte na argumenty, které jste z úst pana Borodina právě slyšeli? Protože tady jakoby se opravdu jednalo o ten proslulý energetický klacek v akci. Jan Petránek.
Jan PETRÁNEK, publicista -------------------- Je to energetický klacek. To je naprosto nesporné. A myslím si, že je to také klacek, který nemusí teďka tak silně udeřit. Janukovič bude muset získat v Moskvě aspoň takovou pozici, aby měl pochopení východního partnera pro to, jaké bude muset řešit problémy. Největší problém, který vždycky rozčiloval Rusy a majitele plynu, tak říkajíc, to bylo, že Ukrajina prodala mnohé velké podniky do ciziny, například ocelárny Indii, a tyto ocelárny po určitou dobu získávaly ten levný plyn. A Rusko samo chce vyvážet veškeré výrobky, které jsou z ocele, veškeré ty roury, rourky, trubky a další detaily. No, a samozřejmě dodávat své konkurenci nebo konkurentům levný plyn, aby lépe konkurovali Rusku, to se Rusku málo líbilo. To byla jedna z věcí, která potom vyvolala na tom pověstném shromáždění energetiků, které bylo v Petrohradu, tuším, že to bylo posledního února, asi před 4 lety, tak málem létaly židle. Protože právě ten důraz na to, nejsme přece hlupáci, pojďte se domluvit s Ukrajinou, že tohleto nemůže dělat, neboť ona sama prodělává na tom, jakým způsobem se dostává ruský plyn indickým konkurentům. A přitom rusko-indické vztahy byly velice dobré. Indie doslova financovala rozvoj částí ruského vojenského průmyslu, ať už jde o letadla, ať už jde o speciální tanky. Ale to přece jsou jabka a hrušky, které nelze míchat.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Honza Petránek naznačil, jak jsou tyhle věci nesmírně komplikované, a tak bych v tom, v té závěrečné asi minutce poprosil Michala Romancova, aby řekl, co si o tom myslí on.
Michal ROMANCOV, politolog, učitel, Metropolitní univerzita Praha -------------------- Já bych řekl, že Ukrajina je z hlediska své pozice mezi Evropou a Ruskem v zásadě nešťastnou zemí. Ať udělá, co udělá, nikdy se jí z té druhé strany nedostane absolutní podpory a vždycky se z té druhé strany přižene více či méně oprávněná kritika. Pokud jde o Rusko, tak to se se svými surovinami musí naučit zacházet způsobem, který jeho obchodní partnery přesvědčí o tom, že Rusko je normální obchodník. A to se zatím za celou tu dobu prostě nepovedlo. Rusové s prodejem svých surovin, alespoň tak si myslím, že je to tady na západě interpretováno, očekávají nejenom finanční zisk, který jsme jim schopni a ochotni poskytnout, ale také vděk. A byznys velice často o žádné vděčnosti není.
Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Říká Michal Romancov. A těmito jeho slovy dnešní Studio STOP, které jsme věnovali energetické bezpečnosti po celém světě, končí. Za všechny své dnešní hosty, jak ty přímé, tak ty telefonické, popřípadě natočené se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.